Léto se Sárou 08

Byl už skoro konec srpna, když Vašek doma oznámil, že jedou s Bobem a jeho bráchou na víkend na chatu k Honzovi, protože jeho rodiče jsou někde na dovolené a Bob má narozeniny.

„Je to vlastně skoro ideální termín, protože táta si stejně bude v pátek, v sobotu a v neděli balit své věci a stěhuje se pryč. Ani jsem nevěděl, že nějaké bydlení má,“ konstatoval Vašek, když to sděloval Sáře s Marcelou.
„Nebude to zase náhodou nějaký sexy mejdan, jako z toho videa, co ti přinesl na začátku prázdnin Robert?“ škádlila ho Sára. „Abys nám s Marcelou neudělal ostudu,“ smála se.
Marcela v tom nejlepším rozmaru pramenícím z Karlova stěhování pryč si přisadila: „Sári, to už snad nehrozí, ale jak se tak na tebe dívám, nejradši bys tam na něj jela dohlížet, ne?“
„Jela, to jo, ale dohlížet určitě ne, jenže nejmíň Honza a jeho sestřička jsou sousedi a vědí, že jsem jeho sestřenice, tak to by asi nešlo.“

„No, popravdě, asi tam bude Renáta s nějakou kamarádkou, ale protože tam bude i Honza a Bob, tak nic nehrozí, takže můžete být v klidu dámy,“ odrazil jejich žerty Vašek.
„Aha, Renča! Maruš, prvotní prapříčina toho všeho, co teď zažíváme. Asi bychom jí měl poděkovat, ne?!“ rozesmála se Sára a pokračovala: „No, tak teď by ses třeba mohl vytáhnout, ne?“
„Sáro, ty jsi praštěná. Já se tam tak budu vytahovat před klukama, ne? A pak budu vysvětlovat, že mám dvě super učitelky?“
„Tak se tam hlavně neopijte, abys pak něco doopravdy nevyžvanil,“ krotila vzájemné špičkování Marcela.
„No, to by se mohlo stát, protože Robert má sice narozeniny, ale Honza prohlásil, že důkladně oslavíme konec té zatracené brigády. Máme totiž v pátek poslední ranní směnu a odpoledne vyrážíme. Šest týdnů bylo ažaž, ale aspoň z toho jsou docela slušné peníze, malou část z nich utratíme,“ přisadil si Vašek. Ještě chvíli se bavili, ale lechtivé téma přestalo být aktuální.

V pátek kolem třetí Vašek s batohem na zádech zazvonil v té nejlepší náladě u Honzy. Ten vyrazil z domu se svým věčným úsměvem na rtech a už u vrátek halasil: „Paráda, kámo, už se těším, mám to maso a pár dalších věcí k jídlu. Máš plechovky piva?“
„Jo, všechno, jak jsme si řekli. Všechno bylo přes noc v lednici. Jak jste se dohodli s Bobem? Nebral mi telefon.“
„Bob nejede, vyhodil si nějak koleno, dostal teď dopoledne berle a něčím mu to stáhnuli, máme jet sami, že prý se ozve. Možná bude muset na operaci. S fotbálkem je na čas v prdeli. A jeho brácha sám s námi tím pádem bez něj taky nepojede,“ teď mi to volal. „Máme si dát panáky na jeho zdraví.“
S těmi slovy vytáhl Honza placatici, vydatně z ní upil a podal ji Vaškovi: „Tulamorka, dej si pořádnýho loka. Já už si dal panáka, abych oslavil konec brigády a druhýho, když jsem tu flašku rozdělil do dvou placatic, takže jsem jí mohl aspoň prázdnou vyhodit. Naši jsou pryč na dovolený, takže veget. Vrací se v neděli.“

