Léto se Sárou 02

Sára se vyděšeně otočila a zalapala po dechu. Vašek se snažil zmateně zakrýt rukama svůj vadnoucí pyj. Ani jeden z nich se nezmohl na rychlou kloudnou odpověď, takže Marcela pokračovala sama.
„Tys mu ho, Sáro, normálně vyhonila a jemu se to líbilo! No a ten závěr! Ty máš sex se svým bratrancem? No to snad ne!“ Marcela vypadala dost šokovaně a svědčil o tom i její bojovný postoj s rukama opřenýma o boky.

Sára se vzpamatovala první. „Neboj, není všechno, jak vypadá na první pohled. To by bylo na chvilku povídání, ale to by s tím taky musel souhlasit tady Vašek,“ obrátila se na svého bratrance: „Můžu to tvý mámě říct? Nebude ti to vadit?“
Vašek chvilku horečně přemýšlel. Byl to šílený trapas, a ještě by se jeho máti dověděla o jeho průšvihu. Další trapas. Děs. Pak ale bleskově situaci přehodnotil ještě jednou a došel k názoru, že ještě větší děs by byl, kdyby se máti utvrdila v podezření, které před chvílí vyslovila, a to by teprve byl malér, zejména když teď měl nějaké povědomí o rodinné historii. Pohlédl na Sáru a souhlasně kývl: „Radši to všechno pověz, ale bude to hrůza. Radši bych šel pryč, můžu?“ plaše pohlédl napřed na Marcelu a pak na Sáru.

Sára by snad i souhlasila, ale jeho máti byla nekompromisní: „Nic takovýho, Vašku, tohle fakt chci vysvětlit. Bože, takovej báječnej kluk a tímhle se bavíš? Já se nestačím divit!“
„Tak to tedy ne, mami! Já jsem se tím rozhodně nebavil. Sáro, pověz jí to všechno, prosím tě, a radši nic nevynechávej. Nechci, aby si máma o nás myslela něco špatnýho, hlavně o tobě, já jsem stejně v prdeli,“ Vašek rezignoval.

Marcela tázavě pohlédla na svou neteř a trochu překvapeně na Vaška: „Proč? Stalo se ještě něco jinýho?“
Sára Vaškovi pomohla: „Jestli chceš něco vysvětlit, tak tady chudáka Vaška netrap, má i tak svých starostí dost. Jdeme si sednout do obýváku a já si dám panáka, jestli dovolíš.“
„Oukej, jdeme vedle a panáka si dám taky,“ souhlasila Marcela.

Usadili se kolem stolku a Marcela nabídla panáka i Vaškovi. Ten ho s vděčností přijal a Sára se snažila ve stručnosti převyprávět to, co předcházelo okamžiku, kdy je Marcela přistihla.
Vašek celou dobu seděl a zarytě mlčel, pohled upřený do země. V okamžiku, kdy Sára popsala svou nabídku pomoci mu svou rukou, požádal o nového panáka. Nalili si ho všichni.
Když Sára vyprávění dokončila včetně několika odpovědí na Marceliny, teď už jen čistě zvědavé dotazy, Vložil se do toho Vašek: „Trapas, co, ale seš už klidnější? Radši mi nalejte ještě třetího,“ obrátil se při tom na Sáru.

„Vašku, to je mi opravdu líto,“ máma mu soucitně pohladila ruku a dodala: „Víš co, tak si dáme ještě toho třetího všichni. Sára vždycky byla ta nejúžasnější holka ze všech, co znám a měl bys jí poděkovat, že se ti takhle snažila pomoct. Akorát, že ten závěr byl vážně trochu přes čáru,“ vyčítavě pohlédla na Sáru. „Ovšem nepřeju si, abys chodil na nějaké mejdany s hromadným sexem. To mi musíš slíbit,“
Vašek odkýval: „Vždyť stejně teď už víš, že by to snad ani nešlo.“

„Ale Sára říkala, že se to zlepšovalo, ne?“ škádlivě pohlédla na Vaška, ale hned se snažila ho uklidnit: „Neboj, Vašíku, nejsi jedinej, kdo má tyhle problémy. Oni se kluci často chlubí, jací jsou hrdinové, ale my holky víme svoje, že jo, Sári? Hlavně, že se to většinou dá překonat. Často k tomu stačí jedna hodná trpělivá holka, která si z takovýho kluka nebude dělat legraci, nebude se mu vysmívat, ale trpělivě mu pomůže, aby se zvedl. Od Sáry to vlastně fakt bylo úžasný, že se ti snažila pomoct, ale doufám, že jste to nechtěli dotáhnout až do konce. Nebo snad jo? Vašku?“
Marcela se po rychle působících panácích začínala bavit. Zloba vymizela kamsi do ztracena, převládal jen soucit s jejím synem a pobavenost nad jeho situací.

