Byl sice poslední den roku, ale pro Ivu byl téměř katastrofální. Kvůli Bohoušovi odešla z domu, rodiče jí koupili pěknou garsonku blízko konečné metra, a ten neřád si našel jinou. Už v polovině měsíce odjel někam do Egypta údajně na potápěčské kurzy, jenže ne s ní, ale s tou courou Evou a odpoledne si byl vyzvednout pár svých posledních věcí. Zmohl se jen na úplně idiotské: „Díky za všechno, bylo to s tebou fajn, nezlob se, ale odcházím. Užij si všechno nejlepší v příštím roce.“
Ani pusu jí nedal, otočil se a vypadnul. Stejně by se od něj políbit nenechala. Věděla to už delší dobu, dobře měsíc se jí víceméně vyhýbal, ale že jí takhle pokazil oslavu Nového roku, to ji naštvalo. Měla koupené dvě čerstvé bagety a nějaké pochutiny, tak si aspoň udělala malou mísu chlebíčků a otevřela si láhev vína. Koukala na televizi, ale to byla skoro stejná hrůza jako ten blbej Bohouš. Chuť na chlebíčky ji přešla. Dopila aspoň tu lahev a rozhodla se, že to zkusí zaspat. Otevřela ještě lahev Bohemky, dala si sklenku a padla do postele. Najednou ji přemohl pláč.
Asi hodinu se trápila v posteli, ale pak se náhle rozhodla. Oblékla se, dala si ještě jednu sklenku Bohemky, koukla, kdy jí jede metro a rozhodla se, že půlnoční přípitek si dá doma. Všude už bouchaly petardy, bylo půl dvanácté pryč, když se zastavila přede dveřmi rodičů. Zevnitř k ní doléhala hudba. Chvilku váhala. Nikdy nemívali návštěvu, ale pak usoudila, že to budou nejspíš sousedi zdola, s nimiž se rodiče docela přátelili.
Odemkla si dveře a vešla dovnitř. Chtěla jít dál, ale škvírou ve dveřích do obýváku zahlédla mámu, jak v síťovaných punčocháčích a podprsence tancuje s nějakým mladým fešákem. Okamžitě se stáhla zpět, aby nepozorována zjistila, co se děje. Táta v boxerkách tancoval s nějakou pěknou ženskou, odhadem něco přes čtyřicet. Také byla jen v odvážném spodním prádle. Došlo, jí, že přišla nevhod. V okamžiku, kdy se chystala vycouvat, ta cizí dáma oznámila, že si musí odskočit.
Jako myška vklouzla do svého pokoje. Ze tmy svého pokoje trochu viděla do obýváku, protože dveře zůstaly otevřené. Máma s tátou se tam objímali s tím krasavcem. Rozhodla se, že počká, jak se zábava vyvine. Představa půlnoční cesty zpátky přes půl Prahy se jí nelíbila a nějaké oslavy někde v centru s lidmi, které neznala, ji nelákaly ani v nejmenším. Ono bylo jasné, kam ta zábava tady směřuje. Přitahovalo ji to. V létě byla s Bohoušem na takovém odvazovém mejdanu a byl to docela vzrušující zážitek. Jenže tam ty lidi docela znala.
Cizí dáma se připojila k té trojici, nechala dveře do obýváku otevřené, takže vcelku dobře viděla, jak si máma nechává stáhnout síťované punčochy. Když je ten chlapík odkládal, špulila směrem k němu tu svojí pičku ozdobenou obdélníčkem chloupků. To u ní ještě neviděla. Táta zase svlékl tu dámu a ženské zase oba chlapy. Musela polknout, když viděla, jak jim ty jejich ocasy trčí. Poprvé takhle viděla tátův a okamžitě ji napadlo, že ani on, ani ten neznámý by si s Bohoušem nezadali. Spíš naopak, zdáli se jí větší, ale pak usoudila, že to bude spíš tím dlouhým sexuálním půstem.
