Nečekaný objev 01

Život se může změnit během okamžiku. 
Jednu vteřinu jedete určitým směrem, cíl je jasný a přímo před vámi. V dalším okamžiku se vydáte úplně jiným směrem. Někam zcela nečekaně.
I já jsem jeden takový okamžik zažil. Okamžik, kdy se všechno změnilo. A ano, tehdy jsem si to neuvědomoval. Ale teď to vidím. Je to tak jasné.

Můj život je teď jiný. Úplně jiný. Tak, jak jsem si to nikdy nedokázal představit. Už nejsem tím, za koho jsem se považoval. Rád jsem věřil – chtěl jsem věřit -, že jsem dobrý člověk, slušný člověk. Stálý. Spolehlivý. Ale ukázalo se, že jsem špatný muž, slabý muž. Muž, který je schopen dělat věci, o nichž jsem si nikdy nemyslel, že jsou možné.
Špatné věci.
Ohavné věci.
Prováděl jsem ty nejodpornější činy… a miloval jsem každou vteřinu.

Mám tajemství. Temné, strašné tajemství, které tiká jako nevybuchlá bomba. Pořád ho slyším.
Tik, tik, tik, tik, tik, tik, tik… a vím, že jednoho dne, pravděpodobně mnohem dřív, než čekám, rozhodně mnohem dřív, než bych si přál, ta bomba vybuchne. To tajemství bude odhaleno. Je příliš velké, příliš strašné, příliš hrozné na to, aby se to nestalo.
A až ta bomba vybuchne, až to tajemství vyjde najevo, můj život, jak ho znám, bude zničen. 
Ale mně je to jedno. Nemůžu se zastavit, nemůžu se vzdát tohohle nového života. Nemůžu se jí vzdát. Teď ne. Nikdy.
Život se může změnit během okamžiku. Jediný okamžik. Jen o málo víc než úder srdce.

Tím okamžikem pro mě bylo, když mi Ondřej Kučara vyprávěl o tom, že přistihl svého syna, jak si ho honí.

#

Ondřej pracoval v mé firmě v kancelářské budově v centru města. Byl to docela milý chlapík, i když bych neřekl, že jsme byli zrovna přátelé. Byl to ten typ člověka, se kterým si můžete přátelsky popovídat, obvykle o včerejším zápase nebo o posledním dílu čehokoli, co zrovna běží na HBO nebo Netflixu. Ale nic víc. Zkrátka šéf a podřízený.

Takže je pozdní dopoledne v úplně normální a nenápadný všední den a já se probírám nějakými soubory. Vlastním menší oděvní firmu, která se specializuje na dámské spodní prádlo. Určitě jste o nás neslyšeli, neprodáváme vlastní značky. Vyrábíme běžné oblečení pro levné obchodní domy a levné řetězce supermarketů. Nic moc sexy nebo exotického, nejsme Victoria’s Secret. Jsme jen malá společnost, která vyrábí nudné, každodenní podprsenky a kalhotky pro nudné, každodenní ženy.

Dostal jsem se k obzvlášť nudné pasáži v obzvlášť nudném memorandu, které se týkalo společnosti v Indonésii, o níž jsme uvažovali jako o novém zdroji levnějšího nylonu, když mi na stole začal zvonit telefon. Byla to interní linka. Zvedl jsem to.
„Haló?“ řekl jsem.
„Pane Březovský? Pan Kučera čeká venku. „Chtěl by si s vámi rychle promluvit.“
Byla to Eliška, moje sekretářka… pardon, chci říct osobní asistentka, jak se dnes musí korektně říkat.

„Eliško, jak dlouho už pro mě děláte?“ zeptal jsem se jí.
‚Nevím, asi tři roky,“ odpověděla.
„Tři roky. A kolikrát jsem ti za ty tři roky řekl, abys mi říkala ‚Marku‘?“
„Oooh, mnohokrát,“ zachichotala se.
„Ano, mnohokrát. A přestože vás neustále žádám, stále mi říkáte pane Březovský.“
„Jo, ale je mnohem zábavnější nedělat, co mi říkáte… pane Březovský,“ zašeptala velmi svůdným tónem.

Takže v tuhle chvíli bych asi měl říct o Elišce. Byla to koketa, byla jí od chvíle, kdy pro mě začala pracovat. Nikdy se netajila tím, že se jí líbím, a i když jsem to nemohl říct s jistotou, byl jsem si naprosto jistý, že by se mi naprosto ráda sexuálně zpřístupnila, mám-li to tak nazvat 

Byla hezká, měla kudrnaté zrzavé vlasy a zelené oči. Měřila sotva metr šedesát a byla samá křivka. Kdybyste byli trochu krutí, mohli byste říct, že mezi „smyslnou“ a „baculatou“ pravděpodobně spadala trochu víc do toho druhého tábora než do toho prvního. Ale měla nepopiratelné sexuální charisma a byla tak okouzlující, rozkošná a živá, že byste museli být blázni, abyste ji nechtěli ošukat.

