Děvka 04

Toto je 4 díl z 5 v seriálu Děvka

U paty kyvadla, pod bývalým pomníkem Stalina stojí mladá žena a z výšky pozoruje, jak se na řeku a do ulic, které jsou hluboko pod ní, pomalu snáší tma. Pouliční lampy se rozsvěcují a v jejich světle je vidět spěchající chodce. Někde z hloubky pod ní je slyšet kostelní zvony, jak odbíjejí sedmou hodinu. Zvuk zvonů ji vytrhl z přemýšlení.
Vůbec si neuvědomila, že tak dlouho pozorovala západ slunce a nastupující večer. Náhodný kolemjdoucí nemohl tušit, co se jí odehrává v mysli. Nikdo nemohl tušit, že v jejím těle jsou dvě duše, jedna ženská a jedna mužská, které se postupně začínaly prolínat a sdělovat si své životní zážitky.

Pavel hleděl dlouho na řeku pod sebou. Hluboko v jeho mysli se mu objevovaly střípky ze života nějaké ženy. Jejíma očima viděl svoje rodiče, jak s nimi vyrůstá někde na chatě, zahlédl někde hluboko v sobě i svůj obraz, který Pavla viděla v zrcadle, když šla prvně do tanečních. Viděl se v krásných nadýchaných šatech a doprovázela jej nějaká žena, ke které začínal cítit silné pouto. Z jeho hlavy postupně mizely vzpomínky Pavla, zůstávaly pouze střípky a nějaké reflexy. Ještě přesně věděl, co se stalo tu osudnou noc, kdy spadl nešťastně ze střechy domu, ale muž v jeho podvědomí byl postupně zatlačen do kouta a začaly ho překrývat vjemy ženy.

Žena si zajela rukou do hustých vlasů, upravila si je gumičkou do ohonu, hlavou jí bleskla myšlenka, že by se na sebe ráda podívala do zrcadla a začala pomalým během sestupovat zpět do údolí Vltavy, přes most do Pařížské ulice a potom už běží svižnějším tempem ke svému domovu. Cítí, jak jí běh posiluje a pot vyplavuje z těla všechny chmury. Domů jí zbývá již jen pár křivolakých uliček, když jí cestu zatarasí nějaký velký stín.

„Tady si ty děvko,“ slyší Pavel známý hlas a zároveň ho někdo chytne za ruku a smýkne s ním na zeď domu. Jak narazil zády na dům, praštil se hlavou do zdi a trochu si vyrazil dech.
Podle hlasu již bezpečně poznal, že je to číšník Eda a že je notně opilý.
„Na co si to tady hraješ, to jako trénuješ na olympiádu?“ smál se hrubým smíchem a začal Pavla osahávat na prsou.
Pavel se snažil ruku odsunout, ale cítil, že jako žena nemá proti opilému Edovi sebemenší šanci. Náhle si ale uvědomil, že obrana ženy musí spočívat v útoku a pokusil se kolenem trefit Edu mezi nohy. Problém byl ten, že Eda byl hodně sádelnatý chlap a tučná stehna zbrzdily razanci kopu.

„Tak ty děvko jiným dáš a mě chceš kopnout do koulí!“ zařval Eda a vrazil Pavlovi facku, až se mu zatmělo před očima. Zároveň cítil, jak mu Eda přitiskl loket pod bradu a natlačil ho na zeď. Druhou rukou mu začal rozepínat bundu a pokoušel se mu stáhnout kalhoty. V Pavlovi se všechno vzepřelo, uvědomil si, že má pořád volné obě ruce, chytil Edovu hlavu do dlaní a zatlačil mu palce obou rukou do očí. Eda vyjekl, trhl hlavou, ale sevření nepovolil. Posílen alkoholem se mu posunul práh bolesti někam hodně vysoko. Pavlovi se už začaly dělat kruhy před očima, jak ho Eda mačkal loktem na krku.

Najednou uviděl, jak něčí ruka chytila Edu za rameno, prudce ho otočila a s údivem hleděl, jak neznámý zachránce zpracovává Edův obličej. Neznámý zachránce? Ne, už ho poznal, vždyť je to ten tramvaják, který ho dovedl té noci ke dveřím jeho bytu. Když Eda padl na všechny čtyři, ten muž, který dnes nebyl v uniformě, ale přes poměrně chladné počasí měl na sobě kraťasy a mikinu, chytil jemně Pavla za ruku.

„Jsi v pořádku Pavlo?“ zeptal se jí nečekaně jemným hlasem a opatrně jí hladil po hlavě. Pavlovi se najednou zase v hlavě vyrojily vzpomínky té ženy, Jirka! No jasně, jmenuje se Jirka!
„Děkuji Jirko, už mě je dobře, zajímavé je, že chlapi ženy vždycky umí dobře zfackovat,“ odpověděl a hladil si horkou tvář od facky, kterou mu dal Eda. Ten už se zvedl a utekl pryč. Pavel si všiml, že má Jirka velmi vytrénovanou postavu a na stehnech se mu rýsovaly mohutné svaly.

