Kamarád taky rád 🇨🇿

Na opravdové a věrné kamarády by mělo snad být výběrové řízení. Jinak fakt nevím. Co v dětství a dospívání funguje, se v dospělosti změní. Totálně. Nejde o změnu životního stylu, priorit i názorů, ale o ženu. Prachobyčejnou ženu, kterej jeden z nás má a druhej mu jí závidí tak moc, že kvůli tomu, aby ji oprcal (ne aby ji přebral), zlikviduje a obětuje letitý přátelský vztah. Mně se to stalo dvakrát.

Lenka byla má první holka ještě na střední škole. Zbavila mě otěží panictví a zasvětila do tajů a krásy sexu a až časem jsem zjistil, že její klín je pohostinnější pro více ocasů a že vlastně náš vztah beru vážně jen já. Když jsem Lenku jednou na plese přistihl venku ve tmavém koutě za sálem s vyhrnutými šaty a zezadu ji brousil kamarád David, znamenalo to první zklamání. Jak z ní, tak z kamaráda. Lenka se mi snažila vysvětlit, že to nic neznamená a jde jen o fyzično, ale já to bral jako zradu a přišel tak o holku i kamaráda.

Další mé přítelkyně jsem mezi kámoše nebral. Tenkrát jsem kosil holky jak trávu na louce, s žádnou jsem nenavazoval hlubokej citovej vztah a většinou mi šlo o to jedno, takže nebyla ani příležitost ji tahat do party mých přátel. Z houfu kamarádů se v nejlepšího a nejvěrnějšího přítele vykrystalizoval Honza. Znali jsme se od školky, po základce se naše cesty rozešly, abychom se na prahu dospělosti zase dali dohromady.

Honza měl přítelkyni, byla to svobodomyslná holka a oba se netvářili, že by se v dohledné době chtěli brát a zakládat rodinu. Přesto jsem mu na Petru nesáhl, i když se mi moc líbila a zdálo se, že by si možná i dala říct…

***

Čas ubíhal, Honza, Petra a já jsme dělali skoro všechno společně a já jim záviděl a toužil mít taky nějakej trvalejší vztah než jen nějakou rozhoďnožku pro zásun. A tehdy jsem poznal Mi Lai Dotoho.

Japonka se jménem zmasakrované vietnamské vesnice a sportovním pokřikem do českého prostředí nezapadala, ale byla tu a já z ní byl paf. Seznámila nás její kolegyně Věra se kterou mě pojilo jedno krátkodobé sexuální dobrodružství, prostě, potkali jsme se, slovo dalo slovo a na jednom večírku se objevila po boku s Japonkou a než ostatní muži zareagovali, Věra mi Mi Lai „přihrála“ a pak už bylo na mě, abych ji bavil a zauja
Ačkoliv šlo o čistokrevnou Japonku, nebyla tak submisivní a poslušná, jak si možná někdo myslí. Od odchodu z domoviny se ve světě trochu otrkala a já ji dokázal sbalit. Tedy ne hned, ale dala mi na sebe kontakt a po několika schůzkách jsem se ji odvážil poprvé políbit, později omakat a nakonec ošukat.

***

Mi Lai nic nenamítala, když jsem ji informoval o volném bytě a možnosti spolu poprvé strávit noc. Nijak se neupejpala a japonský původ vlastně přiznávala jen svou exotickou vizáží, ne chováním. Měli jsme rádi stejné filmy, bavit jsme se také dokázali o čemkoli a vůbec jsme si rozuměli. Nyní šlo i o soulad a souhru jednu z nejdůležitějších, v sexu.

Na její nahé tělo jsem se těšil… vlastně, viděl jsem ji už v plavkách a v rukou už držel a laskal její poklady. Mi Lai byla na Japonku poměrně vysoká a pyšnila se tak dlouhýma štíhlýma nohama, oproti tomu hruď ji zdobila prsa tak akorát „do ruky.“ Klín měla zarostlý, ale nepovažoval jsem to za závadu. Oproti zastáncům (-kyň) vyholených kundiček nemám v tomto nijak vyhraněný názor a je mi to jedno. Hlavně, když to nevypadá blbě (hlavně u starších žen). Dlouhé vlasy si občas splétala do dvou copů jako holčička, nebo je stahovala do klasického ohonu. Ona vůbec vypadala jak dívka z módních žurnálů – velké oči, jemný obličej rámovaný černými vlasy, prostě exotická kočka.