Ale já to tak neměl. Byl jsem ženatý muž. Otec tří dětí. Věrný manžel. Nebo jsem si to alespoň myslel. Představa, že bych se oddával nějakému lacinému románku se svou sekretářkou – pardon, osobní asistentkou – mi připadala tak směšná, tak obskurní, tak klišovitá, že jsem o tom v žádném případě nemohl ani uvažovat. 
Jak jsem byl naivní. 

Ale zpět k onomu dni. Mluvil jsem se svou koketní osobní asistentkou, která seděla jen pár metrů ode mě, ve své malé kóji, na sobě měla těsné, hedvábné šaty, které jí byly téměř jistě příliš malé, a tísnila v nich své monstrózní kozy a bujný, tlustý zadek.

„A o čem chce pan Kučera mluvit?“ zeptal jsem se jí.
„To mi neřekl, ale říkal, že to nebude trvat dlouho.“
„Dobře, ať jde dál.“

O chvíli později se ve dveřích objevila Eliška a Ondřej stál hned za ní. Viděl jsem, jak jeho oči sjíždějí dolů, nepochybně si prohlížel ten zmíněný bujný, tlustý zadek.
Uvedla ho dovnitř a pak se otočila ke mně.
„Kávu?“
„Ne, děkuji, Eliško,“ odpověděl jsem.
„Pane Kučero?“
„Ne, děkuji, Eliško.“

Odešla a já se otočil k muži sedícímu naproti. Na muže, který mi měl změnit život.
„Co pro tebe mohu udělat, Ondřeji?“ zeptal jsem se.
„No… kurva, je to docela těžké. Já… já vlastně nevím, kde začít.“
„Začněte od začátku,“ prohodil jsem.
„Jasně… ale tohle je tak nějak… no, je to hodně trapné.“
„Má to něco společného s prací?“
„Ne. Ne, to není. Je to jen… no, je to prostě trochu trapné.“
„No, určitě mám celý den na to, abych se díval, jak koktáš a hekáš,“ řekl jsem trochu sarkastickým tónem.
„Promiňte, máte pravdu,“ odmlčel se. „Znáš mého nejmladšího syna, Davida?“
„Jistě. Skvělý kluk. Potkal jsem ho na letním firemním grilování?“
„Ano. David. ‚Naše malá nehoda‘, říkáme mu tak s manželkou. Ona brala prášky, takže jsme si nedávali víc pozor, ale takové věci se stávají. Říká se, že pilulka je z devadesáti devíti procent účinná, ale ukázalo se, že my jsme to jedno procento. Ne že bychom ho nemilovali, samozřejmě…“

‚“Nechci být nezdvořilý, Ondřeji,“ řekl jsem s mírně napjatým úsměvem. „Ale povede to někam?“
„Jistě, promiňte. Takže, každopádně… David. Jo, David. No, jde o to, že mám špatná záda. Doktoři mi pořád říkají, ať shodím pár kilo, a já se snažím, ale sakra, moc to nejde. Takže jak mě bolí záda, tak mám občas problém usnout. Tuhle v noci to bylo opravdu špatné. A pak, no, buďme upřímní, můj močový měchýř už není, co býval, takže kvůli tomu nemůžu spát. Byla asi jedna hodina ráno a já předpokládal, že všichni šli spát. Napadlo mě, že možná někdo zapomněl vypnout televizi, ale ve skutečnosti to nemohla být pravda, protože je to jedna z těch televizí, které se samy vypnou, když je delší dobu nepoužíváte. Máte taky takovou? Dneska se dají sehnat docela levně. Jo, takže televize byla zapnutá. Došel jsem pod schody a nahlédl do pokoje a…“

„A?“ zeptal jsem se.
„David si ho honil.“
Vyprskl jsem smíchy. Tohle, všechny tyhle žvásty, a tohle mi chtěl říct?
„Jo, já vím, je to trochu hloupé. Vždyť je to puberťák. Tohle puberťáci dělají,“ pokračoval Ondřej.
„Jasně,“ řekl jsem a snažil se spolknout smích, což se mi úplně nepodařilo: „Ale proč mi to říkáš?
„Ach ano, proč vám to říkám? Jo… proč vám to říkám?“ skoro si šeptal pro sebe. ‚Víte, ta naše nová televize… je to taková ta obrovská plochá obrazovka, co se dává na zeď. S vysokým rozlišením. A je to jedna z těch chytrých televizí, co se přes ni dá připojit na internet.“
„Jo, já vím, máme podobnou.“
„Takže na to se díval… zatímco… víte… masturboval. Poslední slovo skoro zašeptal. „Šel na internet na jednu z těch stránek. Tam, kde je všechno porno zdarma.“

