Klub 14

Před odletem.

Vašek měl týden před odletem dost nabitý, ale podařilo se mu nějak si čas uspořádat, takže v úterý odpoledne, když do bytu pustil Lenku, mohl jí hned, jakmile proplula dveřmi, vynadat.
„Leni, neříkej mi, že jsi takhle byla ve škole a že jdeš rovnou odtud!“
„Co je na tenkých kamaších touhle dobou špatně, tati?“ provokativně se zatočila, když si odložila lehkou péřovou bundičku na věšák.
„Mne z tebe normálně trefí! Vždyť ty nemáš pod tím elastickým trikem ani podprdu! Já si napřed myslel, že máš nějaká tanga, ale teď vidím, že pod těmi béžovými kamašemi nemáš ani ty!“ popošel za ní do kuchyně.
„Myslela jsem si, že by se ti to mohlo líbit. Nebo se ti takhle nelíbím?“ přistoupila k němu blíž a chtěla ho obejmout.

Nenechal se, ale opatrně přejel prsty po mírně vystupujících bradavkách jejích menších ňader. Když po nich přejížděl podruhé, byly už podstatně větší.
„Bez podprsenky radši nechoď, Leni. Kluci to můžou brát jako provokaci. A otoč se, prosím.“
Uposlechla, otočila se a vzápětí ucítila jak jí projíždí mezi obtisknutými půlkami jeho prst.
„No a tohle je taky zbytečné. Ještě tak kdyby se ti ty kamašky zařezávaly jen do prdelky, ale oni se ti zařezávají i tady vepředu.“

To už si Lenku otočil čelem k sobě a prstem se lehce dotýkal tmavšího žlábku její kundičky, který se zřetelně rýsoval na světlém podkladu jejích kamaší. Podívala se mu do očí. Viděl v nich divoké vzrušení a jeho náčiní se okamžitě probudilo k životu.
Všimla si toho a zachvěla se vzrušením při představě, jaké to asi zase bude. Rychlost, s jakou se jeho klacek v kalhotách zvětšoval, ji fascinovala.
Napřed ale dokončil svou výchovnou lekci.
„Takže pro příště si nepřeju, abys chodila po ulicích takhle provokativně oblečená. Je jedno, že jsi měla tu bundičku. Nikdy nevíš, co se může stát a nechci, aby někdo z baráku viděl, že sem ke mně jdeš takhle vyparáděná. Jasné? To sis zkoušela napřed doma před zrcadlem? Máma o tom ví?“ mluvil pomalu a nepřestával přitom prstem dráždit přes kamaše její štěrbinku.
Malinko ji proti němu vyšpulila. Tohle jí nikdo ještě nedělal a uvědomovala si, že docela jistě musí vlhnout. Při každém tom pomalém přejetí jeho ukazováčku cítila báječné mrazení.

Trochu provinile vyslechla jeho peskování, přikývla, ale pro jistotu se zeptala: „Řekni, líbilo se ti to aspoň trošku? Napadlo mne to už tuhle a děsně jsem se těšila, až mě takhle uvidíš,“ s dychtivou zvědavostí mu pohlédla do očí. Bylo vidět, jak moc si přeje, aby se mu to líbilo.

„Ale to víš, že jo! Vždyť to snad vidíš, ne? Takhle se tě dotýkat je děsně vzrušující, ale necháme si to jenom pro nás na doma třeba až k vám někdy přijdu. Platí? Po ulici tak nechoď. Je to moc veliké riziko.“
„Tak jo, moc jsem se na tebe těšila,“ přivinula se k němu a jednou rukou stisknula jeho pevný úd.
Rukama zajel do kamaší, stiskl jí pevný útlý zadeček a kamaše shrnul ke kolenům. Vysadil ji na jídelní stůl a stáhnul elastické kalhoty i s ponožkami. Zatímco se sám zbavoval oblečení, nespouštěl oči z její hustě ochmýřené kundičky.
Přistoupil k ní se vztyčeným kopím. Poposedla si až na samý okraj stolu. Začal svým kůlem přejíždět po ústí její studánky a vychutnával si její vzrušené vzdechy. Sledoval, jak její oči žádostivě pozorují tvrdý kolík čechrající její chloupky. Malinko zatlačil napětím nablýskaný veliký žalud mezi pysky. Šlo to samo.

