Bylo, nebylo …

V potemnělém klubu doznívala skladba Big Gun a Mr. Dutch, vlastním jménem David Šoustal, se loučil s vřeštícím dámským publikem. Během vystoupení za zvuků energické hudby AC/DC rozparádil uzavřenou dámskou společnost pořádně žhavým striptýzem.
Dvě nejodvážnější nebo možná nejnadrženější se vydrápaly na podium a nechaly se od něj píchat. Nakonec ho společně vykouřily. Když jedné z nich stříkal sperma na odhalená prsa, ostatní nadšeně tleskaly a některé i možná záviděly, že nenašly odvahu.

Po vystoupení se mu do šatny vetřela drobná zrzka, které si v sále předtím nevšiml. Zoufale se domáhala jeho pomoci, ale nechtěla mu prozradit, oč jde. S drzostí sobě vlastní jí řekl, že on, nejlepší striptér na Zemi a v jejím blízkém okolí, „Dejvid Mrdač“, jí splní cokoliv, když ho ona dokáže vykouřit. Po třech proběhlých představeních během horkého svatojánského večera, kdy oblažil několik odvážných slečen či paní z publika, si byl skoro jistý, že její snaha bude marná.

Ještě než to dořekl, odložila si objemnou mošnu a už před ním klečela. Horlivě se dobývala rukou do poklopce, div mu neutrhala knoflíky. Teď funěla s plnou pusou a sjížděla tvrdý ohon. Rukama se ho držela za zadek a usilovně mlela jazykem okolo žaludu. Dokázala polknout jeho nemalé péro a jazykem mu zároveň olizovat koule. Byla opravdu šikovná a přeci jen v něm dokázala probudit nečekanou energii.

Posadil ji na stolek, vyhrnul sukni a rozepnul košilku. Nad jedním drobným ňadrem se skvěla vytetovaná liška, což vzhledem k dívčiným zrzavým vlasům a porostu v rozkroku hezky ladilo. Bez otálení vtlačil ocas do chlupaté liščí nory a přirážel. Drobná dívka nadrženě vycházela vstříc jeho zběsilým přírazům a ještě ho povzbuzovala oplzlými slůvky.

Nabodnutou na svém kopí ji vzal do náruče a posadil se s ní do křesla. Zrzečka poskakovala a kroutila prdelkou.
Osahával rukama drobné kozičky a dostal chuť na její kundičku. Pevně ji sevřel v podpaží a snadno zvedl k sobě nahoru. Zabořil tvář do rezavého klínu a jazykem polechtal mokré závojíčky. Olizoval kundičku a špičkou jazyka dloubal do poštěváčku.

Když se nabažil, vyměnil si s dívkou místo. Klečela na křesle a on ji zezadu projížděl dlouhými šťouchy, dokud to na něho nepřišlo. Stříkal trhavými pohyby teplou mrdku na bělostnou pihatou kůži na dívčiných zádech a potom ji pleskal rychle povadajícím pérem po zadečku. Prsty ji následně přivedl k orgasmu, při kterém krásně kňourala blahem.

Zrzka ze své mošny vylovila malou lahvičku a dva kalíšky. Nalila do nich podivně opalizující tekutinu a jeden mu podala. Přičichnul ke kalíšku a ucítil zvláštní, kořeněnou vůni.
„Co to je?“ nasával omamnou vůni.
„Speciální bylinná směs, na cestu.“
Zakroužil obsahem a na jeden zátah ho do sebe kopnul.  
V tu ránu se mu zatočila hlava a oslepilo ho jasné rotující světlo. Dívka do něho nečekaně hrubě vrazila. Zavrávoral, neudržel rovnováhu a vpadl přímo do světla.

„Auuu! Kurva, co se to děje?“ zabědoval David.
Hlava ho bolela jako střep a točila se mu jako na kolotoči. Ležel v seně a zíral na trámy nad hlavou.
„A kdo seš ty, sakra?“ vytřeštil oči na blondýnku, která mu honila péro.
„Manča. Buď tiše, ať jí nevzbudíš,“ zašeptala s prstem před ústy a pokývla hlavou k vedle ležící dívce.

