Frackoidní mamánek 04

Břetík funěl jako rozjetý parní stroj. Snažil se skloubit chtíč zároveň se svým egem, ale nakonec podlehl přesně tak, jak si Marka představovala. Vedla ho za sebou zaslepeného na opasku jako pejska. Šustila cestou rozevlátým župánkem, čechranými loknami a sem tam bylo k zaslechnutí i malé mlasknutí její natěšené studnice.

„Tady si stoupni,“ přišeptala mu do ucha, když jej stavěla k čemusi, co ho docela zastudilo do propadlého hrudníku i břicha.
„Co se bude dít?“ zvedl zvědavě obočí, ale ochotně se nechal dál vést.
„Madam!!… zapomínáš na to,“ přejela ho ostrými nehty jemně po zádech.
„Kde to jsem?… Madam,“ dodal s určitou nelibostí.
„Jsi u mě. Jsi v bezpečí. Jen to nepokaž!“ pronášela uklidňujícím tónem Marka.
„Nebojte… Madam…“ dýchal už docela zhluboka studentík.

Vzala ho za pravé zápěstí a když v opásané tmě poznal, že jej přicvakla do pravděpodobně kovového pouta, docela se opotil. Poprvé v životě se ocitl v téhle situaci i když o těchto hrátkách už snad milionkrát debatovali s kamarády. Občas právě tyhle přivázance zesměšňoval, občas si i pohrával s myšlenkou, že by rád zažil silnou ženu, která ho rozcupuje na kopytech. Jen v žádné jeho představě se nikdy neblýskla pouta.
Chtěl se cítit volný i přesto, že bude pouhým nástrojem k ukojení. Takže druhou rukou už docela protestoval, což se Marce nelíbilo. Navíc začínala mít ostřejší přízvuk a ráznější gesta, takže když Břetíkovi poutala i kotníky, musela si vyslechnout pár peprných poznámek.

„Otevři pusu,“ strhla mu opasek z očí a zasyčela mu do překvapeného ksichtu.
„Odpoutej mě. Takhle to nechci,“ vřískl jí do tváře.
„Madam!!!“ vyťala mu facku, až to hlasitě plesklo, že to muselo být slyšet až u sousedů.
„Odpoutej mě!“ držel si svoji podúroveň fracek.
Vůbec mu nedocházelo, v jak velké moci ho ničitelka má. Nepřipouštěl si situaci ani smýšlení zralé dominy. Jen postával nalepený na kovovém kříži a rumploval pouty, ze kterých by se nedostal pravděpodobně ani golem.

„Takže ty tak trápíš maminku? Není ti té ženské líto?“ pohladila ho jemně po zadnici a promluvila k němu medovým hlasem.
„Pusť mě a udělám ti to tak, že ti to takhle ještě žádnej neudělal,“ ušklíbl se pobaveně, protože si opravdu bezmezně věřil.

Stačila mu změna Marčina chování a už se vyšvihl zase do sedla. Bylo mu jedno, že je ke zdi přišpendlený jako exponát. Věřil si natolik, že ji jasně viděl s klíčem v dlani a při odemykání ho toužebně prosila očima, aby zapomněl na tuhle její zákeřnost.
„Zapomněl jsi na něco. Seš tak neschopnej si zapamatovat jedno oslovení? Seš takovej sráč, že se ti jedno slovo vykouří z tý tvý makovice během chvilky?“ dloubla mu klouby do spánku.
„Pusť mě!“ zakňučel znovu rozmazlenec.
„MADAM!!!“ chytila ho za kštici a škubla s ním, aby se stočil k její nasupěné tváři.
„Madam!“ procedil mezi zuby, což Marce svým způsobem stačilo.

