poesie

Dialog s Miroslavem Florianem „Když láska umírá, je nejsilnější, rozvine se jak infantérie při marné zteči. Když láska umírá, svět se boří a duje vítr, ten popálený vítr z Tichomoří. Když láska umírá, drtí jak Golem. A potom zadrhne o pavučinu, o neviditelné sbohem. Když láska umírá, ty myslíš, že se vzdává? Budem u ní […]

Další netradiční zpracování klasické pohádky.

Poezie ve starém duchu – jen pro labužníky.

Priápova klepsydra

Orgazmem tvého těla
mnohokrát bych chtěl vzdávat hold počínajícímu dni,
abys v něm šťastná byla a touhou plála
– podobna jsouc žhavě jasné pochodni…

Jen pro znalce a labužníky.

Podivný stroj času

V kaskádách bolestně toužebných výkřiků
v příboji vln bouřného orgasmu
gejzírem sopečných výstřiků
v extázi plním člun tvého pohlaví…

Oslava kyprých krasavic

Písně prdelaté

Dívka s kyprou zadnicí
ano, řek jsem zadnicí,
s tou úplňků pružnou dvojicí,
kolébána vlnou rujnou
– pluje ráno ulicí…

Vtipná etymologická říkánka

– malá vulvální etymologická studie
z upřímné lásky k neznámému příteli

Jen pro fandy poesie.

Bílé ráno
Tuto noc sis vskutku užila,
promilovala ses doběla,
ač dosud tak malátná –
ve vánku stvol rákosu,