Klub 06

Šokující přiznání

Čtvrteční večeře proběhla naprosto v klidu, byť se toho Vašek trochu bál. S Janou, bývalou ženou, se skoro nevídali a najednou ho pozvala. Překvapivě to bylo velmi příjemné, až se na konci večeře zeptal: „Jani, proč ses se mnou vlastně rozvedla, když se nakonec potvrdilo, že Richard byl pěknej hajzl, což jsem ti už tenkrát dost jasně řekl, ale tys to nechtěla slyšet.“
„Nojo, po bitvě je každý generálem. Tys byl věčně pryč a nikdo jiný tady nebyl. Je to a námi a nechci o tom mluvit. Prostě tenkrát jsi na mě i na Lenku kašlal a dělal jsi kariéru a honil prachy, jenže peníze nejsou všechno. Říkala jsem ti to pořád dokola, ale tobě to nedocházelo. Jestli si vzpomínáš, tak ke konci jsem ti spočítala, že jsi byl skoro tři sta dnů za rok pryč a Lenka už chodila do školy. Navíc to trvalo pár let. Jo, vypracoval ses na špičkového experta, ale rodina byla na druhé koleji.“
„Nebyla nikdy, ale to jsi tenkrát nechtěla chápat, Jani. Ale je to pryč, jak jsi řekla. Nechme toho.“

Otevřeli ještě jednu lahev vína a když se pomalu vyprázdnila, naskytla se Vaškovi příležitost říct to, k čemu nikdy nenašel odvahu, ale cítil, že teď je možná ten pravý čas.
Lence totiž zazvonil mobil a odešla do svého pokoje řešit si své věci. Vašek se odhodlal okamžitě: „Jani, nechci, aby ses na mne zlobila, ale nikdy jsem ti neřekl jednu strašně důležitou věc. Smím teď?“
„Neboj, koneckonců, rozvést se s tebou nemůžu, to už je za námi, tak povídej, co jsi provedl, že jsi se bál mi to až doteď říct?“

„No, ani tak ne já, ale ty. Hlavně nepanikař, až ti to dojde. Já totiž vím, že jsi už od začátku měla kromě mne ještě jednoho mužského a možná máš až doteď,“ zkoumavě na ní hleděl a neušlo mu, že od zvědavého vyčkávání se jí v tváři posunulo několik výrazů, až do úplného šoku, hrozícího explozí.
Okamžitě se snažil ji uklidnit.
„Pokud možno nekřič, Lenka to asi neví a vědět nemusí a já to fakt vím už od studií, jenže jsem do tebe byl vždycky šíleně zamilovaný, tak jsem si to nechal celou dobu pro sebe. Tenkrát nemělo smysl tohle řešit, protože by ses se mnou asi chtěla rozejít. Nevím, jak bys reagovala, ale teď už je nám dost na to, abys to přešla s nadhledem. Jak vidíš, já s tím žiju docela spokojeně už dobrých dvacet let.“

„Vašku, nejsi náhodou nemocnej? Co je to za hovadinu?“
„Jani, žádná hovadina, oba to víme, něco ti povím, nech mě mluvit, než přijde Lenka.“
V krátkosti jí vylíčil zážitek z chalupy jejích rodičů.
„Abych si byl jistý, tak jsem se párkrát v úterý zastavil kousek od vás a hele: tvůj táta vždycky chvilku po deváté přišel a před polednem zase odešel. Neříkej mi, že jste hráli domino nebo něco takového.“

Chvilku na něho nevěřícně pohlížela, načež z ní vypadla upřímná otázka: „Tys to fakt celou tu dobu věděl a nevadilo ti to?“
„Věděl. No a?“
Chvilku na něho v úžasu zírala.
„Kdybych věděla, že to víš, asi bych s tím hned přestala. Nebo ne? Nevím. Tobě to doopravdy nevadilo? Proč jsi něco neřekl, třeba by všechno bylo jinak?“ vyčítavě se smutkem v očích se na něho obrátila.
„Někdy to rozebereme, když budeš chtít, ale myslím, že Lenka už přestala telefonovat.“
„Jo, určitě, co nejdřív,“ trochu zmatená se na něho smutně usmála.

