Léto se Sárou 03

Brzy po obědě se skutečně silně rozpršelo a tak se k Marcelinu překvapení Vašek se Sárou rozhodli, že vyrazí společně do kina. „Mami, už jsme dlouho nikde nebyli a Sára zbožňuje Brada Pitta, tak jí budu dělat doprovod. Dneska nebudou žádné vylomeniny včerejšího typu,“ smál se Vašek a dodal: „Klidně pojď s námi. Měl bych aspoň jednu ženu zprava a druhou zleva.“
„Jo a nebudeš sledovat film, začneš si představovat, že jsi někde se dvěma holkama a víš, co by se stalo!“ smála se Sára.
Marcelu trochu znepokojil fakt, že Sára s jejím synem evidentně změnila taktiku. Najednou se rozhodla: „Ale co, když říkáte, tak půjdu s vámi, ať pořád netrčím sama doma.“

O hodinu později už seděli v překvapivě téměř prázdném kině. Brad Pitt byl skvělý, ale film už běžel v kinech dlouho, diváků bylo poskrovnu. Vašek první půl hodinu přemýšlel, jestli má Sáře něco naznačit, ale pak se rozhoupal a položil jí ruku nad koleno. Napřed na jeho ruku položila svou, aby zabránila jeho dalším pokusům cokoliv podnikat, ale pak si uvědomila, že by to třeba mohla být zábava a trochu také provokace Marcely, a přemístila ji na Vaškovo stehno. Naklonila se k němu a těsně u ucha mu zašeptala: „Riskuješ, neblázni, máš aspoň kapesníčky?“
„Neboj, mám,“ zašeptal stejně tiše.

Když se opět usadil, naklonila se k němu Marcela a tiše zašeptala: „Vašku, neblbněte tady! Sice za námi nikdo není, ale víš, jak to s tebou je.“
Naklonil se k ní a stejně tiše zašeptal: „Neboj, mám jen takhle ruku,“ položil svou levou ruku nad její koleno, „a ona svou jen takhle,“ uchopil její ruku a položil na své stehno, znovu se k ní naklonil a dodal: „Takže vidíš, že nic strašnýho neděláme. Jen trénuju.“
„Ty jsi praštěnej, radši toho nech,“ zašeptala mu v odpověď, ale ruce nechala být.

Chvilku se nic nedělo, ale pak to Sára nevydržela a posunula svou ruku na jeho klín, aby se přesvědčila o účinku nové lekce.
„Vidíš, že ti stojí,“ zašeptala mu neslyšně. „Necháme toho.“
„Počkej ještě, zatím je to dobrý, neboj, hele,“ tichounce zašeptal, pustil její stehno, rozepl si zip u kalhot, vylovil svůj kůl do ztemnělého příšeří kina a svou ruku vrátil o řádný kus výš na Sářině stehně.
Ucítil, že do něho Marcela šťouchla: „Proboha, schovej to, nedělej ostudu,“ opatrně ho nervózně pleskla přes trčící úd. Polilo ji vzrušení z toho, že její Vašek vyvádí takové věci, navíc s její milovanou Sárou a před ní. Své přidal i letmý dotek jeho horkého přirození.

Vašek se ještě jednou přesvědčil, že nejbližší diváci jsou nejméně o tři řady před ním a o pět sedadel vpravo v řadě před nimi a rozhodl se, že obě ženy překvapí. O něco hlasitěji, ale jen tak, aby to slyšely jen ony dvě, zašeptal: „Včera jste se dohadovaly, že by se máma mohla zapojit do tréningu a ona nebyla proti, tak teď můžete obě,“ uchopil ruce obou žen a přitáhl je ke svému majáku. Obě se snažily ucuknout ale jeho velitelské: „Pssssst!“ a jeho pevný stisk jejich rukou způsobil, že odpor zeslábl a ruce žen se potkaly na trčícím údu. „Obě, a pomalu,“ tiše zavelel. Hbitě vytáhl z kapsy kapesníček, položil si ho rozložený na kolena a tiše dodal: „Na vše vždy připraven.“

Obě sice sledovaly dění na plátně, ale jejich ruce rychle našly společný rytmus. Sáru ta hra bavila a na okamžik ji zamrzelo, že je tam Marcela s nimi, ale pak jí došlo, že vlastně Vaškovi honí klacek obě společně a Marcela se tím pádem té rádoby léčby nebo tréningu také účastní. Docela ji to překvapilo, i když si vzpomněla na její včerejší téměř nadšené „tak jo, tak jo,“ ze kterého se pak snažila vycouvat.

