Naše mámy nymfomanky 02

„A my dva jsme v prdeli,“ ujistil jsem Karla, když se děda se zalíbením díval na naše matky.
„Proč myslíš?“ divil se Karel.
„To jsi neviděl jeho pero. Co vím, ještě mu žádná baba neodolala,“ vzpomněl jsem si na to, když jsem viděl poprvé dědkův ocas.
„Patriku, to bychom nebyli my dva, abychom tvého dědu nepřetrumfli,“ dodával nám oběma sebevědomí Karel.

Na terasu chaty vyšla babička.
„Kdo si dá kafe?“ zeptala se.
„Samozřejmě všichni.“
Babička zmizela v chatě, aby za chvíli opět stála mezi dveřmi.
„Patriku!“
„Co je babi?“
„Nevíš, kde je varná konvice?“
„Počkej babi, já ti ji ukážu,“ raději jsem vstal, než bych jí na dálku vysvětloval, kde ji hledat.

Neobtěžoval jsem se oblékáním a nahý vešel do chaty.
Babička stála ohnutá u otevřené spodní skříňky kuchyňské sestavy a přerovnávala v ní hrnce.
„Vždyť leží na lince,“ okamžitě jsem konvici zaregistroval.
„Už mi neslouží paměť,“ omlouvala se babička, stále skloněná u skříňky.
Mou pozornost připoutalo její pozadí.
„Doufám, že to ostatní ti slouží.“
S těmito slovy jsem k ní přistoupil zezadu a vyhrnul jí vysoko sukni. Nad mé očekávání byla bez kalhotek.

„Dědek mě ráno otravoval, a už jsem si je zapomněla znovu natáhnout,“ omouvala babča svou podsukňovou nahotu.
Pohled na babčiny bílé, masité půlky nalil do mé hadice novou sílu.
Přitiskl jsem se k tomuto osvědčenému magnetu, nasměroval kopí správným směrem, a jedním přírazem vnikl hluboko do babičky.
„Ty můj kluku, po tom se mi stýskalo,“ kvitovala s nadšením. „S tebou je to úplně jiný šukání než s dědkem. Pero má sice pěkný, ale už dlouho nevydrží.“
„Za to ty bys mrdala pořád. Co?“ vrážel jsem ho do ní.
„Nemůžu za to, že mne stále svědí,“ omlouvala babička svou oblibu v sexu.
„Celá moje máma,“ myslel jsem si v duchu. Dcera se zkrátka nezapře.

Na chvíli jsem si vzpomněl na to, co se asi děje venku.
„Babi, stříkám,“ oznámil jsem po chvíli, to aby babička neucukla a vnukovské semeno nepřišlo nazmar.
Poslední kapky jsem si otřel do vyhrnuté sukně a vyšel na terasu. Naskytl se mi nevídaný pohled.

Zatímco jsem si užíval s babičkou, ani parta venku nezahálela.
Děda ležel už nahý na trávníku na zádech a vystavoval své velké žilnaté mužství na odiv našim matkám.
Obě, klečíce u něho si s jeho kládou hrály, ve snaze vyprázdnit mu varlata.

„Co tady sedíš?“ šťouchl jsem do Karla. „Vidíš ty vystrčené zadky našich mam? Byl by to hřích je nechat ladem.“
„Je mi to jasné,“ pochopil Karel a okamžitě zaklekl za mou matku.
Jen chvíli hledal ten správný otvor.
„Kájo, ty jsi opravdu při chuti,“ poznamenala Magda, když v sobě ucítila Karlovo kopí.
Karel se zájmem pozoroval kmitající ruku své matky na dědově údu a musel uznat, že jeho matka je v tomto oboru opravdový mistr.
Magda, jakoby toho měla málo, hledala ústy dědův žalud.
„To mi dělej,“ vykřikoval děd, když ho ucítil v jejích ústech.
Stál jsem nad tímto propletencem nahých těl, a přestože jsem byl slušně vyprázdněný od babičky, už se mi zase topořil.
„Dědek jeden. Už je zase při chuti. A to mi ráno sliboval, že se mu už do večera nepostaví,“ durdila se babička, která to vše pozorovala z terasy.

„Patriku, co stojíš, jako bys nevěděl, co máš dělat?“ povzbuzovala mne babička. „Mám ti ho snad vzít do ruky a ukázat ti, kam ho máš strčit?“ šla ke mně. „Já si dám chvíli pauzu,“ rozhodla, chytila můj úd a rozhlížela se, kam ho nasměrovat.
„Karlova matka má volné dírky.“
Sama mi vybrala tu správnou a vložila ho do rýhy Martě.
„Ostatní je na tobě,“ plácla mne po zadku, a šťouchla do mne tak, aby mi pomohla zajet do Martiny vagíny.

Babička nad námi všemi stála jako dirigent, a kontrolovala, aby z nás nikdo nezahálel. Nakonec sama podlehla pohledu na tyto orgie, rukou si zajela pod sukni a prstem na poštěváčku hnala své vzrušení k vrcholu.
Snad jako na povel první ucítila Magda dědův obsah varlat v ústech a v zápětí obě ženy přijímaly do svých útrob i naše sperma. Poslední babička vytáhla mokrou ruku zpod sukně.
Postupně všichni odpadli do zeleně trávníku a děda stále ležel na zádech a uklidňoval si dech. Jeho pták klesal, až zůstal mezi nohama ležet jako zahradní hadice.
„Tak dědku, konec předvádění,“ rozhodla babička, otřela si mokrou ruku a stáhla si vyhrnutou sukni.
„Víš, že dvakrát denně ti to stačí. Teď stávat a jdeme domů!“ nabídla mu ruku, aby mu pomohla vstát.
Nic naplat, dědovu řádění byl konec. Ještě se rozhlížel, kam všude pohodil části svého oblečení a nechal se babičkou odvést do chaty.

„Zas tak špatný není,“ pochválily naše matky dědův výkon. „Škoda, že nám ho babka odtáhla. Daly bychom mu zabrat, co by se do něho vešlo.“
„Děvčata, neteskněte, máte tu přece ještě nás,“ uklidňoval obě ženy Karel.

„Dědku, nech toho,“ ozval se odmítavý hlas babičky. „Ty kanče, to jsi toho neměl dost? Okamžitě ho zastrč! Kam ho strkáš? Ne do kalhot… Sem, sem ho strč! No, to je ono… Dělej mi to dál… Dělej, dělej, přirážej!… Já už budu…“ ozývalo se z otevřeného okna.

Chvíli bylo ticho.
Pak z chaty vyšla babička, za ní děda.
„Trochu jsem ho nedocenila,“ omlouvala se babička a zamířila k vrátkům.
„Zase se tady brzy zastavíme,“ obrátil se děda k našim matkám.

Všichni čtyři jsme jim nazí zamávali a sledovali je pohledem až k nedaleké křižovatce, odkud jim po chvíli odjížděl autobus.
„No a my pokračujeme dál,“ plácl Karel obě ženy po nahých zadcích.

Vraceli jsme se k bazénu, abychom opět navázali na přerušené odpolední dovádění.