„Copak jste tady řešili, vy dva? Koukám, že máma je nějaká červená, jako kdyby se styděla,“ zvesela spustila Lenka a hned pokračovala: „Táta tuhle říkal, že ses dřív uměla pěkně odvázat. Neříkej, že jste si zavzpomínali na nějaké společné rošťárny,“ smála se dál.
Vaškovi neušlo, že možná půl litru vína jí dodalo odvahu.

„Nevím, co ti táta navykládal,“ škaredila se Jana.
„Vůbec nic, jen jsem se zmínil, žes bývala docela divoška, buď v klidu, viď Leni,“ usmál se na zbytek rodiny.
Lenka se obrátila k Vaškovi.
„Jo, táta zmínil jen tohle,“ pokrčila rameny Lenka a dodala: „Zítra bych tedy jela. V kolik chceš vyrazit, školu mám výjimečně do jedné. Mám přijít k tobě? Jo a tati, jak jsme se spolu tuhle bavili, tak teď říkám, že za mne ne, ale nevím jak za tebe, to se musíš rozhodnout sám,“ svá slova doprovodila úsměvem, z něhož vyzařovala spokojenost s tím, jak z té situace elegantně vybruslila.

„O čem je řeč?“ zmateně se tázala Jana.
„Ale, bavili jsme se o kapitánských zkouškách na hezkou jachtičku, mohl bych ji mít občas k dispozici na Slapech, ale museli bychom mít papíry. Lence se vždycky lodě líbily a třeba by se jí to někdy hodilo,“ zalhal Vašek.
V hlavě mu vířily divoké myšlenky z toho, že Lenka přehodila veškerou odpovědnost za případné pokračování jejich hry na něho: „Teda, to je ale dareba. Šla by do toho nebo ne? Mám to zkusit nebo se mám držet zpátky?“
Pak se obrátil na Lenku.
„OK, rozumím. Třeba s tím zkusím začít sám a buď se přidáš nebo ne. Uvidíš sama, jak se ti bude chtít, přemlouvat tě k tomu nebudu. No a zítra přijď, jak se ti to bude hodit, já budu pracovat z domova. Ve čtyři mám vyzvednout Ivanu s Honzou a s tou jeho Irenou.“

Vašek zůstal ještě dlouho, povídali si o všem možném, a nakonec se rozcházeli s pocitem, že jim všem bylo spolu opravdu fajn a že příště obě zajdou na návštěvu k němu.

Cestou domů poslal Janě SMS: „Muzeme si dat pristi tyden nekde kafe, kdybys chtela. Mel bych te taky seznamit s Ivanou. Je moc fajn a nabizela to sama uz davno.“
„OK, hodilo by se mi utery ve 4. Treba u Andela. Sami nebo i s tou Tvoji?“
„Plati, ve 4 se svolame, kde jsme. Za Ivanu nevim. Uvidim.“
„OK.“

V pátek ve dvě ho překvapil zvonek. Otevřel dveře a v nich stála Lenka s malým ruksakem a se širokým úsměvem.
„Jejda, ty už jsi tady, čekal jsem tě spíš tak za hodinu. No, nevadí, akorát musím sfrknout tady kousek do Lidlu pro proviant a nějaké pití. Jedeš se mnou nebo tady počkáš?“
„Do krámu se mi nechce, radši bych počkala,“ vycítila šanci podívat se pořádně do otcova notebooku.

Když se Vašek po delší půlhodině vrátil, našel Lenku sedět u svého notebooku. Ani se nesnažila skrýt to, co si prohlížela. Naopak.
„Tedy tatí, já se nestačím divit! Ty to nemáš nijak chráněné nebo aspoň zaheslované, vždyť si to může kdokoliv prohlédnout a jsi tam s Ivanou, ona se svým Honzou a Honza s nějakou hubenou kočkou, což tedy moc zajímavé není, ale celkem je toho tam kupa!“
„Leni, já tam dám kvůli tobě dětskou pojistku. To tě to tak přitahuje? Já ten notebook mám jen na doma nebo na chalupu, takže ho nemám zaheslovaný, víš?“
„Popravdě, bylo zajímavé mrknout aspoň kratince na to, co všechno jste s Ivanou dělali, i když jsem si kliknula vždycky jen někde uprostřed a na chvilku. Těch záznamů tam máš snad dvacet a jsou pěkně dlouhé. Tedy některé. To jsem fakt zírala a bylo zajímavé vás i poslouchat, ale nejvíc zvláštní mi přišla být Ivana s jejím Honzou. Tobě se to líbí? Vždyť je to její syn,“ zvědavě, vyčkávavě na něho pohlédla od notebooku.
„No, přiznám, že jsem na to byl zvědavý, protože se mne napřed ptala, jestli to má zkusit. Vždyť jsem ti to říkal, ne?“ chvilku váhal, zda má říct to, co měl ještě na jazyku a pak se rozhodl, že ano.
„Říkal jsem jí o našich trochu provokativních debatách a že jsi možná i trochu na holky, takže se mne posledně ptala, co bych dělal, kdybys to na mne zkusila tak, jako Honza na ní. Nebo jestli si troufnu začít sám.“