To už si nahá čtveřice dala po sklence vína a pustili si opravdu pomalý ploužák. Slyšela téměř všechno kromě chvilek, kdy někdo cosi nepochybně hodně za hranou slušného chování šeptal svému tanečnímu partneru do ucha. Sledovala, jak napřed táta na stojáka píchá s mámou a ta druhá dvojice spolu. Pak se prohodili. Ten pohled ji nesmírně vzrušil, stejně jako slova o tom, jak jsou obě ženy mokré. Sex neměla už víc než měsíc. Zírala na otcův trčící čurák, jak celý zajíždí do kundy té cizí ženské. Znovu si pomyslela, že ho nikdy takhle neviděla a projela jí další vlna vzrušení. Vzápětí ale čurák toho fešáka vklouzl do pičky její mámy. Sevřela stehna k sobě a rukou si tiskla klín. Úplně živě si představovala, jak některý z těch nádherných kolíků do ní prudce zajíždí.
To už měla bundu odloženou. Rozepnula si zip u džínsů a rukou si začala přes kalhotky dráždit kundičku. Měla je úplně vlhké. Druhou rukou si mačkala ňadra.
Když dotancovali a se sklenkami v rukách se k sobě dvojice tiskly a pánové přitom hnětli ňadra svých protějšků, málem nedokázala potlačit hlasitý vzdech. Nikdy by byla neřekla do své mámy, že si dokáže užívat sex s cizím chlapem. U táty ji to, Bůh ví proč, nepřekvapilo, ale že to dělají společně, to byl šok. Pak si přiznala, že tomu Honzovi je tak kolem třiceti a že je to tedy parádní kus chlapa. Ta jeho partnerka byla o dost starší, ale před lety musela být taky kus.
Čtveřice zmizela v ložnici rodičů. Bylo něco po tři čtvrtě na dvanáct. Ještě chvilku se pokoušela uspokojit svými prsty, ale dosáhla jen toho, že kalhotky teď byly dost mokré. Dostala nápad. Byl sice šílený, ale rozhodla se, že to riskne. Čtveřice si chtěla užít novoroční přípitek se sklenkou šampusu. Ten musel být nejspíš v lednici. Potichu se zbavila veškerého oblečení.
Hlasité vzdechy a povzbuzování odvedle svědčily o báječné zábavě, kterou si v ložnici užívali. „Honzíku, co kdybys dovolil, abych Pavlínce tu její nádhernou lasturku taky pořádně vylízal?“
„Hele, tatík se nezdá,“ pomyslela si. Vzápětí slyšela Honzu: „Tedy, Jani, ty jsi taky tak neuvěřitelně mokrá, že nevím, co dřív, jestli pusou nebo jestli ti ho tam mám šoupnout. Pavlína chutnala neskutečně.“
Ivě se z těch slov a zvuků vzrušením točila hlava. Její nápad podpořila svými slovy Jana: „To je teď jedno. Za pár minut bude půlnoc, tak nebudeme nic uspěchávat, připijeme si na Nový rok a pak tady můžeme pokračovat. Ale teď ještě chvilku pěkně pomalu a půjdeme bouchnout ten šampus.“
Další zvuky svědčily o tom, že čtveřice si sex náramně procítěně užívá.
Byl nejvyšší čas. Vykradla se ze svého pokoje. V obýváku hrála hudba a rány z ohňostrojů a petard, které se ozývaly čím dál tím častěji, přikryly jakýkoliv šramot a láhev Bohemky, kterou opravdu našla v lednici, otevřela tiše. Opatrně ji rozlila do pěti sklenek a položila na tác. Do půlnoci chyběly necelé tři minuty, když se z ložnice ozvala ta cizí Jana: „Tedy, pánové, je čas bouchnout lahev šampusu a připít si!“
Na ten okamžik čekala v obýváku. Uchopila tác se sklenkami a udělala pár kroků směrem k předsíni. Užaslá čtveřice zůstala naproti ní zkoprněle stát ve dveřích.
„Mami, tati, přišla jsem si s vámi připít k Novému roku, protože s Bohoušem je po dnešku konec a samotnou mne to doma nebavilo. Akorát, že jsem zjistila, že máte super zábavu, tak jsem si řekla, že takhle mezi vás a vaši návštěvu líp zapadnu,“ na tváři vyloudila líbezný úsměv. Všechny dokonale zaskočila. Kdyby v sobě neměla láhev vína a dvě sklenky bublinek už z domova, tak by si asi na něco takového netroufla, ale to, co viděla a slyšela, způsobilo, že nad svým rozhodnutím u sebe v pokoji příliš neváhala.
