Markéta 2

Ranní slunce pronikalo do ztichlého pokoje a osvětlovalo ho. Petr postával u okna a díval se na spící ženu, která mu poskytla tolik rozkoše. Ležela na boku a po odhaleném rameni jí splýval pramen vlasů. Čokoládový pramen lehce a svádivě obtékal nahotu hebké pokožky. Zatoužil zlíbat ten kus svádivého těla, sám sebe okřikoval. Snažil se zkrotit vzrušený dech a opatrně prošel okolo sedačky.
Aby od ní odpoutal myšlenky, začal hledat hrnek.
Zacinkání lžičky a vůně čerstvé kávy probudilo Markétinu zvědavost. Nechtěla ještě otevírat oči, ležela a vychutnávala si svou intimní chvilku, kdy obklopená vůní kávy teprve vstává.

Voda v konvici začala vřít a její cvaknutí probralo Petra ze zamyšlení. Nemohl se zbavit dojmu, že se událo daleko víc, než o čem svědčilo poházené oblečení a spící žena. Promítal si celou noc zpětně a zjistil, že už si ani není jistý tím, co si pamatuje. V mlžné vzpomínce se vynořila utěšující náruč, líbaná ústa a uvolnění po sexu. Tolik si přál, aby si toho více pamatoval.
Zalil kávu a s hrnkem se vydal k oknu.

Markéta nasávala provokativní vůni kávy a doufala, že Petr odešel z pokoje. Nechtěla ho vidět po tom včerejším zápase, co se mezi nimi odehrál. Volnou rukou propátrala koberec vedle sebe a spokojeně si oddechla. Posadila se a sáhla po noční košili. Ještě si ji ani nepřetáhla přes hlavu, když na ni Petr promluvil:
„Neoblíkej se, zůstaň ještě chvíli takhle!“
Zakryla si prsa a otočila se k oknu.
„Nedívej se na mě tak, to co se stalo bylo chyba. Už se to nikdy nesmí opakovat…“
Petr nervózně svíral hrnek a bloudil očima pokoji.
„Já vím, že se to stát nemělo, ale okouzlilas mě. Ani netušíš, kolikrát jsem Ti chtěl říct, co k tobě cítím. Jak moc Tě mám rád a jak po tobě toužím. Ale bylo to opravdové, krásné a jedním slovem jsi neuvěřitelná.“

Markétiny myšlenky se rozlétly zpět k včerejším hrátkám. Sama věděla, že nedokáže odolávat tomu slastnému pocitu, který v ní zanechal. Posadila se na sedačku a podívala se do ztrápené mladé tváře. Pokynula, aby se k ní posadil.
„Posaď se musíme si promluvit, pak se oblékneš a půjdeš. Musíš to všechno vytěsnit a pokusit se zapomenout. Půjde to věř mi.“
Petr dosedl na okraj sedáku a vzal do náruče polštář ze sedačky. Musel nějak zaměstnat ruce, aby se jí nedotýkal, a taky aby zamaskoval trčící stan.
Ani nevnímal slova, která plynula z Markétiných úst. Jen je sledoval a vzpomínal, jak hebce poddajně chutnaly, jak jimi obemkla jeho úd. Jak po něm sklouzávala…vzrušený vzdech, který mu unikl ani nepostřehl.

Markéta se uprostřed monologu zarazila. Dobře si všimla jeho reakce a snažila se ovládat. Poposedla do rohu sedačky a zkoumavě se na něj podívala.
Zase v něm spatřila, malého rošťáka, který si jí vždycky položil hlavu do klína a vyprávěl jí smyšlené příběhy plné objevitelské fantazie.
Nebo přiběhl s rozbitým kolenem a se statečným výrazem skutečného chlapa zadržoval slzy. Ale viděla i zlomeného zamilovaného mladíka, který touží po zakázané lásce.
Vztáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři. Prsty se dotýkala sálající pokožky s rašícím strništěm. Ten letmý dotek v ní probudil dračici, která nechtěla přestat vystrkovat drápy a chtěla jen uspokojit.
Elektrický impuls jí projel celým tělem a usadil se v podbřišku. Ucítila, jak jí zvlhla kundička.

„Teď nebo už nikdy,“ povzbudil sám sebe Petr a prudce si tetinku přitáhl. Přisál se na ty svůdné rty, jazykem překonal předstíraný odpor a znovu ochutnával ten známý a přitom dráždivý pocit.
Ruce mu samy sklouzly z Markétina pasu na její stehna a nenechavé prsty odhrnovaly lem košilky. Jednou rukou vnikl mezi pevná stehna a lehounce se dotýkal horkých tepajících závojíčků. Dlaní druhé ruky zkoumal pevnost zadničky. Markéta se zprvu snažila odtáhnout, blikající kontrolka v jejím podvědomí ji varovala.
Ruce pryč!

