Kateřina 09 – Staré tajemství

Asi o hodinu později byli oba kluci zabráni do tenisu a úplně pustili z hlavy obě ženy. Ty už seděly převlečené pod slunečníkem u rozkládacího stolku v zahradních křesílkách, kávu měly dopitou, chroupaly solené brambůrky a upíjely kofolu, Jana navíc občas usrknula ze sklenky vína. Četly si.

Katka si po dlouhé chvíli složila knihu na kolena a přerušila ticho: „Jani, stejně mi nejde z hlavy to, co jsi řekla odpoledne, když byli kluci pryč.“
„Co máš na mysli?“ otázala se Jana, i když jí bylo jasné, kam Kateřina míří.
„To, jak ses zmínila o tom, že bys mohla vyprávět.“

„Katko, jsou věci, které se nikdy nikomu nemají říkat, ale ty jsi hodně jiná než kdokoliv, koho jsem zatím potkala. Notabene, sama máš také tak trochu máslo na hlavě, takže to můžeš pochopit. Něco ti tedy povím, ale jen protože vím, že to dokážeš udržet jako tajemství a taky protože doopravdy věřím, že vám to s Patrikem vydrží, i když žádnou záruku nemám.
V něčem jste si podobní a oba se máte opravdu moc rádi a nesobecky. Asi to nebudete mít v životě lehké, protože si na nic nehrajete a nic nepředstíráte, a to je moc dobře. Jen radši lidem říkejte o sobě co nejmíň. Nikdy totiž nevíš, kdy proti tobě, kdo co použije, až se mu to bude hodit. I kamarádi. Svět už takový je a zhoršuje se to. Něco ti tedy povím, ale přines nám ještě jednu lahev vína. Dala bych si ten Merlot, co je ve sklepě. Bílého už mám od včerejška ažaž. Nechtěla jsem se dneska namazat, ale bez vína to nedám. Kluci si taky jednu lahev otevřeli, myslím, že večer budou docela v náladě, tak si na ně budeme muset dát pozor,“ usmála se Jana.

O pár minut později se rozpovídala: „Ona je to dlouhá historie, víš. Musela bys znát mého dědečka a tátu. Tátovi bude brzy sedmdesát, dědovi je devadesát, ale oba byli nebo jsou naprosto výjimeční. Táta se plynně domluví asi deseti jazyky. Umí ty důležité evropské, domluví se v Číně a zvládá arabštinu. Já se domluvím jen anglicky, německy, italsky španělsky a trochu lámu ruštinu a arabštinu. Moje babička je totiž z Ruska. Její táta byl nějaký akademik. Je jí devadesát pryč a půl dne prosedí u televize nebo u počítače a všechno sleduje a píše maily kamarádkám.
Táta dělal díky těm jazykům ještě za komunistů v zahraničním obchodě. Nikdy nebyl v té jejich partaji. On si přečetl třeba i něco od Lenina, takže když mu chtěli soudruzi umejt hlavu, tak jim vysvětlil, že soudruh Lenin říkal tohle a tohle a sklapnuli. Žádný z těch bolševických šéfů to neznal. On byl navíc obchodnický talent a super psycholog, takže ho potřebovali. Jenže taky to byl krásný chlap a byl na ženský. Máma to tušila, ale nic s tím nemohla udělat.
Když bolševik skončil, potřebovali ho zase. Dost se motal kolem Bruselu, ale říkal, že je mu z toho politikaření zle. Kdyby chtěl sepsat paměti, bylo by to na několik dílů a lidi by žasli. Pak už měl politiků dost a začal podnikat. Z mála peněz vydělal hodně, jenže měl společníky. Kamarády. Před pár lety, než začal covid, ho poslali do Číny a když se vrátil, firma mu nepatřila. To by taky byla dlouhá story. Teď je v penzi a občas dohodí nějaký ten kšeftík lidem, o kterých si myslí, že to nejsou podvodníci.“

