Se skupinkou kamarádů a přátel jsme po domluvě letos vyrazili do jednoho nejmenovaného městečka, kde jsme plánovali ubytování na pár dnů v kempu, v chatkách a odtud vyrážet do okolí. Většina z nich byla spárovaná, já se tak před čtyřmi měsíci s klukem rozešla a jela jsem tedy sama, ovšem rozhodnutá nedělat nikomu za žádnou cenu křena. Cesta proběhla bez […]
Ráno… no… spíše v poledne, jsem se probudila, na stole ležel vzkaz od přátel. Nepodařilo se jim mě vzbudit, odjíždí na výlet a uvidíme se večer. Hm, tím pádem mám tedy celé odpoledne jen pro sebe. Lehla jsem si zpátky jen tak na postel a hlavou mi běhaly myšlenky, na většinu z nich jsem však neznala odpověď.
Zítra je vlastně už dnes. Tento den utekl strašně rychle. Přátelé, zmoženi po túře z předchozího dne, se rozhodli, že dnešní den zasvětí nicnedělání. Ráno, stejně jako já ( i když z jiného důvodu ) dlouho pospávali. Všichni jsme vstávali před polednem, zaběhli si do restaurantu na oběd a skončili u bazénu. Dlouho jsem však
Nechce se mi moc mluvit a oni to chápou, i když vůbec netuší oč jde. Jdu se vysprchovat, přestože po takové prožité noci, nechci ze sebe smýt ani malý kousíček, chci dál cítit jeho vůni na svém těle. Pod tekoucí vodou mám čas přemýšlet a dát si dohromady veškerá fakta, která znám. Moc se mi tím
Uleháme vedle sebe, jeho ruka lehoučce objíždí obrys mého těla, ústa mě malinkatými sladkými polibky hladí po tváři. „ Jsi unavená?“ ptá se a líbá má oční víčka a nos. „Ne, jsem šťastná,“ a dodávám „ s tebou…“… „ Jsi můj princ…“ Položí svou hlavu těsně vedle mé, naše nosy se v té chvíli jemně
Probouzím se dřív než Martin. Je něco po půlnoci, potřebuji na záchod, tak potichoučku, abych jej nevzbudila, vstávám. Po vykonané potřebě si rovnou skočím i pod sprchu, tekoucí voda příjemně osvěží mé tělo, spát se mi v tuto chvíli už rozhodně nechce. Hodím na sebe jen župan, pásek se válí kdoví kde, nazuji sandály a
Rozednění se blíží, za chvíli kemp ožije prvními ranními ptáčaty. Zvedáme se obě ze země, kluci nás rozdělují, Petra odchází za ruku s Jirkou, mě bere Martin kolem pasu a odvádí do své chaty. Vím, že přijde chvíle a on se bude ptát, teď však po probdělé noci sotva stojím na nohou. S Martinovou pomocí
Všechno má svůj konec. Supporti dohráli svou poslední písničku, hudební večer a noc skončila a nám nezbylo nic jiného, než se zvednout, sbalit deky a opustit krásný areál rožnovského Amfiteátru na Stráni. V duchu jsem si říkala, že jestli bude příští rok stejně silně zastoupený, tak se sem určitě vrátím. Do kempu to nebylo daleko,
Protected by Security by CleanTalk