„Teto, nech toho, to přeci nemyslíš vážně. Ono stačilo, že jsem Vaška trápila po tom jeho prvním problému ještě dvakrát. Stejně už jsme toho chtěli nechat.“
„A pokračovat zase třeba zítra? To by ti možná Sára zvládla natrénovat výdrž,“ místností se rozlehl Marcelin upřímný smích povzbuzený třemi panáky.
Sára chtěla říct něco ostrého, ale Vašek ji předešel: „Hele, mami, neblázni. Nedělej ze Sáry nějakého úchyla, navíc kdybys nebyla moje máma, tak by ses toho mohla ujmout sama, když se tím tak bavíš!“

Teprve teď mu došlo, co z něho vylezlo. V životě by se neodvážil svou matku s něčím takovým oslovit, protože by mu stud nedovolil, a teď najednou tohle! Pozdě si uvědomil, že i na něj má vypitý alkohol vliv.
„No, to je slovo do pranice,“ rozesmála se Sára. I u ní tři poměrně rychlé panáky sehrály svou roli: „Vidíš a máš to. Jeho táta mu evidentně nepomůže, to obě víme a on taky, tak to zbývá na mně nebo na tobě jako na pečující matince,“ Sára se náramně bavila tím, jak se role najednou vyměnily.

Marcele bylo jasné, že si sama naběhla. Mohla z toho snadno vycouvat, ale i na ni ty tři rychlé panáky zapůsobily, takže ji samotnou překvapilo, že najednou dokázala říct to, co řekla: „Tak jo, tak jo, když tedy oba myslíte, tak jo. Jak byste si to představovali? Budeme spolu všichni koukat na to video z tvého mejdanu, na kterém jsi nebyl? Nebo něco jiného? Mám ti ho držet já? Chceš se na to dívat ty, Sáro? Jak ho tady Vaškovi honím rukou?“
Byla by pokračovala dál, ale Vašek ji přerušil.
„Proboha, mami, nech toho! Copak nechápeš tu absurditu toho všeho? Všechno, co se tady teď řeklo, je nadsázka. Asi nikdo z nás neví, jak z té situace ven, ale snad všichni chápeme, že tady nejde nikomu o žádný zvrhlý sex. Myslím, že to už stačilo. Já vám děkuju za vaši pomoc, oběma, fakt, ale radši už půjdu k sobě. Třeba se zítra o tom pobavíme jinak.“

Ani jedna z žen ho nezdržovala.

Za Vaškem klaply dveře jeho pokoje a vzápětí bylo přes dveře tlumeně slyšet muziku.
„Koukám, že si pustil starý Pink Floyd,“ konstatovala Sára. Zvedla se, přešla za Marcelino křesílko, opatrně jí položila ruce na ramena a jemně je začala masírovat se slovy: „Neboj, já nechci, aby sis myslela, že jsme se s Vaškem snažili o nějaký další incest.“
„Když jsem vás viděla, tak jsem si myslela, že doopravdy jo a že já už ti nestačím,“ smutně na ni vzhůru pohlédla Marcela.
„Neboj, ty jsi ten nejbáječnější člověk pod sluncem a mám tě moc ráda,“ sklonila se k Marcele a opatrně ji políbila na rty. Ještě tiše zašeptala: „Miluju tě a ty to víš,“ její ruce zabloudily k bradavkám, které teď pod Marcelinými šaty a pod sportovní podprsenkou bez košíčků šaty zřetelně vystouply.
„Já tebe taky, ale radši toho nech, co kdyby Vašek vylezl ze svého doupěte ven.“
„Jo, necháme si to na jindy, až tady nikdo nebude,“ usmála se na ni Sára, ale hned pokračovala: „Musím se ti s něčím přiznat. Řekla jsem mu, proč mě Karel označuje jako tetu. On to chudáček nevěděl.“
„Tys tomu dala! Co tomu říkal?“
„Snad jsi ho viděla, ne? Vzal to úplně normálně, akorát chvilku před tím, než jsi přišla, začal uvažovat nad tím, jestli se náhodou nedopouští incestu, protože by to třeba mohlo být dědičný. Myslíš, že to je dědičný? Děda a moje máma, já a ty a teď tohle,“ potichu se rozesmála.
„Nestraš, ještě aby sis s ním něco začala ty! Už jsi zapomněla na to, co ti tenkrát provedli?“

