Prázdniny byly přibližně v polovině, což jsem pozoroval zejména na zvýšeném rejdění dětí v sousedních chatkách a přilehlých zahrádkách naši chatové kolonie v Petřvaldě. Užíval jsem si zaslouženého odpočinku nepracujícího důchodce. S prachama jsem sice vycházel jen tak tak, od důchodu k důchodu, ale o nějaké brigádě na přilepšení jsem si mohl nechat jenom zdát. V našich končinách byla a je už dlouhá léta vysoká nezaměstnanost a práci neměli ani lidé v produktivním věku. S trochou utažení opasku jsem však stále ještě vyžíval, i když veškeré zbytečnosti jsem musel silně omezit.
A tak, když bylo počasí snesitelné, zabýval jsem se nenáročnými pracemi na zahrádce a občas vyrazil na ryby, což byl další koníček, který byl náročný leda na volný čas a toho jsem měl vrchovatě.
Po večerech jsem obvykle čuměl na bednu a v pozdních nočních hodinách jsem se připojoval na net a zahajoval relaci.
Díky svému příteli, vysokoškolákovi Markovi, jsem přišel jak slepý k houslím k pověsti špičkového amatérského psychoanalytika, který si vybírá případy se sexuálními problémy a pomáhá je klientům řešit.
Jako úspěšnému Cvokaři se mi klientela množila, přestože jsem o to vůbec nestál. Spokojení klienti si mě podávali a noví se jen hrnuli. Každý z nových se oháněl nějakým doporučením a všichni měli tisíc důvodů, abych právě jejich případ přijal a pomohl jej vyřešit.
Kdybych věděl jak to zařídit, zřídil bych si placený přístup na svoji stránku. Tím bych dosáhl nejen redukce počtu zájemců, ale i nějakou korunu navíc, jako přilepšení k důchodu. Nikdy jsem se však k tomu neodhodlal a tak jsem každý večer zasedal k PC a snažil se komunikovat se svými klienty. Vzhledem k tomu, že jsem odjakživa byl tzv. noční pták, nedělalo mi žádné potíže komunikovat na ICQ do ranních hodin, což jsem kompenzoval dlouhým spaním v dopoledních hodinách.
Abych si vůbec udržel přehled, snažil jsem se abych měl vždy jen dvě, ojediněle tři živé, tedy rozpracované kauzy. Na dnešní večer jsem neměl domluvenou žádnou relaci a tak jsem zapnul PC, přihlásil se na ICQ a spokojeně zjistil, že nikdo z kontaktů není připojen. Shodil jsem tedy okýnko do lišty, projel jsem si poštu, smazal přiblblé e-maily, které mi přeposílali nudící se spřátelení důchodci a pak začal surfovat.
Se zájmem jsem projel několik konkurenčních webů s erotickými povídkami a s uspokojením konstatoval, že náš Fénix si, ve srovnání s nimi, udržuje svoji úroveň. Mnohé jejich povídky se docela dobře četly, avšak gramatika byla často na úděsné výši, nebo spíše níži, sloh byl neohrabaný a přímá řeč buď vůbec chyběla a nebo byla používaná, jak autora zrovna napadlo.
Při této bohulibé zábavě mi však myšlenky náhle utekly k Markovi. Již několik dní se neozval a já byl pochopitelně zvědavý, jak se rozvijí jeho dobrodružství se spřátelenou incestní rodinkou. A náhle, jako bych to přivolal, začalo mi v liště blikat jeho okénko. Okamžitě jsem jej otevřel a začal číst:
Marek: Ahoj, tady Míša. Pamatujete se na mne?
Viktor: Samozřejmě, pamatuji. Ale jak to, že píšeš z Markova připojení?
Marek: Protože píšu z jeho noťasu. On totiž leží v nemocnici. Dostal doma nějaký záchvat, dusil se a tak mu zavolali RZ a odvezli ho. Dělali mu jakási vyšetření a pořádně nevěděli, co mu vlastně je. Málem jim tam umřel, je to s ním vážné a asi půjde na nějakou operaci.
Viktor: Tak děkuji za nemilou zprávu. Už jsem si dělal starosti, co s ním je. To však nevysvětluje, proč píšeš z jeho noťasu.
Marek: Protože mi ho na pár dní půjčil, ještě než jej odvezli. A jako zvědavá ženská jsem mu jej celý prolezla. Tak jsem přišla na spojení s vámi a pomyslel jsem si, že byste měl vědět, co s ním je.
Viktor: Měla jsi přece na mne spojení z doby, kdy jsme spolu řešili tvůj případ…
Marek: Právě, že neměla. Na vaše přání jsem jej vymazala a navíc, PC se mi zbortil a tak mi jej kamarád přeinstaloval. Jenže tím jsem přišla o hodně uložených věcí. Proto mi Marek půjčil svůj, abych si mohla leccos přetáhnout.
Viktor: Také se mi to stalo a také jsem přišel o spoustu uložených věcí. Snažil jsem se s Markem spojit mobilem, ale vždy jsem se dověděl, že je dočasně nedostupný.
Marek: Asi ho sebou vůbec nemá. Odvezli ho dost narychlo. Ale potkala jsem tu jeho tetu a ta mi od něj vyřídila, že mu mám přinést jeho noťas, protože tam bude asi dýl, tak aby se nenudil.
