Malé životní dobrodružství 01 🇨🇿

Daniel Flock byl inteligentní, vzdělaný a vcelku úspěšný muž v Kristových letech. Žil šest let v manželství, ve kterém to už nějaký čas povážlivě skřípalo. Poslední dva roky pracoval jako ekonomický ředitel jednoho strojírenského podniku. Byl vyjímečně dobře placen a práce se mu líbila, avšak jen do té doby, než zjistil, že majitel začal manipulovat s majetkem i s financemi. Jakmile měl jistotu, zašel za majitelem a strašlivě se s ním pohádal. Výsledkem bylo, že dostal padáka. Sice ne zlatého, ale i ten umlčující, stříbrný s půlmilionem na tajném kontě musel nakonec se skřípajícími zuby přijmout. Byl si vědom, že proti mafii nemá šanci a chtěl mít klid, a také mu bylo jasné, nebo spíš v to doufal, že pokud proti nim nic nepodnikne, dají mu pokoj. Sbalil si tedy svých pět švestek a navýsost rozhořčený vypadnul.

Domů přišel krátce po poledni, ale byt našel prázdný. Žena zřejmě byla, jako obvykle, u některé ze svých přítelkyň, se kterými trávila většinu času.
Daniel nebyl naivní. Tušil, že se za tím skrývá spíše nějaký muž, ale zatím to trpěl a nepátral po tom, i když věděl, že jednoho dne zákonitě dojde na lámání chleba. Netušil, jak brzy se to stane.

Manželka Alex, exkluzívní to blondýnka s vlasy až po pás, pro tento den však umně spletenými v drdol, s bujným poprsím a útlým pasem, se vrátila asi hodinu po jeho příchodu. Když Daniela spatřila, jak sedí v obýváku v křesle, zůstala stát jako opařená.
„Co tady děláš?!“ vyjekla popuzeně.
„No, bydlím tady přece,“ odpověděl Daniel s ledovým klidem.
„Ty víš, jak to myslím,“ vyštěkla. „Vždycky se vracíš pozdě večer a najednou seš doma. To mě špehuješ?“
„Ne,“ zavrtěl Daniel hlavou.
„Tak jak to, že seš doma?“
„Mám teď víc času.“
„Stal si se snad velkým šéfem?“ řekla ironicky a zároveň i pohrdavě Alex.
„Dostal sem padáka,“ uslyšela od Daniela tvrdou skutečnost.
„Cožééé!!!“ zaječela fistulí a opřela se o zeď, nemohouc strávit, co právě uslyšela. Když však po chvilce spustila, stálo to za to.

„Seš mě úplně na hovno,“ potřásla Alex hlavou. „Ale není to nic novýho pod sluncem. Jen to urychlí, na co už dávno myslím. Jdu od tebe. Našla sem si borce, kterej bere násobně víc, než žebračenku třicet táců, co tobě posílaj na účet. Má miliony! Sice nešuká tak dobře jako ty, ale má dost, abych mu to odpustila. Už jsme domluvený a koneckonců, proč bych nemohla jít hned.“
S pohrdavým výrazem ve tváři se odvrátila od Daniela a zamířila do pokoje, kde bez meškání začala balit svoje věci.

Daniel s podivem zjistil, že ho její reakce ani nepřekvapuje. Přijal to s klidem Angličana a jen nevzrušeně čekal, až Alex definitivně vypadne z jeho bytu i života.
„Podala sem žádost o rozvod,“ řekla, když se objevila s velkou cestovní taškou přes rameno a kufrem v ruce. „Zbytek mám narovnanej na posteli. Ráno to vyzvedne služka.“
Oznámila to schválně ledabyle, jako mimochodem, jen aby Danielovi ukázala, jaký že je to ubožák.
„Hlavně nezapomeň včas přijít,“ opáčil Daniel.
„Vždyť sem řekla, že pošlu služku.“
„Myslel jsem k tomu rozvodu,“ upřesnil sarkasticky Daniel. „Rád ti to dopřeju.“
„Pch!“ ušklíbla se Alex a vzala do ruky telefon, aby si zavolala taxík. Po čtvrthodince byla pryč.

