Čajomilec

Procházel jsem se večerním městem, když z ničeho nic začalo pršet. Příjemný a vlahý večer se změnil a já byl nucený vyhledat nějaký úkryt. Hospod bylo sice kolem mě všude dost, ale neměl jsem zrovna chuť trávit čas nad půllitrem.
V podloubí, kde jsem se zrovna skrýval, jsem zahlédl malou nenápadnou ceduli. Nápis „čajovna“ byl docela lákavý, vydal jsem se tedy vyznačeným směrem. Trochu jsem se bál, kam mě to zavede. Průchod do dvora a další směrovka kamsi do sklepení.
„No co,“ řekl jsem si, „otočit se můžu vždycky.“

Otevřel jsem dveře a začal sestupovat po schodech dolů. Uvnitř bylo příjemné teplo a tlumené osvětlení dodávalo klenbám sklepení zvláštní kouzlo. Zvědavě jsem se rozhlížel.
„Dobrý večer,“ ozvalo se zpoza pultu.
„Dobrý večer,“ opětoval jsem pozdrav.

Pomalu jsem procházel a přemýšlel, kam se usadím. Ne, že by tam bylo tak plno, spíš jsem hledal místečko s výhledem, abych si to mohl pořádně prohlédnout. Odložil jsem mokrou bundu na věšák a zalezl na jakési podium, na kterém se spíš leželo, než sedělo. Během chvíle u mě byla obsluha.
„Tak co si dáte?“
„Nevím, nějaký čaj?“
„To by bylo fajn, když už jste v čajovně. A jaký?“
„Něco lehkého, voňavého, svěžího…“
„Jasně,“ řekla, „něco bych tu měla. Teda jestli to necháte na mně?“
„Budu vám důvěřovat.“
„To mě těší. Tak vydržte, za chvíli vám to donesu.“

Než jsem dostal svůj čaj, začali se dovnitř trousit další hosté. Chvíli jsem je pozoroval a pak mě zaujala knihovna. Prohlížel jsem si jednotlivé svazky, žánrově různorodé, aby si každý mohl vybrat podle svého gusta. Překvapilo mě, že se tam nacházela i cizojazyčná literatura.
Sáhl jsem po anglicky psané knize, jejíž českou verzi jsem si oblíbil a několikrát přečetl, zajímalo mě, jak se bude lišit originál od překladu. Nebylo to na přečtení celé knihy, přeci jen by to zabralo mnohem víc času, než zbývalo do zavíračky, ale vybíral jsem si své oblíbené pasáže.
Občas jsem zvedl hlavu od knížky, někdy abych se podíval, kdo právě přišel, někdy jen pro to, abych omrknul obsluhu. Chvílemi jsem se na ni díval i poněkud déle, když stála zády ke mně a já doufal, že si toho nevšimne.

Mohlo jí být tak pětadvacet, o pár let mladší než já, drobnější postavy, štíhlá, menší poprsí, které nepotřebovalo podprsenku. Což bylo vidět, když se při nalévání čaje předkláněla. I zadeček stál za to. Ač na to moc nejsem, okamžitě jsem si představil, jak by se krásně držel, ale hlavně, jak bych se s takovým dílem přírody pomazlil. Tahle mi říct „Polib mi prdel“, tak to udělám s velkou radostí.
Ucítil jsem jemné pnutí v rozkroku, tak jsem se raději vrátil ke knížce, nebo jsem se o to alespoň pokusil.
Zrak mi ze stránek knížky sklouzával pořád někam jinam. Najednou mě napadlo, jak určité profese přitahují jisté typy lidí, že jsem vlastně v žádné čajovně nepotkal silnější, prsatou obsluhu, za to v hospodě se to takovými servírkami jen hemžilo. Ne, že by všechny byly silnější, ale spíš, že se tam nevyskytoval tenhle drobný štíhlý typ.

Odložil jsem knihu, stejně jsem se na ni nesoustředil, a raději se věnoval čaji. Vychutnával jsem si šálek za šálkem až najednou nebylo co pít, voda na zalívání čaje došla. Pohledem jsem vyhledal čajovnici.
„Ještě vodu?“ zeptala se, než jsem stihl cokoli říct.
„Ano, děkuji,“ přitakal jsem.

