Připustila si trochu teplé vody, usrkla šampaňské a vrátila se do svých vzpomínek. Milování s Markem bylo vždycky dokonalé. Naprosto přesně dokázal rozpoznat její nálady a vyhověl jejím přáním. Včerejšek nebyl výjimkou. Za ty roky věděl, že je pro ni náramně důležitá předehra, v níž hlavní roli hrají její ňadra a zejména pak citlivé bradavky. Ona si obvykle buď hrála s jeho tvrdým macíkem, jak společně říkali jeho výstavnímu nádobíčku, nebo mu pomáhala s prsy. Pořád ještě společně dokázali svými jazyky lízat její zvětšené bradavky a zároveň si jimi ťukat o sebe, chvílemi se vášnivě líbat, a přitom bradavku drtit společně jejich prsty a pak si s ní zase hrát jazyky. To milovala a Marek to obdivoval.
Jejich vzrušení postupně nabíralo na intenzitě a když už nebylo možné tu hru dál protahovat, bleskově se zbavil kalhot, strhl z ní kalhotky a svůj ohon nedočkavě vrazil do její dokořán otevřené svatyně. Bylo to sice na rohovém gauči nepohodlné, ale jednu nohu zvedla a zaklesla o opěradlo, druhou se špičkou opírala o zem. Chvilku proti sobě divoce přiráželi, jenže pak se stala ta chyba.
Neuvědomila si, že dva dny před tím si podobnou divočinu užívala s Honzou. Ani s ním se nedostali až do její báječné vodní postele, ale vzal si ji rovnou v obývacím pokoji na koberci. Byla to právě taková šílená jízda, jako s Markem, jenže si při ní spálila o koberec záda. Vytvořil se jí docela pěkný strup, a právě ten si při těch divokých přírazech na tom zatraceném gauči strhla. Zabolelo to šíleně a Marka od sebe rudce odstrčila. Sáhla si na to bolavé místo a ucítila, že slabě krvácí. Marek napřed nechápal, co se stalo, tak mu vyčetla, že byl příliš hrrr a že se jí udělala odřenina. Jenže ten docela veliký stroupek se na tom gauči docela hezky vyjímal a on ho zvednul a začal se vyptávat.
„Hele, asi jsme ti strhli na zádech stroupek, Jani, bolelo to moc? To mě mrzí, měla jsi něco říct a udělali bychom to všechno jinak. Jak jsi k němu vlastně přišla?“
To už se přesouvala do koupelny a horečně přemýšlela, co by si vymyslela. Honzu mu nikdy otevřeně nepřiznala. Pak ji napadla spásná myšlenka: „Vůbec nevím, ale nejspíš to muselo být asi v úterý na cvičení. Je to taková kombinace pilates a aerobiku. Asi jsem se nějak musela odřít o žíněnku. Vůbec nevím.“
Jenže tentokrát ji Marek překvapil. Kolikrát už něco plácla nebo si vymýšlela a on jen souhlasně kýval a najednou taková zlá ironie: „Pusinko, při aerobiku se poskakuje někde uprostřed místnosti a při pilates se zase sedí nebo leží a musíš mít těžiště přišpendlené k podlaze. Tedy aspoň pokud vím. Navíc odřenina nebo spálenina zabolí hned, a tak silně, že si to člověk pamatuje ještě hóóódně dlouho. Nevykládej mi, že ani nevíš, kde jsi k ní přišla. Přesně tady na tom místě na zádech jsme ti společně udělali spáleninku na tomhle koberci asi před třemi lety, pamatuješ? Měla jsi tam bílou jizvičku. Nechci, aby to vypadalo nějak žárlivě, ale vypadá to spíš na nějakou podobnou divočinu, jakou si občas užíváme spolu. Že by nějaký tvůj obdivovatel z práce nebo ten Honzík, o kterém pořád mluvíš a který sem občas zajde na kus řeči? Bydlíval u tebe skoro celé studie, ne? Tedy aspoň jsi to říkala.“
Měla zavřené oči a byla až po bradu ponořená v teplé pěnové koupeli, ale přesto zavrtěla hlavou, když si pomyslela: „Kdyby se aspoň tak debilně pobaveně neusmíval, tak bych asi nevyletěla z koupelny a nevynadala mu: „Kdo si myslíš, že jsi? Kdo ti dal právo, vykládat takový nesmysly o nějakém chlapovi nebo dokonce o Honzovi? Vždyť ten je pro mne skoro jako můj druhej syn a je o dvacet let mladší! Už mám těch tvých narážek a úchylných představ plný zuby! Prostě jsem se při těch pilates v úterý na žíněnce odřela a jestli se ti něco nelíbí, tak vypadni. Už tě nechci ani vidět!“ Nikdy takové řeči nevedl a úplně mě rozhodil. Jsem pěkná kráva, že mi vypadla z hlavy ta spálenina od Honzy. Ale to už nevrátím, nechám tomu pár dnů a pak mu asi zavolám, ale v žádném případě ho nenechám vyptávat se na Honzu. Do toho mu nic není. Jenže on se ptát bude a bude se ptát kdo ví na co. Ale to teď stejně nevyřeším,“ rozhodla se, že tu věc nechá plavat. Však ono nějak bude.