Marcela se na sebe zlobila, že se nezmohla na odpor, ale když viděla Sáru, nemohla si pomoct a prsty své ruky střídavě hladila její ruku a střídavě hnětla společně s ní Vaškův klacek. Se Sárou na sebe pohlédly a obě se spokojeně usmály. Pocit hrůzy z něčeho tak nepřístojného se vytratil. Sára se snažila zrychlit, Marcela držela její tempo, ale přesto chvíli trvalo, než se okamžik jeho ejakulace dostavil. Vašek vydržel podstatně déle než včera, vše pochytal do připraveného kapesníčku a když zahladil stopy, naklonil se k Sáře, políbil ji na tvář a zašeptal jí do ucha: „Moc děkuju! Miluju tě!“ a nechal svou ruku sklouznout po jejím stehně až pod lem její sukně. Usmála se na něho.
Pak se naklonil k Marcele a udělal totéž. Neodtáhla se, ale zašeptala: „Hned toho nech! To se nehodí,“ a stiskla kolena k sobě. Když Vašek ruku neodtáhl, sykla: „Nezlob!“‘
„Nezlobím, trénuju dál,“ stejně tiše opáčil a usmál se.
„Radši se dívej na film,“ prohodila tiše Marcela, ale jeho ruku nechala být tam, kde je. Sára vše pobaveně sledovala. Měla trochu škodolibou radost z toho, že si o to Marcela včera vlastně sama řekla a také ji uklidnilo, že nebude muset vysvětlovat to, že Vaškovi povolila nechat ruku tak vysoko. Proběhla jí příjemná vlna vzrušení, ale pak už se snažila soustředit na film.

Marcele se z Vaškova provokativního chování honily v hlavě protichůdné myšlenky. Pomoci mu chtěla, dovedla si představit jeho situaci, ale aby jí syn v kině svíral stehno až téměř pod lemem poměrně krátkých letních šatů, a ještě ji hladil ukazováčkem, to už i přes to, že ji dotek synovy ruky vzrušoval, bylo opravdu za hranou. Trochu ji uklidnilo, že to samé zřejmě probíhalo i na Sářině straně. Rozhodla se, že si s ní o tom promluví, a pak už se také soustředila na film.
Vašek byl nadmíru spokojený. Opatrně pohyboval ukazováčky obou rukou na vnitřní straně stehen obou žen a ony ho nechaly, navíc obě mu vyšly vstříc mírným roznožením. Sára ho na rozdíl od matky nepřekvapila. Z Marcely byl lehce v šoku a v hlavě mu vrtala hlavou otázka, jak to, že ho nechala. Umínil si, že tomu musí přijít na kloub. Snad protože dámy už dál nijak nereagovaly a on sám se o nic dalšího také nepokusil, jeho mužství zůstalo pro zbytek filmu v klidu.

Cestou domů nikdo nic nekomentoval, ale hned po příchodu se Marcela do Vaška pustila: „Ty jsi blázen! Tohle dělat na veřejnosti! To bylo naposled! Rozumíš? A ty, Sári, ho v tom snad ještě podporuješ! Koledujete si o malér.“
Vašek se nedal: „Ale mami, včera jsi souhlasila s tím, že mi taky pomůžeš. Nebo to už dneska neplatí?“
„Ale jo, říkala jsem to, ale takhle to přeci nejde.“
„Tak se se Sárou domluvte, jak to chcete dělat. Včera jste se obě hlásily k tomu, že mi nějak pomůžete, což by bylo hrozně hezký a byl bych moc rád, kdyby ten trapas zůstal jen doma mezi námi, ale koukat furt dokola na nějaký pitomý video už skoro přestalo fungovat.“