Věděl jsem přesně, co má na mysli. Byl jsem muž středního věku, který měl snadný přístup k internetu. Neřekl bych, že jsem byl znalec porna, ale moje myš možná občas uklouzla.
„Dobře, takže tvůr syn so ho honil nad pirátským pornem? Nebo o co jde?“
„No. Jde o to, na co se díval. Jak jsem říkal, mám velkou televizi. Viděl jsem každý detail toho, co sledoval. Viděl jsem tu dívku na obrazovce, v celé její kráse, jak to tak vypadá.“
„A?“
„Byla to Lucie,“ řekl tiše.
„Lucie?“ zopakoval jsem naprosto nechápavě.
„Lucie… vaše dcera Lucie.“

Takže ano, to bylo ono. To byl ten okamžik. Okamžik, kdy se všechno změnilo.

#

O pár hodin později jsem byl zpátky doma, seděl jsem ve své pracovně a hledal porno na internetu. Přesněji řečeno, hledal jsem na internetu porno s mou devatenáctiletou dcerou.

Když mi to Ondřej řekl, co viděl, řekl mi, koho viděl, jen jsem se na něj díval, jako na svatý obrázek.
„Cože?“
„Jo, promiňte, šéfe. Vím, že je to trochu divný. Sakra, byl jsem fakt nervózní, že vám to mám říct. Vždyť je to kurva šílený, ne?“
„Co to kurva má znamenat?“
„Cože?“
„To má být nějaký vtip, Ondřeji? Protože jestli jo, tak to není moc vtipný. Děláš si ze mě prdel?“
„Ne, šéfe, v žádném případě. Tohle není vtip.“
Ve tváři měl výraz naprosté paniky, jako by si myslel, že se ho chystám praštit. Abych byl zcela upřímný, neměl jsem daleko k tomu.

„Přišel jsi sem s těmi kecy o mé dceři? Mé dceři, kurva!?
„Podívejte, já to chápu. Taky bych byl naštvaný, kdyby někdo začal říkat šílené věci o mých dětech. Chápu to, opravdu to chápu. Ale viděl jsem, co jsem viděl.“
„A co přesně jsi viděl?“
„Jak jsem řekl, bylo to porno video. Byly to dvě holky, vlastně… víte… dělaly to spolu.“
„A jedna z těch holek, co to spolu dělaly, byla moje dcera?“
„Myslím, že ano.“
„Myslíš?“
„No, jo. Jsem si docela jistý, že to byla ona.“
„Docela jistý?“
„Jo, jistý. Potkal jsem ji jen párkrát, když tu byla za vámi a viděl jsem její fotky na vašem Facebooku, ale zapamatoval jsem si ji. Byla to ona.“
Tomu by se dalo věřit. Jakmile jste ji jednou viděli, rozhodně jste si ji zapamatovali.

„Říkáš, že to bylo porno?“ zeptal jsem se s kapkou nedůvěry. Tohle nebyla konverzace, kterou bych chtěl vést s kýmkoli a kdykoli, natož s tímhle blbcem.
„Nějaká sexuální nahrávka? Jak se tvůj syn dostal k videu, na kterém má moje dcera sex? To ho někdo nahrál na tuhle porno stránku?“

Asi jsem se musel se smířit s tím, že bude pravděpodobně sexuálně aktivní. Bylo jí devatenáct, byla to neuvěřitelně krásná dívka; určitě by neměla nouzi o potenciální nápadníky, jak mužské, tak ženské. Považovali jsme se za pokrokovou rodinu, nevytvářeli jsme dojem, že sex je něco ostudného nebo špatného.

Takže Lucie měla sex? No a co? Lucie měla sex s jinou dívkou? No a co? Kdyby byla lesbička nebo bisexuálka nebo jen experimentovala, proč by mi to mělo vadit? Je to její život, její věc. Za předpokladu, že se Ondřejův zrak nezhoršil, za předpokladu, že to byla moje dcera na nahrávce… při sexu… s jinou dívkou… tak to nebyl žádný zločin. Žádný zločin, kromě toho, že někdo ukradl její soukromý majetek a pak ho dal na internet.