Když jsme odbourali první rozpaky a po shlédnutí erotického filmu na videu, jsme se začali hladit a líbat, náhle jsme byli v ložnici.
Ocas mi pochopitelně trčel pevný a připravený a Mi Lai ho hned rukou sevřela a honila.
Věděl jsem, že má již s evropskými penisy zkušenosti a neděsí se jejich velikostí a já stejně nejsem žádný „nadsamec“. Lehli jsme si, Mi Lai se náhle ocitla kundičkou nade mnou a ocas hned vzala do pusy a začala sát. Klasická šedesát devítka.

Její úžasná broskvička se ocitla v dosahu mého jazyka a mezi černými chloupky jsem vylizoval uvolňovanou šťávu a cítil, jak pod doteky jazyka taje a otevírá se a prožívanou rozkoš Mi Lai dávala najevo tlumením sténáním.
Pták byl tvrdý jak sloup tesaný z kamene a já tušil, že dlouho tu krásnou kuřbu neustojím. Její umění bylo nepřekonatelné. Brala ho něžně do rukou, hrála a laskala se s ním jak s tou nejmilovanější věcí na světě… snad sama musela cítit, co prožívám.

„Už..budu,“ zafuněl jsem a ona se na mě podívala.
„Opravdu?“ úsměvně opáčila, lascívně zakmitala vystrčeným jazýčkem a ocas se opět ocitl v zajetí teplých a vlhkých úst. Rezignoval jsem.
Pohyby rtů na ocase zrychlovaly, jako by tušila, že vrchol se blíží, dlaněmi mnula kulky a pak už přišla exploze semene do jejích úst.
Nevím, kolik toho ze mě šlo ven, ale Mi Lai přisátá na ocase spolykala celou dávku, aby se na závěr olízla, sesedla ze mě a pronesla:
„Teď ty mě hezky uděláš,“ uložila se na záda a roztáhla nohy. Jasně, ona mě pusou, já ji pusou. Rovnoprávnost musí být.

Po předchozí lízačce byla mokrá, otevřená, vzrušená a nedalo mi moc práce ji dodělat. Když zavřískla v orgasmu, péro mi zase tvrdě stálo, a tak jsem ho do ní lehce zastrčil jak kabel do zásuvky.
Hlasitě vzdychla, prohnula se v zádech a nohy mě překřížila kolem pasu. Byl jsem v pasti. Rozjel jsem přírazy, pomalé a s hlubokým dorazem na konci a její kundička čvachtala a silně se mi ho svírala poševními svaly.
„Oh… oh… Neka… neka,“ vyrážela japonsky a já ji umlčel vášnivým líbáním a rukama jí mačkal pevný kozičky.
„Pojď… zezadu,“ chtěl jsem se vymanit z jejího sevření, ale stisk nohou neuvolnila, dál mě k sobě tiskla pevným objetím a nehty mi ryla do zad krvavou brázdu. Bolelo to a mísilo se to se slastí, jež ve mně narůstala.
„Japonská čubko!“ vyjelo ze mě, když jsem do ní pumpoval semeno a ona se též zmítala ve víru orgasmu. Naštěstí mě neslyšela, jinak by asi nebyla ráda, jak o ní smýšlím ve chvíli, kdy se mi celá odevzdala.

„Tak to mám nejraději,“ vysvětlovala mi později upřednostnění misionářské polohy, ale přiznala, že ji uspokojí a baví i jiné polohy.
„Chlapy hlavně zezadu,“ zasmála se, já souhlasil a hned se na ni vrhl, abych jí to dokázal…

***

Nyní učiním dějovou odbočku.

Má babička s dědou z matčiny strany byli živnostníci a vlastnili malou pekárnu, spíš pekárničku. A to tak malou, že jim ji komunisti po osmačtyřicátém roce zapomněli znárodnit. Oni ji i tak stejně zavřeli, aby si na sklonku osmdesátých let na ni vzpomněli a na rodinné poradě jsme se rozhodli ji otevřít. Komunisti pozvolna povolovali drobná podnikání a skutečně jsme dostali potřebná razítka a pekárnička se rozjela.