Přistoupil zezadu k Lence, která stále ještě seděla za stolem a pozorně sledovala běžící video, na němž Honza zasouval svůj vztyčený kůl zezadu do Ivaniny štěrbinky a rukama hnětl její velká prověšená ňadra.
Položil jí ruce na ramena, sklonil se k ní a zašeptal jí u ucha: „Leni, tebe doopravdy tolik přitahuje incest? Tohle se ti líbí?“
Aniž se k němu otočila, položila mu svou ruku na jeho a odpověděla otázkou: „A tebe to přitahuje?“
„Mě jo, ale na to musí být dva, jinak ne, vždyť jsem ti to přeci říkal,“ přehodil rozhodnutí na ni.
„Takže ty jsi fakt takovej, že bys chtěl třeba tohle dělat se mnou?“ vzhlédla k němu nahoru a opatrně se zdvihla z kolečkové židle.

Uchopil ji v pase, podíval se jí do očí a odpověděl: „Když bys to chtěla zkusit i ty, tak proč ne.“
„A kdybych nechtěla, to bys použil násilí?“ provokativně se na něho zaculila.
„Třeba trochu i jo, to by se vidělo,“ přitáhl si ji k sobě, vsunul ruce za její kamaše a prohnětl její oblý zadeček. Cítil, že se mu okamžitě jeho náčiní začalo zvedat.

„Asi začnu křičet, že mě tady násilníš. Nebo snad křičet nemám?“ dráždila ho dál tiše Lenka.
„Když nezačneš křičet hned, tak půjdou ty kamaše dolů,“ nenechal se odradit Vašek, kterému bylo jasné, že jeho dcera ho chce vyprovokovat k tomu, aby si spolu ten zatracený incest vyzkoušeli.
Ve svých dlaních dál svíral její měkké půlky a přitiskl ji k sobě ještě víc. Měla ruce opřené o jeho hruď a dívala se mu do očí. Viděl v nich narůstající vzrušení. Mírně zavrtěl pánví, aby ucítila tlak jeho ztvrdlého ocasu.
„Hmmm, takže tě to vzrušuje?“ položila mu zbytečnou otázku.
Přejel jednou rukou dopředu, aby zjistil míru jejího eventuálního odporu. Žádný se nedostavil, tak zkušeně nechal vklouznout ukazováček pod její kalhotky. Zatímco si klestil cestu do její kundičky hustými chloupky, napjatě sledoval její reakci.
„Máš slepený i chloupečky a jsi nádherně hladká, úplně mokrá, je to úžasný, takže už nemusíš nic říkat, zapírání by bylo zbytečný,“ konstatoval tiše přiškrceným hlasem po chvilce úspěšného úsilí kdy oba napjatě sledovali narůstající vzrušení ve tváři toho druhého.
„Že by to taky bylo vzrušením z toho, co tady provádíme?“

„Taky sis něco takového přál?“ trochu přerývaně se zeptala, když ucítila, jak se jeho ukazováček posunul mokrou kundičkou až k poštěváčku.
„Jo, představoval jsem si tě na posteli, jak tě držím za ruce a ty se nemůžeš moc bránit. Tak, jak jsi to před chvílí viděla u Ivany a Honzy,“ tiše odpověděl a začal ji líbat.
Polibek mu vášnivě vrátila a začala šmátrat po zipu od jeho kalhot. Pomalu se posouvali pokojem do chodby směrem k ložnici. Cítil, že Lenka nádherně teče.