První várka čaje se hlásila o slovo, tak jsem se chtě nechtě musel zvednout a jít vyhledat onu místnost.
Horká voda na mě už po návratu čekala a já se mohl opětovně pustit do prolévání ledvin a konzumace literatury. Zabraný do četby jsem ani nevnímal okolí. Netuším kolik desítek stránek uteklo, než se opětovně o slovo přihlásil močový měchýř.
Cestou ke svému stolu jsem se zastavil u vitríny plné čajového nádobí a různých serepetiček. Všiml jsem si toho už poprvé, ale nějak na to nebyla vhodná příležitost to všechno prohlédnout.

Uvědomil jsem si, že něco je jinak. Najednou chyběl tichý šum hovoru, i hudba se trochu změnila. Zmateně jsem se rozhlédl a zjistil, že jsem v čajovně jediným hostem.
„Jen dopiju ještě ten čaj, dočtu kapitolu a hned půjdu,“ hlásil jsem.
„To je v pořádku, stejně tu mám ještě nějakou práci. A co máte za knížku?“
„Ale tady jsem si půjčil v knihovně jednu anglickou. Znám to česky, tak mě zajímalo, jaký je originál,“ odpověděl jsem a ukázal jí obálku.
„Já si říkala, kam se poděla. Mám ji rozečtenou a těším se, jak to dopadne.“
„Aha, tak to se omlouvám, nevěděl jsem, že je vaše.“
„To je v pořádku, tady v knihovně si můžete půjčit cokoli…“
„Aha,“ hlesl jsem a hlavou mi zrovna běžela představa, jak bych si půjčil ji.
„A co ta knížka? Je velký rozdíl mezi originálem a překladem?“
„Ani ne, překlad je vynikající. Spíš mě zaujaly některé vtípky, slovní hříčky a podobně. Ostatně i překlady jmen jsou zajímavé.“
„Tak to jo.“
„To jo, myslím, že stojí za to přečíst si obojí. Docela mě zaujal i ten popis sexuálních scén. Že je to barvité v češtině, ale i ta angličtina stojí za to.“
„Tomu věřím, oni si všichni myslí, že angličtina používá slovo ‚fuck‘ na všechno a nic jiného nezná.“

S tím anglickým slovem si pěkně pohrála. Netuším, jak to dokázala, ale už jen to, jak to vyslovila bylo neskutečně sexy a vzrušující. Okamžitě jsem ji uviděl nahou, jak přede mnou roztahuje nohy a hlasitě křičí: ‚Fuck me!‘
Představu jsem rychle zaplašil a raději se zeptal, jestli si se mnou nedá medovinu.
„A jakou? Malou, velkou, ještě větší? Studenou nebo teplou? Mandlovou, skořicovou, čistou, ořechovou, zlatou…“
„Teda, takový výběr…“
„Jo, máme jich docela dost. Tak co to bude?“
„Nevím,“ řekl jsem upřímně, zmatený tou nabídkou, „a co takhle od každé jednoho panáka?“
„No, jak chcete…“
„Ale vy pijete se mnou. Pít o samotě, to bych si připadal jako alkoholik.“
„Fajn. Ale jen malé. A nebudu to ohřívat.“
„Dobře, beru,“ najednou jsem se zarazil, „moment, a kolik je docela dost?“
„Myslím, že asi deset. Teda jestli už se něco nevypilo.“
„Aha. To je hodně,“ konstatoval jsem, zatím co ona už začala nalévat první skleničky.
„Zadržte s tím naléváním, deset je fakt moc, rozdělíme to na půl. Půl dneska a zbytek příště, aspoň budu mít motivaci sem zase dorazit. “
„Tak vydržte, naleju to a hned jsem u vás.“

Během pár minut přinesla tác plný skleniček s voňavou medovinou.
„Fajn, tak jdeme na to,“ rozhodl jsem a natáhl se po jedné ze skleniček. Přivoněl jsem si a přemýšlel nad příchutí.
„Tak na co?“ zeptala se.
„Obvykle ta první by měla být na tykání, ale nechtěl bych být za nezdvořáka.“
„No jasně, celý večer mě tady přes knížku očumuješ, při každé příležitosti mi koukáš do výstřihu a bylo by ti za těžko říct si o tykání?“
„Na tom něco bude… Takže na tykání?“
„Jasně. Já jsem Eliška.“
„Tomáš,“ už jsem se nadechoval, že řeknu něco dalšího, ale skočila mi do řeči.
„Jen doufám, že si odpustíš obvyklé narážky na pohádky, už je to hodně ohrané.“
„Eliška, to je nádherné královské jméno – Eliška Pomořanská. Nebo třeba ve formě Elisabeth? Nebo Elsa… Elis, Líza… ještě mě napadla Liška Ryška, ale zrzavá nejsi.“
„Nějak ti to kecá…“
„No jo, to se mi občas stává. Jedna se Eliška se mnou chodila do školky… byla to taková ta první dětská láska.“
„A?“
„Nevím, pak se odstěhovali a už jsem ji neviděl.“
„Aha.“
„Jak je vidět, tak jsou jiné Elišky a hezčí…“ ukončil jsem své vzpomínání.
„Kdybys nekecal. Víš co, ještě skočím pro nějaký čaj a zobání, ať se hned tak neopijem.“
„Dobře. Chceš pomoct?“
„To zvládnu.“
„Fajn.“

