Klub 03

Provokativní debata

Sobota i neděle proběhly v naprostém klidu. Jak Irena řekla, tak i udělala a Honzu odkázala do patřičných mezí s poukazem, na jeho odpudivý dech. Honza se ani moc nebránil, protože mu samotnému bylo zle. Vašek s Ivou věděli své. Páteční pozdní večer je plně uspokojil, obzvlášť, když se s Irenou dohodli, že by určitě nebylo na škodu ve zvýšeném bezpečnostním režimu něco podobného zopakovat.

Hned v úterý Irena nedočkavě vytočila Ivanino číslo.
„Ivo, jak byste to s Vaškem viděli? Mně se totiž od příštího týdne naskytla možnost dělat skoro až do konce září au pair v Anglii. Letěla bych tam v sobotu. Mohli bychom se ještě do té doby setkat?“
„Já můžu jen ve čtvrtek, zavolám Vaška, jak na tom je.“

Dohodli se, že ženy na Vaška počkají na zahrádce nedaleko jeho domu, protože nevěděl přesně, v kolik dorazí ze schůzky, kterou nemohl odříct, ale tu příležitost si rozhodně nechtěl nechat ujít.

V okamžiku, kdy obě uviděl sedět u stolku s kávou a minerálkou, se mu ozval mobil: „Ahoj, tatí, jsem tady u tebe doma. V kolik dorazíš? Mám připravit nějakou mňamku? Máma dneska dorazí nějak pozdě a já nemám co dělat.“
„Jejda, moc jsem s tím nepočítal, ale budu tak za půl hodiny,“ vyhnat Lenku nemohl, takže mu bylo jasné, že bude muset oželet zábavu, kdy jen pomyšlení na ni ho příjemně vzrušovalo.

Když tu nepříjemnou zprávu o odkladu zábavy na někdy po Irenině návratu oznámil oběma kráskám, bylo vidět, že jejich nálada opadla.
„Holky moje, tak aspoň jeden drink na zlepšení nálady. Pro Ivu mám ještě jednu jobovku. Teď jsem měl schůzku se zákazníkem a nejméně na dva týdny, spíš na tři musím odletět řešit nějaký průšvih. Bude to těžké dohadování a technici musí zjistit úplný rozsah. Pěkná havárie, jenže nejspíš způsobená těmi blbouny za mořem.“

Půl hodiny si ještě povídali, přislíbili si nápravu, a nakonec se rozešli ve skvělé náladě s očekáváním věcí příštích, na něž se budou těšit o to více, čím delší pauza všechny čeká. Vaška i Ivanu mile překvapila Irenina ochota a aktivita, s jakou chtěla páteční řádění v nějaké podobě opakovat. Irena se nestyděla otevřeně na ten zážitek vzpomínat, byť s ohledem na další hosty jen velmi potichu.

Vaška doma čekal připravený stůl s lahví vychlazeného vína, které měl v lednici vždy připravené. Zálibně si prohlížel Lenku v lehkých letních šatech a opět si ji porovnával s Irenou. Nemohl si odpustit, že si jí při přípitku představil svlečenou na své široké posteli. Zastyděl se za své myšlenky, ale neodolal, aby se nezeptal: „Co kluci, Leni? Nikdy jsi mi o žádném neřekla? Nejsi náhodou spíš na holky?“
Otázka ji zaskočila, nikdy se jí takhle přímo nezeptal, ale podívala se mu se zářivým úsměvem do očí.
„Ale tati, no tak! Abys věděl, většinou jsou kluci tam od nás pitomci, zkrátka tady na tom gymplu jsou víceméně jen samí puberťáci. Ale přiznám se, že s jedním jsem letos chodila, ale když jsem zjistila, že se pochlubil svým kamarádům, tak jsem ho pustila k vodě. Už chodí s jednou holkou z béčka. A co ta tvoje Ivana?“
„Ivana dobrý. Co máma?“
„Taky dobrý, akorát že ten Richard od nás konečně odešel, ale ona už si delší čas říkala, že to s ním není k vydržení. Vždyť víš. Takže teď je docela happy. Aspoň si myslím. Zastav se u nás někdy. Myslím, že tě ráda uvidí.“
„Pořád je to taková kočka? Pár let si už jen telefonujeme kvůli tobě,“ s trochou nostalgie se otázal a dodal: „Taková krásná štíhlina a fakt nemáš kluka?“
„No fakt ne! A už toho nech, to se přeci nehodí, aby ses mě vyptával na takové věci.“