„No, ale kde jsi tam v tom vyprávění ty? Zatím jsem neslyšela nic, co by bylo k údivu,“ přerušila ji Katka.
„Jen jsem chtěla, aby sis udělala obrázek. Rámec.“
„Já jsem tátu obdivovala. Byl pro mne polobůh. Všechno uměl nádherně vysvětlit, všechno věděl, na všechno znal odpověď. Já byla jeho holčička a moje ségra byla zase mámin mazlík. Chtěla jsem být jako on. Talent na jazyky jsem zdědila. Chtěla jsem dělat všechno jako on a on věděl, že ho zbožňuju.
Bylo mi šestnáct pryč, když mi jednou řekl: „Jani, včera mi vynadala máma. Já vím, že mě máš ráda, já tebe taky, ale máma jasně vidí, že mě bereš jako kluka, do kterého ses zamilovala, a to přeci nejde. Buď se začneš chovat normálně nebo všechny ty naše debaty a učení jazyků a další věci ukončíme. Musíš si vybrat. Máš přeci kamarádky, dělej nějaký sport, choď se bavit a neseď pořád doma.“

Já byla v šoku, normálně jsem to obrečela, ségra se mi posmívala, ale pak se to srovnalo. Já jsem začala všechno skrývat a máma se uklidnila. Ségra taky. Tátu jsem poslechla, ale cítila jsem, že on mě taky má rád podobně jako já jeho. No a pak mi bylo osmnáct. Ségra byla někde pryč se školou, máma na nějaké firemní akci a táta byl doma. Seděl u počítače a něco psal. Já byla už dávno rozhodnutá, co provedu. Měla jsem to vymyšlené a vsadila jsem všechno na jednu kartu. Věřila jsem, že se to musí povést.
Přišla jsem k němu, objala ho zezadu a vysypala ze sebe, jak ho šíleně miluju a že on to ví a že určitě miluje mne taky tak a že jsem nikdy žádného kluka neměla, protože bych chtěla jenom jeho. No zkrátka poblázněná holka k nezastavení. Čekala jsem, jestli mi vynadá, zhrozí se nebo co bude, ale klaplo to podle mých představ. Vůbec se nezlobil, jen se ke mně otočil i se svou židlí, posadil si mne na klín, odrhnul mi vlasy z čela a začal mi vysvětlovat:
„Janinko, ty jsi takový můj milovaný andílek, ale bláznivý! Vždyť to, co po mně chceš, se nesmí. Kdybys nebyla moje, tak by to bylo něco jiného, ale já mám přeci rád tvojí mámu a taky máš sestru, to bys je chtěla celý zbytek života podvádět a tvářit se, že je všechno v pořádku? A taky bys chtěla, abych je podváděl já?“
No a já naivní čerstvá osmnáctka jsem nadšeně vydechla: „Jo, tati, to by bylo tak úžasný!“

Když jsem viděla, že jenom polknul a překvapeně na mne zírá, dorazila jsem ho úplně. Vzala jsem jeho ruku, dala si jí na prso, to víš, že bez podprsenky a už docela veliký, protože jsem si to tak nějak plánovala a začala mlít něco o tom, jak je báječný, že se nezlobí a jak mi z toho tluče srdce radostí a tak nějak. Kraviny.“

„A co on? Normální chlap by tě přeci musel odstrčit, když bys byla jeho dcera, ne?“
„Jenže já věděla, že jednak je na ženský, to také s mámou občas řešili, což mi neuniklo, protože jsem tátu pořád sledovala a jednak, že pro mě má slabost. To víš, v něčem my holky umíme být pěkně vypočítavé potvory. Objala jsem ho kolem krku a zkusila mu dát malou pusu. On byl z toho tak překvapený, že ani nedal ruku dolů z toho mého prsa a malou pusu mi vrátil. Asi si nemohl pomoct, ale já cítila, jak mi jeho prsty přejíždějí po bradavce. Ne všem se nějak extra zvětší, ale mně docela jo, abys věděla, takže se najednou trochu vyděsil: „Počkej, Jani, co to děláš, ty ses fakt zbláznila! Co kdyby nás takhle někdo viděl!“

A bylo jasno. Vadilo mu především to, že by nás někdo viděl. Sice dal ruku dolů, ale držel mne kolem pasu a já pokračovala ve frontálním útoku: „Jenže ségra s mámou se vrátit nemůžou a do bytu se nikdo nedostane. Nemusíme se ničeho bát, tati. Strašně moc bych to s tebou chtěla zkusit, prosím!“
Udělala jsem psí oči, přitiskla se k němu a dala mu další pusu. Ani se jí teď už nebránil. Jen potichu říkal. „Jani, ty jsi ta nejpraštěnější holka na celým světě. Já se z tebe jednou zblázním. Chápeš ty vůbec, co po mně chceš? Co kdyby na to někdo přišel?“