Ale všetečný jazyk jí mezitím prozkoumával ústa, hbité prsty přejížděly po hrášku a její tělo odpovídalo na něžný útok. Pootevřela stehna a nenechavé prsty vnikly do roztoužené, zvlhlé kundičky. Přirazila a vychutnávala si ten slastný pocit.
Ruce se jí vydaly samy směrem k Petrovu klínu, roztouženě chňapla po trčícím ohonisku. Zkušeně ho proháněla a hnětla. Tohle jí chybělo! Včera večer se neovládala a teď to taky dělat nebude. Strčila do Petra tak silně až se posadil.
„Dneska nemáš tolik odvahy jako v noci? Nebo seš na to až moc střízlivej, co ty sladkej parchante?! Ošukej mě a dej si záležet, protože už nebudeš mít příležitost.“

Její vulgarita v Petrovi zažehla odhodlání a smetla s sebou všechny zábrany.
„Pojď sem ty nadržená kurvo, vymrdám tě že si nesedneš.“
Roztáhl Markétina stehna a vrazil jí prsty do kundičky, tak prudce až polekaně hekla. Podepřel jí zadnici a prošukával prsty tu tekoucí nádheru. Zastřeným hlasem drtil mezi zuby ty nejsprostší nadávky, které znal a přidával na tempu.
Markéta zatínala nehty do jeho zad a slastně vykřikovala v reakci na způsobovanou rozkoš.
Petr neměl slitování. Tolik se těšil, jak se s ní něžně pomiluje a teď se to zvrhlo v obyčejnou mrdačku. Dostal chuť ji pokořit a nechtěl už dál čekat.
„Klekni si na kolena, ty nadržená čubko a vystrč na mě tu nenasytnou kundu.“
Markéta poslechla. Podtrhl jí ruce a měl ji pod kontrolou. Stáhl jí košili a pevně svázal ruce za zády. Přiklel za ni, přidržel za boky a jedním prudkým přírazem vnikl do pohostinné, dychtivě čekající svatyně.

Markéta rozvlnila boky a vychutnávala si tuhle submisivní pozici. Takhle vzrušená už dlouho nebyla. Petrovy ruce jí pevně svíraly boky a přírazy cítila snad až v žaludku. Tohle si nepředstavovala ani v nejdivočejších snech. Náhle ji s sebou smetla vlna orgasmu a ona ji vykřičela do ranního ztichlého bytu.
Petr už dál nemohl oddalovat výstřik. Pulsování v podbřišku a známý tlak se nedaly ovládnout. Rychle vytrhl ocas z cukající kundičky a postříkal výstavní zadnici hustým semenem.
Znaveně klesl na Markétina zpocená záda a naslouchal zklidňujícímu se dechu. Vzepřel se o opěrku sedačky, opatrně rozvazoval uzly na noční košili a něžně mnul Markétina otlačená zápěstí. Nechtěl se s ní rozloučit, ani se omlouvat. Ale věděl, že kdyby zůstal, jen by prodlužoval své utrpení a ještě víc se do ní zamiloval. Naposledy pohladil hebká stehna, setřel svou stopu z kulaté zadničky. Políbil a polaskal rozšukanou pičku a zvedl se ze sedačky. Začal se spěšně oblékat.

Markéta ještě chvíli vydýchávala ten krásný závod. Pomalu se posadila a už se ani nesnažila skrýt svou nahotu.
„Ještě nikam nechoď ty můj chlapečku!“
Petr zavrtěl hlavou:
„Ne, nezlob se Markétko, ale nemůžu zůstat. Zamiloval jsem se do Tebe ještě víc a nevím jestli bych to zvládl. Není to pro mě lehký, jsi krásná, okouzlující a tak nevypočitatelná. Bráním se tomu, jak jen můžu, ale chtěl bych se s Tebou milovat snad pořád. Proto musím teď odejít.“
„Jestli chceš, tak zůstaň. Zavolám tvé mámě, že tu zůstaneš. Ale jestli chceš odejít, nebudu tě držet.“

Petr poklekl a položil jí hlavu do nahého klína. Vdechoval tu omamnou vůni a třásl se vzrušením.
„Nemůžu tu zůstat. Sakra, proč musíš bejt tak krásná? Je to hrozně těžký odejít a zapomenout.“
Sklonil se a opravdu naposledy se jeho mladické rty dotkly Markétčiny kundičky.

V těsném objetí vstali. Svou náručí se snažil skrýt její nahotu před celým světem a ona se vpíjela do těch smutných zamilovaných očí. Vrývala si do paměti každý detail toho mladého obličeje.
Postavila se na špičky a vroucně líbala nabízené rty.
Petr ji pohladil po vlasech, vtiskl jí poslední polibek a zamířil do předsíně.
Markéta se rozplakala, obtočila si kolem těla deku a následovala mladého milence ke dveřím. Počkala až si obul tenisky a odemkla dveře. Petr ji pevně objal, sklonil se a políbil.
„Budeš mi chybět, ale je to tak lepší. Miluju tě, pamatuj si to, krásko.“
Usmál se smutným úsměvem a rychle odcházel. Markéta bosky přešla k zábradlí a tiše zavolala:
„Já tebe taky, nezapomeň!“