Kateřina 17 – Tenis o spoustu let později

„Hele, Mončo, koukej, co mám,“ ozval se Martin od svého notebooku. Monika se zvedla, přešla do jeho pokoje a nahlédla mu přes rameno. Martin jí vysvětlil: „Jsem si to stáhnul od strejdy, jak jsem ti říkal. Samozřejmě, že o tom neví, to by byl průser. Má tam hromadu lidí a u každého, kdy je diagnostikovali, protože s tou jejich sondou stačí projít kolem něj blízko blizoučko a ona všechno zachytí, takže u každého tam je X měření. Budeš koukat. Nějaký choroby nebo, kdo ví co, vem čert, ale ono to zjistí třeba i to, jestli měli sex za poslední den.“
„Nekecej, to ta sonda od mámy z práce umí i tohle, jo? Ukaž, máš tam taky naší rodinu?“
„Právě že ne. Zjistil jsem, že se tam dají zakázat osoby, které to už někdy rozeznalo. Jasně, že to umí označit toho, kdo s tím zachází, aby se to nepletlo, protože ten je tam pak všude, ale ty osoby to dokonale rozliší.“

„U mámy v práci jsem tam těch sond v takovém trezoru viděla několik. Všimnul sis toho taky?“
„Hm, ale nenapadlo mně, že by s tím mohla být taková sranda. Dovedeš si to představit?“
„Zkusím něco vymyslet, bráško,“ usmála se na něho.

O pár týdnů později.

„Čau brácha! Mám to! A nikdo si toho nevšimnul a možná, že mě ani neviděli. Byla jsem tam jakoby za mámou, ale věděla jsem, že tam nebude. Umíš to napojit? Funguje to přeci s mobilním počítačem, ne?“

O další týden později.

„Ségra! Chceš něco vidět?“
„Ukaž, co máš!“
„Vymazal jsem celou databázi lidí, co tam strejda měl a dneska jsem to vzal do školy, a zatímco ty ses flákala u doktora, zjistil jsem si všechno o celý třídě, o pár profesorech a nejen! Naši už zalezli, ale mám tam i je. O tobě to říká, že máš normální zánět průdušek.“
„No nekecej! Tys to rozchodil! No ty jsi super!“
Monika nadšeně zatleskala rukama a vtiskla Martinovi pusu na tvář. Jeho pohled sklouzl k jejím vnadám, na něž se mu díky jejímu předklonu otevřel pěkný výhled.

„Ale no tak, Marťo, nečum mi tam,“ plácla ho se smíchem Monika po hlavě.
„Je to úžasný pohled,“ nenechal se odbýt Martin.
„Jdi ty, radši mi pověz, co s tím provedeme.“
„To je snad jasný, ne? Budeme s tím čekovat všechny, co známe a bude to prdel, to mi věř!“

O necelý měsíc později.

„Tedy Mončo, řeknu ti, že jsem docela v šoku. Ty jsi něco takového čekala? Máme tu srandu sotva měsíc a pěkná řádka překvápek. Co si myslíš ty?“ zeptal se Martin, když spolu ten večer zasedli k jeho notebooku a projížděli hromady dat, které se jim podařilo nashromáždit.
„No, třeba bychom měli někomu říct, že chemikářka má asi rakovinu prsu v ranném stádiu, ale to dost dobře zatím nejde. To musíme promyslet, protože je fajn a asi o tom neví. Nebo, že ten náš třídní si zřejmě po odpoledních užívá s tou prsatou kočkou z céčka. Sice se líbí všem holkám, ale že by ho nějaká sbalila ještě, když je na škole, to bych byla neřekla. O Procházkovi s Hrubešovou jsem to taky nevěděla a že ten váš tělocvikář má něco s matykářkou, to mě taky překvapilo a je toho víc. Je to prča, jak všichni lžou, co?“

