Ztraceni 06

Jana stála před jednou ze soch a upřeně sledovala vytesanou tvář.
„Kdo myslíš, že je vytvořil?“ zeptala se, po nějaké době.
„Nevím, ale jsou zde rozestavěné, jako nějací strážci, jako by hlídali, aby se sem něco nedostalo z naší strany.“
Tomáš nad tím opravdu přemýšlel. Sochy se táhly od jezírka až k pláži podél říčky, vlévající se do moře.

„Vypadají děsivě,“ poznamenala Jana a lehce se zatřásla. 
Ano, byly děsivé. I Tomáše stále děsily, a tak se rozhodl matce ukázat raději něco lepšího. Jeskyni. 
Došli k jezírku a u vodopádu po římse až ke vchodu.

„Páni,“ pronesla Jana. Tentokrát světlo bylo silnější, než při západu slunce a tak, jeskyni prozářilo více. Měla zhruba kolem pěti metrů na délku, od vodopádu. Na výšku ale mohla být mnohem vyšší. 
Rozhlíželi se kolem, nicméně zde bylo jen kamení. Tomáš ale měl pravdu ve svém prvním odhadu, když si myslel, že na protější straně je vchod do tunelu. Tunel byl velký tak akorát, aby v něm prošel jeden člověk. Vyrobil tři pochodně z klacků, které byly obaleny suchou kůrou a trávou v látce. Tu navíc polil alkoholem, který objevil v jednom z kufrů, vyplavených na pláži. 
Díky tomu měli dost světla na to, aby mohli zkusit zjistit, kam tunel vede. Občas se museli shýbat, protože strop byl někdy až moc nízký. I tak ale postupovali rychle. 

Po chvíli se na stěně tunelu začaly objevovat vybledlé malby, znázorňující zvířata a lidi a často se zde vyskytovaly tváře, které Tomáš zahlédl na kamenných sochách.
„Tohle je trochu děsivé,“ šeptala mu Jana za zády, když osvětloval další nalezenou fresku. 
Skoro to vypadalo, že někdo nakreslil padající letadlo. Jinde to zase vypadalo, že někdo kreslil římskou fregatu. Těch náhodných obrazců z různých časů lidské historie tu bylo nespočet.
„Děsivé, ale i zajímavé.“
Tomáš nikdy nebyl dobrý v dějepisu nebo zeměpisu a teď se horko těžko snažil přijít na to, co některé obrazce mohou znamenat, jakou dobu zobrazují a proč by to tu nemělo být. Zejména, když spatřil bledý výjev znázorňující boj dvou postav, které hodně připomínaly Japonské samuraje.
„Kdo to nakreslil?“ ptali se oba, ale odpověď nedokázali nalézt. 
Jednou fresky vypadaly opravdu detailně, jako by je kreslil zkušený malíř a jindy, jako by je kreslilo malé dítě. 
Postupovali tunelem dál a dál a Tomáš si všiml, že se mírně zvedá a po chvíli si byl jistý, že stoupají. Po nějakých dvaceti minutách se objevili v další, větší jeskyni. Do ní proudila spousta slunečního světla přes venkovní vstup.
„Páni!“ zopakovala Jana a byla opravdu uchvácená tím pohledem, který se jí naskytl. Tomáš se na ní otočil a usmál.
„Opakuješ se.“ Ihned ho lehce bouchla do ramene. „Jsi drzý,“ ale oba se smáli. 

Došli až ke vstupu a následně vyšli na asi třímetrovou římsu. Výhled, který se jim naskytl je ještě víc ohromil. Zjistili, že takhle z výšky se dívali na zátoku ve tvaru písmene U. Viděli obě skalnaté hranice, které se táhly jako nějaká hradba od moře, směrem k místu, kde zrovna stáli. 
Když se Tomáš podíval vzhůru před sebe, spatřil v dálce vrchol hory, z které vycházel dým.
„Sopka,“ utvrdil se ve svém názoru. 
Podlaha v jeskyni byla kupodivu víc rovná, bez větších výstupků. Zdi byly pokryté malbami, jaké viděli v tunelu, kterým sem přicházeli. 

Najednou si všimli dalšího vchodu, který zprvu neviděli. Jelikož ještě pochodeň plápolala a dodávala světlo, Tomáš do něj vešel a Jana ho následovala. Za chvíli objevili další jeskyni. Menší. Ozářená byla rudým světlem, které vydávala láva a byla také pokryta dalšími nástěnnými malbami.