„Ty už jsi tak krásně mokrá, Leni,“ obdivně vzdychnul. „O důvod víc, abys takhle nechodila ven, protože bys ještě mohla mít ty kamašky s flíčkem,“ ještě ji trochu peskoval a posunul své kopí o kousek dál dovnitř. Cítil, jak je úzká.
„Já byla, už když jsem se doma takhle oblékla, protože jsem si představovala, jaké to zase s tebou bude krásné, víš,“ přitáhla si ho k sobě, aby ho mohla políbit. Z lehkého polibku se vyklubal vášnivý, když cítila, jak do ní pomalu vniká úplně celý. Trochu se zaklonila a opřela se rukama o stůl. Chodidla si zapřela o jeho boky.
Teď konečně mohl naplno rozjet svůj tanec, kterého byl mistr nad mistry. Jednou rukou jí vyhrnul přiléhavé tričko tak, aby se na svět dostaly její nádherně nalité růžové třešinky. Při svém tanci, jehož tempo neustále měnil, jí stihnul dávat ty nejněžnější polibky na rty, na ouško, na šíji, ale i na malá, ale rozkošně tvarovaná ňadra. Vychutnávali si tu radost dlouhé minuty.
Když jí to jeho něžnosti dovolily, vzrušeně sledovala, jak se jeho nablýskaný velikánský kůl vláčně zasouvá mezi její chloupky. Fascinovalo ji, jak se může něco tak silného a dlouhého někam tam dole do ní vejít. Přecházelo jí z toho mrazení po celém těle. Stihla si uvědomit, že je to nejen tím fyzickým prožitkem, ale že stejnou měrou k její blížící se extázi přispívá i vědomí, že Vašek je její otec a že něco takového jen tak někdo docela jistě nezažije, zatímco jí se její dívčí sny plnily vrchovatou měrou. Vždycky si to tak přála. Neměla tušení proč.

Když už viděl, že Lenka začíná být úplně vláčná dovedl ji zvýšením tempa svého tance k úplnému vyvrcholení. Zhroutila se mu do náručí. Hladil ji po vlasech.
„Budu se na tebe těšit, až zase přiletím zpátky,“ tiše jí šeptal do ucha.
Pohlédla mu do očí: „Budeš mi tolik moc chybět, tati.“
„Ty mně taky, ale počkej, to ještě není všechno. Zvedni ruce, prosím.“
Poslušně dala ruce nad hlavu a Vašek ji zbavil trička. Sundal si i své. Pomohl jí dolů ze stolu a nasměroval do ložnice.

„Počkej, půjdeme hezky spolu,“ rozesmál se, přitáhl si ji zády k sobě a svůj stále ještě nekompromisně trčící kůl zasunul zezadu mezi její stehna. Oběma rukama tiskl její ňadra a mezi prsty hnětl jejich tvrdé špuntíčky.
Se smíchem se zavrtěla a posledních pár kroků k posteli došli nazí společně. Nenechal ji na postel padnout, ale jen pokleknout. „Počkej, takhle zezadu jsme to my dva spolu sami přeci asi ještě nezkusili, ne?“ zatlačil ji do předklonu, aby se opřela rukama o postel a nasadil svůj veliký úd opět k její studánce. Opatrně, ale nedočkavě proti němu vystrčila zadeček. Chvilku svým nástrojem po pootevřené štěrbince přejížděl, až nedočkavě zadečkem vyrazila proti němu. Jeho veliký žalud zmizel uvnitř. Vzrušeně vzdychnula.
„Takhle je to úplně jiné, jsi nádherně těsná a asi bych to dlouho nevydržel, Leni,“ odpověděl na její vzdech, když pomalu nechal celé své kopí zmizet uvnitř.