„No jo, ale co říkáš našim? Napadlo by tě, že strejda a naše máma? Vždyť je to její brácha, ne? Táta o tom přeci musí vědět, Mončo.“
„No, to tedy zírám! A ještě ke všemu strejda a obě babičky! Napadlo by tě to někdy?“
„No proto na to čumím jako vrána. Ale ono to umí vyhodnotit nebo spočítat podle různých parametrů, čemu odpovídá biologický věk od toho, co mají uvedený v papírech a obě babičky jsou v tomhle jasně mistryně světa. Hele mámě bude čtyřicet čtyři a píše jí to čtyřicet jedna, a fakt vypadá mnohem líp. To vy ženský umíte. Tátovi je taky čtyřcet čtyři, ale píše mu to čtyřicet dva, což se docela divím. Je nejmíň dvanáct hodin denně v té jejich advokátní firmě a úplně z toho blbne. Strejda Břéťa to samý, ale u počítačů a vypadá dobře, protože dost sportuje. Jenže babička Jana – kolik jí je?“
„Šestašedesát a bude jí sedmašedesát.“
„Kolik bys jí hádala??
„Možná tak padesát, nebo ani ne.“
„No já bych jí nehádal ani tolik a Evě taky ne. Oběma možná čtyřicet pět. To je nenormální, protože tohle je odhadlo na padesát a jednapadesát. Sice jsou obě furt někde na cvičení, plavou a tak, ale taky mají tu firmu a makají, takže tím to nebude, akorát že mají dost peněz a tráví dost času někde na kosmetikách. Tohle ale stejně prostě není možný. Někde je chyba. Nebo myslíš, že plastičtí chirurgové dokážou člověka omladit i tak nějak vnitřně? Blbost.“

„Víš co, stejně se u babičky Jany máme zastavit na čaj a dortík teď o víkendu, já bych jí všechno řekla na rovinu a taky se na všechno zeptala.“
„Hmmm, souhlas, ale zase až tak úplně bych nespěchal. Já bych je všechny ještě chvilku pozoroval. Pokud vím, tak táta říkal, že dneska se zastaví u babičky Jany a máma se ho ptala na Břéťu, jestli tam zajde s ním. Všimla sis toho? Normálně by mě ani nenapadlo takhle uvažovat, ale když vidím, že oni spolu normálně všichni sexujou, tak nevím,“ culil se Martin.

„To jako že by to dělali ve třech, jo?“ Monika se zvědavě podívala na bratra.
„Máma s Břéťou v tom jedou a jsou sourozenci, pokud vím, a strejda s oběma babičkami taky. Břéťa s babičkou Evou, vždyť to je jeho máma. O tátovi a o Janě zatím nevíme. Je to přeci jeho máma, ne?“
„No, to je jasný. Takže ty myslíš, že v tom jedou všichni se všema a že i společně?“
„Právě kvůli tomu bych ještě počkal.“
„No, možná, že máš pravdu, bráško. Jestli v tom jedou všichni společně, tak jak říkáš, tak to tedy bude mazec,“ vydechla Monika. Ve tváři se jí zračilo překvapení, když dodala: „Tedy já bych to do nich byla nikdy neřekla. Dovedeš si to vůbec představit? Třeba mámu a strejdu s tátou? Nebo ty dva s některou babičkou? Jenže babičky vypadají možná mladší než ti dva a jsou to jejich mámy! Já se z toho picnu. To je tedy Sodoma a Gomora. Tobě to nevadí?“
„Nechceš se k nim přidat, ségra?“ popíchnul Martin Moniku.
„Ty jsi blbej, brácha, to jako že ty by sis něco začal s mámou a já se strejdou nebo s tátou? To přeci nejde,“ udiveně pohlédla na bratra.

„Náhodou, máma je pořád kočka a babičky vypadají parádně taky. Podle občanky je to šílenost, ale podle vzhledu by to až tak moc úchylný nebylo. Jasně, že na tebe nemají. Bodejť by taky měly, když nám bude za pár týdnů devatenáct a pak hned maturujeme,“ přitáhnul si sestru k sobě posadil si jí na klín a než stačila něco podniknout, dodal: „V té noční košilce vypadáš úplně božsky.“
„Ty jsi fakt blbej, brácha. Ty bys chtěl být jako oni?“ nevěřícně mu pohlédla do očí, ale uvědomila si, že jí vlastně nevadí sedět bratrovi na klíně jen v lehké noční košilce. S ještě větším údivem si uvědomila, že to šokující zjištění jí nejen nevadí, spíš jí připadá zajímavé.“
„Já bych do toho šel,“ podíval se jí přímo do očí.