Vaškovi to nedalo, aby nenaznačil tu druhou možnost: „Nebudeš tomu věřit, ale Honza, Ivany kluk…“
„Já vím, kdo je Honza. Náhodou jsem ho přece i viděla a je to docela sympaťák,“ přerušila ho.
„No jo, jenže on tak nějak od jara chodí s holkou, co vypadá trochu jako ty, akorát je blond. Navíc se zjistilo, že ona je i na holky. Tak se nezlob, že jsem se zeptal. V dnešní době je to přeci normálka, ne?“
„Normálka asi úplně ne, ale nikoho to už nepřekvapí. Hele, a to on ten Honza má jako obě?“ zvědavě se otázala.

Vaškovi došlo, že se pustil na tenký led a rychle vycouval.
„No to já nevím, to je spíš otázka na něj. Iva se jen krátce zmínila a znáš mne, já se na osobní věci nikdy moc neptám. Ale když se to stalo u nich, tak jsem se tě holt jen zkusil zeptat,“ zubil se na Lenku.
Zamyšleně se na něho podívala a po chvilce ho šokovala: „Kdyby byli všichni kluci, jako ten debil, co jsem s ním chodila, tak by to snad s holkama bylo lepší. Škoda, že nikdo, koho znám, není tak prima, báječný jako ty.“
„Děkuju za poklonu, ale, bohužel, jsem tvůj táta, mně asi sbalit nemůžeš. Asi to budeš muset zkusit s nějakou tou holkou. Třeba v šatně po florbalu,“ zazubil se na ní provokativně a dodal, aby zklidnil situaci: „Nebo časem najdeš někoho, kdo tě nezklame. Já pro tebe nejsem perspektivní a taky se to nesmí, ale na druhou stranu sama přeci tak trošku říkáš, že je škoda, že jsem tvůj táta,“ zasmál se a podíval se jí úplně vážně do očí.
Myšlenka, že se jí líbí jako chlap a jistota, že ona se líbí jemu jako žena, jím lehce otřásla, ale z rozpaků mu pomohla Lenka.
„Teda to je debata, radši nám dolej skleničku nebo si začnu myslet, že mně balíš ty.“
„Náhodou, mně se ta debata líbila. Jsi bezva a moc hezká. Ale na kluky si dávej bacha. My chlapi občas býváme hrozní pitomci. A tu holku jsem myslel vážně. Co ty víš, jaká by byla. No a pokud jsi to pozvání myslela vážně, tak to s mámou proberte a dejte mi vědět. Já o víkendu sice letím někam za moře a budu tam dva, možná tři týdny, ale rád se u vás zastavím. A mámě ani muk o tom, co jsme si tady říkali.“

„Jasně, že ani muk, kdybych jí to řekla, myslela by si, že jsi zvrhlík, co balí svojí dceru a mně by vynadala, že jsem tě provokovala,“ mrkla na tátu.
„Neboj, máma byla pěkná divoška. Tos nevěděla? Jednou ti třeba poví, co před léty vyváděla. Možná, že jsi v tomhle po ní. Ty sama bys ale měla vědět, že provokuješ každého mužského už jen tím, jak báječně vypadáš, obzvlášť v těch krátkých letních šatech.“
„Takže se ti fakt líbím, jo? Musíš mi někdy povědět, co se ti na mně líbí a co máma vyváděla,“ provokativně se zeptala Lenka, kterou ta debata začala bavit také.
„Jasně že se mi líbíš. Každá dcera se musí líbit svému tátovi a ten je na ni pyšný. Ale když chceš provokovat, tak jo, už jsem ti říkal, že z určitého pohledu je škoda, že zrovna ty musíš být moje dcera, když jsem na tebe tak pyšný.“

„Hmm, a co bys dělal, kdybych nebyla tvoje dcera?“ pokračovala ve hře.
„To by se vidělo asi podle okolností, ale už toho necháme. Jsem zkrátka tvůj táta a tím je to dané. Jasňačka?“
„Jasňačka. Škoda, bylo by možná zajímavé, ty okolnosti probrat, co ty si o tom myslíš?“
„Radši toho fakt necháme, Leni, tohle je nebezpečná hra, platí? Ale co my víme. Třeba ty okolnosti probereme někdy až se vrátím.“
Od toho okamžiku cítil naprosto jasně, že jeho dcera by možná byla schopná dotáhnout takovou hru do konce nebo téměř do konce. Prostě si tím byl najednou jistý. On sám rozhodně ano, ale nehodlal to v žádném případě dopustit.