Zájem zákazníků o kvalitní a čerstvé pečivo také byl a bylo třeba navýšit pracovní sílu. Prarodiče již byli staří, z rodiny jsme jim vypomáhali jen nárazově, až děda přijal na poloviční úvazek mladou ženu. Jmenovala se Pavla a byla to třicetiletá matka-samoživitelka prahnoucí po jakémkoliv přivýdělku, jímž by zvýšila standard svému dítěti, když otec nefungoval, respektive neexistoval ani na rodném listě. Děda ji ale nepřijal ze soucitu, nýbrž na práci a žena se snažila a opravdu byla šikovná. Možná natolik, že babička jednoho dne nechala provozovnu vybavit několika minikamerami. Sice prý kvůli zlodějům, ale dědovi to neřekla. Já tušil, proč. Žárlivost babičky byla úsměvná, ale ta se na mě podívala.
„Chlapče, jestli si myslíš, že dědek už nemá páru, to by ses divil.“
Jak to myslela, už nechala na mně.

Když nás za několik let děda, i když měl páru, opustil v Pánu, babička v pekárně skončila. Bylo jen na nás, jak s ní naložíme. Obavu měla zejména Pavla, která si svého příjmu velmi považovala. Nemohli jsme ji zklamat vyhazovem a já se rozhodl do toho jít. Dal jsem v práci výpověď a za pochodu se učil být pekařem. Učiteli by byla babička, Pavla a praxe.

***

Seděl jsem za stolem a s babičkou se probírali počítačem, kde mi vysvětlovala, co a jak je uloženo, setříděno, atp.
„A tady jsou ty kamery… však víš,“ klikla na ikonu s nic neříkajícím označením „cm“.
V pekárně byly kamery tři. U zákaznického pultu, v dílně a v zázemí, která sloužila zároveň jako šatna a denní místnost.
„Babi, fakt si je nastražila kvůli dědovi,“ zeptal jsem se.
„Jo. A nemýlila jsem se. Ale víc ti neřeknu,“ zrudla a přešla v řeči na jiné téma.

„Tak vida, jakej byl děda kanec,“ projelo mi hlavou a v dalších dnech se ze mě stal voyeur, když jsem očumoval Pavlu, jak se po práci v šatně převléká. Svlékla se do prádla, zašla do sprchy a ven vyšla buď omotaná v osušce, nebo již oblečená v novém prádle. Ve svém věku byla hezká, štíhlá, kozy pevný, nevelký, pipina zarostlá… kterej chlap by ji nechtěl, ač už má jedno dítě?
Já třeba klidně jo, ale byl jsem výrazně mladší a začínal v té době chodit s Mi Lai, byl jsem zkrátka někde jinde. S Pavlou jsme se normálně bavili, tykali si, ale stejně si stále udržovala tu hranici zaměstnanec – zaměstnavatel. Udělala, co měla a šla domů.

***

Byl jsem už ve firmě docela zapracován, když jsem si pozval Pavlu na „kobereček“.
„Jsi tu už dlouho a myslím, že je čas ti upravit plat,“ začal jsem, což ocenila pousmáním a já pokračoval. „Jenže něco za něco. Zvýším ti plat a ty…“
„Chápu,“ odvětila lakonicky a začala si rozepínal plášť.
„Co… co děláš?!“ vyhrkl jsem vyplašeně.
„No… přece… budeš chtít šukat. Nebo ne?“ sama znejistěla.
„Ne, to opravdu ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Spíš jsem tě chtěl poprosit, zda bys tu nastoupila na plný úvazek. Kluk ti roste, má kroužky, takže bys to snad časově dávala. Co ty na to?“

Zrudlá Pavla si rychle zapínala plášť a styděla se za svoji „nabídku“. Vždyť starý pan Mertlík to tak dělal. Něco za něco. On jí bokem peníze, ona jemu vykouření péra nebo sex. Myslela, že vnuk v tom bude stejný, ale nebyl.
„Jo, to nebude problém… ehm… můžu už jít?“ byla jak na trní.
„Běž už domů. Jestli je něco v dílně k dodělání, já to dokončím,“ pohybem ruky jsem ji propustil a na kameře sledoval, jak vynechala sprchu, chvatně se převlékla a vypadla pryč.
„Uf… to teda bylo překvápko,“ vydechl jsem a dumal, co by bylo, kdybych ji to nechal dokončit a bylo to příjemné přemýšlení.

***

Mi Lai mi postupem času chodila tu a tam do pekárny pomáhat. Spíše se ale pro mě jen stavila, v kanclu jsme si na stole dali rychlovku a někam vypadli a většina práce zbyla na Pavlu. Šlo o přípravu výroby na druhý den a to zvládala i sama.