„Ivo, to je šílený, takhle!“ vyděsila se Pavlína.
Jana zareagovala mnohem pohotověji: „Ty budeš asi dcera Marka a Pavlíny! Ráda tě poznávám! Bohouš je asi slepý invalida, že se rozešel s tak okouzlující, pohotovou, odvážnou, vtipnou a ještě k tomu nádhernou dívkou! Aspoň si stihneme připít na ten příští rok!“ a se širokým úsměvem se natáhla pro sklenku. Vzala si ji, pozvedla a představila se: „Já jsem Jana.“
Honza o malinko předešel Marka a natáhl se pro svou sklenku: „Paráda! Tak na novoroční seznámení s krásnou slečnou, já jsem Honza.“ Ivin pohled sklouzl z jeho pěkné postavy na stále ještě docela vzpřímený a mírně zapatlaný pyj, který zřejmě ještě před několika okamžiky dělal spoustu radosti její matce a nejspíš i té Janě, která se zdála být velice sympatická.
„Tedy že si s tebou budu připíjet na všechno nejlepší v dalším roce takhle, jak nás Pánbůh stvořil, to by mne ani ve snu nenapadlo,“ trochu rozpačitě si od ní vzal sklenku táta.
„Taky mě to nenapadlo, tati, ale koukám, že příchod Nového roku jste díky té vaší báječné zábavě málem prošvihli. A že to musela být super zábava,“ šibalsky mrkla směrem dolů, protože i tátovi ještě docela pěkně stál.
„Tedy, Ivo, že se nestydíš, takový řeči,“ durdila se Pavlína, které nahota najednou jakoby vadila..
„Mami, radši si vezmi tu skleničku, ať si můžeme připít. Už to bude každou vteřinou. Tedy, ale ty tvý punčošky byly neuvěřitelný. Málem jsem se počůrala, když jsem viděla, jak sis je nechávala tady od Honzy pomalu stahovat. Takový bych si taky přála,“ v tu chvíli ji nesmírně bavilo trochu provokovat. Vzrušení z toho, jak je zaskočila, ji zasáhlo až po kořínky vlasů,
„Radši těch řečí nech a běž se obléct!“
Dialog přerušilo odbíjení hodin z orloje v televizi, která byla původně puštěná bez zvuku, ale ten mezi tím skočil zesílit ovladačem Honza.
Když odbíjení skončilo, Honza jako první rychle pozvedl sklenku: „Tak na ten nový rok! Ať jsme zdraví a ať se nás drží zdraví a štěstí po celý rok a když už tady takhle jsme, tak ať nám pořád stojí a dámy ať jsou pořád takhle nádherné a žhavé!“
Všichni se přidali včetně Pavlíny, protože Honza se k ní naklonil se slovy: „Na to by to chtělo pusu,“ usmál se na ni a zlehka ji políbil na rty, přičemž volnou rukou nestydatě pohladil její oblou prdelku. Marek se políbil s Janou a po vzoru Honzy ji pohladil po její tak důvěrně známé prdelce také. Pak si dámy vyměnili a Honza dal pusu Janě a Marek své Pavlíně a se slovy: „Sláva, že už se nemračíš,“ ji něžně poplácal po zadečku.
„Ivo, taky pusu a přípitek na tak neobvyklé seznámení?“ Honza nezapomněl na Pavlíninu dceru, která se mu zdála takhle nahá přímo úchvatná.
Udělala k němu krůček a pro pusu se naklonila, takže se ho málem svými pěknými ňadry dotkla. „Tak na to seznámení,“ přidala se Jana. „A když už je to takhle podařené seznámení, tak já jsem Jana a klidně mi tykej.“ I ona dala pusu Ivě, která se spokojeně usmívala.
„Tak taky pusu, Ivuš, a všechno nej,“ usmál se Marek a přidal se k předchozí dvojici.
„Mami, můžu ti taky popřát všechno nej a pusu?“
Pavlína pochopila, že nějaké scény by vše jen pokazily, tak k ní popostoupila také a se slovy: „To byl tedy nápad, Ivo, takhle nás zaskočit,“ ale už se spíše pobaveným úsměvem svou dceru políbila a ťukla si s ní štíhlou sklenkou bublinek.
„Mami, klidně pokračujte a nenechte se rušit, ale popravdě, musela to být báječná zábava a závidím vám jí,“ usmála se šibalsky na matku.