Ještě asi hodinu či snad déle si povídali o budoucí maturitě, uplynulých prázdninách, budoucí škole a spoustě dalších věcí a bylo mu smutno, když se nakonec Lenka zvedla, dala mu pusu na tvář a odešla.

Chvíli se zaobíral myšlenkou, že třeba Lenka není jeho skutečná dcera, protože jemu vzhledově podobná nebyla ani trochu. Pak raději myšlenky toho druhu zapudil. To, že je Lenka jeho, přijal jako fakt v okamžiku, kdy přišla na svět, protože s její matkou spolu žili už dost dlouho. Nechtěl to měnit a ani nechtěl po ničem pátrat, i když důvodů by byl měl tenkrát dost a dost.

Asi tak o dva týdny později si Honza večer doma postěžoval.
„Mami, já se z tý Ireny snad picnu. Ona si klidně odjede do Anglie a mně tady nechá, a to se se mnou pořádně po té ostudě na chalupě u Vaška ani nerozloučila. Akorát mi posílá esemesky, že mě miluje a že se na mě těší. Podívej: Can’t wait, tady píše. Všichni mají nějakou holku a ta moje si zmizí. Myslíš, že to fakt myslí vážně? Neměl bych si najít nějakou jinou?“
„Honzíku, ty jsi fakt pitomej. To musíš přeci vědět, jestli tě má doopravdy ráda. Jestli se s ní chceš rozejít jen kvůli tomu, že odjela na tři týdny do Anglie, tak běž do háje. Co mám říkat já? S tvým tátou už spolu prakticky nežijeme, přijede sem párkrát do týdne přespat a o nic se nezajímá. Budeme se rozvádět. Vašek má práci, kdy každou chvíli musí někam odjet a někdy je to třeba i na měsíc. To je tak, když jsi v něčem fakt dobrej, tak s tebou pak všechno vymetou.“
„Jo, a ty ještě navíc uděláš takovou blbost, že jedeš na rande se svým bývalým kamarádem. To ti to fakt toleruje?“
„Hele, nestarej se. Máme dohodu, že dokud nejsme svoji, tak nemáme žádné závazky, akorát si musíme všechny tyhle věci přiznat. To je snad fér, ne?“
„Tak proč nezavoláš tomu svému kolínskému kamarádovi, když si stěžuješ, že jsi sama, že je ten tvůj Vašek věčně pryč?“
„Ty jsi fakt někdy úplně pitomej. Vašek je ten nejlepší mužský, jakého jsem za celý svůj život poznala. Taky protože mi nikdy nic nevyčítá a je neskutečně hodný a obětavý.“

„A to ostatní dobrý?“
„Jaký ostatní? Nic jinýho už není!“
„Mami, všude čtu, že základem všeho je dobrý sex. To máte dobrý?“
„Teď jsem ti řekla, že jsi pitomej. Ale jo, když to chceš slyšet, tak je bezkonkurenční. Spokojenej? Vždyť jsi tuhle čuměl na to video, ne? Tak se tak blbě neptej. Když si budeš chtít tu svojí Irenu udržet, dobrý sex ti rozhodně pomůže.“
„Takže ti chybí, že jo? Koneckonců, ptal jsem se blbě, máš pravdu, protože z toho, co jsem u něj v počítači viděl, je to úplně jasný. Byla jsi neuvěřitelně sexy a on je asi fakt borec,“ trochu závistivě a posmutněle konstatoval.