Opatrně pohnul hlavou a spatřil vedle sebe spát zrzku. Zrovna tak celou nahou, jako byl on sám. Ležela rozvalená na zádech a její drobná prsa se zdvíhala při nádeších.
„Ty vole, to je ta prcinka, co po mě vyjela v klubu, ale jak jsem se dostal sem,“ rozpomínal se.
Zkusil se více rozhlédnout po stodole a zjistil, že podivná kocovina zázračně rychle mizí a hlava ho už skoro nebolí.
Buclatá blondýnka mu přestala honit péro a hbitě si vykasala rozložitou červenou sukni. Přiklekla si nad ztopořený úd a s vrtěním zadku si ho osedlala. Rychle a pravidelně vysedávala. Nadité poprsí se divoce zmítalo pod tenkou látkou bílého tílka bez rukávů.

David si pomyslel, že o jednu nadrženou babu víc nebo míň je jedno a když se holka tak hezky snaží, tak proč toho nevyužít. Když si navíc vyhrnula tílko a ukázala mu poskakující kozy v plné kráse, přestal myslet na vše ostatní. Manča přirážela jako říjná fena. Buď pospíchala z obavy, že se zrzka probudí nebo si jen prostě dlouho nevrzla. Ostatně pár takových ženských už při svých představeních zažil.
Trošku se napily, nechaly se pobláznit odvázanou atmosférou v klubu a potom řádily jako urvané ze řetězu.

Pohledná kulatá tvářička zářila jako sluníčko a postupně červenala námahou. Blondýnka se svalila do sena na záda a široce rozevřela stehna v jasném signálu, co požaduje. David nezaváhal a ochotně proklál svým kopím houštinku zlatavých prstýnků v jejím rozkroku. Rozvalené kozy se rozvlnily v rytmu přirážení a rudé bradavky přitom opisovaly pravidelné kružnice.

Konečně Manča odpadla v milostném opojení. Spokojený David vytáhl ocas ven z pulzující kundičky a pokropil blonďaté kudrlinky záplavou hustého semene.
Po chviličce oddechu Manča vyskočila, stáhla tílko přes zpocená ňadra a urovnala obří sukni, na které bylo vidět pár vlhkých fleků od Davidových cákanců.
„Snad se ještě uvidíme, fešáku,“ políbila ho na ústa a vysmátá cupitala k vratům stodoly.

Zrovna, když se David natáhl k hromádce pohozeného prádla a chtěl se oblékat, zaskřípaly za Mančou vrata. Zrzka táhle zazívala, propnula ruce za hlavou a prohnula se v zádech jako kočka. Kozičky se jí přitom vábivě vyšponovaly. Promnula si oči a podívala se na Davida. Ústa se jí roztáhla v šibalském úsměvu.
„Ahóój, kouzelníčku,“ zavrněla sametovým hláskem.
„A… hoj,“ odpověděl nerozhodně. „Kde to… jsme?“
„No u nás, v Pičulíně.“
„Cože? Kde?“
„V Pičulíně. Slíbils, že nám pomůžeš,“ zamrkala řasami.
„Já? Komu a proč?“
„Protože jsi řekl, že když tě vyhulím, tak pro mě uděláš všechno.“
„Ahá, no už si trošku vzpomínám,“ připustil. „A vo co teda jde?“

Vtom zavrzaly vrata stodoly a v mezeře se zjevila černovláska oblečená v rozložité červené sukni, vypadající jako z plátků květiny.
„Už jsou vzhůru! U starý makovice, to je ale chlapák,“ zazněl její melodický hlas.
„Maky!“ okřikla zrzka černovlásku, která bleskově zmizela. „O co jde, se dozvíš, teď se oblíkni. Hned tě vyzvednu,“ pobídla Davida.
Sama už mezitím vklouzla do sukně a lehké košilky. Než se vzpamatoval, vyběhla vraty ven, kde se spustila hádka ženských hlasů. David se natáhl pro kalhoty, když v tom vrata znovu zavrzala.
„Bóžíčku, vidíš to?“ ozval se úlisný hlas.
„No jo, krásňounká růžovoučká prdýlka,“ přidal se druhý.

