Kateřina 10 – Patrikovy osmnáctiny

O chvíli později si obě ženy udělaly pohodlí v horní ložnici. Chvilku si zkusily číst, ale Janě se to příliš nedařilo kvůli vypitému vínu a v Kateřině pro změnu dřímala zvědavost. Nakonec to nevydržela a zeptala se přímo: „Jani, já vím, že jsem vlezlá, ale prostě mi pořád nejde z hlavy, jak to máte vy dva s Páťou. Můžu se tě na to vůbec zeptat? Nebo se mám zeptat Patrika?“

Jana nechala knihu položenou na letní peřině, pootočila se ke Kateřině, chvilku si ji zkoumavě prohlížela, až se nakonec rozhodla: „Ale co, tak ať o mně víš všechno to podstatné. A vlastně o Páťovi taky. Ale je to na delší povídání, pokud ti to nebude vadit. Ono se to nedá odbýt dvěma větami.“

Zahleděla se nepřítomným pohledem do protější stěny a v hlavě se jí vmžiku promítnul děj tehdejšího večera, který se rozhodla zkráceně vypovědět Katce. Ta na ni dychtivě pohlížela.
Obrazy, které jasně viděla před očima, si vybavila už několikrát a vždy v ní převládl pocit naprostého uspokojení. Toužebně si přála, aby se v ní ozvaly nějaké výčitky, něco, co by jí říkalo, že to dělá špatně, ale ono to nikdy nepřišlo. Pustila se do vyprávění.

„Tenkrát se slavily Patrikovy osmnácté narozeniny. Přišli rodiče, moje babička s dědou i sestra se svým manželem a dvěma dcerami. Snědlo se moře chlebíčků, dort, v podvečer se ještě dělalo sýrové fondue, které mám tolik moc ráda. Padly lahve šampaňského i skvělého tramínu, táta s dědou si ještě dali na závěr sklenku whisky, kterou jsem tam pro ně mívala připravenu pro podobné příležitosti. Kolem osmé se společnost rozešla, Patrik naplnil poslední myčku sklenkami a talířky, zbývající chlebíčky jsem srovnala na talířek a s polovinou lahve tramínu jsem se konečně úplně vyřízená posadila na pohovku.
Synek dosedl vedle mne a poloprázdnou sklenkou si se mnou ťuknul.
„Tak ještě jednou a konečně trochu v klidu na ty moje narozky!“
Nevypil toho sice mnoho, to jsem mu nedovolila, ale já si dala vína i šampaňského dost. Pěkně mi hnula žlučí sestra, protože jsem ji zaslechla, jak Patrika nabádá: „Páťo, měl bys dohlídnout na svojí mámu, aby tolik nechlastala. Není to na ní sice moc vidět, ale je ožralá každou chvíli.“
Aspoň, že mne Patrik dost vehementně hájil.
No a já mu teď nic zlého netuše popřála: „Tak ať ti v životě vyjde všechno, co si budeš přát!“
„Já bych si pár věcí přál, ale nevím, jestli jsou reálné a co na to řekneš,“ rozesmál se a podíval se na mne tak, že mne skoro zamrazilo. Ten zvláštní pohled ve mně vyvolal okamžitou vnitřní reakci: „Ty bláho, ještě aby tak byl po mně a po tátovi,“ pomyslela jsem si a úplně mne zamrazilo. Jenže, holka, já si uvědomila, že vína bylo docela dost a že to zamrazení vůbec není nepříjemné, nicméně nahlas jsem se zasmála: „Tak ta nereálná přání vynechej a je to!“