Takže vidíš, že už jen přemýšlel, jak to udělat, aby nás nikdo nenachytal a já myslela, že se z toho zcvoknu, takže jsem ho hned uklidňovala.
„Neboj, nikdo na to nepřijde. Jsi ten nejvíc milovaný táta na celým světě a udělám pro tebe úplně všechno, ale strašně moc bych to milování doopravdy chtěla zkusit jen s tebou. Nikoho na světě kromě tebe nemiluju,“ opakovala jsem to už podruhé a pak ještě asi dvakrát a cítila jsem, že to pomalu vzdává.
Jak jsem mu seděla na klíně, bylo mi najednou jasné, že začíná být pěkně vzrušený.

Zeptal se: „Ty jsi doopravdy ještě nikdy s žádným klukem nebyla?“
„Ne, nikdy, já chci jenom tebe!“
„A u gynekoložky jste s mámou byly?“ Já vůbec nechápala, proč sem najednou tahá nějakou gynekoložku, ale vysvětlil mi, že máma už děsně dlouho odkládá, že mě tam vezme, ale protože nikam pořádně nechodím, tak to neudělala, protože je v tomhle taková nerozhodná a připadá jí to blbý, ale že už se na to chystá, protože najednou se může stát cokoliv a že bych měla mít nějakou antikoncepci, protože v mém věku se taková příhoda může stát raz dva a že kdyby doktorka zjistila, že nejsem panna, tak se máma bude ptát a všechno praskne.“
Podívala se přes skleničku červeného Merlotu na Katku a se smíchem dodala: „Konec konců, podívej se na sebe a Břéťu. Můj táta měl pravdu a mě to vůbec nenapadlo, a to mi bylo osmnáct. Jenže mne doopravdy žádní kluci nezajímali, byla jsem převážně zalezlá doma, četla si, mimo jiné také všelijaké knihy v angličtině a němčině a chodila jsem na dva jazyky do jazykovky. Jazyky jsem se ani nemusela učit. Všechno jsem si hned pamatovala,“ pak se zase vrátila k tématu.

„Byla jsem úplně v šoku, na to jsem nepomyslela a nějaká gumová hračka mne nenapadla a ani bych nevěděla, jak to provést.“
„Tak vidíš, ty můj blázínku,“ zase mi odsunul vlasy z čela, dal mi nádhernou pusu a dodal: „Chápeš už, jak veliký průšvih by to mohl být? Máma přeci ví, že s nikým nechodíš a slepá není.“
„Ale když to vyřeším, tak jo?“ zeptala jsem se zase napřímo.
„Jani, nebuď blázen! Jednak se tohle neplánuje, pak je to taky zakázané a kdyby na to někdo přišel, tak máme oba pokažený život a mě nejspíš zavřou a možná, že i tebe, protože už je ti osmnáct. Měj rozum a radši na tyhle věci zapomeň.“

Nechtěla jsem to úplně vzdát, ale vstala jsem z jeho klína a tvrdohlavě jsem prohlásila: „Stejně jsem si všimla, že jsem tě vzrušila, takže už teď vím, že bys mě chtěl taky, ale máš pravdu, tak možná někdy příště“ a odešla jsem z jeho pokoje. Byla jsem mrcha a věděla, že mu to bude vrtat hlavou, ale že když to bude chtít, tak to zařídí tak, aby se to nikdy neprovalilo.“

„Jak to nakonec dopadlo, jestli se můžu dál ptát?“ upila Katka ze skleničky a dolila novou Janě.

„Jak už jsem řekla, byla jsem potvora. V sousední třídě ve škole byl kluk, který měl pověst hrozného děvkaře, takže jsem toho využila, nechala se sbalit a připravit o panenství. Pro jistotu jsem s ním byla asi ještě dvakrát a pak jsem mu dala kopačky. Byl to takový frajírek, ale hezký, to ano. Prostě fešák, ale namyšlený blbec. Ale aspoň to docela uměl, tenkrát mi to tak připadalo. Byl lehce v šoku, protože si myslel, že ho miluju a kopačky dával holkám on. Mámě jsem sehrála divadlo, že jsem se zamilovala, ale že ten lump mi dal kopačky, ona se vyděsila, jestli nejsem v jináči a vzala mě okamžitě k té své gynekoložce. Když to vykládala tátovi, tak jsem stála za ní a na tátu jsem se usmívala, aby věděl…“

„Ty bláho, to sis šla za svým hodně tvrdě,“ kroutila hlavou nevěřícně Kateřina.

