Chata 04

Další den, když se Artur vrátil z oběda, vytáhl z přístavku mámino kolo, zkontroloval brzdy, otřel prach a dofoukl gumy. Když byl kolem druhé hodiny hotov, jako na zavolání dorazila Veronika. Mile se na něho usmála: „Už máme vodu taky docela teplou. Kdybys chtěl, můžeme jít k nám,“ ale pěnová podložka svědčila o tom, že je připravená strávit odpoledne u Artura.

Ten jen nevěřícně přejel Veroniku pohledem. Jeho oči vyjadřovaly naprostý úžas. Veronika přišla v rozepnuté košili bez vršku od plavek a její klín zakrývaly minimalistické plavečky na šňůrky. Se svým vstupem byla spokojená. Bylo jí jasné, že se jí Artura podařilo odvážným oblečením ohromit. S uspokojením sledovala, jak se snaží pohledem rozevřít její letní košili, která částečně skrývala její pevná ňadra.

„Takhle vypadáš nádherně, ale taky sexy,“ dostával ze sebe váhavě Artur.
„No, jen aby ses nezbláznil. Stejně si to asi zase sundáme, ne? Nebo se dneska opalujeme v plavkách?“ se čtveráckým úsměvem kontrovala Veronika.
„No jo, jasně, ale bude na mně vidět, jak ti to takhle neskutečně sluší.“
„Na nějaké takové představy zapomeň,“ setřela ho Veronika, ale pořád ještě s úsměvem.
„Skočím pro tonic nebo radši colu? Měli pepsi. Samo, že se správnou přísadou.“
„Tak dneska tu pepsi, jestli si můžu vybrat. Budeme tady vedle bazénu? Dneska to slunce děsně pálí.“
„Roztáhnu slunečník, tak radši u něj, ať se můžeme přesunout do stínu.“
„Super, tak tady,“ Veronika rozbalila pěnovou podložku.
Artur roztáhnul veliký slunečník a po očku sledoval, jak si sundala košili. Její vnady byly vskutku parádní. Věděl, že ona to ví a raději zmizel pro pití. Vzal i slané buráky.

Když se vrátil, Veronika už ležela na břiše. Roztáhl deku a zeptal se: „Namažu ti zase záda? A pak ty mně?“
„Jasně, kdybychom tady byli celé odpoledne takhle, tak si večer ani nesedneme,“ spokojeně konstatovala Veronika.
Artur shodil plavky, vzal tubu, nakapal Veronice na záda, zadeček i stehna a začal poctivě roztírat.
„Verčo, víš jak je těžké mazat ti ta záda a prdelku, aniž by to mělo nějaké následky?“
„Nech si zajít chuť, Arťo,“ pootočila hlavu jeho směrem a při pohledu na jeho pěkně zvětšené mužství ji příjemně zamrazilo. Jenže pokračovala: „Neměl sis nic začínat s mojí mámou. To si jako myslíš, že bys nás střídal, jak by se ti zachtělo, jo?“
„To ne, to přeci nikdo nechce. Prostě vypadáš dokonale a natírat ti tu tvojí nádherně kulatou, pevnou prdelku a nohy je šílený. To by přeci nenechalo bez odezvy žádného kluka. Namažeš mě taky?“ zeptal se, když tu práci dokončil. Nejraději by prsty zajel o mnoho dál, ale netroufnul si.