Do vany si vlezla s tím, že si udělá příjemné dopoledne s jejími milovanými vzpomínkami, tak si ho nebude kazit včerejším výstupem. Natáhla se po sklence šampaňského, spokojeně usrkla, odložila ji a zavřela oči. Pomalu se přesouvala do deset let staré minulosti.
Honzík se jí ohlásil v polovině srpna přes e-mail s tím, že noha ještě není v pořádku a že dorazí až v září. Brigádu musel zrušit. Přijel někdy v polovině měsíce. Byl už skoro večer, když zazvonil. Otevřela, připadala si, jako kdyby se na ni rozsvítilo slunce. Položil kufr a radostně ji políbil na obě tváře. Nechala ho vybalit si věci a připravila mu večeři. Celý večer si povídali, občas zmínili i Jonáše, ale Honza napřed sondoval, zda vůbec o něm může mluvit. Jana už se z nejhoršího vzpamatovala a přikývla, že to je v pořádku.
Asi po třech dnech se Honza osmělil: „Jani, doufal jsem, že mne to během prázdnin přejde, ale hned, jak jste mi otevřela dveře, jsem poznal, že mne to nepřešlo ani náhodou. Jste prostě ta nejbáječnější a navíc děsně sexy ženská, co jsem poznal.“
„Honzí, radši těch řečí necháme. Sice mi to lichotí, ale to by nešlo, to by sis doopravdy musel hledat nějaký jiný nájem nebo si požádej o koleje,“ přiznávala si, že Honza se jí líbí víc, než by bylo záhodno, ale rozhodně nechtěla dopustit, aby se z toho vyvinulo něco vážnějšího. Byl to pro ni překvapivě těžký vnitřní boj. Další dva dny se nedělo nic. Honza odjel s nějakými kamarády na poslední víkend s pěkným počasím před začátkem školy, a to byl počátek všeho.
V sobotu večer si udělala pohodu, jakou měla ráda. Vonná svíčka, tichá hudba, lahev dobrého vína, nějaké zobání a kniha. Uvelebila se ve svém milovaném křesle pod stojací lampou. Chtěla jít dřív spát, proto si na sebe vzala jen lehkou noční košilku a letní župánek s volnými rukávy. Četla si asi hodinu, když zarachotil klíč v zámku. Nemohl to být nikdo jiný než Honza. Upravila si župánek a knihu si položila na klín. Kdyby byl býval doma, měla by na sobě něco jiného. Drobné provokace, jimiž poutala pozornost Honzy a Jonáše před prázdninami si zakázala. Honza vypadal otráveně.