„Hmm, škoda, s Bobem je prdel, takhle budeme jen dva.“
„Ani to ne. Bude tam přeci Renča, jestli ti to neva. Ona tam jela už ráno a zítra jí tam přijede nějaká kámoška, co tam s ní bude asi tři dny, takže čistě pánská ožíračka padá.“
„No jo, Renča je super, ta mi nevadí. Ten průšvih je už pryč a už se na mne nezlobí, to je v pohodě. No a nějaká kámoška mi nevadí.“
Vašek si pomyslel, že je to vlastně docela fajn, i když Sára mu ještě ráno výslovně řekla, než vyráželi do práce, aby si nedělal starosti a kdyby se s tou Renátou naskytla nějaká možnost, tak ať se pořádně vytáhne, aby se přesvědčil, že už je úplně v pořádku a nemusí mít žádné mindráky.
„Ale jen Renátu, lumpíku! Tu máš povolenou. Kdyby tam byla nějaká další kamarádka a vy byste chtěli zlobit, tak mi slib, že to s jinou zkoušet nebudeš,“ vybavil se mu její něžný polibek a poslední slova, než odešla: „Marcelka ti Renču taky dovolila, když jsi vlastně kvůli ní měl ty trable. Koneckonců je to sousedka a my víme, že trable jsou už pryč a jak už jsem řekla, vlastně díky ní to máme teď tak krásný. Všichni tři,“ zasmála se a klaply za ní dveře. Slíbil jí to.

V Bráníku sedli na vlak a Sázavským Pacifikem dorazili až téměř ke kolonii, kde měli Honzovy rodiče chatu. Chata tomu říkal Honza, ale z pohledu kohokoliv cizího to byl prostě parádní zděný domek s nevelkou zahradou a vysokým dřevěným plotem ze všech stran porostlým hustým živým plotem.
Bylo pozdní odpoledne, když je přivítala Renáta, pohledná trochu hubená usměvavá brunetka, s dlouhými bujnými vlasy v bikinkách, které na těle přidržovaly jen šňůrky na bocích, za krkem a na zádech. Honza cestou ve vlaku přiživoval dobrou náladu dalšími doušky irské whisky. Vašek si přihýbal jen symbolicky, nechtěl odpadnout ještě před večerem.
Když vystupovali z vlaku, na Honzovi bylo vidět, že už má pořádnou špičku.

Na chatě vybalili zásoby jídla a pití, každý si otevřel plechovku piva a usadili se jen v šortkách na lehátka na sluníčku, jehož zbytky ještě dopadaly na část zahrady. Když se Vašek asi po hodině vzdálil, aby připravil věci na oheň a zkontroloval marinované velikánské steaky z krkovičky, zkusil v kuchyňce sondovat u Renáty: „Renčo, myslím, že Honza asi pěkně vytuhne. Chtěl jsem se tě zeptat. Ukazoval ti, co s Robertem prováděli na mejdanu tenkrát začátkem prázdnin?
„Neukazoval, jen říkal, že jsi tam tenkrát nebyl, asi protože jsi se prý bál, že se po tom faux pas, co jsme si spolu prožili, zase znemožníš, ale nějak se to zvrhlo a celej víkend mu tenkrát bylo zle. Ale asi tam dělali nějaký prasečinky.“
„Jo, to dělali, všechno si to natáčeli na mobil a Bob mi donesl flešku.“
„Je mi to jasný, podrobnosti mi vykládat nemusíš. Je dobře, žes tam nebyl,“ trochu soucitně na něho pohlédla. „Už se ten tvůj problém zlepšil?“ přehodila výhybku konverzace na jinou kolej.
„Snažím se, pak ti třeba povím, ale až něco sníme a v klidu se posadíme. Honza by měl zpomalit, jinak na tom sluníčku zcepení.“

Během večera do sebe vpravili spoustu jídla a pochutin. Honza vše hojně zaléval plechovkami piva, Vašek upíjel jen střídmě. Renáta popíjela bílé víno, i když pánové si ji dobírali, že k vepřovému pijí bílé víno jen praštěné ženské a vůbec úchylové všeho druhu, ale ovlivnit se nedala.
Jenže krátce po té hostině, kdy se přecpali grilovanými krkovičkami a dalšími dobrotami, se Honzovi udělalo zle. „Asi jsem se přežral. Ožralej nejsem zase tak moc. Nevím, co to se mnou je.“ Ožralý byl skoro na mol, pomyslel si Vašek.
„Nemají tady vaši někde fernet nebo Jagermeister, Renčo? Třeba by mu panák pomohl.“

Zkusili fernet ze soucitu s Honzou všichni včetně Renáty, ale Honzovi rozhodně nepomohl. Motal se a sotva se udržel na nohou: „Hele, buď se vyzvracím a bude to lepší nebo to zaspím. Jdu se natáhnout. Ale ne abyste spolu zase udělali nějaký průšvih,“ šlapal si na jazyk a opilecky jim hrozil prstem. Vzápětí zmizel v hlubinách domu.