„To víš, že jo, vždyť jsme si to řekli, ne? Lehni sem,“ ukázala na deku, kterou Artur před tím roztáhl, posadila se vkleče na paty a nakapala mu emulzi na záda, zadek i stehna tak, jako on jí.
Když mu ji roztírala po jeho pevném, trochu růžovém zadku, neodolala a pořádně ho pleskla: „To máš za tu mojí mámu. Jak to s ní chceš dál dělat? Pověz! Nechtěla bych vás nějak rušit. Nebo už sis jí užil a teď ji odkopneš?“
„Verčo, nebuď zlá. Řeknu ti, jak si myslím, že jsme to nejspíš oba cítili. Vzniklo to neplánovaně, spontánně a bylo to pro nás oba určitě moc hezký. Přiznám i to, že jsme si řekli, že chodit spolu nikdy nebudeme, ale že to bylo tak krásný, úžasný, prostě něčím výjimečný, že bychom to třeba někdy s radostí zopakovali. Vím, že jsem si teď touhle větou zaškodil, ale bylo to tak a buď mě teď zavrhneš, nebo se přes to dokážeš přenést.
Věřím, že to druhé. Já s tvojí mámou přeci chodit nebudu, ona se mnou taky ne, stěhovat se k vám nebudu. Povídali jsme si o tom dost dlouho. Prostě ona žije v jiné době. O dvacet let jiné. Má svůj okruh lidí a my zase svůj. Nejde to promíchat i kdyby nám bylo spolu stokrát dobře.
Možná, že ti to nedošlo, ale ještě musím dodělat čtvrťák, maturitu a rád bych něco pořádného studoval. A myslím, že ty jsi zmínila ekonomii nebo chemii. Já bych si přál, kdybych s tebou mohl chodit a třeba bych se s tebou tu chemii nebo matyku učil. Nebo cokoliv jiného. Třeba mi neřekneš, abych si trhnul nohou,“ část svého projevu dokončil, když už Veronika ležela vedle něho.

Nic neříkala. Otočil se na záda, napil se přitom coly a zavřel oči. Ticho bylo hodně dlouho. Slyšel, že Veronika se také na své pěnovce převracela a že usrknula ze své sklenice. Najednou ucítil na svých rtech lehounký polibek.
„Arťo, chodila bych s tebou ráda, ale to bych ublížila mámě. Nemůžu jí přeci tebe přebrat. Ale můžeme být kamarádi a tu chemii bych brala. Tedy jestli bys to tak chtěl. Ta škola mi přijde být rozumná, ale chemie je dost těžká, máme blbou profesorku, která to neumí vůbec vysvětlit.“

Po chvilce otevřel oči. Veronika ležela na zádech a tentokrát měla zavřené oči ona. Překulil se na bok a chvilku ji pozoroval. Zdála se mu nádherná.
„Chemii dáme. My máme fantastického profesora. Je to brnkačka a je úplně logická. Po jeho výkladu by to nepochopil jen debil. Kamarádi jsme snad pořád, ne?“

Nic neříkala. Po chvilce se odhodlal. Dotkl se špičkou ukazováčku jejího nosu, přejel jím přes rty a bradu. Přejel jí zlehka po krku a pokračoval dál mezi jejími ňadry až k pupíku.
Nic neříkala. Uvnitř jí však otřásalo tiché vzrušení. Tohle nikdy nezažila. Nahá vedle nahého kluka. Vlastně ho asi možná milovala. Určitě ho milovala, ale byl to debil, co si prostě zašukal s její mámou. Jenže to byl taky ten nejvíc bezva kluk, jakého kdy poznala, i když se už asi tři roky pořádně neviděli. Nechtěla ho odehnat, ale nechtěla mu také nic dovolit. Ten jeho prst se jí tak jemně dotýkal! Vůbec ne dotěrně. Naštěstí se ale zastavil. Čekala, co bude.

Konečně se ozval: „Oba jsme pitomí. Ty pro svojí umanutost. Ale ještě jednou ti to řeknu: jsi pro mě ta nejhezčí holka a taky ta nejbezvadnější. Tvojí mámě jsem nechtěl ublížit a ani nehodlám a rozhodně jsem jí neublížil. Až večer přijede, tak s ní probereme ještě jednou to, co se stalo a co to způsobilo a jestli jí to ublížilo. To myslím vážně.“
Jeho ukazováček zakroužil v pupíku a pak se pustil dál do své pouti od pupíku níž. Viděl, že se malinko napjala, ale pomalinku pokračoval. Čekal, kdy ho zastaví.
„Mámě radši nic neříkej, bylo by to blbý, ale to, co jsem řekla o kamarádství platí,“ oči měla pořád zavřené.