„Už toho nech, prosím tě. To rozhodně nebylo video pro nikoho jiného než pro mě s Vaškem. Ale když to chceš slyšet, tak jo. Stýská se mi po něm. A dost už těch řečí. Stačilo.“
„Nojo, sorry. To je asi tím, že tady není Irča a že jsem to na té chatě tak pohnojil.“
„Neboj, oni se oba někdy za týden vrátí a zase bude dobře,“ usmála se na svého syna, ale sama pro sebe usoudila, že dneska asi bude nejvyšší čas udělat si dobře sama.

„Hmm, Irena až za deset dnů, to snad abych si to udělal sám.“
„Jako by snad četl moje myšlenky,“ blesklo jí hlavou, ale vzápětí Honza dokončil myšlenku: „Můžu si dát ještě jednoho panáka? Pak se půjdu mrknout na internet.“
„Nojo, nalej mi taky ještě trošku toho rumíku. Dám si sprchu a půjdu si číst.“

Kolem jedenácté Ivana zaregistrovala, že Honza zhasnul. „No konečně, pomyslela si,“ opatrně vstala, vytáhla z úkrytu svého umělého pomocníka se spoustou funkcí, uvelebila se na posteli, vyhrnula si noční košilku, vymáčkla z tuby trochu lubrikantu a začala v zrcadle sledovat, jak to vibrující náčiní mizí v hlubinách její opuštěné kundičky. Pohled na sebe samu jí dělal dobře. Věděla, že ještě pořád je pěkná.
Hrála si snad deset minut a vyvrcholení nepřicházelo. Nedokázala se po té debatě se synem soustředit, přestože byla stoprocentně zaujatá pozorováním svého vlastního přirození. Vůbec si nevšimla šramotu za dveřmi, které se pomalu otevřely. Teprve Honzův hlas ji vytrhnul ze soustředění.

„Neruším? Ještě si čteš? Ještě mě napadlo…“ zůstal zkoprněle stát a větu nedořekl.
Jeho oči těkaly z odrazu v zrcadle přímo na matku a zpět. Pod různými úhly sledoval její rozevřený klín a velikého robertka vrnícího v její ruce a mizícího v záplavě tmavých kadeřavých chloupků zformovaných do pěkného trojúhelníku.
„Ježíši, co tady děláš? Mazej pryč, Honzo!“ vyděšeně vykřikla Ivana.
Jenže Honzu to divadlo úplně magicky přitáhlo: „None! Ukaž mi to ještě jednou, jak si to děláš, mami.“

„Padej pryč! Tady nemáš co dělat,“ skoro ječela frustrovaná Ivana. Cítila se hrozně.
Takhle si hrála někdy před Vaškem a on před ní, občas je to bavilo, ale nikdy před nikým jiným. S manželem nikdy. Nebyl na to. No a těch pár příležitostných záletů – na tyhle věci nikdy nedošlo. Až Vašek ji do toho úplně vtáhnul. Oba se rádi předváděli před tím druhým. Honza jako kdyby to tušil.
„Dělala sis to někdy před Vaškem?“ posadil se s těmi slovy na kraj postele.
Konsternovaně na něho civěla. Nezmohla se na jediné slovo. Stáhla si vyhrnutou noční košili a přikryla si nohy dekou.
„Nebo jste si to dělali navzájem?“ pokračoval v tvrdém výpadu Honza.

„Už jsem řekla, padej odtud!“ Ivana se trochu vzpamatovala a snažila se odstrčit Honzu směrem ke dveřím.
„Počkej, co blázníš, vždyť nic nedělám, jen se ptám. Tak mi zkus odpovědět!“ díval se, jak si shrnula lehkou noční košili, pod níž se rýsovala její pěkná ňadra a jak si přes sebe přitáhla přikrývku a trochu litoval, že to úžasné, neočekávané divadlo skončilo.
„To je moje věc a ty běž spát,“ už trochu klidněji, ale pořád ještě rozzlobeně se snažila Honzu vystrnadit ze své postele a z pokoje.
„Ne, já to myslím vážně, pověz! Chtěl bych to vědět i vidět. Jsme tady sami, ty tady nemáš Vaška a já Irenu. Já si to taky dělám sám, tak co? Ireně si o tohle říct nemůžu, měla by mě za úchyla, ale doma si snad tohle říct můžeme, ne? A třeba i ukázat?“ věděl, že provokuje, že je dost daleko za hranou, ale nebál se toho.