„Vím, co chceš říct,“ skočil Tomáš Janě do řeči, když zaznamenal, že se nadechuje. Znovu do něj šťouchla. 
Láva zde protékala korytem vytesaném do skály. Vytékala z díry ve stěně a vtékala do díry větší vanou. Ta byla plná vody, která přitékala z druhé strany a odtékala na opačné straně dalším korytem do skály. 
Tomáš přišel k vaně a lehce si namočil prst. Jana to udělala také. Oba se na sebe překvapeně podívali. Jana se ale hned rozzářila, jako sluníčko. Aniž by cokoliv řekla, svlékla se do naha a vlezla do vody.
„Aaaaaaaah,“ zasténala přitom. Po dlouhé době si totiž užívala komfort teplé vody. Tomáš na nic nečekal a svlékl se taky a vlezl hned za ní. 
Voda byla opravdu horká jako ve vířivce. Akorát chyběly ty bublinky. 
Seděli naproti sobě a vychutnávali si ten příjemný pocit, který jim teplá voda dopřávala. Svaly se příjemně uvolňovaly a naplňovaly se novou silou a také rozkoší. Navzájem se pozorovali a vychutnávali křivky těla toho druhého. Každým nádechem a výdechem je pomalu ovládal prvotní chtíč.

Jana si sjela rukou do rozkroku a začala se hladit. Kdyby nad tím v tu chvíli mohla přemýšlet, netušila by, proč to vlastně udělala. Hlavu lehce zvrátila, takže viděla strop jeskyně a pak přivřela oči, takže si nevšimla, že podobně činí i její syn. Ani Tomáš netušil, proč to dělá. Oba se začali pozvolna uspokojovat. Při první větší vlně rozkoše vzdychli a rychle se na sebe podívali.
„Tome?“ „Mami?“ řekli prakticky naráz a dívali si do očí.
„Neměli bychom,“ lehce zaprotestovala Jana a viděla, jak se syn lehce kouše do rtu, a přitom si ji prohlíží. Nebyla ve vodě zcela ponořena. Prsa krásně vystavovala jemu na obdiv a on nad něčím přemýšlel.

Tomášovi v hlavě vířila jedna jediná myšlenka. Jeden nápad, který jeho nadrženost stále zvyšoval. Bojoval s tím, věděl, že je to špatné, ale přesto si nemohl pomoci. Díval se upřeně na matku a viděl v její tváři stejný chtíč, jaký on cítil. Aspoň tak mu to připadalo. Byla nadržená. Nahá. Hladila si kundičku, a navíc měla ten stejný sen jako on. Na prsou se viditelně vyjímaly tvrdé bradavky. Tak proč to neudělat.

„Neměli bychom,“ zopakovala znovu nejistým hlasem, který se jí třásl i vzrušením. 
A tak se pohnul. Plynule přešel k ní a ona ho přijala. Rozevřela nohy od sebe, aby mezi ně vstoupil a zatím co ji začal líbat a hladit jednou rukou po tváři, druhá ji chytla za bok. 
Byl překvapen, jak se sama nasměrovala a naběhlý žalud snadno našel vchod do nadržené jeskyňky. Plynulým přírazem k sobě a dlouhým vzdechnutím „Aaaaaach,“ překročili hranici. 

Tvrdý tlustý penis rozevřel Janinu kundičku a celou ji zaplnil. Zajel do ní tak hluboko, že znovu hlasitě zasténala. Začali se se vášnivěji líbat. Tomáš jí nadrženě v dlani zmáčkl prso a začal rytmicky přirážet. Ten nával slasti, ty vlny rozkoše, které projížděly celým tělem, se stupňovaly každým přírazem.
„Ach, ach, ach, jo, jo, jo, joooo,“ sténala mu do ucha. 
Pohlédli na sebe. Viděla mu ve tváři, jak strašně si to užívá a ona doslova vybuchla v návalu smíchu. Smíchu z té rozkoše, z toho krásného co teď pociťovala, z toho štěstí, co prožívala. 
Viděl to na ní, na své vlastní matce.