David se bleskově usadil a ohlédl. Málem mu vypadly oči z důlků, když spatřil dvě postavy v dlouhých bílých nočních košilích se špičatými čepičkami na hlavách.
„Ty jó! Ten je slaďounkej,“ rozplýval se ten menší z dvojice s obrázkem muchomůrky na čepici.
Venku se ozvalo dunivé zaštěkání a do vrat nakoukla psí hlava velikosti hlavy býka a hluboce blafla. Oba pošuci zaječeli a zdrhli pryč. Po nich se ztratil i obří pes.
David s pokleslou čelistí zíral na vrata a nebyl schopný pobrat, co právě viděl. Vrata opět zaskřípala a dovnitř se vrátila zrzka.
„Ty ses ještě nevoblíknul?“
„Co se to tu kurva děje? Co to bylo za blázny? To je nějakej podělanej larp?“ drmolil jednu otázku za druhou.
„Všecko se dozvíš, ale pospěš si, ať na nás nečekají,“ popoháněla ho. „Ty, co je to ten larp?“
„No to si lidi voblíkaj kostýmy a hrajou si třeba na indiány nebo na rytíře.“
„Hmmm, takže larp,“ zamumlala si zrzka zamyšleně. „Časy se holt mění.“

Vyšli společně před stodolu a první co Davidovi padlo do oka, byl fousáč v naleštěných špičatých botkách a vysokánským červeným kloboukem. Hnal se k nim jako utržený balvan a v ruce mával obrovskou starožitnou bambitkou. David sebou polekaně trhnul, ale zrzka ho pevně přidržela za ruku.
„Ahoj Mrdouško, máš?“ zamručel nedočkavě chlápek a rukou opatrně uhladil rozcuchaný plnovous.
David by se klidně vsadil, že zaslechl z vousů tlumené včelí bzučení. Zrzka mlčky zalovila ve své mošně a podala vousáčovi flašku. Sevřel ji oběma rukama jako svátost a zamžoural na nápis.
„Tu… ze… mák?“ slabikoval ztěžka. „To je makovej vodvar nebo co?“
Nedůvěřivě pohlédl na zrzku, a když zavrtěla nesouhlasně hlavou, otevřel uzávěr. Přivoněl k hrdlu, přihnul si a polknul dva loky. „Uhhhmm, název to má divnej, ale je to fakt rum. Cajk!“ slastně si pomlasknul. „Mrdouško, jsem tvým dlužníkem. Manču si náhodou neviděla?“ rozhlédl se a obezřetně schoval flašku do kapsy bílé haleny.
„Ne, teprve před chvílí jsme se probrali po cestě,“ ujistila ho zrzka a v Davidovi by se v té chvíli asi krve nedořezal, při pomyšlení, co by tenhle šílenec byl schopný provést, kdyby vlezl před chvílí do stodoly.
„Nevadí, asi je někde s Pičískem. Tak já padám a díky,“ poklepal na kapsu s rumem a oddusal pryč.

„Doprdele, kdo to byl?“ zachrčel vystrašený David.
„Říkáme mu Rumcajk a prej to bejval švec, než přišel o živnost.
„Rumcajk, Mrdouška, promiň, ale co je to za divný jména?“
„Co je na nich divný?“
„Něco mi připomínají, stejně jako ty dva pošuci v prostěradlech a ten obrovskej čokl. Jenže si nemůžu vzpomenout.“
„To bude asi po tom cestovním lektvaru, a abys věděl, mě náhodou Liška Mrdouška přijde jako normální jméno,“ odsekla dotčeně.
„Rytíři! Jedou sem rytíři!“ ozval se radostný křik nad jejich hlavami a přerušil počínající konflikt.