To byly věci, které jsem si měl myslet, věci, které jsem si říkal, že si mám myslet. Ale místo toho jsem ve skutečnosti myslel jen na to, že jsem špatný rodič a moje dcera je totální kurva.
Lucie si „užívala“ s přítelkyní a natáčela se při tom? To mi připadalo jako šílenost, ale já jsem byl z jiné, starší generace. Dnešní děti žily online, všechno si natáčely na mobil. A to včetně šukání. Ale zase, jak se k tomu dostal nadržený kluk od Kučerů?

„Nebylo to takové video. Nebyla to amatérská nahrávka. Byl to pornofilm. Normální profesionální pornofilm. Lucie… nebo kdokoli to je, kdo vypadá jako ona… hrála v pornu.“
To mi připadalo ještě bizarnější. Jistě, dokázal jsem si představit, že mou dceru někdo načapal, jak blbne s kamarádkou, a ten klip se nějak roznese mezi ostatní kamarády na koleji. A pak to někdo nahrál na internet. Bylo by to neuvěřitelně ponižující pro mě, mou ženu i dceru, ale zvládli bychom to. Ale tohle? Představa, že natočila pornofilm? To byla naprostá blbost.

„Chceš mi říct, že moje dcera je pornoherečka?“
„Kurva, já nevím. Vypadala jako ona. Možná nebyla. Omlouvám se, že jsem se o tom zmínil.“
„Jak se jmenovala?
„Promiňte?“
„Jak se jmenovala? Ta dívka, o které jsi říkal, že vypadá jako Lucie? Předpokládám, že tam asi nebyla pod svým rodným jménem.“
„Ne, ne. Byla to… ehm… Tiffany něco. Tiffany Lee. Tak nějak,“ zrudl ve tváři.
„A jak se ta scéna jmenovala?“
„Myslím, že to bylo něco jako ‚Moje nevlastní dcera je děvka’… ehm… Čtvrtý díl“

Po tomto šokujícím odhalení jsem Ondřeje rychle vyhnal z kanceláře. Několik okamžiků jsem jen seděl, zíral před sebe a nevěděl, co mám dělat, co říct, kam jít, cokoli. 
Ale jedno vám můžu říct. Jedno malé tajemství. Jen mezi námi. Můj penis byl tvrdý jako skála. Uvědomil jsem si to, až když Ondřej odešel. Ale byla tam, nejsilnější erekce, jakou jsem si za poslední roky pamatoval.

Po několika okamžicích jsem se otočil k počítači a otevřel Google Chrome. Natáhl jsem ruku, abych napsal slova „Tiffany“ a „Lee“, když jsem se náhle zastavil. Stáhl jsem ruce zpátky, jako bych se opařil na rozpálené pánvi. Co to sakra děláš? pomyslel jsem si. Tohle je pracovní počítač. V práci nemáme přístup k pornu. Sám jsem to kvůli zvýšení produktivity přikázal.
Zvedl jsem svůj mobilní telefon – lesklý nový iPhone, který mi manželka dala k narozeninám – a pak jsem ho položil. Další špatný nápad. Tohle tady nemůžu dělat. Tady to nesmím dělat. Počkám, až se vrátím domů, a pak se na ten film podívám. Téměř jistě je to blbost. Kučera je idiot, určitě si to popletl. Viděl na internetu nějakou hezkou blondýnu a vypadá tak trochu jako Lucie. Podívám se na tu scénu a bude to někdo úplně jiný. Všechno bude dávat smysl. Všechno bude v pořádku.
Snažil jsem se vrátit k práci a na všechno zapomenout, ale nedokázal jsem se soustředit. Můj zatracený pták taky nechtěl slehnout. Nakonec jsem to už nevydržel, vstal jsem a odešel. Sotva jsem vzal Elišku na vědomí, když jsem odcházel z kanceláře. 

Do hodiny jsem byl zpátky doma. Provoz byl poměrně slabý. Domov byl velký, samostatně stojící třípatrový dům v malé vilové čtvrti. Ukázalo se, že vyrábět nudné kalhotky pro nudné ženy je vlastně docela výnosné, takže jsem si mohl dovolit docela pěkné bydlení. Dokonce jsme měli i bazén. 

Nikdo nebyl nablízku. Jo, moje žena, byla ještě v práci. Měla vlastní firmu, malé květinářství, které sídlilo v obchodním centru nedaleko od nás. Peníze jsme navzdory mým steskům a nářkům nepotřebovali, ale jako žena v domácnosti se už nudila, a tak si před pár lety založila obchod. Děti byly ve škole. A Lucie už s námi nebydlela. Byla na vysoké škole. Na vysoké škole, která byla ve stejném městě, takže mohla zůstat doma. Ale ona řekla, že chce „zažít kompletní vysokoškolskou zkušenost“, a to znamenalo odstěhovat se. To nám řekla, tomu jsme věřili. 

