Ranní probuzení bylo o něco klidnější než to, co zažila v noci. I když si Alice z toho moc nepamatovala, nepříjemný pocit zůstal. A jakési neblahé tušení, které však nebyla schopná identifikovat. S velkou námahou vstala z postele, ještě slabší a unavenější než včera. Přepadl ji strach, téměř panika, že tady daleko od všeho a všech onemocněla. Nebývala nemocná, ale když už ano, tak to obvykle stálo za to.
Dobelhala se do sprchy, kde na sebe pustila uklidňující proud vody. Stála tam a nechala na sebe dopadat proudy horké kapaliny, jako by se snažila z ní získat energii a rozproudit krev. V koupelně nebylo přes množství páry téměř vidět, když Alice zastavila vodu. Cítila se však o poznání lépe, zase víc jako živá.
Zabalená do županu došla ke skříni, aby si vybrala nové oblečení, to včerejší poněkud utrpělo. Ve vzpomínkách se objevil nahý Chtislav, je ruce, hbitý jazyk a tvrdý tlustý ocas, rázem byla vlhká a připravená pro něj. Myšlenka na něj jí dodala sílu. Oblékla si na sebe jen to nejnutnější, aby jí nebyla zima, se spodním prádlem se nezdržovala, a vyběhla z ložnice směrem k pracovně, odkud se opět ozýval neúnavný klapot psacího stroje.
Stačilo jí spatřit ho, jak sedí za stolem a veškerá únava a nepohodlí byly pryč, zůstala jen touha, zvířecí chtíč, necítila ani hlad. Bradavky jí stály a na kalhotách se tvořila vlhká skvrna. Nepozdravila se s ním, nezeptala se na nic. Vběhla do pracovny jako velká voda, otočila židli i s Chtislavem, klekla s k němu a dolovala jeho úd z kalhot. To bylo to jediné, po čem teď toužila.
Včera potěšil on ji, dnes ona jeho. Nacpala si jeho tuhnoucí péro do pusy. Sála ho, žužlala a olizovala jako to nejchutnější lízátko. Chtislav funěl a hekal vzrušením. Držel Alici za hlavu a tlačil si ji do klína. Ona se ze všech sil snažila jeho ocas pohltit celý. Touha po něm překonala i dávivý reflex. Střídala hluboké kouření s jemným olizováním a žužláním.
Cítila, jak se Chtislav blíží k vrcholu. Stisk jeho rukou vzadu na hlavě zesílil, držel si ji, aby na poslední chvíli neucukla, jako by snad o tom Alice uvažovala.
„Uuuufff… ooohhh…“ sténal Chtislav.
Alice zintenzivnila sání a najednou cítila, jak jí do krku proudí horké sperma. Neměla jinou možnost než vše spolykat. Vůbec jí to nevadilo, naopak s velkou chutí olízla každou kapku, která se dostala mimo.
Když Chtislav došel vrcholu a Alice ho pečlivě očistila, vyskočila si před něj na stůl a roztáhla nohy.
„Pojď do mě, musím tě mít,“ vyzvala ho.
„Myslíš, že toho budu teď schopný?“
„Určitě, podívej, jak teču.“ Na důkaz svých slov si Alice prsty projela mezi lapličkami, nabrala trochu vlhkosti a s chutí prsty olízla. Všimla si Chtislavova pohledu, tak dál pokračovala v představení. Pohrávala si s ňadry, roztahovalo kundičku, zasouvala do sebe prsty, dokud se Chtislavův penis znovu nepostavil.
„No tak, prosím, vidím, že to taky chceš…“ povzbuzovala ho.
Chtislav už na nic nečekal. Chytil ji za kotníky a prudce zasunul. Jedním pohybem do ní vnikl celý. Alice vykřikla bolestí, překvapením i touhou. Několikrát zajel až na samé dno. Alici připadalo, jako by si snad razil cestu až do dělohy. Vzrušení ale převládalo nad jakoukoli bolestí a rozumným uvažováním. Než stihla dojít k vrcholu, Chtislav všeho nechal a vyklouzl z ní.