Ve dnech, kdy Mi Lai nepřišla, dělal jsem přípravu s ní a jednou došlo k tomu, k čemu (ne)muselo dojít.
Čistili jsme mísič těsta a jak zuřivě drhla hadrem vnitřek, rozepnul se jí nějak plášť a ven jí „vypadla“ prsa! Sice v podprsence, ale prostě byla venku.
„Áá… kurva!“ Pavla vyjekla a jala se upravit, ale já stál vedle ní. Fixován tím pohledem, jsem natáhl ruku a oblé ňadro sevřel do dlaně. Druhou rukou jsem ji vzal kolem pasu, přitáhl k sobě a dal jí pevný polibek.

Pavla byla ze všeho tak překvapená, že nejdřív nereagovala, ale pak se odtáhla, jako by chtěla všechno ukončit a… přitiskla se mi na rty a zaútočila i jazykem! Byla buď nadržená nebo zaskočená chtíčem, těžko říct, zkrátka, strhávali jsme ze sebe to nejnutnější, abych ji ve stoje mohl pozvednout za stehno a zajet do ní tvrdým ptákem.
„Ahh… jooo,“ vyhekla, když do ní můj macek vnikl.

Mnul jsem ji, teď už odhalené, kozičky, divoce ji líbal a přirážel jak fretka. To je samozřejmě antiproduktivní, ale nemohl jsem si pomoct. Ještě pár přírazů a už to ze mě šlo. Naštěstí jsem z ní včas vyjel a semenem jí zkropil bříško a stehna.
„Promiň… nemohl jsem to vydržet. Seš krásná a já… já… prostě… musel,“ koktal jsem a Pavla mě pohladila po tváři.
„Nic neříkej. Bylo to hezký,“ což mi neznělo moc přesvědčivě.

Nakonec se dala přemluvit a vzala mě na noc k sobě domů, kde jsem snad svou reputaci napravil. Bylo to sice s trochou obav z odhalení, ale syn má prý tvrdé spaní a když se Pavla ve svých hlasových projevech taky krotila, vyšlo to v pohodě a já jí to udělal ještě dvakrát… takovej jsem kabrňák.
Pavla byla skutečně sexuálně vyhladovělá a vydržela celou noc mě líbat, hladit a laskat po těle. Nežádala zásun, šlo jí hlavně o společnou intimitu a dotek nahých těl. Pak jsme se dohodli, že to byla prostě jen výpomoc v nouzi a já obdělával její kundičku jednou týdně. Vůbec jí nevadilo, že mám holku, mladší, hezčí, exotickou Japonku a nic po mně nežádala. Žádné výhody, ani peníze. Jen jsme si udělali dobře a zase se rozešli po svém.

***

Uplynul nějaký čas, když se u mě objevil Honza a se slzami v očích mi prozradil, že mu Petra dala kopačky.
Rozcházeli se již nějaký čas, ale vždycky to nějak umotali a zůstali spolu. Nyní to ale bylo definitivní a navěky. Byl úplně na hadry a vyřízenej. Hlavně psychicky.
Na radu Mi Lai jsem ho zaměstnal v pekárně, abych ho měl pod kontrolou, kdyby měl nějakej blbej nápad. Taky se mi to hodilo vzhledem k tomu, že Pavla už nějaký čas projevovala touhu odejít, ale nechtěla mě nechat ve štychu. Její novej amant se finančně zdál být za vodou, byl to celkem sympaťák, takovej podsaditej pořízek a Pavla mi říkala, že tak udělanej je i „tam dole“ a že je skvělej milenec… rád jsem jí to věřil a kontroval, že ona je zas skvělá milenka. Zapýřila se, ale nekomentovala to, zato jsme se oba rozesmáli.

K odchodu jsem jí dal tučné prémie a od prvního dalšího měsíce nastoupil v pekárně Honza, můj nejlepší kamarád.

