Chalupa 1

U večeře otevřeli ještě jednu láhev vína a Kamil nic nenamítal, aby si Kája dal další skleničku spolu s nimi.
„Koneckonců, vosumnáct ti bylo a asi teď už nemá cenu hrát si na malýho chlapečka, ale s rozumem, Kájo, je ti to jasný?“
„To víš, že jo, tati, to bude dobrý,“ zasmál se Karel.
„No a aspoň můžeš umejt nádobí nebo ho dát do myčky, já si jdu pustit mistrovství světa ve fotbale. Ani nevím, kdo dneska hraje.“
„Nojo, na fotbal vás užije, já zapomněla, to zas bude večer,“ naoko otráveně se zaškaredila Markéta, ale zvedla se se slovy: „Počkej, Kájo, já ti pomůžu tu kuchyň zlikvidovat, stejně bych to po tobě musela uklidit.“

Zatímco se Kamil uvelebil před televizí, z níž hlučel vyprodaný stadion, Kája v kuchyni šeptal své lásce: „Teda, Markétko, můžu ti tak říkat před tátou? A to fakt, jako myslíš, že to moje přání od moře…“
„Jo, miláčku, vždyť přeci víš, že táta o nás už ví, může za to ten tvůj cucflek, no hrůza, ale kdo moh vědět, že tady bude o dva tejdny dřív. Ale neboj, já mu to tvý přání zkusím vysvětlit. Když se mu to nebude líbit, tak ti řeknu, ale uvidíš, že bude. V tomhle ho znám kapánek líp, určitě nemusíš mít strach,“ přerušila ho s odzbrojujícím úsměvem a další otázky umlčela sladkým polibkem a pohladila Káju po tváři.

„Ty jsi tak báječná, já furt nemůžu uvěřit, že mám takový štěstí, víš ty to, vůbec?“ šeptal úplně bez sebe Karel.
„Vždyť víš, že vás mám oba ráda, tak přeci nebudeme něco před sebou navzájem skrývat. Buď to půjde nebo ne. Když ne, tak si budeš muset najít nějakou slečnu, protože to by asi moc nefungovalo. To přeci chápeš, ne?“
„Já, žádnou slečnu nechci, Markí, kdyby to nešlo, tak by nám nezbyly než tátovo služebky a možná občas nějaká chvilka, kdy bys měla třeba dopoledne volno z práce. To by snad šlo, co myslíš?“ zněly v Kájově hlase obavy.
„To teď nebudeme řešit,“ zašeptala Markéta, „a běž už do pokoje taky koukat na ten váš fotbal.“

O pár hodin později se k ní Kamil v posteli přitulil a nedočkavě se začal vyptávat: „Co jste to tam u moře vymysleli, co měl Kája za přání? Povídej, honem!“
„Napřed mi slib, že se nebudeš zlobit, Kamílku. Slibuješ? Ať je to cokoliv? Ale nemusím mu to přání plnit, bude záležet na tobě,“ trochu se odklonila a ve světle lampičky se pátravě s úsměvem dívala na svého Kamila.
„Jasně že slibuju a jestli něco tuším správně, tak mi to vadit asi nebude, povídej!“
„Řekni, co tušíš! Napřed ty,“ zkusila přehodit vyřčení toho tématu Markéta na Kamila.
„Ale ale, to tedy ne, sama jsi s tím přišla, tak to koukej vybalit, uličnice jedna! No tak, šup, povídej!“
„Tak jo, ale fakt se nebudeš zlobit?“
„Ne, máš moje slovo, ale už ven s tím, nebo uvidíš,“ zasmál se Kamil, ale cítil, jak ho náramně vzrušuje to tajemství, které už začínal bezpečně tušit a které spolu zatím měli jen Kája s Markétou.