Alice neschopná slova zírala na jeho úd, ze kterého odkapával kundí maz. Nechápala, proč nedodělal to, po čem oba toužili.
„Pojď,“ vyzval ji, „dokončíme to jinde.“
Alice mátožně poslechla. Myslela si, že ji odvede do ložnice, místo toho otevřel dveře do sklepa.
„Dolů,“ zavelel a Aliciny nohy ho poslechly.
Došli k zadní stěně sklepa. Chtislav rozsvítil. Uprostřed se nacházel oltář, něco mezi stolem a postelí.
„Lehnout,“ přikázal a ona opět bez odporu poslechla.
Než se nadála, ležela na oltáři, kolem plápolaly svíce a ona měla přivázané ruce i nohy. Než její myšlenky dospěly k vyhodnocení situace, opět cítila Chtislavův úd, jak se jí dere do kundičky. Bral si ji drsně, ale jí to nevadilo. Způsoboval jí neskutečnou rozkoš. Ocas uvnitř dováděl, jako by byl nadaný vlastním pohybem, kroutil se v ní, pulzoval, narůstal a smršťoval se. Alice jen křičela blahem.
Série orgasmů nemá konce a Alice se vyčerpáním potácí někde mezi vědomím a nevědomím. Propadá se do nicoty, aby se z ní vzápětí vynořila. Slyší, jak venku opět zuří bouře. Znovu nicota a bezvědomí.
Slyší bouři a vítr. Déšť bušící na sklo. Stojí v lese a dívá se na hořící auto.
Chtislav zalévá její lůno další dávkou.
Zableskne se a ona stojí v rohu pokoje a dívá se na ležící ženu v posteli.
„…pryč… rychle… nesmíš zůstat…“ snaží se probudit tu ženu.
Najednou si uvědomuje, že celou dobu to byla ona, snažila se zachránit samu sebe…
„Neee… to nee…“ vykřikne Alice, když si všechno uvědomí. Místo, aby sebe samu zachránila, přivedla se do jeho domu.
Chtislav naposledy přiráží a mocným výkřikem ji naposledy vystříká. Alice se zmítá v posledním orgasmu a propadá se do nicoty. Navždy.
„Doufal jsem, že vydrží dýl,“ pronáší Chtislav do ticha sklepení.
Vystoupá nahoru a zamíří do pracovny, s úklidem si bude lámat hlavu později. Když prochází kolem zrcadla v hale, kývne mu na pozdrav pětadvacetiletý mladík plný síly.
„Není to špatné,“ pochválí se.
Skvělé pokračování. Bohužel i přes to, že se několikrát varovala tak neposlechla a dopadla tak jak dopadla v nicotě.
Dík. Bylo potřeba, aby temnota tentokráte zvítězila. Na druhou stranu, zemřít při orgasmu, musela to být nádherná smrt.
Dyť jsem to povídal, že inkubus – a k tomu ještě mrcha pjekně hladovej …
No jo, i démoni mají hlad.
Já čekal spíše, že se probere v tom autě v lese. Ale proč ne, autor má právo zvolit jakékoliv řešení. Rozhodně napsáno to bylo nad obyčej skvěle.
Díky. To mě nějak nenapadlo, aby se probrala a byl to celé sen.
Jak by řekl Lars von Trier, všechno dobře dopadlo, zlí se mohou radovat a hodní plakat (nebo jako tady ještě hůř). Velmi dobrý díl a hlavně opravdu znamenitý a čtivý celý seriál.
Děkuji. Tak někdy se orgasmu říká malá smrt, tak tady to bylo dotažené do konce.
Cela seria bola super aj po castiach aj naraz na prevcitanie. Tesim sa az autora zas popadne podobna inspiracia.
Doufám, že se mi zase povede stvořit něco v podobném tajemném duchu. Je to fajn, hlavně je to zase něco jiného. Ale inspirace je málo a času to sepsat ještě míň.