Překvapil mne: „Mami, já tenkrát slyšel tátu, jak na tebe ječel, že si nechal zjistit, že já nejsem jeho a chtěl vědět, kdo tedy je mým opravdovým biologickým tátou. Tys mu to neřekla, vím, že tě pak bil. Nenávidím ho a je dobře, že tady už s námi není, ale mně bys to říct mohla ne? Já vím, že se scházíte s mým dědou. Zní to blbě, ale rovnou se ptám, jestli mě máš s ním.“
„Co tě to napadlo, prosím tě, Páťo? Nezbláznil ses čistě náhodou?“ byla jsem dost v šoku a veškerá únava byla ta tam.
„Ani snad ne, ty to nevíš, ale koncem roku nás pustili ze školy domů kvůli havárii vodovodu – netekla voda. Otevřel jsem si, měla jsi tenkrát volno, hrála docela nahlas muzika a v předsíni pánská bunda a boty. V obýváku nikdo, jen otevřená lahev Bohemky a dvě poloprázdné skleničky.
Od tebe z ložnice bylo slyšet hlasy. Dveře byly pootevřené, vidět tam moc nebylo, ale zahlédl jsem dědu, jak stál zády ke dveřím, tys mu sundávala kalhoty a pak jsi mu ho nejspíš vzala do pusy, protože si to náramně pochvaloval. Pak tě posunul na postel, vyhrnul ti tvoje domácí šaty, sundal ti kalhotky. Neviděl jsem to, ale oba jste to komentovali. Chvilku ti to dělal asi pusou a pak se tě ptal, jak bys to dneska chtěla a kolik máte času. Ty dveře moc otevřené nebyly, takže jsem toho víc neviděl, než viděl, ale to, co jsem viděl a hlavně slyšel, stačilo.“

Chtěla jsem tenkrát něco říct, ale Patrik mne nenechal. „Nech mě domluvit. Řekla jsi mu, že už si tě dlouho nepřivázal a že by třeba mohl skleničku šampusu vypít z tvého pupíku nebo slízat z té tvojí nedočkavé holky, jo takhle jsi mu to řekla, a že na to má asi tak tři hodiny.
Takže vidíš, že nekecám. Děda tě pochválil za super nápad, protože to už jste dlouho neudělali a ještě dodal, že tři hodiny nedá, ale s pauzou by to šlo. Tou škvírou toho moc vidět nebylo, ale radši jsem opatrně odcouval a zmizel. To víš, byl jsem z toho celej pryč a radši jsem šel do kina a domů jsem dorazil až odpoledne. To už jsem byl v pohodě, takže jsi na mně nepoznala nic. Ale přiznám se, že i když jsem toho viděl málo, tak to, co jsem slyšel, mně tak vzrušilo, že jsem z toho kina nic moc neměl.
Pořád jsem si představoval, jak ti děda líže ten šampus a hned pak, že ti ho srkám z pupíku já. Vadilo by ti to moc? No, zkrátka mne napadlo, že když mám ty osmnáctiny, tak se už snad můžu zeptat na tohle i na mýho skutečnýho tátu. Sice je šampus už vypitý, ale troška vína tady zůstala. Třeba jsi měla ještě nějakého milence a mým tátou byl třeba on?“

Tenkrát jsem zírala se sklenkou v ruce a s otevřenými ústy. Ten okamžik, kdy Patrik zakončil své povídání mne úplně zmrazil. Najednou mi bylo jasné, že nelže a že nemá smysl zkoušet si na něco hrát.
Odkašlala jsem si a pak jsem ze sebe vypravila: „Stejně bych ti to asi jednou musela říct. Jo, máš pravdu. Měl bys vědět, že já jsem svého tátu zbožňovala už jako malá holka a když mi bylo jako tobě, tak jsem ho nakonec i svedla. Vydrželo nám to až doteď. Ještě se občas potkáváme. Tenkrát mne doma překvapil, že přinesl lahev šampusu, aby mi mohl popřát k narozeninám. Vždycky jsme se předem domlouvali tak, aby to nikdo nemohl vědět. Aspoň vidíš, co se může stát, když si nedáš pozor. Tvého tátu jsem zpočátku měla taky moc ráda, ale tak nějak jsem si během studií na ekonomce vzala do hlavy, že dítě chci se svým tátou, a proto jsem si taky vzala tvýho tátu netátu ještě na škole. Děda to ale neví. Moc tě prosím, nikdy mu tu nesmíš říct!“

