Poslušná 07 🇨🇿

Nadešel den D, kdy Adéla s Maxem měli jít na ples. Adélka byla plná očekávání a nervozity, co a jak bude, protože jí Max nedovolil ani si vybrat šaty. Minulý týden jí dokonce zakázal jakoukoli úpravu její kočičky, která tak pomalu obrůstala. Nebylo jí to moc příjemné, zvykla si, že byla vždycky řádně upravená a tohle bylo hodně jiné, něco, co od puberty, kdy jí začaly růst chloupky, nezažila. Ale bylo to pánovo přání a těm se neodporuje.

Včera večer od Maxe přišla jen strohá zpráva s časem, jménem a adresou a připomínkou, že se před tím má řádně umýt.
Nervózně přešlapovala před zmíněnou adresou, ale nic jí nikde nenapovědělo, co se tam bude odehrávat. Jen obyčejný rodinný domek na okraji města, spíš menší, skrytý za plotem a porostem keřů. Měla bezmeznou důvěru ve svého pána, tak tedy sebrala odvahu a zazvonila. Odpovědí byl bzučák na brance. Zatlačila a došla ke dveřím od domu. Tam už ji mezi dveřmi vítala holčina jen o málo starší, než byla ona sama.
„Adélka?“ napřáhla ruku na přivítanou.
„Ano, a vy jste?“
„Markéta, jen pojď dál. A klidně mi tykej.“
Adéla opatrně vstoupila a nervózně se rozhlížela.
„Ty nevíš, co tě čeká, viď?“ ujišťovala se Markéta při pohledu na neklidnou Adélkou.
Ta jen zavrtěla hlavou.
„Tak pojď dál a ničeho se neboj. Mám od Maxe všechny instrukce.“
„Aha,“ hlesla a hlavou jí běželo, že zase všichni okolo vědí víc než ona.
„Předpokládám, že ses vysprchovala a že dole nejsi teď nijak upravená…“
Adéla jen přikývla a přemýšlela, co se bude dít.
„Nemusíš se bát, bude se ti to líbit… teď spolu půjdeme vedle, ty si tam svlékneš všechno oblečení.“
V Adélce hrklo, k čemu ji pán propůjčil.
„Ne, neboj, nejde o nic sexuálního,“ uklidňovala ji Markéta, „já jsem specialistka přes chloupky a chlupy…“
„Jo tak,“ oddychla si Adélka s úsměvem a konečné jí to docvaklo. „Takže ty mi uděláš sestřih?“
„Přesně. Jsem taková kadeřnice přes pičky.“
Obě se rozesmály. Markéta věděla, že tohle vždycky prolomí ledy nervozity.
„Co nohy a podpaží?“
Následovalo další nejisté pokrčení ramen.
„Dobře, tak to zkontrolujeme. Ničeho se neboj a jdeme na to.“

Za pár minut stála Adéla nahá ve vyhřáté místnosti s podivným křeslem, silně připomínajícím gynekologickou kozu. Jen se tam cítila o poznání příjemněji než v ordinaci. Markétka ji poctivě obcházela a okukovala. Dotýkala se jí a hladila ji. Nevědět, že zkoumá délku a tvrdost chloupků, dost možná by to Adélku i trochu vzrušilo.
„Včera žiletka, viď?“ Markéta spíš oznamovala, než se ptala a Adéla jen přikyvovala.
„Hmm, hmm…“ hučela si tak pro sebe.
„Fajn, tak to budeme muset udělat trochu jinak,“ uzavřela svou prohlídku Markéta.
Adéla se na ni zvědavě podívala.
„Bude s tebou trocha práce,“ řekla s úsměvem, „ale to zvládneme. Dneska uděláme, co si žádal Max, s tím problém nebude. Pak to bude asi trochu nepříjemné, budeš muset vydržet být chvíli přírodní ženou. No a až trochu obrosteš, tak se na tebe zase vrhnu já a upravím tě.“
„Jak dlouho budu muset být tou, jak říkáš, přírodní ženou?“ zeptala Adéla s útrpným výrazem ve tváři. Věděla, že to Max nemá rád.
„To se ptáš kvůli sobě nebo kvůli Maxovi?“
„Asi obojí.“
„To záleží, jak často se holíš, respektive, jak rychle ti rostou chloupky. Někomu stačí pár dnů a je jako orangutan, někomu to roste pomalu, a to jsou pak třeba i dva týdny. Maxovi to vysvětlím, toho se neboj. Za jak dlouho ti narostlo tohle?“ uzavřela to a přejela prsty po zarostlém přirození.
„Asi za týden,“ špitla Adéla.
„Tak to je v pohodě. Sestřih uděláme, tak aby nějakou dobu vydržel, na tobě bude jen nějaká ta běžná údržba, to zvládneš. A podle toho, jak budeš mít volno, tak se domluvíme na ten zbytek. To bys pak vynechala holení zase tak na týden, možná by pět dnů stačilo, no a já bych tě pak upravila. A udělaly bychom to tak, aby si s tím měla co nejmíň práce, aby ti to dlouho vydrželo.“
„Fakt? To by bylo super,“ souhlasila Adéla nadšeně.