Ta slova adresoval především Sáře, což ona hned pochopila a hodila po něm výhružný pohled tak, aby to Marcela neviděla, ale zapůsobilo to i na ni. Ta se docela vyděsila z představy, že by měla synovi honit jeho přirození nebo zkoušet něco dalšího, aby ho to vzrušilo a on tak mohl bojovat s předčasnou ejakulací. Nic kloudného ji v tu chvíli nenapadlo. Bezradně rozhodila rukama a pohlédla na Sáru. Ta zůstala nad věcí a žertem prohodila: „Ono by se asi našemu Vašíkovi líbilo, kdybychom tady chodily ve spodním prádle a ještě mu přitom držely to jeho nádobíčko, ne?“
„Hmm, blbej nápad to není, Sáro, ale to se domluvte samy. Bylo by hezký se na vás dívat, postavičky máte parádní,“ smál se. „Já jsem tady ten poslední, kdo by vám měl radit. Ale za tu dnešní pomoc vám oběma moc děkuju. Myslím, že se to malinko zlepšilo, a teď mne omluvte, mám ještě nějakou práci.“ S těmi slovy zmizel ve svém pokoji.
Obě na sebe pohlédly, Sára s pobaveným úsměvem, Marcela s rozpačitým, ale nabídla se: „Neudělám nám před večeří ještě kafe? Docela bych si o tom všem chtěla promluvit.“

Za chvilku už seděly vedle sebe na pohovce a tiše si povídaly. Marcele to nedalo a zeptala se: „Sári, tobě nevadilo, když ti položil ruku až sem?“ posunula tu svou vysoko na Sářino stehno a ukazováčkem jí jemně hladila po jeho vnitřní straně.
„Přiznám se, že ani ne. Bylo mi to docela příjemný a on to vydržel. Už pak nezlobil. A co tobě? Vadilo ti to?“ napjatě pohlédla Marcele do tváře.
„Napřed jo a pak jsem si zvykla.“
„Kdy ti dal nějakej mužskej naposled ruku takhle na stehno?“
„Karel? Už ani nepamatuju. Já ho už nezajímám. A vlastně ani on mne.“
„Tak třeba můj děda?“ tiše sondovala Sára, třeba že věděla, že se pouští na tenký led.
„Hmmm, asi ten,“ zasněně odpověděla Marcela, ale hned dodala: „Radši těch řečí nech, to se nehodí. Co kdyby to zaslechl Vašek.“
„Už je to víc než dva roky, co jsem se rozešla s Mirkem. Od té doby jsem to nikomu nedovolila. Až dneska Vaškovi. Docela mi to chybí,“ posteskla si Sára. „Tobě to nechybí?“
„To víš, že by bylo fajn mít nějakýho pořádnýho mužskýho. Ještě že mám tebe, Sáro,“ naklonila se k ní a jemně ji políbila. Pohled, který si obě vyměnily, svědčil o jejich vzájemných hlubokých citech.
„A já tebe,“ usmála se Sára, ale pak pokračovala k myšlence, která ji probleskovala v hlavě už v kině: „Přiznám se, že jsem byla zvědavá, jestli Vašek s tou rukou nezajede ještě kousek dál.“
„A nechala bys ho?“ napjatě se otázala Marcela.
„Tebe to nenapadlo?“

„Napadlo a nevím, jestli bych ho v tom kině nechala nebo jestli bych na něj nevyjela, co si to dovoluje,“ Sáře neušlo, že se Marcela začervenala.
„Kdyby udělal tohle?“ naklonila se k Marcele a zajela rukou až k jejím kalhotkám a přejela po nich štíhlým prstem. „Vadí ti to? Nebo kdybych ti to v kině udělala já, vadilo by ti to?“
„Od tebe mi nevadí vůbec nic, vždyť víš. A ty bys ho nechala, kdyby si to tam dovolil?“
„Možná se budeš zlobit, ale asi bych ho byla nechala. Zajímalo mě, jestli by se mu z toho zase postavil. Moc ti to vadí?“ trochu s obavami pohlédla na Marcelu.
„Já vlastně ani nevím. Jen aby to nezašlo moc daleko. On si teď ještě nic netroufne, ale když si bude myslet, že se mu ten jeho problém zlepšuje, tak třeba bude chtít zkusit něco dalšího a pak ještě a víš, jak to u nás končívá,“ s obavami pohlédla na Sáru.
„To víš, že přesně tohle je mi jasný, ale přiznám se, že je to od tý hrozný věci, co se mi stala, poprvé, kdy mi jsou doteky nějakýho kluka příjemný.“
„Sári, já do tebe vidím. Ty bys zase chtěla kluka a Vašek je jednak po ruce a jednak je hrozně moc fajn. Moc tě prosím, dejte si pozor. Vždyť je to tvůj bratranec.“
„Víš, Marcelko, že on mě asi miluje? V tom kině se pak ke mně naklonil, dal mi pusu na tvář a řekl, že mě miluje. On to vlastně přiznal už včera.“
„Ale je to tvůj bratranec, a navíc jsi svým způsobem jeho teta, holka! Tobě to nevadí?“
„Ani trochu, ale doteď mě to nenapadlo. Vám s mojí mámou to tenkrát nějak vadilo?“