Ucítila, že jí na prdelce něco začalo tlačit.
„To jako fakt? Ty bys to na mámu nebo babičky zkusil?“
„Proč ne, na mámu asi jo, když to oni mají takhle, ale napřed bych to musel zažít s tebou, aby to nebylo fiasko,“ objal ji kolem pasu a provokativně se na ni culil.

„Proč já musím mít za bráchu takového magora,“ teatrálně si povzdechla Monika a obrátila oči v sloup. Pak se ale obrátila k Martinovi a pokračovala: „a zvrhlého k tomu!“ dívala se mu pevně do očí, ale usmívala se při tom a rukou mu pohladila tvář.
„Mončo, kdybych chodil s nějakými holkami, tak by to bylo něco jiného. Jenže my pořád jen vymýšlíme nějaké bejkárny spolu, ty říkáš, že holky jsou pitomé a že furt jen čumí do mobilních počítačů nebo si rovnou rozloží srolované displeje a furt si s někým píšou, posílají videa nebo se s tím někým baví se sluchátky v uších, chodily by někam trsat, kecaji jen o klukách, nic neumí a já to mám s klukama taky tak, ale obráceně. Furt jen kecy o šukání, ale myslím si, že většina si jen vymýšlí. Přání otcem myšlenky. Některý aspoň trochu sportují. Půlka je jich tlustých. Vždyť i ten tenis chodíme hrát spolu. Ještě, že nás k tomu táta dovedl. Tak co. Proč bychom se spolu nemohli naučit i tohle. Tobě by to vadilo?“

„Ty bys fakt chtěl, abychom měli sex spolu? My dva? Ty jsi fakt normální úleťák, vždyť je to nenormální, nechutný. Incest je přeci trestný, ne?“ udiveně mu znovu pohlédla do očí, ruce opřené o jeho ramena.
„Měla jsi už nějakého kluka? Neměla,“ hned si také odpověděl sám.
„No, neměla,“ trochu smutně přitakala, ale s vážným tónem hned pokračovala: „Vždyť přeci sám víš, že jsem se nechala už vloni a předloni pozvat na nějaké rande, ale kluci by šli tak akorát někam do nějakého klubu tancovat, dát si něco na baru a pak to na mě zkusit. Vždycky byli ze čtvrtého ročníku a vždycky to bylo stejné.
Byli přesvědčení, že jsou okouzlující géniové a akorát jim šlo jen o to jedno. To se dá snadno poznat. Nezlob se na mně, ale třeba kluci od nás z ročníku mi přišli být fakt dost jako puberťáci, i když se to letos už asi trochu zlepšilo. S těmi bych už vůbec nikam nešla. Mě tahle zábava nebere. Dokonce jsem se doslechla, že o mně začali říkat, že jsem na holky, což není pravda. Ani nebylo moc o čem si s nimi povídat. Já se vůbec nevyznám v té jejich moderní muzice, nic mi to neříká. Mám radši klasiku nebo starý písničky z minulého století, baví mně dějepis a přírodní vědy, ale i sport a nemám ráda takové ty prázdné kecy o ničem. Jsem asi nějaká divná, ale v tomhle jsme na tom úplně stejně, bráško. Nemám pravdu? Třeba na vejšce potkám nějaké rozumné lidi,“ povzdechla si Monika.

„A chtěla bys nějakého kluka? Chtěla,“ znovu si odpověděl za ní a dodal: „Sama víš, že já taky žádnou holku neměl. Ne, že by nebyly pěkné, ale já se s nimi neumím bavit. Takže proč to nezkusit spolu? Nota bene, když vidíš, jak to mají naši. Doufám, že se nebudeš na mě zlobit, ale přiznám se, že když jsem to zjistil, tak první, co mě napadlo, bylo, že bychom to spolu mohli taky vyzkoušet. Když můžou oni, tak co by na tom bylo tak špatného?“ trochu vyzývavě na ni pohlédl.
„Ale to by přeci byl incest, bráško!“ trochu nejistě na něho pohlédla.
„A co oni? Myslím naše. Jedou v tom všichni a vadí ti to? Mně ani trochu. Kdo ví odkdy to tak mají. Prostě to tak mají nastavené a třeba to máme v genech,“ pochopil, že ta její věta byl skrytě vyslovený souhlas, ale přesto Moniku opatrně přesvědčoval dál.