Už se nechtěla zaobírat jeho neposlušností. Už byla unavená z vynucování si, protože každý její submisivní milenec byl doposud bezproblémový poslušman. Proto se natáhla do komody vedle kříže, vytáhla kožený roubík a jedním chvatem zacpala zlobrovi kušnu. Mohla se mu konečně vychechtat nerušeně do tváře. Konečně neodporoval, neprotestoval a dal jí prostor být Královnou. Dělal jí radost naprostým tichem a připoutanou oddaností. Dokonce i samotným pohledem, protože z očí mu vycházel veliký strach. Chvíli jej nehnutě pozorovala. Otírala se o něj a převracela v hlavě všechny myšlenky.

Původně ho chtěla pouze nalákat, omámit a vytrestat za to, jak krutý dokáže k mámě být. Stačilo mu jedno jediné odpoledne a pár hodin navrch, aby v ní vykopal vzpomínky na společné soužití s obdobným sobcem a už ho chtěla mít na chvíli v moci. Vytrestat mu zadnici za všechny ty ztracené roky, ve kterých mu máma otročila, místo, aby se sám snažil postarat se o ženu, která mu vdechla tenhle zpropadený život.
Měl se chovat jako chlap a místo toho dokázal každého odpudit během jedné věty. Jenže i přesto, jak moc toužila zničit jeho alter ego, po něm začala dychtit i jako neukojená žena. Tyhle tvrdé hrátky s ní totiž dělaly divy. Dokázala být mokrá už jen ze zvýšeného hlasu.
Cítila vlastní kundici, která se rozvoněla pod nosem jen proto, že zvedla obočí a pohrozila. Ale uměla také doslova téct jako vodopád z toho, jak mohla beztrestně ničit, mučit a vykrajovat mužské ego z podřadné duše.

„Jsem totiž Madam, víš. Zapoměls mi tak říkat i přesto, že jsi to dostal příkazem. Ty celkově moc neposloucháš. Máma se mi svěřila a věř mi, že jsem měla co dělat, abych tě tam neohnula přes koleno. Zmrde malej! Malej? Ty seš vlastně takovej velkej zmrd, viď? Takovej velkej parchant jsi. Nadrženej, velkej sráč,“ svlékla se vedle něj Marka, aby se mu už úplně předvedla v celé své kráse.
„Nemůžeš nic říct, že? Ale dal by sis mě, viď? Tyhle kozy například. Sleduj je! A jak chutnají, to bys nevěřil. Jenže tohle si může dovolit pouze poslušnej samec. Ne kdejakej ublíženej zmrd z klučičího pokoje. Ty seš vlastně ještě pořád takovej nedomrlej fakan. Navrch rádobychlap a uvnitř zakrslej a špatně odkojenej přizdisráč. Malej uječenej pazdrát, kterej nikdy nedoroste. Budeš si nadosmrti honit tady to tvý péro a zasuneš leda tak do svý zotročený matky. Je tak? Mám pravdu? Vidíš to. Ani odpovědět nemůžeš,“ masírovala mu mozek zlostnými výlevy.

Byla zády opřena o zeď s vínovou výmalbou. Dotýkala se ho konečky prstů a lákala ho na svoje megacecky, které mezi řečí pocumlávala jako pralinky. Lízala si bradavky, vzrušovala se mu před očima a i když z ní šlehaly plameny zlosti, dávala na sobě znát silné vzrušení.
„Měla ti už dávno spráskat prdel! Ba i koule!“ ukončila samomrouskání Marka, otočila se ke komodě a vytáhla těžký šuplík z dubového masivu.

Břetíkovy oči zpozorněly. Nozdry natahoval těžký a vydýchaný vzduch, zornice mu běhaly po místnosti a když spatřil hrozivě vyhlížející důtky a bič, pokusil se znovu zarumplovat okovy. Půlky se mu svíraly a lofasník cvrknul do velikosti rozinky. Bál se o kůži, o hřbet, o stehna i o ego, které tolik miloval.
Olizoval zevnitř roubík, snažil se dostat ze zajetí, ale nakonec boj vzdal. Viděl jasně, jak moc se na něj Marka těší. Viděl skutečné vzrušení v jejích očích, což ho ovšem nijak neuklidňovalo. Už se pouze vnitřně připravoval na jakýsi trest.