„Tak si vyskoč na kozu a jdeme na to,“ vybídla ji Markéta a začala si chystat všemožné nástroje a přípravky.
Když konečně po hodině odcházela Adéla domů, měla neskutečnou touhu neustále se dotýkat nového sestřihu. Jako by se potřebovala ujistit, že je to skutečné. I přesto, že tahle změna byla malá a nebyla vidět, cítila se jinak.

Pohledem na hodinky se ujišťovala, že všechno dnes stihne. Za půl hodiny měla být opět úplně jinde. Honem naskočila na nejbližší městskou a sunula se k vytýčenému cíli. Stála kousek ode dveří, stejně nemělo cenu si na těch pár zastávek sedat, a měla pocit, že na ni všichni koukají a že vědí, kde byla a vidí, jakou má dole úpravu. Když žádala svého pána o možnost jít společně na ples, netušila, co všechno to bude obnášet.
Po patnácti minutách vystoupila a vydala se pěšky, stejně jí už moc nezbývalo. Tentokrát bylo naprosto jasné, kam byla poslána, stála totiž před půjčovnou a obchodem se společenskými šaty.
Paní, obsluhující v obchodě, ji mile uvítala a dopřála jí chvilku, aby se mohla porozhlédnout. Stejně jako u sestřihu, i teď jí chyběly důležité informace o tom, co si má obléknout.
„Pojďte se mnou,“ vyzvala ji prodavačka a poradkyně v jedné osobě.
Procházely salónem a Adéla se ani nestíhala rozhlížet, co kde visí. Došly do zadní místnosti, kde bylo více místa. Nejprve si spolu chvíli povídaly, pak prodavačky začala přinášet různé šaty, které se postupně kupily na stojanu.
„Když já nevím, jaké si mám vybrat,“ posteskla si Adéla bezmocně.
„To je přeci na Vás. Navrhovala bych ty, které Vám budou nejvíc slušet.“
„Taky pravda,“ souhlasila Adélka a začala se svlékat, aby se vzápětí oblékala do nabízených šatů.

Střídala různé střihy, délky, s rukávy i bez rukávů a stále si nemohla vybrat.
„Tyhle chci!“ vykřikla Adélka. Rychle se do právě přinesených šatů nasoukala, padly jako ulité.

Poslední částí přípravy byla kadeřnice a líčení. Přípravy zdárně skončily s dostatečným předstihem a Adéla se doma před zrcadlem nakrucovala a prohlížela. Nemohla se na sebe dostatečně vynadívat. Jen po odložení šatů, při hledání správného spodního prádla, jí na mysl přišlo, že spodek nějak neladí s jejími vlasy.
„Ahoj Markéto,“ pozdravila, když po pátém zazvonění byl hovor konečně přijatý.
„Ahoj. Děje se něco? Nějaký problém?“
„No víš, nevím, jestli je to úplně proveditelné, ale něco bych potřebovala.“
„Tak povídej a uvidíme, jestli to půjde.“
„No, víš… potřebovala bych…“
„Snad se nestydíš, nahou jsem tě viděla, tak o co jde?“
„Potřebuju to… no dole… ten sestřih… potřeboval by obarvit.“
„Fajn. A nějaká konkrétní barva?“
„Teď je ze mě zrzka…“
„Aha,“ chvíli bylo v telefonu ticho, než Markéta pokračovala „předpokládám, že bys to potřebovala už dnes, co?“
„No, pokud by to šlo…“
„Vydrž, kouknu do diáře… zvládneš to ke mně za půl hodiny? Mám tady trochu volna, tak bych ti to přibarvila.“
„Paráda. To stihnu.“
„Jo a vezmi si nějaké starší kalhotky nebo i vložku, možná to bude chvíli pouštět, ale večer pod šaty to bude už OK.“
„Super. Díky, budu tam za půl hoďky.“