Viktor: Aha. Tak až za ním půjdeš, tak mu vyřiď, že na něj myslím a držím mu palce, aby byl co nejdřív v pořádku.
Marek: Ráda vyřídím, bude mít radost. Pár dní předtím, než jej narychlo odvezli, se u nás zastavil. Řekl, že si potřebuje zašukat, ale že by to chtěl bez řečí. Byl vůbec nějaký divný. Žádná divočina, ale byl potom úplně oddělaný. Jako by uběhl maraton. Moc těžce dýchal a chvílemi jsem měla dojem, že se dusí. No a za pár dní ho vezli Rychlé Šípy.
Viktor: Co tím myslíš?
Marek: No přece rychlou záchranku. Tak se jí u nás říká.
Viktor: Aha. Jo a vzpomínám si, že jsme si před časem tykali. Takže v tom snad můžeme pokračovat.
Marek: Žádný problém. Akorát jsem nechtěla být vlezlá.
Viktor: Nebuď labuť. Přece jsme se nerozešli ve zlém. Zjisti si v Markově noťasu moje číslo a příště spolu navážeme spojení pod tvým jménem. Pošleš žádost, já ti ji autorizuji a fertig. Stejně budeš muset jet ze svého PC, když Markovi jeho noťas pošleš do nemocnice.
Marek: Dobrý, udělám to tak. A teď se omluvím. Je dost pozdě a já ráno brzy vstávám.
Viktor: Tak to tě nebudu zdržovat. Já jsem noční pták a ráno vstávám, až se probudím. Máru pozdravuj a ozvi se co nejdřív. Jsem zvědavý co s ním je a doufám, že na tu operaci nebude muset jít. Jsi teď moje jediné spojení s ním. Zatím ti přeji dobrou noc a na zítra sluníčkový den.
Marek: Dík, já tobě taky. Brou brou…
Vypnul jsem PC a zamyslel se. Markovo náhlé odmlčení se tedy vysvětlilo. Téměř jsem litoval, že jeho slibně rozběhnutý příběh se tak nečekaně přerušil. Měl to opravdu pěkně rozjeté. Mrduchtivá rozvedená tetička jej snadno přesvědčila, že nepatří mezi 4 % a pokud není vyloženě hetero, je asi podobojí. K tomu si přizvala i svoji setru, tedy Markovu mamku.
Nadržený mladík tedy mrdal obě potřebné samice a po příjezdu domů na prázdniny zděšeně zjistil, že taťka bez ostychu ojíždí jeho mladší sestřičku, která ostatně ochotně a ráda vlezla i do Markovy postele. Když pak po týdnu přijela z Prahy i tetička, odbývaly se v jejich baráčku rodinné orgie, jako v biblické Sodomě.
Dokonale vytěžovaný mladík, aby měl občas nějakou změnu, si někdy odskočil zašukat o pár baráků vedle, k Míše a také navázal spřátelené vztahy s nedávno přistěhovanou incestní rodinkou, která si to, podobně jako u nich doma, také rozdávala mezi sebou.
Stačil mi ještě popsat průběh návštěvy, kde se úspěšně zapojil do rodinné mrdačky a kde slíbil, že svoje nové sexuální přátelé pozve k nim domů na revanš.
Potom se náhle odmlčel a já byl napnutý jako kšandy. Byl jsem moc zvědavý, jak bude příběh pokračovat.
Dnes jsem se tedy dočkal vysvětlení, ale k mé zvědavosti se přidala ještě starost o mého mladého přítele. Nejraději bych postrčil čas, abych se už dočkal chvíle, kdy se Míša ozve a sdělí mi jaký je současný stav věcí.



Snad nevyzradím státní tajemství, když uvedu, že tento díl byl na sterém eFenixu posledním dílem seriálu o Markovi. I při opětovném čtení mě znovu mrzí, že Fred sedm částí udržel svou laťku velmi vysoko rozebíráním Markova přístupu a hlavně pochybností ohledně vztahu k mámě, aby to v dalších dvou dílech z mého pohledu celé parádně zazdil do „šukají spolu všichni ve všech rodinách“. Navíc se mi nechtělo procházet všechny Fredovy příběhy, takže mi uniká postava Míši, která se tady na objeví. Z Cvokaře to není a jiný příběh psaný formou PC konverzace si nevybavuji. Na Freda vzpomínám moc rád, ale… Číst vice »
Fred byl v oboru mistr. Dokázal každou postavu rozebrat doslova do šroubku, nahlédnout do jejího nitra. Dokázal si mistrně vyhrát s dějem, mnohdy bez sexu, a přesto udržet čtenáře v pozornosti až do samého konce. Na druhé straně zvládal i bravurně napsat povídku, kde každý šukal s každým. Ne každé dílo i u toho nejlepšího autora dokáže udržet vysokou úroveň a občas se zvrtne v bohapustou mrdačku. Někdy to děj příjemně osvěží, jindy celý koncept pokazí. A tak se může stát, že na dokonale vybroušeném briliantu se náhle objeví kaz. I ze své zkušenosti vím, že si autor sám sobě… Číst vice »