Štědrý večer nastal 01

Byl Štědrý den dopoledne a na nejmenované české maloměsto se snášely první sněhové vločky. Po dlouhé době to měly být Vánoce na sněhu a vypadalo to, že předpovědi se tentokrát nemýlily. Pro většinu lidí jsou to svátky klidu a míru, ale Renata doufala, že pro ni to budou i svátky odpuštění. Stála nervózně přede dveřmi honosného rodinného domu v jedné postranní ulici a odhodlávala se, zda stiskne tlačítko zvonku. Současně se jí vybavovalo dění posledních měsíců a rozum jí radil, ať raději rychle uteče…

Před 6 měsíci

„Renato, prosím tě, neblázni! Kam bys šla? Jsi ještě mladá, nemáš žádné peníze, žádný plán!“ Sářin hlas se lámal, když stála ve dveřích Renatina pokoje a sledovala, jak její dcera háže oblečení do malého kufříku. Sára vypadala unaveně, ale její těsné domácí tričko pořád zdůrazňovalo křivky, které kdysi přitahovaly muže jako můry k plameni. Teď, ve svých čtyřiceti letech, měla v očích stopy vyčerpání z manželství, které se vymklo kontrole.

Renata, devatenáctiletá brunetka s plnými rty a výstavními prsy, které napínaly tenký top, se otočila k matce. „Mami, proč bych tu měla zůstat? S těmi… s těmi… prasáky? Jo, Roman a David jsou prasata! Pojď se mnou! Odejdeme spolu, jako dřív, jen ty a já. Necháme je tu hnít,“ vychrlila ze sebe vztekle.

Z obývacího pokoje se ozval hlasitý smích. Roman, padesátiletý muž s rozložitou postavou a tmavým zastřiženým vousem, si stoupl za Sáru a majetnicky jí položil ruku na rameno. Za Romanem stál jeho syn David, dvaadvacetiletý atletický typ s krátkými vlasy. Zakřivil se mu úsměv. „Co to slyším? Malá Renata chce utéct? A bere si mamku s sebou? To je roztomilé.“

Roman se na syna zamračil, ale jeho oči vzápětí sklouzly po Renatině postavě – po jejích krátkých šortkách, které sotva zakrývaly její pevný zadeček. „Sáro, tohle je směšné. Dohodli jsme se, že se ti nebudu do výchovy tvé dcery plést, ale tohle už přestává všechno. Nenechám se urážet ve vlastním domě! Ten spratek potřebuje disciplínu.“
Sára se otočila k manželovi. „Romane, ty to nechápeš! Renata má pravdu – tenhle dům je toxický. Ty a David… vy jste na ni pořád takoví… divní! A teď chceš, aby zůstala? Proč?“

Mladík se zasmál, prohlížel si významně Renatu a jeho pohled se dlouze zastavil na jejím výstřihu. „Divní? To říkáš ty o nás? Renata nás provokuje od té doby, co se sem nastěhovala. A ty jsi to viděla, Sáro. Proč si myslíš, že odchází? Vymklo se jí to z ruky. Chce prostě jen zdrhnout.“

Renata se narovnala, její prsa se zvedla s hlubokým nádechem. „Provokuji? Proč lžeš? Ty i ten tvůj povedený fotr. Díváte se na mě jako bych byla kus masa! A já to mám snášet?“ Obrátila se zpět k matce. „Mami, prosím. Pojďme. Necháme je tu samotné. Bude to lepší pro nás obě.“
Sára zaváhala, její oči se zalily slzami. „Renato, zlato… já… já nevím. Roman je můj manžel. A David je tvůj bratr…“
„Nevlastní bratr!“ opravila ji Renata ostře. „A Roman není můj otec. Pojď, mami. Necháme je tu.“

Roman stiskl své manželce rameno. „Sáro, ani se nehni. Tohle je náš domov. Můj a tvůj. Renato, jestli chceš jít, běž. Nikdo tě tu nedrží. Ale tvá matka zůstane.“
David přikývl, aniž by z nevlastní sestry spustil oči. „Přesně. A nezapomeň, že jsme tě varovali. Život tam venku není takový peříčko, jak si ho představuješ.“