Konečně tady byl večer. Max si přijel pro svou subinku v taxíku. Cestou jí samozřejmě poslal zprávu, že má být nachystaná až si ji přijede vyzvednout.
Adéla netrpělivě čekala za vchodovými dveřmi a nenápadně se snažila vyhlížet auto taxislužby. Zahlédla ho, jakmile se objevilo na konci ulice. Na ulici tak vyšla dřív, než jí od Maxe přišla zpráva. Otevřela dveře a vyčkávala, až auto zastaví.
Max celý netrpělivý očekával, kdy se konečně objeví jeho Adélka. Měla tam přeci už dávno stát. Zaměřil znovu pohled na elegantní dámu stojící před vchodem a málem mu vypadly oči z důlků. Věděl, že holky, za kterými ji poslal, jsou kouzelnice, ale tohle nečekal. Navíc dal Adéle volnou ruku ve výběru šatů, přeci jen tenhle ples byl její přání. Zrzavé vlasy vyčesané nahoru odhalovaly štíhlý krk v sevření jemné sametky. Temně rudé šaty, dlouhé společenské rukavice a botičky na tenkém vysokém podpatku, který zahlédl, když scházela po těch několika schodech.
Musel zahnat nemravné myšlenky, nebo je alespoň pro tuto chvíli zavřít někam hluboko do šuplíku. Rychle se vzpamatoval a ujal se své role. Vystoupil z auta, nabídl Adéle rámě a pomohl jí ze schodů. To už i taxikář zíral s otevřenými ústy na šaty, které držely na místě jen díky správně obdařenému hrudníku.

„Líbím se Vám, můj pane?“ špitla, když scházeli ze schodů.
„Ano,“ souhlasil Max a snažil se nevypadnout z role pána, Adélina vizáž ho naprosto vykolejila. Přesto ji jeho strohá odpověď zahřála u srdce.
„Tak snad pojedeme, ne?“ ozval se Maxmilián směrem k řidiči, který stále jen čuměl na Adélu.
„Jistě, jistě, hned to bude,“ ujistil jej řidič a okamžitě vyrazil.
„Máš všechno?“ ptal se Max Adély.
„Samozřejmě, můj pane,“ přikývla, „vše je na svém místě a tady máte ovladač.“
„Všechno nabité a zapnuté?“
„Samozřejmě, můj pane. Přejete si kontrolu?“ zeptala se celá natěšená, že ji bude osahávat a prohlížet.
„Dobrá, dobrá… kontrola snad není nutná.“
Maxmilián si pohrával s ovladačem, prsty přejížděl po tlačítkách, až nakonec jedno zmáčkl.
„Nedej na sobě nic znát,“ přikázal jí.
Adélka se téměř neznatelně zachvěla. Opakovaně stisknuté tlačítko plus, zvýšilo intenzitu vibrací v jejím klině, odkud se šířila vlna slasti jejím tělem. Další tlačítko tentokrát změnilo rytmus, střídaly se dlouhé a krátké intenzivní impulsy vibrací. Měla co dělat, aby kontrolovala svou rozkoš. Max spokojeně pokýval hlavou, vajíčko vypnul a Adéla si viditelně oddechla.
Řidič pohledem do zrcátka kontroloval své cestující, nemohl se vynadívat obzvlášť na ni. Ten její výstřih, okamžitě si představoval, jak by skončila pocákaná jeho spermatem, jak před ním klečí, drží ji za vlasy a šuká ji do pusy. Nakonec by si ho nad ní vyhonil, nacákal by jí to na obličej i na ty její kozy.
„Pozor!“ vykřikl Max.
Řidič se vrátil do reality, dupl na brzdy a cukl volantem. Na poslední chvíli se vyhnul stařence přecházející po přechodu. Ta ho nezapomněla počastovat patřičnými nadávkami a významně mu pohrozil holí, div z toho neupadla.
Zbytek cesty proběhl už opatrněji, bylo vidět, že řidič je z toho trochu vyklepaný.
Když řidič chtěl zaplatit za odvoz, Max mu dal jasně najevo, že požadovaná částka rozhodně nebude kvůli nebezpečné jízdě celá zaplacená.