Marcela na ni vyčítavě pohlédla: „O tom by se nemělo mluvit,“ ale pak tiše přiznala: „To víš, nevadilo, byly jsme mladý hloupý husy, a navíc jsme samy začaly tátu provokovat.“
„Ale jdi ty, děda říkal, že vám to vydrželo řadu let a moc ho mrzelo, že se moje máma odstěhovala. Víš, že se párkrát potkali i potom?“
„Hmm, vím. Když naše máma umřela, tak byl děda úplně špatnej, my se o něj se ségrou celej gympl staraly a dopadlo to, jak to dopadlo. Já jsem tvýho dědu sama na takový výlet za mojí sestřičkou občas posílala. On z toho všeho byl pak vždycky úplně naměkko. On byl tak bezva,“ povzdechla si Marcela. „Karel to dodnes neví a nesmí se to dovědět,“ odmlčela se.

Sára ji pohladila ruku: „Muselo to být krásný.“
„Jo, to bylo,“ povzdechla si Marcela, ale pak s jiskrou v oku pohlédla na Sáru: „Aby sis nemyslela, Sári, mě v tom kině Vašek dal pusu taky a taky mi řekl, že mě miluje. Třeba to nemyslel tak vážně, jak ty si myslíš! Buď opatrná! Moc tě prosím.“

Sára se tiše rozesmála: „Třeba by s tebou taky chtěl zkusit něco dalšího. Dovolíš mu to, když s tím přijde?“
„Sáro!“ Marcela se zatvářila výhružně. „Že ty se chceš mermomocí dopustit incestu a kvůli svýmu svědomí do toho chceš natlačit i mě?“ zašeptala, ale rozesmála se úplně nahlas.
„Kdyby náhodou něco, tak bys na mne aspoň nemusela žárlit,“ stejně tiše odpověděla Sára a rozesmála se stejně hlasitě.
„Ty jsi teda mrška!“ opět jen zašeptala Marcela.
„Já z těch řečí asi pěkně vlhnu, kdyby tady nebyl Vašek, hned bych s tebou šla vedle,“ mrkla na Marcelu, zajela si rukou pod letní šaty, odhrnula kalhotky a ukazováčkem si projela štěrbinku. „Úplně!“ zachichotala se. „Vidíš?“ natáhla ukazováček k Marcele. Ta ho hladově vsála do úst. „Ty taky?“ zeptala se Marcely.
„Jdu se převléct, můžeš se přesvědčit, ale napřed odneseme ty hrníčky. Pak uděláme něco k večeři.“

O chvilku později Sára nahlédla do šatny spojené s Marcelinou ložnicí. Ujistila se, že Vašek má dveře zavřené. Když Marcela věšela své letní šaty na ramínko, Sára ji opatrně zezadu objala, pomazlila se s jejími ňadry uvězněnými v podprsence a vzápětí její ruka zajela Marcele pod kalhotky. Odpovědí byl přidušený vzdech. Sára opatrně projela její mokvající kundičku, vytáhla ruku a smyslně si olízla ukazováček s tichými slovy: „Měly bychom Vaška poslat někam pryč. Strašně moc tě chci a chci poslouchat podrobnosti, jak jste tenkrát začaly s dědou. Mě ta představa tolik vzrušuje. Slíbíš mi to?“
Její psí oči a vzrušením zastřený pohled Marcelu úplně dostaly: „Tak jo, tak jo! Zítra Vašek nebude celý den doma, tak si uděláme hezký večer. Přijdu z práce dřív, ale musíme se ujistit, že se nevrátí brzy,“ Marcela vzrušeně při té představě dýchala.
„Ty jsi tak báječná, Marcelko moje! Ale víš co? Vem si teď jen tričko bez podprdy a já si vezmu pro změnu kamaše bez kalhotek, ať Vaška trochu potrénujeme. Na to nesmíme zapomenout.“