„Takže kdybys nebyla těhotná, tak by si tě můj táta, co není můj biotáta, třeba nevzal?“
„Ale vzal, vždyť jsme se přeci brali už koncem druhého ročníku, když jsem těhotná nebyla, jen jsme čekali, až budeme mít kde bydlet. Jeho rodiče byli dost zazobaní, takže nám pořídili tenhle docela slušný byt a naši mi pak pomohli s rekonstrukcí. On byl dost vybydlený, proto taky byl laciný, ale to přeci všechno víš.“
„Hmm, takže s dědou je to pořád ještě super, jo?“ dost neomaleně se mne zeptal Patrik.
„Ty jsi praštěnej. Ale jo, pořád se máme rádi, ale táta už šel radši do penze, máma taky a sami se tím pádem potkáváme už jen občas. Dřív to bylo třeba i dvakrát do měsíce. Ale to už je hodně dávno. Pokud vím, tak na to nikdo jiný nepřišel.“
Snad si dovedeš představit, jak jsem byla z té debaty tenkrát pěkně otrávená a rozhozená.“

Když Jana dovyprávěla tuto část příběhu až sem, dodala směrem ke Katce: „No, tohle ty vlastně už taky víš, ale aspoň jsem ti vysvětlila, jak to o mně a mém tátovi zjistil Patrik. Ono je to pro další pokračování dost důležité.“
Odmlčela se a chvilku zírala oknem do tmy venku.
„Tedy, to musel být napřed šok pro Patrika a pak zase pro tebe, ne? Ale hlavně povídej, jak to bylo dál s vámi dvěma,“ pobídla ji nedočkavě Kateřina.

„No, nejsem si jistá, že zrovna tohle chceš slyšet,“ odtušila se smutným úsměvem Jana.
„Strašně bych si přála slyšet to všechno. Hlavně co jsi přitom cítila, a tak vůbec. To víš, mně pořád vrtá hlavou, jestli jsem nějaká vadná a bráška taky nebo jestli něco takového cítí i jiní. Jak to prožívají a tak, víš? Mysli si o mně, co chceš, ale už jen to, co jsi mi teď pověděla, mi přijde být neskutečné a náramně vzrušující. Jestli se bojíš, že mne to nějak pohoršuje nebo že mě pohorší cokoliv bys mi teď dál pověděla, tak jsi na omylu. Vždyť přeci víš, jak jsem na tom já a vlastně jsem tak nějak ráda, že v takovém zvláštním vztahu nejsme sami a že něco takového zažívá asi i Patrik a jasně, že i ty.“

„Tedy, Katko, ty jsi vážně střelená snad ještě víc než já,“ z Jany spadla velká část jejího vnitřního napětí a nejistoty. „Mám ti tedy fakt povědět, jak to tenkrát na ty jeho narozeniny pokračovalo?“
„Jo, jo, prosím, prosím! A nic nevynechávej. Aspoň si to všechno budu moct líp představovat.“
Kačka se mile usmála, a jemné pohlazení Janiny ruky doprovodila prosebným pohledem.

„Tedy, Katko!“ jakoby pohoršeně na ni pohlédla Jana, ale pak dodala: „Ty do té naší rodiny asi fakt dokonale zapadneš, pokud vám to s Páťou vydrží. Nejspíš i s Břéťou. Přiznám se, že jsem si vás tři taky zkusila představit,“ rozesmála se. „Já to přeci se dvěma klukama nikdy nezkusila.“
„Tak vidíš, hlavně už povídej!“

Jana se znovu zahleděla do tmavého okna a jakoby v odrazu jakési potemnělé obrazovky se jí před očima rozběhlo pokračování tehdejších Patrikových narozenin. Během několika vteřin tam viděla celý tehdejší večer, na který si už tolikrát vzpomněla.

„Patrik se mne tenkrát úplně natvrdo zeptal: „Mami, s tátou jste už třetí rok rozvedení, to jsi vážně neuvažovala o nějakém chlapovi? Je ti teprve málo přes čtyřicet a jsi naprosto dokonalá, krásná ženská. To ti stačil tvůj táta jen párkrát do roka? Vždyť to není normální.“
„A co bys ty říkal na to, kdybych si sem přivedla nějakého mužského a tobě by neseděl? Navíc jsem žádného, který by mne zajímal, tady v okolí nikdy nepotkala. Spíš mi řekni ty, jak to máš s holkama. Je ti osmnáct a vím, že se ti líbila akorát Katka Horáková a pak snad jedna holka od vás ze školy, ale že bys s nějakou chodil? To asi ne, co?“