„Na to nejde zapomenout, ale s Vaškem to bylo něco jinýho. S ním by se nic takovýho stát nemohlo a možná, že ta, jak bych to decentně řekla, ruční práce pomohla mně víc než jemu. Najednou se mi to neošklivilo a bylo to docela příjemně vzrušující. To klidně přiznám.“
„Bože, Sárinko, hlavně ať nespadneš do nějakého průseru. Už toho bylo v naší famílii dost. Sama si moc dobře pamatuju, na to, když jsem byla o něco mladší než ty, jak jeden dotek dokázal úplně všechna předsevzetí odsunout někam do tmy a už jsem chtěla jen, aby to pokračovalo.“
„Jo, to máš pravdu, pamatuješ, jak se to před pár lety stalo nám?“
„Jo, a nebylo to vlastně nádherný?“
„Bylo, a pořád ještě je.“
„No tak vidíš, proto si musíš dát pozor, abyste s Vaškem nespadli do stejného průšvihu, jak je to v naší rodině skoro běžný.“
„Neboj, žádnej průšvih se konat nebude, i když je to v naší rodině ne skoro, ale úplně běžný,“ tiše se zasmála Sára.
„Jak úplně, Sári?“ Marcela zpozorněla. Ten podtón se jí nelíbil.
„Když už se tady bavíme o takových věcech, tak mi jen řekni, jestli v tom průšvihu, jak říkáš, tenkrát byla jen moje máma a děda nebo jestli jsi v tom byla i ty?“

Marcela se odtáhla, tváře jí zrudly a nevěděla kam s očima. „Proč se ptáš?“ bylo jediné, na co se zmohla.
„Neboj, já vím od dědy všechno. Než umřel, tak mi to pověděl o vás třech a mluvil o tom s takovou pokorou a láskou, že jsem vám všem záviděla, že jste něco tak hezkého zažili. Kdybys jen věděla, jak jsem šťastná, že to je mezi námi dvěma taky takový!“ Sára se svezla na opěradlo Marcelina křesla, objala ji a přes její naprostý šok ji něžně políbila. Marcela chvilku seděla bez hnutí, ale pak Sáru také objala a vášnivě se přisála k jejím rtům.

Po chvilce se od sebe odtrhly a Marcela vyčítavě zašeptala: „Měla jsi mi říct už dávno, že ti to děda řekl, to není úplně fér.“
„Bála jsem se. Já se od té chvíle na tebe začala dívat jinak. Obdivovala jsem tě ještě víc a strašně jsem toužila taky poznat něco tak hezkého, i když třeba zakázaného. Třeba mi o tom někdy budeš vyprávět. Jak se to stalo, proč se to stalo a vůbec. Dědy jsem se na to neptala, mámy asi už nemůžu, ale muselo to být něco hrozně silnýho.“

„Sáro! Ty jsi takovej cvok! Ty se v incestu doslova vyžíváš.“
„Nebudu na tebe tlačit, ale třeba někdy…“ Sára prosebně pohlédla Marcele do očí.
„Hlavně si dej pozor, ať do toho s Vaškem nespadnete, a pojď mi raději pomoct vymyslet něco k večeři.“

O pár hodin později Sára dospěla k názoru, že se tomu truhlíkovi Vaškovi ještě pro jistotu omluví. Opatrně vyšla ven ze svého pokoje, ujistila se, že Marcela tvrdě spí a zlehka zaťukala na dveře u Vaška. Věděla, že nespí, protože nepatrnou škvírou pode dveřmi prosvítalo světlo. Marcela chodívala spát mezi desátou a jedenáctou, protože ráno vstávala do práce. Přestože byla sobota, tuto tradici neporušila, protože v televizi nic kloudného nebylo.
Ozvalo se opatrné, udivené a tiché: „Dále.“