„Ty jsi taková intrikánka, Sári, ale tak jo, tak jo. Radši už běž, ať nás tady Vašek nevidí spolu.“ Marcela se přistihla, že ji Sářiny pikle začínají čím dál víc vábit. Trochu ji zamrazilo ze slibu daného Sáře ohledně trička bez podprsenky, ale pak zjistila, že to mrazení je překvapivě příjemné. „Zbláznily jsme se se Sárou obě, jsme pěkný nány pitomý,“ pomyslela si, ale v duchu to odbyla: „Ale co, ono se zatím nic tak strašného neděje.“ Jenže jí bylo jasné, že když takhle začínají, tak to určitě bude i nějak pokračovat. Uvnitř v ní začala hlodat zvědavost.

O chvíli později zavolaly Vaška k večeři. Nejprve zaregistroval, že máti má sice tříčtvrteční kamaše, ale pod velmi těsně přiléhavým elastickým tričkem nemá obvyklou podprsenku. Ten pohled byl příjemně vzrušující. Prsa se zdála být docela pevná a pod tričkem se jemně rýsovaly bradavky. Posadil se ke stolu a vzápětí vešla do kuchyně Sára. Okamžitě si všiml, že se jí sportovní kamašky zařízly do kundičky. „Ona nemá kalhotky a máti podprdu! To je šílený! Ony se potvory domluvily a zkouší mě!“ ucítil ve svém rozkroku silné napětí. Sára se ještě vrátila pro džbánek s vodou, lístky máty a plátky citronu, takže mohl obdivovat její pevnou prdelku.

Během večeře se bavili o všem možném, ale nakonec to Vašek nevydržel: „Koukám, že jste přešly k další lekci. Mami, to tričko ti takhle sekne, vypadáš báječně a jsi kočka, pro tátu je tě škoda. A ty kamašky jsou taky děsně sexy, Sári. Musím, říct, že kdyby to bylo někde na veřejnosti, tak bych se styděl, že mi už zase trčí, ale před vámi mi to nevadí. Zatím dobrý.“
Marcela se zasmála a jakoby mimoděk vypnula svá prsa: „Díky za pochvalu, i za Sáru. Byl to její nápad.“
„Kdybych se jich dotkl, tak by to možná špatně skončilo nebo kdybych si sáhl na ty Sářiny kamašky, tak taky.“
„To myslíš vážně? To by sis vystříkl do těch kraťasů? Zkusíme to, teto? Necháme ho?“
„Ale to se přeci nehodí,“ slabě protestovala Marcela.

„Zdá se, že samotný pohled náš společný pacient docela vydržel a teď by mě z vědeckého hlediska zajímalo, co by udělal jeden dotek. Ale napřed sklidím ze stolu. Jeden dotek nikomu neublíží, teti,“ zasmála se Sára a hbitě začala sklízet nádobí do myčky. Jasně vnímala Vaškovy pohledy na její kamaše. Cítila příjemné vzrušení, ale přiznávala si, že nejméně stejnou měrou ji vzrušoval pohled na Marcelina ňadra špatně ukrytá pod přiléhavým tričkem. Vlastně spíš nádherně vystavená, protože tričko nenechávalo fantazii příliš prostoru. Takhle doma Marcela nechodila. „Že vypadá tvoje máma náramně sexy, Vašku? Co jí říkáš?“ zkusila provokovat.

Vašek nevěděl, kam dřív s očima, ale diplomaticky odpověděl: „Obě jste nádherný kočky. Škoda že jste z rodiny, klidně bych vás pozval na rande. Tedy pokud bych neměl ten svůj hendikep.“
„Nechte oba těch řečí! To se sem přeci nehodí,“ opatrně namítala Marcela, které ta Sářina hra byla na jednu stranu nepříjemná, ale na druhou stranu cítila, že ji nenechává chladnou, jak se její milovaná neteř snaží o posouvání celé situace dál a dál. Začínala být smířená s tím, že Vašek a Sára nejspíš v incestní pasti skončí. Nejhorší na tom ale bylo, že ji to pomyšlení vzrušovalo. Byla prostě úchylná. Už tenkrát před léty ji plán její sestry úplně omámil a trpělivě jí pomáhala v jeho realizaci. Teď před sebou viděla svou báječnou Sáru, kterou ta hra evidentně pohltila. Možná, že to Sára sama ještě netušila, ale Marcele bylo v tom okamžiku jasné, že ti dva spolu skončí jako milenci. Z toho faktu jí zabrnělo v podbřišku. „Bože, snad na ni nežárlím? Nebo na Vaška?“ zmateně si pomyslela.