Všichni na dvoře pohlédli vzhůru a David nevěřícně zíral na dřevěnou konstrukci připomínající rogalo. V postroji byl připoutaný muž oblečený v oranžovém obleku. Na hlavě měl naražený oranžový cylindr a šosy fraku za ním ve větru třepetaly jako prapory.
„Z cesty! Uhněte z cesty!“ řval vzduchoplavec.
Zakroužil nad dvorem a chystal se na přistání. Rychle klesl, dosednul na zem a snažil se zastavit. Jenže při doběhu ho křídlo dotlačilo až k hnojišti, kde se na něho převrátilo a polámalo.
„On letěl! Fungovalo to!“ nadšeně hulákal černý chlápek.
Na krku měl červený, černě puntíkatý šátek a objímal se s nohatou blondýnou, která měla stejně puntíkaté tričko.
„To sem postavil já!“ chvástal se další přiběhnuvší chlapík.
„Brku Šourku, už zase se chvástáš?“ zpražila ho blondýnka v puntíkatém.
„No dobře Breberuško, postavil to teda Frnda Mrdanec, ale já mu s tím přece pomáhal.“

Společnými silami vyprostili z hnojiště ztroskotaného vzduchoplavce i s hromadou polámaných trámků, prutů a potrhaného plátna.       
„Miluju tě, Emánku,“ vrhla se na vzduchoplavce černovláska v rudé květinové sukni, nedbaje nevábného odéru hnoje.
„Já tebe taky, Maky,“ točil se s ní v náručí dokola.
„Co je to za rytíře, Emane?“ otázal se postarší muž.
„Z tunelu. Prorazili Blánu a jedou nám na pomoc, profesore Vyšpulíne.“
„Rytíři z Blány!“
Všichni v okolí začali jásat, ale Vyšpulín jejich nadšení krutě utnul.
„Ticho! Rytíři nic nezmůžou. Všichni víte, co zjistila ve starých letopisech Míla Análka a také, co praví staré proroctví.“

„S Kupalinou manou, projde striptor branou,
mužnou sílu vzkřísí, za hromů ejsídýsí,
lůno mízou naplní, kletbu temnou prolomí,
jedině svět zachrání, džigelou – mistr v šoustání,“

Proroctví patetickým hlasem odříkala Vyšpulínova asistentka Pipinka. Její upjatý přednes moc nepasoval k infantilním růžovým šatičkám s kraječkami a žluté mašli ve vlasech, ale své kratičké vystoupení brala velmi vážně.
„A tohle… je… náš… spasitel!“ ukázala prstem na Davida.
„Tak určitě! A teď tu o poctivých politicích,“ křičel posměšně vysoký blonďák ve žluté košili. „Kolikátý mesiáš je to už v pořadí? Kde jsou ti předchozí?“
„Jo, jak dopadli Šuk a Hek, Hulmiho Ukolen, Oje-Ball Ström nebo ten…“ přidal se blonďákův kumpán Jarda Ochmelka.
„Horst Furthmustahl,“ osmělil se promluvit zrzavý Rychloběžka, který získal svoji přezdívku díky své rychlosti, s jakou vždy zdrhal, když se něco semlelo.
„Mirek Buším a jeho poskoci. Že vás přetáhnu holí, chátro jedna!“ okřikl je starý muž s plnovousem, bafající dlouhou dýmku. Na rameni mu seděla sojka a cosi mu štěbetala do ucha.

Členové téhle party zvané Rychlé pípy byli známí provokatéři a grázlíci, ale silné měli jen huby. Dobře jim však šlo mezi lidmi rozdmýchávat nespokojenost a spory. Tentokrát byla jiskra úspěšně vykřesána. Davem se šířilo nespokojené mumlání a dohadování. Hluk nabíral na síle a s docházejícími slovními argumenty se schylovalo k výměně argumentů ručních.
„Tichóóóó! Držte všichni klapačky!“ zaječela buclatá Manča jako siréna.
Balancovala na troskách zříceného povětroně, aby byla vyšší a vyčkávala, dokud se shromáždění neutišilo. Všichni na ní s očekáváním hleděli.

„Je to ten pravý,“ konečně promluvila.
„Jak to víš? Seš snad ňáká vědma?“ vyštěkl Buším.
„Ne, vědma nejsem, ale mám důkaz.“
„Jo? A jakej pak?“ ozvalo se z davu.
„Před chvílí mě pořádně vy… pomiloval!“
Na důkaz svých slov si beze studu vysoko zvedla předek sukně a předvedla všem ještě stále mokré ulepené chlupy na podbřišku.
„Mančo! Ty rajdo záletná,“ zabasoval Rumcajk, vytasil bambitku a namířil jí na Manču.
„Rumcajku zadrž, dnes je přece slunovrat!“ vyděsila se nevěrnice.
„Ale až večer!“ ucedil ledově.

