Ráno u okna

Dveře mezi ložnicí a kuchyní musely být otevřené, protože mi do nosu vnikla vůně čerstvě upečené bábovky a horkého kakaa. S námahou jsem rozlepil oči. Trochu jsem se nadzvedl a podíval se směrem do kuchyně. Zahlédl jsem dlouhé nohy a vystrčený zadek, zbytek z postele nebyl vidět.
Zvedl jsem se a pomalým krokem zamířil do kuchyně. Stoupl jsem si za ní.

Na sobě měla mojí starou flanelovou košili. Sahala jí do poloviny zadečku. Nebylo vidět, jestli má kalhotky nebo ne. Byla opřená o parapet zasněně hleděla z okna. Vedle sebe na parapetu měla hrnek s kakaem, ze kterého stoupala pára a zamlžovala část okna.  
Venku vládla zima, všechno bylo zamrzlé a bílé. Lehký vítr si pohrával velkými sněhovými vločkami, které se sypaly k zemi. Venku na ulici vládl klid, nedělní ráno a zima tomu nahrávaly.

Položil jsem jí ruce na boky, trochu vyhrnul košili a přitiskl se k odhalenému zadečku. Cítil jsem, jak mi vyšla vstříc. Tiskla ke mně své pevné pozadí. Hladil jsem ji po zádech a košile se sunula o kousek výš. Nad oblinami zadečku se objevil trojúhelníček krajkových kalhotek.
Rukama jsem sjel dopředu a do dlaní mi vklouzla její ňadra. Přes košili jsem cítil bradavky tuhnoucí vzrušením. Stejně tak jako tvrdnuly její bradavky, reagoval i můj nástroj dosud schovaný v trenkách. Začal se tlačit mezi její půlky.
V odpovědi na mé počínání se zavrtěla a tiše vrněla. Maličko jsem se od ní odtáhl, což nesla s nelibostí, ale jakmile jsem jí dlaní přejel po zadečku, byla opět spokojená.
Mírně se rozkročila a umožnila mi přístup ke své mezinožce. Prsty jsem ji polaskal. Navzdory bílým kalhotkám mi nic v přístupu nebránilo. Mou myslí projelo poznání, že si ten kousek prádla vzala naprosto záměrně, díra v rozkroku to naprosto jasně potvrzovala. Utěšitel nabyl díky tomu plných rozměrů a patřičné tvrdosti. Osvobodil jsem ho z látkového vězení, přejel jeho hlavičkou po uslintaném otvůrku a nechal ho uvěznit v něčem mnohem příjemnějším. Obklopilo ho vlhko a teplo.
Pomaloučku jsem tam vnikl a zůstal hluboko uvnitř bez jediného pohybu. Ona se prohnula v zádech a užívala si ten pocit plnosti, ostatně jako vždy. Jen tentokrát to bylo takové víc intimní. Sklonil jsem hlavu k jejímu krku, abych ji tam mohl políbit. Trochu pootočila hlavou.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem jí do ouška.
„Já vím,“ odpověděla tiše, „však já tebe taky.“

Něžně jsme se milovali u okna. Lehkými pohyby jsem protahoval štěrbinku, pomalu dovnitř a stejným způsobem ven. Pokaždé jsem z ní téměř vyklouzl. Několikrát jsem zůstal jen na okraji a pohnul se jen o pár milimetrů maximálně o centimetr. Hodně ji to vzrušovalo a dráždilo. Snažila se sama přirážet a já jí k tomu nedal šanci. Oba jsme tuhle naši oblíbenou hru zbožňovali. Stačilo to párkrát zopakovat a pak jen nadoraz zasunout. Tohle ji vždycky spolehlivě dovedlo k vrcholu. Ani teď tomu nebylo jinak. S ocasem zaraženým uvnitř těla se chvěla rozkoší. Třásla se jí kolena a měla co dělat, aby neupadla. Horkým vzrušeným dechem zamlžovala okno.
Mně však k dokončení ještě kousek chyběl. Nechal jsem ji nabrat trochu sil, orgasmické stahy její kundičky mě udržely v pohotovosti. Zvýšil jsem tempo a vychutnával si naše spojení. Pokojem se neslo naše sténání a pleskání kůže o kůži a také mlaskání przněné štěrbinky. Blížil jsem se k vrcholu. Ještě jsem trochu zrychlil.
Zapírala se o parapet a ochotně držela.

„Uuhh…“ sténal jsem, „už budu…“
„Hmm…“ přizvukovala.

Zahlédl jsem pohled jejích očí v odrazu v okně. Vždycky mě to dostalo. Jako bych se ztratil v hloubce jejích očí, ten něžný láskyplný pohled. Nedalo se pochybovat o její lásce a oddanosti.
Naposledy jsem přirazil. Vytryskl ze mě mocný proud. V několika dávkách jsem naplnil její studánku až po okraj. Úd změkl a vyklouzl z ní ven.

„To se dělá, takhle zneužívat svou těhotnou novomanželku?“ pronesla tiše, „Hodláš v tom pokračovat i nadále?“
„A proč ne?“ odpověděl jsem.
„To slibuješ nebo vyhrožuješ?“ položila další otázku.
„Co bys radši?“ odpověděl jsem otázkou a najednou mi něco došlo, „Těhotnou?“
„Hmm,“ přitakala.
„Kdy? Jak?“ vyhrkl jsem překvapeně.

Narovnala se, otočila a přitiskla se ke mně. Měl jsem stehno mezi jejíma nohama a cítil, jak z ní uniká pramínek horké tekutiny.
„Je to na začátku. Asi měsíc,“ řekla s úsměvem.
„Aha,“ chvíli jsem nevěděl, co dělat, co říct.
Čekala na mou reakci.
Jen jsem ji sevřel v náručí a pevně ji stiskl.
„Miláčku,“ byla má jediná odpověď a do očí se mi nahrnuly slzy.