Ztraceni 04

Jana ležela na teplém kameni a sledovala modrou oblohu. To co před chvíli zažila byl jedním z nejintenzivnějších zážitků v jejím životě a zároveň, ačkoliv jí to přineslo takovou rozkoš, to bylo i děsivé. Její syn. Stál tam, když masturbovala a přitom si představovala, jak s ním má intenzivní sex. Ta myšlenka ji nenapadla hned. 
Když se začala hladit a dráždit, myslela na spousty krásných mužů, ale z toho zástupu najednou vystoupil Tomáš. Nahý s tvrdým údem na ní lehl, a jak zasunula prst do vlhké jeskyňky, on, v její představě, do ní zasunul úd a začal ji šukat. 
Pak tam najednou stál. Sledoval ji a sám se uspokojoval. To v ní vyvolalo takovou rozkoš, až se z toho udělala a při tom zasténala jeho jméno. Hlava se jí zatočila a přestala na chvíli vnímat okolní svět. 
Najednou vše utichlo a jen v dáli slyšela, jak na ni volá: „Ach mami.“ 
V té temnotě najednou byl on, nahý a stříkající mohutné proudy spermatu. Chtěla to vidět zas. Chtěla to cítit na sobě. Chtěla ho cítit v sobě. Co je to za matku, že má takové myšlenky?

Ležela na kameni a přemýšlela. Teď už to bylo racionální přemýšlení. Rozkoš odezněla, stejně tak její nadrženost, i když ta se jistě brzy vrátí. Dva roky neměla sex. Stále věřila, že její muž se vrátí, jako v těch telenovelách, které kdysi sledovala, když se snažila žehlit, nebo uspávat své děti. 
Najednou se domněle mrtvý manžel objevil na prahu domu, jako zázrakem živý a zdravý. Jenže to tak v reálném světě nechodí. I tak dva roky odolávala pokušení a nabídkám od mužů, kterých měla víc než dost. Jeden z důvodů, proč letěla na tuhle zpropadenou dovolenou, byl, že chtěla udělat ten dlouho odkládaný krok. Prostě si nezávazně užít s nějakým cizincem a posunout se v životě dál. 
Jenže teď je zřejmě na opuštěném ostrově a jediný chlap, který tu je, je Tomáš, její syn. Krásný devatenáctiletý mladík s pěkným penisem, který by ji jistě dokonale uspokojil. 
Podle toho, co viděla, i on je také dost nadržený a nemá problém se uspokojovat při pohledu na svou matku. Opět zvlhla. Bože to je tak zvrácené, prohnalo se jí hlavou a raději se zvedla a skočila do vody. Chlad jí projel celým tělem a nadrženost na chvíli odezněla. Potřebuje se soustředit. Bude prostě dělat, jako by nic. Uvidí, jak se bude chovat Tomáš.

Vylezla z vody, chvíli stála na sluníčku, aby se osušila, a pak se oblékla a vydala se směrem k táboru. 
Tomáš tam byl, zabrán do svým vlastních myšlenek a soustředěný na vytváření jakési proutěné konstrukce. Aspoň tak jí to přišlo. 
Na druhý pohled si všimla, že to víc připadá jako konstrukce většího kruhového stanu. Kruh byl vyznačen v hlíně na podlaze. Konstrukce měla i vyznačený vstup. 
Došla blíž a Tomáš se na ni podíval. Na chvíli sklopil oči, jako by cítil hanbu, nebo něco takového, ale pak zase na ní upřeně pohlédl a pousmál se.
„Promiň, ale musel jsem,“ řekl nakonec a ji překvapilo, že o tom začal hned mluvit.
„To chápu. Asi to byl pro tebe zajímavý pohled, mě takhle vidět,“ odpověděla mu a pak si začala prohlížet konstrukci.
„Co to bude?“ zajímala se.
„Naše bydlení,“ vzal do ruky další prut, který začal opatrně proplétal mezi tyčemi základní konstrukce.
„Chceš pomoct?“
„Jasně, vezmi provázky a omotej je v místě, kde se dotýká prut základny, ať je to pevnější,“ poprosil ji a pokračoval v proplétání. 
Když byl na konci, vzal další prut, ale čekal na matku, až dokončí svůj okruh.