„Máš tam ještě víno? Já už vypil tři plechovky a další už nechci,“ poprosil Vašek.
„Jo, naši tady mají pořád zásoby. Oni sem jezdí každou chvíli s tetou a strejdou a se strejdovou sestrou a jejím mužem a pak si o tom doma šuškají. Bývá to tady veselý a je to až tak od jednadvaceti let. Nebo možná od třiceti,“ významně se na Vaška usmála a podala mu lahev s otvírákem a sklenku, kterou donesla z kuchyně uvnitř.

Otevřel lahev a dolil oběma polovinu sklenky. Viděl, že na Renče už se vínko také trochu podepsalo, protože se všemu smála a sám také cítil, že něco vypil. Zkusil se zeptat na podrobnosti: „To jako vaši tady organizujou nějaký swingers nebo grupáč? Ale neříkej, že s tetou a se strejdou a ti další taky,“ udiveně se snažil pátrat dál.
„Hele, něco ti řeknu. Tady ten velikej rozkládací bazének je vyhřívanej. Koupili ho nedávno. Na jaře. My jsme s Honzou byli začátkem prázdnin u mojí kámošky na narozeninách, bylo tam asi pět holek, Honza a ještě jeden kluk, jenže její rodiče se vrátili a bylo po oslavě. My jsme se rozhodli, že tedy pojedeme sem, jenže naši tady nebyli sami. Nic nám neříkali, zjevně si mysleli, že sem nepojedeme.
Dorazili jsme asi v devět večer a slyšeli jsme nějaké bujné veselí vzadu za domem a pak jsme tady tím oknem zahlédli, že naši se strejdou a tetou, a ještě s těmi dvěma dalšími sedí v tom bazénku. Na stolcích, které měli hned vedle bazénu, jsou flašky šampusu a spousta skleniček a všichni jsou nahatí. Chvíli jsme je pozorovali a poslouchali. Oni o nás nevěděli, no a za chvíli bylo z těch řečí jasný, že tam v tom bazénku vespolek všichni šukají se všema. Já dobře vím, že naši mají sex hodně rádi. Máma občas tátu provokuje tím, že doma chodívá ve spodním prádle a nechá se od něj osahávat, protože si jednak možná myslí, že my to s bráchou nevidíme a taky ví, že to na něj působí jako magnet. No a tady jsem najednou slyšela, jak táta mámě říká: „Šári, měla bys trošku přibrat, podívej, jaká je Danuš boubelka a Pavlína taky. To jsou kozičky, panečku! To je něco do ruky, vidíš?“ Jenže Danuš je tátova setra a Pavlína je její švagrová. No a její manžel se smál a tátovi zase tvrdil, že jemu se líbí spíš hubený a že by Danuš i Pavlína mohly pár kilo shodit. Já viděla, že moje máma mu sedí na klíně čelem k němu a vesele se houpe nahoru dolu a on jí prohmatává prsa. Ona je taky nemá moc velký.“