No a Patrik se rozpovídal asi takhle: „Popravdě, cizí chlap by musel být asi hodně velký sympaťák, to máš pravdu. Kateřinu jsem jednou potkal a chodí někam na nějakou ekonomku někde v Dejvicích nebo kde a jestli myslíš Klárku z béčka, tak ta je sice moc hezká, má snad samé jedničky, ale evidentně nejsem její typ.
No a od té doby, jak jsem vás viděl s tvým tátou, tak pořád přemýšlím jen o tobě. Vlastně, když to vezmu kolem a kolem, tak to možná začalo, když jsem zjistil, že tě táta bije. Já ho začal nenávidět a tebe tak nějak mít víc rád.
Dobře, potkáváš se se svým tátou, ale nikoho jiného nemáš. Třeba bych se ti líbil a nemusela bys nikoho hledat,“ přisunul se ke mně a položil mi ruku na rameno. Vím, že víno na mně není moc vidět, ale když ho vypiju víc, dělám všelijaké věci. Tak nějak se takové ty zábrany odsunou do pozadí. Viz tvůj bráška v pondělí.
To, co Patrik tenkrát řekl, mi přišlo být jako naprostá drzost a šílenost, jenže když se mne dotknul a podíval se mi do očí, tak jsem si najednou uvědomila, že je to děsně prima kluk a moc hezký k tomu a že na tom, co říká, je dost pravdy.
Opatrně jsem se zeptala: „Ty jsi snad spadnul z měsíce, Páťo, to jako, že ty bys mě chtěl, i když jsem tvoje máma?“

„Když to tak můžeš mít ty se svým tátou, tak proč bych to úplně stejně nemohl mít já s tebou? Navíc bychom se nemuseli nikde před nikým schovávat, sem do bytu k nám nikdo nepřijde, tak co? Mně teď stejně žádná holka kromě tebe nezajímá. Naučila jsi mne vařit, uklízím a nakupuju, co mi řekneš, abys měla po práci aspoň trochu času na sebe, takže spolu vlastně stejně žijeme, akorát, že já nevydělávám peníze, jen se snažím se vším pomáhat. Tedy zatím kromě žehlení. No a samozřejmě, nemáme spolu sex, když to tak naplno říkám. Jenže já tě miluju a chtěl bych to všechno.“
Kačenko, on se ti na mne díval tak nějak zvláštně, upřímně přesvědčivě, že mne najednou ta představa úplně všeho společného dokonale ovládla. V jednom mžiku.

Nahlas jsem ale protestovala.
„Ty jsi takový blázen! Za půl roku si třeba nějakou holku najdeš a řekneš mi: „Tak dík, mami, za výpomoc, už mi to stačilo, nebo jak si to představuješ?“
Ale všimni si Kačko, že jsem mu rovnou neřekla ne. Mě totiž ta jeho drzost úplně dostala a najednou jsem si hrozně moc přála ten nesmysl dotáhnout. Prostě zkusit. To bylo to víno. Věděla jsem, že se na něj budu moct vymluvit, kdyby náhodou bylo třeba, navíc jsem si všimla, že sám začal být z toho praštěného dialogu docela pěkně vzrušený. Snažil se nějak udržet pozici a dal mi to tak trochu sežrat: „Ty tvého tátu tajíš před světem už pomalu čtvrt století, tak proč bych nemohl tajit já tebe? Taky jsi mého biotátu milovala, ne? Já bych tě kvůli nějaké dívce nebo i budoucí manželce nenechal.“

To víš, mohla jsem mu nějak tvrdě odpovědět. Akorát, že já mám tu zvrácenost asi nějak v genech, takže jsem najednou začala jen přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdybych se s ním milovala. Ono s tátou to totiž bylo úplně něco jiného než s tím mým ex nebo párkrát i jinde s někým, ale pokaždé jsem si jasně uvědomovala, že tohle je něco šíleného, zakázaného, a proto tak děsivě vzrušujícího a jakmile jsem s ním byla sama, nemohla jsem myslet na nic jiného než na to, že snad zase ucítím, jak do mě pomalu vnikne. To první vniknutí při milování. Víš, takový ten pocit, jak se poprvé protlačí dovnitř. Pokaždé. Jak jsme byli sami dva spolu, už jsem najednou zase chtěla zažít ten zničující pocit kombinace té nádhery s pocitem naprosté zvrácenosti. Zase cítit přesně to.
Stačí mi i teď jen si ty pocity vybavit a už bych to chtěla zas. Přesně to se mi stalo tenkrát v tu chvíli s Patrikem.
Takže místo nějakého rezolutního odporu jsem se jen zmohla na takový poloviční souhlas s tím, co mi navrhoval: „Ty bys chtěl nějaké své budoucí dívce, nebo třeba i budoucí manželce lhát tak dlouho, dokud tě budu bavit nebo dokud by na to nepřišly? Za pár let už budu stará bába a ošklivila bych se ti.“