„Jsi opravdu nádherná žena. Já vím, že jsi má matka, ale nemohu si nějak pomoci, když tě vidím nahou, nebo polonahou,“ pokračoval v tom prvním tématu.
„Viděla jsem tě večer, jak sis ulevil,“ když se mu přiznávala, podívala se na něj. Viděla, že je překvapený a že se začal mírně červenat.
„Jsi sice můj syn, ale taky pěkný muž. Opravdu. A já prostě už sex neměla přes dva roky. Stále jsem doufala, že se manžel vrátí. Ale pak jsem pochopila, že to je jen zbožné přání. Tahle dovolená měla být i o tom, že si užiju nezávazného sexu s nějakým cizincem.“ 
Tomáš vypadal víc překvapený, a ne zhnusený, ale jako by něco pochopil. Klekl si vedle ní a pohladil ji po ramenou a zádech.
„To jsem netušil. A naprosto tě mami chápu. Zasloužíš si užívat života. Jsi ještě mladá. A i když bych taky rád, aby byl na živu, prostě není. Nevrátí se.“

Na Janu to zase dolehlo, objala rychle Tomáše a znovu se rozbrečela. On ji také objal. Hladil ji po zádech a vlasech a šeptal do ucha, že to bude dobré, že všechno bude dobré. 
Když se pak trochu odtáhla a pohlédli si do očí, usmáli se na sebe a on jí dal pusu. Nebyl to polibek. Prostě obyčejná pusa na rty, ale i tak to v ní vyvolalo slabé elektrizující vzrušení. 
Pak se zvedl a začal proplétat druhý prut. Trochu výše než ten první. Jana jej hned upevňovala k základně provázkem. Za chvíli měli kostru hotovou. Vypadala jako vajíčko, které z poloviny kouká ze země. 
Stáli vedle sebe a dívali se na svou práci, spokojeni, jak se jim to povedlo.

„A to je všechno?“ zeptala se nakonec a Tomáš se podrbal na hlavě.
„No, teď bychom tam měli přidělat nějaké trsy delší trávy, nebo tak. Udělat z nich zdi,“ řekl nakonec a znělo to, jako by si až teď uvědomil ten další krok, a že vlastně vůbec neví, jak ho splní.
„Tam, kde jsem našla to ovoce a kokos, tak tam na zemi leželo dost těch velký palmových listů.“

Společně natahali listí do tábora. Slunce začalo zapadat a Tomáš rozdělal oheň.
„Dnes bude výborná večeře. Chytil jsem ryby,“ pravil a ukázal Janě dva úlovky. Stihl přitáhnout i několik kamenů z kterých vytvořil menší sporák. V prostoru pod hlavním kamenem rozdělal oheň a když se kámen zahřál, mohli si ryby upéct. 
Seděli pod převisem, vybírali maso z ryby a užívali si tu hostinu.
„Můžu se zeptat?“
Jana poznala v hlase syna lehký strach, jako by si nebyl jistý tím, na co se chce zeptat.
„Můžeš,“ odpověděla mu, jak nejmileji dokázala a usmála se.
„Proč jsi sténala moje jméno?“ Chvíli se na něj dívala a přemýšlela, jestli mu má říct pravdu, nebo ne. Mohl to být jiný Tomáš. Kolega z práce, který jí taky dělal návrhy.
„Představovala jsem si, jak spolu máme sex. Pak ses tam objevil a honil sis ho. To vše způsobilo, že jsem zasténala tvé jméno. Stejně jako ty pak moje.“

Ta odpověď ho překvapila. Čekal nějakou výmluvu, ale tahle upřímnost? Jeho máma si představovala, že mají spolu sex a přitom se prstila. Díval se na ni s otevřenou pusou. Nevěděl, jak na tohle reagovat.
„Copak? Nelíbí se ti odpověď?“ zeptala se Jana pobaveně, když viděla jeho výraz.
„Ne, tedy jo… já jen… já to nečekal tohle to,“ vykoktal ze sebe. Vypadal tak roztomile. Jana vstala a pohladila ho po tváři. Chytl jí ruku. Pak ji něžně dal dolů.
„Zítra dokončíme to naše bydlení,“ kývla hlavou, že rozumí.
„Měli bychom si odpočinout,“ a oba ulehli ke spánku.