Jeho ukazováček se zastavil přesně v místě, kde začínala ta nádherná propast její štěrbinky. Nechal ho tam a změnil téma: „Tohle je šílený. To jsem ještě nikdy takhle neudělal a podívej se, co se mnou děláš.“
Otevřela oči a pohnula hlavou. Opravdu, jeho kolík prostě trčel. Upřela na něj oči a pak se podívala Arturovi do tváře: „Té své holce jsi tohle nikdy neudělal? Nebo ona tě nenechala?“
„Verčo, říkal jsem to tvojí mámě. S Danou jsem chodil tři čtvrtě roku. Pustila mě teď k vodě, protože si našla staršího kluka. Jestli ji něco bavilo, tak to bylo milování. Sex. Ona to prostě studovala. Kámásútra byl jen začátek. Ona už před řadou let objevila nějaká porna u svých rodičů a prostě chtěla všechno vyzkoušet a já se jí asi nachomýtnul. Ona se bála zkusit to s jinýma klukama, protože jim nevěřila. Trochu jsem se s ní znal z dřívějška a docela jsme si rozuměli. Chápeš to? Prostě taková dohoda. Zkoušeli všechno to, co našla a chtěla zkusit. Takže teď víš i tohle. Akorát, že to sice byla naprosto neskutečná zábava, ale nebylo tam nic dalšího. Já neznám kluka, který by něco takového odmítnul. Když mi teď dala kopačky, bylo mi líto, že tahle zábava je pryč. Ale to je asi všechno. Možná i proto bylo tvojí mámě se mnou tak dobře,“ smutně se zasmál. „Chtěl jsem, abys tohle slyšela ode mne, a nejen od svojí mámy, kdybyste se o mně třeba bavily. Můžeš si o mně myslet co chceš nebo jen to nejhorší a klidně můžeš odejít a já se neurazím. V každém případě zůstaneš ta nej holka, co jsem kdy poznal.“
Odmlčel se a pak ještě dodal: „Jo a tvoje máma je taky úžasná, ale to ty asi víš. To už jsem ti říkal a nemá to nic co dělat se sexem. Tak a už nic neříkám. Snad jen to, že teď mám před tebou úplně čistý svědomí.“

Konečně zvedl svůj ukazováček, zůstal ležet na zádech a zavřel oči. Veronika viděla, že docela prudce oddychuje. Přála si, aby si něco začal. Sama nechtěla, aby neporušila své slovo. Bylo jí jasné, že ho bude muset odmítnout. Nebála se, že by Artur pokračoval v nějakých aktivitách, kdyby řekla „NE“. Fascinovaně pozorovala, jak jeho stojící nádobíčko pomalu klesá.
Natáhla se pro colu, usrknula a položila se znovu na záda vedle Artura.

„Na tom slunci je pěkné vedro,“ konstatoval asi po pěti minutách. Natáhl se pro svou sklenici, upil a opatrně se jejím dnem dotkl Veroničina plochého bříška. Škubnula sebou a vyjeknula: „Au, to studí, co to děláš! Nejsi blbej?“ ale vzápětí už zase ležela se zavřenýma očima.
„Přemýšlím, jestli ses zepředu namazala nebo jestli tě nemám namazat, aby ses nespálila.“
„Zepředu to zvládám sama, neměj péči.“
„Hmm, já se nenamazal. Klidně mě můžeš namazat, jestli chceš,“ zkusil nabídku a současně se jemně dotkl svými rty její bradavky, aby vyvolal nějakou reakci.

Chvilku nevěděla, co na to říct, a navíc jí ten dotek byl příjemný, ale pak se rozhodla na tu hru přistoupit: „Teď si jdu chvilku zaplavat, ale pak tě klidně namažu, když ti to udělá dobře.“
Překvapilo ho to, ale vyskočil a rovnou se vydal ke schůdkům do bazénu. Chtěl se na Veroniku dívat, až půjde sestupovat do vody za ním.

Sestupovala do vody jen pomalu. Dělalo jí dobře, že si ji tak hladově prohlíží. Jeho slova ji naladila ještě lépe: „Já vím, že na tebe čumím s otevřenou pusou jako na zázrak, ale ty prostě zázrak jsi. Kdybys věděla, jak mě mrzí to, co se stalo,“ ale to už se otočil a začal svižně plavat.
Neodpověděla a plavala svým tempem po své straně bazénu. Neplavali dlouho. Veronika zamířila ke schůdkům následovaná Arturem. Oba se mokří uvelebili vedle sebe.

