13.kapitola
Pro ty, které již svým vyprávěním nudím mám potěšující zprávu, toto je předposlední kapitola.
Předchozí končila odvozem mamky do porodnice. Bylo to téměř na rok přesně s tím minulým a personál si dost zvídavě prohlížel tuto již zralou ale dětí chtivou paní. Šlo to tentokrát rychle, bez komplikací, jako ostatně celé toto těhotenství a již odpoledne jsem se stal otcem svého druhého sourozence, tentokrát sestřičky.
Tak jako jsme si přáli předtím mít chlapečka – já říkal pokračovatele rodu, tak tentokrát jsme si přáli holčičku a ona vskutku přišla.
Komplikace nebyly ani po porodu, takže mamka přišla domů i s malým uzlíčkem již po třech dnech.
Kromě mě to uvítal i bráška, teda náš synek, kterému se hrubě nelíbila náhrada, kterou dostával místo mlíčka od maminky. Ještě, že měla ty své velké prsy plné mléka a stačila tak uspokojovat oba chtivé kojence. Já jsem již raději používal ty rozkošné džbány víc na hraní, než sání, aby bylo dost pro děti.
Díky stále sexuchtivé babičce jsem netrpěl nouzí ani v šestinedělí, navíc jak jsem již dříve uvedl, uměla mamka vypustit ze mne přetlak několika nádhernými způsoby, takže i v této době jsem si žil jako v harému. Ano, přepustil jsem ložnici pouze matce s dětmi, ale byl jsem tam vždy vítaným hostem, stejně, jako v mém pokoji byly vítány návštěvy babičky.
Jenomže naše štěstí netrvalo dlouho. Asi tři měsíce po narození dcerky se náhle babičce udělalo nevolno a musela ji odvézt záchranka do nemocnice. Jel jsem s ní až na příjem, kde jsme se rozloučili, aniž bych tušil, že naposledy.
Ještě ten večer přišel telegram, že babička podlehla srdečnímu záchvatu. Celí zdrcení jsme seděli s mamkou v pokoji a nevěděli najednou co dál. Ještě včera jsme si nádherně užívali společného milování a za 24 hodin je všechno jinak!
Co bych povídal. Zasáhlo nás to a dlouho a jediným štěstím bylo, že jsme byli na plný úvazek zaměstnáni péčí a výchovou našich milovaných dětí.
Čas plynul, děti zdárně dorůstaly a my jsme si s mamkou každý den děkovali za naše rozhodnutí mít je. Potvrdilo se pravidlo, že v milující se rodině vyrůstají zdárné a šťastné děti. Měli jsme se rádi a nebylo nic, co by nás nějak rozházelo či rozdělilo.
Ani v nastupující pubertě nebyly žádné problémy, typické pro děti v tomto období. Přispělo k tomu asi i to, že jsme normálně hovořili o všem včetně sexu a děti pochopily, že sex je vyvrcholením lásky a ne jen nějaký prostředek k zábavě. Vím, zní to staromódně, ale tak jsem to prostě chápali společně a také se nám to tak potvrzovalo.
Děti dospívaly a byl na ně krásný pohled. Jirka, teda můj syn, či chcete-li bratr, byl sportovcem tělem i duší a bylo to na něm znát. A Blanička, pojmenovaná zase po své matce, se vyvíjela v její krásnou mladou kopii.
Pochopitelně jsme si s mamkou nemohli povšimnout, jak synek po ní pokukuje a bylo nám jasné, jaká bije.
„On je určitě po tobě!“ řekla jednoho dne matka když jsme se dostali na toto téma.
„No a divíš se mu? Po kom by měl být než po otci? Navíc, pořád jsi nádherná žena, takže se mu nedivím. A neříkej, že se ti to nelíbí!“ odpověděl jsem se smíchem.
„Ale jdi ty, vždyť mi táhne na šedesátku a jsem vlastně již stará bába. A jemu bude za pár dní teprve 18 let. Určitě už má nějakou dívku, je hezký a má krásné jednání. Musí se jim líbit!“ odporovala mamka.
„Jistě, že musí, asi jako se líbí tobě. A konec konců, podle mne žádné děvče nemá, protože by nám to již dávno řekl. Víš přece, že mezi sebou jednáme zcela otevřeně a upřímně. No aby bylo jasno, tak s ním trochu pokecám na toto téma a uvidíme,“ ukončil jsem tuto debatu.
A tak se také stalo. Hned následující den jsem při vhodné příležitosti se synem zavedl řeč na téma on a dívky. Potvrdilo se co jsem si myslel. Ano, líbí se mu, líbí se i on jim, až ho to někdy přivádí do rozpaků, ale jeho přitahuje matka. Prostě pro něj žádná jiná žena neexistuje a nebude. To byla jeho rezolutní odpověď. Potvrdil mi, že je ještě „panic“ a že jeho největším přáním je, aby jeho první ženou byla právě mamka.
No, co jsem měl na to říci? Na jednu stranu jsem byl rád, že spolu můžeme takto otevřeně hovořit, ale na druhou stranu jsem přece jen trochu žárlil… Přesto jsem toto téma probral s ní. Bylo mi jasné, kam to povede, ale neměl jsem v úmyslu nějak tomu bránit. Jak jsem již několikrát říkal, milovali jsme se vzájemně a věděli jsem o tom. Proto také moje chvilková žárlivost rychle vyprchala.