„To nevadí, je to nádherné, pojď, já to chci hrozně moc,“ tvrdě proti němu přirazila svým zadečkem, až plesknul o jeho slabiny.
Trochu ho její aktivita překvapila, ale nenechal se dvakrát pobízet. Opět rozjel svůj tanec. Zapojil i ruce. Předklonil se a hnětl jí ňadra, vzápětí dráždil ukazováčkem klitoris a pak zkusil prstem zmáčeným jejími šťávami poškádlit i věneček jejího zadečku.
Podařilo se mu její vzrušení vybičovat na nejvyšší míru. Cítil uspokojení z toho, jak moc se jí líbí, když do ní divoce vráží svůj ocas a ona ho ještě pobízí: „Jo, pořádně, dělej mi to! Ještě víc! No tak! No tak!“
Čekal, že Lenka už musí být každým okamžikem hotová. To samé čekala i ona, ale ji překvapilo ještě víc, že vyvrcholení nepřicházelo. Zkušeností zatím moc nepobrala, ale při těch předchozích setkáních s Vaškem těch vyvrcholení bylo vždy několik a přicházela jedno za druhým v rychlém sledu. Teď samu sebe nepoznávala, ale strašně moc chtěla, aby to tady bylo zas. Začala křičet ještě hlasitěji, i když si uvědomovala, že naplno kvůli sousedům nesmí: „Tak dělej! No tak, už!“ přirážela proti němu jako zběsilá.
„Ty jsi šílená, Leni! Ale nádherně šílená! Jo, ale pojď ty! Já už víc nemůžu a taky už to dlouho nevydržím!“ polohlasně, ale přesto důrazně odpovídal Vašek.
Ještě chvilku dělal vše, co bylo v jeho silách, ale pak najednou ucítil, že semeno se nekompromisně dere ven: „Jo, Leni, to už nemůžu zastavit!“
„To nevadí, já to chci všechno! Pojď!“

Ještě párkrát divoce přirazila svou prdelkou proti jeho slabinám, až konečně ucítila jemné záškuby jeho pyje zaraženého hluboko uvnitř její vagíny.
Zklidnila se. Zůstali ještě chvilku takhle spojení, ale pak ji něco napadlo: „Tedy to bylo něco tak neskutečného, ale pojď ještě takhle. Nemusíš s ním, ale moc bych si přála ten tvůj neuvěřitelný jazyk. Dneska jsme ho zatím zanedbali.“
S těmi slovy se překulila na záda, znovu roztáhla doširoka své dlouhé nohy, zapřela paty o okraj postele a vyšpulila na Vaška svou stále ještě dokořán rozevřenou kundičku, z níž velmi pomalu vytékalo jeho sperma. Protože ucítila kapku stékat k zadečku, přejela si po ní ukazováčkem. Když zjistila, co je příčinou prosebně se na Vaška podívala: „Nebude ti to moc vadit?“

Rychle si uvědomil, že ochutnávku své mrdky sice nemusí, ale že Lenka zažila něco, co stojí za to dotáhnout do konce, proto poklekl mezi její nohy, silnýma rukama ji pevně uchopil za vnitřní stranu stehen, mírně je zatlačil ještě víc od sebe, podíval se na ní a jen se ujistil: „Tak ještě jazyk a prsty?“
„Prosím. Moc prosím.“
Jejím očím prostě nešlo odolat.

Usoudil, že když část práce přenechá šikovným prstům a jazykem a ústy se bude věnovat především poštěváčku, tak se zase nic tak nepříjemného nestane.
Lenka se zachvěla hned po prvním dotyku jeho jazyka. Hrál si s klitorisem ve stejném rytmu, v jakém nechával dva prsty vnikat co nejhlouběji do růžovobílé studánky. Cítila, že druhou rukou jí pevně svírá stehno tak vysoko, že jeho palec ji hladí až u druhé dírky. Účinek se začal dostavovat záhy.
Lenka se vzepřela a vypjala proti němu. Ještě několika pohyby vše dokončil a dlouhý vzlyk dosvědčil, že druhý orgasmus je přeci jen tu. Rozhodl se nepřestat, jen pomalinku něžně líbal okolí její roztomilé kundičky, a ještě pomaleji nepatrně zasunutými prsty přejížděl po celé její délce.
Lenka pomalu přicházela k sobě, ale každý ten dotek ji vracel vždy o kousek zpět do toho zvláštního stavu. Přerývaně vydechovala. Vašek tenhle stav už dobře znal. Byl čas opět zrychlit.
Výsledek byl za pár okamžiků opět zde. Ještě jednou ji nechal vydechnout a jen se s ní něžně mazlil. Když už se trochu zklidnila, proces zopakoval a tentokrát nepřestával, dokud k orgasmu, doprovázenému polovičním mostem, do něhož se v nekonečně dlouhé křeči vzepjala, nepřidala výkřiky: „Už dost! Prosím! Já už nemůžu! Já už nechci!“
Poslechl. Přestal. Posunul se k ní na postel, objal ji, schoulenou a vzlykající a zašeptal jí do vlasů: „To byla nádhera, Leni.“