„Tak až uschneš, klidně tě namažu, jestli ti to tedy nebude vadit,“ navázala Veronika tam, kde před tím přestali.
„Tak až se ti bude chtít, klíďo,“ Artur se otočil a zůstal ležet se zavřenýma očima na zádech.

Po chvíli uslyšel štrachání a vzápětí ucítil kapky chladivé emulze na hrudi a na břiše. Roztírala je jen velmi pomalu. Sledovala výraz Arturovy tváře. Byl úplně uvolněný. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu, který přes veškerou snahu o kamennou tvář nedokázal zakrýt.
Přejela na jeho břicho, kde se slabě rýsovaly válečky svalů. Ocenila jeho sportovní figuru. Zajela rukou až k hustému ochlupení. Vzrušeně pozorovala, jak jeho úd zacukal a začal se pomalu zvětšovat. Posunula se níž, kápla na jeho pevná stehna emulzi a začala ji roztírat. Schválně se nepatrně dotkla jeho šourku. Úd se napřímil. Měla sto chutí rozetřít ten krém i po něm, ale netroufla si.

„Jeho taky nebo se mi takhle spálí,“ trochu ji pobaveně povzbudil, aniž otevřel oči.
„To se nehodí.“
„Tvoje máma by nezaváhala ani na chvilku. To se vsadím.“
„Jenže my dva budeme jen kamarádi. Mojí mámě si můžeš říct, až přijede. Já ti ho mazat nebo honit nebudu,“ odložila tubu a uložila se na pěnovku vedle Artura.

Po chvilce ticha si začali povídat o všem možném a čas příjemně plynul.
„Je fakt vedro, možná zalezu pod ten slunečník,“ konstatoval Artur, když se natahoval po své sklence coly se zbytky ledu. Všiml si, že Veronika nemá nohy pevně sevřené, jako když přišla. Využil toho, že ho nemohla vidět a vtiskl dva krátké polibky na její nádherně tvarovaný zadeček.
„Co to děláš?“ vyhrkla překvapeně Veronika a otočila se rychle na záda.
„Nic špatného, neboj. Prostě se mi ta tvoje prdelka líbila a máš i moc pěkné nohy,“ poškádlil ji a než se vzpamatovala, vtisknul jí polibek na pupík.

Odstrčila ho, ale nechtěla, aby to vyznělo příliš agresivně. Zůstal ležet na boku opřený o loket v její těsné blízkosti a podíval se jí do očí.
„Už jsem ti to řekl, ale musím zas. Jsi prostě hrozně moc hezká a takhle ještě hezčí,“ letmo se svými rty opět dotkl její bradavky.
Zdála se mu teď větší. Ještě se posunul a než se Veronika stihnula odsunout, zlehka ji políbil na rty.
Malinko se odtáhla.
„Nech toho, Arture. Řekla jsem ti přeci, že se to nehodí,“ opřela se o lokty a prosebně se na něho podívala. Toužebně si přála, aby pokračoval, ale nešlo to, vždyť mu to zakázala. A sobě také.
„Já vím, že když si něco vezmeš do hlavy, tak je to konec, Verčo. Tedy aspoň na nějaký čas. Abys věděla, já nikam nespěchám, protože bych si přál, abys ty přišla sama na to, že já tě mám doopravdy rád takovou jaká seš a klidně s tebou budu chodit do kina, na procházky nebo kamkoliv si vzpomeneš, nebo se s tebou budu učit chemii, nebo cokoliv jiného a budu doufat, že tě jednou přejde ta tvoje představa, že bys svojí mámě ublížila. Ona dorazí někdy před pátou, tak já jí poprosím, ať ti zkusí vysvětlit, že nemáš až tak úplnou pravdu.“

Chvilku na Artura hleděla. K jeho překvapení mu krátký polibek vrátila.
„Já tě mám taky moc ráda, abys věděl, ale pokazil jsi to. Třeba to přejde, třeba ne. Zatím na cokoliv dalšího zapomeň. Já se mámě do toho plést nebudu,“ na stvrzení svých slov se ještě jednou dotkla jeho rtů svými a doplnila polibek vážným, upřeným pohledem do jeho očí.

