Tenkrát před řadou let 03 – Vzájemné přiznání

Vzájemné přiznání

Z toho tehdejšího plavání jsme dorazili domů před obědem. Zbývalo jen něco trochu dodělat a ohřát. Lukáš mi během toho vyprávěl o svém zážitku. Snažila jsem se to co nejvěrněji popsat v předchozí kapitole. Samozřejmě to vedlo k další debatě u oběda a začal Lukáš.

„Mami, ty jsi věděla něco o tom, jak to mají u Hronků doma?“
„Ani náhodou, Luky. Šéf se nikdy ani náznakem nezmínil, vždycky o rodině mluvil jako o svých holkách, ale on je šéf a já pro něj dělám, takže o rodině se nebavíme. On akorát tak věděl, že jsem rozvedená a že mám syna na studiích.“
„Cos říkala na ty jeho dvě divošky?“
„Co jsem viděla a cos mi teď pověděl, hmm, tak jsou tedy hodně posunuté jinam a zřejmě za to asi může dost ta jejich máma a taky možná to, že pan Hronek je moc hodný a je na ně na všechny měkký a doma udělá, co se mu řekne. V práci všichni dělají, co řekne on. Jestli bys někdy chtěl zažít hodně odvážný sex, tak si slečnám zavolej, ale taky to může skončit nějakým třeba i nepříjemným překvapením. Myslím, že jsou dost nepředvídatelné. Ale možná, že o opravdu hezkém sexu ani pořádně nic nevědí, protože všechno evidentně až doteď dělaly jen spolu.“

„Mně přišlo být hodně zvláštní, měkce řečeno, že si pro zábavu jejich matinky nechaly líbit od svého táty to, jak jsem ti říkal. On asi taky musí být trošku perverz. Vidělas, jak se mu postavil, když si tam spolu začaly hrát? A dělaly to schválně, abys to viděla. To je mi jasný. Ony zřejmě tu svojí mámu moc nemusí. Třeba doufají, že si ten jejich táta něco začne s tebou. Ty bys nechtěla? Mně přišel být hrozně fajn, tedy když pomineme ty hrátky s holkama.“
„Jo, to jsem viděla, ale v každém případě asi má dost rozumu, aby to nedotáhnul až do konce. Zůstal někde u nějakého kompromisu. Aby se vlk, tedy ta jeho fůrie, nažral a koza, tedy ty dvě nešťastný holky, nedošly k nějaké katastrofální úhoně. To, že se mu z nich postavil, to se stalo i tobě, ne? Říkal jsi to před chvílí.“
„Třeba se mu postavil z tebe, když seděl vedle tebe a viděl tě v rouše Evině. Mně se z tebe taky postavil, vždyť jsi to viděla. Holky se jen tak trošku dotýkaly, to nebylo nic ve srovnání s tím, co bylo před tím,“ provokativně dodal a zasmál se.
„Luky, už zase? I ten Hronek má dost rozumu, aby něco nedovolil. A já ho mám taky, abys věděl,“ musela jsem hrát tvrdou, nekompromisní ženu, hlavně kvůli svému svědomí.
„Já za to nemůžu, mami, říkám jen, jak to bylo, to snad můžu, ne? Taky jsem si moc dobře všimnul, že jsi mi ho občas očkem zkontrolovala, ale na toho tvého šéfa jsi ani nemrknula. Tedy hlavně když ses pak tak pohodlně usadila a já měl ten nejlepší výhled.“