Přidal na razanci a viděl, že jí to nevadí. Naopak. Víc a víc vzdychala a vášnivěji se s ním líbala. Voda šplouchala a zvuky jejich milování se nesly celou jeskyní. Doslova se na ni nalepil, cítil jak ji tlačí zády na kamennou stěnu. Víc ale vnímal těsnou kundičku, v které nyní byl. Ten pocit byl úžasný. Vzrušení a nadrženost ohromná. Rychle se blížil ke svému vyvrcholení a cítil, že matka je na tom podobně. Zrychlila vzdychání tak, jak on zrychlil přírazy. A pak to bouchlo. Pro oba skoro současně.
„Joooooo,“ vykřikli najednou a Tomáš začal do matky pumpovat ohromnou dávku spermatu. Rozkoš je oba prostoupila a v tu chvíli vnímali jen nahé tělo toho druhého a to, jak příjemný je pocit objímat se, líbat a vychutnávat si společný čas. Jako by se vše kolem nich třáslo. Hromový zvuk proběhl všemi zákoutími tunelu a jeskyně a prach popadal na zem. Asi pět minut se jen mazlili a vzpamatovávali se ze společného vyvrcholení. 

Byla to Jana, kdo nakonec promluvila jako první.
„Tohle bylo…“ nedokončila však, co chtěla říct. Syn ji pohladil po tváři. Vypadal udýchaně, ale spokojeně.
„Já vím. Já vím,“ zašeptal a naposledy ji políbil. Pak se od ní odtáhl. Chtěl jí dát prostor. Očekával, že se nyní dostaví morální kocovina a matka přijde s dvaceti důvody, proč to bylo špatně a proč se to už nesmí opakovat. Ona ho však chytla za ruku a lehkým trhnutím si ho přitáhla zpět. Objala ho kolem krku a dívala se mu do očí.
„Příště bys měl myslet na následky,“ řekla nakonec mile a políbila ho.
„Promiň,“ omlouval se, „v tu chvíli jsem moc nemyslel.“
Pokývala hlavou, jako, že tohle ona ví. „No moc jsi nemyslel. To je teď jedno. Bylo to krásné. Děkuji.“
Znovu se začali líbat. Nakonec ale vylezli z teplé vody.

Louče už dohořela. Světlo tu poskytovala láva a také slabá nazelenalá záře, která vycházela ze stěn. Najednou ji Tomáš viděl i v tunelu, kterým přišli. Byla sice slabá, ale dostatečně oslňovala prostor tak, aby nebyli úplně slepí. Vrátili se do druhé jeskyně a rozhodli se, že půjdou zpět. Šlo se jim lépe a za deset minut byli v první jeskyni. Tentokrát vylezli na své straně a zamířili k táboru, ruku v ruce.
„Stále jsem tvá matka,“ řekla Jana potichu, zatím co se blížili k mýtince.
„Já vím.“
„Tohle byla chyba.“
Tomášovi až píchlo u srdce, když to slyšel. 
Jana rychle dodala: „Pěkná. Ale musíš přece uznat, že jinak chyba. Neměli bychom…“ zastavila se, a sledovala, jak se k ní obrací.
„Jsem hrozná, že jsem to dopustila.“
Tentokrát to nebyly slzy štěstí, které viděl. Objal svou matku.
„Udělal jsem to já,“ pokoušel se ji utišit. Morální kocovina je hrozná věc, pomyslel si přitom. Sám ji ale částečně cítil také.
„Měla jsem tě zastavit, ale já to potřebovala,“ vzlykala mu do ramene. 
Milovala ho, ale byl to stále její syn. Vzal jí najednou tváře do dlaní a podíval se jí přímo do očí.
„Potřebovali jsme to oba, mami. A promiň, ale byl to ten nejlepší rychlý sex, jaký jsem zažil.“ 
Usmála se a pokusila si otřít slzy.
„Jsem stará. Bude mi čtyřicet,“ pokusila se vykreslit před synem jako žena, která není hodná, aby o ni měl zájem takový mladík jako je on.
„Jsi nádherná. Sama vidíš, jak mi z tebe pořád stojí. Každý mi tě závidí. Všichni kluci po tobě jen snili a toužili, protože jsi prostě nádherná ženská.“
To Janě dodalo trochu víc sebevědomí a vlilo jí do mysli lepší náladu.
„Tak to pěkně děkuji mladý pane,“ políbila ho znovu. 

