Frackoidní mamánek 02

„Leonko! Leonko! Musím tě dodělat. Omlouvám se, že jsem tak rychle utekl. Víš, já jsem se strašně styděl. Ale už jsem doma, už jsem u tebe. Pusť mě mezi ty tvý stehýnka, Leonko…“ slyšela mamina synkův hlas.
Automaticky se jí duše naladila na příjemno a rozkošno, roztáhla nohy a nechala si hladit macaté pysky. Sama pomáhala roztahovat díru a nabízela rozšklebenku k opíchání.

Prosila polohlasem o vylízání a toužebně si rozepínala noční košilku, aby nabídla velececky k ocumlání. Měla zavřené oči a srdce jí bušilo na poplach. Ze samotného incestomrouskání i z radosti z toho, jak si synek uvědomil, že vlastní mámu už nesmí trápit. Přihoňovala si už tak zduřelého poštěváka, vzdychala čím dál hlasitěji a když naprázdno vyrážela zadnicí proti synkovo tvrdolínovi, probral ji jeho silný hlas.
„Ty seš strašně nadržená. Bože, to je strašný. Že se nestydíš, mami. Fakt tohle kdyby někdo viděl… já se za tebe tak stydím, mami… Co to tady vyvádíš? Já měl do teď co dělat, abych zapomněl na ten trapas dopoledne, přijdu schválně až v noci a vidím, že tě to ještě nepustilo. A vidíš, že jsem měl pravdu! Svádíš mě! Seš strašně sprostá mami! Strašně moc…“ vyčítal jí svoji vlastní nadrženost, kterou si odmítal přiznat.

Už se plazil po kolenou vedle ní, ochmatával jí pneumatiky a lísal se jí k vemenům, aby si vzal, co je mu nabízeno. Leona nechápala, co se to děje, protože odmítala skutečnost, že předchozí situace byla jen obyčejný živák. Živý sen, který s ní cloumal, jako by ho doopravdy prožívala.

Najednou se probrala ze snění, hleděla na nervózního synka a držela si kundu široce roztaženou. Cecky se jí třásly jako sulc na hrudníku a jazyk naposledy naslinil horní ret, než se schoval za zoubky. Celá zrudla a s hrůzou čekala na synovo choleričtění.
Mladík se na ni ovšem znovu vrhnul. Válel se jí po břichu a nabíral si velececky celými pažemi. Chtěl se jimi skoro až zavalit. Cpal hlavu pod kozy, zahazoval se tou těžkou krásou a nehleděl na to, že loktem dloubá matinku do pupku. Naopak jí vyčetl každé syknutí, když se s námahou snažila vyvarovat ostrému ataku loktem.
„Nemel sebou tak, mami! Počkej! Vidíš? Už zase mi trčí. Nastav se mi!“ rozkázal v kleku.
„Břetíčku, buď opatrnej!“ vydechla Leona, když jej pouštěla mezi stehna.

Jedním pohledem ke stropu jí synek odkýval prosbu a dál se uveleboval mezi macaté nohy. Snažil se fialovým žaludem najít brázdu a zároveň se přidržoval roztřeseného velececku, než se stala spermonehoda. Mladé kladélko najednou začalo plivat hutnou smetanu na máminy pysky, aniž by vůbec zasunul a jeho kosti chrastily do doby, než vysílením padnul na matčinu cejchu.

„Tys mě neudělala, mami!“ zakvílel vyčítavě.
„Břeti, broučku, já… No a nechceš pokračovat? Maminka by… víš co myslím?“ tvářila se provinile, protože jeho umíněné chování v ní vykopávalo vzpomínky na všechny její nezdary, se kterými měla potřebu neustále bojovat.
„Já? Ty nevidíš, co je tu za spoušť? Podívej se, cos se mnou udělala!“ vyčerpaně připlivnul dalších pár nesmyslných výčitek a když se konečně vyhrabal z postele, aby se odšoural k sobě, nezapomněl nad maminou zavrtět hlavou.