„Hele, když jsme byli spolu na jedný večeři, tak se mě Kája najednou zeptal, jestli už jsem někdy zkusila trojku nebo čtyřku, protože v pornech na netu to většinou tak je. Já mu popravdě řekla, že ne a že mě to nikdy vlastně ani moc nenapadlo. To, že spíš nebylo s kým, to jsem mu, samo, neříkala, neboj, ale vždyť sám víš, že jsme se o tom spolu párkrát bavili, ale nevěděli jsme, koho přizvat.
No a on se hned zeptal, jestli bych to nechtěla zkusit, kdyby se mi tam líbil nějakej mužskej a nebo zase jemu nějaká slečna.
Pak jsme hráli hru jestli ten nebo ta jo, nebo ne, ale protože základem bylo pravidlo, že ten druhej by musel s výběrem souhlasit, tak zůstalo jen u tý hry.
Ale já mu slíbila, že když někoho takovýho najdeme, že bych to zkusit mohla. Ale asi jen tam, protože tady by každej věděl, že já jsem jeho máma a to by teda nešlo. No a to je to naše tajemství, miláčku.“

„Víš, že mně to nikdy nenapadlo, když jsme jezdívali ještě sami spolu? Ale nápad by to byl supr. Vždyť víš, že jsem ti říkal, že docela by se mi líbilo vidět tě zblízka milovat se s nějakým pěkným mužským, ale nesměl by to bejt jen tak nějakej hajzl, co by si chtěl akorát smočit rákos bez ohledu na tebe. Musel by bejt šikovnej, něžnej, chápavej a musela by sis to fakt chtít užít, no zkrátka víš, co mám na mysli. Nic, co bys sama nechtěla. A tobě by nevadila nějaká pěkná ženská s námi v posteli?“
„No, moc by se mi to nelíbilo, ale kdybych věděla, že ona ví, že je to jen úža sexy hra, asi bych si jí docela zahrála, ale nesměl bys pak za ní docházet beze mýho vědomí a já vím, jak moc se ti ženský líběj, takže nevím, nevím, chlape jeden záletnickej,“ smála se docela šťastně Markéta.

„To bych ti už pak nemoh udělat, lásko, kdybys nemohla, tak bych ti to řek‘ a netajil to a bez tvýho souhlasu bych nic nepodnikal, neboj,“ zasmál se Kamil, za což si vykoledoval něžný úder pěstí do své mužné hrudi.
„Teda ty seš, ale! Že se nestydíš, Kamílku! A s tebou já žiju a ještě tě mám ráda! Ty bys fakt chtěl, abych tě posílala užít si s nějakou jinou ženskou?“ naoko se mračila Markéta.
„No ale, já o vás přeci vím, že ty jsi Kájova nádherná máma, že jo?“ vrátil se k tématu Kamil.
„Jo, dneska mě to napadlo. Miluju vás oba hrozně moc, takže byste mi ani jeden nevadil. Jenže Kája by mohl vadit tobě, Kamílku, proto jsem se tě napřed chtěla zeptat, víš? Já před tebou už nechci nic skrejvat a doufám, že ani ty přede mnou. Ale jestli ti Kája moc vadí, tak řekni a necháme toho. Já mu to vysvětlím.“

„Markí, teď meleš nesmysly, nezlob se,“ podíval se jí Kamil úplně docela vážně do očí. „Kája je do tebe naprosto bláznivě zamilovanej a ty mu nedokážeš nic odmítnout. Když ti tady teď řeknu, že si přeju, abyste s tím okamžitě přestali, tak ty mi to slíbíš, ale Kája tě ukecá, jen co vytáhnu paty z domu na nějakou cestu a ty nebudeš mít zrovna krámy. Podívej se na mně a řekni mi do očí, že to není pravda.“
Kamil se s úsměvem odtáhl od Markéty a pobaveně sledoval její výraz, jak vstřebávala jeho drsné zhodnocení situace.