Obrátila se k němu. Když ho objala, viděl v jejích očí slzy. Chvilku nic neříkala. Cítil její malá ňadra přitisknutá na své hrudi. Něžně ji hladil, když zašeptala: „Bylo to úplně bláznivý, ale nádherný. Vím, že to už nikdy s nikým nezažiju. Jenom snad zase někdy s tebou. Moc bych si to přála.“
„To víš, že to zažiješ, ale když ten tvůj nebude hned zkraje šikovný, musíš být trpělivá a všechno ho naučit. Každý není tak úžasný, jako ty. Se mnou musela mít tvoje máma moře trpělivosti.“

Odklonila se od něho a setřela si slzičky: „Ty jsou z té nádhery, víš?“ usmála se na něho a po chvilce dodala: „Asi jsem ti zapatlala postel.“
„Tu jsem si zapatlal sám,“ rozesmál se. „Ještě minutku zůstaň u mne a pak to dáme do pořádku.“
„Jasně, jen jsem ti taky chtěla ještě něco říct.“
„To až pak, teď jen tu minutku, Leni, a pak to spolu uklidíme. Myslím, že pro dnešek to bylo tak strašně moc hezké, že by byla škoda to ještě nějak dál protahovat, a třeba to i zkazit.“

Když vše uklidili a oblékli se, udělali si kávu, Vašek nabídl pár polomáčených sušenek a zeptal se: „Tak povídej, cos měla na srdci?“
„Ono je to takové divné, ale jak u nás byli Honza s Ivanou, tak padla řeč tady na ten tvůj byt. Honza doufá, že svou mámu nějak přemluví, aby sem zašli, protože doma nebude klid, ale je si jistý, že ona mu nepůjčí klíče, aby sem mohl pozvat tu svou Irenu,“ podívala se na něho pátravě.
„No, to asi ne, protože máme takovou dohodu. Sama si sem nemůže nikoho zvát. Nechci, aby se mi tady z toho stal nějaký mrdník, když tu nejsem,“ dost rezolutně odpověděl.
„To bys sem nepustil ani Ivanu s Honzou,“ nedala se odradit Lenka.
„Ale jo, to jo. Oni dva spolu jsou něco jiného,“ připustil Vašek.
„Aha, členové klubu, jo?“ provokativně se ušklíbla Lenka.
„Dalo by se to tak říct,“ připustil.
„No, a jsme u toho. Honza ví, že já sem smím kdykoliv a zeptal se mne, jestli bych ho sem s Irenou třeba někdy odpoledne pustila.“
„Leni, mně se nelíbí představa, že bys někomu dala k dispozici klíče od mého bytu. To by tady mohl být taky nějaký mejdan, a to tedy rozhodně nechci. Mám tady dost drahých věcí.“
„Já to Honzovi říkala a víš co mi na to řekl on?“

Vaškovi to bylo celkem jasné, ale dělal ze sebe hloupého: „No, to mi teda pověz!“
„Že tady klidně můžu být s nimi. No není on moc drzý?“
„No a ty teď nevíš, jestli jo nebo ne, viď?“
„Kdybys tady mohl být ty místo něj, neváhala bych ani chvilku,“ usmála se na něj. „Prý jsi mu opatřil nějaké prášky?“ trochu změnila téma, protože chtěla slyšet přímo od něho, o co šlo.