Renata si popadla kufr, políbila matku na tvář, s odporem se protáhla kolem nevlastního otce a bratra a zamířila ke dveřím. „Fajn. Ale mami, jestli změníš názor, víš, kde mě najdeš.“ 
Dveře se zabouchly a v domě zavládlo ticho. Sára se podívala na Romana s Davidem a povšimla si něčeho záludného v jejich očích…

Před 11 měsíci

Všechno to začalo vlastně nevinně, nebo aspoň tak si to Renata myslela. Jako taková typická pubertální rebelie mladé dívky.
Její matka Sára se s Renatiným otcem rozvedla před několika lety. Po několika neúspěšných vztazích se seznámila s Romanem, ovdovělým majitelem stavební firmy. Po pár měsících byla svatba. Renata, tehdy osmnáctiletá, to nechápala. S matkou jim bylo dobře, měly hluboký vztah, a najednou se o ni měla dělit s tímhle… chlapem. Co na něm matka vůbec vidí? Byl menší než matka, měl bříško, rozrůstající se pleš…

Po nastěhování do nového prostorného domu si rychle všimla jedné věci. Roman byl muž, který měl slabost pro mladé ženy. Renata toho rázem využila. Nevěděla vlastně ani proč to dělá. Byla prostě naštvaná a tohle byl její způsob pomsty. Začala nosit krátké šaty, když věděla, že je Roman doma. Sem tam se o něj „nešťastně“ otřela. S ostentativním nezájmem kolem něj chodila někdy bez podprsenky, jindy s titěrnými kalhotkami.

Jedno odpoledne něco hledala v kuchyni sehnutá do spodní skříňky a její krátké šaty se svezly a odhalily krajkové brazilky. Roman vešel, zastavil se a zíral.
„Renato, co to děláš?“ zeptal se.
Provokatérka se otočila s nevinným úsměvem, prsa se jí pohupovala v nízkém výstřihu. „Hledám sklenici. Proč? Něco se děje?“ Vyzývavě si upravila top, takže se výstřih ještě zvýraznil.
Roman polkl. „Nic… jen… skleničky máme v horních skříňkách.“
„Vidíš, máš pravdu. Pořád se tu ještě neorientuju,“ pronesla s úsměvem, stoupla si na špičky, a naopak své mladé ohebné tělo co nejvíce propnula, aby dosáhla do vyšší skříňky. Moc dobře věděla, že jeho oči zůstaly přilepené na jejím zadku. 

Toho večera slyšela, jak se s matkou hádá – a pak slyšela jejich sex, divoký a hlasitý. Usmála se, věděla, že ho má na háčku. „Funguje to.“

*

S příchodem léta se v domě zjevil David. Její nevlastní bratr, Romanův syn z předešlého manželství. Skončil na vejšce a vzal práci v otcově firmě. Než si najde vlastní bydlení, měl bydlet v podkroví. Renata si řekla, že ho bude provokovat taky, alespoň bude větší zábava. 

První epizoda se odehrála u bazénu, kde Renata ležela v bikinách, které byly na první pohled příliš malé pro její vyvinutou hruď. Horní díl sotva zakrýval bradavky, a když se natáhla pro opalovací krém, prsa se jí téměř vysypala ven. David stál u grilu, griloval maso, ale očima neustále bloudil k ní. 
„Hej, Davide, pomůžeš mi?“ zeptala se sladce, otočila se na břicho a rozvázala si horní díl bikin, takže její prsa se přitiskla k lehátku, ale boky byly vidět. „Namažeš mi záda, abych se nespálila?“
David nervózně došel k lehátku, nastříkal olej na její záda a začal jej vtírat. Renata ležela, oči zavřené a po chvilce začala vrnět. Jeho prsty sklouzly níž, k okraji spodního dílu. 
„Mhmmm,“ zasténala takřka neslyšně a zavrtěla zadkem. 

David se osmělil, zrychleně dýchal a chtěl sjet ještě níž, avšak to mu Renata nedovolila. 
„Tak to by stačilo, ještě by se ti to začalo líbit,“ usmála a pohybem ruky jej odehnala zpět ke grilu. Tu bouři v jeho kalhotách však přehlédnout nešlo.