„Popravdě, mně vůbec nevadí, co dělají oni,“ pohodila hlavou směrem k pokoji, kde zřejmě byla Kateřina, „ale nevím, proč bych musela něco takového dělat taky.“
„Mě to přitahuje, jestli mám být upřímný. Ta představa mě docela vzrušuje, tebe ne?“ mrknul na Moniku.
„Bráško, ty jsi fakt úplně pitomej,“ uchopila jeho tváře do svých dlaní a opatrně ho políbila na rty. Pak se odtáhla se slovy: „Nechám si to projít hlavou, ale teď už jdu spát. Ale jsi blázen a nedělej si žádný iluze. Nic z toho nebude!“

Zvedla se z Martinova klína, shrnula si cudně noční košilku a se slovy: „Aby ti nevypadly oči z důlků! Vždyť jsme se přeci x-krát viděli v tom našem bazénu bez plavek a je všechny taky.“
„No, tak ty se mi náramně líbíš, jestli to chceš vědět, ale máma a ty dvě jsou rozhodně pořád ještě náramně sexy. To nemůžeš popřít. Akorát že babičky – to už je asi moc, bez ohledu na to, jak vypadají.“
„Jsi fakt blbější, než jsem si myslela,“ zasmála se Monika a zavřela za sebou dveře od svého pokoje.

Když o něco později zalezla pod deku, vybavil se jí tlak Martinova nářadí, když mu seděla na klíně. Zkusila si na okamžik představit, že by ho do sebe pustila. Zatím to párkrát potají zkusila jen s máminým umělákem. Musela si přiznat, že když pustila vibrace trochu rychleji nebo spíš silněji, bylo to senzační a bylo to dost rychlé.
„Ale přeci jen je to brácha, i když je to fajn ztřeštěnej magor. No jo, ale co ti ostatní naši?“ zavřela oči a zkusila si představit svého otce a strýce, kteří dnes byli na návštěvě u babičky Jany a co tam možná provádějí.
Nedalo jí to a zapnula si svůj tenoulinký notebook a vyhledala porno stránky se situacemi dva plus jedna. Příjemně ji ty detailní záběry vzrušily. Zamrzelo jí, že mámino nádobíčko je momentálně nedostupné.
Vypnula počítač, zavřela oči a zkusila si představit Martina. Kupodivu se jí to okamžitě podařilo a představa, která se jí v polospánku promítnula před očima, jen zvýšila příjemný pocit, který měla z toho porna. Usnula s myšlenkou, že je nejspíš asi taky pěkně úchylná.

Martin usínal mnohem snáz. Moniku znal velmi dobře a bylo mu jasné, že ta už nebude myslet na nic jiného než na to, jak si takový úlet zdůvodnit. Zkusil si ji představit nahou na posteli a podařilo se mu to okamžitě. Vzápětí usnul s parádně kamenným klackem.

O dva dny později, ve čtvrtek, dohrál Martin set se svým tenisovým partnerem, nechal ho odejít do šatny s tím, že ještě mrkne na sestru, jak jí to jde na vedlejším kurtu.
Dohrávaly game a nikdo už po nich nešel. Dívky skončily o pár minut později a Martin navrhnul: „Mončo, viděl jsem, že to podání ti dneska moc nešlo, po nás už sem nikdo nejde, pojď, vezmeš si ještě košík míčků a zkusíš si to. Já ti tady postavím kuželku a budeš se trefovat aspoň někam k ní. Vlak by nám stejně asi ujel a další jede o půl hodiny později.“