***

Honza se v práci neotáčel jako Pavla. Asi spoléhal na naše kamarádství, ale v podnikání to tak nefunguje. Doufal jsem, že to časem pochopí.
S jistou nelibostí jsem sledoval, že když byla v pekárně i Mi Lai, Honza se změnil v nejdokonalejšího spolupracovníka od sluncem. Kmital jak blesk, navrhoval různá vylepšení a Mi Lai na to slyšela a pak mi jeho návrhy doma tlumočila. Místo abychom se věnovali sami sobě, musel jsem poslouchat, co je dobré koupit, zajistit nebo předělat. Že Honza ukecá i mrtvolu, jsem věděl, ale že i mou přítelkyni, se mi nelíbilo.
Jeho neustále poletování kolem ní v dílně mi přišlo až podezřelé. Ale Mi Lai to odbývala, že ona je přece má holka a jeho ataky bagatelizovala.
„Už je dlouho sám, tak snad víš, co to s váma dělá… Až na mě sáhne a mně se to nebude líbit, tak mu to řeknu, to se neboj,“ říkala a hned mi dávala najevo svou lásku. Pusou, kundičkou, celým tělem…

***

Jednou jsem je přistihl… tedy, nic jsem neviděl, ale přišlo mi, že k sobě měli velmi blízko. Odlítli od sebe, Mi Lai se rychle ztratila a zrudlý Honza cosi usilovně míchal v prázdné míse.
„Přivezli nám mouku,“ řekl jsem zaraženě. „Pojď mi ji pomoct složit.“
„Jo… jasně,“ vyhrkl Honza a hned se hrnul ven, přitom jindy tak ochotný nebyl.

***

Když mi přišla výzva k dostavení se na Okresní hygienickou stanici ohledně udání na provozovnu, zauvažoval jsem, zda nejde o akci konkurence. Kdo jiný by mi chtěl škodit?
Mi Lai se láskyplně snažila vyhnat mi z hlavy chmury, ale i tak mi tam červík pochybností zůstal. Když hygienik chce, vždycky něco najde. Zatím ale šlo o jednání v kanceláři a ne kontrolu pekárny.

***

Paní hygienička, doc. ing. Ptáková Csc. byla šarmantní dáma, a já se divil, že navzdory svým titulům sedí v obyčejném kanclu a řeší nějaký anonymní udání.
Uvítala mě v sukni vysoko nad kolena a značně vypasované halence, aby zdůraznila své lákavé pohoří. Když mi nabídla neformální posezení na křeslech u stolku, kdy jí sukně vyjela až skoro k pasu a odhalila své výstavní nohy skoro v celé délce, byl jsem zaskočen, byť příjemně.

Položila přede mne papír, kde bylo na počítači napsané udání na provozovnu. Bez podpisu, samozřejmě.
„Máte k tomu co říct?“ otázala se.
„Autora neznám a co zde píše jsou nesmysly, pochopitelně. Špína, potkani… sama musíte uznat, že…“ zaprotestoval jsem.
„Divil byste se, co všechno jsem už viděla a stejně jako teď vy, tu seděli a dušovali se, že oni nic a vše mají v pořádku. Mou povinností je prověřit všechna udání osobní kontrolou,“ pronesla dáma nekompromisně.
„Jistě, chápu,“ uznal jsem schlíple.
„Jsou ale i jiné možnosti,“ nadhodila a přehodila si nohy přes sebe. I přes tmavé punčochy bylo vidět, jak jsou bezchybné, hladké, bez křečových žil… prostě modelkovské. A ty punčochy jsou samodržící, podvazkové, nebo jde o klasické punčocháče? Její sexy outfit odpovídal spíše tomu prvnímu. O co jí jde?

„Ano?“ opáčil jsem se zájmem.
„Jste chápavý mladý muž. Nebudeme chodit okolo horké kaše. Řekněme, že příští středu se dostavíte na tuto adresu a jistě najdeme společně řešení této záležitosti,“ podala mi navštívenku se jménem i adresou.
Její pohled, když mi ji podávala, byl více než výmluvný. Byla to žena lačná po mladém mase a z titulu své funkce měla k němu přístup, protože jinak by si už nevrzla. Její vrstevníci touží již po něčem jiném, než aktivnímu pohybu, byť vleže. Žena nebyla k zahození, ale již přece jen ve věku, kdy by bylo lepší ošukat ji oblečenou než vidět ji nahou, ale pokud vzhled nahradí zkušeností a znalostí milostných technik, neměl by být problém jí vyhovět.

„Ano, přijdu,“ souhlasil jsem a žena roztála v úsměvu.
„Tak tedy ve čtyři,“ podala mi ruku na rozloučenou.
Vykolejený a rozhozený jsem pak jel domů a volal Honzovi i Mi Lai, že jednání dopadlo dobře, ale ani jeden mi to nebral.