Max pomohl Adéle vystoupit z vozu a doprovodil ji do sálu. Už při vstupu do budovy se po nich, nebo spíš po Adéle otáčela většina ochranky. Sklenka sektu na uvítanou byla samozřejmostí. Procházeli tak zavěšeni do sebe se sklenkou v ruce celé dějiště té společenské události. Adéla se dmula pýchou, jak si ji Max hrdě vede a všude se s ní chlubí. Potkala i pár svých známých. Holky se po ní jen závistivě dívaly a za jejími zády si hned něco šeptaly. Ale Adélce to bylo všechno jedno.
Jakmile začala hrát hudba, Max neváhal a gentlemansky ji požádal o tanec. Adéla lehce znervózněla, ale Max byl vynikající tanečník, vodil ji po parketu a jí ani nepřišlo, že by tančila, spíš jako by se lehce vznášela. Když se k ní při tanci tiskl, cítila jeho tvrdnoucí chloubu a přála si, aby si ji vzal hned teď. Nemohla se dočkat, až mu odhalí tajemství vlastního klína, byla zvědavá na jeho reakci. On její touhu vycítil, vnímal, jak se zachvěla pokaždé, jakmile přejel dlaní po odhalené pokožce. Mezi tanci si pohrával s ovladačem a zapínal a vypínal vibrace. Adéla měla co dělat, aby nevzdychala.
„Dost, můj pane, prosím dost…“ žadonila, aby tu hračku konečně vypnul.
„A proč?“
„Kalhotky mám celé mokré a za chvíli mi to poteče snad i po stehnech.“
„A co když to právě chci?“
„Prosím… můj pane…“
„No dobře, když tak hezky prosíš,“ souhlasil a hračku vypnul.

Došli společně k baru objednat si něco k pití a usadili se u stolu. Max upíjel svou sklenku, rozhlížel se po okolí a ztrácel se ve vzpomínkách. V paměti se mu zjevovaly maturitní a absolventské plesy, kterých se zúčastnil, a hlavně historky o tom, kdo si to kde a s kým rozdával. Toužil po Adéle, ale rozhodně ne po tom, aby si ji vzal někde na záchodcích, či jako nějakou rychlovku někde v přítmí zapadlé chodby, nebo zákulisí. Chtěla být za dámu a on jí to přání chtěl splnit se vším všudy. Rozhodl se tedy vydržet. Adéla mu to samozřejmě neusnadňovala, její ruka nenápadně vklouzla pod stůl, kde mu tak nějak samovolně masírovala rozkrok. Zastavil ji včas, ještě pár okamžiků a vystříkl by, takhle jen cítil tu první kapku, která se vsakovala do spodního prádla.

Zbytek plesu utekl jako voda a ani jeden z nich moc nevnímal, co se kolem nich dělo. Pití, tanec, vzrušování téměř na hranici šílené touhy, pak znovu tanec a pití. Najednou byl konec a taxík je vezl zpět k Maxovi. Ten se snažil udržet své ruce v klidu, věděl, že kdyby si jen sáhl, musel by si Adélku vzít rovnou tady a teď a celý večer by jí tím jen pokazil. Měl pro ni totiž ještě jedno překvapení, než odcházel, připravil ložnici, tentokráte v romantickém duchu. Rozmístil všude svíčky a postel posypal plátky růží. Odvedl si ji k sobě a nechal ji stát přede dveřmi do ložnice. Odkud si vytáhl předem připravenou pásku na oči, kterou uvázal Adéle.
„Počkej tady,“ rozkázal jí.
„Ano můj pane,“ řekl dychtivým a vzrušeným hlasem.