„Promiňte, že vás vyrušuju ve vaší evidentní pohodě, ale nějak se to zvrtlo a ukončili jsme to už dneska.“
„To se holt někdy stává. Tak jestli chceš, pusť nám telku a dej si třeba sprchu. Jedl jsi něco? Udělala bych ti aspoň vejce na šunce. To je hned.“
Potěšilo ho to. Vstala z křesla a upravila si znovu neposedný župan. Neušlo jí, že ji dokonale zrentgenovaly Honzovy oči. Rozpačitě se na něho usmála: „Nečekala jsem žádnou návštěvu, tak jsem si udělala pohodlí.“
Bylo jí jasné, že pod tenkou noční košilkou musel zahlédnout její pohupující se prsa a nejspíš na okamžik i trojúhelníček chloupků v klíně. Když si župan upravila, Honza zmizel v koupelně. Chvilku váhala, zda se má dojít převléct, ale pak nad tím mávla rukou. Připravila večeři, chvíli si povídali o tom, co se přihodilo na výletě a pak se šla i s knihou uložit do ložnice. Honza zůstal u televize. Asi hodinu si četla, než zhasla. Pomalu už usínala, když uslyšela zašustění a vzápětí se její vodní postel zhoupla. Honza bez ptaní vklouzl pod její deku se slovy: „Jani, smím u vás na chvilku zůstat?“
Okamžitě se probrala: „Honzíku, co to děláš, to přeci nejde! Koukej jít k sobě!“ sama nevěděla, proč šeptá. V nočním šeru ucítila na tváři pohlazení: „Aspoň mi chvilku dovolte vás pohladit. Celý prázdniny jsem se na vás tolik těšil! Prosím!“ šeptal vzrušeně.
Nebylo jí to nepříjemné, přesto se snažila dostat ho ze své postele pryč: „Ty jsi takový blázen! Tohle přeci nejde. Hned v pondělí pro tebe najdeme nějaké bydlení.“
Jeho ruka sklouzla níž. Pohladil jí ňadro. Zamrazilo ji z toho. Nemilovala se už hodně dlouho, přesto jeho ruku opatrně odsunula: „Nezlob! To opravdu nejde!“
Došlo jí, že Honza je nahý. Na stehně ucítila dotek jeho žhavého dokonale tvrdého ohonu. Znovu jí proběhla vlna vzrušení, kterou si rozhodně nepřála, ale byla nesmírně silná.
Vzal její ruku do své a začal ji líbat jednotlivé prsty a šeptat: „Šíleně vás miluju, Jani a vy to víte. Oba přeci víme, že na tom není nic špatného,“ opatrně jí odtlačil ruku na polštář a naklonil se nad ni.
„Měj rozum, Honzo, vždyť jsem pro tebe stará!“ došlo jí hned, že to byl téměř poloviční souhlas. Kdyby ho opravdu chtěla ze své ložnice vyhnat, muselo by to mít z její strany jiný průběh. Snažila se v tom šeru zachytit jeho pohled. To už ale pustil její ruku a lehce se dotkl svými rty těch jejích. Nechala ho.
„Jste tak úžasná,“ tiše zašeptal a znovu ji lehce políbil. Vzápětí ucítila dotek jeho prstů ve svém klíně. Zlehka čechral její kudrnaté, i když vždy pečlivě upravené chloupky. Mrazilo ji z toho, a zkusila ho odmítnout.
„Hned s tím přestaň! Stačilo! Něco jsem přeci řekla!“ zvýšila hlas a rukou zatlačila na jeho rameno.
„Tak ještě aspoň na chvilinku takhle,“ uchopil jemně její ruku a navedl ji ke svému silnému, tvrdému obušku: „Cítíte, jak mne vzrušujete?“ Ruku jí na chvíli na tom místě podržel. Instinktivně jeho úd lehce sevřela, ale hned zase protestovala: „Honzo, hned toho nech, vždyť je doopravdy šílenost to, co ode mne chceš!“ V šeru měla pocit, že jeho pohled zachytila.
„Já vím, že to chceme oba,“ zašeptal, znovu ji lehce políbil na rty a jeho prsty opět něžně pohladily její klín. Nechala ho, aby ji ještě dvakrát nebo třikrát políbil na rty, ale opět odporovala: „I kdybychom to chtěli, tak to prostě nejde, už kvůli Jonášovi ne!“
„Právě kvůli němu! Přál by nám to!“ cítila, že se některý z jeho prstů pokouší opatrně natlačit do její štěrbinky.
„Já nevím, ale on tady není! Stejně by to přeci nešlo,“ zastavila jeho ruku a snažila se v šeru znovu zachytit jeho pohled.
Pohladil něžně její tvář a zkusil ji znovu políbit.
Otevřela oči, připustila si trochu teplé vody, dopila sklenku šampaňského, dolila si novou a opět se ponořila do svých vzpomínek.