*

Další epizoda byla v obývacím pokoji, když Renata cvičila jógu v těsných legínách a crop topu, který odhaloval její břicho a spodní část prsou. Otčím seděl na gauči, díval se na TV, ale koutkem očí sledoval každé její prohnutí. 
Když udělala pózu „pes hlavou dolů“, její zadeček se vystrčil přímo k němu a legíny se napnuly tak, že bylo vidět zcela zřetelné obrysy její kundy. Roman zapomněl na několik sekund dýchat.
„Myslíš, že to dělám dobře?“ zeptala se nevinně, otočila hlavu k němu a šibalsky se usmála. Roman s sebou trhl, dal si na klín polštář a s přehrávanou bohorovností odpověděl, že asi jo.
Renata se narovnala, zadívala se na Romana a na jeho klín a kousla se do spodního rtu. Potom odešla a nechala ho tam s pérem tvrdým jako šutr.

*

Jednou večer, když byli s nevlastním bratem sami doma, vešla do obývacího pokoje, pouze v ručníku po sprše. „Davide, neviděl jsi můj tělový krém?“ zeptala se líbezně a ručník si lehce povolila, aby odhalil jen část prsou, titěrný kousek dvorců, ale víc už nic.
David se ušklíbl, její hry už po chvilce soužití prohlédl: „Proč tu takhle chodíš?“
„Bydlím tady? Zapomněls? V čem mám vyjít po sprše, v neoprenu?“ Usmála se a přistoupila blíž, ručník se málem rozvinul. „Něco se ti nelíbí?“

David vstal, přiblížil se a položil ruku na její rameno. „Buď opatrná, Renato. Ať se nespálíš.“ Jeho prsty sklouzly níž, lehce se dotkl okraje ručníku.
Renata ucukla, ale s úsměvem. „Tak to bych se měla mít na pozoru.“ 
Odešla a vrtěla při tom významně zadkem, ale věděla, že ho to vzrušilo. To byla její hra – pomstít se matce tím, že ukradne pozornost mužů v domě.

*

Ale věci se jí postupně vymkly z rukou. Otčím začal být stále drzejší. Jednou, když ho opět trápila svými bujnými tvary, to nevydržel a chytil ji za zadek v kuchyni. „Renato, ty jsi taková malá provokatérka,“ šeptnul jí do ucha a zmáčkl půlku v dlani.
Zasmála se, ale ucítila mrazení. „Romane, co by na to řekla máma?“ Ale místo aby utekla, se otočila a přitiskla se k němu prsy. „Nebo jí to nemám říkat?“
Roman ji přitlačil ke zdi, ruce měl na jejích bocích. „Já vím o co ti jde, děvenko. Ale radím ti dobře, nedráždi mě.“ Cítila jeho horký dech na krku, ale rychle se mu vykroutila, než by se to zvrtlo. Kvapně odcházela, srdce jí bušilo. Doteď to byla hra, ale teď to začínalo být vážné…

*

S Davidem to bylo ještě horší. Začal fantazírovat nahlas. 

Jednou v noci, když byli Sára s Romanem pryč, šla Renata kolem Davidova pokoje. Slyšela nějaké zvuky a všimla si pootevřených dveří. Nakoukla a uviděla Davida v křesle před počítačem, na kterém běželo porno – mladý muž tam dost neurvale píchal mladou prsatou dívku, ve tváři docela podobnou Renatě. David byl zády ke dveřím a evidentně si ho honil. A do toho sténal její jméno. „Renato…jo, jo… ty prsatá děvko… ach, ach… jo, už budu…“ Vtom si všimla, že něco drží v druhé ruce a přikládá si to k nosu. Poznala své použité kalhotky! Nasával její omamnou kundí vůni a honil si u toho. V kundičce jí zasvrbělo a raději se rychle zdejchla.

Druhý den ráno seděli Renata i s Davidem u stolu. Vtom se k ní David natočil: „Viděla jsi mě včera? Myslel jsem u toho na tebe.“ Rukou se pak dotkl jejího stehna pod stolem.
Renata ho odstrčila. „Doufám, že sis to po sobě utřel, nadrženče.“ 

*

Jak dny pokračovaly, Renata si navzdory čím dál většímu erotickému dusnu doma nedala pokoj a provokovala oba muže dál – nosila push-up podprsenky, chodila čím dál odhalenější po domě. Chtěla, aby trpěli, aby toužili, ale neuvědomovala si, kam to může zajít.