„Jo, holka, vy s bráchou jste na tom stejně. Prostě vás to přitahuje a budete to dělat, dokud vás to přitahovat bude. Sama jsi mi to včera nebo dneska dopoledne říkala. Ale abych to dopověděla. Dlouho se mi nedařilo vyčíhnout příležitost, ale přišlo to. Táta zase něco psal u počítače, máma byla někde mimo Prahu u druhé babičky i se ségrou, já se vymluvila na školu a když byl klid, hodila jsem si na sebe takové lehké šaty, trochu se nalíčila a zase zašla za tátou, objala ho a naprosto natvrdo mu pošeptala: „Tolik tě miluju, tati, máma se ségrou tady nejsou a už se nemusíme ničeho bát. Strašně moc tě chci,“ a dál jsem ze sebe sypala takové ty zamilované nesmysly, ale to už jsem mu seděla na klíně, snažila se ho líbat a kdyby mě chtěl odstrčit, musel by být dost hrubý.
Snažil se mne nějak odradit, ale zase ho prozradil ten jejich mužský nástroj, na který jsou tolik pyšní nebo jsou úplně zhroucení, když nefunguje, jak by si přáli. Vzpomeň si na tvého bráchu. Poposedla jsem si kousek na stranu, úplně drze jsem pohladila jeho trenýrky a zašeptala mu: „Já jsem tak strašně ráda, že ty bys mě taky chtěl, vidíš?“
Zmohl se akorát na takové slabé zašeptání: „Jani, ty jsi úplně šílená.“
Bylo to jasné. Vyhrála jsem. „Zkus mě tadyhle pohladit,“ vzala jsem jeho ruku a stejně jako minule jsem si jí přimáčkla na svoje prso.“

„Určitě zase bez podprdy, co? Měla jsi kalhotky?“
„Neměla. A ty jsi bráchu svedla jak?“
„Byla jsem před ním jen v kalhotkách, doma si podprsenku neberu, protože prsa mám malý. Fungovalo to a o zbytek se už postaral sám. Stačilo mi jen trochu markýrovat odpor, což ho vzrušilo ještě víc. Nebylo třeba nic dělat. To, jak jsi se zmínila o bradavkách, tak mně se ani moc nezvětší, ale asi trochu ztvrdnou, to jo. Takhle se nějak škádlíváme teď během posledního roku, když to máma nevidí. To víš, ten odpor jsem zkusila jen poprvé, ale pak jsme si řekli, že to oba hrozně moc budeme chtít, kdykoliv bude taková možnost.
Začali jsme s tím vloni. Na moje osmnáctiny se sešli všichni, i táta a brácha tam do mne hučel že by třeba hned, jak to půjde, přijel, když máma nebude doma. Řekla jsem mu, že je cvok, ale nemohla jsem na to přestat myslet, protože on tak hezky mluvil o tom, co by mohlo být, Jani! Já mu nakonec řekla, že je blázen, ale pochopil, že mne ta představa asi taky dostala.
Pak asi za dva týdny doopravdy dorazil a bylo to, jak už jsem řekla před chvilkou. Ukecal mne snadno,“ trochu plaše se usmála a pohlédla na Janu. „Brácha se snaží dorazit dřív, když máma ještě nebývá doma a já doma často chodívám v kalhotkách a triku. Koupila jsem si dvoje fakt sexy kalhotky. Bráška je z nich úplně pryč. Říká, že je pod nimi vidět každý chloupek a kdyby jen ten a že bych takhle měla chodit pořád, kdykoliv tam je, jenže to by mi máma nedovolila,“ mrkla spiklenecky na Janu.
„K nim mám i dvě přiléhavá trika. Na brášku to funguje okamžitě,“ provinile se znovu zasmála Kateřina a pokračovala: „Zkrátka teď v poslední době od chvíle, kdy se nám to po těch mých narozeninách zase stalo, je to spíš takové vzájemné provokování, ale moc si toho většinou dovolit nemůžeme. Když je máma doma, tak ho na mne třeba bráška jen tak nenápadně vytáhne, abych se podívala, jak moc by chtěl a já mu za to třeba ukážu ty sexy kalhotky nebo je výjimečně i trochu odhrnu, když moc škemrá, ale hned toho necháme. Nejvejš mu na něj dám rychlou pusu a jeho nechám taky. Máma je jako ostříž. Párkrát jsme to dotáhli dál, ale to byly děsný rychlovky a bráška byl vždycky tak vzrušenej z toho, co provádíme, že byl hned hotovej. Proto se snaží přijet trochu dřív, aby to nebyl takovej stres, ale i tohle máma dost hlídá. Je to děs, Jani. Do Olomouce za tátou já nejezdívám.“

Jana s uspokojením sledovala, jak Kateřinu její vyprávění samotnou vzrušilo.