„Takže tvůj táta píchá se sestřičkou?“
„Jo, fakt jo, jenže Pavlína je ségra našeho strejdy, no a ti spolu taky šoustali. Jak jsem říkala, lezli tam jak brouci jeden přes druhého a střídali se a náramně se u toho bavili a všichni byli pěkně nametení. Honza na to zíral, ale musela jsem ho potichu odtáhnout pryč, aby na nás nepřišli. On sem chtěl nedávno zajet trochu je šmírovat a třeba i natočit, aby měl něco v ruce, až mu zase budou nadávat kvůli jeho průšvihům, protože naši se zase domlouvali, že si tady ještě před dovolenou udělají repete tamtoho mejdanu. Bylo úplně jasný, že se na to oba těší jako na Vánoce. Bráchovi jsem to rozmluvila, ale naši tady s nimi teď v srpnu zase byli.“
„No jo, on je asi samá holka, furt vykládá, jak byl s tou a zase s tou, tak se ani nedivím, že má průsery a chtěl se nějak pojistit,“ zkusil opatrně sondovat Vašek.
„Kecá!“ trochu s despektem si odfrkla Renáta. „Nechodí se žádnou holkou, co já vím.“
„Ale na tom mejdanu, kde jsem chyběl, byly tři a bylo to prej dost vostrý.“
„Nevěřím, že by tenkrát byl něčeho pořádně schopnej. Jen kecal,“ s ohrnutým nosíkem pohlédla na Vaška.
„Renčo, na tom mejdanu byl hotovej aspoň čtyřikrát nebo pětkrát a podle Boba i víckrát, ale zase tak dlouhý to tedy rozhodně nebylo. Byly to takový okamžiky, ale hned se mu zase postavil. To bylo z toho záznamu jasný.“

„Jo, hotovej?! To jo! To on by byl hned. Doma si to zkouší sám a je to raz dva. Já ho párkrát přistihla. On je na tom snad ještě hůř než ty,“ Renáta se zasmála, ale hned se omlouvala: „Neboj, to je oukej, za to ty nemůžeš. Už se ti to zlepšilo?“ starostlivě se zeptala, čímž ovšem Vaškovi nikterak nepomohla. Nevěděl, co na to říct, a tak prostě plácnul: „Pracuju na tom. A co ty, máš nějakýho kluka?“
„A kde bych ho vzala? Máma je šílená. Sama na těch jejich akcích vyvádí jako utržená ze řetězu, ale já jsem byla až doteď pod absolutní kontrolou. To, že tady můžu takhle být s kámoškou, jsem si vydupala doslova před pár dny po telefonu, protože jsou na té dovolené, jak jsem se zmínila.“

„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Podle toho na co,“ zakřenila se.
„Víš, jak jsem to tenkrát zvoral, Honza říkal, že se nachomýtnul k tomu, když tě tvoje máma vyšetřovala. Je to pravda?“
„On o tom kecal? To je debil! Šmírák je to. Máma je gynekoložka, to přeci víš a táta pořád chtěl, aby mě hlídala.“
„Takže v tomhle nekecal? On pak říkal že ses na něj děsně zlobila.“
„To si piš! Já tam ležela rozcapená a on si tam klidně vleze a čumí,“ Renáta byla evidentně ještě i teď rozhořčená. Máma si myslela, že je to táta, protože ten se tam už párkrát taky nachomýtnul, jasně, že pokaždý, když mě máma prohlížela a vůbec mi to nebylo příjemný. Já stejně měla někdy pocit, že táta na mámu s těmi kontrolami tlačil, aby se mohl podívat.
Ona sice u nás všemu šéfuje, ale já už párkrát slyšela, jak jí táta prosí, že by bylo fajn, kdyby mohla zůstat chvíli chodit po baráku jen třeba v kalhotkách a nějakým tričku, že přeci ví, jak ho to rajcuje. Jen jednou se ozvala, jestli to není blbý, že Honza už je dost velkej a že ji taky očumuje stejně jako on a že z něj bude stejnej úchyl, jako je on, ale táta se tomu smál, že prej ať si Honza zvyká, že tak parádní ženskou v sexy kalhotkách nebo podprsence jen tak neuvidí.
Řekla mu, že je blbej a úchylnej, ale ať tedy má, co chce, ale že by si měl všimnout, že Honzovi se staví pokaždý, když tam kvůli tátovi běhá v sexy prádle.
Pak jsem viděla, jak se líbají jako puberťáci, osahávají se a smějou se tomu. Myslím, že oni neví, že jsem je párkrát takhle nějak slyšela a viděla. Ale aspoň víš, jak to u nás doma někdy vypadá,“ Renáta si smutně povzdechla a zkoumavě pohlédla na Vaška.
„Klídek, kašli na to, mají se rádi a sex je baví, tak to neřeš a Honza je holt permanentně nadrženej, tak si to neber. Trochu se napijeme a bude to oukej.“ Oba si upili a pak se rozesmáli.