Debata se dostala přesně tam, kam jsem nechtěla, hlavně protože Lukáš měl docela pravdu. Byl zatraceně dobrý pozorovatel. Měla jsem si tam v té sauně dávat větší pozor, a hlavně jsem tam neměla vůbec lézt a už vůbec ne zkoušet, co to s Lukášem provede, když mu dovolím takový pohled.
On šéf moc dobře věděl, proč tam jde ty své holčičky kontrolovat. Zmohla jsem se jen na slabou odpověď: „Neboj se, moc dobře jsem viděla, jak Hronek na ty svoje cácory kouká. Teď, když jsi mi řekl, co jste tam s nimi probírali, tak mě napadá, že možná, že kdyby ty potvůrky chtěly, tak ho přemluví a možná, že kdyby je ta jejich máti nějak šikovně vyprovokovala nebo donutila, tak by to byla pěkná Sodoma a Gomora. O tom jsem tam přemýšlela, ale to jsem si myslela, že ho tak provokují, protože už mezi nimi něco takového probíhá a že ty provokatérky ho jenom zkouší dráždit. Teprve tys mi teď řekl, že to tak daleko u Hronků nedotáhli.“
„A pokukovala jsi přitom na mě a přemýšlela, co by bylo, kdybych něco takového začal já, že jo? Tedy když sis myslela, že u nich je to běžná věc. Mám pravdu?“

Docela to ten můj pacholek trefil, ale tohle jsem přiznat nemohla, takže jsem důrazně zalhala: „Já jen přemýšlela, co to znamená. Tedy ty holky a před svým tátou, ale hlavně přede mnou. Ony nejspíš dokážou člověka pěkně zmanipulovat. Víš, co mne teď tak napadá? Možná, že si spolu doma užívají jako dvě lesby a že se to ta jejich máma nějak domákla a třeba ji začaly provokovat, a nakonec se z toho vyvrbily ty jejich společné zážitky v sauně. Vždyť přeci první rok, co tam chodily, bylo všechno v normálu. Možná, že doopravdy nikdy žádného pořádného kluka neměly, protože to by musely sbalit dva naráz, a tak se třeba takhle jemně řečeno „odchýlily“ a zatáhly do toho tu svojí mámu a pak i tátu. Víš, co si ještě myslím? Ony jsou schopné dotáhnout to až do konce a toho Hronka ukecat. Že ho holčiny vzrušujou, to bylo evidentní a jim je to taky jasné. Sám jsi přeci říkal, že je baví pozorovat, jak je z toho vzrušená jejich máma. Jenže já si myslím, že ještě víc je baví pozorovat, jak se vždycky postaví chudákovi Hronkovi. Tolik by chtěl, ale zrovna tohle nesmí a zatím tomu pokušení asi odolal.“
Docela mne ta myšlenka pobavila, že jsem se rozesmála a Lukáš se hned chytil: „Víš, že máš docela pravdu? Možná bys měla Hronkovi příště říct, ať to s nimi zkusí. Tobě by to vadilo, kdyby měl něco se svými dcerami?“

Zase jsem nedávala pozor a chytila se na háček jako malá holka.
„Luky, to by přeci nešlo, to bychom se museli s Frantou, tedy se šéfem, zase někdy picnout a on by pak zase začal dorážet. Přeci za ním zítra nezajdu a neřeknu mu: „Františku, ty vaše holky jsou báječný a tolik vás milujou, měl byste jim udělat radost a dotáhnout to s nimi příště až do úplného konce. Luky mi říkal, co mu ty šikulky povídaly, jak to všechno u vás doma máte.“ To snad chápeš, ne? No a co se týče toho druhého – pro mne za mne, ať si doma dělají, co chtějí. To je mi putna. Každej jsme nějakej.“

A to právě byla ta chyba, protože se toho Luky hned chytil.
„Takže tobě tedy incest jako takovej nevadí, když o něm nevědí ostatní, co by ho třeba odsuzovali. Hmm, tak to je dobrý. A doma by ti tolik vadil?“
„Stačilo, Lukáši! Už jsem ti přeci řekla, že na tohle téma se s tebou nechci bavit.“
„Takže doma tedy ne? Trochu mi to přijde být jako pokrytectví, ale holt mi nezbývá, než to vzít na vědomí.“
„Nebuď hnusnej vyděrač. Chápu, že by ti to nevadilo a klidně bys do toho šel, ale na to musí být dva, co by toho šli spolu a já tady dva nevidím,“ už mne ty jeho narážky otrávily.
Nedal si pokoj a pořád provokoval a já věděla, že když bude provokovat dál a naskytne se nějaká vhodná situace, tak ani nebude muset provokovat moc. Ale začít jsem to nechtěla.
„Já je vidím úplně jasně, ale radši toho necháme. Nechci si tě rozzlobit.“