„Mami, víš vůbec, co říkáš? Tobě se tvůj táta oškliví?“
„Jenže chlapi často vypadají pěkně i po šedesátce a tvůj děda na šedesát ani zdaleka nevypadá, a to mu bude za pár let sedmdesát. Pro ženské tohle neplatí.“
„Zase meleš nesmysly, ty vypadáš možná tak sotva na pětatřicet a v šedesáti budeš vypadat sotva na padesát. Podívej se na svojí mámu, prostě vy to máte v sobě geneticky dané,“ jenže to už si mne přitáhl k sobě, objal mne kolem ramen, zblízka se mi díval do očí a čekal, co udělám. Já jen zakroutila hlavou a namítla něco jako: „Neblázni, to je přeci nesmysl!“ a neudělala jsem nic, jen jsem se ten pohled jeho krásných očí vydržela.

Zkusil mne políbit. Jen tak trošinku. Kratince, co já na to. Nebránila jsem se. Zkusil to podruhé, malinko jsem mu to vrátila. Zkusil to víc. No, Kačko, nebylo to nic moc, líbat evidentně neuměl, ale pokračovali jsme v tom. Já tu kombinaci těch dvou pocitů v tu chvíli tak strašně chtěla, to si možná ani nedovedeš představit. A nebo vlastně ty možná jo. Možná to máš s bráchou taky tak. Pak se osmělil a zkusil vzít do dlaně moje prso. Úplně jasně jsem vnímala, jak strašně moc je vzrušený. Ale to já byla také, protože tohle byla pro mne naprosto nečekaná situace, a to ostatní už jsem řekla. Už zase jsem si uvědomovala ten pocit nedočkavosti, až si jí trochu rozevře a pomalu se do ní vnoří.
Trochu jsem ho odtlačila a zeptala se úplně potichu, jako kdyby někdo vedle nás seděl a já se bála, aby to neslyšel: „Páťo, už jsi měl někdy nějakou holku?“
„Přeci víš, že ne, mami, musíš mi všechno vysvětlit a naučit tak, aby se ti to se mnou líbilo.“

Taky šeptal a já se zase zmohla jen na takové to souhlasné: „Ty jsi takovej můj blázínek! Ty to fakt chceš všechno?“
Představa, že bych mu říkala, co mám nejradši a naučila ho, aby mi to dělal, mně zase úplně dostala. Měla jsem co dělat, abych se celá vzrušením netřásla.

Nic neříkal, jen přikývl a dodal: „Musíš být se mnou trpělivá,“ a tak krásně se na mne usmál, že jsem z toho byla skoro hotová.
Už jsem na nic nečekala. Nechal si ode mne přetáhnout přes hlavu polokošili. Došlo mi, že už je to doopravdy docela pěkný mužský, ale to ty víš už taky, viď. Postavila jsem si ho, rozepnula pásek u džín a opatrně mu je stáhla. Zůstal přede mnou jen ve slipech a v ponožkách, ale ty slipy měl napnuté k prasknutí. Já si představovala, jak asi bude trčet, až mu je stáhnu. Úplně hmatatelně jsem v té představě cítila, jak do mne zajíždí.