„Ty jsi někdy tak pitomej, Kamile, ale asi máš pravdu. Tak co s tím provedeme? Ale určitě bych ho pomalu přesvědčit dokázala, nemysli si, že ne!“
„Stejně by tě čas od času ukecal. A uvidíš, že si časem najde nějakou holku, ale docela určitě možná bude chtít občas i tebe, ale to je teď daleko. Dyť vás znám. Stejně mu ani pak neřekneš ne. On je tak trochu citlivka po tobě a tebe miluje naprosto bláznivě, to já teď vidím, takže nějakou holku sice sbalí, ale myslím, že ještě dlouho budeš jeho jednička. Tedy když už jsme k sobě dneska takhle upřímný.“
„Nojo, asi to tak je, ale já ho budu pomalu krotit a směrovat jinam. Naráz by to asi nešlo, to máš asi pravdu. Ale ty si teda myslíš, že by se to jeho přání dalo splnit?“ zeptala se Markéta s nadějí v hlase.

Kamil využil situace, pootočil si jí na záda, přišpendlil její ruce na polštář, nalehl na ní a zlehka jí políbil.
Zachvěla se, jen nevěděla, jestli to bylo vzrušením z toho, jak ucítila jeho topořící se chloubu, nebo radostí, že se situace a debata vyvíjí správným směrem.
„Takhle to vypadá, že snad ani nemám jinou volbu, jestli to má dál mezi námi klapat, ale chci, abys věděla, že já to tak neberu. Víš, že mě ta vaše hra docela příjemně vzrušuje? Zní to asi hrozně, ale kterej chlap může zažít něco takovýho, aniž by to komukoliv z účastníků vadilo? Co myslíš?“
„Kamile, ty jsi fakt úžasnej, děkuju! Tolik tě mám ráda,“ a začala se s ním vášnivě líbat.
Přestože měla ruce stále ještě přišpendlené na polštáři, její kolena se úplně samovolně roztáhla daleko do stran.

„Počkej, lásko bláznivá! Sama jsi řekla, že do pátku máme na všechno zapomenout. Sice cítím, jak jsem na krajíček vklouznul úplně bez mýho přičinění, ale sliby platí! Zůstanu jen takhle a dál nic. Jenže co kdybych měl i já úplně stejný přání? Dala bys trojku zase ty s nějakou hezkou mladou dámou?“
„Kdyby se mi neprotivila, tak proč ne? Třeba by to fakt bylo úžasný, pozorovat, jak jí to děláš a že se jí to líbí. Co já vím?“ zasmála se teď už docela uvolněně Markéta.
„Třeba by mi pomáhala udělat tebe nebo ty zase mně udělat jí, co nejlíp. To tě nenapadlo?“ podíval se na ní zvědavě Kamil a čekal na její reakci.
„Hmm, nevím, ale asi by to mohlo bejt zajímavý, ale musela by se mi fakt líbit a bejt fajn. Nějáká blbá fiflena nebo kráva by mi vadila. Jo a taky platí to, co jsem před chvílí říkala, tedy žádný další akce za mými zády.“
Po chvilce ale dodala: „My ale vedeme zvrhlý řeči. To jsem fakt netušila, že jsme takový dva úchylný zvrhlíci. Hrůza,“ zasmála se teď už docela nahlas.

„Markí, a s Kájou ti to tak nepřipadlo? A budete si spolu užívat, když tady nebudu?“
„Možná tomu nebudeš věřit, ale napřed jo, věděla jsem, že se to nesmí, ale když už se to stalo, tak pak už ani trochu. A mysli si o mně ,co chceš. Tohle se asi změnit nedá. Bylo to hrozně krásný, lásko. Takový něčím jiný, jestli mi rozumíš. Nezlobíš se? A sám jsi říkal, že mně bude chtít furt, tak možná, že když tady nebudeš, tak bych mu mohla něco dovolit, co myslíš?“
„Ale vůbec se nezlobím, Markí, vím, že mě máš taky úplně stejně ráda a to mi stačí. A s tím Kájou nic nenadělám a je to tak lepší, než kdyby sis našla někoho cizího. Ale řekneš mi to, jo?“
Díval se jí do očí a s uspokojením kvitoval, že beze slova kývla hlavou.