Přiznám se, že mi se docela ulevilo, protože v té sauně jsem si při pohledu na toho jeho pěkně postavené přirození vybavila napřed i tu představu ze sprchy a ona se posunula o kousek dál. Zase jsem si vzpomněla, jak jsem tam na chvilku zavřela oči a i teď jsem zase úplně cítila, jak do mne ten jeho parádní válec zajíždí. Tutově jsem v té sauně byla mokrá i uvnitř. Docela jistě jsem v tu chvíli cítila, že mi v ní příjemně zapulzovalo.
Pak jsem otevřela oči a když jsem viděla ty dvě pohodlně rozcapené dívky s vyholenýma kundičkama, úplně jsem chápala, jak to musí mít Franta těžký, a to jsem ještě neměla ani tušení o tom pozadí, co mi pak vyprávěl Luky.
Jak už jsem napsala, došlo mi tam, že by mi ten incest nejspíš vůbec nevadil, protože když mi v ní zapulzovalo, tak to znamenalo, že se mi ta představa asi dost líbila, a ještě ke všemu mě vzrušila, ale rozhodně jsem to nechtěla dopustit, protože to by mohlo být hodně nebezpečné a já se nechtěla dostat nikde do potíží.

Jenže to nebylo ten den všechno. Luky šel po obědě někam za nějakými kamarády a já se šla projít do staré Prahy. Tam je pokaždé na co koukat. Bylo asi pět, když jsem dorazila domů a tam najednou šok. Ten lump můj ex byl v bytě a bral si údajně jen pár svých věcí. Jenže mezi ně patřil Lukyho notebook, ze zdi odmontoval televizi a ještě i starou věž a bedny.
Začala jsem na něj ječet, protože vybavení bytu mělo zůstat mně a on si vzal Superba za mega, sice asi pět let starého, byl to snad jeden z prvních modelů, co já si pamatuju, ale vybavení bytu bylo ještě starší. Ten lump to prý potřeboval na chatu, kterou si pořídil s tou jeho novou kočičkou, co si ji prý bude brát. Soud nám nařídil buď byt prodat a rozdělit se, ale tak, aby nikdo z nás nestrádal bytovou nouzí či jak se tomu říká nebo byt užívat společně. O ostatním majetku jsme se jasně dohodli a ten zmetek mi teď chtěl vzít to, co mi jasně mělo patřit. A k tomu všemu odněkud vytáhnul prachy na chatu, kterou určitě nedostal zadarmo, a před tím jakoby nic neměl. Byla jsem vytočená.

Dělali jsme pěknej cirkus a do toho přišel domů Lukáš. Okamžitě se postavil na mojí stranu a začal na svého tátu křičet, ať vypadne, ať si sebere svoje hadry, protože to všechno se koupilo ještě před rozvodem za společné peníze, takže nemá nárok a ať vypadne a už se tu neukazuje. Podle soudu jsme ale byli společní uživatelé já a můj ex, takže to Lukáš přehnal.

„Co si to dovoluješ, takhle se mnou mluvit, ty zmetku jeden!“
Jenže Lukáš byl vytočený, takže se ozval docela drsně: „Jestli si myslíš, ty hajzle, že budeš mámu odrbávat, jak tě napadne, tak jsi na omylu.“
Můj ex byl docela velkej chlap, ale bylo mu už padesát pryč a když chtěl Lukášovi vrazit facku, tak Luky uhnul a jednu vrazil jemu, a to takovou, že můj ex vzal druhou o zeď.

Když se vzpamatoval ze šoku, tak jen zavrčel: „Vás dva už nechci nikdy vidět, leda až při podpisu smlouvy o prodeji tohohle kvartýru. Půlku peněz mně, půlku vám a běžte třeba do prdele. Sežeňte si něco třeba na hypotéku, tohle prodáme určitě za osmičku a čtyřka pro vás dva bude ažaž. Ozvu se s návrhem smlouvy,“ prásknul za sebou dveřmi a zmizel s pár svými hadry.