U čtvrt hodiny později zamířili do šaten. V hale byl už jen vrátný. Martin si omotal ručník kolem beder a když uslyšel z dámské šatny sprchu, vyrazil tím směrem. Ručník potichu pověsil na věšák a chvilku pozoroval Moniku, jak si s čepicí na hlavě vychutnává teplou sprchu. Nevšimla si ho hned. Znovu si uvědomil, jakou má parádní postavu. Otočila se teprve po chvilce a zůstala zírat na svého bratra, kterému se jeho nářadí pěkně zvedalo.
„Brácha, co blbneš! Ještě tě tady někdo uvidí a bude průser!“ tiše na něho houkla.
„Neboj, je tam jen vrátný a něco si čte. Smím si tam k tobě vlézt?“ uvědomil si, že jí nevadí on, ale představa, že by je někdo spolu nachytal.
„Jsi fakt blbej! Pořád to říkám! Neblázni!“ Na nic ostřejšího se nezmohla.
„Neboj, dneska žádný incest, ségra,“ tiše se smál Martin. „Jen jsem tě chtěl takhle po tenisu vidět. Víš, že jsi fakt kočka?“ při těch slovech se natlačil k Monice do sprchy.

„Tedy bráško, ty jsi cvok! Ty to fakt myslíš vážně? Docela pěkně smrdíš,“ pokrčila nos a nedůvěřivě na něho pohlédla, když ustoupila, aby se mohl smočit pod sprchou.
„Jasňačka, že to myslím vážně! Ale to víš, že ne tady. Neboj. Radši vem ten sprcháč a pořádně mě namydli a nestyď se. Začni zádama. Musíš mě namydlit všude a pořádně. Já pak ještě namydlím tebe, ať z toho taky něco máš,“ se širokým úsměvem lehce šokoval Moniku a podal jí tubu s gelem.
Trochu zaváhala, ale pak si stříkla gel do dlaně a rozetřela ho Martinovi po zádech.

„Paráda, je to příjemný. Sám si tam nedosáhnu. A můžeš až dolů,“ pobídl ji a čekal, zda poslechne. Vzápětí ucítil její ruku přejíždět po svém pevném zadku. Musela si přiznat, že jí to přišlo být úžasně erotické. Žádného kluka se ještě takhle nedotkla.
„Spokojený?“ s trochu smíchu ve hlasu se otázala Monika.
„Říkám, že paráda. Teď já tebe. Otoč se!“ vyhověla mu a přes rameno podala tubu se sprchovým gelem. Rozvážně jí roztíral pěnu po ramenou a dlouhými tahy po zádech. Rukou jí přejel po hezky tvarované pevné prdelce a nechal hranu ruky vklouznout mezi její půlky až úplně dolů.
„Ale no tak, kam mi to saháš,“ ucukla trochu polekaně Monika a otočila se.

„Máš krásný zadeček, tak co? Na tady máš gel a teď pěkně zepředu.“
„Brácha, ty jsi cvok, to se přeci nehodí,“ stydlivě odporovala Monika, když si přebírala tubu s gelem. Současně fascinovaně hleděla na Martinův napřímený úd s naběhlým, úplně odhaleným žaludem.
„Začni v podpaží a vezmi to až dolů,“ usmál se na ni a zvedl ruce. „Ta igelitová čepice je sexy,“ zkusil zažertovat. „Půjč mi pak ten gel a já taky namydlím tebe.“
„Pořád říkám, že jsi blbej. Vypadám jako strašidlo,“ kabonila se, ale zároveň si vychutnávala to, jak se jí na Martinově těle pod její dlaní mění gel na bohatou pěnu. Sjela postupně rukou až k jeho bohatému ochlupení. Překvapeně zjistila, že jeho pach, ktertý už zmizel, jí před tím byl docela příjemný. „Tak a tady už ty,“ chtěla proceduru ukončit.
„Ale kdepak, jen pokračuj a půjč mi ten gel, já si takhle pěkně namydlím tebe. Je to báječný, když mě mydlíš zrovna ty.“

Podala mu gel se slovy: „To přeci nejde. Radši toho necháme!“ oči jí klouzaly ke chvějícímu se Martinovu kopí.
„Když to nezkusíš, nemůžeš vědět, jestli to jde nebo ne,“ usmíval se na ni a vymáčkl si do dlaně pěknou hromádku gelu. Při pohledu na její o poznání zvětšené bradavky jeho vzrušení narostlo, protože pochopil, že jí ta hra vzrušuje také.