„Ponožky si sundej sám a teď ty mne,“ to už mne přešla nervozita a vžila jsem se do role paní učitelky.
Rozepnul mi knoflíčky u docela parádní blůzky, kterou si na sebe moc často neberu, ruce se mu chudáčkovi třásly nervozitou. Sundal mi ji a koukal na moji docela pěkně plnou podprsenku. Já z toho byla úplně pryč a šíleně jsem se těšila na každý jeho dotek. Musela jsem ho pobídnout, aby pokračoval.
Rozepnul knoflíček na mých džínách. Pak zip a pomalu mi je začal stahovat. Neměla jsem na sobě nějaké extra sexy prádlo, ale zíral na moje kalhotky jako uhranutý, protože skrz ně trochu prosvítal tmavý trojúhelník. Nechala jsem ho, ať mi džíny úplně sundá a naznačila i průsvitné podkolenky. Byl z toho celý roztřesený.
Zvedl se, já ho objala, stoupla si na špičky a zkusila ho políbit. Ten jeho tvrdolín mne zatlačil na kalhotkách a přiznám se, že mě to ještě víc vzrušilo.
„Pojď, radši půjdeme vedle,“ pobídla jsem ho po chvilce. Šel za mnou jako pejsek. U postele jsem se zastavila, posadila se na pelest a zahákla ukazováčky za ty jeho slipy: „Tohle radši dáme dolů, ne?“

Jen kývnul hlavou, jako že ano a fakt mu úplně vystřelil ven a zůstal trčet pěkně nahoru. Neudržela jsem se, vzala ho na chvilku do ruky. Byl úplně horký. Mrkla jsem na něho a vzala ten jeho žalud do rtů. Jen kousíček. Přejela ho v prstech shora dolů a zpátky. Jenom tiše zaúpěl.
Bála jsem se, aby nevystříknul a rychle jsem přestala a poručila: „A teď zase ty, nejdřív podprsenku,“ zvedla jsem se, otočila se k němu zády a nechala ho, ať se potrápí s háčky.
Trošku u toho něco brumlal, ale byl roztomilý. Když mi ji konečně sundal, otočila jsem se, posadila se na postel, posunula se kousek dozadu, zvedla zadek a zeptala se: „Kalhotky taky dáme pryč?“ Pozorovala jsem přitom ten jeho parádně napřímený kousek.

Katko, přiznám se, že jsem z toho pohledu byla tak děsně vzrušená, že jsem snad i cítila, jak mi ty kalhotky vlhnou. Na ty zase zíral Páťa. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, co po něm chci, ale pak mi je opatrně pomalu stáhnul. Chvilku na mne zase zíral, protože když nepočítám nuda pláže u moře kdysi dávno, tak mne takhle nikdy neviděl. Teď měl před očima to, co všechny mužský magicky přitahuje a já nenechala nohy úplně sevřené k sobě, takže mne viděl náramně pěkně. Dodnes si vybavuju, jak u toho polknul.
Nebudu to už moc protahovat. Nesjpíš by byl chtěl hned dovnitř, ale přitáhla jsem si ho k sobě, přehodila přes nás deku a tichounce mu vysvětlovala, že na milování může být někdy nejhezčí ta předehra.
Nechala jsem ho ať se mazlí s mýma prsama, ať si pohraje s kožíškem a třeba ať jeho prst zkusí vklouznout i kousek dál. Byl úplně vedle z toho, že tam zajel úplně jak po másle. Vysvětlila jsem mu, kde mám nějaká citlivější místa, která si zasluhují pozornost a pro změnu jsem si zase hrála já s ním.
Sice nebyla žádná koupel, ale vzala jsem ho znovu na chvilku do pusy, tentokrát o dost víc, aby věděl, a pak ho nechala zase já líbat mne celou, hrát si s bradavkami a přejít až do klína. Rozevřela jsem mu ji a pobídla ho, ať to zkusí jazykem. Jen jsem se trochu bála, že jsem si nedala aspoň sprchu, ale on to vůbec nevnímal. Zkrátka bylo dost času a nechala jsem ho pro začátek zkusit od spousty věcí trošku. Nevěřila bys, jak ho to hraní zklidnilo. Přestal se třást nervozitou a začalo ho to bavit. Dokonale to pochopil.