Já z toho byla úplně pryč a Lukáš se zlostí jen třásl. Pak bez řečí přidělal televizi na zeď, byla docela těžká a ani nevím, jak ji ten můj ex dostal nepoškozenou dolů, uklidili jsme všechno na místo a já se úplně vyřízená opřela o futra dveří: „Co budeme dělat, Luky? Jak a kde seženeme bydlení?“

Objal mne, přitisknul k sobě a tiše mne uklidňoval: „To bude v pohodě, mami, on to bude chtít taky prodat za co nejlepší cenu, takže čas máme a seženeme něco menšího, třeba kousek dál od centra a tu hypotéku dostaneme. Jestli nám zbyde čtyřka, jak říkal, tak trojku složíme na tu hypotéku a zbytek budeme doplácet. Já dodělám školu za dva roky, mezi tím si najdu nějaký malý džobík, abych to stíhal, a bude to v pohodě. Hypotéky má dneska kdekdo.“

Mně tekly slzy po tvářích, ale zkusila jsem se na něj usmát. Byl moje zlatíčko.
Setřel mi je a tiše mne ještě uklidňoval: „Ničeho se neboj a uvidíš, jak to bude fajn, až k nám už nikdy nebude chodit a nebudeme se muset bát, že se tady objeví. Vidíš, nakonec aspoň na nějakej čas si zůstaneme jen my dva sami pro sebe.“
Já byla v tu chvíli úplně naměkko, takže jsem se na něj nemohla zlobit. Jen jsem ho přitiskla pevně k sobě a položila si hlavu na jeho rameno. Přitisknul si mně k sobě taky, hladil mi vlasy a dával mi do nich něžné pusinky a pořád jen šeptal nějaká uklidňujíc slova. Nevzpomínám si, kdy mi před tím bylo tak krásně. A dokonce jsem ani nekomentovala, že jsem cítila, že mu zase ztvrdnul.

Lukáš hned po večeři zkoušel hledat nějaké rozumné byty a ukazoval mi, co našel. Byla docela zábava porovnávat si to. Z Prahy se nám nechtělo a vypadalo to na nějaký slušný byt 2+1 nebo dokonce 3+kk, což sice znamenalo sídliště, ale moc jsme si vyskakovat nemohli. Hned jsme si taky našli i nějaké základní podmínky hypoték a i to, že ten náš byt by šel možná střelit i za 10 mega, protože ceny byly šílené a Praha 6 byla dost drahá. Nakonec jsem se už úplně uklidnila a přitulila se k němu se slovy: „Ještě, že tě mám, Luky, tohle bych sama asi nedala. Já prostě nemám na to, abych se prala s nějakým křivým hajzlem. Jsi moje zlatíčko.“
Jen tak mne objal kolem ramen a zůstali jsme tak koukat na nějaký dokument o přírodě.

Jenže ono to všechno mělo pokračování. Hned v týdnu se u mne v kanclu zastavil šéf Franta a dost rozpačitě omlouval chování svých dcerunek. Já ho uklidňovala, ať si z toho nic nedělá, on ale z toho byl pořád pěkně rozhozený.
Byl konec pracovní doby a on vytáhl flašku nějaké staré španělské brandy, protože jsem kdysi řekla, že mi to dost chutná a nalil nám pěknou dávku do skleniček, co jsem tam měla ve skříňce. Prý jako omluvu.
Ťukli jsme si a mně to nedalo, takže jsem napřed zopakovala, co jsem viděla a že jsou to zjevně hravé cácory, ale pak jsem mu v kostce vyklopila, co mi vyprávěl Lukáš.
Pěkně se vyděsil a skoro na kolenou mne prosil, abych se nikde ani nezmínila a že by holky nejradši zabil, ale že to je všechno mnohem složitější. Myslím, že jsem ho uklidnila a rozvinula jsem svou tezi, co jsem říkala už Lukášovi a ukázalo se, že holky asi doopravdy ještě se žádným klukem doopravdy nechodily, protože jedna bez druhé neudělají ani krok už od malička. Dokonce spolu i marodily. Zkrátka všechno spolu.