Nanesl gel na její ramena a pozoroval, jak se mění v pěnu. Nerozhodně ho pozorovala.
„Neboj, jestli někdo potřebuje pořádně namydlit, tak je to on,“ kývnul hlavou dolů, aniž se přestal dívat do jejích očí. Po krátkém zaváhání přistoupila na jeho hru, sjela rukou až k jeho ztopořenému klacku a zlehka po něm přejela. Ostře vnímala, že jeho dlaň se spoustou pěny sjela k jejím ňadrům, ale neušlo jí, že i Martin se při doteku její ruky malinko zachvěl. Jemné mazlení jeho ruky s jejími pěkně tvarovanými ňadry jí zvýšilo tep. Sebrala odvahu, sevřela jeho kopí pevněji ve své ruce a přejela tam a zpět.

„Jsou nádherný, dokonale hebký a hladký a ta tvoje ruka je taky báječná. Líbí se ti to?“ zašeptal.
Polkla a zašeptala stejně tiše: „Jo, je to takový zvláštní. Nikdo se mně takhle ještě nedotýkal,“ s rozpaky mu pohlédla do očí.
Začínalo se jí zmocňovat nezvladatelné vzrušení.
„To mně taky ne, sevři ho pevněji a zrychli. Je to nádhera, když mi to děláš ty, Moni.“
„Tobě už to tahle někdo dělal?“ překvapeně se tiše otázala.
„Leda já sám, ale tohle je úplně jiný level,“ usmál se na ni a jeho ruka, jejíž prsty zlehka kroužily kolem jejích špuntíků, přejela i s hromadou pěny k jejímu kučeravému ochlupení. Cítil, že její ruka přidala na intenzitě a došlo mu, že jeho výdrž nebude nijak závratná. Koneckonců, něco takového zažíval poprvé.

„Stejně jsi pitomej a já taky,“ se vzrušeným pohledem zašeptala.
„Smím dál?“
„Vždyť ti říkám, že jsi pitomej,“ trochu plaše se usmála, ale malinko se rozkročila.
Nechal prsty proklouznout jejími chloupky a zmizet v pootevřené štěrbince. Vychutnával si tu neuvěřitelnou hladkost. Možná, že to bylo tou pěnou. Nevěděl. Jemně projel mezi laplíky až dozadu a zase se vrátil. Monika syknula vzrušením.
„Bože, to je úžasný, jestli ještě malinko zrychlíš, tak okamžitě vystříknu. Chceš to vidět?“

Kývla hlavou, soustředila svůj pohled na jeho ztopořený pyj a zvýšila rychlost i intenzitu stisku své ruky. Zároveň vnímala, že jeho prsty neuvěřitelně zrychlily. Začala hlasitěji vzdychat. Bylo to něco jiného než s vibrátorem. Bylo to šílené a do toho se Martin najednou vzepjal v bocích a ze špičky jeho kůlu vystříkla šedobílá smetana na její bok. Vzápětí druhá dávka a pak ještě jedna menší. Ta jí stékala po ruce.
Jeho prsty sice na okamžik zpomalily, ale teď už znovu kmitaly nahoru dolů po jejím poštěváčku. Musela se opřít rukou o stěnu sprchy a vzápětí se už jen s hlasitým zaúpěním svezla Martinovi do náručí. Chvilku oba jen hlasitě oddechovali, pak Martin zašeptal: „Bylo to úžasný sestřičko.“
Zvedla k němu své provinilé oči, stoupnula si na špičky a vtiskla mu něžný polibek: „Jo, to bylo, bráško!“
„Ale teď nechci bejt hnusnej, ale musíme rychle spláchnout pěnu a běžet na vlak!“
„Jo, to musíme, utíkej honem tam k vám,“ vzala sprchu do ruky, opláchla z Martina zbytky pěny a vytlačila ho ven ze sprchy. Na dálku mu poslala vzdušný polibek, a zatímco se rychle utíral, aby za sebou nenechal mokré stopy, sama ze sebe opatrně opláchla zbytky pěny a bratrova spermatu.

O pár minut později už oba zavěšeni do sebe spěchali na vlak do Černošic.