***

Další den jsem se v kanceláři věnoval papírům a jen tak zběžně mrkl na kamerové záznamy. Většinou jsem viděl Honzu se flákat než pracovat, prostě klasika. Včerejší záznam byl ale jiný. Honza v dílně laškoval s Mi Lai, dotýkal se jí, bral ji za ruku, až náhle ji držel kolem pasu a začali se líbat, divoce a vášnivě! To mě dostalo. Tušil jsem, čeho budu svědkem, ale pevně jsem se rozhodl to shlédnout až do konce.

…Když se dolíbali, Mi Lai se otočila, vypnula zadeček a pocítila na něm dotek ocasu, jak ho Honza měl vytaženého ven, tvrdého a ztopořeného. Vyhrnutí sukýnky bylo dílem okamžiku a holé obliny půlek i mezery mezi nimi značily absenci kalhotek.
„Už ho do mě vraž!“ hlesla vzrušeně… prostě to chtěla a úplně tekla tou představou.
Honza si dával na čas, než ošuká úžasné tělo mladé Japonky, přítelkyně svého kamaráda. A pak jen sledoval a cítil, jak se tvrdý kůl noří do horké úzké pochvy, jak se pysky rozevírají a poddávají tlaku.
Dívka vydala táhlé zasténání, ale dál pevně stála a držela, až v ní byl ocas zaražený po kořen a oba si vychutnávali slastný pocit vyplnění lůna tvrdým ptákem, jeho silné sevření, horkost a vlhkost.

Jeho ruce jí náhle stiskly prsa přes košili a draly se dovnitř a protože neměla podprsenku, hned se její kůzlátka ocitla v masírujících dlaních. Špunty jí tvrdě stály a toužily po polaskání.
Sevřel je prsty a „ladil“ a dívka vykřikla rozkoší a v klíně uvolnila proud šťáv.
„Neka, neka,“ sténala ve své mateřštině.

Honza se nehýbal, věděl, že jen pár přírazů ho dělí od vrcholu a chtěl si jejich spojení užít co nejdéle. I Mi Lai už si zvykla na jeho rozměr a párkrát zavrtěla pánví.
„Ahhh… to neee,“ vyjekl Honza a cítil nezadržitelné uvolnění semenovodu.
Naštěstí z ní včas vyjel a horké semeno jí vycákal na zadek a záda. Uvolnění bylo slastné, ale zůstat v ní by bývalo ještě slastnější. Mi Lai se neudělala, ale i tak byla spokojená. Ne, že by neměla nárok na orgasmus, ale nebyla zvyklá směřovat sex ke vlastnímu vyvrcholení. Na to by potřebovala více předehry a tu muži většinou odbývali.

Rozpačitě se dávali do pořádku s vědomím, že co se stalo, už nejde vrátit a proto mlčeli.
„Ahoj,“ Honza jen špitl a zmizel ven.
Zapomněl, že mají nachystat várku na zítřek a Mi Lai tam zůstala na všechno sama.
Vzdychla a pustila se do práce.

Znechuceně jsem záznam vypnul. Zrada od nejbližších mě srazila na dno. Jako bych to už někdy zažil. Myslí mi proběhla Pavla a docentka Ptáková, což jsou sice též nevěry, ale… Nedotýkají se vztahu, jenže pták nejlepšího kamaráda v kundě mé holky je něco jinýho. Kdyby ji aspoň obtáhl někde jinde. Jenže o těch kamerách nikdo z nich nevěděl.

***

Adresa od docentky Ptákové mě zavedla do zástavby řadových i samostatných vilek, stavěných zde svépomocí někdy na sklonku sedmdesátých, až osmdesátých let 20.století. V mých očích se jednalo o časový pravěk. Většina domků byly nevzhledné škatule bez jakékoliv ozdoby či vymykání se ze stereotypní šedi.
Na hodinkách bylo 15.59, když jsem stiskl zvonek u branky.

Skoro hned se dveře otevřely a docentka Ptáková mě zvala dál. Oděna byla v růžovém saténovém župánku, jež jí sahal těsně pod kolena.
Ve dveřích mě zarazil peršan položený na zemi v předsíni.
„Jen pojď a nezouvej se. Neboj se, to je jen kopie,“ usmívala se a pak mi podala ruku. „Jsem Irena.“
„Já Víťa,“ odvětil jsem a potykání stvrdil cudným polibkem.