Leona sledovala jeho opovržlivé chování a rudla studem. Uvědomovala si, jak moc ji ponížil, když se mu předvedla jako totální rajda. Jenže chtíč byl tak veliký a Břetíkem tolik vyprovokovaný, že na něj hleděla a přitom si zarážela prsty hluboko do sebe. Posílala k němu ukňučené pohledy, kterými jej prosila o odpuštění za to, jak je promiskuitní a mlaskala si pěstí dál v pyscích, že to hlučilo až do předsíně.

„Mami, ty seš… to snad není pravda… to se nedá ani popsat!!! Fakt se za tebe stydím…“ pozoroval ji od prahu.
„Broučku, promiň, ale nemohl bys…“ zkusila ho znovu poprosit o asistenci Leona.
„Nestojí mi, mami. Už jsi to prošvihla!“ štěkl na ni od futer.
Neslevil ani o píď. Naopak se přísně zahleděl do matčina mezinoží a s odporem přihlížel jejímu hlasitému orgasmu. Vykřičela ze sebe všechno, co ji doposud trápilo. Sladkou křeč z podbřišku, vztek na sex bez chlapa, nervozitu z nejapného synka a stres ze sebe sama.
S odeznívajícím orgasmem se stáčela pomalu k oknu, zakrývala se dekou a ani neslyšela, jak ji Břetík naposledy zesměšnil. Zhasnul v její ložnici a s chichotem odešel k sobě do nory, kde se zavrtal do pelechu, aby nabral síly na další každodenní tyranii.

„Mami, co to bylo včera? A co děláš? Tys mi zase nenachystala snídani? Nebo si myslíš, že touhle trachtou si mě získáš zpět? Nikdy mne nenapadlo, že se takhle vybarvíš…“ spustil zákeřňák ještě rozespalý na prahu kuchyně.
„Ne ne, broučku. Dobré ránko. Tohle je pro kamarádky, přijdou odpoledne na dýchánek. Však jsem ti to hlásila minulý týden. A za ten včerejšek… víš… zlato, takhle ti to řeknu. Nezlob se na mne. Nikdy se to nikdo nedozví, to můžu odpřísáhnout, ale taky ti slibuju, že se to nikdy nebude opakovat. Přísahám!“ vypustila ze sebe všechny výčitky Leona.
„Nebude opakovat? A co když mě zase vzrušíš?“ zarazil se Břeťa.
„Neboj se. Budu dělat všechno proto, aby se tak nestalo,“ poukázala na svůj rolák a dlouhé kalhoty Lea.
„Ty seš tak zlá!!!“ procedil vztekloun mezi zuby a zaběhl k sobě do pokoje.

Chystal se dlouze trucovat a čekal na mámino doprošování, které nikdy nechybělo. Jenže jen co na dveře zaklepaly její prsty, drapl mikinu a vystřelil z pokoje přímo ven na chodbu. Utíkal po schodech s hysterickým záchvatem, kamsi za kamarády. Už ani sám nevěděl, zda se zmítá v nervech z máminy slušnosti, nebo díky nadrženosti, která mu opět bobtnala v gatích.
Snažil se maskovat vytrčené torpédo a dokonce změnil směr, aby se naopak vydal dál od kamarádů. Myslel na maminku tak usilovně, že mu rozkrok praskal ve švech. I přesto, že se chvíli hrbil v opuštěném podchodu, kde si usilovně dělal dobře, bodlo mu neustále trčelo vzhůru. Potřeboval matku jako sůl. Bránil se si přiznat, jak moc s ním tahle zkušenost cloumá, ale stačil jediný pohled k tříslům a Leonka se mu opět vybavila. Potloukal se městem až do oběda a než se dostavil domů, bylo už hluboké odpoledne.