„Doufám, že ti nevykládal nic dalšího,“ zajímalo Renátu.
„Právě že jo. Říkal, že se ti pak snažil omluvit a že to kompenzoval tím, že ti na oplátku ukázal ten svůj zázrak, co mu pořád stojí,“ tiše se smál Vašek, protože pochopil, že aspoň v tom Honza nekecal.
„Kriste pane! To je ale fakt debil. Doufám, že jsi to nikde nevykládal,“ s obavami na něho pohlédla.
„Neboj, akorát že mě u toho záznamu z mejdanu nachytala moje sestřenice Sára a musel jsem jí vysvětlit, kdo na těch obrázcích je. Honzu i tebe ona zná, protože jste sousedi, ale když viděla, jak Honza pořád může, tak jsem se zmínil o tobě, že jsi jeho ségra a že se mi s tebou stalo, co se mi stalo, protože Honza se tam na tom mejdanu o tom zmínil. Sáře jsem ale vysvětli že jsi děsně fajn. No a pak jsem musel vybalit taky tu story, co říkal Honza.“
„Proč to sestřenici tak zajímalo?“
„Ona je starší a bydlí skoro celej život u nás. Nějak přišla o mámu a její táta se na ní vykašlal. Pamatuješ si ten můj trapas, ne? Tak Sára mě nachytala v okamžiku, kdy jsem se z toho videa a těch holek a Robertem a Honzou zrovna udělal. Proto jsem na ten mejdan tenkrát nešel, že jsem věděl, že by to byla ostuda. Chápeš, ne? Náhodou se mi snažila teď přes prázdniny trochu pomoct a radila mi, co bych měl s tím svým problémem dělat. Je děsně fajn.“
„Myslíš, že to pomohlo?“ se zájmem se tázala Renáta.
„Těžko říct, ale snad docela jo. Hele, a kecal Honza, když říkal, že ti dovolil, abys mu na něj sáhnula?“

Pohlédla na něho zkoumavě, ale pak kývnula: „Jo, dovolil. Děsně otravoval a hrozně moc si to přál, tak jsem mu ho vzala do ruky a bylo to skoro hned. Normálně na mě ten debil vystříknul ten váš hnus.“
„Jakej hnus! Neříkej, že se to vám holkám nelíbí, když vlastně kvůli vám takhle vystříkneme. Mně se to taky s tebou stalo.“
„No jo, tak jo. Ale nemusí se to stříkat na tričko. Víš, co by to bylo za průser, kdyby to máma zjistila?“
„To si dovedu představit. Prej sis pak taky stáhnula kalhotky, aby tě viděl.“
„To je debil! Bože, proč tyhle věci vykládá? Ale bylo to jinak. Děsně škemral, že má průšvih s tím, že je hned hotovej a jestli by třeba pomohlo, kdybych se mu trošku ukázala. A škemral a škemral, až jsem si ty kalhotky sundala. Víš, on je jinak bráška hrozně hodnej a úplnej pohodář, ale bylo mi ho tak strašně líto! Rozumíš? Maturant a takhle v pytli? To pro vás kluky musí být úplná hrůza. My holky se toho sice taky bojíme, ale není to tak vidět. On skoro brečel, ale našim to nikdy nepřizná.“

„Tak to on na tom byl stejně jako já. Pomohlo mu to? Zkusili jste to víckrát? Já se o tom mým průšvihu bavil se Sárou, když už mě načapala. Ona je taky děsně empatická. Jako ty. Pojď dopijeme tu lahev. To je teda debata.“
„No, to tedy je, tak nám dolej. Ta lahev už je stejně skoro prázdná. Ale mimochodem, ten bazének je fakt super. Má totiž i vyhřívání. Kdybys chtěl, tak si tam můžeme vlézt, přestože už je skoro tma. Voda je v něm jako kafe.“
„Fakt, jo? Ale já nemám plavky, Honza se o něm nezmínil. To bych musel bez plavek,“ opatrně sondoval situaci Vašek, kdyby náhodou Renata byla ochotná vlézt tam bez plavek také.