Stiskl kohoutek, ale ozvalo se jen tiché lupnutí. Po chvilce se z hlavně vyplazil bílý kořínek a i s puklým žaludem dopadl na zem, kde se okamžitě zavrtal. Z hlíny okamžitě vyrašil proutek se dvěma lístečky. Rumcajk zahodil žaludovku, jako kdyby byla ze žhavého železa. Zatímco lidi ohromeně šeptali o zázraku, on na jeden zátah vyprázdnil celou láhev tuzemáku.

Dámská část davu se začala stahovat k Davidovi stejně, jako kovové piliny k magnetu. Brzo byl v těsném obklíčení nadržených ženštin. Žádná nedbala na křik profesora Vyšpulína, aby ho nechaly být, pokud má zlomit kletbu. Rozvášněné ženské se Davida zmocnily a vlekly ho do stodoly.
Situace už byla kritická, když se ozvalo troubení trumpety a dusot koní. Svatí rytíři dorazili a v plné jízdě proletěli branou. Praporečník vysoko třímal zástavu s kosočtvercovým vyobrazením slunce.
„Tam! Tam! Zachraňte toho muže, páni rytíři,“ volala Liška Mrduška a ukazovala rukou k únoskyním.
Pro těžce ozbrojené jezdce nebyl problém vyrvat nešťastníka ze spárů chlípných ženštin. Z oblečení měl David cáry, po těle plno čerstvých škrábanců a v hlavě ještě větší zmatek.
„Co se to tu kurvafix děje!“ křičel David na shromáždění lidí v místnosti. „Do čeho jste mě to uvrtali!“
„Všechno ti vysvětlíme,“ klidnil jeho hněv profesor Vyšpulín a začal vyprávět.
Postupně mu objasnil fantaskní příběh, jak na jejich říši dopadlo děsivé prokletí. Nikdo z místních mužů kvůli kletbě nebyl schopný souložit, proto se léta neuspokojené ženské na Davida po Mančině prohlášení vrhly jako vosy na med.

Kletbu spustila záletná Anča, od té doby zvaná Dlaňovka. Vytočil ji starý hajný, se kterým podváděla svého muže. Poté, co se sám uspokojil a jí se vysmál s tím, ať se klidně dodělá rukou, jí ještě rozrazil ret pádnou fackou. Uražená, neuspokojená a vzteklá, s prsty ulepenými od jeho mrdky a své krve, proklela mužské pokolení v celé říši.
Bohužel, protože spolu šoustali na hřbitově, černá magie místa způsobila, že děsivé prokletí se nakrmilo temnou energií a dokonale naplnilo. Od té chvíle se už žádnému chlapovi v říši nepostavilo péro. Navíc kletba celé území zacyklila v čase a prostoru.

Po nějaké době starý děd Všemrd přišel s verši proroctví. Jenže byl neustále v rauši pod vlivem lysohlávek a navíc blábolil v podivném dialektu, takže jim to k záchraně moc nepomohlo. Pipinka se pokusila verše přeložit do současné podoby jazyka, ale význam některých slov však nikdo neznal.

