Kateřina 07 – Večerní posezení

Kateřina vběhla za Patrikem do koupelny právě v okamžiku, kdy se utíral velikým ručníkem.
„Představ si Páťo, že tvoje máma o mně a Břéťovi všechno věděla a ten můj blbej brácha jí vykecal i to, co jsme tady v pátek večer prováděli. I to s těma kalhotkama.“
„On je fakt debil? Máma mě přerazí!“ zachmuřil se Patrik.
„Právě, že ne. Ona je neskutečná. Ona nám to všem přeje a nesmíme jí prý už říkat teto, ale Jano. Popřála nám, aby nám to všem co nejdéle vydrželo co nejhezčí a ať se nikdy nepohádáme. Máš neuvěřitelnou máti.“
„No to tedy zírám. Odkud to věděla?“
„No přeci od naší mámy. Oni jsou skoro celý život nejlepší kamarádky, takže si všechno řeknou.“
„To jako myslíš, že úplně všechno? To teď vykecá všechno vaší mámě a budeme mít po legraci.“
„Ale ne, řekla, že to všechno je jen mezi námi, protože naše máma by se z toho nejspíš zbláznila. Máma neví, že to máme s bráškou už rok jako tenkrát, když se nám stal ten malér, vždyť víš,“ rozpačitě na něho pohlédla.
„No a já bych k vám už nikdy nesměl, i když jsem u vás teď ještě nebyl,“ Patrik se s ulehčením zasmál. „Tak si dej sprchu a já půjdu tam k těm dvěma. Kdo ví, co tady odpoledne prováděli, když se Břéťa tak rozpovídal. Radši to ani nechci vědět,“ mrknul spiklenecky na Kateřinu.

Ta už byla svlečená, ale než vlezla do sprchy, ještě se otočila udiveně k Patrikovi: „To jako myslíš, že brácha a tvoje máma jako spolu to…?“
„Ne, to já nevím, ale v pátek jsme se s Břéťou bavili a je mi jasné, že on se pokusí balit každou hezkou ženskou. Vykládal mi něco o nějaké tetě své spolužačky, že ho všechno naučila a že se staršíma je to tím pádem super, no a moje máma nemá žádného chlapa, aspoň pokud vím, takže kdo ví. Ale já po tom pátrat nebudu.“
„No, bráška na ženský asi je, ale stejně ho mám ráda.“
„A já mám rád tebe.“

Patrik si ji ještě na okamžik přitáhl k sobě, políbil ji a rukou projel její hustý, tmavý trojúhelníček. „Ten kožíšek je boží. Jak bys asi vypadala bez něj?“ zkusil Kateřinu poškádlit.
„Myslíš, že bych se měla oholit?“ vážně se na něho podívala.
„To je na tobě, mně se budeš líbít na každý způsob,“ zasmál se.

Pustila sprchu a než za sebou zavřela posuvné dveře, prohodila se smíchem: „Vy kluci jste oba stejní. Přesně na to se mě v pátek v noci ptal Břéťa, když sis byl odskočit, ale prý ho na tom našem hraní baví rozhrnovat ty chloupečky. To by pak už asi nešlo,“ chichotala se tiše Kateřina.

Večer proběhl v báječné náladě doprovázené grilovanými hamburgery s bramborovými hranolky z trouby, vše doplněno zeleninou, nějakými omáčkami a dipy, které byly pro tento účel trvale naskladněné v lednici. Katka se sice vína trochu obávala, ale nakonec se pěkně namazala a všechno jí připadalo být náramně zábavné. Břéťa byl namazaný jen o malinko méně, Patrik se jako jediný dokázal udržet.

