Vánice

Malý stánek občerstvení „Pod uschlou jedlí“ stál na hřebeni hor snad od nepaměti. Respektive nenašel se nikdo, kdo by řekl, že ho tam nepamatuje.
Byla to malá dřevěná chaloupka, kam se vměstnaly dva stolky pro výletníky, prodejní pult a vzadu místnůstka pro zaměstnance s hygienickým koutem a chemickým WC. V domku byla kupodivu zavedena elektřina a dle zjištění ČEZ se jednalo o černé připojení na dálkové podzemní vedení, kladené zde do země někdy v 60. letech minulého století. To se nyní po letech zlegalizovalo a pokuta pro majitele nebyla naštěstí nijak devastující.

Jiné konkurenční občerstvení se nenacházelo široko daleko v okruhu několik kilometrů a zejména v zimě to byla vítaná zastávka pro zmrzlé běžkaře. Čaj s rumem a bageta se salámem jim přišla vhod.
Nyní to tu vlastnili Michal s Ivanou, kdy poté, co děti vylétly z rodinného hnízda, si pořídili tuto živnost, aby se doma neukousali nudou a také, aby si užívali čerstvého vzduchu. Přes léto zde bývali společně, v zimě se většinou střídali a otevírali jen když bylo hezky a dala se očekávat nějaká tržba. Jinak to nemělo cenu se pěšky brodit sněhem od parkoviště do kopce. Ve fujavici a protivětru to nestálo za nic a nebylo výjimkou, že tam také uvázli. Rekord byly tři dny, kdy nemohli domek opustit.

***

„Tak já jedu, v sedm jsem doma a večeři dnes uděláš ty,“ usmála se Ivana, políbila manžela a vyrazila směr hory.
Jasné počasí slibovalo slunný den a tudíž spoustu hladových lyžařů na kopcích. Byla by škoda stánek neotevřít.

První zákazníci se objevili, ještě se ani uvnitř neohřál vzduch z puštěného teplometu.
„Dneska to nahoře fičí, ale jede to krásně,“ říkala pohledná bruneta v doprovodu tří namakaných mladíků. Dali si jen čaj, že toho mají v plánu ještě hodně.
Postarší muž s funící ženou byli potěšeni, že je otevřeno, a tak uvnitř chvíli poseděli.
„No… nic naplat. Čeká nás ještě sjezd do údolí,“ zvedl se muž a pohlédl na Ivanu. „Něco přijde… cítím to v kostech. Na severu se kupily mraky. Aby vás to tu nezaskočilo.“
Jeho žena přitakávala, ale Ivana jen mávla rukou.
„Ále… to jsem tu zažila mockrát. Mám tu teplo… co mi chybí?“

Sotva dvojice odjela, přihnala se skupinka mládežníků.
„Pětkrát čaj a mě do něj ruma,“ zahlásil ten nejstarší a zjevně nejdrzejší.
„Hele, je ti vůbec osmnáct? Těžko, co?“ ušklíbla se Ivana.
„Nestarejte se. Nebo chcete ukázat, jak už umím mrdat?“ zaskočil ji odpovědí spratek.

Ivana vystartovala před pult, chvíli si ho měřila a pak mu vlepila takovou facku, že kluk se skácel na podlahu jak podťatý strom.
„Tebe, ty zmetku, bych si dala k večeři, tak se koukej chovat slušně, nebo z tebe udělám dva… z vás všech,“ zařvala tak, že hlouček s klukem, třoucím si tvář, vyběhl ven a na čaj již nečekal.
„Pochybuju, že bys uměl píchat,“ broukla si Ivana pro sebe i když se jí do hlavy vkradla myšlenka na pevný, výkonný ocas nějakého muže.
S manželem již to pochopitelně byl stereotyp a i s výdrží to začínalo haprovat. No, ale tenhle mladíček tedy její ideál nebyl.