Najednou sebou oba dva trhli, protože se ozvalo: „Veroniko, ty jsi někdy opravdu s tou svojí tvrdohlavostí a zásadovostí hrozná. Artur je ten nejvíc bezva kluk, jakého znám, v ničem ti nelže, tobě se líbí, já vím, že ho máš doopravdy ráda, ne tak jako toho Petra nebo Tomáše před tím, ale ty si nedáš říct. Myslíš, že nějaký kluk bude nekonečně dlouho čekat, až ty se rozmyslíš, že ho vezmeš na milost? A jestli si na něco hraješ kvůli mně, tak si jen zbytečně škodíš. Já jsem ti snad všechno jasně řekla a myslím si, že Artur taky. Jestli tady máš, Arťo, ještě trochu té coly s ledem nebo třeba ten tonik, tak bych si ho dala. Jsem úplně splavená. Můžu si tady zaplavat? Já šla rovnou sem, protože jsem si říkala, že stejně budete tady.“

Artur vyskočil, popadl svou sklenici i sklenici Veroniky a se slovy: „Kde se tady bereš, Dano?“ zmizel v chatě.
„Tys nás poslouchala, mami? Jak to, že už jsi tady?“ překvapeně na Danu zírala Veronika.

Dana vešla do kuchyně za Arturem a nahlas, aby to Veronika slyšela, vykládala: „U zubaře bylo hned hotovo, nakoupila jsem pár věcí, dám to tady do lednice, zkontrolovala jsem byt, zalila kytky a šla na vlak, protože tady je líp než ve městě. Co tam? Artur se ani nenamáhal zavřít vrátka, a tak jsem šla dál, no a najednou slyším, co Artur říká a byla jsem zvědavá, co mu na to řekneš ty, protože nic hezčího ti snad ani říct nemohl. Viď, Arture?“ šibalsky se na něho usmála a láskyplně ho tiše pleskla po nahatém zadku.
Artur se na ni usmál a rty naznačil polibek. Zatímco dokončoval drinky, Dana vyšla ven a odložila si šaty.
„Ještě, že se tady koupete a opalujete nahatí,“ pustila si sprchu stojící vedle bazénu a spláchla ze sebe slaný pot. Artur vyšel z kuchyně, podal jí tonik s koňskou dávkou ginu a Veronice podal colu se stejně velikou dávkou rumu.
Dana upila, položila sklenku na kraj bazénu a vrhla se do vody.

„Vidíš, Verčo, aspoň Ti to máma potvrdila,“ tiše a trochu vyčítavým tónem Artur špitnul Veronice u ucha.
„Takže ty bys chtěl se mnou chodit, ale kdyby se ti naskytla příležitost a zase se to nějak semlelo, tak by sis znovu užil s mámou, jo? Nebo s jakoukoliv holkou?“
„S žádnou jinou holkou za tvými zády nikdy.“
„To jako že bys mi to předem řekl? Ty ses zbláznil, Arture!“ zle se zamračila Veronika.
„Verčo, takhle to přeci není. Bez tebe bych nikdy nic nezkoušel a doufám, že ty beze mne taky ne,“ snažil se Artur zmírnit napětí.
„Počkej, to jako že třeba někdy na nějakém mejdanu?“ nedokončila větu.
„Vidíš, to mě nenapadlo, ale podívej se na naše rodiče. Byli spolu a léta si přitom užívali čas od času nějaké zpestření. Je to špatně?“
„Ty jsi fakt hroznej. Ještě spolu nechodíme a ty už myslíš na takové perverznosti. To chceš, abych s tebou chodila?“
„Nic bych si víc nepřál.“
„A co moje máma?“
„A co bys dělala, kdyby si chtěla třeba někdy zopakovat to, co se tuhle stalo a předem ti to řekla? Odstěhovala by ses od ní a mě bys pustila k vodě?“
„To je právě to, co nevím. Ona totiž řekla, že to bylo něco tak zvláštně hezkého, že by to chtěla ještě někdy zažít. No a tys to vlastně řekl také. Jste oba příšerní, ale mám vás ráda. Já nevím,“