„Páťa ví, že já to takhle mívám. Abyste věděli, je to ještě z doby před tím, než jsem se rozvedla,“ hájila svůj stav Jana. „Z Páťova táty se vyklubal ještě mnohem větší lump, než byl váš táta, ten byl vlastně docela fajn, jen si našel jinou ženskou. Přitom vaše máma je hrozně fajn a hezká k tomu, ale chlapi jsou někdy pitomí.
Zkrátka, když mám trochu delší volno, tak se nijak nežinýruju a dám si dvě lahve vína. Někdy i tři. Ale jenom opravdu dobrého a ne pokaždé. A pak zase třeba dva nebo tři týdny nic. Ani kapku. Na cestách nikdy nic. Prostě jednou za čas takový „memory reset“, jenže já si, bohužel, stejně všechno pamatuju. Naštěstí nikdy nezvracím a ráno mě hlava nebolí, ale dneska už toho bylo fakt dost. Pakuju se do postele. Vy dva běžte nahoru, Páťo, ty hybaj do svého kutlochu a já si roztáhnu tady ten gauč.“

Z jejího rezolutního tónu bylo jasné, že nějaký velký odpor by asi neměl smysl. Břéťa s Katkou se připitoměle culili, a tak bylo na Patrikovi, aby něco podnikl.
„Mami, to je volovina. Ty hybaj nahoru, já to zkusím na té mojí rozbité posteli a Káťa s Břéťou zůstanou tady dole. Gauč si roztáhnou, deky jsou v něm. Stejně budeš ráno spát nejmíň do devíti a tady by ses nevyspala.“
Ještě chvilku se dohadovali, ale nakonec Jana vyrazila vzhůru do své ložnice a popřála mládeži příjemný zbytek večera.

„Víte co, vy dva?“ Patrik pobaveně pozoroval sourozence, když asi po další čtvrthodině usoudil, že matka už nejspíš usnula. „Ukážu vám, jak se to roztáhne a měli byste jít taky spát. Já jdu nahoru a doufám, že se pode mnou ta moje postel s ulomenou nohou nezboří. Je to tam jen tak nasazené. A koukejte využít toho, že budete spolu. Máma spí a nikdo vás rušit nebude.“

Katka se hloupě chichotala: „Páťo, to je tak blbý! Ráno máma vyleze a my tady budeme s bráškou spolu v jedné posteli.“
„Myslíš, že bych jako měl spát s vámi jako v pátek?“
„No to už vůbec! To bych nepřežila!“
„Nebo pošleme Břéťu nahoru? Třeba by se k mámě vmáčknul na postel, stejně už spí,“ potutelně je pozoroval Patrik.
„Si blbej, vole? Ona se ráno probudí a bude cirkus! Pěkně děkuju.“
„No tak tím je to daný. Jdu si vyčistit zuby a ráno někdy po osmý vylezeme. Máma až tak kolem devátý. Je skoro dvanáct, tak ať ještě něco stihnete, ne?“

„Teda, Páťo, takovýhle řeči si nech. Víš, jak si připadám? Ty jsi hroznej,“ mračila se Káťa. „Stejně už jsem toho vypila tolik, jako nikdy v životě a chci se jen vyspat.“
„Tak se na mě nezlob, já to přeci nemyslím zle. Chci pro tebe jen to nejlepší, to snad víš!“
„Jo, jsi můj miláček,“ Katka se zvedla, sedla si Patrikovi na klín objala ho chvilku se s ním líbala.
„Takhle je to nejlepší. Prostě se spolu hezky vyspěte a ty na Kačku buď hodnej! Ne, že ji budeš do něčeho nutit, když by se náhodou chtěla jen pořádně vyspat!“
„Jasně, Páťo, na to se spolehni, ale ještě tady je půl lahve toho prima vína na dopití.“
Během pár minut ji s Patrikem zlikvidovali.

Patrik zamířil nahoru, pro jistotu obložil vypadávající nohu od postele knihami a zalezl pod deku. Nedalo mu to, a když slyšel, že koupelna je již prázdná, nechal dveře pootevřené. Za slabou čtvrthodinku zaslechl zvuky, které neklamně svědčily o tom, že dole se ještě nespí.