Jasně si vybavovala každý ten okamžik. Doteky jeho rtů byly něžně vzrušující, ale přesto šeptala: „Nebuď blázen, já nechci, aby nás to oba zítra mrzelo, měj rozum,“ pohladila jeho tvář.
„Neboj se, co by nás mělo kdy mrzet! Jsi ta nejkrásnější a nejbáječnější žena, kterou jsem kdy poznal. Třeba by nás oba mrzelo, kdybych tě poslechl a teď odešel,“ začal jí tykat a šeptal ta slova, při nichž cítila, jak jeho ruka přejela ňadro, na okamžik polaskala přes tenkou košilku bradavku, která proti její vůli začala rychle tvrdnout. Její vzrušení prozradil prudký nádech, který vyvolalo jemné stisknutí ňadra.
„Miluju tě!“ šeptal dál, zatímco jeho ruka pomalu bloudila přes bříško opět k jejímu klínu. Když jeho prsty jemně načechraly chloupky, přitáhla si volnou jeho hlavu k sobě: „Stejně jsme blázni!“ Jejich rty se spojily v dlouhém polibku.
Odtáhla jednu nohu kousek do strany a vzápětí jeho prst mohl konečně naplno ucítit, že je přes všechny ty opatrně odmítavé řeči vzrušená nejméně jako on. Doteky mužské ruky milovala, ale bylo to tak dávno, kdy takové laskání zažila naposledy.
„Počkej ještě chvilku,“ zašeptala. „Dáme pryč tohle.“ Odstrčila ho a krátkou noční košilku, kterou měla už před tím vyhrnutou až k pasu, si přetáhla přes hlavu. Natáhl se a rozsvítil lampičku.
Zavrtěla se ve vaně, povzdechla si a pokračovala dál ve svém zvláštním snění. Tenkrát si zpočátku nebyla jistá, jestli se jí má líbit, jak hladově si ji prohlížel.
Jeho slova ji ale uklidnila: „Jsi tak nádherná! Tak štíhlá a tahle úžasná prsíčka! Úplně jak z jinýho světa, Jani,“ lichotil jí a sklonil se k jejímu ňadru, aby vzal do rtů jednu bradavku. Ještě teď ucítila v podbřišku mravenčení. Bylo to s ním tenkrát poprvé a hned tak krásné. Faktem bylo, že ještě před pár lety se setkala s tím, že se u moře nebo v pískovnách chlapi dohadovali, jestli jsou to silikony nebo příroda. Měla je hezky kulatá a pevná, s bradavkami uprostřed nevelkých dvorců čnícími spíše vzhůru než dopředu. Málokdo jí věřil, že Jonáše kojila skoro dva roky. Podebrala si svá ňadra a nechala je vyplout nad pěnu. Vypadala pořád pěkně, ale bez podprsenky už nebyla tak pevná. Markovi i Hozíkovi se její ňadra líbila pořád. Aspoň to říkali a vcelku věřila, že to myslí vážně. Byla na ně pyšná.
Zase se vrátila do svých vzpomínek. Honza byl plně zaujatý jejími ňadry a její pozornosti nemohl ujít jeho nádherný pyj s velikou napětím nablýskanou hlavičkou. Natáhla po něm ruku a začala jej projíždět. Sjela až k varlatům a opatrně se s nimi mazlila. Vášnivě se líbali a pomalu se přitom oba položili zpět na postel. Vychutnávala si jeho mazlení chvilkami něžné, chvilkami drsnější. Jeho ruka tentokrát vklouzla do štěrbinky tak hluboko, jak jen to bylo možné: „Ty jsi tak nádherně mokrá! Nemůžu se dočkat až do tebe vklouznu, Jani!“
„Napřed bych to chtěla jazýčkem,“ vydechla.
„To si taky moc přeju,“ opatrně vytáhl prsty z jejího lůna a s ukazováčkem v ústech pohlédl jí do očí a pak zašeptal: „Tuhle chuť budu vždycky milovat,“ usmál se na ni.
Trochu se zamračila ale posunula si jeho hlavu ke klínu. Kolena roztáhla tak daleko od sebe, jak to jen bylo možné. Zaklonil se a chvilku ji nevěřícně pozoroval: „Ty jsi tak nádherná!“
Tiskl na vnitřní stranu jejích stehen jeden polibek za druhým, díval se jí do očí a prsty si něžně hrál s její mokrou otevřenou kundičkou. Konečně se propracoval jazykem až k těm místům.