Max rychle vstoupil do ložnice a zapálil připravené svíčky a pustil tlumenou hudbu.
Jako kdybych dobýval nějakou pannu, pomyslel si pro sebe a lehce nad tím zakroutil hlavou, ale co, pro jednou to přežiju, když jí to udělá radost.
Vrátil se zpátky. Postavil se před ní a jen se kochal pohledem. Krok blíž k ní. Uchopil ji za bradu a zvedl hlavu. Tiše zasténala.
„Ty seš ale pěkně nadržená,“ konstatoval a prstem přejel od kořene nosu, přes rty a krk až k úžlabině mezi prsy, dál ho šaty nepustily.
Adéla se chvěla rozkoší, každý kousek její pokožky volal po další dávce doteků, po pohlazení, polaskání, i po tvrdším zacházení.
„Ano můj pane,“ vzdychla, „toužím po Vás celý večer.“
„Nepovídej.“
„Ano, chci Vás cítit uvnitř sebe, celá se Vám odevzdat.“

Max vzal Adélu z ruku a odvedl si ji do ložnice.
„Pomůžete mi ze šatů, můj pane?“ zeptala se, když si myslela, že stojí před postelí.
Max chvíli váhal s odpovědí. „Ano,“ řekl nakonec a začal rozepínat zip na šatech.
„A…“ chtěla něco říct, ale zarazila se.
„Ano?“ zeptal se Max.
„Já… já bych… chtěla bych si sundat tu pásku, chci se u toho na Vás dívat,“ vyhrkla nesměle nakonec. Věděla, že si zahrává, že může říct ne, ale tenhle večer jí přeci věnoval, splnil její přání, tak doufala, že v tom bude pokračovat.
Max samozřejmě chtěl, aby viděla, připravil pro ni postel a svíčky. Ale takhle to mělo také své kouzlo. Zvažoval různé alternativy, ale nakonec její přání odmítl a oči jí nechal zavázané. Dokončil svlékání jejích šatů, opatrně je pověsil na připravené ramínko, podprsenku neměla, ta se pod šaty nehodila, ale kalhotky jí prozatím nechal. Poté svlékl i sebe.
Adélu opatrně položil na postel. Ta se zachvěla při doteku s plátky růží. Roztáhl jí ruce a lehce je stuhou přivázal k čelu postele. Postavil se nad ní a kochal se svým výtvorem. Došel ke stolku, kde nechal ležet telefon, aby si mohl udělat několik snímků. Hra světel od plamenů svíček, rudé plátky růží, ohnivě zrzavé vlasy a červené krajkové kalhotky, kontrastovaly se saténovým povlečením v barvě holubičí šedi. Nezapomněl ani na dálkový ovladač od vajíčka, které měla Adélka stále v sobě.
Zapnul ho a jejím tělem projela vlna vzrušení. Kdyby neměla přivázané ruce, okamžitě by jí vklouzly do klína, takhle se jen kroutila a tiskla nohy k sobě. Max nemohl mít lepší výhled, tak jen chodil kolem postele a cvakal jednu fotku za druhou. V duchu chválil holky za to, co s Adélou provedly.

Vypnul hračku, odložil telefon, naklonil se nad Adélku a sundal jí pásku z očí. Ta chvíli jen mžourala a začala se rozhlížet kolem sebe. Nějak nemohla uvěřit tomu, co pro ni Max nachystal. Svíčky, plátky růží, hudba… věděla, že tyhle věci moc nemusí, ale stejně to pro ni udělal. Stál nad ní nahý a ona hltala pohledem jeho tělo. Oči se zastavily na jeho vztyčené kládě, kde se na špičce leskla kapička touhy. Samovolně si olízla rty, v duchu pocítila tu známou lehce slanou chuť.
Max zaklekl na postel mezi její nohy a jedním pohybem jí stáhl kalhotky. Během chvilky bylo pryč i vajíčko. Ani nestihla zaregistrovat pocit prázdné pičky, protože uvolněné místo okamžitě vyplnil Max svým tvrdým ocasem. Zvedl jí nohy a široce je roztáhl. Vrážel do ní svůj kůl až nadoraz. Musela hlasitě hekat rozkoší. Prsa se jí natřásala v rytmu přírazů. Oba věděli, že to nebude mít dlouhého trvání, celý večer dráždění a odpírání byl znát. A nyní to byla jen rychlá honba za uspokojením tužeb. Adéla už se zmítala v prvním orgasmu. I Max to měl na krajíčku a přemýšlel nad literární otázkou „Kam s ním?“. Zvažoval několik možností, jedna lákavější než druhá, pustit to do ní a kochat se, jak to z ní vytéká? Nebo snad vyklouznout ven a zacákat jí bříško? Nebo se kousek posunout a udělat se jí na prsa a na obličej? Nebo jen vyklouznout ven pustit jí to na kundičku?