„Chceš tedy ještě jeden tréning nebo to necháme na úterý? Zítra jsi pryč ne?“ sondovala Sára zítřejší plány.
„Jo, zítra jedeme s Honzou k Robertovi na chatu něco večer ugrilovat. Taková pánská jízda. Kluci se asi budou chlubit tím pátečním mejdanem. Jede i Bobův brácha.“
„Takže prý jo, teti. Jdeme si sednout na gauč do obýváku?“
„Sáro, ty si nedáš pokoj, viď?“
„Přeci jsme mu slíbily pomoc, ne? Video už docela zvládá, v kině už bylo taky vidět zlepšení. Ale když nechceš, tak mu klíďo zkusím pomoct sama.“
„Tak víš co, já si ale dám nejdřív panáka. Tohle není normální,“ rezignovala Marcela. Vytáhla lahev rumu Professorado a nalila tři menší panáky se slovy: „Ať nejsem za alkoholika sama.“
„Ty se posaď tady doprostřed, Vašku, teta napravo a já si sednu sem. Jako v tom kině,“ dirigovala všechny Sára.

Když se usadili, zeptala se rovnou k věci: „Co se ti líbí víc: mámino přiléhavý tričko nebo moje kamaše?“
„Napřed bych vypila ten rumík,“ vložila se do začínající hry Marcela. Návrh se setkal se všeobecným porozuměním a malé panáky zmizely.

Vašek rozpačitě pohlížel zprava doleva a zpátky. Marceliny bradavky se teď zdály být výraznější, Sářiny kamaše, když seděla, neskýtaly žádný zvláštní pohled. „Když takhle sedíme, tak je jasný, že tričko vede. Když jsi ale stála, Sári, tak možná vedly kamašky. Ale musím říct, mami, že takhle vypadáš hned o deset let mladší a ne tak usedle a taky jsem si dřív nevšiml, jakou má Sára krásnou pevnou prdelku. Sváděla k pohlazení, ale to tričko je taky hezky vyzývavý,“ zubil se Vašek, kterému se z té hry stihla vytvořit boule na domácích kraťasech. „V tom kině vám to slušelo oběma.“

„Jo, jenže kdybych tě nechala pohladit ty mý kamaše, vydržel bys to? Nebo by se pak musely vyprat ty tvoje kalhoty? Nebo co kdybys pohladil Marcele to tričko?“
„Sáro, nezacházíš už trochu moc daleko?“ nespokojeně se ozvala Marcela. Přiznala si, že představa, že by se Vašek dotýkal jejích bradavek nebo že by snad dokonce její ňadro stiskl, byla docela vzrušující, ale zároveň se na Sáru zlobila, proč ji do takové hry zatahuje. Bylo to něco naprosto nepřístojného. Vadilo jí to. Nechat se osahávat svým synem! Hrůza. Jenže hrozná hrůza nebo hrůza vzrušující? Nedokázala se rozhodnout.
„Neboj, teto! Ale myslím, že by Vašek měl zase toho svého osvobodit, nebo to skončí v jeho kalhotách.“
„Já se z vás zblázním,“ lamentovala Marcela, ale aby úplně neztratila dekorum, dodala: „Vášku, v tomhle má Sára pravdu. Ty si sám prádlo nepereš.“

Vašek už veškerý stud ztratil, takže rozepl zip kraťasů a z boxerek vylovil svůj trčící kolík se slovy: „Uvidíme, co vydrží, ale Sári, skoč, prosím, pro nějaký ubrousky nebo kapesníčky.“
Sára bleskově kapesníčky donesla a dva vyndala. Už si zase sedala, když si Vašek neodpustil komentář: „Tedy takhle bez kalhotek jsou ty kamašky fakt sexy,“ opatrně natáhl ruku směrem k nim, ale Sára dosedla na pohovku, takže se jen lehce dotkl jejího kulatého zadečku.
„Chceš si tu moji prdelku pohladit?“ ihned se zase se zvedla a provokativně s ní zavrtěla.
„Hmmm, když dovolíš?“ opatrně přejel rukou po jedné rozkošně vyšpulené polokouli, pak po druhé a nakonec opatrně pohladil prohlubeň mezi nimi. „Hu, úplně mě zabrněl. Ale bylo to úžasný, díky Sári,“ zasmál se.