Pavlína chtěla něco odpovědět, ale předešel ji Honza: „Bylo to úžasný, to je bez debaty. Navrhuju dát si pauzu a třeba ještě pár tanečků, noc je ještě mladá!“
Marek rozpačitě pohlédl na Pavlínu, ale než stačili něco rušivého vymyslet, navázala Jana: „Máro, pusť tam něco živějšího a první taneček si s tebou zamlouvám já. Pavlí, dolej nám šampiko, nějak mi vyschla sklenička a Honzíku ty si dej první kolo s Ivou.
Zachytila Pavlínin stále ještě trochu vyděšený pohled, kterým se snažila zabrzdit Marka. Ten ale naznačil jemným pohybem, ať se zklidní. Jana za ní zaběhla do kuchyně pro další láhev Bohemky a tiše jí šeptala: „Neboj, Pavlínko, všechno bude dobrý, Marek taky, o něj neměj strach. Vzpomeň si na mého Jonáše, jak jsme vám tuhle s Honzou povídali tu naší story, no a kdyby náhodou něco, tak se nic neděje. Honzovi se Iva líbí, to je jasný a já mu to přeju. Třeba se spřátelí. Co my víme a koneckonců, jsme tady všichni od toho, abychom se bavili…“
„Bože, Jani, já jsem z toho úplně špatná, že nás tady nachytala takhle vyvádět.“
„No a co. Přeci nejsme žádné jeptišky a kluci žádní mniši. Neboj, nech tomu volný průběh, doteď to bylo tak nádherný, tak si to přeci nenecháme pokazit,“ vyklonila se k obýváku: „Hele Honza už s Ivou tancuje a zvou do poskakování i Marka,“ pohladila ji po tváři: „Jsi ta nejlepší ženská, kterou jsem kdy v životě potkala,“ naklonila se k Pavlíně a opatrně ji políbila na rty. Ta se na ni plaše usmála: „To ty jsi úžasná, Jani a za tu pusu děkuju, byla moc hezká. Tak myslíš, že půjdeme tedy vedle? Nalejeme jim šampus a napřed se trochu opijeme. Já už asi trochu jsem, ale ať se tedy děje vůle boží. Otevřeme rovnou ty láhve dvě a vezmeme tyhle větší skleničky,“ položila ruku Janě na paži a jemný polibek jí vrátila.
„Ta pusa byla taky moc hezká. Nikdy jsem od žádné pusu nedostala, ani jsem žádnou žádné nedala,“ usmála se na Pavlínu.
„Já taky ne, ale říká se přeci nikdy neříkej nikdy,“ Pavlína se konečně uvolněně zasmála. Vzaly větší sklenky a láhev Bohemky do nich v obýváku celou rozlily a přesunuly se k tancující trojici.
Oba pánové obdivně při tanci sledovali Ivu a nebylo divu. Tanec a rytmus měla doslova v těle a pohyby jejích boků by jí mohla závidět leckterá břišní tanečnice. Snažili se jí neobratně sekundovat, ovšem rozdíl v tanečních schopnostech byl markantní.
Zatímco Pavlína s Janou řešily situaci v kuchyni, Honza si na nic nehrál a hned po pár taktech živých rytmů pronesl směrem k Markovi, ale tak, aby Iva slyšela každé slovo: „Tedy, Marku, vůbec jsem netušil, jak krásnou máš dceru. Je hrozně podobná tvé ženě a kdyby tam na tom krásným kopečku neměla místo obdélníčku to rozkošný srdíčko, tak by si je člověk klidně spletl. Nádherný prsa má po svý mámě a tu čárečku takhle vysoko jakbysmet.“
„Honzo, neprovokuj. Takový řeči před mojí dcerou,“ Marek se snažil se smíchem zklidnit Honzu. Bylo mu jasné, kam směřuje a pro tu chvíli mu to nevadilo ani trochu, protože se tak mohl snáze dostat z ošemetné situace.
„Jasně, už jsem zticha, ale neříkej, že není nádherná. Taky se ti už zase pěkně zvětšil, nemám pravdu, Ivo?“ popíchl ho Honza.