„Aaahh…“ vyhekl najednou. Jeho představy ho zradily a nečekaně ho přenesly přes bod odkud není návratu a tím rozhodly za něj. Uchopil Adélčina stehna a naposledy přirazil. Výstřiky jeden za druhým plnily její kundičku. Poslední zachvěv a měknoucí penis vyklouzl ven.
Max chvíli pozoroval bílou záplavu deroucí se ven, pak se znaveně svalil vedle Adély. Ještě se natáhl, aby uvolnil alespoň jednu Adélčinu ruku.
„Rozvaž se,“ přikázal jí. „Teď se nade mě postav a ukaž mi, jak to z tebe teče.“
Ochotně se dan ním rozkročila, prsty jedné ruky rozevřela lapličky a druhou rukou lehce nabírala a roztírala vytékající nadílku. Hleděl na kapičky stékající po jejích stehnech, i na ty, jež se chystaly ukápnout na jeho tělo. Jeho pozornost upoutal i upravený kožíšek, fascinovaně zíral na zrzavý porost a Adélka se jen spokojeně usmívala.

„Potřebuju očistit,“ pronesl tiše Max.
„Ano můj pane,“ souhlasila dychtivě Adélka. Aby splnila oba příkazy, tak se otočila a klekla si nad Maxe. Nad obličej mu nejprve nastavila Markétinu práci, aby si mohl zblízka prohlédnout. Pak se zhoupla a posunula, hlavu sklonila do jeho klína a dala se do ústní očisty, stejně před chvílí toužila mít jeho semeno v puse, a její vycákaná dírka se teď rozevírala nedaleko Maxova obličeje. Ten toho využíval. Hladil rukama nabídnutý zadeček a zajížděl do štěrbiny. Namáčel prsty jako do kalamáře a maloval bílé cestičky po dvou dokonalých polokoulích.
Vzrušení opět narůstalo a penis pod Adélčinou péči začínal znovu tvrdnout.
„Kleknout a nastavit zezadu,“ zavelel Max.
Adéla ochotně poslechla. Max na nic nečekal a vklouzl do vymazané štěrbiny. Držel její půlky a divoce přirážel. Pleskání jejich těl dávno přehlušilo hudbu. A ani hlasitost hekání nijak nezaostávala. Adéla sténala pod drsnými přírazy s hlavou zabořenou do polštáře, ruce ji dávno neunesly. Ač to bylo druhé kolo, tak vystrčený zadek Maxe natolik vzrušoval, že se opět blížil ke svému konci. Tentokráte nehodlal ponechat nic náhodě.
„Otočit a kleknout,“ přikázal a vytáhl péro ven.
Adéla s otevřenou pusou koukala na Maxův lesknoucí se nástroj a ruku, která po něm v rychlém tempu kmitala. Jako by mu četla myšlenky nastavoval obličej, ústa i ňadra.
„Ochh… achhh…“ funěl Max a ruka kmitala v čím dál zběsilejším tempu.

Najednou ztuhl a všechno se zastavilo. Cukání v penisu a už se ven řítily první cákance, které vzápětí dopadaly na ta správná místa. Adéla odsunula Maxovu ruku. Do dlaně vzala vyprázdněný pytel a mezi rty vsála povadlíka. Max zasténal, pociťoval rozkoš i lehkou bolest, když začala sát citlivý žalud, aby zachytila poslední zbytky semene.
Max se naprosto vyčerpaný svalil na postel. A už skoro ani nevnímal, jak si Adélka tu nadílku roztírá po těle a labužnicky si olizuje upatlané prsty.
„Nejlíp stejně mrdaj zrzky,“ pochválil ji a usnul.