Tak konečně budu mít klid, pomyslel si Daniel a natáhl se na gauč. Po hodince sladkého nicnedělání se posadil k počítači a začal vyhledávat nabídky práce. Nebylo toho nic moc, ale několik poznámek si udělal.
Na večeři si zašel do restaurace a po návratu se pohodlně uvelebil na gauči s notesem a tužkou v ruce. Teprve nyní začal vážně uvažovat nad tím, co všechno musí udělat a zařídit, neboť nepochyboval o tom, že Alex mu bude pěkně házet klacky pod nohy.
Jako nejvyšší prioritu si označil finanční zajištění, neboť nedej bože aby Alex přišla na jeho tajné konto, na které mu firma posílala druhou část platu. To ostatní může pár hodin počkat.
Sepsal si pořadník toho, co musí vykonat, a pak šel v klidu spát.

V časném dopoledni přijela „služka“ pro Alexiny věci. Daniel ji zavedl do pokoje, kde byly připravené, a měl se k odchodu.
„Vy ale máte kliku,“ ozvala se dívka. Bylo jí tak mezi dvaceti a pětadvaceti lety a s dolíčky ve tvářích vypadala vcelku hezky a mile.
„Jakou kliku?“ zeptal se Daniel udiveně.
„No, že už nemusíte být s tou čůzou, co se k nám včera přistěhovala,“ dostalo se mu vysvětlení.
„Co tím myslíte?“
„Víte vy vůbec, co všecko si dokáže naporoučet a navymejšlet! To je hotová hrůza. Ale on není o moc lepší, takže mu takovouhle megeru přeju.“
Pokývala moudře hlavou a dál, bez ladu a skladu, cpala do kufru Alexino oblečení.
„Ani ne,“ poznamenal Daniel, „s tímhle si na mě nepřišla.“
„Tak proto ona od vás zdrhla, né, že jste ji vykop, jak tvrdila!“ pohoršena poznáním se otočila k Danielovi.
„Nechcete potěšit?“ zeptala se zničehonic. „Já docela jo, než budu muset dojít pro druhej kufr.“
„Raději ne,“ zavrtěl Daniel hlavou. „Řeknu vám to na rovinu. Od Alexy se mohu dočkat úplně všeho a není v mém zájmu se o tom přesvědčovat.“
„Jó, vy jako myslíte, jestli u sebe nebo na sobě nemám nákej mikrofon nebo kameru, že jo? Tak o tom vás ráda přesvědčím.“

Než stačil Daniel cokoliv namítnout, pustila se do svlékání. Každý kousek, který si svlékla, několikrát obrátila ze všech stran a pořádně s ním zatřepala, aby bylo nad slunce jasné, že v něm žádné indiskrétní zařízení není.
„Jak se jmenujete?“ zeptal se zamyšleně Daniel, neboť pocítil, že mu jaksi začíná stoupat tlak.
„Alena, ale říkají mi Alča,“ odpověděla a přistoupila těsně k Danielovi. „Můžu vám přitom povykládat spoustu zajímavejch věcí,“ zašeptala mu do ucha. „A taky bych vám v ledasčem třeba mohla pomoct. Divil byste se, jaký mám možnosti. A vůbec, měli bysme si tykat… Dane. Když už spolu budem něco mít…“
„Tak dobře,“ zašeptal Daniel, už docela rozpálený těsnou blízkostí nahého těla, „ale ne teď. Přijď za mnou, až budeš mít volno. Teď by se megeře mohlo zdát, že ti to stěhování jejích svršků trvá podezřele dlouho.“
Odstoupil od ní a dál pokračoval nahlas. „Oblečte se a koukejte dělat, co máte.“

Alena po Danielovi šibalsky mrkla, rychle se oblékla a spěšně dokončila svůj úkol. Když odešla, Daniel si s úlevou oddychl. Nevěřil moc tomu, co mu dívka napovídala a zrovna tak nečekal, že se k němu v nejbližší době vrátí.
Jaké však bylo jeho překvapení, když se po osmé večer opět objevila u jeho dveří.