Druhý den hned ráno začali pracovat na přístřešku. Tomáš ukázal Janě, jak by správně měl asi být list uvázán, a postupně tak pokryli celou konstrukci. Už to vypadalo jako příbytek. 
Tomáš nanosil z říčky kameny, které rozložil po obvodu, aby víc držely spodní listy ke konstrukci. 
Nakonec mohli přesunout lehátka a další věci dovnitř. Tomáš ještě zhotovil jakési provizorní dveře, které se daly na vchod vložit zevnitř a tím měli zajištěnou ochranu, pokud by přišel déšť. Teoreticky. 
Vnitřek byl prostorný a oba si libovali, že teď na ně už nefouká, jako pod skalou. Přes den ten vítr byl osvěžující, ale v noci už to tak moc příjemné nebylo. 
Lehátka měli vedle sebe na jedné straně příbytku. Na druhé straně udělal Tomáš něco jako krb z bahna. 
Jana ho pozorovala, jak nosil hlínu, kterou nahrabal u říčky. Tu potom míchal s vodou, dokud z toho nevzniklo jakési lepkavé husté bláto, které v přístřešku vytvaroval do podoby krbu. Z přístřešku tak vedla roura, která měla odvádět dým. Teď v krbu hořel oheň a jeho teplo zaplňovalo vnitřní prostor.

„Co když se to rozpadne?“ zeptala se při pohledu na krb, protože měla obavu z toho, že oheň vysuší vodu v hlíně a ta se rozdrolí a přestane držet tvar.
„Nemělo by. Mělo by to jen ztvrdnout. Podobný udělám venku, ale větší,“ ubezpečil ji a přiložil víc dřeva do o ohně.
„Já myslím, že si zasloužíme pořádnou koupačku,“ pronesl a Jana s tím souhlasila.
„Měli bychom využít, že máme apartmán kousek od pláže a moře,“ zažertovala a vylezla ven. Tomáš se tomu musel zasmát. 
Vyšel za matkou a sledoval, jak se svléká do naha a rozbíhá se směrem k pláži. Chvíli nevěřícně koukal, jak matka mizí mezi porostem a pak se také svlékl a rozběhl se za ní. 
Když doběhl na pláž, ona už byla ve vlnách, smála se, rozhazovala rukama vodu a vypadala kouzelně. Aniž by si to uvědomil, provedl rychlý pohyb rukou na svém penisu. Takové rychlé pohonění. Jana si toho ale všimla. Tomáš však už mířil do vln za ní.

Bylo to uvolňující a osvěžující. Oba si užívali slanou vodu na nahých tělech. Skákali do vln, které nebyly nějak extra veliké, ale i tak je dokázaly postříkat masou vody, když nevyskočili do vzduchu. Jak malé děti se chytali a házeli, nebo se snažili dostrkat do přicházející vlny. 
Tomáš se víc a víc osměloval, a tak najednou Jana cítila nahé tělo syna, víc a víc přitisknuté na jejím. Jeho vzrušení bylo cítit pořádně. Tvrdý penis se jí otíral o nejrůznější části těla, podle toho, jak ji Tomáš chytl. I ona cítila vzrušení. Nemohla si pomoci. Každý dotek tvrdého ptáka na jejím těle způsobil výboj rozkoše, která se jí z toho místa rozletěla do celého těla. Podle toho, jak se víc a víc k ní tiskl, tušila, že on to má tak stejně. 
Když pak vylezli z vody, ani pro něho už nebyl problém ukázat, že jeho penis je tvrdý a Jana to nijak nekomentovala. Rozhodla se, dělat jako by nic, ale tu kládu si prohlédla. Tomáš si zase neustále prohlížel její prsa.

