Markův příběh 08

Přibližně před dvěma roky jsem tady uveřejnil 7 dílů seriálu s názvem: Markův příběh. Příběh dál pokračoval a slibně se rozvíjel. Marek se svoji těhotnou tetou zamířil na prázdniny do rodné vesnice. Psali jsme si i nadále a tak jsem mohl sledovat další podrobnosti jeho milostných, rodinně incestních avantýr.

Měl jsem v plánu psát i další díly seriálu a věřte, vážení čtenáři, že by to bylo zatraceně výživné čtení. Marek po příjezdu do rodného hnízda postupně, ke svému zděšení zjistil, že v jejich rodině se vesele incestí systémem každý s každým a on je jediný pitomec, který o tom neví. Po úrazu téměř invalidní tatík šuká nejen svoji ženu, ale také mladší Markovu sestru, dvacetiletou Martinu a nyní si do stádečka přibral i čerstvě přibyvší těhotnou švagrovou.

Marek z toho byl málem na mrtvici a s velkými rozpaky se párkrát vyspal s ochotnou sestřičkou. Postupně si však zvykl a jediné, co mu bylo silně proti mysli, byly grupáče, které naopak velmi vyhovovaly všem ostatním. Jeho předsudky jím přímo cloumaly a nejvíc ze všeho mu vyhovovaly solo šukačky s náruživou těhotnou tetou Ivou.
Ta jej dokázala utáhnout na vařené nudli, takže zapomínal na svět kolem a také na nezbytnou opatrnost. Tím nemyslím nějaké utajení v rámci rodiny. V tom už měli všichni jasno. Jednou se ale stalo, že divoce šukali za vydatného Ivina řvaní při otevřeném okně a s nezataženými záclonami.

Po několika dnech od tohoto opomenutí byl před samoobsluhou osloven neznámou, pohlednou ženou středního věku. Bylo mu vyslechnouti, že je to docela hezké, jak se u nich doma mají všichni rádi a následovalo pozvání na návštěvu k dotyčné dámě, ze které se vyklubala sousedka přes náves, kterou dosud neznal, neb její rodina se přistěhovala do nově koupeného domku teprve zcela nedávno.

Vyděšený na nejvyšší míru, se mi hned večer ozval, seznámil mě se situací a chtěl, abych mu poradil, co má dělat. Přiznal, že jej asi s Ivou dotyčná sousedka přes otevřené okno vyšmírovala a obával se, zda ho snad nechce nějak vydírat. Mohl jsem mu jen poradit, aby tedy na domluvenou schůzku druhý den odpoledne šel, protože jen tak se může dovědět, oč dotyčné dámě jde.

Před rozloučením jsem se snažil jej nalít optimizmem a trochu rozptýlit jeho obavy ze zítřejší návštěvy. Rozloučili jsme se s ujištěním, že se rozhodně zítra zvečera zase spojíme a on mi podá podrobné hlášení.
Přiznám se, že přes den jsem si na něho několikrát vzpomněl a zvědavost se mnou přímo mlátila, když jsem večer konečně ve smluvenou hodinu sedal k PC.

Moc mě mrzí, že tady čtenářům nemohu předložit autentické záznamy naši korespondence, jako jsem to dělal v předchozích dílech. Stalo se mi však to, co mnohý z vás až moc dobře zná. PC se mi jednoho dne kousl a nakonec skončil v opravě. Když jsem jej dostal zpět, šlapal jako hodinky, až na to, že veškeré záznamy byly beznadějně ztraceny. Takže bohužel, čtenáři se budou muset spokojit s mým prozaickým líčením nastalé situace.

Když se Marek připojil, hned první větou mě uklidnil. Psal cosi v tom smyslu, že vše je zcela v pořádku, žádné nebezpečí nehrozí a že byl sice na návštěvě šokován, ale že se bál zcela zbytečně. Nadšeně popisoval, jak jej dotyčná dáma srdečně přijala a hned jej přestavila celé rodině.
Otec, statný pětačtyřicátník Mojmír, se představil jako vedoucí zemědělské správy. O manželce Hedvice prozradil, že pracuje jako účetní na magistrátě. Rodinku doplňovaly dvě dospělé děti. Mojmír syn byl vytáhlý mladík, studující prvním rokem na VOŠ Elektro v Hodoníně. Jeho sestra Marie právě odmaturovala a dopřávala si poslední prázdniny, než nastoupí do zaměstnání.