„Neměl bych ti to říkat, ale snad to nebudeš nikde rozebírat. Od Ivany vím, že si stihl vybudovat komplex méněcennosti. Prostě je rychle hotovej, i když prý zase velice rychle může znovu. Ale nikde neříkej, že jsem ti to říkal já. To zkrátka jde trochu natrénovat, ale my chlapi máme nejen viagru, ale i prášky, díky kterým déle vydržíme. Pak jsou také nějaké mírně znecitlivující gely, ale to asi taky trochu znecitliví ženu. A Bůh ví, co ještě. Nikdy jsem to nezkoušel. Tak jsem mu ty prášky koupil a on to tady v sobotu prubnul.“
„Se svojí mámou, jo? A dobrý?“ zvědavě se tázala.
„Prý o poznání lepší, ale to víš, všechno chemií dotáhnout nejde,“ významně se zazubil.
„Jasně! Chápu! Na tebe zkrátka nemá,“ smála se spokojeně Lenka.

„No tak teď zpátky k tématu. Proč ses mne tedy ptala? Chceš sem jít s ním i s Irenou? Nebo co máš vlastně v plánu.“
„Já se přiznám, že nevím. On se Honza se mnou o tom docela otevřeně bavil, jak jsme seděli tam u nás u repráků, aby to nikdo moc neslyšel a bylo mi ho trochu líto. Je docela fajn. Irena byla taky bezva, ale nějak mi přijde být divné plést se jim do jejich záležitostí.“
„Je mi jasné, že když bys je sem pustila a zůstala tady, tak by asi nezůstalo jen u čtení nějaké knihy nebo časopisu, zatímco oni by si tam vedle v mojí posteli užívali. Ale nechci, aby tady byli sami. To platí pro kohokoliv. Může tady být kdokoliv jen se mnou, s Ivou, s mámou a s tebou. A v žádném případě nějaký šílený mejdan. Zkrátka vstup jen pro členy klubu, když už jsme tomu tak začali říkat.“
„Irena a Honza jsou členové?“
„Jasně, že jsou.“
„A máma?“
„Záleží jen na ní.“
„A já? Trochu přeci ano, když se stalo s holkami to u tebe na chalupě. Nebavili jsme se o nějakých pravidlech klubu. Existují nějaká?“
„Nikdo nikdy žádná nevyslovil. Spíš jsme tak pojmenovali ty z nás, kteří nějak zhřešili, abych tak řekl, proti běžným konvencím a kdyby se to prozradilo, měli by problém.“
„Takže není to tak, že by všichni museli tak nějak, hmmm, se všemi?“
„Leni, s Ivanou jsme to pojmenovali jako spolek polyamoriků nebo tak nějak. Ta polyamorie se občas teď propírala i v televizi – prostě spolek, kdy dvěma lidem nevadí, že mohou mít rádi nejen sebe, ale i někoho třetího. Takový druh volné lásky, ale jen po dohodě v nějakém užším kruhu – tím myslím ten náš klub, když už jsme tomu tak začali říkat.“
„Takže to nemusí být jen smíšené páry, ale můžou se mít rádi a milovat se spolu třeba i holky s holkama nebo kluci s klukama, jo?“
„No vždyť sis to přeci už zkusila, ne?“
„Ale ne s Honzou a nevím, jestli bych vůbec chtěla. Taky protože nevím, co by na to řekla Irena nebo by se to třeba nelíbilo jeho mámě.“

„Ivu neřeš. Té se moc líbíš, a to nemyslím teď jako v otázkách sexu, aby sis nemyslela, že jde jen o to. Jak vidíš, pro Honzu by udělala cokoliv a myslím, že byste jí žádná nevadila, kdyby šlo o radovánky s Honzou nebo se mnou. No a co se týče Ireny, tak ta je moc hodná a v tomhle bude zřejmě dost velkorysá, když ji nerozhodil vztah Honzy s jeho mámou. Pokud jsem si všimnul, má milování móóc ráda. Takže, kdybys to náhodou chtěla s Honzou nebo s nimi oběma zkusit, tak se zeptej jí, protože Honza, ten by to chtěl podle mého názoru zkusit s kdekým, ale má mindrák, jak víš. Bojí se ostudy, a tu my chlapi těžce neseme. Kdybych si měl vsadit, tak docela jistě na to, že Honza a Irena spolu celý život nevydrží, protože to budou čas od času zkoušet jinde. Takže vezmi jed na to, že Irena půjde do všeho.“