„Ivuš, víš, že jsi pěkná nestyda, takhle se nám předvádět?“ Marek se obrátil na Ivu a směrem k Honzovi prohodil: „Nedivím se, že se ti líbí. Já jí viděl nahatou naposled, když byla malá holčička. Zdá se mi, že si tě nějak moc prohlíží,“ mrknul pro změnu spiklenecky na Ivu. Vypité množství vína dozajista hrálo svou roli.
„Tedy pánové, vy se o mně bavíte jako na nějakém tržišti s otrokyněmi, že se nestydíte,“ zasmála se a na oba koketně pohlédla. Myšlenka na to, že by se s tím krasavcem Honzou zapojila do té jejich zábavy, ji během tance neopouštěla. Horečně přemýšlela, jak to navléct.
„Já bych na tvým místě byl na tak nádhernou dceru pyšnej,“ Honza mrknul na Ivu, chtěl ještě něco lechtivého dodat, protože se před ním docela reálně otevírala možnost zašukat si s matkou i dcerou současně, ale od kuchyně se ozvalo: „Pánové, pojďte si znovu připít, Pavlínka potřebuje překonat ten šok,“ smála se Jana.
„A ty se Marku kroť! Iva je přeci tvoje dcera!“ okřikla Pavlína Marka, protože první, co jí padlo při pohledu na tančící trojici, byl Markův dost zvětšený pyj. Honzův se zdál být navíc i malinko zvednutý, ale pořád ještě mířil dolů. Ten pohled jí připomněl, jak neskutečně vzrušující bylo před malou chvílí, když jí ten parádní kolík zasouval do roztoužené kundy. Horečně přemýšlela, jak zařídit další pokračování, ale na nic rozumného v té chvíli nepřišla.
Naštěstí se ozvala Jana: „Tak, tady máte každý své bublinky. Pavlínka si přeje, ať to vypijeme naráz a máme tady ještě jednu láhev. Tu zlikvidujeme po dalším tanečku, ale to už si na vás s Pavlínkou pěkně dohlídneme. Nikdo nesmí zůstat střízlivý.“
Chvilku to trvalo, ale prázdné sklenky se ocitly zpátky na tácku. Pavlína zavelela: „Máro, prosím tě, otevři ještě tuhle. Rozlej nám jí, ať jsem radši z toho všeho trochu na mol,“ ale ve tváři už jí bylo znát uvolnění a na spolek zvrhlíků se dokázala usmát.
Na relativně malém prostoru se rytmicky pohupovalo pět osob a konverzace se vrátila do mírně lechtivého normálu. Pavlína zábavu nepatrně korigovala rozmístěním. Marka zatlačila mezi sebe a Janu, Honzu si ponechala po své levici, takže ten měl po své levici zase Ivu. Po třech živějších ale krátkých kouscích přerušila udýchaná Jana tancování: „Nevím jak vy, ale pauza! Jdu dopít tu nalitou sklenku a dám si i trochu vody.“
„Dobrej nápad, ale já si musím odskočit,“ konstatovala Pavlína. Zatímco se všichni rozsadili, Pavlínu postupně následovali Marek i Honza. Jana z Ivy vytáhla informaci o tom, že ten její Bohouš na ni kašle už víc jak měsíc a dneska ji pustil k vodě definitivně. Přitom jí před dvěma lety sliboval hory doly a přemluvila rodiče, aby jí koupili garsonku, což stálo moře peněz. Všichni ji politovali, ale nakonec Jana zavelela: „Tak co, dáme další kolo tanečků?“
„Proč ne, ale asi bychom se všichni měli trochu obléct, ne?“ opatrně navrhla Pavlína a tázavě pohlédla na Honzu.