Veronika seděla na své pěnovce, usrkla veliký doušek coly, položila na Artura ruku a podívala se na něho smutným pohledem. Oči se jí leskly slzami.
„Já vím, je to hrozné. Takhle smutná s těmi slzičkami jsi ještě krásnější a moc tě miluju,“ pohladil jí ruku.
Opřela se o něho ramenem a dala mu pusu na tvář: „Já tebe taky, abys věděl.“
„Já vím, ale chtěl bych být víc než jen kamarád na učení,“ zasmál se a setřel jí slzu, která se jí právě vykulila z oka.

Usmála se na něj.
„Já vím, že bys chtěl. Stejně vím, že víš, že já taky. Ale stejně nevím. Pro mámu bych udělala všechno na světě, ale tohle si nedovedu představit.“
„To jsou tak krásná slova, podívej, co to se mnou udělalo,“ mrkl dolů, kde mu z klína trčel pěkný kolík.
„Ty jsi fakt hroznej, schovej ho, co tomu řekne máma?“
Veronika se zasmála, setřela si hřbetem ruky slzu a ťukla ukazováčkem do jeho chlouby. Cítila v podbřišku příjemné chvění a v tom okamžiku toužila jen po tom, aby máma byla ještě někde na cestě.

Dana vylezla z vody, uchopila svou sklenici, pořádně se napila a posadila se vedle dvojice pod slunečník. Zpytavě pohlédla na ty dva a konstatovala: „Jsem pitomá. Měla jsem jet až tím vlakem, co přijede před pátou. Zkazila jsem vám odpoledne.“
„Dano, nic jsi nezkazila. My tady jenom celou dobu řešíme, jestli se Veronika od tebe odstěhuje a mě pošle k vodě, kdybychom náhodou někdy ještě spolu zažili to, co před pár dny a ona to zjistila. Ona ví, že to bylo pro nás oba nádherné, že spolu my dva chodit nebudeme, tobě by přála jen to nejlepší, protože asi máš teď ten svůj život složitý. No a já tomu nasadil korunu, když jsem řekl, že před ní nikdy nic skrývat nebudu a že jí všechno řeknu,“ objal Veroniku kolem ramen, obrátil se k ní a dodal: „Nemám pravdu, Verčo?“
„Pořád říkám, že jsi pitomej. Já si jen nedovedu představit, že bych třeba teď odešla, vy byste si spolu užili hezkou chvilku a já bych zase přišla a dělali bychom, jako že se nic nestalo. To je asi celé. Ale teď jdu radši do vody.“

Artur ji pozoroval. „Strašně moc se mi líbí a je úžasná,“ tiše prohodil k Daně. „Ale to ty taky. Je to úplně pitomá situace. Jasně, že by pro Veroniku bylo nejlepší, kdybychom to už nikdy nezopakovali.“
„A ty bys to chtěl zopakovat?“ zvídavě na něho pohlédla Dana.
„K tomu bych potřeboval, abys to chtěla ty, ale Veronika by to nedala, takže nemůžu.“
„To asi ne, ledaže bychom v tom jeli všichni tři,“ potutelně se usmála Dana.
„To leda po několika dalších colách nebo tonicích. Ty jsi stejně bláznivá, jako Veronika.“
„To jsme tady všichni. Uvidíme,“ zálibně pohlédla na jeho stále ještě vzpřímený kůl.
„No jo, to mám z vás obou. Víš ty, co to je, mít tady vedle sebe dvě takový kočky s nádhernýma prsama, nohama a kdyby jen to! Vědět, že obě by se chtěly milovat, ale že to prostě nejde?“
„Ty jsi celej tvůj táta, Arture, jakmile jsme s tvojí mámou jen něco naznačily, už byl v pohotovosti,“ zasmála se Dana. „Myslím to v dobrým, neboj,“ dopila svůj tonik a poprosila: „Můžu dostat ještě jeden?“

Bylo skoro pět, když Artur v docela bujaré náladě skočil do bazénu se slovy: „Pojď, Verčo, jdeme dneska naposled. Dáme aspoň dvacet bazénů.“