„Ty sis něco takového taky představovala?“ zeptal se jí během posouvání k ložnici. Druhou ruku posunul po zadečku až k její druhé dírce. Byla mokrá všude, takže jeho ukazováček hladce kroužil kolem její kakaové dírky. Zrychleně dýchala, ale brzy se jí podařilo vysvobodit jeho veliký pyj z kalhot a divoce mu ho honila.
„Jo, představovala jsem si, že bych se s tebou milovala. Už dávno,“ přerývaně ze sebe dostávala.
Položil ji na postel a stáhl kamaše i s kalhotkami.
„Počkej ještě ti sundám ponožky a ty si sundej vršek sama, já se zbavím tady těch nemožných hadrů,“ nedočkavě současně se svými slovy plnil jejich obsah. Nemohl se dočkat, až zaboří svou hlavu do Lenčina tekoucího klína a vychutná si tu spoustu jejích šťáviček.

Lenka se nemohla dočkat toho, až do ní vnikne jeho nádherně tvrdý a veliký kůl. Plnil se jí její tajný dívčí sen. Překvapilo ji, že jí pevně rukama zevnitř stisknul stehna, až úplně vysoko a tlačil je od sebe.
Milovala se před tím jen párkrát s tím pitomcem Jirkou, ale tohle nikdy neudělal. Jen ho do ní zasunul, párkrát přirazil a odvalil se pryč. Nelíbilo se jí to.
Teď ji najednou někdo líbal na vnitřek stehen a posouval se výš. Bylo to tak trochu nepatřičné, ale o to víc jí to vzrušovalo. Ucítila něžné polibky přímo u ústí své studánky a vzápětí i jeho jazyk, jak zlehka zakroužil po okrajích z obou stran a potom se vklínil dovnitř. To jemné hraní ji přivádělo pomalu do extáze.
Vtom zaslechla jeho šepot: „Počkej, malinko zvedni zadeček, táááák, pomůžu ti,“ trochu se vzepjala do mostu a vnímala, jak si ji jednou rukou podepřel a vzápětí už jeho jazyk projížděl od zadečku až k pěkně zvětšenému poštěváčku, který lehce na okamžik vsál mezi rty a zase se vracel zpět. Zakroužil kolem zadečku, zkusil ťuknout dovnitř a vydal se na cestu vzhůru.
„Bože, vždyť to musí být hnusné,“ blesklo jí hlavou, když ucítila tlak jeho jazyka ve svém zadečku.

„Tolik miluju tyhle šťávičky a je jich tolik moc,“ nadšeně šeptal Vašek. „Ještě přidám prsty, jsi úplně dokonalá, nádherná.“
Ucítila, že ruka, kterou ji podpíral se posunula a palec zatlačil na její zadeček. Zase jí proběhl nepříjemný pocit, že to musí být hnusné, ale pak se změnil v příjemné vzrušení, když ucítila, že na kousek vnikl dovnitř.
Prsty jeho druhé ruky cítila hluboko v sobě a jeho jazyk zlehka dráždil klitoris. Začala cítit nezvladatelné křeče. Chtělo se jí křičet, ale nemohla. Pak se najednou vše uvolnilo a propadla se do zvláštního stavu, kdy se slyšela jen vzlykat: „To není možný, to není možný, to není možný…“

Vašek přesně věděl, jak to celé bude fungovat, opatrně ji položil a své polibky posouval po jejím plochém bříšku pomalu vzhůru. Nespěchal. Věděl, že kdyby předchozí postup zopakoval, dostavil by se další orgasmus velice záhy, ale nechtěl hned napoprvé Lenku úplně zničit.
Fascinovaně pozoroval její poměrně malá, špičatá ňadra, na jejichž vrcholku se tyčily dvě anténky. Jednu uchopil do rtů a opatrně vsál vzduch kolem, současně druhé ňadro stisknul a začal něžně, ale pevně hníst. Odměnou mu byly prudké Lenčiny vzdechy. Několikrát za třešinku zatáhl svými rty a zároveň nasál vzduch, pak totéž provedl s oběma ňadry znovu, jen je vyměnil. Sledoval její reakci. Její křečovité nádechy mu byly největší odměnou.
„To je šílený, tatí, tohle jsem nevěděla,“ přerývaně mezi jednotlivými vzdechy ze sebe vyrážela Lenka.