„Tak sem tady, Dane. Nevadí ti to?“ dělala provinilou. „Řekl mně, ať vypadnu a nevracím se před půlnocí, že mají nějakou utajenou slezinu.“
„Aha. Tak pojď dál,“ řekl odevzdaně a uvolnil místo ve dveřích.
Alena vklouzla dovnitř jako myška a hned se ujala organizace večera.
„Tak kde se potěšíme? V posteli?“ zeptala se bez uzardění. „Tam by to bylo nejvhodnější.“
„Asi nikde, protože mám podvědomé obavy, jestli tady na mě Alex nenachystala nějaký podraz,“ zareagoval Daniel na její upřímnost
„Před rozvodem si musím dávat hodně velký pozor na to, co dělám.“
„Tak to tě můžu uklidnit,“ usmála se Alča. „Odpoledne jsem ji zaslechla říkat šéfovi, že se s tím odchodem unáhlila, že nestihla zařídit žádný štěnice. Odpověděl jí, že na tom nesejde, že už mají stejně všechno v kapse. Něco na tebe kujou, ale co, to nemám ponětí. Takže si můžem dělat, co chceme.“
„Ty jsi taková živočišně rozverná potvůrka, že?“ podotkl vesele Daniel. „Tak co tedy máš v plánu?“
„To je přece jasný,“ zahihňala se Alča, přistoupila k Danielovi a začala mu rozepínat košili. „Nemysli si, že sem tě dnes ráno viděla poprvý. Když sem tě viděla prvně, a to už je nejmíň půl roku, řekla sem si, že by to nemuselo bejt špatný se s tebou potěšit.“

Vysvlékla Daniela z košile a zaměřila pozornost ke kalhotám.
„Já si myslím,“ brebentila dál, „že ti ta mrcha nedala už hodně dlouho a musíš bejt nadrženej jako bejk. Takže potřebuješ nutně potěšit a protože…“ stáhla z něj kalhoty a vrhla se na tričko a následně i na boxerky, „… já neměla potěšení, myslím takový to opravdový, taky už dost dlouho, oběma nám to jistě přijde k chuti.“

Několika posledními pohyby obnažila Daniela úplně. Stál proti ní nahý a jen němě pozoroval, co bude dál. Alča se nejprve jen letmo dotkla jeho chlouby a poté se hned začala svlékat. Nespěchala, jen se upřeně dívala, jak Danielovi zvolna a nezadržitelně stoupá tlak. Jakmile dosáhl maximální velikosti, nečekala už na nic. Pověsila se mu kolem krku, přitiskla klínem a nasunula se na bohatýra.
„Ty tedy opravdu nezahálíš,“ poznamenal Daniel, když ucítil horkost její dychtivé mušle.
Než se však stačil vzpamatovat, Alča se rozkomíhala a pojížděla po jeho bidle jako zkušená jezdkyně. Daniel měl co dělat, aby udržel rovnováhu, ostatně, Alča po něm ani nic jiného nechtěla. Uměla se šikovně nastavit, měnit rychlost a hlavně, uměla přiměřeně dráždit sebe i jeho.
Danielovi to působilo tak blažené pocity, že mu málem uniklo jeho vyvrcholení.