Od dveří předsíně slyšel ženský chichot. Dokonce v něm kraloval matčin hlasitý smích, což ho navztekalo nejvíce. Chtěl, aby trpěla s ním a nesnesl pocit, že se baví a zapomíná se mu věnovat. Několikero párů bot se křížilo na podlaze. Většinou to byly křehké střevíce na vyšším podpatku. I krátká saka, bundičky do pasu a rafinované přehozy v něm probouzely fantazii. Náhlý chtíč už jen dokreslila silná směsice parfému, takže nešlo jinak než znovu provokovat. Zapadnul k sobě do pokoje, natáhl si cyklistické kraťasy a vyšel z pokojíku pozdravit dámské osazenstvo.

„Holky, já vám ještě pro něco skočím,“ zhrozila se Leona, když za potevřenými dveřmi zahlédla ušklíbeného Břetíka, jak si to štráduje do obyváku a schválně ukazuje vyboulený rozkrok.
„Jo, holka. Mě dones trochu vody, prosím…“ připomněla ji svoji žízeň Marka.
„Jasně, neboj. Hned jsem tu,“ vyskočila Leona z křesla a zavřela za sebou rázně obyvákové dveře.
„Co je? Kam tak spěcháš?“ ušklíbnul se Břetík.
„Nechtěls tam takhle jít, že ne?“ zavrtěla hlavou Lea.
„A kdyby?“ uculil se synek.
„Ne! Broučku, prosím. Pojď, nachystám ti oběd. Jistě máš hlad. Tady jsem ti nechala pár chlebíčků navíc a támhle máš pivínko, kdybys chtěl. Nebo trochu vína?“ nabízela mu k výběru vystresovaná mamuše.
„Dej mi to víno,“ lusknul prsty v sedě, protože se usadil za stolem docela vyhladovělý.

Leona se usmála poněkud klidněji. Oddechla si, podala mu plný talíř, otevřela půllitr a než odskotačila zpět ke kolegyním s miskou mandlí, nezapomněla načepovat ledovou vodu z kohoutku. Vplula zpět do obyváku viditelně klidnější. Sázela na plný žaludek spokojeného syna a tak si s Markou přiťukla na zdraví a s chutí se zakousla do dalšího chlebíčku.
Dámské osazenstvo hlaholilo tak hlasitě, že Břetík na židli nervózně poposedával. Představa, že vedle v místnosti je spousta dam s horkou mezinožkou, jako má máma, mu nedala klid. Naopak pečlivě kousal každé sousto a střídavě kontroloval rozkrok, kde se tyčilo jeho nářadí. Mozek mu šrotoval a vztek v něm kvetl, zároveň s mocnou nadržeností. Až když odložil příbor a notně zalil pozdní oběd piviskem, zprudka vstal a nakráčel přímo do dění v obýváku.

„Dobrý den, dámy,“ postavil se hned za dveře a hrdě čekal až se pár očí i hlav stočí k jeho přítomnosti. V Leoně ztuhla krev. Nechtěla tenhle večírek vystavovat nějaké synově lotrovině. Stočila se celým tělem po jeho hlasu a prvním pohledem zkontrolovala jeho rozkrok. Pod upnutými elasťáky se rýsovala vytvrdlá klobása, čemuž dominoval jeho drzý obličej s přimhouřeným pohledem.
Všechny přítomné dámy se po sobě podívaly, zaševelily tichý pozdrav a opět se otočily po směru nalitých skleniček.
Jen Marka si s gustem prohlédla hochovu chloubu, posunula brýle na špičce nosu a s laškovným mrknutím hlasitě odpověděla na junákův pozdrav.

