Bílá rosa v trávě

Příběh, který jsem oprášil ze své dřívější tvorby, nelze ani počítat mezi incestní.
Je to více vyznání neobvyklého vztahu mezi synem a matkou, kteří si našli k sobě cestu díky okolnostem, které poznamenaly osudy obou.

Moje matka ovdověla poměrně mladá a po otcově krátké nemoci zůstala se dvěma dětmi náhle sama. Nikdy si už nenašla žádného partnera a svá nejlepší léta obětovala mně a mojí sestře.
Určitě jí chyběla mužská náruč a trocha toho pomazlení a pohlazení. Upnula se více na mě. Chovala se ke mně více jako kamarádka, než jako má matka.
Mnohdy mě lákalo překročit hranici zakázaného, když se ke mně matka schoulila a chovala se tak, kdy se chvílemi zdálo, že snad ani nejsem její syn.

V malebném koutku Jižních Čech jsme měli malou chatku blízko břehu vesnického rybníka. Matka se nechtěla chatky zbavit, i když tolik potřebovala peníze. Život v Praze, byl přece jen nákladnější.
Sem jsme utíkali před ruchem velkoměsta, a taky proto, aby si matka odpočinula a zapomněla na svůj nelehký život vdovy.
A tehdy se to stalo. Sestra odjela s kamarádkou na jejich chatu a já zůstal s matkou sám.

Končilo pomalu léto a s ním i poslední prázdniny. Měl jsem konečně po maturitě a tak ze mne spadly všechny starosti a stres.
Již příští týden nastupuji do svého prvního zaměstnání, a tak jsem plný očekávání.

No, nic. Teď sedím na schůdcích chatky a vychutnávám si tu krásnou letní noc, s hlavou opřenou v dlaních a dívám se před sebe.
Malebné údolí s mírným svahem. Na jeho horním konci les, dole malý vesnický rybníček. Uprostřed svahu v louce dvě chatky a krásný výhled do okolí. Tak vypadá místo, kde trávíme každý možný víkend, kam jezdíme pravidelně na dovolenou. Před chatkou malá terasa se třemi schůdky do louky. Dole v údolí silueta malé vesničky, odkud se občas ozve psí štěkání, nebo zvuk motorové pily.

Dnes navečer odjeli pražáci ze sousední chatky a tak jsme tu zůstali sami. Já s maminkou. Škoda. Se sousedy odjela i jejich dcera, objekt mého častého pozorování. Teď mě začíná mrzet, že jsem se neodvážil ji oslovit, sblížit se s ní. Celou tu dobu jsem se spokojil jen se vzájemnými pozdravy a pozorováním její postavy.

Zuzka, ta malá potvůrka. Jak mě dokázala dráždit svou dokonalou postavou v plavečkách, které více ukázaly, než zakrývaly.
Vždy, když kráčela k rybníku, nebo když prošla kolem naší chaty, rozvlnila své štíhlé tělíčko, aby upoutala pozornost. Mrška.
A teď mají zavřené okenice a všude ticho.

Jen tu a tam pípne nějaký ptáček ze spaní, nebo v rybníce šplouchne ryba. Nad tím vším svítí měsíc a jeho záře se odráží na hladině.
Za sebou slyším oddychování matky, která dnes šla spát o něco dříve. Prý, aby byla na den zítřejšího odjezdu odpočatá. Mně se spát nechce. Vychutnávám poslední noc, než se zase vrátím do rámusu velkoměsta, prachu, kouře aut a cinkotu tramvají. Kostelní hodiny z vesnice odbíjejí půlnoc.
Nedá se nic dělat. Seděl bych tu věčně, ale čas je neúprosný. Nakonec si lehám do postele, a pomalu usínám.

Ráno mne probudilo zašimráním slunečního paprsku do nosu. Protáhl jsem se, nadechl čerstvý ranní vzduch. Podíval jsem se na vedlejší postel. Byla prázdná. Rozhlížel jsem se, kde je maminka.
Stála na terase, oblečena v lehkých letních šatech. Sluneční paprsky pronikaly přes šaty a ukazovaly obrysy křivek jejího těla. Pod průsvitnou látkou se jí rýsovaly bílé kalhotky. Vlasy měla rozpuštěné a jejich nazrzlá barva zářila v slunci jako zlato.

Můj zrak sklouzl po jejím těle dolů. Mezi stehny jí prosvítala mezera, která dala tušit krásu jejího ženství. Ta ojedinělá atmosféra a vědomí, že v celém širokém okolí nikdo není, mě začala vzrušovat.