Vybavila si ten jeho pohled úplně dokonale. Natáhla ruku po sklence šampaňského, labužnicky upila a sesunula se zpět do pěny. Rukou zajela ke své štěrbince a začala si hrát s poštěváčkem. Zavřela oči a vmžiku se znovu ocitla v minulosti. Honzík zjevně nebyl v téhle disciplíně žádným přeborníkem, ale svými prsty a pohyby pánve si ho dokázala uřídit tak, aby se vyvrcholení dostavilo co nejdříve. Přitáhla si jeho rty ke své roztoužené studánce tak silně, až zaúpěl bolestí. Vzápětí se přesunul nad ní a nechal prudce vklouznout ten svůj nádherný oštěp až do úplné hlubiny nejhlubší. Přesně to tenkrát potřebovala.
Teď si třela poštěvák a místo velikého Honzova údu si do sebe zarážela vlastní prsty. Před zavřenýma očima jí probíhaly okamžiky, kdy Honzu poprvé držela za jeho pevný zadek a vrážela si jeho dokonale tvrdý klacek co nejhlouběji do sebe. Nemělo to dlouhého trvání, ale bylo to úžasné. Za chvíli byl hotový, a aniž se zeptal, naplnil ji tenkrát spoustou semene. Nenechala by ho, kdyby nevěděla, že může a že nic nehrozí.
Neužívala si těch vzpomínek takhle v pěnové koupeli poprvé, ale pokaždé se při nich dopracovala k vyvrcholení. Stejně tak tomu bylo i nyní. Byl to její rituál. Vždy, když se dostala do nějakých potížích, o nichž se nemohla s nikým poradit. Teď to bylo přesně tak. Potřebovala nějaké vnuknutí, které by jí pomohlo vyřešit průšvih s Markem. Přesněji průšvih s tou zatracenou spáleninou od koberce, k níž přišla při tom divokém aktu s Honzou pár dní zpět. Když vyvrcholení pominulo, dopila sklenku šampaňského, znovu si ji dolila, připustila ještě trochu teplé vody a naposledy zavřela oči, aby se vrátila do minulosti.
Zůstali tenkrát ležet dost dlouho v těsném objetí. Cítila, že je v ní pořád ještě dost hluboko. Konečně promluvil: „Jani, strašně moc ti děkuju. Bylo to tak úžasný! Vím, že by sis zasloužila krásnější milování, ale věřím, že nebylo poslední a že ta další budou čím dál tím krásnější.“
„Nemluv nesmysly, bylo to moc hezký. Opravdový a já moc děkuju tobě,“ myslela to tenkrát naprosto upřímně. Nečekala, že by něco takového mohla zažít, i když před těmi prázdninami o tom mockrát přemýšlela.
Jako kdyby Honzík četl její myšlenky: „Jani, musím ti něco říct. Kdyby se tohle stalo před prázdninami, tak tady Jonáš mohl dneska být s námi.“
Nechápala tu logiku, proto se trochu zamračila: „Jonáše radši nepřipomínej. Víš, přeci, jak je pro mne těžké, že už tady není.“
„Neboj, já vím, nechci ti přeci ublížit, ale on by nám přesně tohle strašně moc přál. Tenkrát večer mi řekl, že jsem tě měl přemluvit. Byl přesvědčený, že to šlo. Byli bychom nikam nejeli.“
„On by byl přeci odjel sám, takže by se to stejně stalo. Ta nehoda.“
„Jani, myslím, že teď je nejlepší okamžik říct ti, že on by byl neodjel. On si to strašně moc přál, protože ses mu líbila stejně jako mně a věřil, že bys ho neodmítla, kdyby se k nám přidal. Bylo to jeho ohromný přání a během letních zkoušek jsme se s ním o tobě několikrát takhle bavili. Já se neodvážil na tebe trošku víc zatlačit a teď vidím, jaká to byla chyba. Kdybych nebyl tak bázlivej, Jonáš tady teď mohl být s námi.“
Jeho slova jí docházela jen pomalu, ale nakonec se nedůvěřivě zeptala: „On se chtěl se mnou milovat? Společně s tebou? Ve třech?“ nešokovalo ji to. Věděla to přeci už tenkrát, jen si nedokázala něco takového připustit. Bála se toho.