Teprve snad po půl hodině jsem ho nechala, aby udělal to, co by byl chtěl udělat hned zkraje. Pěkně jsem si ho navedla a nechala ho jen hodně pomalu do mne klouzat, i když mokrá jsem tedy byla ažaž, což on s úžasem zjistil také. Zase jsem mu vysvětlila, že i tohle se dá dělat na několik způsobů a hravě a snad i díky tomu hned napoprvé bylo to milování docela hezké a nebylo to jen na sedm vteřin a dost. To snad byl kdysi nějaký televizní pořad, co se tak jmenoval, ale nevím, o čem byl.
Když už jsem viděla, že začíná mít dost, tak jsem ho nechala, ať ukáže, co v něm je, což tedy opravdu netrvalo dlouho,“ zasmála se Jana, pohlédla na Katku a dodala: „Šla jsem pak do sprchy a on se mnou. Přála bych ti vidět to nadšení i rozpaky. Byl strašně moc šťastnej, že jsme to spolu udělali, ale rozpačitej z toho, že to asi nebyla žádná extra třída.
Uklidnila jsem ho, že poprvé asi nikdo není mistr světa, ale že se to dá rychle zlepšit, takže do půlnoci jsme zvládli ještě dvě lekce. Rozhodně tam byl po každé té lekci pokrok. Víš, nejhorší na tom bylo, že já se nemohla dočkat každého jeho dalšího doteku. Víno už určitě kolem půlnoci pominulo, ale mne to nepřestávalo bavit. V hlavě se mi pořád jen honilo takové to: „Ty bláho, holka, teď nebudeš muset měsíce čekat na tátu, bude stačit jen naznačit a Páťa už všechno dokončí sám. Vzpomeň si, jak to bylo v jeho věku. Taky byste si užívali pořád. Ale budeš ho muset brzdit nebo tě zničí. Až se naučí, bude to šílený.““

„Tedy Jani, ty jsi úžasná! Páťa má narozeniny koncem března, teď je začátek července a já s ním měla pocit, že mistr světa už je. Jak se stát mistrem světa za rok a čtvrt,“ Kateřina trochu stydlivě vysekla pochvalu Janě, ale pak dodala: „Nojo, jenže já se s ním milovala poprvé před týdnem v úterý tady a podruhé s klukama v pátek a do té doby jen s Břéťou, který takovouhle školu nemá, takže s ním to fakt hlavně dřív bylo těch sedm vteřin a dost, jak jsi teď říkala,“ trochu provinile se cítila Katka. Pak ji ale napadlo: „Vy jste teda museli s Páťou docela pěkně trénovat,“ trochu vyprskla smíchy a hned se omlouvala za nepatřičnost: „Tedy promiň, Jani, to jsem přehnala.“

„Popravdě, nijak extra jsme se neomezovali, ale já většinou bývám v sezóně tři nebo čtyři dny v týdnu mimo, protože dělávám doprovod v rámci poznávacích zájezdů. Je to taky už trochu moje firma, takže o to víc se musím snažit. Myslím, že víckrát, než dva dny v týdnu se to nepodařilo, někdy taky jen jednou, nebo dokonce vůbec, ale obvykle si v rámci jedné tréninkové jednotky dáme dvě nebo tři lekce, jestli to tak můžu nazvat. Pokud si dobře vzpomínám, tak první orgasmus s ním jsem měla asi až po měsíci a pak možná tak při každé druhé lekci. Teď v poslední době už skoro pokaždé. Zlepšil se. Někdo je hotový hned, mně to holt trvá. Ale s mým tátou jsem ho naopak měla hned zpočátku pokaždé. Myslím, že jsme už probrali skoro všechno učivo pro dvojice, zbývají tam tak jedna nebo dvě věci, které jsme ještě nezkusili a Páťa má díky tobě za sebou už i první lekci pro trojici. Přiznám se taky, že ta by mne zajímala, škoda, že jsem ji neviděla. Nikdy jsem takovou nezkusila, ale to jsem už říkala,“
Jana mrkla na Katku a čekala, co na to řekne.

„Já bych asi ještě nějaké lekce pro dvojice potřebovala a Břéťa rozhodně taky,“ smála se Katka, ale pomyšlení na to, že by se Jana dívala na ni s oběma kluky ji prudce vzrušilo.
„Třeba bych se na takovou lekci pro trojice taky ráda podívala,“ mrkla pro změnu ona na Janu.