„Koukáš na ně, jako bys nikdy prsa neviděl,“ řekla mu pobaveně a on se lehce zamračil.
„Ale viděl. Ale holky v mém věku je měly spíš takové menší. A tvé jsou prostě dokonalé.“ Janu to polichotilo. Které ženě by to nepolichotilo.
„Sám máš co ukazovat. Pěkné tělo, a ten tvůj nástroj,“ vrátila mu lichotku. 
Ani si neuvědomila, že se k sobě přiblížili dost blízko. Stáli proti sobě na několik centimetrů a ona ten nástroj pohladila. 
Tomáš zareagoval instinktivně. Jeho tělo se lehce zatřáslo, jak byl ten výboj rozkoše silný. Chytl matku kolem boku a přitáhl si ji víc k sobě a přitom druhou ruku položil na velký pevný prs. Oba ten pohyb dokončili současně, jejich hlavy se k sobě naklonily a oba se začali vášnivě líbat. Ruka mu sklouzla z boku na matčin zadek a víc si ji k sobě přitiskl. 
Náhle oba současně šli do kolen a během chvíle leželi v objetí na mokrém písku.

To vzrušení oba ovládlo. Jana cítila, jak se jejím tělem přelévá jedna vlna rozkoše za druhou. Z kundičky jí tekly proudy milostných šťáv a byla tak uvolněná, že jen stačilo správně nasměrovat tvrdý ohon, otírající se o ni, a zajel by do ní jak nůž do másla. Tím si byla jistá. Tomáš to vnímal stejně. Oba oddychovali. Líbali se. Jejich jazyky vnikaly do úst toho druhého a šermovaly mezi sebou. Jeho ruce ohmatávaly celé její nahé tělo a zejména se zaměřovaly na prsa. Jana cítila, že pomalu tomu všemu podléhá. Sex jí chyběl. Hrozně moc dlouho se jakémukoliv kontaktu s jinými muži vyhýbala.
„Počkej… počkej,“ přestala Tomáše najednou líbat a trochu se ho od sebe snažila odstrčit. On ihned přestal i když nerad. Podíval se na ni provinile.
„Ne, to je v pořádku. Jen tady v písku, to by nebylo moc příjemné,“ rychle dodala a on pochopil. 

Zvedli se a vydali se k jezírku. Museli se opláchnout, zbavit se slané vody a písku, který zůstal na jejich tělech. V ruku v ruce tak prošli celou tu cestu a cítili se jak dvě malé děti, které jsou natěšeny na novou atrakci, která přijela do jejich města. Skočili do chladné vody a rychle ze sebe smyli písek, pot, slanou vodu. Plavali přitom kolem sebe, usmívali se na sebe a laškovně sem tam po sobě rukou cákli vodou.
„Jsem nadržená, víš to že?“ najednou promluvila a doplavala k Tomášovi blíže.
„Jo já vím, já taky,“ zašeptal v odpovědi. Byla zase těsně u něj a on se jí mohl dotýkat a hladit.
„Tohle bychom neměli dělat,“ zašeptala, když jí znovu začal ohmatávat prso. 
Byli blízko břehu, nebyla tu taková hloubka a oba najednou stáli na kamenném podloží. Vzrušení je opět začínalo ovládat.
„Jo, já vím,“ odpověděl jí a začal se s ní zase líbat. Jana ztrácela zábrany. Vzrušení zaplavilo její tělo a ona cítila, že je znovu připravená, užít si sex se svým synem. 
Svět pomalu přestával existovat. Líbali se vášnivě a vnímala, že svět okolo potemněl. Slunce rychle zmizelo. Nejdřív si myslela, že se propadá do neskutečné rozkoše, při které nevnímá okolní svět. Ta rozkoš, co pociťovala, byla opravdu velká. Cítil to tak i on. Ale důvod potemnění okolí byl jiný.

Zvedl se vítr a zahřmělo. Přišla bouřka. Slunce bylo schované za hustými černými mraky, které se najednou objevily od moře. 
Tomáš a Jana rychle vylezli z vody a vydali se k táboru. Jen co rychle schovali věci pod skálu a vlezli do svého nového přístřešku, spustil se prudký déšť. Tomáš ještě stihl do přístřešku přinést i další dřevo, kterým znovu rozdmýchal oheň v malém krbu.
„Teď se ukáže, jak moc dobře jsme ho postavili,“ pronesl a podíval se na strop. Čekal, kdy se objeví kapky a začne jim do přístřešku zatékat, ale nic se neobjevilo. V přístřešku bylo příjemné teplo. Vítr foukal, déšť dopadal na střechu a vytvářel typický zvuk bubnování kapek, který sem tam doplnil hrom.
„Pohádali jsme se,“ ozvala se najednou Jana a Tomáš na svou matku překvapeně pohlédl.
„Cože?“ nechápal o čem mluví. 
Na své nahé tělo si natáhla oblečení a vypadala ustaraně.
„Než odjeli, tak jsme se pohádali,“ seděla sklíčeně na lehátku a kolena si tiskla k sobě. Zatím co se Tomáš také oblékl, vrátila se myšlenkami do onoho dne před dvěma lety.