Prováděla mě vkusně zařízeným obývákem kamsi dozadu, až jsme se ocitli v malém přístěnku, celém obloženém dřevem, v jehož středu se nacházela velká vířivka. Teď mi došlo, proč má Irena na sobě jen župan. A zde se mi také hned předvedla v celé své nahotě.
Její tělo, navzdory věku, bylo jak vytesané z bílého mramoru. Tu a tam nějaký ten přebytek, ale jinak nádherný kus zralé ženy. Přiměřeně velká prsa stále držela vzpřímený postoj, trochu bříško, naštěstí nevyholený, jen přistřižený klín a luxusní nohy. Buď to byl dar od Boha, nebo na nich pořádně pracovala. No a tvář s umně zakrytými vějířky vrásek, rozpuštěné tmavé vlasy, to vše z ní dělalo bohyni Afrodité v pozdním věku.

Pochopil jsem, že jsem teď na řadě a chvatně jsem se svlékal. Irena mě pozorovala a pousmála se nad trčícím pérem, jež mi vystřelilo z kalhot. No co, vzrušila mě, nemá cenu to skrývat.
„Nejdřív udělám tohle,“ řekla, v ruce držela ten udavačský dopis a rázným pohybem ho roztrhla na několik kusů a hodila na zem.
A pak už jsme vlezli do teplé vody, odněkud vytáhla láhev pravého šampaňského a nalila do vysokých sklenek.
„Jsem sama a někdy se cítím fakt mizerně, opuštěná, nechtěná a stará,“ začala chmurně, ale hned dodala. „Dnes se ale chci bavit, chci být chtěná a milovaná. Splníš mi to?“
„Proto jsem tady,“ přitakal jsem.
„Tak na nás,“ pozvedla sklenku, já ji napodobil, a napil se pěnivého moku.

Pili jsme šampus, povídali si a užívali si jak vířivé lázně, tak i vzájemné blízkosti.
Nenápadné dotyky byly stále odvážnější, nastalo líbání, hlazení, ona mi honila péro pod vodou, já se mazlil s jejími prsy.
Chtěli jsme se přesunout do postele, ale k tomu nedošlo. Sotva jsme vylezli z vířivky, zmocnil jsem se a vzal si ji přímo na podlaze. Nebránila se, ochotně mi vyšla vstříc a povzbuzovala mě slovy: „Vystříkej mě… jsem jen tvoje… oohh… stříkej… oáááh.“
Když vyvrcholila, po chvíli jsem se udělal i já a plnil ji dle přání životodárnou mízou, která snad již by neměla být v jejím lůně účinná.

Irena mi pak prozradila, proč je sama. Nemůže mít děti a sotva se to před lety dozvěděla, manžel ji opustil. Zkoušela i adopci, ale neuspěla. Od té doby na manželství a rodinu zanevřela, vrhla se plně do práce a výzkumů a na sklonku své kariéry se nechala zaměstnat na OHS.
„Tam občas potkávám muže jako jsi ty. Nabídnu jim řešení jejich problému, oni na to vesměs přistoupí a spokojeni jsme všichni, nebo ne?“
„Jistě… ale co kdybych se s tebou chtěl vídat dál?“
„Ty bys chtěl? Nikdy se mi nestalo, že bych vzbudila takový zájem a pořizovala si na stará kolena zajíčka. Myslím, že by to nefungovalo. Ty máš svůj život, možná i ženu a já nechci být jen přívěskem na tvém ocásku. Na to už jsem dost stará. Dnešní setkání je i posledním a proto si ho užij, jak nejlépe umíš…“ a sklonila se mi k pasu a vzala si ptáka do úst. Nekouřila ho hned, ale líbala, olizovala a laskala se s ním. Až když začal tuhnout, teprve nasadila vášnivou kuřbu.

Sála ho silou požárního čerpadla a pak si na něj vyhupsla. Avšak obráceně, zády ke mně.
Mohl jsem ji mnout prsa zezadu, aniž bych na ni viděl a Irena se na ocase kroutila a odsedávala jak potřebovala, až se náhle předklonila dopředu, rukama se mi zapřela o kolena a takto ohnutá na mě, nadskakovala a rajtovala až do vlastního vyvrcholení. Pak se zhroutila vedle mě na bok. V této pozici jsem ji nabodl ptákem a dodělal se na ní. Jen mi držela a funěla, jinak byla naprosto apatická. Nějak ji ten orgasmus odrovnal.
Nicméně později znovu ožila, střihli jsme si třetí číslo vkleče zezadu s ukončením v klasice s následným domazlením.