Když jsem se zmínila, že si s Lukášem nejspíš už sjednaly někde nějaké rande, jen tiše zaúpěl: „Bože, jestli ho někam zatáhnou, tak to skončí špatně. Ony jsou všeho schopné, jenže zřejmě zatím si nenašly žádného kluka, protože se asi neuměly dohodnout, která s ním bude chodit. Jednou v té sauně říkaly, že uvažovaly, že by s ním šla pokaždé ta druhá, ale protože by přesně nevěděly, co se stalo posledně, tak to zavrhly. Tohle je poprvé, co slyším, že by s jedním klukem rande šly spolu. Vždycky chtěly jít jen na rande naráz se dvěma kluky, ale zatím dva takové nepotkaly. Ta tvoje teorie. Ježíši, můžu ti tykat, Renčo?“
Já jen kývla že jo, protože jsem byla napnutá, co mi chce říct.

„Díky, tak tedy ta tvoje teorie je docela dobrá. Holky si to totiž všechno začaly zkoušet samy spolu a koupily si i nějaká ta udělátka. Před časem je zřejmě načapala moje žena a byla z toho úplně hotová, ale vysvětlily jí, že vůbec nic by neměly proti sexu s klukem, jenže dva správný nemůžou najít. Holky jsou dost zvláštní a baví je porušovat všechny společenské konvence. Už od základní školy s nimi byly občas trable. Učily se bezvadně, ale pro jejich chování nemívali ve školách zhusta pochopení.“

Začínala jsem to chápat.
„Takže, jestli si tedy tykáme, Františku, holky asi tvoji ženu po tom, co zjistila, co provádějí, napřed ukecaly, aby ti nic neříkala a pak ji provokovaly nebo zkoušely tak dlouho, že ji to prostě začalo přitahovat a ona pak po nich chtěla ukázku v té sauně, snad aby viděla, jak budeš reagovat a aby si nepřipadala sama tak nějak úchylně, že se na ně ráda dívá?“
„Asi tak nějak,“ zahučel, ale pochopila jsem, že to asi bylo o dost složitější.
„A tobě to nevadilo? Tedy to, že se tak předvádějí před tebou?“
„Když napřed zřejmě viděly, jak to vzrušuje mojí ženu, tak ji asi docela rády poslechly a udělaly to jako divadlo pro ni, protože ona je poprosila, aby předvedly svému taťkovi, co spolu provádí a na co ona přišla. Já poprvé jen zíral, ale hlavně spíš na to, jak to vzrušuje mojí ženu. Pochopil jsem, že ona je možná spíš lesba, i když si myslím, že sex se mnou měla vždycky docela ráda. Nebo to aspoň dobře hrála.“
„Počkej, vadilo ti to? Já jsem si v neděli všimla, že se ti to asi dost líbilo,“ medově, ale vyzývavě přátelsky jsem se na něj usmívala.
„Renčo, poprvé jsem z toho byl docela štajf a snažil jsem se holky umravnit, ale ta moje se jich zastala, že když jsou pořád spolu, tak si asi těžko najdou nějakého kluka a že jim tedy nic jiného ani nezbývá, tak ať se s tím smířím.“
„Jenže ono to asi pokračovalo, ne?“
„Stal se z toho zvyk a ta moje tlačila na pilu čím dál tím víc, chtěla, ať mi ukážou tohle a tamto, s čím se jí zase pochlubily, prostě to hrála s nimi. Viděla, to co ty, Renčo, jenže toho bylo postupně mnohem víc. Já jim prostě tu saunu neuměl odříct. Moje žena rozhodla, ať to zařídím a já poslechnul. Doma bylo všechno OK, tedy pokud jsem tam byl. Když ne, tak nevím, co prováděly a jestli mojí ženu zapojily taky. Neptal jsem se, ale asi jo. Si teda myslím. Zkrátka asi by se postavil každýmu zdravýmu chlapovi a mně se to začalo časem docela líbit, což mne docela děsí.
Napřed moje žena chtěla, abych jí před holkama dělal to, co ony sobě. Jenže když přinesly robertka a mile se na mne všechny tři usmály, tak moje žena chtěla, že robertka ať si vezmou holky a že jí budu pro tentokrát stačit já. Poprvé jsem se děsně styděl a ani náhodou jsem nechtěl, ale to mne zase ukecávaly ty potvůrky. Zkrátka sice ne hned, ale asi dvakrát nebo třikrát jsem kývnul na sex s mojí ženou před holkama. Ještě ke všemu v suně. Hrůza. Pak po mně chtěla, abych jim já dělal to, co si dělají, když už tedy nemají kluka a když už jsem to před nimi dělal jí. Na to jsem se nechal ukecat, ale jednou jsem s tím robertkem Elišce pomohl. Lucka z toho byla snad ještě vzrušenější a ta moje z toho byla úplně hotová a začala rozvíjet teorie, že holky si samy nikdy žádného pořádného kluka nenajdou a že skončí jako svobodné, a to ještě v lepším případě a kdyby jen to. Lucce jsem to už tím robertkem neudělal, prostě takhle to už dál nešlo. No, a to další evidentně znáš. Já prostě tu svojí ženskou poslední půlrok vůbec nepoznávám. Hlavně by do té sauny nejraději chodila aspoň jednou týdně. I s holkama a se mnou. Jednou měsíčně mi to stačí ažaž a holkám nejspíš taky, protože všeho moc škodí, ale přiznávám, že se mi to občas docela líbí. Tak aspoň víš, co jsem za úchyla. Ale ta moje je jinak docela v pohodě. S holkama vycházíme moc dobře. Tedy aspoň si myslím.“