– ⁕ –

Byl letní den, slunce svítilo a v okolí panovala letní pohoda. Otevřeným oknem zněl hluk z ulice. Ale v bytě bylo chladno. Dalo by se říci, že zde byla atmosféra na bodu mrazu.
„To není fér,“ řekla Jana vyčítavě. Seděla na gauči a sledovala svého muže, jak naštvaně chodí po obýváku tam a zpět, aby hodil do otevřeného kufru další a další své věci.
„Jo, tak vono to není fér?“ zařval, aby zdůraznil, že jeho naštvanost dosáhla toho bodu, kdy z něj syčí zlost, jako pára z papiňáku.
„Ti řeknu, holčičko, co není fér,“ pokračoval a nedával Janě možnost nějak reagovat.
„Není kurva fér, že třeba už spolu nešukáme.“
Zalapala po dechu. Co to proboha říká?
„Cože? A co to bylo předevčírem?“ vyjekla, aby se tomuhle nařčení bránila.
„Jako jednou za dva týdny ti to přijde ok? Jo?“ nenechal se odbýt. „Furt v práci poslouchám, jakou mám pěknou mrdničku, jak si musím hezky užívat. Jo to tak. Chachacha,“ zasmál se tomu a pokračoval. „Hovno, honit a jednou za čas milostivá podrží.“
„Jsi nechutný prase,“ už to nemohla vydržet, tyhle výčitky jen proto, že nemají každodenní sex, jako to bylo před dětmi na začátku vztahu.
„Jo prase, jo? No asi je lepší šéfíček, co?“ Tohle už na ni bylo moc, to ji jako obviňuje z nevěry? Nechápala jeho náladu. Byl evidentně frustrovaný a ona nechápala proč.
„Co to zase meleš? Jsi trapný,“ vrátila mu míček zpět a tvářila se tak, aby poznal, že to už přehání.
„Kdybych zmizel. Kdybych najednou byl pryč. Byla bys do týdne na jeho ocasu a užívala by sis. Se nedělej.“
Vstala a vlepila mu facku. Pak odešla z bytu a bouchla za sebou dveřmi. 

Když se za dvě hodiny vrátila, už v bytě nebyl. Ani dcera. Odjeli na letiště, kde nastoupili do letadla, které je doneslo blíž k přístavu, odkud vyplula ta zpropadená loď.

– ⁕ –

Tomáš matku sledoval a víc chápal, proč byla ty dva roky taková. Nejdřív to přičítal jejímu žalu po manželovi. Ale když ani po roce nechtěla nic mít s jinými muži a odmítala jejich nabídky, nebyl si jistý proč. Jeho matka se cítila provinile. Chtěla tátovi dokázat, že neměl pravdu.
„Mami,“ řekl nakonec potichu a matku objal. Lehli si na lehátka a poslouchali v objetí zvuky deště, větru a bouřky. Praskající oheň zaplňoval obydlí mírným světlem a praskajícími zvuky. Bylo to uklidňující pro oba.
„Miluji tě,“ zašeptal jí do ucha a cítil, že i přes slzy se pousmála.
„Já tebe taky.“
„Táta byl fajn, ale taky to dost často byl blbec. Ty za to nemůžeš, co se jim stalo.“ Nevěděl, jestli to pomohlo matku nějak uklidnit. 
Lehce stiskla jeho ruku a pak ji opatrně přesunula z bříška na prso, které se rýsovalo pod tričkem. Nevyužil toho. Vychutnával si pevnost prsu a bylo to opravdu moc příjemné, ale nepokračoval dál. Tiskl se k matce zezadu, lehce jí dýchal za krk a pak ho i lehce políbil. Cítil, že se jí naježily chloupky. Ale nic víc. Nakonec oba společně takhle v objetí usnuli.

Bouřka v dáli pomalu odeznívala. Už zůstal jen déšť. Nad mořem se ale objevovaly první hvězdy a měsíc.