„Dobré ráno,“ pozdravil jsem.
Maminka se ke mně otočila. Rodil se krásný slunný den.
„Tak co, ty můj romantiku, jak dlouho jsi tu seděl v noci? No a zůstali jsme tu nakonec sami,“ konstatovala, když viděla zavřenou vedlejší chatu.

„Pojď se vykoupat,“ vybídla mě a seběhla po schůdcích do trávy. Běžela pomalu k rybníku a po cestě odkopla pantoflíčky. Po chvíli z ní spadly i šaty. Těsně u rybníka si stáhla kalhotky a odhodila je do písku.
Nahá, s rukama na ňadrech vběhla do vody a několika tempy doplavala až doprostřed rybníka. Stála tam, vodu těsně pod ňadry a otočila se směrem k břehu. Rozhodila ruce na hladinu a kývla na mě. Byla tam jako neskutečná vodní víla, jako přízrak, který se náhle vynořil z vodní hladiny.
„Tak pojď za mnou, voda je krásně teplá.“

Stál jsem na břehu, oči upnuté na jejích ňadrech a v trenýrkách jsem začal mít živo. Tak rád bych za ní skočil do vody, ale stud byl silnější. Podíval jsem se dolů a zakryl si ono místo oběma rukama.
„Nestyď se, nikdo tu není,“ lákala mě znovu.
„Staň se, co se stát má,“ pomyslel jsem si.
Rychle jsem ze sebe strhl trenýrky a skočil do vody. Chladná voda na chvíli otupila mé vzrušení. Doplaval jsem až k matce.

„To je krása,“ volala a rozstřikovala kolem sebe vodu. Prsy se jí krásně houpaly ze strany na stranu. „Dnes je takový zvláštní den. Ani se mi nebude chtít domů,“ smála se.

Mokré konečky vlasů a pomněnkově modré oči z ní dělaly v tu chvíli tu nejkrásnější ženu, jakou jsem kdy viděl.
Několika tempy doplavala k břehu. Vyběhla z vody, lehla si do trávy a záda vystavila ranním paprskům slunce.
Vylezl jsem také a lehl si vedle ní. I já se nechal laskat sluncem a pozoroval usychající vodní kapky na svém těle.
Pootočil jsem se tak, abych viděl na křivky jejích zad a přechod s jemnými světlými chloupky až na její zadeček.

Byl to krásný pocit, ležet nahý vedle nahé ženy, která je navíc mou matkou. Komu ze synů je dopřáno něco takového. Byl jsem nesmírně šťastný a hrdý, že jsem to právě já. Dnes je opravdu zvláštní den.

Přítomnost nahé matky mě začala rozpalovat. Větvička mezi nohama začala nabírat mízu, měnila se na větev, na které se objevil pupen, který se dral na světlo. Jakoby přitahován sluncem vyklouzl ze sevření předkožky žalud, lákající svou mladickou vůní samičku.

Podíval jsem se na matku, abych se ujistil, že nepozoruje tuto proměnu, kterou sama mimoděk vyvolala. Pro jistotu jsem se raději obrátil, abych ukryl své vzrušení ve stéblech trávy. Široko, daleko nikdo, jen my dva, nazí v trávě.

Rád bych si na ní něco dovolil, ale nevěděl jsem jak začít. Bylo by to poprvé, a nemohl jsem tušit, jak by reagovala. Celá tato situace byla jako stvořená na projev touhy po intimnostech.
Položil jsem si hlavu do důlku mezi zády a zadečkem maminky. Její pokožka mě příjemně hřála. Maminka se ani nepohnula.

Dech se mi začal zrychlovat. Díval jsem se na její sametový zadeček, rýhu mezi a představoval si, kde asi končí. Tam se rozevírá a láká do vlhké jeskyňky. Ruka se mi sunula v trávě k jejímu tělu, až spočinula těsně u jejího stehna. Prstem jsem se dotkl lehce kůže její nohy.
Mlčky pozorovala mé počínání a čekala, jak se bude situace dál vyvíjet. Nechal jsem ruku ležet na jejím stehně a ústy se přibližoval k jejímu tělu. Ani nevím proč, najednou jsem jí jemně kousl do zadečku.

„Au, to bolí,“ vykřikla a prudce se otočila na záda.
Z tónu hlasu bylo znát, že to nemyslí vážně. Koukal jsem na její bříško a zlatavé chloupky jejího pohlaví.
„Co bys tomu řekl, kdybych tě teď do něho kousla já?“ strčila do mě, aby mě obrátila.