Seděl jsem a čekal, až se vrátí. Hudba, která do teď hrála se najednou změnila. Najednou v ní bylo něco víc, víc laškovnosti, svádivosti, erotiky.
„Tak tady je čaj a nějaké oříšky.“
Eliška oběma nalila čaj a já se hned natáhl po jednom šálku. Linula se z něj omamná svěží květinová vůně. Chuť byla lehká, trochu ovocná, musel to být nějaký hodně, ale hodně dobrý polozelený čaj. S nosem a rty zabořenými do šálku jsem naprosto přestal vnímat okolí.
„Tak co, chutná?“ vytrhla mě z transu Eliška.
„To je něco naprosto úžasného… tolik vůně… ta lehká jemná chuť… nevím, jak to popsat… takhle nějak musí chutnat pozdní jaro, je to jako rozkvetlá louka, kdy fouká lehký vánek, sluníčko svítí a krásně hřeje…“

Najednou jsem na té rozkvetlé louce viděl tančící velice spoře oděnou Elišku. Skoro jako by na sobě měla jen jakýsi lehký závoj. Její drobné prsy korunované trčícími bradavkami se lehce pohupovaly, jak tančila, závoj se kolem ní vlnil a vířil. Nemohl jsem si nevšimnout jejího upraveného kožíšku. Okamžitě jsem byl ve stavu plné připravenosti. Přitančila blíž. Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Téměř nahou ji tiskl k sobě, musela cítit moje vzrušení. Během chvilky jsme leželi na zemi. Vnímal jsem její teplé, pružné tělo. Prsty jsem prozkoumával kožíšek.
„Aaaahhh…“ vyhekla a prohnula se v zádech, jakmile jsem prsty nahmátl knoflíček slasti a trochu ho poškádlil.
Vlhká štěrbinka mezi roztaženými nožkami mě přímo zvala k zasunutí. Pozvání jsem neodmítl. Jedním pohybem jsem pronikl dovnitř. Pomalu jsem si razil cestu do jejího nitra až jsem byl konečně celý uvnitř.

„Co?“ zarazil jsem se.
„Nic, jen jsem říkala, že seš romantik,“ konstatovala.
„A to je pochvala nebo urážka?“
„To se pozná… Ale musím uznat, že ti moc pěkně stojí.“
„Aha. Tak díky.“
„Nemáš zač. Snad jsem toho alespoň příčinou.“
„A kdo jiný.“
„No já nevím, třeba ta tvoje dávná láska Eliška ze školky.“
„Myslíš? Když tady se mnou sedíš ty? Já bych to s tou romantikou až tak nepřeháněl… podívej se na to, co čtu. Tohle je zrovna taková fantasy pohádka pro dospělé a tam ta romantika nesmí chybět.“
„To jo. A taky hromady sexu a potoky krve, co?“
„A magie, bez té by to nešlo.“

Dál jsem nasával vůni čaje, povaloval ho na jazyku a vychutnával si každou kapku se zavřenýma očima.
„Takže zachraňování nevinných dívčin ze spárů zloduchů. A ta nebohá nešťastnice se pak odvděčí vlastním tělem.“
„Jo, přesně. A protože si ji každý bral násilím, tak konečně prožije slasti orgasmu.“
„Jasně a za jednu noc dožene všechna vyvrcholení za celý svůj mladičký život. Ach jo. Chlapi jsou fakt všichni stejní.“
„Jak jinak. A neříkala si náhodou, že tohle je tvoje knížka, nebo spíš, že ji máš rozečtenou?“
„Neee, ani náhodou…“ řekla s naprosto jasným tónem v hlase.