Ještě o něco později, když už byl doma klid, otevřel Martin opatrně dveře do pokoje k Monice, kde ještě svítila lampička: „Smím na okamžik?“ tichounce se otázal.
Normálně by ho odbyla, ale teď to bylo jiné: „Jasně, že smíš, bráško,“ její šťastný úsměv ho potěšil. Odložila knihu. Posadil se opatrně na kraj postele, uchopil ji za ruku a tiše spustil.
„Po tom tenisu to bylo tak nádherný, Moni, hrozně moc bych si přál to zase někdy zkusit a pokračovat. Moc ti to vadilo?“
„To víš, že ne, jinak bych ti to byla nedovolila,“ pohlédla mu zkoumavě do očí a pokračovala: „Ty to myslíš vážně, Marťo?“
„Co? To pokračování? To je přeci jasné, že bych chtěl!“
„To já vím, ale ptala jsem se na ty ostatní,“ pohledem někam za stěnu naznačila, koho tím myslí.

„Hned asi ne, Moni, ale až budeme připravení, tak určitě jo. Strašně moc by mě zajímalo, jak se budou tvářit, až jim řekneme, co víme a co řeknou na to, že to máme jako oni a že bychom se přidali. Představ si, že bych přišel za mámou a řekl jí, co víme a že bychom se chtěli přidat,“ opatrně se zasnil Martin. „Zajímalo by tě to? Zkusila bys to s tátou?“
„Ty jsi fakt blázen, bráško! To jako že bych já šla sama za tátou nebo strejdou, jo? To já nedám. Ty bys fakt šel za mámou a zkusil bys jí to navrhnout?“ trochu rozpačitě pohlédla na bratra.
„Já to určitě někdy udělám. A co ty, kdyby někdo z nich přišel za tebou?“
„To nevím, to by záleželo. Stejně si myslím, že je moc brzy vůbec na to o něčem takovém i jen mluvit. Víš, že jsem o dobrou hodinu starší a že jako mladší mě musíš poslouchat,“ tiše se zasmála.
„Takže, když s nimi by to záleželo, jak říkáš, tak se mnou by ti to nevadilo?“ snažil se Martin získat jasný souhlas.
„Dneska to bylo úžasný,“ usmála se na něho.
„Dal bych ti na ní malinkou pusinku na dobrou noc.“

Chvilku mu s rozpačitým úsměvem pohlížela do očí, ale když v nich objevila vzrušení z toho, co snad ani neočekával, pomalu vysunula zpod své deky koleno a deku ještě pomaleji odsunula kousek stranou. Otevřel se mu pohled na její tmavý klín shora orámovaný noční košilkou. Chvilku na to představení nevěřícně zíral, pak se sklonil a na horní okraj napůl rozevřené štěrbinky ukryté mezi kadeřavými chloupky vtiskl něžný polibek.

S napětím sledovala jeho počínání a neušlo jí, že se mu v krátkých kalhotách od pyžama zvedla do pozoru jeho chlouba. Schovala koleno zpět pod deku, prsty se pootevřeným rozparkem lehce dotkla jeho žhavého údu a tiše zašeptala: „Nikdy bych byla nevěřila, jak se mi bude líbit vidět, jak z něj stříká ta tvoje šťávička. Ani jsem si vlastně nikdy nemyslela, že něco takového uvidím nebo že bych to chtěla vidět.“

Věděla, že sama sobě lže a že lže i jemu, protože posledně usínala s představou, jak přesně ten samý nástroj dokonale vyplňuje její jeskyňku.
„Bude se mi o nás zdát,“ zašeptal a něžně ji políbil na rty.
„Mně taky,“ tiše vydechnula.

Když potichu odcházel do svého pokoje, tiše za ním zavolala: „Nechám si projít hlavou všechno, co jsme si dneska říkali.“
„Já zítra ráno jdu do školy až tak na desátou, protože první dvě hodiny odpadly. A co ty?“
„Vždyť nás do Prahy vždycky ráno veze táta nebo máma, Marťo,“ udiveně polohlasně protestovala Monika.
„Chodíš do stejné třídy jako já nebo ne?“
„Ty jsi fakt děsnej, bráško! Nemusí být přeci všechno hned. Běž radši spát.“