„Bylo to jeho největší přání. Důležitější, než všechny zkoušky ve škole a věřil, že když se mi nepodaří přesvědčit tě už před prázdninami, že se to podaří po nich. Jen nechtěl začít s tím přesvědčováním sám. Promiň, že ti to takhle říkám, ale musel jsem. Už kvůli němu.“
„Něco mi naznačil, ale já se toho bála.“
„Byla to chyba nás všech, báli jsme se říct si mezi sebou věci na rovinu tak, jak byly. Všichni. On věděl, že se to podaří a že budeme všichni nakonec moc rádi spolu, jen litoval, že se to kvůli prázdninám odloží. Myslím, že to tušil správně. Nebo se pletl?“
Otevřela oči, protože tohle bylo přesně to vnuknutí, které potřebovala. Na které čekala. Marek přeci chtěl to samé. Říct si věci na rovinu. Tenkrát se bála a vlastně všichni tři tím pádem svou bázlivostí porušit tabu nepřímo zavinili, že Jonáš už není mezi nimi.
Honzíkovi tenkrát odpověděla: „Nepletl se. Mně se ty vaše řeči honily hlavou pořád. Dvakrát jsem vás zaslechla, jak se o mně bavíte. Napřed jsem se zhrozila, ale pak mne to začalo přitahovat. Zdály se mi o vás dvou sny a byly spíš eroticky krásný, než abych se zhrozila, co se mi to zdá. Chci abys tohle věděl zase ty. Slíbíš mi, že si odteď budeme říkat všechno tak, jak to cítíme a nebudeme si navzájem něco předstírat? Oba teď už víme, co nedostatek odvahy říkat si pravdu tenkrát vlastně zavinil.“
Slíbil jí to, ale to už cítila, jak jí po stehně stéká jeho zřídlé semeno. Uklidila ten nepořádek a nechala ho tenkrát poprvé spát ve své posteli.
Neděle po tom prvotním zážitku byla jednou z nejhezčích, které kdy zažila. Zase se cítila báječně a jako by omládla. Nenásilně, tak, aby se necítil jako nějaký elév, mu postupem času naznačila, co všechno lze při milování zkusit. Byl jí za to vděčný a v prvních týdnech se té hry nedokázali nabažit.
Byl to možná nejhezčí rok jejího života, během něhož zkusili všechno možné a všude možně a pěkné perverznosti k tomu. Milovali změnu, pestrost. To měli společné, a byla tomu ráda. Možná, že ho to díky své přímosti naučila. Přesto se časem dohodli, že si každý bude muset najít nějakého svého partnera, Honza kvůli své budoucí rodině a ona, aby nezůstala později úplně sama a když to nepůjde jinak, tak ty své partnery budou spolu občas podvádět.
Tenkrát se tomu smáli, ale on si ještě na technice vzal Terezu a ona se seznámila s Markem. Obojí se ukázalo být problematické.
Pomalu se utírala do osušky a přemýšlela o tom „vnuknutí“. Rozhodla se, že během týdne Markovi zavolá, ale nebyla si jistá tím, co mu řekne. Lákalo jí oba své milence seznámit, ale netušila, jak by na takový návrh zareagovali. „Třeba je oba pozvu do nějaké restaurace. Co když ale jeden z nich bude mít nějaké hloupé řeči? Hmmm, někde na veřejnosti by to bylo dost blbý. Nebo sem k sobě?“ Chvilku přemýšlela, ale pak nad tím mávla rukou s tím, že se uvidí.
Pak ji napadla ještě jedna myšlenka: „A co kdyby jim nevadilo, že je vlastně oba svým způsobem podvádím? Honzík stejně ví, že mám ještě Marka, ten bude oukej. No a Marek, ten je ještě hravější a pořád by vymýšlel „něco, co jsme ještě nezkusili“, tak že bych je pozvala sem ke mně? Třeba to bude zajímavý.“
Usmála se sama pro sebe s představou, že by se jí tak splnila dávná představa sexu se dvěma muži. Akorát že místo Jonáše by to byl Marek. Trochu posmutněla při vzpomínce na Jonáše, ale pak se jí vrátila dobrá nálada. Věřila, že když to navleče jen trochu chytře, tak to dobře dopadne.