„Tak a ještě takhle,“ posunul se Kamil tak, že na chvilinku jeho trčící stvol zmizel v hladkosti Markétiny studánky, aby se vzápětí celý vysunul ven a pak dodal: „Jo a to pro dnešek stačilo, budu se o to víc těšit na pátek a sobotu,“ zasmál se a pak se smíchem dodal: „Nebo i neděli.“
„To ne! Tři dni ne! Ani náhodou a ani dva, prosím! Vždyť budete dva na jednu a odrovnat mě přeci nechcete, viď že ne!“
„Neboj, uvidíme, jak to celý bude. Tyhle věci se neplánujou,“ s těmi slovy se Kamil odsunul na svou polovinu postele.
Markéta se k němu přitiskla a položila si jednu ruku na jeho svalnatou hruď.

Objal ji, přivinul k sobě, ale po chvíli se najednou ještě zeptal:
„Co bys řekla tý ženský tady z baráku, co učí Káju češtinu? Vím, jak tě rozčílila, ale je to krásná ženská, musím říct, že Kája má fakt vkus a doma jí to nějak neklape a kouká po mně jako malej špunt po lízátku. Vy jste si s ní přeci docela rozuměli, ne? Hele a Kája by měl rázem jedničku z maturity z češtiny,“ pobaveně začal Kamil rozvíjet téma.
„Ne, to ne, to nemyslíš vážně! Je sice pěkná, ale Kájovu úču bych asi nedala. Tedy hlavně protože je to jeho úča, jinak je to moc prima ženská,“ ale po chvilce váhání se zeptala: „A jak by sis to představoval? To jako že bys ji pozval ty k nám nebo snad já a ty bys ji pak jako sbalil? To ona bude chtít jen tebe. Nebo jak vůbec? A co s Kájou, vždyť on večer většinou nikam nechodí a nikam ani nejezdí, leda na zápasy a ty nejsou večer, ty jsou v sobotu nebo v neděli přes den. A tréningy má odpoledne. Jo, ale to platí pro jakoukoliv ženskou,“ dožadovala se Markéta bližšího vysvětlení.

„To já teď nevím, Markétko, nebudeme nic plánovat, ale ono to nějak vyplyne. Nebo nevyplyne. To není pro mě žádná priorita. Ty, ale teď mi napadlo, že co kdyby nás tady Kája s češtinářkou objevil a přidal se? Dovedeš si představit ten její šok?“ Kamila ta představa náramně pobavila.
„Ty jsi fakt úchyl, Kamílku, ale stejně tě miluju,“ a pak ještě v polospánku zavrněla: „Ale kdyby nás Kája načapal s nějakou pěknou mladou dámou, třeba by ji pak sbalil a tím by se to všechno vyřešilo, co myslíš?“

„Už radši spi, tyhle scénáře se nevymejšleji, ty se stávaji nebo nestávaji a teď už dobrou. Jsme fakt hrozný. A češtinářku by nesbalil, je o dobrých deset let starší.“
„Jo, dobrou, ale ještě řekni, mám si na pátek koupit nějaký pěkný sexy prádlo?“

„Ty jsi fakt hrozná, Markétko, přestaň na to myslet a přestaň si dělat starosti. Nějak to zkrátka bude. A pěknýho prádýlka máš dost. Třeba ani žádný potřebovat nebudeš. No a kdyby se náhodou nějaká ta dáma našla, tak by to na oplátku bylo stejně, jako to máš ty s Kájou. Nesměla by ses zlobit, kdybych to třeba někdy chtěl zkusit sám, až bys byla třeba pryč. Ale řek bych ti to vždycky předem, to přísahám. Nebo aspoň pak, kdyby se něco semlelo nečekaně. Takhle by to bylo fér, ale stejně nevím, jestli bych nějakou samotnou chtěl, když teď to máme zase takhle hezký. Ale teď už spi.“
„Ty jsi fakt hroznej, Kamílku, ale jo, máš pravdu, fér by to bylo, dokud by to s Kájou trvalo, ale teď už taky spi,“ otočila se na druhou stranu, zachumlala pod letní deku a za chvíli už bylo slyšet její tiché pochrupování.