Toho večera před Renatiným odchodem z domu vše eskalovalo. 
Sára udeřila na dceru kvůli jejímu oblékání. Všimla si, jak se na mladou dívku její manžel i nevlastní syn dívají a bylo jí taky jasné na co myslí.
Ošklivě se s dcerou pohádala. Měla toho nevychovaného spratka plné zuby a po několikaminutové salvě křiku, nadávek a vzteku, si Sára vzala klíčky od domu a odešla si provětrat hlavu.
Roman a David popíjeli pivo v obývacím pokoji a koukali na fotbal. Hádek obou ženských si moc nevšímali, ačkoliv oběma bylo jasné, co je příčinou. 

Vtom vešla stále ještě naštvaná Renata jen v noční košili, která by byla příliš krátká a nestoudná i pro profesionální společnici. „Přišla jsem vám dát dobrou noc, chlapci,“ řekla laškovně a začala se před nevlastními příbuznými vyzývavě protahovat, až to po chvíli působilo spíše jako striptýz.

Roman naštvaně vstal. „Tak dost, Renato. Potřebuješ lekci.“ Chytil ji za paži, přitáhl si ji a tvrdě ji pleskl přes zadek. David se přidal, přitiskl se k ní zezadu, až ucítila jeho tvrdnoucí bouli ve své prdelní rýze. „Seš nestydatá děvka, sestřičko, víš, co se takovým dělá?“ Cítila jak jí jede David rukama nahoru a zvedá její noční košilku.
Byla současně vystrašená i vzrušená. Začala se bránit. „Pusťte mě! To nepatří ke hře!“ 
„Naopak, my si chceme začít doopravdy hrát,“ pousmál se otčím.

Vytrhla se jim a utekla do pokoje. Teď věděla, že to přehnala. Muži jí byli posedlí – fantazírovali o ní, naráželi na ni při každé příležitosti, sahali na ni, když mohli. A ona? Ona to viděla jako pomstu matce za ten rozvod, za to, že je si našla Romana. Ale teď se to vymklo kontrole. Rozhodla se odejít.

*

SOUČASNOST

Po půl roce byla Renata opět před tím domem. Romanovým domem. Stála promrzlá přede dveřmi, bez peněz, bez přátel. Život venku byl tvrdý – musela odejít ze školy, práce v baru byla mizerně placená, dotírali na ni chlapi, šéf ji odíral o každé spropitné, spolubydlení s kamarádkami taky nedopadlo. Neměla štěstí, peníze, budoucnost. Zhluboka se nadechla a stiskla zvonek.
Dveře se otevřely a za nimi stála její matka. Vypadala jinak – sice unavenější, ale i tak nějak… uvolněnější, bezstarostnější.

„Renato? Co ty tady?“ zeptala se překvapivě vlažně.
„Mami…“ nevěděla jak začít. „Veselé Vánoce!“
„Hmm, tobě taky. Tak co tu chceš?“
„Udělala jsem chybu. Pustíš mě dovnitř?“ snažila se říct s odhodláním, ale hlas jí přeskakoval.

Sára ji vpustila, ale její oči byly chladné. „Pojď do obýváku.“
„Jsou… jsou ti dva doma?“
„Ne, jsou ještě naposledy letos v práci, mají kontrolní den. Vrátí se až na štědrovečerní večeři.“
Renata si uvědomila, že celý dům je provoněný chystanou sváteční večeří. Dostala ukrutný hlas. Sedla si na gauč a matka si sedla naproti ní. „Tak proč ses vrátila? Myslela jsem, že jsi už samostatná.“
„Byla jsem blbá, mami. Vím, že to chceš slyšet a přiznávám. Nevím, co jsem si představovala, ale už dál nemůžu. Chci se vrátit. Prosím, nech mě tu zůstat. Pomohu ti s domem, s čímkoli.“

Matka si ji přeměřila pohledem. „S čímkoli? Máš vůbec ponětí, co se v tomhle domě děje?“
„Mami, já…“
„Ty tvoje provokace, to tvoje neustále žadonění o pozornost… Víš, co jsi způsobila?“

Renata jen naprázdno otvírala pusu. Nechápala, co se jí matka snaží sdělit. 
„Přece bys mě nevyhodila na Štědrý den,“ kníkla nezdárná dcerunka.
Sára se naklonila blíž. „Chceš se vrátit? Fajn. Ale mám jedinou podmínku. Zapojíš se do chodu domácnosti, abych tak řekla. Pomůžeš mi… s nimi. Jinak… jdi pryč a už se nevracej.“

Renatě začalo docházet, že pravidla hry se změnila…