6. kapitola – Podruhé Když vešli do Dášina bytu, uvítal je teplý vzduch, vůně vanilkové svíčky a dvě kočky, které okamžitě přiběhly k Lubošovým nohám. Jedna šedá, druhá černá s bílými packami – přesně ty z fotek, které mu posílala. Malý jorkšír Maxík se loudavě přikutálel z gauče a začal Lubošovi očichávat boty. „Vítej,“ usmála […]
Přízrak nevědomosti 02 Přečíst vše 2 »
Vašek si získal obdivovatelku. S Renátou se bavili s delšími přestávkami nejrůznějšími hrátkami ještě kolem půlnoci. Předvedl jí kompletní arzenál svých mileneckých dovedností, včetně lízání zadní dírky a následného pokusu vstoupit do ní penisem, což Renáta rázně odmítla. Když už byli oba úplně vyřízení, Renáta to nevydržela a zeptala se: „Tohle všechno jsi zkoušel jen se Sárou
Léto se Sárou 10 Přečíst vše 2 »
Na opravdové a věrné kamarády by mělo snad být výběrové řízení. Jinak fakt nevím. Co v dětství a dospívání funguje, se v dospělosti změní. Totálně. Nejde o změnu životního stylu, priorit i názorů, ale o ženu. Prachobyčejnou ženu, kterej jeden z nás má a druhej mu jí závidí tak moc, že kvůli tomu, aby ji
Kamarád taky rád Přečíst vše 2 »
Zemřel mi táta. Náhle a nečekaně. Nebylo mu ještě ani 50 let. Snad stres v práci, snad nějaká skrytá nemoc… prostě infarkt a konec.Jelikož táta se s mámou rozvedli již před šesti lety, já, jako jedináček, jsem byl jediným dědicem veškerého jeho majetku – bytu, auta a pozemku v zahrádkářské kolonii, kde se tak rád
„Nějak mě to v posteli nebaví,“ pronesla Katka, když s Emilem ulehli a cítila, jak jí jeho ruka hladí po stehně.Emil se stáhl uražen. „To jako se mnou, jo?“„Ne, promiň, takhle jsem to nemyslela… Spíš je to takový… stereotypní, no… Chtělo by to okořenit. Nepřemýšlel si někdy o trojce?“„Myslíš švédskou nebo ruskou?“ opáčil Emil, dost
Dlužno podotknouti, že Jirka si počínal jako zkušený svůdce, který takové potřebné paničky balí levou rukou. Díval jsem se na něj a strašně jsem mu záviděl. Tedy ne to, že balí moji mamku, ale to, jak si suverénně počíná. Byl jsem stejně starý a o ženskou jsem zatím nezavadil ani náhodou. Na vině byl zejména
Můj kamarád Jirka se oženil. Bylo to nějak narychlo, neboť mi přišlo svatební oznámení o již proběhlém sňatku, ale co. Byl jsem rád, že si vůbec vzpomněl. Již před pár lety se kvůli práci odstěhoval do okresního města 50 km vzdáleného a naše pravidelné schůzky „na jedno“ skončily a setkávali jsme se jedině, když přijel
Kamarádova manželka Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