Vzala za kliku a nahlédla do místnosti. Vašek ležel v posteli a četl si svou oblíbenou fantasy. Odložil knihu a udiveně na Sáru v noční košili pohlédl. Přišla až k němu, pohlédla mu do tváře a tiše pronesla: „Chtěla bych se ti omluvit, Vašku, za sebe i za tvou mámu. Došlo mi, že fakt asi máš dost velké problémy, které tě trápí.“
Udiveně na ni pohlédl: „No, taky mě to všechno dneska překvapilo. I to, co tam máma ke konci plácla. Hele, fakt bys mi s tím dál zkusila pomoct? Nebo myslíš, že i máma?“

Opatrně kývla hlavou na souhlas: „Třeba. U mámy nevím, to by asi bylo ještě divnější. Kdybys tedy chtěl nebo kdyby ti to nevadilo? Ale asi by se to muselo zkusit opakovaně a nesměl bys to nikde říkat. A nevím, jak Marcele. Ale nic víc za tím nehledej,“ uvědomila si, že použila Marcelino jméno, ale Vašek na to navenek nereagoval.
Začalo se ho zmocňovat lehké vzrušení. Sáru už dlouho tajně platonicky miloval a představa, že by mu znovu držela v ruce péro, mu v tom okamžiku přišla úplně bláznivá a daleko za hranicí jeho snů. Sice mu jasně řekla, že nic jiného ho nesmí ani napadnout, ale třeba se to podaří trochu změnit. Opatrně se ujišťoval: „Ty to fakt myslíš vážně? To jako třeba že bys mi to zkusila dělat třeba každej večer? Já si připadám jako v blázinci, ale asi jo. Jo, kdyby ti to nevadilo, tak mně asi taky ne. Taková nádherná holka jako ty, i když o pár let starší,“ opatrně se zasmál.

„Tak tedy jo, ale opatrně. Sice jsou prázdniny, ale přeci víš, že chodím na brigádu. Museli bychom se domluvit. Byla bych nerada, kdyby tvoje máma o všem věděla. Ona chodívá domů kolem páté, takže jestli fakt chceš, tak to můžeme zkusit někdy třeba dopoledne nebo jindy odpoledne, podle toho, jak to budu mít v práci. Zítra je neděle, tak to nevím. Já sice nic nemám, ale nevím, jak Marcela.“

Teď už sebou Vašek trhl. Jak to, že najednou Sára používá tetino křestní jméno? Přestože si Sára opět uvědomila, co řekla, Vaškovy reakce si nevšimla a sama zaujatá představou hry se synovcem pokračovala: „Ona chodívá s paní Horákovou na dlouhý procházky s těmi norskými holemi. Většinou v sobotu, ale někdy i v neděli, někdy dopoledne a někdy odpoledne. Podle počasí a podle toho, jestli musí vařit nebo ne.“

„Sári, ty jsi bezva! Udělám to, jak řekneš. Nemám třeba zkusit pustit nějaký to video hned?“
„Nemusíme nic uspěchávat. Kdyby šla tvoje máma ven zítra dopoledne, tak můžeme začít.“
„Nemáš nějaký rande? Chodíš s někým? Já jen abys kvůli mně neměla průšvih,“ sondoval opatrně Vašek.
„Nechodím, a když o tom nebudeš nikde vykládat, což doufám, tak žádnej průšvih nehrozí.“
„Tak třeba mi to pomůže a rychle se zlepším, když mi budeš pomáhat ty.“