***

Venku citelně zesílil vítr a opíral se do chaloupky, až staré dřevo vrzalo. To tu ale bylo normální a zažili už horší počasí. Ivanu to nijak nevzrušovalo.
Pak se setmělo a začalo sněžit tak hustě, že nebylo vidět na krok. Když zkusmo otevřela dveře, měla co dělat je pod náporem vichru zase zavřít. Tohle už nebyla žádná sněhová přeháňka, ale pořádná vichřice! Stavba se začala otřásat pod nápory větru a Ivana už nebyla tak klidná. Jestli na domek spadne strom…?!

Uprostřed chmurných myšlenek se náhle rozletěly dveře a dovnitř doslova vpadli dva sněhuláci. Jeden za sebou dveře s námahou zavřel a jak se oklepali, objevily se mužské tváře. Dva promrzlí běžkaři zde nalezli záchranu před jistou smrtí.
„Koukám… v poslední chvíli. Vítám vás,“ nasadila Ivana profesionální úsměv.
Dvě koule sněhu se proměňovaly v muže ve středním věku a jak ožívaly, začaly i mluvit.
„Tohle bylo vážně v poslední vteřině… chytlo nás to nahoře… neumíte si představit, co se tam děje… uffff… bože… díky že tu jste,“ rozmrzal jeden z nich. „Jinak… já jsem Pavel.“
„A já David,“ představil se druhý.
Vysvlékli se z mokrých bund, sedli si ke stolku, upíjeli horký čaj a Ivanu zahrnovali slovy díků. Ta více než slovům byla vděčná za jejich přítomnost a přestala myslet na tu hrůzu venku.

Náhle se jí ozval mobil. Signál, díky bohu, stále fungoval.
„Ahoj, Míšo… jo… jsem v pořádku… ne… chalupa drží… cože?… co hlásili?… hmmm… no tak tu musím zůstat… neboj… nejsem malá… jo… zamknu se a budu myslet na tebe… ještě se ozvu… pa… papá.“
Muži tázavě vzhlédli: „Nové zprávy?“
„Jo. Hlásí orkán na horách, spoustu sněhu… dnes už se dolů nedostanem,“ řekla Ivana.
„Tušil jsem to. Je to tam fakt hrozný. Bylo to hrozně rychlý. Ráno jsme vyšli v pohodě. Pak tmavej mráček na severu, najednou vítr a už to jelo,“ prohlásil David.

Všichni se pak bavili o všem možném. Z hovoru Ivana vyzvěděla, že Pavel s Davidem jsou dlouholetí kamarádi a jezdí spolu na běžky. Jejich manželky to nebaví a oni alespoň mají chvíli pro sebe. Zalyžují si, dají si pár piv… Prostě slunce, sníh, pohoda.

***

Zatímco venku se čerti ženili, elektrická kamínka dál sálala teplo do prostoru a všem se vrátila dobrá nálada.
Muži zavolali domů, že našli útočiště na horské boudě na hřebenech, Ivana ujistila manžela doma, že je v klidu a bezpečí a pak donesla z „podpultových“ zásob dvě láhve vína. K jídlu byl k dispozici jen sortiment stánku.

Teplo a alkohol časem zafungovaly, takže když se rozhodli nějak se uložit ke spánku, byli už všichni mírně opilí. A muži přítomnou ženou i vzrušeni. Ivana byla v nejlepších letech a takto na ní i pohlíželi. Vnady zakryté oblečením se nedaly utajit a její svěží tvář… ve spojení s vypitým vínem zvedalo mužů chuť i kalhoty.

Ivana v zadní místnosti vyštrachala dvě deky. Jednu rozložili na podlahu, druhou, že se společně přikryjí a nějak tu noc přečkají…
Ulehli, Ivana ležela uprostřed mezi muži a v nastalém tichu bylo slyšet jen hukot větru a praskání stěn pod náporem vichru.
„To nic není, nebojte…“ šeptala Ivana do tmy, aby se muži případně neobávali o přístřeší, ale dvojí klidné oddychování jí bylo odpovědí.