O pár let později našla knihovnice Míla Análka prastarý svazek letopisů. Jeden polorozpadlý svitek obsahoval složení magického cestovního lektvaru.
Vždy po devíti letech, v noci o letním slunovratu, se podle informace ze svitku dá na krátký okamžik otevřít tajemný portál do jiných světů. První pokusy nepřinesly nic pozitivního, ale postupně s každým dalším neúspěšným pokusem odhalovali nové kousky skládačky. Nyní už věděli, že správně vybraný spasitel musí úspěšně ošukat Anču Dlaňovku. Jenže Anča je stále zabarikádovaná v baru Na vysoký nožce a nikdo se k ní nedostane.
„Navíc pořád neznáme význam některých slov z proroctví, jako je třeba ejsídýsí, striptor nebo ten mistr džigelou,“ uzavřel Vyšpulín.
„Však i ta vaše říkanka je jako básnička nic moc,“ ušklíbl se David.
„Bohužel, nejsem básnířka, ale vědkyně. Je to jen strohý překlad, třeba to svedeš líp,“ nafoukla se uraženě profesorova asistentka Pipinka.
„Tak náhodou alespoň vím, co ta slova znamenají,“ zahleděl se Pipince upřeně do očí.
Jeho žhavý pohled, pod kterým se jiným ženám podlamovaly kolena, na Pipinku vůbec nezapůsobil. Tato dáma byla studená jako psí čumák a nejspíš jediná, které kletba nevadila. Zato ostatní dychtivě čekali, co z Davida vypadne.
„Striptér je člověk, co se při vystoupení svléká a předvádí své tělo. Gigolo je společník pro ženy, co si jeho služby zaplatí.
„Kurva pro ženský?“ ozval se netakticky Brk Šourek.
„Společník na úrovni!“ zpražil ho výhružně David. „Říkáte, že Anča je zabarikádovaná a podle tý vaší povídačky vaše ptáky vzkřísí ejsídýsí? Hmmm, tak to bysme jí mohli zkusit vyhnat s pomocí AC/DC, jako amíci vypudili v Panamě Noriegu,“ přemýšlel nahlas. „Jestli máte nějakou pořádnou aparaturu, tak jí pustíme na noc hezky nahlas řádnou nálož z Youtubu.“
„Co je to jůtůb a jakou aparaturu máš na mysli?“ nezapřela vědeckou povahu Pipinka.
Tady se smělý Davidův nápad setkal s nepřekonatelnou překážkou, protože zdejší komunita neměla vůbec potuchy o elektřině, natož o internetu. Naštěstí ho napadla jednoduchá improvizace.

Večer se všichni muži shromáždili na kraji lesa před barem, kde sídlila Anča Dlaňovka. David si myslel, že tento svět ho už nemá čím překvapit, ale při pohledu na chaloupku na kuří nožce mu poklesla čelist.
Celé odpoledne věnovali nácviku skladby Thunderstruck. Menší část z nich měla nějaký lidový nástroj od housliček přes flašinet, loutnu, lovecký roh až po všelijaké píšťalky a zbytek alespoň bušil různými klacky do rytmu. Místo anglického textu, který místním vůbec nelezl do hlav, našel David spásné řešení ve verzi od Morčat na útěku. Hlasité pořvávání „Tonda Struk“ neutichalo ani po ukončení příprav.

Na Davidův pokyn spustili a hypnotický rozjezd skladby s hromově řvaným refrénem „Tonda Struk“ hned přinesl své ovoce. Chaloupka se začala pohupovat na své jedné nožce a pařátem poklepávat do rytmu. Vesničané po dohrání písně bez oddechu spustili znovu, jako zaseklý jukebox. Při třetím opakování nejdříve ze dveří chaloupky vypadla postava a rozplácla se ve vysokém křoví, které naštěstí zbrzdilo její pád. Byla to uvězněná poustevnice, bývalá majitelka chaloupky babička Jagová, kterou vykopla vzteklá Anča ven.
„Himlhergotdonrvetrkrucajselement! Co tady řvete, holoto prašivá,“ snažila se Anča bez úspěchu přeřvat dav.
Muzikanti si jí nevšímali, jen pár jedinců pomohlo nebohé stařence Jagové na nohy. Rozvzteklená Anča spatřila, že uprostřed rámusícího půlkruhu se pohybuje postava, která v rytmu tančí. Ladné, vyzývavé pohyby ji zaujaly natolik, že nezalezla zpět do poskakující chaloupky a sledovala postupně se svlékajícího Davida.
Z praktických důvodů zůstaly všechny ženy ve vesnici, protože nikdo nedokázal říct, co by s nimi udělal Davidův striptýz. Provokující kopulační pohyby dokázali cosi probudit i v Ančině těle. Nejdříve se jen mírně ošívala v rytmu, ale po chvíli už se vlnila jako zhypnotizovaná.