Vedle mě to trochu zavrzalo. Otevřel jsem oči. Eliška si trochu přesedla, aby neměla nohy zkroucené pod sebou, tak si sedla do tureckého sedu. V tom, co měla na sobě, nebo spíš neměla. Všiml jsem si, že když byla připravovat čaj, sundala si kalhotky a teď tady seděla naostro. Okraj šatů se jí vyhrnul do půli stehen. Najednou mi vyschlo v krku, hlava se mi zatočila a jako by se v místnosti ještě víc oteplilo. Medovina, čaj, hudba, to všechno začalo působit.

„Moc… moc se…“ začal jsem koktat, „moc se mi líbí tvoje prádlo.“
„Děkuju,“ usmála se na mě a nesedět, tak by se mi podlomila kolena.
Měl jsem takový zvláštní pocit, jako by něco bylo špatně. Vždycky jsem byl trochu ostýchavý a najednou tady chválím cizí holce neexistující spodní prádlo. To nebylo normální.
Podíval jsem se na Elišku. Ta jen pokrčila rameny, jako by mi četla myšlenky.
„To ten čaj a medovina?“
„Hmm, a vadí to? Občas to hodně dobrý čaj dělává… uvolňuje, působí euforicky… no a někdy i trochu jako afrodiziakum…“
„Aha… taky si mě mohla varovat.“
„A proč? Tobě to vadí?“
„Nevím, asi ne.“
„A chtěl by ses podívat?“
„Podívat? Na co?“
„Na to prádlo, když se ti líbí.“

Místo odpovědi jsem jen polkl, ale to už Eliška stála nade mnou, lehce rozkročená a s vyhrnutým okrajem šatů. Ohromeně jsem zíral, jak se přímo před mým zrakem svléká. Nespokojila se totiž jsem s vyhrnutím šatů, ale postupně pokračovala, až vše dopadlo na zem vedle nás. Po pár okamžicích nečinnosti jsem ji chtěl napodobit.
„Počkej,“ zadržela mě. „Já sama…“

Který chlap by dokázal odolat. Vychutnával jsem si její doteky a její aktivitu. Bylo to něco… něco, co jsem dlouho nezažil, jestli vůbec někdy.
Skláněla se nade mnou a boky spouštěla pomalu níž a níž. Ucítil jsem její kožíšek dotýkající se ztopořence.
„Nevycákáš se hned,“ zareagovala na zacukání penisu a mé syknutí rozkoší.
„Doufám, že ne.“
Špička žaludu se ocitla mezi lapličkami, Eliška se trochu zavrtěla a já do ní začal pomalu pronikat. Byla nádherně úzká. Tak horké těsné sevření jsem ještě nepoznal. Až jsem se bál, abych se dovnitř vešel celý.
Seděla na mě bez hnutí a jen si užívala ocas ve své pičce. Mezitím jsem se věnoval jejímu poprsí. Bral jsem je do dlaní, palci si pohrával se vztyčenými bradavkami, hnětl jsem je a mačkal.
„Nemám je moc malá?“ zeptala se.
„Ne,“ prohlásil jsem rozhodně, „jsou naprosto dokonalá.“
Usmála se, jako by ani jinou odpověď neočekávala, a začala se pohupovat v bocích. Pomalé pohyby se zrychlovaly se stejně jako náš dech.

„Já už to nevydržím…“ hlásil jsem mezi vzdechy.
„Ještě chvíli, prosím…“ odpovídala mi a hlasitě u toho hekala.
„Ooooh…“
„Aahhh…“
„Uuuufff…“
„Jooo… Anoooo…“
„Užž…“
„Neee… nee… do…ooohhh…“

S dalším zavzdycháním jsem se do ní udělal.
„Aahhhh…“ vyhekla a roztřásla se prožívanou rozkoší.
„Ne do mě…“ dokončila větu, když byla schopná opět normálně mluvit.
„Hmm, tak to je trochu pozdě. Už to tam máš. A že toho nebylo málo.“
„Fajn. A víš, jak se to říká. ‚Stačí kapka a je z tebe taťka‘, tak snad se to tentokrát nepovede.“
„Aha.“
„To máš za to,“ řekla se smíchem, když viděla můj obličej.
„Co?“
„Měl ses včas zeptat.“
„Jo. Ale tys mi nedala šanci. Sedělas na mě.“
„Aha, takže za to nakonec můžu já. Já jsem tě vlastně znásilnila.“
„Jo. A teď ti to znásilnění vrátím.“