„No to v žádným případě, dámy, kdy už se nám zase naskytne tak úchvatná podívaná na to, jak se vám ty vaše krásný prsíčka hezky pohupují. A to nemluvím o vašich bílých prdelkách a vůbec,“ zasmál se Honza, vyskočil z křesla a vzal za ruku Ivu se slovy: „Smím prosit, krásná slečno?“
Přidala se k němu bez váhání a Marek okamžitě zareagoval: „Smím prosit já vás, dámy?“
Další svižný kus dohrál a následoval typický „ploužák“. Marek se rozhodl dále nic neprotahovat. Přitáhl si k sobě Janu s Pavlínou a obnovil staré lichotky, které jim střídavě šeptal do oušek: „Tedy dámy, když jste takhle blízko, tak se mi z vás zase zvedá. Vy jste obě tak nádherný, nejspíš si vás zatáhnu zase vedle.“
„Hmm, neříkej dvakrát, hned bych šla, když to Pavlínka před tím už jednou dovolila,“ zavrněla Jana a nestydatě pohladila jeho pěkně zvětšený ohon. „Co ty na to Pavlínko?“
Ta koutkem oka naznačila, ať se podívají na zbývající dvojici a v jejím hlase byla znát trocha rezignace: „Podívej, Máro, na tu naší nestydu, jak se tiskne k Honzovi a jemu už úplně stojí. Tobě to nevadí, Jani?“
„Máš pravdu, je to pěknej nezdvořák, ale počkej, takhle to nenecháme, když jste to před chvilkou měli s Honzou tak nádherný,“ pustila oba manžele a hlasitě zavelela: „Honzíku, nezanedbávej naší hostitelku! A Ivo, ty pojď na chvíli sem k nám!“ postrčila mírně šokovanou Pavlínu k Honzovi, který ovšem neztratil glanc: „No samozřejmě, omlouvám se, ale vůbec jsem neměl v úmyslu tě nějak zanedbat a Janinu jakbysmet!“ vystřihl dokonalý omluvný úsměv směrem k Ivě, posunul ji k Janě a přitáhl k sobě Pavlínu. Okamžitě ji sevřel do těsného náručí a pokračoval v pomalém kolébavém tanci.
Pavlína se rozpačitě ohlédla po Markovi, ale Honza jí zašeptal: „Neboj, Pavlínečko, Jana to ohlídá a ty si vzpomeň na jejího Jonáše. Neměj žádný strach. Jsi úžasná a strašně moc bych tě chtěl,“ tiskl jí ňadro a mezi dvěma prsty jemně sevřel bradavku. Okamžitě poznal, že ztvrdla a zvětšila se. „Cítíš, jak jsem vzrušenej? Nevšímej si jich aspoň chvilku. Nejradši bych ho aspoň na chvilinku dal tam, kde byl před chvílí. To prsíčko je boží a špuntíček ti taky ztvrdnul. Chceš?“ usmál se na ní.
„To víš, že bych chtěla, ale je to takový blbý před naší Ivou,“ šeptala mu na oplátku do ucha. Dole cítila návaly vzrušení.
„Hele, mrkni na Janu a na Marka! Trčí mu jak maják a ona si přitáhla k sobě Ivu, něco jí pošeptala a mačká jí jedno prsíčko! A teď se natáhla po tom Markově kolíku a už ho tam má. Pojd, teď my!“
Pavlína odvrátila svůj pohled od těch tří, malinko se zaklonila, nasměrovala si Honzův klacek tam, kde už ho dávno chtěla mít a přitiskla se k němu: „Já jsem se asi musela zbláznit, ale strašně moc jsem to chtěla. To je tím šampusem,“ provinile mu šeptala do ucha.
„Neboj, to je jenom dobře! Podívej, Jana nebyla nikdy na holky a teď dala Ivě pusu. Marek je obě drží kolem pasu a kouká na nás. Jestli chceš, tak běž zase na chvíli k němu.“
„Cítíš, jak z toho teču? Nejradši bych pokračovala tam vedle, ale co s Ivou?“ bezradně na něho pohlédla a nenápadně proti němu párkrát vyšpulila svou pánev.
„Neboj, to se zvládne, ale teď běž s Janou a s Márou vedle,“ Honza ji opatrně postrčil ke trojici a nahlas se otázal: „Tak dámy, která z vás si zatancuje se mnou místo Pavlíny?“
„Jen běž ty Ivuš,“ Jana postrčila mladou slečnu k Honzovi a ta se k němu opatrně přitiskla.
„Pavlínko, podívej, jak je Marek úžasnej“, vzala její ruku a položila na Markův nekompromisně trčící ohon.