Spustila provazový žebřík a připojila se k Davidovi. Zmámená se rukama dotýkala jeho nahého těla a sama se vysvlékala. Párkrát se také letmo dotkla bytnějícího penisu, ale po chvíli už se na něj lepila jako vosa na med. V těsném objetí nevnímala nic jiného, než pulzující rytmus hudby a tvrdý úd, tlačící ji do břicha.
David se cítil jako ryba ve vodě. Nadšené publikum a spolupracující partnerka byl vždy jeho cíl při představeních.
Při tanci si našel čas hladit Anče ňadra a ještě více jí tak rozpalovat. Přerývavě dýchala vzrušením a rozšířené zorničky očí sledovaly jen Davidovu tvář. Když jí sáhnul rukou mezi nohy, zavzdychala a zvrátila hlavu. Přisál se rty na obnažené hrdlo a prsty laskal stále více vlhnoucí kundičku.

Amatérští hudebníci drželi strojový rytmus skladby a neustále opakovali jen pasáž s vyřváváním slova Tonda. Znělo to jako monotónní šamanský rituál, který přiváděl Anču do transu. Vnímala stoupající vzrušení od drážděné kundičky. Dychtila jen po tom, aby místo prstů uvnitř ucítila tvrdý ohon.
Otočila se a chytila rukama visutého žebříku. K vysazené prdelce přistoupil David. Položil ruce na půlky a lehce je prohnětl. Anča toužebně sténala a rukou chmatala za sebou, dokud nesevřela tvrdé péro v dlani. Štelovala se zadkem, dokud neucítila na pyscích kundičky dotek horkého žaludu.
Konečně! Konečně David převzal iniciativu a protlačil rázným pohybem pánve ocas hluboko do mokré svatyně. Šamanský sbor stále hřímal a dvojice milenců se mu přizpůsobila. Lana žebříku neposkytovala tu nejstabilnější oporu, a proto Anča klesla do trávy na kolena. David přiklekl a dál pokračoval v přirážení. Natáhl se a sevřel v dlaních rozhoupaná ňadra. Mezi prsty mnul bradavky a stupňoval tím Ančino vzrušení.
Skulili se na trávu a nadržená Anča pokračovala v jízdě na koníčka. Zůstala zády otočená k Davidovi, takže si mohl dosyta prohlížet kulatý zadek, dosedávající s hlasitým pleskáním na jeho klín. Rukama pohladil boky a prsty přejel až do Ančina rozkroku. Našel drobnou fazolku poštěváčku a začal ho dráždit.
Netrvalo dlouho a Anča vybičovaná rozkoší z pulzující kundičky hlasitě ječela na celou mýtinu. Zároveň její rozpálené útroby zaplavovala velká dávka semene tryskající ze ždímaného ocasu.

Harmonie lidového orchestru se rozpadla, když postupně chlapi zjišťovali, že jim péra napínají kalhoty k prasknutí. Odhazovali nástroje a upalovali do vesnice, jako by jim za patami hořelo.
Davida oslnilo prudké bílé světlo a svět se s ním opět zatočil.
„Proberte se! Tak už se sakra proberte, chlape,“ promluvila nějaká žena a ozvalo se plesknutí facky.
„Auuu! Kurva, co se to děje?“ zabědoval David. Hlava ho bolela jako střep a točila se mu jako na kolotoči.
„No tu kurvu jste si mohl odpustit, pane,“ umravnil ho přísný hlas.
„Omlouvám se. Kdo jste? Co se děje?“ zamžoural oslněnýma očima a spatřil nad sebou mladou policistku.
„Vy nevíte? Pamatujete si něco?“
„Co si jako mám pamatovat?“
„Našli vás tu bezvládného nahého na zemi a zahlédli odsud utíkat nějakou zrzavou ženu.“

Teprve teď David zjistil, že je přikrytý dekou a leží na zemi ve své šatně. Chtěl si otřít čelo předloktím a zůstal překvapeně zírat na obrázek na kůži. Rozevřená dlaň omotaná praskajícím řetězem byla vykreslená do nejmenších detailů.
„Viděl jste ji?“
„Koho?“ trhnul sebou.
„Tu ženu.“
„Jo, mluvil jsem s ní. Byla hotová z vystoupení a chtěla po mně telefon. Když odešla, tak se mi asi udělalo blbě,“ zalhal.

 Věděl, že by asi velice těžko vysvětloval, co prožil. Nehodlal se stát kandidátem na ozdravný pobyt u docenta Chocholouška.