„No vidíš. Taky umíš být pěkná potvůrka, když jde o tohle a už bys to zase chtěla. No, zkrátka táta mi to prsíčko zkusil pohladit a pak lehce zmáčknout, já se z toho vzrušením mohla pominout, což on okamžitě poznal a dal mi sám pusu. Moc jsem líbat neuměla, ale opakovala jsem okamžitě to, co dělal on a byl z toho můj první francouzák. Ten frajírek, jak jsem se zmínila, se ani moc líbat nesnažil. Pak mi jeho ruka sjela na stehno a zajel mi rukou pod ty šaty a začal mě hladit zadek. Zjistil, že nemám kalhotky a poprvé se zasmál: „Teda Jani, ty jsi taková mrška, ty nemáš ani podprdu, ani kalhotky! Taková krásná holka by probudila i mrtvýho. Podívej,“ a tentokrát on vzal mojí ruku a nechal mne vzít přes ty jeho trenýrky tu svojí chloubu, jak se tomu taky někdy říká. Ještě si mne posunul, aby se jeho prsty dostaly mezi moje nohy a když se mne tam dotknul, myslela jsem, že snad omdlím.

„Počkej, tady není místo, půjdeme k tobě, máma by mohla poznat, že má rozházenou postel,“ zvedl mne jako pírko a odnesl na mou válendu. No, co ti budu dál vykládat. Sama si dokážeš představit, co pak bylo. Moře polibků od kolen nahoru, ale třeba vzal do pusy i palce mých nohou a masíroval mi chodidla. Prostě mne vzrušoval každý jeho dotek. Pak nožky do strany a údiv, že jsem tak šíleně mokrá, nádherně si se mnou hrál jazykem a prsty, pak mi sundal ty šaty, sobě triko a trenýrky a dál už to byla klasika, jenže neuvěřitelně nádherná a pestrá. Taky můj první orgasmus a pak další a další. Prostě totální odrovnání. Pak jsme spolu museli nějak zlikvidovat loužičku na té mé válendě, ale to se zvládlo. Bylo to neuvěřitelný a já mu hned pak řekla, že se sice nevyznám, ale že jestli to má máma s ním takhle úžasný, tak se nemusí bát, že o něm ví, že je záletník, protože ho nikdy neopustí. On se tomu začal smát a už to bylo jasné. Tedy to, že si to spolu zopakujeme, kdykoliv bude možnost. Rovnou mi to tenkrát i řekl a hned taky naznačil, že existuje bezpočet způsobů milování a že postel rozhodně pro ten účel není jediné vhodné místo. Jak šel čas, tak jsme si zkusili snad všechno a všude.“

„A opakovali jste to asi mockrát, co?“

„Určitě bychom chtěli víckrát, ale stěžovat si nemůžu, vymýšleli jsme nejrůznější místa setkání, někdy hotel, dokonce i hodinový, jindy u něj v kanceláři, byla docela zábava vymýšlet místo příštího rande a vždycky to měl na starosti jeden z nás. Zkusili jsme auto i nějaké zákoutí, které jsme si vyhlídli předem, prostě cokoliv nás napadlo, ale vždycky předem připravené, abychom vyloučili riziko prozrazení. Na to s Břéťou pamatujte! Doma jsme si netroufali až do mého rozvodu, to se pak zastavil občas u mne.
Když se od našich odstěhovala sestra, tak jsme to párkrát do roka zkusili i u něj doma. To, když máma odjela někam s kamarádkami. Naši měli doma v ložnici velikánské zrcadlo. To mne úplně fascinovalo. Z táty pak vylezlo, že máma byla dost proti, ale ukecal ji, a nakonec se jí to náramně líbilo a sama všelijak při sexu pózovala, protože to v ní probouzelo fantazii, a chtěla vidět pokaždé z jiného úhlu a při jiné pozici, jak do ní táta zajíždí. Přiznávám, že to jsem potom ráda pozorovala taky,“ zasmála se Jana a dopila další sklenku. „Taky mám doma v ložnici šatní skříň se zrcadlem a ještě i toaletní stolek s menším, ale sklápěcím a otočným,“ spiklenecky mrkla na Kateřinu a dodala: „Třeba se ti to bude taky líbit. Stejně tam s Páťou taky někdy skončíte.
Trošku si nalej, ať tu lahev nevypiju sama,“ pobídla Kateřinu.