Navrhl jsem mamce jedno řešení. Za několik dní bude mít Jirka 18. narozeniny a jaký krásnější dárek by k nim mohl dostat, než lásku od své matky? Bylo to naše překvapení, o kterém jsme mu dopředu neřekli.
Na ten den do smrti nezapomenu. Slavili jsem synovy narozeniny jako obvykle, to znamená společně a vesele. Pak přišel večer, kdy jsme měli již jít spát a tehdy se to stalo. Trochu žárlivě jsem sledoval mamku, jak si na nahé tělo bere župánek a po políbení se mnou odchází do synova pokoje.
Jistě chápete, že jsem nemohl usnout a pořád jen musel myslet na to, co se děje vedle v pokoji. Nemohl jsem nevzpomenout na naši první společnou noc a jen jsem se bál, že se mamka za chvilku objeví s trochou zklamání.
Ale ne, nestalo se to. Usnul jsem sám v naší posteli až někdy k ránu a když jsem se konečně probudil, cítil jsem vedle sebe matčino tělo. Ležela na boku a dívala se na mne s takovým krásným, trochu zádumčivým pohledem.
„Dobré ráno miláčku!“ pozdravila, sotva jsem otevřel oči. „Moc ti děkuji!“ dodala a oči se jí téměř zalily slzami.
„Co se stalo Blani?“ zvolal jsem poděšeně
„Neboj, vše je v pořádku. Jenom jsem si vzpomněla na naše začátky a na naší první společnou noc. Víš, bylo to nádherné, tím myslím teď, tuto noc, ale tu naší nic nemůže překonat!“
„Jsem moc rád, že jsme se takto rozhodli a ani jsme nemohli jinak. No a co ten kluk? Jaký byl?“ přece jen jsem byl zvědavý.
„Byl jako ty. Roztomile neohrabaný. Náruživý, učenlivý a se stejnou výdrží. Skoro mi chvílemi připadalo, že se miluji s tebou, jak to bylo podobné. Můžeš být na svého syna hrdý!“ sdělovala mi mamka.
„Ne, já jsem hrdý jsem na tebe!“ oponoval jsem a sevřel ji do náručí. Voněla svěže, po ranní sprše a kdyby nebylo již tolik hodin, asi bych ji jen tak z náruče nepustil.
„Ahoj tati a mami“ pozdravil nás při příchodu do kuchyně náš syn. Seděl se sestrou u stolu, na němž byla jím připravená snídaně a s úsměvem pohlížel na naše překvapení.
„Copak, copak?“ zmohl jsem se pouze na koktání.
„Chtěl jsem jenom udělat trochu radost a také nějak poděkovat!“ řekl Jirka.
„Poděkovat za co?“ nechápal jsem v první chvíli a trochu s obavou pohlédl na dceru, chápavě se usmívající.
„Tobě tati za to, žes dovolil mamce jít ke mně a mamce děkuji za to, co jsem s ní v noci prožil. Takový dárek jsem nečekal ani ve snu, i když to co jsem pak s ní prožil, to jsem ve snech prožil mnohokrát,“ vysvětloval Jirka.
„Ale nepřeháněj!“ přidala se matka do diskuze. „Jenom jsme s taťkou chtěli, abys byl dobře připraven na všechny svody života.“
„Ale já taky chci připravit na všechny svody!“ ozvala se k našemu překvapení Blanka mladší.
Teprve v té chvíli jsme si s Blankou uvědomili, že naše dcera vlastně všechno ví a nemůžeme to teda nějak zahrát do autu.
„Jak to, žes jí to řekl? Mělo to být přece naše rodinné tajemství!“ osopila se v první chvíli Blanka na syna.
„Ale mami, ona to věděla. Dělali jsme takový rámus, že se šla podívat co se u mne v pokoji děje a nakoukla do dveří. A navíc, ona přece také patří do naší rodiny!“ zamlouval to syn chytře.
„Počkej, počkej, nezaučuješ svoji sestru ty?“ zvolal jsem v temné předtuše.
„Neboj tati, ty budeš první. A já se už nemohu dočkat,“ sdělila mi natěšeně dcera.
„Tak pozor, nemám nic proti tomu, aby tě táta seznámil s krásou sexu, ale hezky si počkáš do osmnáctých narozenin. A že to bude pořádná oslava, o tom nepochybuj!“ pohlédla mamka s mrknutím oka na našeho syna.
„Dobře, dobře, tohle prodiskutujeme později. Teď mám hlad a nemůžu odolat tomu, co máme na talíři připraveno!“ ukončil jsem tuto choulostivou debatu.
To odpoledne jsem dlouho mluvili o tom co se stalo a také o tom, co bude dál. Byla u toho i Blanka která trvala na tom, že skutečně při svých jejích osmnáctinách chce dostat stejný dárek ode mne.
Přiznám se, že mě to docela potěšilo, protože rozkvetla v krásnou slečnu, vyvinutou po mamince a se stejně nádherným úsměvem.