Vyplázla na něho jazyk, posadila se vedle něho a vzala jeho maják do ruky: „Teti, je jako skála, nebo možná spíš jako sopka, taky hrozně horkej a těsně před výronem lávy. Vášo, zkus to mámino tričko,“ se smíchem vybídla Vaška k dalšímu kroku, ale opatrně a velmi pomalu laskala jeho pyj. Marcela z její ruky nemohla spustit oči a posunula se o něco blíž k Vaškovi. Ten se ukazováčkem opatrně dotkl jedné bradavky a zakroužil kolem ní prstem. Když zjistil, že se téměř okamžitě zpevnila, pohlédl Marcele vzrušeně do očí a zeptal se: „Nevadí ti to?“
Zakroutila hlavou na znamení, že ne. Zopakoval totéž se druhou bradavkou. Obě teď pod tričkem zřetelně vystupovaly. Vašek to nevydržel, naklonil se do strany a jednu uchopil do rtů.

Marcela zareagovala okamžitě: „Počkej, tohle jsme si nedomluvili,“ odstrčila jemně Vaška od sebe.
„Ale bylo to úžasný,“ usmál se na ni a dodal: „Jsou nádherný. Vzrušuje tě, co tady děláme?“ Otočil se k Sáře: „Příště si to můžete třeba vyměnit, Sári, ale když hned nepřestaneš, tak to rychle skončí a bude po dnešní lekci.“

Sára se na něho usmála. Pohled na to, jak vzal do rtů Marcelinu třešinku, kterou tak dobře znala, ji vzrušil, ale ještě víc ji vzrušil fakt, že si to na chvilku nechala líbit. Okamžitě jí hlavou bleskla myšlenka, že když by to s Vaškem někdy dotáhla až k úplnému milování ona, třeba by Marcela taky neodolala. Vaškovi zjevně nevadilo, že jsou z jedné rodiny. Naznala, že je třeba Marcelu nějak přesvědčit. Sama už měla jasno, přestože v hlavě se jí usadila myšlenka: „Hmm, je jako každej jinej mužskej. Když by měl tu možnost, tak nebude ani chvilku váhat.“ Cítila, že jí po zádech z té představy přeběhl mráz. Rozhodla se, že tu hru posune ještě dál.
„Marcelko, prosím, vezmi ho do ruky a trošku mu pomáhej, ještě zkusím tohle,“ podala Marcele Vaškův trčící úd. Ta chvilku zaváhala, jestli má nebo nemá Sáru upozornit na oslovení, které vůči ní použila, ale při pohledu na syna viděla, že ten v návalu vzrušení nic nepostřehl a jediné, na co se soustředil, byla její ruka, která směřovala k jeho ozdobě. Uchopila ji do ruky a čekala, co ještě Sára vymyslela.

Její neteř se zvedla, pohlédla na Marcelinu ruku a napomenula ji: „Musíš mu ho pořádně honit, aby to fungovalo, ne jenom ho držet.“
Marcela pohlédla tázavě na Vaška, ten zareagoval k plnému Sářinu uspokojení: „Jo, mami, prosím, jak říká Sára,“ kývl na ni s úsměvem. „Ničeho se neboj, je to jen mezi námi a myslím, že vaše léčebná kúra docela pomáhá, ale buď připravená, že dlouho to už nevydržím.“

Usmála se na něho trochu plaše a začala si s jeho údem zkušeně, ale něžně hrát. V hlavě jí blesklo, že co tady dělají, je sice šílená kravina, ale snad je to pro dobro věci.
Sára se zatím posunula o kousek blíž k Vaškovi. Ten přesunul pohled z matčiny ruky na Sářiny kamaše. Přesněji na její dokonale obtištěnou kundičku.
„Líbí se ti i tenhle pohled nebo jen pohled na můj zadek?“ provokativně proti němu svou pánev vysunula. Vašek si uvědomil, že se Marcela vedle něho několikrát zhluboka nadechla a jeho pyj začala honit o poznání intenzivněji. Cítil, že se tohle nedá dlouho vydržet. Jeho pohled na okamžik spočinul na Marcelině tváři. Bylo mu jasné, že Sářina troufalost ji vzrušila také.