„Ježiši, přestaň!“ vykřikl. „Už budu!“
„Neměj péči. Beru pilule,“ zafuněla mu na krk Alča a pokračovala dál.
Ne však nadlouho. Daniela se vbrzku zmocnila křeč a rázem ji vystříkal, co se do ní vešlo.
„Páni, tys ale musel bejt potřebnej,“ řekla udiveně Alča a pomalu se z něho svezla.
Ten se opřel o zeď a chvíli nemohl popadnout dech. Její podoba potěšení byla pro něj přece jenom poněkud náročnější.
Ale Alča ho nenechala vydechnout.
„Kde máš koupelnu?“ zajímala se účelově o možnost očisty.
„Tady,“ ukázal Daniel na příslušné dveře.
„Tak honem pojď, musíme se omejt,“ starala se.
Vlezla do vany, nastavila sprchu a pod jejím proudem si vymývala přeplněnou štěrbinu i černou lučinu kolem ní.
Daniel stál před vanou a pozoroval ji.
„No, co koukáš! Vlez sem taky, ať ti to tvoje žihadlo můžu omejt,“ dožadovala se jeho blízké přítomnosti.

Daniel vlezl do vany a podvolil se něžným rukám Alči.
„Mám docela malý kozy, co?“ spustila svou neúnavnou vyřídilkou.
„Proč si to myslíš?“
„Protožes mi na ně ještě nesáhl. Asi máš radši pořádný balóny.“
„Ani ne,“ odtušil Daniel. „Myslím, že je máš akorát…“ řekl a položil na ně ruce. „Takhle… do dlaně.“
„Vážně? Líbějí se ti?“
„Jistěže ano.“
„Tak pojď honem, uvelebíme se na gauči a budeme si dělat dobře,“ řekla netrpělivě Alča, spěšně na něj pustila sprchu a už ho nedočkavě postrkovala ven z koupelny, jakmile se jen v rychlosti stačili osušit.

Posadila ho na rozprostřený ručník, který předtím na poslední chvíli popadla v koupelně a poté položila na gauč, prý aby se neumazal při jejich pozdějším dovádění. V kleče si sedla proti němu na jeho klín, do mezery vsunula ruku a pustila se do mazlení s jeho změkčilcem.
„Víš ty vůbec, s kým se ta tvá mrcha dala do kupy?“ spustila rozsáhlý skoro monolog otázkou.
„Nemám tušení a ani mě to nezajímá,“ odpověděl Daniel a zaměřil svou pozornost k jejím kulatým kozičkám.
„Ale to by tě zajímat mělo, protože to je René Darmošlap.“
„A co? Já ho neznám.“
„Fakt ne?“ podivila se Alča. „Tak já ti to povím. Má dvě největší kasína ve městě, o desítkách běžnejch heren ani nemluvím. A taky, a to je ještě důležitější, má tajnej superluxusní bordel v jedný vile, nebo spíš v malým zámečku.“

Zcela se ponořila do popisování zmíněných nemovitostí, přesto ale nezapomínala na Danielova životodárce. Neustále se s ním mazlila a probouzela ho k životu. Když do podrobna dovyprávěla, jak to chodí v kasínech, její úsilí bylo korunováno úspěchem. Tvrdý, vyzývavě se tyčící kolík přímo volal po zásunu.
„Momentík,“ řekla, posunula se o kousek dopředu, trošku si pomohla rukou a už měla malého Danielka v sobě. Začala se zlehka a pomalu pohybovat nahoru a dolů, jak jí to v daný momet nejvíce vyhovovalo.
„Teď je to teprve vono,“ pochvalovala si. „Slibuju, že nebudu spěchat, aby nám to co nejdýl vydrželo.“
„Ano, také se mi to takhle líbí. Je to velice příjemné,“ přizvukoval Daniel, dávajíc nohy co nejvíce od sebe, aby jí usnadnil pronikání.