Břéťa si na spaní převlekl tričko a slipy, rozsvítil malou stolní lampu. Katka přišla z koupelny v bavlněném tričku a plandavých kalhotkách od nějakého pyžama a zalezla pod deku ke svému bratrovi. Okamžitě jí objal a šeptal: „Strašně jsem se na tebe těšil. Od pátku jsem to nemohl vydržet. Pořád se mi vybavoval každý detail, ale jestli chceš spát, tak si to mazlení necháme na zítřek!“

„Pátek byl nejkrásnější den, bráško! Předevčírem ani včera jsem nic nemohla, akorát jsme se s Páťou k sobě stulili. Všechno mne bolelo.“
„Ještě tě všechno bolí?“
„Dneska ji mám pro změnu otlačenou z toho kola,“ tiše se smála.
„Tak že bych ji aspoň trochu pofoukal a dal jí pusinku na dobrou noc?“
„To bych ti musela dát takovou taky,“ mrkla po něm spiklenecky.

Břéťa si pod dekou bleskově stáhnul čisté slipy, odhrnul deku se slovy: „Podívej, co se mnou provede, když jsi takhle blízko a nikdo tu s námi není.“
„Bráško, ty jsi takovej můj blázínek,“ culila se Katka, které se při pohledu na ten válec rozbušilo srdce. Břéťa se přisunul kousek blíž. Káťa se také vyhrabala zpod deky, uchopila to lákadlo do rukou, mrkla na bratra a zašeptala: „Ale jen malinkou.“
Pomalé doteky svých rtíků, které kladla jeden vedle druhého na nádherný žalud doprovázela pohledy na svého bratra. Nebezpečně tak zvyšovala jeho i její vzrušení.

„Počkej, Kačenko, teď zase já,“ poprosil šeptem Břéťa, „říkal jsem, že ji musím pofoukat, aby nebolela.“
„Ale opatrně,“ upozorňovala ho, když se překulila na záda šikmo přes rozložený gauč a jedno koleno pokrčila do strany. Opatrně foukal pod kalhotky na chomáč chloupků, který vykukoval ven.
„Počkej, to šimrá, víš, jak jsem lechtivá,“ tiše se smála a odstrkovala jej.
„Tak to zkusíme takhle,“ odhrnul široké kalhotky stranou a vydechnul hraným úžasem: „Páni, to je nádhera! Miluju, když ji takhle ty chloupky schovávají. Můžu pusinku? Nebude to bolet?“
„Snad ne, zkus to,“ šeptala Katka. Opřená o lokty vzrušeně pozorovala bratrovo hraní.

Jemně se dotkl svými rty spleti chloupků zčásti zakrývajících štěrbinku. Podíval se jí do očí: „Nebolelo to?“ Jen zavrtěla hlavou, že ne. Posunul svůj polibek níž: „A tady?“
„Taky ne,“ vydechla šeptem.
Zkusil jazykem opatrně rozevřít slepenou štěrbinku: „Je tady citlivá? Nebolí?“
„Trošinku, jo, ale to nevadí,“ tiše ho povzbudila.
Zkusil přejet jazykem zdola až nahoru: „A tohle vadilo?“ Jen zavrtěla hlavou a očima rozšířenýma vzrušením opětovala jeho pohled.
„Možná by se jí mohl dotknout aspoň přes kalhotky on? Nebo radši ne? Co myslíš? Nebude to bolet?“
Ta hra ho bavila čím dál tím víc, protože viděl, že Katka už se nemůže dočkat, až ji dotáhnou do úplného konce a bude ho mít celého v sobě.

„Můžeme to zkusit, snad to bolet nebude, ale musíme vymyslet, jak to udělat.“
„Počkej, dáme ti pod prdelku tu složenou deku a já si k ní sednu na paty, to by mělo být dobrý,“ shrnul pod ni deky a přisunul se až těsně před ní tak, že měl kolena vedle jejích boků, zatímco Katka si přehodila své nohy přes jeho. Opatrně ohnul svůj kolík a přejel s ním po volných kalhotkách.

Soustředěně na ni pohlédl: „Nebolí to? Není moc odřená nebo citlivá?“
„Je to dobrý, zkus to teď,“ polosedě, pololeže odhrnula na stranu plandavé kalhotky a napjatě sledovala, jak Břéťa jemně tlačí ten nádherný žalud k její štěrbince a opatrně projíždí po jejím okraji.
„Takhle je nádherná. Děsně vzrušující. Jestli to nebolí, můžu zkusit, kousek dál?“
„Nebolí, ale jen malinko a pomalu,“ vzrušeně, zajíkavě šeptala.