„Chceš si ji pohladit?“ šokovala ho Sára otázkou. Nevěřícně na ni pohlédl. Sklonila se, vzala jeho ruku a položila si ji prsty dolů a dlaní nahoru přesně na jasně viditelný žlábek a posunula ji sem a zase tam.
„Teď už se to nedá zastavit, holky!“ vykřikl Vašek.
„Marcelo, udělej to jako já včera, ať tady nemusíme uklízet,“ vykřikla Sára, kterou Vaškova ruka i celá situace přivedla na pokraj vyvrcholení.

„Bože! Už to zase bude!“ než stačil Vašek větu doříct, nevěřícně sledoval mámu, jak vsála do úst nejméně polovinu jeho velkého ptáka a nechala jeho výstřiky zmizet ve svých útrobách. Mohutně polkla, ještě několikrát rty zapumpovala kolem jeho žaludu, znovu polkla, vyndala penis z úst, olízla si rty a se zděšeným pohledem se posadila vedle Vaška.
„Tedy, Marcelko! To bylo něco tak úžasnýho, obdivně vydechla Sára. Čekal jsi něco takovýho, Vášo?“
„Ne, to jsem tedy nečekal, ale bylo to neskutečný, stejně jako od tebe včera. Akorát, že tohle bylo na mně moc, napřed ty prsa a bradavky a teď to, co jsi udělala ty Sáro a ty vaše ruce! Ale chtěl bych to zopakovat. Myslím, že to funguje a že vydržím mnohem víc. Ne, to myslím vážně, Sáro, mami! Fakt, že jo.“

„Já myslím, že je načase tohle to ukončit. To už zašlo moc daleko. Promiň, Vašku, ale nechala jsem se od Sáry zblbnout. Už se to nikdy nesmí opakovat.“
Vašek ji objal kolem ramen: „Neblázni, mami! Bylo to něco tak úžasnýho! Komu se tohle poštěstí, najít dvě tak trpělivý holky? Ono se to fakt zlepšuje. Strašně moc díky!“ vtiskl jí ze strany na tvář polibek.

Z vadnoucího údu ještě vytékala poslední kapka jeho perleťového spermatu. Sára ji opatrně setřela prstem a prst olízla. Pak se vmáčkla vedle Marcely z druhé strany, přitiskla se k ní a zašeptala: „Bylo to úžasný, Marcelko, jsi ta nejlepší máma na celým světě. Nesmíš se na mě zlobit, ale Vaškovi to určitě pomohlo, bylo to moc hezký a vzrušující i pro mne a myslím, že to bylo hezký i pro tebe. Vím, že mám pravdu nebo ne?“

Vašek nevěřícně slyšel její tichou odpověď: „Ale jo, akorát, že tohle už nikdy nesmíme. To bylo za hranou. A vy dva si říkáte o malér.“
„Mami, je to něco tak neuvěřitelně hezkýho, moc tě prosím, že ještě někdy zkusíme další pokusy o zlepšení? A když s tím pomůžeš, tak si aspoň se Sárou nebudeme říkat o žádný malér. Ona je úžasná a já ji mám moc rád. Nikdy bych jí neudělal nic špatnýho, neboj.“
„Nevím. Nic neslibuju. Mělo by to přestat a ty bys měl radši jít k nějakýmu sexuologovi. Pro dnešek už dost a ty nám nalej ještě kapku toho rumu, Vašku, a skoč si opláchnout ten svůj problém.“

Když Vašek zmizel v koupelně, Sára znovu objala Marcelu, políbila ji na rty, pohladila její ňadro a zašeptala: „Byla jsi úžasná. Moc tě miluju a vím, že teď už v tom budeme spolu pokračovat. Strašně se na to těším a stejně tak i na zítřek.“
Marcela jí pohlédla do tváře a pak ji místo odpovědi něžně, ale dlouze políbila.

Když se po chvíli jejich ústa oddělila, Marcela zašeptala: „Jsem zvědavá, jak Vaškovi vysvětlíš, že jsi mě začala oslovovat jménem.“