„Mám ti dát vědět, až to na mě přijde?“ zeptal se bezelstně.
„Ne, chci, aby to bylo překvápko,“ zářivě se usmála a dál zlehka klouzala po vztyčeném stožáru. „Ale abych ti ještě řekla o tom tajným bordelu. Ten je tak tajnej, že tam choděj politici, soudci, milionáři a všelijaká verbež, co se kolem nich točí. A není to laciný. Za dvě hoďky dají tři tácy, za noc deset. Taky jim je půjčuje jako doprovod na cesty, dvacet táců za den. Dělí se s holkama napůl aby mlčely, takže mají pěkný vejdělky. On má ale největší příjem ze supertajný místnosti, kde se scházejí na supertajných poradách.
Já o ní vím jen čirou náhodou a taky to, že je naprosto neproniknutelná proti všem možnejm odposlechům. Nikdo ale neví, že on má všude kamery, jak tam, tak i v pokojích kde šukají, a všechno si nahrává, aby mu nikdo nemoh na kobylku. To je jeho největší tajemství. Tím pádem je pro každýho nebezpečnej, protože všichni co tam chodí, pro něj udělají, co chce. Proto ti o tom říkám, aby ses měl napozoru.“

„Jak tohle všechno můžeš vědět?“ zeptal se Daniel pochybovačně.
„To byla děsná náhoda. Dělám mu vlastně osobní komornou a tak trochu i něco jako sekretářku, a jsem jediná, kdo smí uklízet v jeho pracovně. No a jednou, zrovna nebyl doma, sem tam přišla vysmejčit a měl zapnutej počítač. Na to, jak je opatrnej, měl jako heslo datum narození a to sem si domyslela na první pokus. A tak sem viděla nejenom co se ve vile momentálně dělo, ale dostala jsem se i k záznamům několik let starejch. Naštěstí nezjistil, že sem se mu tam hrabala.“

Při svém vyprávění si ve své hlavě znovu přehrávala, co tehdy viděla – šukání ve všech podobách, stejně jako (alespoň podle ní) i úchylných praktik. To jen znásobilo její sexuální rozkoš, přesto ani v nejmenším nezměnila své tempo. Její pomalé pohupování sice jen zvolna, zato naprosto jistě, zvyšovalo Danielovo vzrušení. Teď, ke konci, už skoro ani neposlouchal. Cítil, jak v něm tlak stoupá a jak se blíží jeho slastný okamžik.
„Vím i o jinejch věcech,“ pokračovala Alča dál, „jeno… je… jejej,“ vyjekla najednou překvapeně, když Daniel dospěl k cíli a ona v sobě ucítila silné škubnutí a hned nato horkost jeho semene.
„Jejda, Daníčku!“ vzdychla slastně a okamžitě zrychlila tempo. „Ty si to umíš načasovat…“ vydechla s námahou a v nastoupivším orgasmu několikrát sevřela jeho dosud ztuhlou stříkačku, a vysála ji do poslední kapky.

„Páni, ty ale umíš!“ pochválil ji. „Ještě nikdy jsem nebyl až do dna, jak jsi to dokázala ty.“
Štěstím rozzářená Alčina tvář jej potěšila.
„Kdy že jsi říkala, že máš být zpátky?“
„Šmánkote,“ vyděsila se, „kolik je vlastně hodin?“
„Skoro jedenáct,“ ukázal na velký, ve tmě svítíci displej časomíry, zavěšený na zdi přímo za jejími zády.
„Jak ten čas moh tak rychle utéct?“ povzdechla si.
Počkala ještě pár vteřin, než povadlý pindík vyklouzl z jejího objetí, popadla Daniela za ruku a spolu s ním zmizela v koupelně.

„Škoda,“ potřásla hlavou Alča, když se s Danielem loučila. „Mít k dobru ještě dvě nebo tři hoďky, mohl sis se mnou dělat, co bys chtěl.“
„Jestli bych to uměl,“ usmál se Daniel.
„Co bys neuměl, naučila bych tě. Ale ještě si napiš můj mobil.“

Počkala, až najde papír a tužku, a číslo mu nadiktovala.
„Když budeš cokoliv potřebovat, napiš esemesku. Nevolej! O tomhle mobilu on neví. Až to půjde, ozvu se ti. Jinak nevím, kdy budu mít zase volno, ale dám ti rozhodně vědět, abys tady náhodou neměl jinou.“
Uchichtla se, když uviděla Danielův pobouřený výraz a rázem byla pryč.