Opatrně zkusil svým pyjem rozhrnout stále ještě trochu slepené závojíčky. Otevřel se mu pohled na okraj růžové studánky. Celá se leskla nedočkavostí. Rukou jej zatlačil doleva, pak doprava a žalud zasunul z poloviny dovnitř.
Pohlédl na ni: „Tohle taky nebolí?“
„Malinko, ale nevadí,“ povzbudila ho se vzrušeným úsměvem.
„Tak počkej, ještě s ním přejedu takhle.“

Cítila, jak ten jeho válec zatlačil na poštěváček a celý žalud ji projížděl shora až k zadečku. Bylo to k nevydržení. Nádhera. Takhle pomalu si ještě nikdy nehráli. Jakmile dala kalhotky na stranu, okamžitě ho do ní vždycky natlačil a za pár okamžiků zase vytáhl a nastříkal jí na břicho nebo se snažil chytit to ruky, aby nevznikly nějaké škody, které by nešlo rychle napravit, kdyby náhodou hrozilo přistižení.
Posunula se proti němu. Už chtěla cítit ten úžasný válec hluboko v sobě a tím pohybem v ní jeho polovina zmizela. Aniž jej vytáhl, Břéťa se přetočil tak, aby ji mohl držet v náručí a zároveň jednou rukou zajel pod tričko. Uvědomila si, jak nádherně jeho ukazováček krouží kolem naběhlé bradavky. Byl v ní tak hluboko! Víc už to ani nešlo. Objala ho svýma nohama. Splynuli v jediném nekonečném polibku a jen se spolu kolébali ze strany na stranu.

„Tohle je to nejhezčí, co může být,“ šeptal jí tiše do ucha.
„Stejně úžasný je to i s Páťou. On je báječný a já ho strašně moc miluju. Strašně bych si přála, aby tady mohl být s námi, ale to by dneska nešlo. Budu tady s ním až do konce týdne, tak mu to pak vynahradím. Nevadí ti to?“
„Nebuď hloupá, jak by mi to mohlo vadit. Je to můj nejlepší kamarád a vím, jak moc o tebe stojí už od devítky. Já vůbec nechápu, že nám tohle spolu dovolí.“
„Mám to s ním stejně. Jen nechápu, proč jsi to všechno říkal jeho mámě. Proč to nemohlo zůstat jen mezi námi. Ty jsi s ní dneska odpoledne něco měl? Přiznej se.“

Katka ucítila, že teď je nejlepší čas, aby se zeptala na to, co jí instinkt napovídal. Už před časem poznala, že některé věci prostě vycítí a když už je vycítí, nikdy se ještě nespletla.
„Ty by ses zlobila, kdybych ti řekl, co se tady stalo.“
„Aha, tak přeci! Já si to myslela! Poznala jsem to na tobě. Vždyť víš, jak to mám,“ zatahala ho s tichým smíchem za vlasy, ale pak zvážněla: „Co kdyby se to dověděl Páťa? Taky by se s tebou mohl přestat kamarádit a co pak my dva? Na to jsi nepomyslel?“

„Jana mi zakázala cokoliv komukoliv říct, ale tobě nechci lhát, protože bys to stejně poznala, tak to, prosím, nepokaz. Slibuješ?“ trochu prudčeji přirazil.
„Stejně jsi pitomej, ale slibuju,“ na dotvrzení svých slov přirazila zase ona proti němu, ale zvědavost jí nedala.
„Jaký to bylo, povídej! Začal jsi ty nebo ona. Bylo to s ní hezký? Líbilo se ti to?“ šeptala a cítila, že se jí zmocňuje úplně jiný druh vzrušení, umocněný tím, že Břéťův nádherný obušek cítila zaražený ve své úzké vagíně až na samé dno.