Největšího vzrušení většinou dosahoval, když viděl, že se mu podařilo Ivanu nebo dříve Janu dovést až do úplné extáze, kdy pro ně každý dotek byl bodavě nádherným krůčkem k dalšímu vyvrcholení. Cítil, že ho jeho úd brní z toho, že Lenka je úplně odevzdaná a jen napjatě čeká na další jeho kroky. Vědomí, že má pod sebou svou dceru, která ho ale úplně bláznivě chce, posunulo jeho vzrušení na dosud neznámou úroveň. Blesklo mu hlavou, že asi podobný druh vzrušení musela prožívat i Ivana.
Přestal vysávat Lenčiny bradavky, uchopil její hlavu do dlaní a začal ji pokrývat něžnými polibky. Objala ho a přisála se k němu s nadšením. Prohlížel si zblízka její vzrušenou tvář. Měla oči zavřené. Ucítil, že se jeho kůl dotkl rozevřené studánky. Nechal jej malinko vniknout dovnitř. Otevřela oči. Jedním pomalým dlouhým tahem nechal svůj veliký pyj zmizet v dívčí kundičce až nadoraz.
Oči se jí rozevřely dokořán a s tváří napjatou prožívanou vášní se její pohled zabořil do jeho očí. Viděla v nich naprostou euforii. Určitě stejnou, jakou pociťovala sama. Pomalu se vysunul ven a znovu do ní zlehka, rozvážně vniknul až nadoraz. Znovu se jí oči rozšířily vzrušením.

„Líbí se ti to, holčičko moje?“ zeptal se úplně zbytečně.
„Je to něco tak nádhernýho! Jooo!“ vděčně se na něho podívala.
Zrychlil přírazy, jednou rukou hladil její ňadra a občas sevřel trochu silněji její hnědorůžové bradavky. Bylo mu jasné, že na Lenku přichází další orgasmus. Sám nechtěl to nádherné hraní prodlužovat, proto se zeptal: „Mám už taky skončit nebo chceš ještě? Smím dovnitř?“
„Jo, já už skoro nemůžu, tohle je něco neskutečnýho a neměj strach!“ opět otevřela oči a nevěřícně na Vaška zírala, když se nad ní vzepřel na rukou a zvýšil frekvenci i intenzitu přírazů na maximum.
Instinktivně si přitáhla kolena k sobě a zapřela se chodidly o jeho boky. Byla teď dokonale otevřená, ale Vašek si přesto jasně uvědomoval, že je o poznání užší než Ivana, nebo než byla Jana, i těch pár dalších, které uplynuly mezi těmi dvěma. Vychutnával si tu těsnost plnými doušky. Cítila, že na ní znovu přichází ten zvláštní stav bytí a nebytí. Tentokrát ze sebe vyrážela přiškrceným hlasem, ale dost hlasitě: „Už zase! Ježíši, už zase!“
Ještě vydržela několik jeho přírazů, mlhavě si uvědomila jeho záškuby a pak se úplně schoulila do klubíčka a nechala se od Vaška jen obejmout zezadu. Když se vzpamatovala, otočila se k němu, pohladila ho po tváři a šeptala: „To bylo něco tak nádherného, tati! Nedovedla jsem si vůbec představit, co je to orgasmus. Jestli to je to, co jsem teď zažila, tak bych to chtěla co nejdřív zase. Já jsem tak strašně moc ráda! Vůbec se mi teď nikam nechce.“