„Radši těch řečí necháme, Kačko, stejně to milování může být pestré i ve dvou a každá ta lekce se dá příště trošku modifikovat. Páťa je naštěstí v tomhle dost rozumný a nikdy netlačil na pilu, abych tak řekla. Máme takovou dohodu. Akorát jednou, jenže to prostě chtěl zkusit, co by udělalo milování při menstruaci. Nechala jsem ho, ať si to tedy zkusí, jenže když zjistil, že ho má celýho obalenýho červeně, tak toho rychle nechal. Stačilo, že zrovna ten menses vrcholil. Napřed byl nadšený, jak to jde snadno, ale hned napodruhé se podíval a bylo to. Pochopil, že to asi nebude to pravé.“

Katka se zamyslela a pak se docela vážným tónem obrátila na Janu: „Páťa mne pozval sem k vám na tuhle chatu v uvozovkách, ať sem přijedu kdykoliv, když tady bude. Jenže to bych ti ho tak trochu kradla. Přijde mi to být takový blbý.“
„Nebuď pitomá, Katuš, vy dva k sobě patříte. Klucí v jejich věku by chtěli pořád. Já budu jen ráda, když bude mít Patrik nějakou bezva holku, a to ty rozhodně jsi. Akorát teď budeš vědět, že když bude Patrik doma, tak pokud mu to nezakážeš, tak asi občas bude chtít ke mně do postýlky. Když mu to zakážeš nebo to zakážeš mně, já to budu respektovat, ale bude to o důvěře. Měla bys vědět, že když se mne hezky dotkne nebo máme prima náladu, tak si pak najednou bláznivě přeju, aby do mne ten jeho kluk zajel a jen z té představy toho zakázaného milování, to jde úplně samo. Jak už jsem řekla, mám to jako s tátou. Prostě to strašně moc s oběma chci, zřejmě protože je to něco úchylnýho, zakázanýho nebo že to jen tak každý nemá. Já prostě sama nevím a abych se přiznala, ani mne jiný sex teď nepřitahuje.“

„Nebuď blázen, Jani. Vždyť jsem ti řekla, jak to mám já s Břéťou, takže Páťu já nebudu nijak omezovat. Taky ho nemusím vídat každý den, natož mít s ním denně sex, i když se mi to strašně líbilo. Holt máme všichni čtyři takový zvláštní problém, ale pokud to nikomu z nás nevadí, tak se s tím asi srovnáme, ne? Mám to s Břéťou jako ty s Páťou. Stačí málo a vlhnou mi kalhotky. Víc snad říkat nemusím. Snad jen to, že teď to budu občas chtít s oběma o to víc, protože teď jsem si uvědomila, že to, co jsi právě řekla, je přesně to, co já taky cítím. Jen se bojím, co se stane, až na to přijde naše máma. To bude šílený.“
„Víš, co si já myslím? Nejlepší bude, když jí to na rovinu řeknete. Já se s tebou a Břéťou i Páťou srovnám určitě, protože tady mám nejmíň co říkat, ale už jdeme spát.“

„Ty jsi samý překvápko, ty jako fakt myslíš, že mámě to máme říct? Já se picnu. Proberu to s bráškou. Jo a moc ti děkuju za to vyprávění. Bude se mi o vás zdát, ale fakt jdeme spát.“
„Tvoje máma je bezva ženská a vy už jste plnoletí. Napřed bude v šoku, ale když jí to vysvětlíte, nebude vám v ničem bránit. Myslím, že ji znám dost dobře. Ale radit ti nemůžu. Jednou na to přijde tak jako tak a bude se cítit ukřivděná, podvedená a vůbec. Třeba jí to podejte tak, že se to stalo až tady na těch narozeninách a že jsem vás třeba načapala nebo tak něco, ale dej mi vědět, jestli jí to přiznáte, abych držela lajnu s vaší verzí.“

„Tedy, Jani, ty jsi tak strašně bezva! Asi bychom to měli probrat všechno zítra i s Páťou a s bráškou. Myslím, že máš pravdu a snad to máma přežije, když uslyší, že ani ty ani Páťa nám to nevyčítáte.“
„Víš, co, ráno moudřejší večera. Teď z nás mluví víno, ale zítra uvidíš. Třeba to tak dobrý nápad není. Ale teď už jdeme spát.“
„Já snad neusnu a když, tak se mi o vás bude zdát, Jani. Tak dobrou.“
„Dobrou.“