„Václave! Zklidni hormon! Zapomeň na nějaký jiný pokusy. Uvidíme, jestli se to bude zlepšovat. Kdyby ne, tak to bude chtít nějakýho sexuologa nebo psychologa, co já vím. To je prostě problém tady tý tvý makovičky a ničeho jinýho,“ ťukla mu na čelo a dodala: „Tak snad jsme domluveni a zítra uvidíme.“
„Moc díky a moc se těším, jsi bezva. Škoda že ti není o pár let míň. Hned bych s tebou chtěl chodit,“ Vaška překvapilo, co ze sebe dokázal vypravit.
„To jako, že jsem stará, jo?“ zatvářila se uraženě Sára, ale Vaškova slova jí zalichotila.
„Ne, to vůbec!“ vyplašený Vašek honem zachraňoval situaci. „Ale řekni mi, jak je možný, že tak bezva a hezká holka nechodí nebo nežije s nějakým mužským?“
„Snad si nemyslíš, že ti tady budu všechno o sobě vykládat. Prostě se něco stalo a teď nechodím. A basta.“
„Tak to mě mrzí a omlouvám se, jestli jsem se tě nějak dotkl. V každým případě doufám, že máti vyrazí na procházku zítra dopoledne.“
„Když někdo uvaří, tak vyrazí,“ zasmála se Sára, kterou pobavila Vaškova nedočkavost.
„Tak já uvařím.“
Ještě chvilku řešili nastávající situaci a ráno se jim podařilo Marcelu přesvědčit, že delší procházka bude lepší hned, než začne odpoledne pršet s tím, že Sára dá upéct kuře a Vašek oškrabe brambory. Nádivka nebude třeba. Ať tedy brnkne sousedce, že by šla hned.

Když si splnili své dobrovolné pracovní úkoly, Vašek se opatrně zeptal: „Ty, Sári, myslelas to vážně, včera večer?“
„Když něco řeknu, tak to platí. To snad o mně víš, ne?“
„Tak půjdeme ke mně a mám pustit to video z mejdanu nebo něco jinýho?“
„To je mi fuk, co pustíš, hlavně aby tě to tak říkajíc inspirovalo,“ vesele na něho mrkla.
„Já už to celý viděl. Stejně mě budeš nejvíc inspirovat ty, tedy jestli to je to správný slovo.“
„Já to neviděla, tak aspoň mi bude jasný, co máš za kamarády a kamarádky,“ popíchla ho.

O minutu později už seděli vedle sebe u počítače: „Tak mám to pustit? Ale je to dost hrozný.“
„Tak pusť něco jiného, ale asi budeš muset vytáhnout z kalhot to tvoje neštěstí,“ zasmála se.
„Hmmm, ještě se mi směj. On je to trapas i tak,“ rozpačitě vylovil z poklopce svůj sice zatím měkký, ale poměrně veliký úd.
„Mám ho tedy držet nebo s ním něco dělat?“ zajímala se Sára.
„Já nevím, včera ten tvůj postup asi trošku pomáhal, tak to zkus a já to pustím.“

Netrvalo to dlouho a Vašek zavelel: „Rychle ho pořádně mačkej, ať to třeba bolí, vidíš, co se mnou dělají ty holky, když tam jsou úplně nahý a propletený s klukama? Mačkej, mačkej! Ále, to už nejde! Vidíš, jsme celý zapatlaný. Promiň Sári,“ Vašek si svíral žalud, z něhož prýštilo sperma a stékalo po jeho i Sářině ruce.
„To je psina, Vašku! Tohle jsem fakt nezažila. Ale bylo to určitě zase o dost delší, než včera, nic si z toho nedělej. Já se nesměju, neboj. Jdeme se toho zbavit, ne?“ komentovala situaci Sára.
„No, vidíš. Psina jak pro koho. Představ si, že bys byla moje holka, já bych se o něco snažil, jenže než bych se vůbec propracoval k tvý podprsence, tak bych měl kalhoty plný tohohle,“ štítivě smýval sperma pod tekoucím kohoutkem vody.

„No, je to tedy blebajz,“ vystřídala ho u umývadla Sára. „To bych musela jít na rande s tebou bez podprsenky,“ snažila se zlehčit situaci. „Ale doma ji stejně většinou nenosívám, mám je menší než tvoje máma,“ zasmála se a mrkla na Vaška.
„No, jak myslíš, Sári, můžeme si zkusit zahrát na rande, když ti to tedy jako nevadí,“ zaflirtoval si Vašek.
„Počkej, počkej, to že ji nemám, neznamená, že jsem tě pozvala na rande nebo že se nechám pozvat od tebe. To bys mě jako chtěl tady místo videa osahávat jako nějakou otrokyni na trhu, jo? No, ty jsi teda! To jsem si o tobě nemyslela,“ utahovala si z něho.
„Jako otrokyni rozhodně ne, ale jako léčebnou kůru – proč ne? Tedy jestli mi chceš v tomhle pomáhat,“ zubil se Vašek, kterého ta představa pobavila a nabudila. „Mně taky nezbývá nic jinýho, než se tady nechat osahávat od od tebe, tak by to bylo hezký vstřícný gesto.“
„Radši na gesta zapomeneme a jdeme mrknout, jak to na tom mejdanu pokračovalo.“