„To ty jsi byla úžasná, holčičko moje,“ šeptal a hladil zase on jí.
Zareagovala okamžitě: „Myslíš, že napodruhé to bude ještě lepší?“ otevřela překvapeně dokořán své modré oči.
„Ty blázínku! Vždyť to se nesmí! Ty bys vážně chtěla ještě někdy tohle zopakovat?“
„Neříkej, že ty ne,“ šťastně se zasmála. „Podívej na tvoji Ivanu a Honzu. Určitě se milujou aspoň jednou týdně. A nevadí jim, že dělají něco špatného. A tobě taky ne, viď, že ne?“
„Jsi hrozný číslo, Leni, ale jsem moc rád. To víš, že mi Ivana s Honzou nevadí. Vždyť jsem ti říkal, že jsem jí radil, ať si to zkusí, když ji to přitahuje.“
„Tebe to ale taky přitahuje ne?“
„Incest s tebou nebo ten jejich?“
„Aha, tak vlastně, že by oba?“ zlehka ho udeřila pěstičkou do hrudi.
„No, když to říkáš, tak když jsem zjistil, že oni jo, tak mě napadlo, že bych to taky rád zkusil. Představoval jsem si, jaké to je, dělat něco tak strašně zakázaného. Už spoustu let jsem si o pocitech lidí, kteří k tomu sklouzli, přemýšlel. Koneckonců, na internetu je dost různých povídek na tohle téma, jestli jsi to náhodou nevěděla. Většinou jsou to šílenosti, ale napadlo mne, že bych to rád zkusil, až když jsem ty dva viděl. Moc se mi líbíš, ale na milování s tebou jsem nemyslel. Vlastně doopravdy až od té doby, když se mne Iva ptala, zda to má zkusit. Kdy to napadlo tebe?“
„Ani nevím, ale už děsně dávno. Jenže jsem se bála s tebou o tom mluvit. Sám víš, jak je to těžké, ne? Co by tomu asi říkala máma, kdyby tohle věděla? Co tě vlastně přitahuje na Ivaně s jejím Honzou?“

Chvilku přemýšlel a pak Lenku zaskočil.
„Koukám, že ty budeš asi pěkný číslo po mámě, to zaprvé. Zadruhé, jak znám mámu, tak by asi jen řekla ať toho necháme, ale svět by kvůli tomu nebourala a zatřetí, popravdě, když jsem viděl ten poslední záznam Honzy s Ivanou, co trval už trochu déle, tak mě napadlo, že bych u toho chtěl někdy být.“
„Tedy tati! Já zírám! To se před svojí dcerou nestydíš říkat takový hrozný věci? A jak si můžeš být tak jistý, že máma by vlastně skoro nic nevyváděla? A co vlastně tedy tenkrát prováděla nebo co jste prováděli spolu? Teď už mi to snad můžeš říct, ne?“
„Leni, to nemůžu. Mámě jsem naposled slíbil, že o našich starých časech nebudu mluvit. Ale v úterý s ní jdu na kafe, tak jí třeba řeknu o nás. Ona je taková, že to přežije, neboj, znám ji. Radši mi řekni, jak to máš s těma holkama. Ty bys to vážně s nějakou chtěla zkusit?“

Chvíli bylo ticho, ale pak se Lenka odhodlala.
„Docela mne to přitahovalo a chtěla jsem to zkusit, ale dneska jsem s tebou zažila něco, o čem jsem ani netušila, že je to možné. Úplně by mi to stačilo, teď bych žádnou holku nepotřebovala. Ale ani nějakého jiného kluka,“ zasmála se, přimknula se k Vaškovi a dlouze ho políbila.

Po chvilce se opatrně odtrhnul a vyčítavým hlasem vysvětloval: „Ty jsi taková bláznivka, vždyť já mám Ivanu, třeba si ji vezmu a co kdyby se máma chtěla dát se mnou zase dohromady. Sice nemám ani tušení, jak by to probíhalo, ale Ivaně by asi nevadila, jenže Ivana by nesměla vadit jí. Máma bývala báječná a je trochu moje chyba, že se nechala zblbnout Richardem, ale to je pryč. A představ si, že bych se s ní dal třeba dohromady a my dva bychom pokračovali. Tajila bys to před ní? A když ne, tak jak by sis to představovala? Musíš si najít nějakého kluka, Leni. Úplně všichni přeci pitomci nejsou. Sex je fajn, když je fajn, ale to zdaleka není všechno. To přeci víš.“