Ležela na boku a když už sama také začala upadat do spánku, ucítila dole na stehně dotek ruky. Lekla se, strnula, ale nijak dál nereagovala. Ruka ji hladivě jela po stehně nahoru, až k pasu, kde končily legíny. Pak prsty pronikly za gumu a ruka již nyní po hladké kůži sjela na zadek a dál ke klínu a legíny tak vlastně i shrnovala.
Ivanu hlazení docela vzrušovalo, ale kam tohle zajde?
Když prsty pronikly ke kalhotkám, obrátila se na záda. Ruka se zastavila a Ivana otočila hlavu a pohlédla do očí Pavla, kterým byl tím, co se jí dotýkal.
„Pokračuj,“ zašeptala a trochu se nadzvedla a stáhla si legíny s kalhotkami ke kolenům.

Společně s Pavlovou rukou se sama začala uspokojovat. Pomalu stoupala k vrcholu, třela si poštěváka, zasouvala si prsty do sebe a stále rychleji dýchala a tiše sténala.
„Pojď… pojď… aaaah,“ vyrážela a plná vlastních představ se udělala a slastně vydechla.
Otevřela oči a před ní se vypínal tvrdý ocas Davida. Pochopitelně nevydržel být nečinný a nyní se usmíval a nabízel jí ho ke kouření.

Automaticky ho vzala do ruky, přetáhla předkožku a otevřela ústa. Olízla žalud a začala ho sát. Tvrdý ocas jí projížděl pusou a Pavel se zatím uvelebil mezi jejíma nohama, úplně jí stáhl legíny a kalhotky a rukou přejel mokré ulepené chlupy zmáčeného klína.
Pak si pohodil ztopořené péro a hladce do ní pronikl.
„Ne… to… ne… oooáááh… ááhhh… oooch,“ naoko se bránila, ale blažený výraz se jí rozlil ve tváři.

David si hrál s jejími prsy. Hnětl je, pomačkával a hladil naběhlé tvrdé rozinky bradavek, což Ivaně přinášelo další vlny slasti.
Pavel ji strojově projížděl na vzepřených pažích a s přivřenýma očima si vychutnával sevření poševních stěn.
„Oáááhhh… ooooh,“ sténala Ivana a v narůstající rozkoši zvýšila sání ocasu a pomáhala si a honila mu ho rukou.
Rytmické, prudké a hluboké přírazy Pavla stále zrychlovaly, až náhle přirazil a strnul. V tu chvíli cítila trhavý výron semene, který jí umocnil nastupující vyvrcholení.
„Ano… anoooo… už… jsééééém,“ zakřičela v orgasmickém víru a tvář jí náhle zasáhly lepkavé cákance semene prýštící z Davidova ocasu.
Oba funěli ve svém vrcholu a jeden ji plnil dole, druhý se jí vycákal na obličej. Popadali vedle sebe a Ivana se šťastně usmívala.

„Tohle jsem ještě nezažila,“ sdělovala jim své dojmy, ale muži ještě nehodlali končit a vše brali jako odměnu ženě za svou záchranu.
„Cumlej ho… nooo,“ pobízel ji Pavel a Ivana ho začala cumlat a sát a David jí začal zkoumat zadní dírku. Roztáhl jí půlky od sebe, prstem přejel po růžičce a zkusil ho i po jeden článek i zasunout dovnitř.
„Ne… tam ne… nech toho!“ vykřikla Ivana vyplašeně, ale David ji chlácholil, že to bude super, ať se nebojí.
„Mám ti ho tam vrazit? Pavel ho má menšího…“
Ivana tedy souhlasila s výměnou, protože v zadku ještě ptáka neměla a trochu se toho obávala.