„Když jsem přišel, zrovna si nahá pouštěla tu bublinkovou masáž a hrála si sama se sebou. To mi třeba taky někdy ukážeš. Budeš muset! Já totiž byl málem hotovej jen z toho. Chtěl bych se někdy na tebe dívat, jak si to sama děláš.
Došel jsem pro druhou lahev, protože už měla jednu skoro vypitou a vlezl si do druhého kouta bazénu, chvíli jsme si povídali, dělali nějaké narážky, já provokoval, ona taky a pak to tak nějak začalo samo.“
„No, a stálo to za to?“
„Káťo, tebe je taky občas dost. Ale asi takhle: já poprvé v životě vydržel dlouho, vůbec jsem nemusel končit a ona byla asi třikrát nebo čtyřikrát. Všimla si fleků na prostěradle, protože jste s Páťou odflákli úklid, tak se taky vyptávala, co a jak. Zrovna jako ty teď. Ale bylo to něco neskutečnýho.“

„To teda muselo být něco,“ vydechla Katka. „Chtěl bys to zase?“ pátrala v jeho očích, opilost ji najednou úplně přešla.
„Jen kdyby to Páťa nemohl zjistit. Bylo to milování, jaký už nikdy nezapomenu. Podobně jako to naše páteční s Páťou.“
„Jestli to bylo tak úžasný, tak ti to moc přeju, ale, proboha, dávejte si pozor! A teď mi to zkus udělat jazykem tak, jako v pátek s Patrikem, prosím,“ upřela na něho vzrušený pohled.

O pár minut později už si musela ucpat ústa polštářem, aby nevzbudila v domě nějaký poprask.
„Tedy to bylo šílený, bráško,“ udýchaně šeptala. „Ještě pojď ty, mám tady balíček kapesníčků,“ ale radši dáme ty kalhoty dolů, ať nejsou upatlaný. Pomůžeš mi s tím?“ nadzdvihla se v bocích, aby jí bratr mohl kalhoty snadno stáhnout.

„Já se na tebe nemůžu takhle vynadívat. Jsi tak nádherná, ukaž mi ještě ty svý prsíčka,“ vydechl vzrušeně.
„A co Jana? Taky se ti tak líbila?“ ptala se, když si vyhrnovala tričko až pod bradu.
„Je úplně jiná. Není tak hubená a má mnohem větší prsa, ale ty je máš pevnější a tu čárečku nemá tak vysoko protaženou jako ty. Chloupky má skoro stejně jako ty. A není tak těsná, když tedy chceš všechno vědět. Spokojená?“ tiše smál Břéťa.
„Takže nelíbí se ti víc?“ se šťastným tichým smíchem se ujišťovala, když oběma rukama tahala bratra za vlasy.
„To se mi nikdy nebude líbit žádná, tak jako ty,“ zašeptal a když se posouval nahoru, ještě jednou jazykem přejel teď již doširoka rozevřenou dychtivou studánku a pak už nechal svůj trčící kolík vklouznout zpět do její hlubiny.

„Nesmíš spěchat, třeba to taky vydržíš dlouho, jako odpoledne,“ nabádala ho šeptem Katka. Užívali si oba pomalých dlouhých přírazů a něžného mazlení. Jejich ruce pronikaly do všech zákoutí a tempo se velice pomalu zrychlovalo.
„Asi už to dlouho nevydržím,“ zašeptal najednou Břéťa.
„To nevadí, já už to mám taky skoro na krajíčku, pojď, ale podej mi radši ten polštářek, ať nás není slyšet!“

Břéťa se snažil ještě vše ovládnout, ale snad za půl minuty Katka cítila, jak jeho záškuby plní její lůno. Nepatrně odsunula polštářek a úpěnlivě prosila: „Ještě chvilinku nepřestávej!“ a opět se do polštářku zakousla.
Poslechl a za okamžik zase cítil on, jak se proti němu vzepjala se zaúpěním, které nikdo jiný nemohl slyšet, protože jeho sílu pohltil polštářek.