„Podváděl bys se mnou tu tvojí Ivanu?“ odtáhla se od Vaška Lenka a podívala se mu pátravě do očí.
„Nepodváděl. Máme dohodu, že si všechno řekneme.“
„To jí jako povíš o nás dvou? Ty jsi blázen, tati! To přeci nejde!“ vytřeštila na něho oči.
„Ona mi o Honzovi řekla a já jí přeci poradil, ať si to zkusí. Popravdě, ptala se, jestli bych já udělal něco takového taky. Dokonce provokovala tak, že řekla, že když ona, tak bych já měl taky. To jen abys věděla, jak to spolu máme. Kdybys neobjevila ty záznamy, tak bych ti o nich dvou nikdy neřekl a my dva bychom asi nejspíš neprovedli to, co jsme právě provedli, ale víš to, tak doufám, že budeš diskrétní. Já jí o nás řeknu nejspíš dneska večer.“
„Já se picnu! To snad ani nepojedu. Hanbou bych se propadla.“
„Neboj, já Honzovi ukážu ty jeho záznamy, aby viděl, jaký je to pitomec, že něco takového nahrává, a řeknu mu, že tys to objevila, takže bude krotký, jako beránek a bude mít hlavu zamotanou kvůli té své Ireně. On totiž slíbil mámě, že s nahráváním skončí.
O nás dvou mu neřeknu nic, to je ti snad jasné. Ale Ivana bude nadšená, to si piš. Už vidím, jak se tě někde o samotě bude vyptávat, jaké to bylo, ona totiž vždycky toužila po tom zkusit si to s nějakou ženskou. V tom jste si podobné, ale to neznamená, že tě tady teď do něčeho nutím,“ rozesmál se Vašek a dodal: „Už jsem se ti snad zmínil, že Honzova přítelkyně je taky pěkné číslo. Akorát, že je blond, ale typově jste si hrozně podobné. Na chalupě budu v jedné ložnici já s Ivou, ve druhé Honza s Irenou a ty budeš sama. Snad to přežiješ.“

„Tedy to je děs! O mámě mi říkáš, jaké byla číslo a že jí o nás možná i řekneš, Ivaně to řekneš tutově, Honza má máslo na hlavě, jeho Irena je podle tebe taky pěkné číslo. Kam a proč já to vlastně jedu, když ty si na mne asi nenajdeš večer ani chvilku, protože to nepůjde. To by se té tvé Ivaně asi nelíbilo. Za svým Honzíčkem by jít nemohla, když tam on bude mít tu svojí. Já radši nepojedu,“ propadala depresi Lenka.
„Holčičko moje, neblázni. Večer posedíme, pokecáme, bude to fajn. Můžeš se bavit třeba tím, že budeš trápit Honzu, když je takový trouba a dovolí, aby se ten jeho úlet dostal ven z jeho počítače. Vyspíme se a zítra má být hezky. Prý roste spousta hub a pak se uvidí. Vždyť víš, že práce je tam vždycky moře a že večer bývají všichni utahaní, že na nějaké hrátky většinou není ani pomyšlení. Když budeš chtít, najdeme si na sebe čas někdy v týdnu.
S Ivanou se vídáme jednou nebo dvakrát v týdnu a větší polovina těch našich rande jsou třeba jen procházky nebo nějaké posezení někde, někdy třeba kino nebo jiná kultura, ale občas u mne i přespí. Jestli dvakrát do měsíce, tak je to moc. Sex je fajn, ale je nám spolu prostě fajn i bez něj. Na chalupě nebudeme nic přehánět, neboj.
Ale teď se musíme dát do pucu a vyjet. Za chvíli budou čtyři, a to už máme být u Ivany. Irena přijde k nim. Stejně nevím, kde bydlí. Jo, kdybys tam nějak šikovně pustila video Honzy s Ivanou a dělala překvapenou, to by se asi děly věci. Posledně tam Honza pustil sebe s Irenou a mě s Ivanou, sice jen na chvilku, ale to byl děsně namazanej a usnul u toho. I tak to způsobilo pěkný povyk.“
„Tedy vy jste spolek, já se fakt bojím tam jet,“ culila se Lenka, když se spolu sunuli do koupelny.

O hodinu později na zadním sedadle ve Vaškově autě užasle koutkem oka sledovala, jak Irenina ruka pomalu přejíždí Ivaně od kolena po stehně pěkně vysoko a jak si ženy opatrně vyměnily významné pohledy.
Na oplátku později Ivana stejným způsobem pohladila Irenu.
„Ty bláho, oni dvě spolu taky? Ví o tom Honza nebo táta? Honza asi ne, ale táta? Vždyť oni si všechno s Ivou řeknou. Nebo že by v tom jel s nimi?“ zamyšleně sledovala oba chlapy, jak se spolu hlasitě smějí nějaké situaci, která jí směšná nepřišla být. Prostě debilní chlapské vtípky.
Zachytila ve zpětném zrcátku tátův pohled. Jeho oči se na ni láskyplně usmály. Zatetelila se blahem. Došlo jí, že když šikovně využije to, co teď na všechny věděla, může být celý ten víkend zatraceně zajímavý. Začala se těšit.