„Víš, já se ti přiznám, že Honza sondoval, jestli bych tady s nimi třeba někdy odpoledne nezůstala. Řekla jsem, že nevím, že asi ne a že Ireně by asi vadilo, kdybych tady měla sedět a očumovat. Tak jsem zvědavá, s čím přijdou.“
„Uvidíš, Leni. Ale nikdy nedělej nic, co sama nechceš. Nenech se do ničeho tlačit. Rozum i povahu na to máš.“
„No, uvidím. Sama se do ničeho nepohrnu. Moc ti ještě jednou za všechno děkuju,“ přesunula se na jeho stranu stolku, posadila se mu na klín a dlouze ho políbila.

„Jsi hrozně krásná a úžasně šikovná a budu se na tebe těšit. Ale to i na mámu a Ivanu. Nechci tě teď vyhánět, ale ještě mám dost práce. Letím v sobotu. Vždyť víš.“
„Stihneš se ještě potkat s mámou a Ivanou?“
„Neboj, nějak to uděláme. V našem věku přeci nejde pořád jen o nějaké bohapusté šukání. Stačí nám, když je nám spolu dobře a teprve, když je správná nálada, můžeme si ji osladit.“

Jana se zastavila hned další den cestou z práce. Zdálo se, že o Vaškových názorech, které vyslovil na závěr setkání s Lenkou nic neví. V posteli totiž skončili hned po pár minutách a užili si dvacet minut vášnivé divočiny.
Když úplně vyčerpaní zůstali téměř bezvládně ležet vedle sebe na posteli, Jana jen vydechla: „Tedy, Vašku, tak nádherné milování jsem zažila jenom s tebou. Je to neskutečné.“
„Nepřeháněj, Jani. Zapomněla jsi na svojí první lásku a přeci jsi odešla s Richardem, ne?“
„První láska jsi přeci byl ty a v tomhle se ti Richard nemůže rovnat. Ty přesně víš, kdy co načasovat a jak moc je co třeba a nikoho dalšího jsem neměla.“
„Vždyť jsi přeci měla nějaké kluky přede mnou. Nebo sis je vymyslela? Kdo tě to vlastně všechno tak nádherně naučil? To já vděčím za tohle tobě a teď jsi tedy sklidila ovoce, které jsi zasela tak dávno,“ přetočil se k ní a hladil jí pěkná ňadra.

„Ale no tak, takové otázky,“ zamračila se na něho, ale usmála se, když ucítila, jak jeho ruka pomalu sjíždí k její kundičce.
„Trošku škrábe. Až se vrátím, bude zase sametově hladká? Nebo jí necháš pěkně obrůst?“
„Proč ne, můžu ji třeba nějaký čas takhle udržovat,“ zachvěla se, když ucítila jeho prst projet štěrbinkou od zadečku až k poštěváčku. Ruka jí sklouzla k jeho ochablému nástroji. Opatrně jej prohnětla.
„Je celý upatlaný, ale ten dotek ho nejspíš probudil,“ významně se na ni podíval.
„Tak rychle?“ stiskla ho a několikrát dlouze protáhla.
„Hmmm, to se často nestávalo,“ špitla mu potěšeně do ucha, když cítila, jak znovu nabývá jeho kůl na síle.
Přehodila přes něho nohu a zamířila jím tam, kam patřil. Vzápětí už cítila, jak jí nádherně začíná prorůstat a jak tvrdne. Přetočil se na ni shora, přitiskl ji k posteli a začal mohutně přirážet. Nadšeně mu to oplácela.
„Takže to všechno, tu báječnou pestrost a hravost, to máš od táty, Jani? Nebo od nějakého kluka, cos s ním byla přede mnou? Neboj se, pověz! Nelžeme si!“ jeho přírazy ještě zesílily.
Pozoroval její oči vytřeštěné nadšením ale i tím, že po ní chtěl takové přiznání. Nevěděla, zda smí, ale pak přikývla: „Jo, když to chceš vědět, tak jo!“ přirážela proti němu, až ho od těch nárazů bolely pánevní kosti.