Před tím si spolu dali po třech malých sklenkách rumu a cítil se báječně uvolněně. Viděl, že máma naprosto neví kudy kam a líbilo se mu provokovat ji. Normálně takový nebyl, ale teď se náramně bavil. Bylo to zvláštním způsobem sexy.
Ivana se trochu zklidnila, ale snažila se Honzy zbavit: „Co blázníš, co je to za řeči! Vzpamatuj se, Honzo, a radši běž!“
„Počkej, já to myslel vážně, podívej, jak se mi z toho postavil. Pojď můžeš pokračovat a já si to udělám s tebou,“ odhrnul si nestydatě kalhoty od pyžama a vystavil na odiv svůj nástroj, který opravdu parádně trčel. Vyzývavě si po něm přejel rukou tam a zpět, až se jeho veliký žalud zablyštěl.

Ivana polkla. Jeho drzost jí vzala dech.
„To přeci nemůžeš myslet vážně, Honzo! Ty jsi fakt praštěnej. Normální úchyl. Koukej jít spát!“
Honzovi ale neušlo, že se máma nedívá na něj, ale na jeho trčícího kamaráda. Dodal si odvahy, natáhl se po růžovém robertkovi, vzal ho Ivaně z ruky, stisknul tlačítko a podal jí vrčící hračku zpátky se slovy: „Tak co, zkusíme to spolu?“

Beze slova si vrčítko vzala a nevěřícně zírala na svého syna.
Ten provokoval: „Hele, líbí se ti? Ta tvoje vypadala nádherně. Ukážeš mi tedy taky, jak si to děláš?“
„Ty si fakt nedáš pokoj? Radši padej do postele, Honzo! Mně ten tvůj pinďour fakt nezajímá.“
„Ale díváš se na něj, takže tě asi zajímá. Přestaň se bát, pojď, každej sám sobě. Aspoň to bude zajímavější,“ nepřestával tlačit na pilu Honza, protože pochopil z intonace jejího hlasu i z dalších signálů, že jeho situace není ztracená.
Máma byla nadržená stejně jako on. To mu bylo jasné.
Zatlačil ještě dál: „Přeci ho nenecháš běžet naprázdno. Klidně bych ti to s ním udělal, jestli se sama stydíš. Byla by to ještě větší zábava. Tebe by nevzrušilo, kdybych ti to dělal? S Vaškem jste to přeci zkoušeli, ne? Něco jsem zahlédl.“
„Jenže ty nejsi Vašek, ale můj syn, tak se vzpamatuj! Ty jsi normálně upadnul někde na hlavu, ne?“

Bez dalších slov se zvedla, popošla ke dveřím, otevřela je a naznačila svému synovi, aby její ložnici opustil.
Zvedl se jen neochotně a se slovy: „Vždyť je to taková škoda a nic špatného bychom nedělali. Tak třeba zítra. Stejně jsme tady sami a táta je kdo ví kde,“ zklamaně se odšoural z pokoje.

Zalezl do postele a po zbytek noci měl těžké spaní. Před očima neustále viděl, jak si jeho máma hraje s vibrátorem a připomněl si i některé okamžiky z Vaškova počítače. Nemohl se těch přestav zbavit, takže si nakonec udělal dobře sám. Sice usnul, ale probudil ho sen, v němž ten zatracený kus umělé hmoty zasouval do vyholené růžové kundy a cizí hlas ho ponoukal: „Jo, to je ono, jen jí to dělej pořádně!“

Probudil se z toho snu, bylo už ráno a slyšel, že máma je zřejmě v koupelně a čistí si zuby. V noci se rozhodl, že se ji přeci jen zkusí přesvědčit. Převládl v něm dojem, že v jednu chvíli málem jeho prosbám vyhověla a možná, že nakonec vyhoví. Zvedl se, aby zjistil, jaká je situace.