„Františku, nic si z toho nedělej. Stávají se horší věci.“ Najednou mne popadl nepřekonatelný pocit svěřit se mu se svým problémem a pokračovala jsem. „Já už jsem chvíli rozvedená a můj kluk do mě hučí, ať si najdu nějakého chlapa, jenže já měla v životě jen toho svého ex a nikdy mne nepadlo něco někde zkoušet. No a ten můj pitomec mi před časem natvrdo nabídnul, že klidně můžeme žít spolu. Stejně se to nikdo nedoví, tak co. Já byla úplně v šoku. Netušila jsem, že mám doma takového úchyla. Přiznám se, že jsem docela začala přemýšlet, co by to znamenalo. Určitě by to znamenalo mít otevřený sex se synem, a to je něco, co rozhodně nehodlám zkoušet. A už to téma na mne zkusil několikrát. Prosím, tohle si nech jen pro sebe. Tebe ty tvoje holky nepřemlouvaly nebo ty bys to nechtěl zkusit? Sorry za tu otázku, ale když už se takhle bavíme…“
Cítila, jsem, že ty dva panáky, co do nás Franta rychle nalil, začínají působit, a to už nalil třetí a taky začal být dost upřímný:
„Renčo, nekecej, že máš podobný trable. Po mně přesně tohle chtěla ta moje úchylná žena, že prý když holky nejsou schopné najít si partnery a žít každá zvlášť, tak by se snad svět nezbořil, kdybychom jim nějak pomohli my. Jasně, že bych musel já. Šok. Holky byly dost na rozpacích, protože to zase bylo v úplně teď před nedávnem v sauně, když s tímhle vyrukovala. Já to odmítnul, ale myslím, že holkám by se to nakonec i snad bylo líbilo, ale kdo ví. To víš, jestli kluka ještě neměly a mají problém, tak se na věci můžou dívat dost jinak. A ta moje je podporovala a pořád jen opakovala, že to přeci nikdy nikdo nebude vědět a vidíš, ony nány něco vykecají hned prvnímu klukovi.“