„Muselo to být tenkrát pro tebe nádherný a jsem ti tak moc vděčný, žes mne to všechno naučila. Tvůj táta je báječnej,“ přešel do pomalého mazlivého tempa.
Cítila, že do ní zapadá úplně sám. Zkusila pod sebe sáhnout. Bylo tam mokré prostěradlo. Veliká mokrá skvrna. Chtěla se vyděšeně vysmeknout, ale nedovolil jí to.
„Počkej, to je přeci to nejkrásnější, co se mohlo stát. Já jsem cítil, jak úplně stříkáš. Kdybys věděla, jak moc zrovna tohle miluju,“ přitlačil ji zpátky na postel a dál do ní pomalu a rozvážně vnikal. Sledoval, jak se mění výraz její tváře, až začala vyzařovat to nejvyšší míru štěstí.
Podívala se mu do očí a přitakala: „Jo, máš pravdu, naučil mne všechno, co umím a je pořád úžasný.“

„Cítil jsem, jak se ta loužička udělala, když si ze sebe divoce vyrážela, že tě to naučil táta. Víš, jak mě to vzrušilo?“ nepřestával do ní pomalými pohyby vnikat.
„Vášo, ty jsi tedy trapič, ale to přiznání v tom nádherným okamžiku bylo najednou něco super, co mne úplně uvolnilo. Bylo to něco úžasného,“ upřela na něho trochu provinilý pohled,
„Ty jsi celá úžasná. Nejen v tomhle. Prostě celá. Lenka je po tobě. Moc ti vadí, že to s ní mám tak, jako jsi to možná mívala ty?“
„Když na ni budeš jenom hodný a ve všem jí budeš pomáhat tak, jako můj táta mně, tak mi to přeci vadit nemůže. Vím, že bys pro ni udělal všechno. Moc tě miluju i za to.“

Vychutnávali si ještě chvilku beze slov jejich spojení, ale pak Jana ožila: „Pojď ještě bys měl podruhé skončit i ty.“
„Zkusím to, neboj, a už zase bych chtěl, aby se to opakovalo třeba hned zítra. Vždycky jsem to tak míval a pořád ještě mám. Během milování si představuju to příští a šíleně se na něj těším, ale pak jsem moc rád, že to je třeba až za pár dnů.“
Pomalu zvyšovali tempo.

„Uvolni se a už nic nezadržuj, prosím!“ vydechla tiše, oči přivřené a ve tváři napjaté soustředění.
Za dvě minutky jí přání splnil.

Když o půl hodiny později odcházela, ještě jí poprosil: „Nezapomeň se tady aspoň jednou v týdnu zastavit zkontrolovat ty moje kytičky a jestli je všechno OK. Stačí je zalít jednou týdně, ale kdyby už byly zalité, tak je nech být. Může se tu zastavit třeba i Ivana, dělávala to vždycky. Lence jsem neříkal.“

V pátek dorazila Ivana. Udělali si dobrou večeři, pomohla mu zabalit, ale nabídku, aby zůstala, s díky odmítnula z čistě prozaického důvodu: „Vašku, já to v týdnu dostala, takže si to vynahradíme, hned jak přiletíš. Když dáš vědět, dojedu pro tebe na letiště.“
„Beru tě za slovo, budu se moc těšit, ale budu smradlavej, neoholenej, utahanej mužskej a budu vstřebávat moře hodin časového rozdílu. Ale když si ho dokážeš postavit, bude jenom tvůj,“ mrknul směrem dolů.

„My se už s tou mojí malou kamarádkou o vás dva nějak postaráme, ale musíš taky myslet na Janu a Lenku, na to nezapomínej, víš, že na tebe budou nedočkavě čekat.“
„No, právě, že myslím, a jde mi z toho hlava kolem.“
„Máš nás přeci všechny a chtěl jsi to tak nebo ne?“ zasmála se Iva a pohladila ho po tváři.
„Chtěl a přál bych si, aby nám to vydrželo krásné napořád.“
„To já taky.“
„Tak snad nám to tak všem vydrží. A vlastně jsem moc rád, že mi Honza určitě bude hodně pomáhat. Sám bych to nezvládnul.“

Odměnou mu byl překrásný zamilovaný pohled, lehký polibek a tiché: „To já děkuju za všechno tobě.“