Ležel jsem pod ní a ona se skláněla nad mým tělem. Spočinula zrakem na mé probouzející se chloubě. V té chvíli se v nás obou lámalo ono osudové – ano, nebo ne. Ale opravdu jen chvíli.
I slunce se na okamžik zastavilo ve své pouti oblohou. Její ruka se sunula k mému údu, až jej nakonec uchopila. Hlavu pomalu skláněla nad obnaženým žaludem, otevřela ústa, a já jen čekal, kdy opravdu kousne.
Místo toho nechala pomalu mizet mazlíka v puse.
„To je krásné, to je krásné,“ chtělo se mi volat, a celým tělem jsem vychutnával každý pohyb jejích úst.

Byl jsem vděčný za tento poslední den společné dovolené. Mé představy se na této louce staly skutečností a matka mi dělá to, o čem se mi zdávalo jen v těch nejbujnějších snech. Svět okolo mne se začal ztrácet a já v tu chvíli žil jen nekonečnou slastí.
A že to uměla mistrně! Chvíli jazykem, chvíli rukou mne dováděla k naprostému šílenství. I ona vycítila z mého chování, že se mi blíží vrcholná rozkoš.
Pustila ho ze zajetí úst a rukou mi pomáhala, aby mohla vidět první výstřik svého syna, o něž se zasloužila svými něžnostmi.

Tlak se začal uvolňovat, semeno se hnalo ven a v několika výstřicích opustilo mé tělo.
Chvilková ztráta vědomí pomalu pomíjela a já se vracel do reálného světa na louce plné květů a zpěvu ptáků.

Matka ležela vedle mě a prudce oddychovala. I jí se dech pomalu uklidňoval. Obrátila se bok a pozorovala stébla trávy, na kterých se zachytilo několik kapek mého semena.
„Podívej,“ řekla po chvíli, „bílá rosa.“
Nabrala kapku na špičku prstu a palcem a ukazováčkem ji promnula.
Dovolená končí. Nerad opouštím tohle místo. Dlouho budu vzpomínat na dnešní krásné ráno. Věřím, že takových víkendů bude víc a dovolená to taky určitě není poslední…

O chvíli později.

Jako ve snu jsem se vracel zpět do chaty. Maminka měla na posteli otevřený kufr a pečlivě do něj skládala věci, které vezmeme sebou zpět do města.

Sedl jsem i na protější lůžko a pozoroval ji.
„Tak co, nepomůžeš mi?“ otočila se ke mně.
“Mami, neodjíždějme ještě dnes.“

V mém hlase byla prosba a zároveň výzva. Přál jsem si prodloužit co nejvíce chvíle s matkou, s níž jsem před několika minutami prožil nekrásnější okamžiky svého mladického života. Stále jsem na svém údu cítil dotek jejích prstů, to něžné dovedení k samému vrcholu, kdy kapky mého semene ulpěly na stéblech trávy.
I na ní bylo patrné poznat, že se jí nechce odjíždět. Zavřela kufr a posadila se na válendu a dlouho se na mne dívala.
Možná, že se jí též splnil sen, na který se neodvážila ani pomyslet. To, co se dnes odehrálo na louce plné květů, se zdálo být neskutečnou pohádkou, z které se určitě ani jeden z nás nechtěl probudit.

„Ty můj blázínku, já to nestačím ráno do práce.“
„Mami, víš, jak jsou tu krásné večery? Sedneme si na terasu a budeme se dívat na vodu. Myslím, že dnes nás bude čekat čarovná noc, kdy měsíc v úplňku vyjde nad rybník a stane se něco neuvěřitelného.“

Nechápal jsem, kde se v tu chvíli ve mně zrodil takový smysl pro poezii, ale bylo to určitě dáno situací, ve které jsme se oba nacházeli.
Maminka byla dnes pro mne ta nejkrásnější víla, jakou jsem kdy viděl. V lehkých letních šatech, přes které bylo vše vidět, když stála proti slunci, se svými zlatými vlasy a se zvláštním leskem v modrých očích.

„Dobře, zůstaneme,“ potvrdila mé přání.
Sedla si do křesílka na terase, vyhrnula si šaty, aby svou pleť nabídla zářivým paprskům slunce a zasněně se zadívala do dáli, směrem k údolí.
Díval se na tuto vílu a nevěděl jsem, co mám štěstím dělat.