„Já to taky odmítnula. Jen se bojím, že třeba jednou nastane nějaká situace a ono se to nějak zvrtne.“
„Jo, tak to už mne taky napadlo. Jenže ty máš jednoho kluka a já mám dvě divošky a k tomu ženu. To prostě v životě nemůžu dát. A ani nechci.“
„Františku, promiň, ale ještě jednou se zeptám, tedy jestli můžu. Když tě ta tvoje, tedy aspoň podle toho, co Lukáš věděl od holek, ukecala na ukázku sexu v té sauně před holkama, to ti nevadilo? Pochopila jsem to dobře, když si myslím, že to nejspíš bylo v rámci toho jejího přání, abys holkám nahradil mužského?
„No to byl asi největší úlet. Ještě k tomu v sauně. Ani mi to nepřipomínej. Vedro, pot a vůbec. Představa, že bychom si to tam měli zkusit všichni? Šílenost. To tam pak pochopila i ona, tak to snad už není tolik aktuální.“
„Františku, jen aby ses nedivil. V životě se může stát úplně cokoliv dřív, než se naděješ.“
„Toho se právě děsím, Renčo. A kdyby se mi to stalo, ošklivila by sis mě? Já vím, že musíme být jen kamarádi, ale třeba bych se ti hnusil a už by ses se mnou nechtěla ani bavit?“
„Neblázni, po tom, co jsme si tady na sebe pověděli, bychom se už oba museli zhnuseně zvednout a nejspíš dát výpověď,“ smála jsem se tak upřímně a naplno, že na mne Franta zůstal zírat. Prostě jsem si nemohla pomoct. Došlo mi, že on už s tím úletem tak trochu počítá a že jeho „obrana“ už je asi pěkně nalomená a je jen otázkou času, kdy těm třem ženským doma podlehne nebo spíš kdy je jeho žena pěkně nadiriguje v rámci nějaké rodinné seance třeba s trochou alkoholu.
A hned jsem ho dorazila.
„Takže, abys byl klidný, mně by to vůbec nevadilo. Byla by to čistě vaše věc, kdyby se to stalo a jestli bys mi to řekl nebo ne, to by byla čistě tvoje věc. Já myslím, že tě ty tvoje tři potvůrky ukecají dřív nebo později, ale radši si to nechte na doma, v sauně by tě ještě mohlo klepnout,“ a zase jsem se začala smát.
Franta na mne zaraženě zíral, ale pak se přidal a jak se tak smál, tak z něj lezlo: „Ty jsi takový číslo, Renčo, ale možná, že máš pravdu. Fakt bych nerad, aby mě v sauně klepnulo. To by pak byla ostuda i pro ty moje ženský. Ale máme to úplně stejně. Já si taky myslím, že tě tvůj Lukáš ukecá, protože jestli někdo tlačí trvale a kousek po kousku, tak nakonec vždycky dosáhne svého. To si pamatuj. Já svoje holky miluju a ty svého Lukáše taky. Já myslím, že jsme ztracený existence,“ a rozesmál se ještě víc.

Když se trošku uklidnil, položil mi ruku na tu mojí a docela vážně změnil téma: „Víš ty co? Já tě mám taky hrozně moc rád. Sice jsem se ti omluvil za to moje chování posledně, ale stejně bych tě chtěl. Jsi prostě ta nejbáječnější ženská, co jsem kdy poznal.“

Docela mne z toho zamrazilo, protože mi najednou začal být ještě sympatičtější než kdy před tím. Snad protože nic neskrýval, na nic si nehrál a myslel to upřímně.
Zvedla jsem se ze židle, naklonila se k němu přes stůl a dala mu pusu. Zíral. Já se posadila zpátky a jen jsem řekla: „Třeba někdy. Ale nechci, abys podváděl svoji ženu. Nejbáječnější byla přeci ona, když sis ji bral. To, že teď máte nějaký problém, neznamená, že není pořád ta nejbáječnější.“
Trochu smutně se na mne podíval se slovy: „Já ti rozumím. O to tě mám víc radši.“

„Pro dnešek tři panáky stačily. Měli bychom jít domů a měl bys doma říct, o čem jsme se tady bavili. Viděl bys, co by se stalo.“
„Hmmm, kdybys to řekla doma ty, tak by taky bylo hotovo. Na to vsadím svojí výplatu,“ zasmál se a dodal: „Asi máš recht, je na čase vyrazit k domovu, ale s tou sdílností bych to nepřeháněl.“
„O dnešku budu mlčet jako hrob. Úplně se stydím, na co jsem se tě ptala a co jsem ti napovídala.“

Rozešli jsme se v dobré náladě u metra.