Ivana na tom byla podobně. Vibrátor sice odložila, protože na nějaké hraní už neměla pomyšlení, ale Honzovo naléhání jí spánek nezlepšilo.
„Holka, on to myslel úplně vážně a chvilku se na tebe díval. Jasně, že jsi ho vzrušila. Ten jeho pinďour vypadal neskutečně. Třeba by mu pomohlo s tou jeho Irenkou, kdybys ho nechala, aby se na tebe díval. Irena přeci naznačila, že je Honza dost nemožný a pořádně ji ještě asi nepomiloval, moula jeden. Možná jsi neměla být tak přísná.“
Jenže pak si uvědomila, že chlapi jsou pořád jen chlapi a kdo ví, kam by to vedlo, což rozhodně nechtěla připustit. Představa, že by se taková hra zvrhla do milování ji téměř paralyzovala, ale červík v ní hlodal. „Počkej, co by na tom bylo tak špatného? Chlapů jsi přeci pár měla a většinou za moc nestáli a Honzovi by to třeba pomohlo? Jen si přiznej, že ti ta debata zase až tak nepříjemná nebyla a že si tady teď půl času představovuješ, jaké by to asi bylo, kdyby…“
Když si uvědomila obludnost té myšlenky, hluboce se zastyděla, ale spaní bylo nadlouho pryč. Ta myšlenka a podobné se jí honily hlavou neustále, takže usnula až k ránu.

Teď stála v noční košilce před zrcadlem, kartáček na zuby v ústech a dospěla k jasnému závěru: „Nic takového! Zapomeň na takové úvahy.“
V okamžiku, kdy to rozhodnutí učinila, vešel do koupelny Honza. Byl nahý, což ji překvapilo.

Přistoupil k ní, objal ji zezadu, přitiskl k sobě, pohlédl jí v zrcadle do očí a k jejímu překvapení se začal omlouvat: „Vůbec jsem nespal, mami, jdu si dát sprchu, abych se vzpamatoval, ale za včerejšek se omlouvám. Neměl jsem na tebe tak tlačit, byla to blbost, ale pochop, že jsi v tu chvíli byla tak strašně sexy a krásná, že to ze mne šlo samo. Strašně jsem si v tu chvíli přál, abys pokračovala. To snad není nic strašného, i když tyhle věci si člověk asi dělá většinou o samotě. Zlobíš se na mě?“

Něco takového nečekala. Jeho ruce ji svíraly kolem pasu a vzadu neomylně cítila, že se mu jeho mužství pěkně rychle postavilo. Nevěděla, co říct. Vyndala si kartáček z úst a posléze tiše zamumlala: „Já se nezlobím, ale to by se fakt nemělo. Radši už nic neříkej, tady v koupelně je přes stupačky všechno slyšet.“
Tlak jeho nadrženého pyje ji vzrušil.
„Jsi úžasná!“ vtiskl jí opatrně polibek na šíji a jeho pohled ulpěl na zřetelně se rýsujících bradavkách jejích ňader tam, kde před nepatrnou chvilkou nebylo téměř nic vidět.
Opatrně přejel rukama od jejích boků vzhůru a jemně se jich dotkl svými prsty. „Nádherně se zvětšily. Vzrušuje tě moje blízkost? Mně ta tvoje určitě,“ zašeptal.
„Prosím, nech toho a vlez si radši do té sprchy, jsi můj blázínek.“
Podívala se mu v zrcadle znovu do očí a opatrně volnou rukou pohladila jeho tvář. „Tyhle řeči už nechci slyšet.“

Lehce stiskl její ňadra, pustil ji a začal si ladit proud teplé vody. Vlezl do sprchy a tiše odpověděl: „Škoda, že musíš do práce, ale večer bys mi to mohla s tou hračkou přeci jen ukázat. Kdybys tak věděla, jak to bylo krásné! Já bych si to s tebou udělal jen tak sám. Nebo sami sobě navzájem?“
„Honzíku, nebuď blázen, to se přece nesmí! Víš, co by se stalo, kdyby se někdo dověděl už jen to, co tady teď říkáš a děláš?“
„Neboj, nikdo to vědět nebude, jen my dva,“ usmál se na ni zpod hromady šamponové pěny.

„Já jdu radši udělat snídani,“ změnila bez špetky zloby v hlase téma. „Musím fakt utíkat do práce.“
„Budu se na tebe večer moc těšit,“ tiše prohodil ze sprchy Honza, když vycházela ze dveří.
Letmo se na něho usmála. Byl to její divoch, zlobit se na něj nedokázala, ale jeho představy mu určitě plnit nebude, uklidněně si pomyslela.