Dočkal se. Konečně tichem prosvištěly důtky z tvrdé kůže a dopadly mu na záda. Všech třicet silných kožených pásků mu olízlo lopatky a dalších třicet mu dopadlo na zadnici. Kostnatými boky se snažil prostoupit zeď před ním a dělal všechno pro to, aby se vyhnul další ráně.
Opět se svíjel, ale když dostal další dvojitý zásah, tak se jen v duchu modlil, aby se Vládkyně brzy ukojila. Křivil obličej pod každým pálivým zásahem, ale i přesto ze sebe vypouštěl veškerou energii, místo, aby si ji střádal na pozdější chvíli.

Když mu záda zrudla pod nekompromisním výpraskem, přišla na řadu zadnice. K tomu si ovšem Madam přizvala na pomoc ostrý bičík, kterým rozřízla těžký vzduch a dopad nasměrovala na holou frackovu prdel. Okamžitý rudý pruh přes obě půlky v ní zapálil zbytek chtíče. Musela se víc rozkročit, protože kundí šťáva už potřebovala doslova odkapávat.
Najednou byla v jiném světe. Trestala tu kmínkoidní zadnici, tapetovala ji začervenalými mapami a střídavě měnila rány biče i důtek. Byla jak smyslů zbavená, bušila do něj hlava nehlava a ani si nevšimla, že se Břetík už skoro skrz prokusuje roubíkem.
„Šmejde! Odpornej fracku! Bože!!!“ kvílela Marka dál i když oba trestací nástroje už vzteky odhodila do kouta místnosti.
Musela se jich zbavit, jinak by výchovné šrámy přecházely do bolestivých jizev a podlitin. I tohle by zvládla, ale mamánek by pravděpodobně už nezvládl dýchat.
Udýchaně se mu přitiskla na bolestivou kůži, objala ho a ostrými nehty se pustila do jeho předku. Sjížděla nehty od hrudníku až ke tříslům a zpět nahoru ke krku, kde jej tahala za ohryzek. Jednou rukou nezapomněla vypleskat koule, druhou mu dráždila pokožku do krvava.
Cítila jak se jí za nehty hromadí frackova kůže, cítila prosakující krev a největší radost měla z jeho strachu. Sálal z něj a zajížděl jí pod nehty stejně jako každé drápnutí. Živila se jeho obavami, lízala mu slaný pot ze spánků a nebrala jediný ohled na bolestí dodrápané tělo.

Když mu konečně pohlédla do očí, málem se sama utopila v uslzeném údolí. Držela ho za bradu, zírala mu do zorniček a dýchala do tváře, zatím co Břetík slzel a třásl se ponížením. Tohle přesně jí dobíjelo baterky. Usmívala se, olizovala a když ho odemkla, byla si jistá, že jí nikam neuteče.
Byl použitý, zničený, vyčerpaný a vystrašený tak, že se bál protestovat. Táhnul se za ní, ťapkal po parketách bosýma nohama a u širokého lůžka se na ni prosebně zadíval.

„Musíme to dotáhnout do konce. Chci, abys věděl jak to mám ráda. Chci, abys mne uspokojil, ty nadrženej neschopnej šmejde,“ cvrnkla mu silně do koulí.
Zaroubíkovaný Břetík shrbil hřbet, zakulatil záda a nosem vydal bolestný tón. Další zahřívadlo na Marčin rozkrok. Další impuls k tomu, aby se před ním do široka rozvalila, roztáhla nohy a stáhla si ho k sobě.
Padnul jí mezi stehna a hleděl zblízka na holítkem upravené pysky. Hladký, oholený lusk, který měl z kudrnatých chlupů slušivou čepičku. Z mokré brázdy vyhlížel obludně veliký poštěvák. Zralý to voják na stráži. Malý mikrošulínek, chtivý hbitého jazyka. Místo něj se však musel spokojit s hladkým a uslintaným roubíkem.