Sotva jsem to dořekl, chytil jsem ji, přetočil ji pod sebe a dráždil právě vystříkanou kundičku prsty. Nabíral jsem sperma prsty a roztíral ho po ní. Kreslil jsem ulepené cestičky po Eliščině nahém těle, označoval jsem si erotogenní zóny a těm věnoval zvláštní péči.
Znovu začala vzrušeně vzdychat. Vztyčené bradavky trochu olepené našimi šťávami se leskly. Sklonil jsem se k nim a bral je do úst. Dráždil je jazykem i zuby. Jako bych byl v transu. Pokračoval jsem směrem k její štěrbince.
Chytil jsem Elišku za stehna a přizvedl a roztáhl její nožky. Ač jsem k tomu nikdy neměl sklony, pustil jsem se do očisty kundičky. Patřičně mě to vzrušilo. Rozhodl jsem se ji ještě trošku potrápit. Místo rychlého průniku jsem do ní vstupoval velmi pomalu. Jakmile jsem byl uvnitř celý, rychle jsem z ní zase vyklouzl. Ten šok v jejích očích, kdy pocit plnosti vystřídala prázdnota. Abych jí znovu neudělal to samé, zaklesla nohy za mé boky sama se narazila tvrdý ocas.

„Hej,“ bránil jsem se, „to není fér, teď zase znásilňuješ ty mě.“
„A to ti vadí?“
„Ne, jen klidně pokračuj.“
„To jsem ráda.“
Uvolnila sevření nohou a nechala mě převzít kontrolu. Naše hekání brzy přehlušilo hrající hudbu. Užíval jsem si to, tvrdě jsem plenil její lůno. Prcal jsem ji bez milosti, bez slitování. Tvrdě dovnitř a ven až to čvachtalo a z pičky téměř vystřikovala předchozí nálož.
„Oohh… dooost…prooosíím…“ žadonila o přestávku.
Přestal jsem a nechal ji trochu oddychnout. Přesto jsem ale zůstával uvnitř.
„Už nemůžu,“ pronesla tiše.
„Ale já ještě jo.“
„To vidím, teda spíš cítím.“

Vytáhl jsem ho z ní. Zvedla se a sevřela mi ho v dlani, pomalým pohybem mě začala honit a dávala si na tom zatraceně záležet. Její ruční práce byla perfektní. Sklonila hlavu a jazykem obkroužila žalud, pohrála si s uzdičkou, a nakonec ho celého polkla. Jestliže jsem zhodnotil práci rukou jako perfektní, tak kuřba byla naprosto dokonalá.
„Oooohhh… aaahhhh…“ hekal jsem v rytmu jejího sání.
„Huumpff,“ odpověděla něco nesrozumitelného, ale rozvibrované hlasivky mi způsobily ještě větší příděl rozkoše.

„Jsem dobrá, co,“ zhodnotila se, když měla ústa na několik okamžiků prázdná.
„Nejsi dobrá, jsi dokonalá. Aaaahh…“ téměř jsem ani nestačil pochvalu doříct, protože se znovu pustila do kouření.
„Uuuhhh… ooohhh… uuužž buuduu… uuhhh…“
Pusu nahradila rukou. Lehce sevřela v dlani žalud a krouživým pohybem sjela ke kořeni a hned zase zpátky.
„Oooohh…“ komentoval jsem její počínání.
Naklonila se nade mě a dívala se mi do očí. A její ruka zrychlovala.
„Aaahh…“ vyhekl jsem a konečně začal stříkat.

Bílé cákance dopadly na její hrudník. Nepřestávala s honěním a roztírala mi po vadnoucím ocase vytékající sperma. Nakonec vše završila tím, že si labužnicky olízla upatlanou dlaň.
„Bože…“ pronesl jsem vyčerpaně naprostým uspokojením, „myslím, že jsem si právě oblíbil čajovnu.“
„Jednu konkrétní, nebo všechny obecně?“
„Jednu konkrétní, včetně obsluhy,“ odpověděl jsem a vášnivě ji políbil.

Autor

4.9 60 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Juli

Krááàsný, je prima obdarovat se 👍👍👍👍👍, ale nejlépe navzájem 😘

Shock

Hezký příběh. U nás jsou dvě čajovny, bohužel obě s pánskou obsluhou. U kouření šíši pak můžu jen snít, co by, kdyby……

Tomas

Super poviedka! Dej, popis.. vsetko sa mi pacilo 🙂

Junior

Skvělá povídka. Chtěl bych poznat takovou čajovnu i s tou obsluhou.

Bandy

Krasne cteni . Ja uz myslel ze ti ‚ Pero Vyschlo‘ Jen tak dal..

8
0
Would love your thoughts, please comment.x