„Jani, pojďme radši vedle, tohle se nedá vydržet,“ vybídl obě ženy Marek. Natočil je směrem k ložnici, na každou prdelku položil ruku a jemně je postrčil ke dveřím. Pavlína se ještě přes rameno ohlédla na pomalu tančící dvojici. Honzův nádherný kůl se hlavičkou dotýkal Ivina nahého bříška kousek nad tím srdíčkem, kterého si nemohla nevšimnout. Záviděla jí, ale doufala, že si ho ještě nějak užije. Pak už se soustředila na Janu, která nepřestávala Marka držet za jeho klacek. Zdál se jí větší než obvykle a vzpomněla si i na jemné polibky, které si s Janou vyměnily. O Ivě a Honzovi si přestala dělat iluze, bylo jí jasné, jak to skončí. Uklidňoval ji Honzův slib, že na ni určitě nezapomene. „Bože, jsem asi cvok, ale snad to ten Honza nějak vydrží,“ pomyslela si cestou do ložnice.
„Honem, už mi ho tam vraž nebo se zblázním! Víš, co to bylo, jen tak na vás chvíli koukat, jak si svlíkáte Janu a mojí mámu a ony zase vás dva a pak z ložnice slyšet, co tam spolu asi všechno děláte?“
„To bys musela vidět! Tvoje máma i Jana jsou báječný a jak jsou hravý! Tááák, takhle nějak? Ale pomalu, víš, že vaši jsou nervózní. Všechno má svůj čas. Uvidíš!“
„Jooo, už víc jak měsíc jsem se nemilovala, tak honem, dělej! Já budu hned!“
„Tak potichu a pak půjdeme vedle, ale až budou taky úplně v transu. Slíbil jsem oběma, že si to dneska báječně užijeme. Nebude ti to moc vadit?“
„Bože, to je šílený, ještě mi to dělej. Víc!“ vzdychala Iva místo odpovědi.
Honza prodloužil zásuny a začal jí mačkat ňadra: „Tedy ty jsou tak nádherně tvrdý,“ sehnul se, začal něžně okusovat její bradavky a ukazováčkem si začal hrát s jejím klitorisem. Cítil pod ním, jak jeho pták hladce mizí v Ivině těsné, ale úplně vláčné kundě.
„Bože, bože, bože, uuuuuž,“ tiše zakvílela jen o malinkou chvilku později, objala ho kolem šíje a pověsila se na něho.
„Ty jsi tak nádherně mokrá, Ivuš, strašně moc bych tě chtěl vylízat a pak taky tvojí mámu,“ tiše jí šeptal do ucha.
„Ty jsi fakt taky blázen. Tak jdeme vedle do mého pokoje?“
„Ještě moment, ale půjdeme tam k nim. Já při tom chci vidět Janu i Pavlínu.“
„A co já?“
„Až ti to udělám jazykem, tak to musíš zkusit s Markem.“
„Ty ses zbláznil! To je můj táta! To přeci nejde?“ zhrozila se Iva.
„Není čas, abych ti vyprávěl mojí story s Janou, to když tak až pak. Dneska nebude nikomu vadit nic. Marek je bezva chlap, neboj, uvidíš! Zapomeň na to, kdo je kdo. Já to tak dělám už deset let.“
„Já tedy nevím,“ váhala Iva, ale v podstatě jí bylo všechno jedno. Jediné, co si přála, aby si konečně po takové době pořádně zapíchala.
„Myslím, že tam vedle už jedna taky bude, slyšíš? Jdeš se mnou? Byla jsi někdy na podobným mejdanu?“
Chvilku zaváhala, ale pak si dodala odvahu: „Jo, s Bohušem dvakrát.“
„Byl to děs nebo se ti to líbilo?“
„Jo, spíš zajímavý,“ provinile se usmála.
„No, tak vidíš, tady to bude nejen ještě zajímavější, ale slibuju ti, že úžasný! Mysli jen na to hezký a už pojď, máme nejvyšší čas,“ vzal ji za ruku a naznačil pohyb směrem k ložnici.
„To bude šílený, ale tak jo,“ provinile se na Honzu usmála.
Nevěděl v tu chvíli, na kterou z žen se má těšit víc, ale bylo mu jasné, že aspoň jedna mu v každém okamžiku bude závidět. Ivy mu bylo trochu líto, protože cítil povinnost věnovat se i Pavlíně, kvůli které sem vlastně přišel, ale i Janě, protože tu téměř od nepaměti miloval a nehodlal ji nijak zanedbávat. Rozhodně ale chtěl pořádně opíchat i Ivu. Na okamžik mu myslí přeběhla obava, zda to všechno zvládne.