Pavel se tedy přesunul za ní, znovu roztáhl půlky, žalud zatlačil na svěrače a ocas pomalu mizel uvnitř. Ivana bolestně sténala, ale držela a zakoušela nové pocity.
Do kundičky jí pronikl Davidům ocas a oba muži si je nyní vzájemně třeli přes přepážku.
„Ohh… božeee… eee,“ kvičela bolestně, když se muži snažili sladit v rytmu přírazů.
Nakonec rozjeli ukázkovej sendvič se sténající a vzdychající Ivanou obdělávanou do obou dírek. Ocasy v ní kmitaly rytmicky, ale silné sevření střev se nedalo dlouho vydržet.
„Už… budu… stříkat,“ zahlásil Pavel a David souhlasil. „Jo… už… taky… budu.“
„Ano… jooo… já… taky… jsééééém,“ křičela Ivana, jak jí pochvou projela vlna rozkoše a přehlušila veškeré podivné pocity v zadku. Brzy nato ji muži vyplnili dvojí dávkou semene.

Bylo to úžasné a všichni vzdychali v uvolňujícím pocitu slastného vyvrcholení.
Venku právě začalo svítat.

***

„Hele, už je ráno,“ vykoukli oknem ven, kde vítr již ustal, zato hustě sněžilo a nebe bylo zatažené.
Všichni se chopili mobilů a po spojení s domovem zjistili, že sněhová kalamita způsobila na horách kolaps a tudíž odříznutí od civilizace se zřejmě protáhne. Své bližní pak ujistili, že jsou v pořádku a jakmile situace dovolí, vrátí se domů.

Ivana uvařila čaj, nabídla sušenky a věděla, co budou ve volném čase dělat. Vlastně bez sexu vydrželi jen do odpoledne. Pavel se vydal ven na průzkum a když zjistil, že začíná do sněhu zapadat po pás, vrátil se a svlékl, aby se usušil.
Když pak začali Ivanu hladit a laskat, nijak se jim nebránila.
„Ale… kluci… včera jste si užili… já… tolik… sexu… nikdy… neměla… gmm… fmm,“ umlčel ji David polibkem na ústa a rukama jí přes triko hnětl volná prsa, už nekrytá podprsenkou.

Pavel si pohonil ocas a zaklepal Ivaně na rameno. Ta se odtrhla z líbání a před obličejem jí trčel ztopořený ocas. Vsála ho do pusy a začala kouřit. David se také svlékl, porovnali si Ivanu na podlaze tak, aby ji mohl lízat v klíně. Ta dál kouřila ocas a užívala si slastné pocity kmitajícího jazyku po pyscích a klitorisu.
Když už ho bolel jazyk a čurák v tvrdém postoji hrozil prasknutím, tak ho do ní zarazil. Klekl si, přitáhl si ji za stehna, přirážel a sledoval, jak do ní ocas strojově vniká.
„Ah… ah… ah… fgmm,“ hekala Ivana a zase zmlkla pod kouřením Pavlova ocasu.

A tak ji neúnavně šoustali, nechali si kouřit ocasy a obdařili spoustou orgasmů, až pozdě v noci vyčerpáním usnuli.

***

Třetího dne je probudilo zářivé slunce a modrá obloha. Domek byl zasypaný přívalem sněhu, ale muži lopatou aspoň vyházeli sníh kolem vchodu.

Po poledni se u nich zastavil sněžný skútr Horské služby.
„Jedu zkontrolovat, jestli žijete,“ zubil se mladý záchranář.

A tak se všichni tři dostali zpět do civilizace a ke svým rodinám.

Autor

4.8 52 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Uvedená chaloupka-občerstvení se šmrncovní prodavačkou opravdu existuje. Za poplatek prozradím kde (ha, ha 🙂 Když jsem ji letos v zimě navštívil s kamarádem, vyvstala mi v představách jako povídka….

Gourmet

Proč ne? Dobré! Vidím, o co přicházím, když nemám rád pochodování po horách… 😁

Fanoušek

Skvělá povídka, Shocku!

Musím se přiznat, že často si vybírám povídky tak, že když vidím napsáno Shock, hned otevírám. A omlouvám se, že nepíšu komentáře. Ale no i bez komentářů – při každé povídce máš fanouška.

Tsgarp

Moc pěkné.

Marťas

Asi začnu jezdit na hory ač sníh nesnáším. 😂😂😂Taková kalamita by mi ani nevadila. Díky za super povídku 👍

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x