Obě trochu upily. Kátě to nedalo a ptala se dál: „Vydrželo vám to dlouho nebo snad až doteď? To přeci muselo být riskantní, ale možná, že právě proto i nádherné. Ví to o vás někdo?“

„Můj bývalý mne podezříval ze všeho. Byl chorobně žárlivý. Ne, že bych byla úplně svatá, ale netrefil to prakticky nikdy. On si dokonce myslel, že mám něco s Patrikem. Prostě se z něj stal nesnesitelný magor, takže když mě začal šmírovat i doma, tak jsme se i poprali, jenže to víš, že byl silnější. Pak už to nešlo vydržet a rozvedli jsme se. Akorát, že jsme napřed jeli na dovolenou, že se jako naposledy pokusíme dát to dohromady a že on přestane nesmyslně žárlit, protože nemá důvod, ale dopadlo to špatně.“

„Já vím, Patrik mi něco říkal,“ účastně kývla Katka hlavou a mimoděk pohladila Janu po ruce.

„Jo, kdyby to bylo jen jednou tam, ale on to několikrát zkusil i doma. Patrik ho nenáviděl, protože to docela jistě slyšel. Já to pak jednou řekla tátovi a ten ho chtěl zažalovat a nechat zavřít a když nás ten chlap okradl, tak to dal právníkům, ale ono to nešlo moc dokázat. Zákony jsou spíš na straně těch lumpů. Táta by ho byl nejradši zabil, jenže můj bývalý manžílek už před tím zjistil, že Patrik není jeho, tak toho táta nakonec nechal. Dojednal s tím hajzlíkem kompromis a tady ten domek je psaný na Patrika, protože táta ho chtěl hnát k soudu aspoň za domácí násilí. Trochu mi vynadal, že jsem si měla dávat pozor, když jsem si někde s někým něco prubnula a že ten lump nemusel mít trumfy v rukou, ale tak nějak to vzal.“

Katka seděla chvíli úplně potichu a pak jen tiše konstatovala: „Já se ti vůbec nedivím, Jani, že jsi se vracívala k tátovi. Žít s takovým chlapem asi muselo být peklo. Ale snad aspoň na začátku byl normální, ne?“

„Ale jo, líbil se mi, byl zábavný, měl peníze a i jinak to bylo dobrý. Jenže jsem asi po deseti letech, ale vlastně možná po osmi, zjistila, že měl celou dobu nějakou bokovku. To já sice taky, ale táta je přeci jen něco jiného. Pak mne nutil do sexu se známými. Ona ta jeho bokovka totiž byla manželka toho známého, ale to jsem tak nějak náhodou zjistila, odmítla tyhle zábavičky a bylo zle. Prostě nechat cizího chlapa, aby na mne sahal, když mi nic neříká a já ho nechci, se mi hnusilo. Když už jsem si někdy něco začala, a nebylo to mockrát, prsty na jedné ruce by bohatě stačily, to si zas nemysli, tak to byl můj výběr a moje rozhodnutí. S tím mým ex to trvalo snad sedm let. Tedy ty hádky. Ke konci úplné peklo.“

„A s tátou dobrý?“ opatrně pohlédla na Janu.

Ta se smutně usmála: „Jediné světlo mého života a pak Páťa. Nechci, aby to vyznělo, že se nějak chlubím, ale on zdědil leccos po tátovi, dědovi i pradědečkovi z Ruska. Myslím, že je moc chytrej, ale vůbec to nedává najevo a ani si ten svůj talent neuvědomuje. Vím, že může studovat filosofii stejně jako jadernou fyziku úplně lehce. Neptej se teď, proč si to myslím. Na to přijdeš sama, až ho ještě víc poznáš. Dost se od devítiletky změnil.“

„Počkej, Jani, to jako zdědil čistě jen po tobě nebo…“ Katka na ní nevěřícně pohlédla.