Oba tiše, ale prudce oddychovali. První se vzpamatovala Katka.
„My dva jsme tak nádherně šílení, bráško! A Páťa taky, že nás takhle nechal a jeho máma taky, že o nás všechno ví a taky nás nechá, a navíc ty ses s ní taky miloval,“ tiše se rozesmála.
„Jo, to jsme, a já teď poprvé s tebou vydržel sám skoro až do konce. Příště to bude ještě lepší, uvidíš! Utřeme to a jdeme spát.“
„Snad se nám bude spát dobře. A jestli si myslíš, že ses zlepšil díky odpolední lekci, tak máš dovolenou ještě jednu. Nebo dvě,“ zmáčkla mu v tom nejlepším rozmaru nos a natáhla se pro balíček kapesníčků.

Patrik nemohl usnout. Zkoušel si představit Katku s jejím bráchou tak, jak je viděl v pátek večer. Když zaslechl tiché zvuky, nasvědčující tomu, co jsme právě popsali, jeho péro se mu postavilo a představy nabyly konkrétních obrysů. Když asi po slabé půlhodině vše utichlo, ještě chvilku si hrál sám se sebou. Samotného ho překvapilo, jaký měl dobrý pocit z toho, že těm dvěma opět pomohl.
Přetočil se na bok, chtěl si natřást deku, ale ozvalo se hlasité prasknutí, postel se naklonila a její ulomená noha se odkutálela. Postel sice klesla na připravený štos knih, ale Patrik se rozhodl, že se přesune na širokou postel vedle své máti.

Vzal si deku a polštář a tiše zamířil vedle.
Jana v polospánku zabroukala: „Co tady děláš, Páťo, koukej spát.“ Otočila se zády k němu na bok a spala dál.
„Ta postel se zase složila. Snad ti vadit nebudu,“ zašeptal, přitulil se k ní a položil ruku na její bok.
„Mmmmm, spi,“ slyšel tiché zašeptání.

Ráno, když připravoval snídani, Břéťa byl v koupelně a máma spala, přitočila se k němu Katka: „Jsi úžasnej a moc ti s bráškou děkujeme.“
Nedalo jí to a po chvilce se zeptala: „Hele, jak to máš se svojí mámou? Ty jsi spal s ní? Ráno jsem tam nakouknula, když jsem šla do koupelny a tys ležel pod její dekou a rukou jsi měl přehozenou přes ni.“

Patrik trochu znejistěl, ale pak popravdě odpověděl.
„Zase se pode mnou vylomila ta noha u postele, tak jsem šel spát vedle. Jenže, jak jsem vás dva před tím tak trošku slyšel, tak jsem měl neskutečný erotický sny s tebou a zřejmě jsem se v noci přitisknul k ní. Ona po vínu většinou spí jak zabitá. Já se ráno z toho taky vyděsil. Navíc byly dveře otevřené.“

Věděla, že jí Patrik teď nelhal, ale o tom, že nikdy s Janou nic neměl ji vůbec nepřesvědčil. Naopak, byla si teď jistá, že v minulosti se něco mezi nimi odehrávalo. Bylo jí jasné, že nemá cenu teď z Patrika cokoliv páčit. Buď se to časem ukáže samo nebo ne. Byla si jistá, že kdyby jí lhal, okamžitě by to poznala. Rozhodla se, že teď se ptát nebude. Překvapilo ji jen to, že jí toto intuitivní zjištění nijak nerozhodilo.
„Ale co, máme tady máslo na hlavě všichni. Já s bráchou nejvíc, Páťa s námi – no to je přeci hrůza, ale nádherná, jen si to přiznej, brácha se včera s Janou taky vyznamenali, takže Páťa do toho spolku docela zapadá, pokud s mámou něco měl, jakože na 99% jo,“ pomyslela si a jen nad tím vším zakroutila hlavou.

Nahlas jen konstatovala: „Radši se jdu převléct. Musíme vymyslet nějaký program. Brácha chtěl jet někam na kole, ale jsou tady jen dvě. Možná bys mu to tady taky mohl ukázat a my si s Janou uděláme bene u bazénku a možná skočíme někam něco koupit nebo do nějaké hospůdky třeba na kafe, ale tam bude nejspíš plno. Teda na nákup jen jestli mají otevřeno, když jsou tyhle svátky.“
„No, to by asi šlo, máma určitě proti nebude a mně je to jedno.“