„Tak mě lízej, ty idiote!“ kopla ho do šíje patou vztekle Marka.
Břetík se opět prosebně zakoukal do jejího temného pohledu a rozkývanou hlavou chtěl naznačit prosbu o sundání tlamoucpávky. Marčin smích jej ovšem probral z dalších pokusů o svobodu. Už věděl, že se jí nedočká, tak jen přitiskl kulaté umlčovadlo na zduřelého frajtra a žehlil ho do stran. Hlavu si málem ukroutil, hlavně, aby Madam začala konečně sténat a užívat si ho.
Chtěl jí najednou dokázat, že není tak špatný.
Možná se jí i povedlo mu alter ego sežvýkat, jako ovocnou pryž. Každopádně jí dál drandil obluďáka a dokonce se nechal poslušně kopat do klíční kosti. Místo protestů se jí cpal mezi pysky a pokaždé děkovně zakvílel, když koženým roubíkem sjel po kluzkém frajtrovi až do díry. Byla krásně uvolněná, povolená, voněla chtíčem i zkušenostmi. Lákala ho takovým stylem, že i přes zničené tělo se mu ptáčisko postavilo a zapřelo do potahu pod ním.

„Nepřestávej!!! Pokračuj a nepřestávej, ty zmrde!!!“ křičela na něj přes koziska, která se jí rozlévala po hrudníku.
Břetík se snažil vyhovět. Kýval hlavou, bral frajtra ze všech stran a šílel blahem z toho, jak detailně všechno vidí. Jazyk měl zamknutý v puse a i když se snažil jej propašovat ven, aby aspoň trošku ochutnal, nepovedlo se. Poštěváček dostával zásahy pouze koženým mlčidlem, na což ale Madam reagovala rajcovním sténáním.

„Teď něco uvidíš! Teď. Nacpi do mě tři prsty a trošku mi ji proprstuj. Něco ti ukážu,“ funěla roztouženě.
Fracek poslechl. Zaháknul do ní tři prsty, stočil je směrem vzhůru a párkrát přirazil, než ho Madam skopla z postele, stočila na něj tělo, namířila číčou a osprchovala ho kundím roztokem. Břetík seděl na zemi, držel se křečovitě dřevěného čela letiště a hleděl na zázrak, který ho potkal. Sliz po něm stékal od hlavy k patě, zapíjel se do rozdrápané kůže a štípal ho nesnesitelně v rudých brázdách po nehtech.
Nevnímal to. Jako zázrakem dál civěl na zralou ceckatici, která se doklepávala na posteli, držela si roztaženou pizdu a otevřenou pusou ho dál častovala sprostými nadávkami. Měl šílenou chuť ji zalehnout a zasunout do ní svého divobije. Jen ten ukrutný strach z dalšího trestu ho držel v sedě. Schovával se za čelo, nahlížel bojácně k uspokojené Madam a bál se toho, co by mělo dál přijít.

„Co čumíš, šmejde? Co? Vypadni! Zmizni mi z očí nebo přísahám, že tě znovu přikurtuju a budu tě ničit až do rána. Páru na to mám. ZMIZNI!!!!!“ křičela na něho nevrle, i když se jí oholené pysky ještě stále třepotaly vibracemi z orgasmu.
Břéťa si nenápadně zkusil sundat roubík a když uviděl, že se bát nemusí, v tichosti sebral svoje oblečení a vypadl do předsíně. Okamžitě se navlékl do kalhot s trikem a vypadl do časného rána. Zapojil se mezi pejskaře a pár metrů od Marčina domu se dal do běhu. Bál se otočit i když mu kolem čumáku ještě stále voněla ta skvostná zasychající pizdí šťáva…