„Tak pojď bez plavek, mně to vadit nebude,“ smála se k jeho překvapení namazaná Renata.
„Jo, já bez nich a ty v plavkách? To by sis je taky musela sundat.“
„Jo, a dopadne to, jako tenkrát, ne? Ani náhodou,“ ošívala se.
„Tak o to bych strach neměl,“ silácky konstatoval Vašek, kterého začala přitahovat naprosto netušená a neplánovaná možnost zkusit napravit si svou pošramocenou reputaci. Navíc s výslovným povolením Sáry, že s Renčou smí.

„Ty si nějak věříš. To jako, že tě sestřenka psychicky zocelila, jo?“ vysmívala se mu Renáta.
„No nic, tak třeba dáme radši místo koupele ještě lahev vína, ne? Ale radši mi tedy pověz, jak jsi Honzovi pomáhala, když tak škemral,“ Vašek se vrátil k původnímu choulostivému tématu.
„Radši toho necháme, to je přeci blbý, o tomhle něco povídat, ne?“
„No, on toho Honza dost nakecá, tak by mě to zajímalo, pokud to není nějaký vaše top secret tajemství, což asi je, když říkáš, že je to blbý a že Honza kecá.“

Renata po lahvi vína vyměkla: „Hele, je blbý to říkat, ale napřed stačilo jen ho přes něj pohladit nebo ho vzít do ruky. To je asi to, co ti vyprávěl. To byla katastrofa. Byl v tu ránu hotovej. Ale škemral dál, takže podruhý to už bylo lepší a pak jsme to vždycky nějak chytili. To víš, kdyby se toho domákli naši, tak by byl průser, ne? Pak už to byla docela psina. Honza si měřil čas, jak dlouho vydrží, když mu ho honím. Je to cvok. Škemral skoro pokaždý, když jsme byli sami doma, ale myslím, že se docela zlepšil. Tak minutku to vydržel. Proto taky šel na ten mejdan, kde jsi nebyl, ale o víkendu o tom mluvit nechtěl, asi i proto, že mu bylo zle. Kdo ví, co tam pili. Asi to s holkama docela jistě nemohla být žádná sláva.“
„No tipnul bych si podle toho videa, co mám, tak tu minutu, víc ne, ale ty holky pištěly nadšením, že mu za chvilinku už zase trčel.“
„No, to doma taky. Do pěti minut bych řekla.“
„Ale nevykládej mi tady, že jen tak sám od sebe. Ty jsi ho musela provokovat. Nám se jen tak pro nic za nic taky nepostaví a někdy se nepostaví, ani kdybychom se rozkrájeli,“ Vašek nabyl dojmu, že jeho podezření, že tam je mezi Renátou a Honzou něco většího, je oprávněné.

Renata na něho zkoumavě pohlédla. „Ale jo, někdy chtěl vidět moje prsa někdy zase tu mojí pičku, aby se mu postavil ještě podruhý. Jsem asi dost šílená, ne?“
„Zkusili jste si to doopravdy?“
„To ne, to fakt ne, ale Honza by rád, když už takhle blbneme. Tedy jestli je to blbnutí. Tvdil, že mu to pomáhá.“
„Já si myslel, že už v tom jedete, i když tohle Honza neříkal. Tím se nechlubil. Ale ty jsi úžasná, že mu tak pomáháš. Na rovinu. Vadilo by ti milovat se s bráchou?“

„Vašku, s tebou je tedy dneska ale zábava. To je zase otázka!“ durdila se Renata.
„Takže ani moc ne. A se mnou?“
„Hele, já neužívám žádnou antikoncepci, protože oficiálně s nikým nechodím. Honza je poděs. Jemu stačilo, že se tý mojí špičkou toho svého jenom dotknul a už mi na ní vystříkal tu svou nadílku. Ale dovnitř jsem ho nepustila.“