Vplul jsem dovnitř, zakřičel rychlé „Ahoj, je někdo doma?“ a pak jsem skoro vyběhl nahoru do své pracovny.
Dveře do pokoje neměly zámek a já napůl uvažoval, že pod kliku zaklíním židli, než jsem tu myšlenku zavrhl jako absurdní. Sedl jsem si ke stolu a zapnul notebook. Celou dobu mi pulzoval penis, stejně tvrdý jako už asi hodinu od chvíle, kdy Kučera vypustil tu bombu „tvoje dcera dělá porno“.

Na chvíli jsem se zastavil. Opravdu to chceš udělat? pomyslel jsem si. Opravdu to chceš vědět? Tak či onak? Mohl bys prostě předstírat, že ti to neřekl. Předstírej, že to nevíš. Předstírat, že se to všechno nestalo. Zavři oči a zkus zapomenout. Žít život v blažené nevědomosti. V tu chvíli jsem nevěděl, co se bude dít dál. Nevěděl jsem o všech událostech, které se odehrají.

Začal jsem tedy do vyhledávače psát slova „Tiffany“ a „Lee“ a „porno“… a stiskl „enter“. 
Objevily se tisíce odkazů a já je začal procházet. Byl tam odkaz na erotickou stránku, klip s názvem – jak mi ten den řekl Kučera – „Moje nevlastní dcera je děvka“. Z doprovodného popisu jsem vyčetl, že se jedná o 23 minutovou scénu, ve které hraje starší pornohvězda, o které jsem slyšel, a mladší, o které jsem neslyšel… alespoň do dneška. Kliknul jsem na odkaz a skočil na stránku.

Po vymazání vyskakovacích oken se můj prst vznášel nad klávesnicí a čekal, až stisknu „play“. Srdce mi bušilo jako o závod, čelo se mi potilo a ztopořený penis sebou škubal. Tohle byl ten okamžik pravdy. Měl jsem zjistit, jestli Ondřej Kučera kecá, nebo jestli se moje dcera začala věnovat kariéře v oblasti filmů pro dospělé.
A právě v tu chvíli, kdy můj prst začal klesat, jsem uslyšel, jak se otevírají vchodové dveře.
Sakra!

Okamžitě jsem zavřel prohlížeč, zaklapl notebook a spěchal z místnosti. Seběhl jsem dolů a zamířil do kuchyně, kde naproti mně, čelem k oknu, stál ten nejúžasnější pohled mého života.
Dlouhý pár tvarovaných, opálených nohou, které vedly k tomu nejúžasnějšímu zadku, jaký jsem kdy v životě viděl. Dvě dokonalé, pružné půlky, obepnuté maličkými běžeckými šortkami. Stejně opálená spodní část zad, orámovaná přiléhavým elastickým topem, pod nímž byla vidět ramínka sportovní podprsenky. Štíhlé, ale jemně svalnaté paže. Dlouhý, elegantní krk. Lesklé, zářivé, jahodově blond vlasy. Učiněná smyslnost.
A pak se ta smyslnost otočila a věnovala mi ohromující, dech beroucí úsměv.

„Ahoj, tati!“
„Ahoj, Lucie,“ odpověděl jsem, stále si vědom svého tvrdého péra.

#

Tak takhle to celé před několika týdny začalo. 
Tohle píšu ani ne dvacet minut po tom, co jsem Lucii šukal na pejska v motelovém pokoji nedaleko místa, kde pracuju. Pak jsem se jí udělal na prsa. 

Jejda, spoiler. Ale tak všichni tušíme, na jaké stránce se nacházíme, a kam to celé bude směřovat. K šukání. Vím, že jsem kolem toho chvíli kroužil a snažil se budovat dramatické napětí, ale tohle je příběh na stránce s erotickými příběhy. A tohle bude příběh o otci a dceři, kteří spolu dělají věci, které by neměli. Šukání, kouření a zase další šukání.

Nemohl jsem to zastavit. Nemohl jsem zastavit ani sám sebe. Bylo to příliš lákavé. Ona byla příliš lákavá. Pohltil mě můj vlastní zvrácený chtíč a teď jsme tady a celé vám to sepíšu.

Takže tohle bude ze všeho nejvíc příběh o tom, jaký jsem totálně zvrácený chlap.