Počáteční ostych Hedvika úspěšně prolomila tím, že všechny pozvala do sednice za široký, masivní, dřevěný stůl a začala roznášet připravené pohoštění. Otec Mojmír se pochlubil, že se mu podařilo koupit celou půlku prasete, které osobně rozboural, a v malých balíčcích nacpal do mrazáku.
Na stole byly samé dobroty a ty se vydatně zapíjely pivem a později i dobrým červeným z vlastních zdrojů. Nálada se postupně vylepšovala až do samé euforie. Když se všichni patřičně rozvázali při vykládání sprostonárodních vtipů, došlo na názorné ukázky. Všeobecná šukačka se rozjela nejprve přímo v sednici, ale pak se všichni přesunuli do prostorné ložnice.

Marek, jako čestný host dostal na vybranou, zda si pro začátek šoupne nejdřív s matinkou, a nebo s dcerou. Otec Mojmír to doprovodil komentářem, že je to vlastně jedno, protože postupem času stejně dojde k čenži.
Vybral si, snad ze zdvořilosti, nejprve hostitelku, zatímco týnka Marie si už hezkou chvíli dávala, co se do ni vešlo s fotříkem Mojmírem. Mladší Mojmír se rozvalil v křesle, se zájmem pozoroval náročné cvičení obou dvojic a leštil si při tom šavli.

Když po chvíli Marek finišoval a s gustem vykropil Hedvice kapli, sotva se odvalil, již nastupoval nachystaný syn a nasadil kolík jako při štafetě. Během krátké chvíle se i on vyprázdnil do rozmrdané kundy a potom již uspokojená trojice pobaveně sledovala, jak otec Mojmír ukázkově a vytrvale vyklepává matraci své štíhlé dceři. Konečně se i on dodělal, svalil se udýchán vedle vymrdané dcery a celou ložnicí se rozléhalo jen uvzdychané funění všech sexuálních sportovců.

V tomto duchu to pak pokračovalo i nadále, až do pozdních večerních hodin. Marek byl potom propuštěn pouze za příslib, že v době co možná nejkratší zajistí rovnocennou revanš u nich doma.
Tak tohle je zhruba obsah naši korespondence po jeho návratu z grupíku od sousedů. Opravdu lituji, že se nezachoval autentický zápis, protože pouhé popisné vylíčení je jen slabým odvarem těch odvázaných grupíkových orgií.

V závěru naši večerní relace se Marek bezradně vyptával, jak by to měl doma pomeldovat a připravit rodinku na překvapivou návštěvu. Vyslovil jsem názor, že vzhledem k tomu, že u nich doma se incestí celkem běžně, nikoho ze zúčastněných asi neklepne pepka, ani nijak moc nepohorší, když dostanou návštěvu stejně ujetých sousedů.
Poradil jsem mu, aby zcela na rovinu rodince patřičně vylíčil, jak si pěkně u sousedů zamrdal a při této příležitosti přiznal, že už přislíbil revanš.

Byl už jen z té představy celý na větvi, kroutil se jak had a moc se mu do toho nechtělo. Dokonce si postěžoval, že kdyby věděl kam to povede, určitě by do toho nešel. Připomněl jsem mu známou hlášku z filmu Knoflíková válka: „Kdybych tohle býval věděl, tak bych sem byl nechodil.“ A když už jsem byl v tom rozdávání moudrostí, tak jsem citoval ještě indické přísloví: „Kdo jede na tygru, nesmí nikdy sestoupit.“
Na to reagoval nasranou poznámkou – že mě se to kecá, a bez rozloučení se odpojil.

Byl dost impulzivní a občas mi tohle dělal, i když věděl, že to považuji za velmi nezdvořilé. Tím si však vždy jen vydělal odplatu z mé strany, protože jsem se pak urazil a sám jej jako první nikdy neoslovil. Musel prostě přilézt ke křížku. Bylo mi však jasné, že události, které se na něj valily jako lavina, jej brzy přimějí k tomu, aby se své osvědčené vrbě sám ozval.