„Já to uvidím už potřetí, ale chápu, že tě to třeba zajímá a že se ti to může líbit. Taky jsi na takový mejdany chodila?“
„O tom mi nemluv. Nechci o tom mluvit. Nelíbí se mi to. A vlastně ani nechci vědět, jak dopadl ten váš mejdan, ale na něco jsme asi koukat museli. Nebo aspoň tys musel.“

Vašek pochopil, že se asi dotkl, nějakého bolavého místa na Sářině duši: „Tak toho radši pro dnešek necháme, Sári. Promiň, že jsem s tím vůbec začal. Já nevěděl, že ti to video vadí. Mrzí mě to,“ opatrně položil ruku na její rameno a pátravě jí pohlédl do tváře.
„Ne, to je dobrý. To je můj problém, za to nemůžeš. Ale asi bych byla radši, kdyby se to obešlo bez toho videa.“
„Nějakej blbej zážitek z minula?“ Vaškovi to nedalo a přes jasný signál zkoušel vyzvídat.
„Hmm, ale nechci o tom mluvit.“
„Proto tedy s nikým nechodíš?“ sondoval opatrně dál, ale to už byli zpátky v jeho pokoji.
„Možná. Nechci o tom mluvit,“ Sářin pohled směřoval někam do rohu místnosti.

Vašek vypnul počítač.
„Tak víš co, pro dnešek stačilo. Stejně to byla blbost. Jdeme si udělat kafe před obědem, ale i tak ti moc děkuju,“ naklonil se k ní a rychle jí vtiskl polibek na tvář se slovy: „Pro mě jsi stejně ta nejbáječnější holka pod sluncem.“
„Ajaj, Vašku, víš, že jsem si toho do dnešního dne vůbec nevšimla? To jako fakt?“ oči se jí pobaveně rozzářily.
„Vidíš, je ti to k smíchu,“ zakabonil se Vašek.
„Ale vůbec ne! Já přeci včera řekla, že jsi ten nejvíc prima kluk a myslela jsem to vážně. Mám nápad. Já zkusím pomoct tobě a ty zase mně. Já z nějakého důvodu nechtěla chodit se žádným klukem, tak zkusíme hrát hru, že mě třeba pozveš na rande, protože se ti třeba jako líbím a já se nechám pozvat, protože se mi zdá, že jsi prima kluk a že s tebou se nemusím ničeho bát a třeba nám oběma taková hra pomůže vyřešit ty naše problémy.“

„Sári! Já bych si nikdy v životě sám netroufl zvát tě na rande, ale třeba to bude ta nejhezčí hra v mým životě. Splněnej sen a ve vší počestnosti,“ smál se Vašek. „Kdy bys měla čas?“ kul železo, dokud bylo žhavé.
„Tak jestli ti nevadí, že už jsem stará, tak bych asi mohla dneska odpoledne. Co třeba procházka Petřínem?“
„Jsi ta nejbáječnější a nejhezčí žena, kterou znám. Platí tedy Petřin a vůbec nevadí, že má lejt jako z konve. Včera jsi říkala, že odpoledne něco máš. Ono to padlo?“
„Jo, je to zrušený. Tak když bude lejt, tak se někde schováme jako dva milenci.“
„Hmm, bylo by super, kdyby pršelo pořádně a dlouho,“ zasmál se Vašek.
„Tak já se na to rande už moc těším,“ naklonila se k Vaškovi a na okamžik se dotkla svými rty těch Vaškových. „Pusu jsem nedala žádnýmu klukovi už několik let, abys věděl,“ cítila, že na ní musí být rozpaky vidět na několik mil daleko a raději vyběhla ven z Vaškova pokoje.
Vůbec nechápala, co se to stalo, ještě před hodinou by přísahala, že nikdy na žádné rande už s nikým nepůjde a najednou si sama začala. „Naštěstí je to jen jako, a i když jsem mu držela péro a polkla semeno, nic víc nebude,“ snažila se uklidnit samu sebe.
Zároveň si ale uvědomovala, že Vaškův penis jí v dlani ani v puse nebyl nepříjemný.