„Hned jsem tu, holky. Já tam zapomněla ještě tyčinky,“ vyskočila nervózně Leona, drapla synka za loket a doslova ho vytáhla z místnosti na chodbu.
„Co je, mami? Buď v klidu, ne? Se uklidni, símtě,“ hodil bradou Břetík.
„Pojď za mnou. Co po mně chceš? Řekni, co po mně chceš a já to udělám. Hlavně už tam nechoď!“ úpěla prosebně Leona v kuchyni u linky.
„Co asi můžu chtít, mami? To nevidíš nebo co?“ pohladil si bouli v rozkroku.
„Tak dobře, ale tiše, aby nás neslyšely,“ naznačila souhlas k zásunu Lea a než se stihl Břetík rozkoukat, už měla stažené kalhoty a vykasaný rolák pod bradou.

Nastavovala se opřená o pracovní desku, špulila nahulatou prcinu a nervózně nahlížela do chodbičky, aby hlídala případné zvídalky. Břetík se zákeřně ušklíbl, postavil se za ni, vytasil kord a na první dobrou ji prolíchnul. Konečně cítil její horko. To kundí vlhké vedro, ve kterém zakluzoval až ke dnu. Cítil, jak ho děloha šimrá na žaludu a díky pevnému sevření máminých koz mohl vnímat, jak se třese chtíčem. Poslušně držela. Nehnutě a bez jakéhokoli projevu. Byla cudná, tichá a pouze zrudlé tváře prozrazovaly tu nebeskou slast v podbřišku.

„Doufám, že bereš prášky, protože to do tebe teď hodím,“ zaskučel jí u ucha.
„Broučku, neberu nic. Musí to ven,“ vzdechla polohlasem.
„Ty to nějak vyřešíš. Chci to dovnitř. Nebudu ho teď vytahovat,“ nahlížel k proprcané díře a soustředil se na špric.
„Dobře, nevytahuj ho. Hlavně ho nevytahuj,“ šilhala blahem Leona, která se snažila stihnout svoje finále, než se jí zlobr sobecky opět udělá.
„No už budu, takže jestli to nestihneš, tak máš smůlu,“ trtkal dál prcinkou Břetík.

Pleskal o máminu zadnici, funěl a sípal, dokud se nezvedl na špičky a nevypustil do ní celou dávku spermatu. Utíral si pot z čela po každém špricu a prohmatával jí velececky, protože měl potřebu ji najednou umuchlat. Když ale viděl, jak si máma pomáhá ke svému orgasmu opět prsty, vytáhnul pliváka z pysků a opět zakroutil hlavou.
Cítil se dotčeně, protože se nestihla udělat díky jeho divomeči. Hladil si ho a pomalu skládal do těsných kraťasů, zatím co Leona zvedala nohu do výšky, opírala ji o linku a zasouvala si tři prsty do cendule.
Tvářila se jako lvice před skokem na kořist. Syčela a cenila zuby, protože měla těsně před kundovýbuchem. Bylo jí i jedno, že v předsíni cvakly dveře od záchodu a bylo jí i jedno, že ji Břetík zase častoval urážkami.

Probrala se z agónie až když se jí podlomila noha, na které se vší silou snažila ustát sladké finále. Dotřepávala se v rytmu prstokladu a omluvně se dívala synovi do tváře. Jako by do ní střelili. Najednou se narovnala, upravila a rue opláchla ve dřezu. Otřela si čelo, osvěžila líce a s tichým „promiň“ se vykradla z kuchyně.

„Leonko, chtěla jsem tě poprosit, jestli tu nemáš něco ostřejšího. Nebyl by nějaký panáček? Co? Břetíku, nemá máma něco schováno?“ překvapila ji Marka, která právě přecházela ze záchodku do koupelny.
„Já nevím, co ona má, nebo nemá. Nestarám se o to,“ odfrkl zajíc a práskl za sebou dveřmi mládeneckého kutlochu.
„No co to je?“ založila ruky v bok Marka.
„Marunko, nezlob se na něj. To víš, Břetík. Něco mám. Naliju ti, jo? Jdi do pokoje, hned tam přijdu…“ ševelila s umělým úsměvem Leona a ihned zmizela zpět do kuchyně, aby mohla opět plnit něčí přání.