Poezie

Přísahám, byla zde okamžik kratičkýzpočátku velmi nesmělávšak brzy čertovskými ohníčkyna mne ráda hledělaby nevypadala dajněkvetla při tom do krásy– a nadbíhala mi tajně…Přísahám, byla zde jen malou chvílinež tak prudce vzplálavilnou touhou chtivé vílyco s nevinnou tváří líbezného andělasmyslnou svou nahotoutak ráda žhavila mne doběla– a pak radostně se na mne smála…Přísahám, byla zde ještě

Když ve stárnoucí hrudidosud žhavě srdce bije,tu každá kráska,ňadrem plným,ba i bokem oblým,palčivou brázdu do nějtak krutě ryje…A raněná duše pak,pro nahý půvab dívčístižena trnem dosud tvrdým a ostrým,topena v perleti mlíčí,touhou po životě marně si křičí…

Chvalme ten čas, jenž ve věčné dočasnosti nutí potýkat se naše stydké kosti… Chvalme ten čas, jenž za bílého dne a v noci zas i cudným ženám rozepíná pás, by v rozpuku statných stehen a při upřímném snažení omamnou vůní rozvoněl až k zemdlení nenasytnou monstranci divokého páření… Chvalme ten čas, rozevírající bliznou čnící černou