Společně jsme se vysprchovali v prostorné koupelně, pak mě Irena pohostila připravenou obloženou mísou a i když při jídle zmizela pod stolem a zkoušela mi laskáním ocásek probudit, nic už z toho nebylo a přišlo rozloučení.
Vysátý a ušoustaný jsem se odplazil domů.

***

Vztah s Mi Lai od osudného videa se nijak nezměnil. Chovala se ke mě stále láskyplně a co jsem měl možnost vidět na kamerách, od Honzy si držela odstup. Ten to na ni zkoušel a zřejmě si myslel, že by v tom mohli pokračovat, ale ona byla jiného názoru.
Nakonec se nasral a šel na to po chlapsku. Přišel do kanceláře a vpálil mi do očí, že s ní píchal.
„Já o tom vím,“ řekl jsem klidně, což ho vyvedlo z míry.
„Jak to? Ona ti to práskla?“
„Ne. Prostě to vím. Chceš vidět kamerový záznam?“
„Ty šmejde! Ty tu máš kamery a já nic nevím? Na co si hraješ? Na velkýho šéfa? No a co, teď jsem ti to stejně řekl. Takže se seberu a jdu a tu šoustavou děvku pozdravuju!“ vyštěkl vztekle.

O co mu vlastně šlo, jsem nepochopil. Měl jsem touhu po něm skočit a dát mu do držky, jenže asi bych prohrál. Každopádně jsem opět přišel o kamaráda. Teď ještě co s Mi Lai? Od její nevěry jsem s ní už bůhví kolikrát souložil. Nemůžu ji jen tak odkopnout. Chci vysvětlení.

***

Mi Lai na mou přímou otázku reagovala přiznáním. Nezapírala.
„Bylo mi ho líto. Stále fňukal pro Petru a pak on je hrozně vemlouvavej… já ho nechtěla, ale prostě jsem podlehla… Promiň mi to.“
„Jak to probíhalo?“ zajímalo mě.
„Chceš detaily?“ vyhrkla naštvaně. „Když to chceš vědět, tak normálně jsem mu ho vyhulila, pak mě položil na zem a ošoustal. Stačí?“
„Takže tě vlastně znásilnil,“ konstatoval jsem.
„Ne tak doslova… ale vlastně trochu jo. Bránila jsem se, ale nedal se zastavit.“
„Hm, tak se dívej,“ a konfrontoval ji se záznamem, kdy ztuhla v kamennou sochu.
„Nejspíš bych ti odpustil, znám Honzu a věřil bych, že tě ukecal, ale dělat ze mě vola nesnesu. Normálně jsi mu dala jako obyčejná štětka! Podívej, jak se třeseš, už aby ho do tebe šoupnul. Byla jsi mi nevěrná s mým nejlepším kámošem… a to mě sere nejvíc!“ rozohnil jsem se.
Mi Lai zkoušela psí oči, lítost, všechno, ale neuspěla. Nakonec se nadechla a nenávistně vyprskla.
„Tak abys věděl, šoustám s ním už pár tejdnů. Sotva sem nastoupil, rozdali jsme si to ve skladu. Mezi náma už to stejně nemělo cenu. Nuda a stereotyp. A to tvý slavný podnikání? Pche… tak tak se držíš nad bankrotem.“

Vyhodil jsem ji a měl co dělat, abych jí neublížil, i když se holky nebijou.

***

Tak takhle občas končí partnerské vztahy a kamarádství. Měl jsem čest to zakusit dvakrát a není to žádný med, to mi věřte. Mi Lai byla snem mnoha mužů a já ji měl, miloval ji a ona mi přitom zahejbala. Už jsem ji nikdy neviděl. Snad se odstěhovala, nevím. Honzu potkávám často a i když jsme po půl roce zašli na pivo a vše si vyříkali, pouto pevného přátelství už jsme neobnovili. Nejde to. Ne, že měl ptáka v kundě mý holky, ale za tu zradu. To se mezi kámošema prostě nedělá.

***

Nyní jsem do pekárny přijal výpomoc. Mladou holku těsně po vyučení. Má spoustu elánu, energie a touhy experimentovat. Po pracovní stránce nám to klape a v osobní rovině? Líbí se mi, já snad jí taky… no, uvidíme.