„Co si mě tak prohlížíš?“ zeptala se.
„Mami, já se snad zblázním radostí. Ani netušíš, jak je mi krásně. Ty ani nevíš, jak hrozně moc tě miluju.“
„Je mi s tebou taky krásně. Až se bojím, že nejsem jenom tvoje matka. Tady někde mi to říká, abych se vrátila na zem.“
Sáhla si přitom na čelo.

„Ale tady,“ položila si ruku na srdce, „tady mi to radí, zapomeň na svět, zapomeň na všechno, strhej ze sebe šaty a nahá se mu oddej. To není tvůj syn, to je milenec, jakého už v životě nepotkáš.“

Vstala a pomalu si začala rozepínat šaty. Knoflíček po knoflíčku, pomalu je rozhrnovala, pak šaty jediným pohybem shodila na zem.
Díval jsem se, přikován na schod a ani jsem nedýchal. Stála nade mnou nahá, krásná, žádoucí. Vztáhla ke mně ruku a vybídla mne: „Pojď.“

Jako omámený jsem přijal nataženou ruku a vstal. Pomalu couvala do chatky, až k lůžku, kde si sedla na kraj postele. Stál jsem před ní, stále jako ve snu. Uchopila mě za okraj trenýrek a pomalu, velmi pomalu, mi je začala stahovat. Po chvíli jsem byl nahý.
Jemně mě uchopila za úd.
„Chci se s tebou milovat. Buď na mne něžný!“ s těmito slovy se začala pokládat na lůžko.

Klesl jsem na kolena a hlavu jí položil na bříško. To se vzdouvalo silnými vzdechy.
Krev se mi valila do hlavy. Bál jsem se cokoliv udělat, abych snad tuto krásnou chvíli nepokazil. Pod mou hlavou leželo vonící tělo matky, která mi nabízela vše, co může žena muži nabídnout.
Neuměl jsem si představit tu chvíli, kdy by se naše těla spojila, neznal jsem ten pocit dotyku pohlaví, ale tušil jsem, že to musí být neskutečně nádherné.
Rukou jsem nahmatal pahorek mezi jejími stehny a pohladil jej.
Ovládala mě nezadržitelná touha poznat zblízka to místo, po kterém muži tak touží a má hlava začala klesat mezi pootevřená stehna. Před očima se mi otevřel pohled na nejkrásnější krajinu, jakou jsem kdy viděl.

Návrší porostlé zlatavou trávou skrývalo hlubokou růžovou propast, z které sálalo teplo a lákalo výzvou, ponoř se do mne! Na kraji té propasti se lesklo několik kapek matčiny rosy. Zvědavě jsem si nabral na špičku prstu a ochutnal. Celý svět se se mnou točil, potřeboval jsem se nadechnout. Zvedl jsem se, ale matka mě opět strhla na své tělo.
„Miluj mne, prosím!“
Líbal jsem ji a přitom hledal opět to místo vzájemné touhy, až jsem našel okraj sladké propasti a nahlédl přes její okraj.
“Skoč!” lákala mne sálajícím živočišným teplem. Zavřel jsem oči a skočil.

Naše těla se v jednom bodě spojila. Propadal jsem se do bezedné hloubky, snažil jsem se zachytit, ale vír oboustranného vzrušení byl silnější a stále více nás pohlcoval.
Na dně propasti mne čekalo jezero milostné tekutiny, jež mne ze všech stran obemknulo.
Připadal jsem si jak v krásném snu. Chvíli jsem se topil a lapal po dechu, abych se za okamžik vynořil na povrch, kde mě čekaly něžné ženské dotyky. A opět jsem se řítil do hlubin, dušen matčinými polibky.

Vír nabíral neskutečnou rychlost, aby se náhle zastavil. Následovalo prudké sevření, to se změnilo v gejzír, který stříkal stále výše a výše a kolem sebe vyvolal silné vlny.
Výstřiky slábly, vlny se pomalu uklidňovaly, přicházelo uvolnění.
Otevřeným oknem vnikl lehký letní vánek a ochlazoval naše rozpálená těla. Sen všech synů se stal skutečností. Byl jsem matčiným milencem.

Po chvíli mamka vstala, opět mne vzala za ruku a oba jsme nazí běželi loukou, abychom se ponořili do chladivé vody rybníka. Pak jsme ještě dlouho seděli na břehu, schouleni k sobě a vychutnávali krásu kouzelného letního dne.

Nad krajinu se pomalu snášel soumrak a zvědavý měsíc vykoukl nad vrcholy stromů nedalekého lesa. Shlížel se v hladině rybníka a potvrzoval, že se dnes stalo něco opravdu neuvěřitelného.