Jana se na ní upřeně podívala, upila další hlt vína a šokovala Katku: „Ví to jenom Patrik a teď ty. Jeho táta to neví. Kdo ví, jak by to snášel, ale tenkrát jsem neměla moc rozumu a prostě jsem to tak chtěla. Plánovala jsem to skoro od začátku, protože jsem byla mladá a šíleně umíněná, ale rozhodně až někdy po svatbě. Na tu svatbu jsem zatlačila a vzali jsme se s mým ex uprostřed studií. Aspoň tedy vidíš, jaké věci někdy lidi dokážou udělat. Ale nelituju toho ani za mák. Nevím proč, ale nějak úplně jasně, byť iracionálně cítím, že vy dva k sobě patříte a on by ti to možná sám neřekl. Bál by se. Přála bych si, abyste si mezi sebou nic neskrývali. Vím už teď, že si rozumíte a ani nemusíte nic moc říkat. Ty umíš vycítit něco a já zase tohle. U jiných lidí. U sebe jsem se spletla. Vím, že ty to nikomu neřekneš. Páťovi můžeš a myslím, že bude rád, že to víš. S ním můžeš mluvit narovinu vždycky. Pochopí všechno. To už ses asi sama přesvědčila.“

„Tedy Jani, to je ale něco! Ty víš, že já to nikomu neřeknu, ale budu teď muset žít s tvým tajemstvím,“ trochu vyčítavě na Janu pohlédla a upila ze sklenky Merlotu.
„Já tohle vím, ale ty jsi ohromně silná a nebude ti to vadit. Brzy si zvykneš. Pojď, radši jdeme vymyslet, co těm našim klukům předhodíme k snědku. Ten tenis ještě můžou vysílat dlouho a je to děsná nuda. Nevím, co na tom vidí. Je to jen pink, pink, pink, pink. Děs.“

Kateřina sice nevycházela z údivu nad tím, co všechno jí o sobě Jana za jediný den dokázala napovídat, ale nakonec debatu ukončila neutrální otázkou: „Ještě mi řekni, jak budeme dneska spát.“
„Ty si vyber,“ pobaveně se na ni podívala Jana. „Klucí přeci udělají všechno, co řekneš.“
„To je tak blbý, já bych teď nejradši zůstala sama, obzvlášť po takovém vyprávění,“ podívala se smutně na Janu.
„Asi ti rozumím. Všeho moc škodí a vzácnější věci chutnají líp. Proto mi to také tak dlouho vydrželo, protože to bylo vzácné. O to krásnější to pak bývalo. Ale to už sama znáš z vlastní zkušenosti. Když to pak přijde, tak se tomu skoro nedá ubránit, viď?“
„Jo, to je úplně přesné,“ zasmála se Kateřina.
„Tak já něco zkusím, aby byl dneska pokoj, chceš?“ mrkla na Katku.
„To tedy nevím, jak dokážeš, aby byl dneska klid,“ culila se Kateřina.
„Uvidíme!“

Obě se zvedly a vešly do domu.
O pár hodin později oba mládenci ani nijak neprotestovali, když je ženy uložily na rozkládací gauč a vzápětí se už ozývalo jejich chrápání.

„Tak a my si vlezeme nahoru. Ráno je bude nejspíš bolet hlava, protože nejsou zvyklí, ale aspoň si budou pamatovat, že s vínem se to nesmí přehánět,“ Jana s tichým smíchem pohodila hlavou směrem k těm dvěma nešťastníkům.
„Tedy já jsem zírala, Jani. Místo, abys je krotila, tak jsi jim pořád dolévala a sobě taky. Já tedy nechtěla nic říkat, ale mě by to nejspíš zabilo.“
„Neboj, dostali jen tolik, kolik bylo třeba a bylo na to dost času. Já sice taky něco vypila, ale zdaleka ne tolik. Jak byli rozjaření a hlavu evidentně plnou nemravných myšlenek, tak si nevšimli, že já své sklenky nikdy nedopila ani do poloviny. Ono někdy stačí chlapy povzbuzovat a oni už se postarají sami. Většinou jsou to tak trochu samolibí hlupáčci s egem, nebo zase zakřiknutí moulové. Ráno nám ještě za tu lekci poděkují,“ pobaveně konstatovala Jana.

„Tedy já se fakt musím ještě hodně učit, abych uměla být občas také taková potvora.“
„Neboj, to přijde samo. Kdybys chlapům pořád jen ve všem vyhověla, tak bys dopadla zle.“