Došli do tábora. Oba automaticky přepnuli do pracovního módu. Každý si přezval nějakou zodpovědnost za činnost, kterou museli každý den udělat. 
Tomáš šel zkusit ulovit nějaké ryby do říčky. Jana se zatím pokusila opracovávat políčko, na kterém už viditelně byly vidět zelené listy brambor. Také došla pro ovoce a dokončila proutěnou mísu. Tomáš jí ukázal, jak může něco takového vytvořit a ji tahle práce bavila. On zase pokračoval ve vytváření nožů z nalezené kosti. Pomocí kamene kost doslova rozmlátil na menší kousky a dva z nich vybral. Na kameni ji pak s pomocí písku a vody brousil do požadovaného tvaru. 
Běžný den, který končil společnou koupelí v jezírku.

Zapadající slunce ozařovalo světlem celý ten prostor. Jeho světlo zbarvovalo padající vodu lehce do zlatavého odstínu. Oba tohle vnímali, jako něco kouzelného. Plavali ve vodě a pak vylezli na kamenný převis, kde se pod posledními slunečními paprsky slunili. Nijak svou nahotu už nezakrývali.
„Jak to v tom komiksu probíhá, když překročili tu hranici?“ Ta otázka od matky Tomáše překvapila. Dívala se na něj se zájmem, očekávajíc odpověď.
„No, co ti mám říci? Prostě si tam užívali sex co každou chvíli,“ odpověděl jí popravdě. 
Penis se mu samým vzrušením opět postavil. Jana se tomu zasmála. Takové to holčičí hihňání nad něčím, co přijde dívce zajímavé, ale stydí se za to.
„Takže si nemyslíš, že incest je něco špatného?“ napjatě čekala na jeho odpověď. Sledovala, jak se zamyslel, jak pokrčil čelo a nos se mu lehce začal hýbat. Bála se té odpovědi.
„Nemyslím. Ale vím, proč ty zákony máme a proč to společnost odsuzuje.“

Chvíli jen tak leželi na zádech. Oba se cítili uvolněně a bez stresu. Nebylo to jen tím, že tu už byli nějakou dobu a že si zvykli. 
Tomáš to nedokázal popsat, netušil, jestli to samé vnímá i jeho matka, ale on mě pocit, jako by slyšel píseň. Píseň bez slov. Melodii, která mu hrála v hlavě a rezonovala celým jeho tělem. Díky tomu byl uvolněnější, bezstarostnější a měl podezření, že i nadrženější.

„Cítím se trochu opile,“ přerušila ticho Jana a zase se zahihňala. Ano opile, tak by to přirovnal. Jako by byl lehce opilý i on, měl dobrou náladu. Jana se posadila a pořádně se protáhla. Prohnula se přitom v zádech a napnula víc hruď, na které se majestátně skvěla velká prsa. Tomáš si ten pohled vychutnával. Jana se na něj podívala lehce laškovným pohledem. Nejdříve mu hleděla do očí, ale rychle sklouzla do jeho klína.
„Nechápu, že se s tebou rozešla,“ překazila to elektrizující kouzlo, které se v tu chvíli mezi nimi vytvářelo. 
Tomáše to na chvíli probralo z jeho nadrženosti. „Co? Jo… aha… no… asi byl lepší,“ hlesl. 
Postavil se a vydal se směrem k tábořišti. Bylo na čase připravit ryby, které ulovil. Jana za ním chvíli hleděla a pak se i ona zvedla a vykročila. Cítila se tak volná, svěží. V hlavě si neustále přehrávala podivnou píseň beze slov a užívala si příjemné vibrace, které v těle melodie způsobovala.

Když oba večer usnuli, noční obloze dominoval velký měsíc v rudém úplňku. Červenou září prosvítil noční temnotu. Na moři se mírně zvedly vlny a začaly silněji narážet do skalnaté části pobřeží. Šumění moře zesílilo. 
Na obzoru se pod měsíčním paprskem objevila malá temná tečka, která se zvětšovala, jak se víc a víc přibližovala k pobřeží. Oranžová barva začala být pod měsíčním světle víc výraznější. 
Nafukovací člun byl nadnášen vlnami a posouván jimi k pláži. Přes okraj člunu visela ruka a prsty se dotýkaly hladiny každým zhoupnutím vody. 

Ve stejnou chvíli se chodbami jeskynních tunelů rozeznělo slabé dunění bubnů a písně, která nemá slova, ale kterou zpívalo tisíce hlasů.