„Ještě, že jsem šel dnes z posilovny trochu dřív,“ při těch slovech pořád držel Pavlovi ruce, „ty jsi začala zase běhat?“ zeptal se s neskrývavou nadějí v hlase.
„No… rozhodla jsem se vrátit zase do starých kolejí.“
Pavel nevěděl, co přesně má odpovídat, ale v duši cítil k tomu muži jistou náklonnost, určitě ho žena v jeho těle znala velmi důvěrně.
„To jsi běžela naši oblíbenou trasu? Rád bych zase běhal s tebou, aspoň to pro tebe bude bezpečnější,“ usmál se na ženu zářivým úsměvem a Pavel pochopil, že se určitě dobře znali. Potvrdil mu to i fakt, že Jirka ho úplně samozřejmě vzal kolem ramen a vedl ho k domovu.

„Víš, byla jsem teď nějakou dobu trochu mimo…“ začal Pavel nejistě, protože cítil potřebu se s někým sblížit a něco mu pořád říkalo, že Pavla Jirku velmi dobře znala.
„Psst, já vím,“ jemně jí přiložil prst na rty, „nic neříkej, už se k tomu nevracej, ty jsi přece stejně za nic nemohla, tak už se s tím netrap. Jsem moc rád, že jsi se zase našla.“
Pavel najednou ucítil, jak se mu do očí tlačí slzy a začínají se koulet po jeho tvářích. Nevěděl proč pláče, prostě se v jeho duši uvolnilo napětí posledních dnů.
„Prosím, neplakej, nemůžu vidět, když holky pláčou,“ hladil jí jemně po vlasech a přes mlhu v očích viděla, jak jí papírovým kapesníčkem stírá slzy. Ta lavina slz, uvolnila v Pavlově mysli i lavinu vzpomínek. Ano, teď už přesně věděl, kdo ten muž byl a taky věděl, že jim bylo spolu jeden čas moc hezky.

Stáli tam proti sobě u domovních dveří, on jí jemně stíral kapesníčkem slzy a ona najednou ucítila takové zvláštní zabrnění v podbřišku, takový impuls, který se pomalu rozléval do celého těla. Cítila podivné stahy ve své mušličce.
„Promiň, musím vypadat hrozně,“ začala se rychle omlouvat a rukou se smažila si upravit vlasy.
„Ne, jsi pořád stejně krásná,“ držel jí oběma rukama v pase a jemně si ji tiskl k tělu.
„Víš, bylo toho na mě moc, nechtěla jsem nikoho otravovat, ale nějak jsem to prostě nezvládla,“ cítila, že proud slz už pomalu přestával stékat po jejích tvářích. Chytila ho kolem krku a přitiskla se k němu. Cítila se v jeho objetí úplně bezpečná. Cítila, že zase našla, co ztratila po nehodě, při které zahynuli její rodiče.

Jirka držel Pavlu v náručí a připadala mu náhle strašně zranitelná. Dal by všechno na světě za to, aby se zbavila pocitu viny, kdy si namlouvala, že zabila v autě svoje rodiče. On ale viděl od známého policisty protokol o nehodě a věděl, že Pavla neměla sebemenší šanci nehodě zabránit a už rozhodně to nebyla její vina. Před tou nešťastnou událostí se velmi sblížili, jezdili spolu na výlety, chodili spolu běhat a prožili nádherný zimní víkend na jejich chatě u Orlické přehrady. Tam se spolu milovali dlouhé hodiny a on tam s ní prožil nejkrásnější chvíle svého života.

Nehoda přervala všechny jejich vztahy, Pavla se uzavřela před celým okolím do sebe a její svět se pro ni úplně zhroutil. Nechtěla od nikoho pomoc, ale sama se s tím nedokázala vyrovnat. Zaplavila ho náhlá touha něhy, kterou k ní cítil, a do očí se mu draly slzy, které stékaly Pavle do vlasů. Pavel cítil, jak se Jirkova hruď trošku zachvěla a na jeho vlasy a tvář stékaly jeho slzy.
„Jirko, prosím tě neplakej,“ prosila teď pro změnu Pavla a cítila že se jí hrdlo svírá křečí a do očí ji znovu stoupají slzy. Hladila ho po tvářích, vlasech a líbala na krk a tváře. Jejich slzy se smísily a stékaly Pavle po tvářích.
„Pavlo, já tě pořád miluji, nedokázal jsem na tebe zapomenout…“

Nedokončil větu, protože mu Pavla přitiskla svoje rty na jeho ústa a jemně ho políbila.
„Půjdeme teď každý domů a zítra si to všechno povíme,“ promluvila Pavla tiše „kdy jdeš do práce?“
„Dnes musím na noční, ale zítra kolem třetí můžu být u tebe,“ zašeptal jí do ucha. Usmáli se na sebe, vzájemně si ještě otřeli tváře, najednou ji zdvihl do náručí a jako by nic nevážila jí lehce přenesl přes dvůr, vyšel s ní v náručí po schodech až k jejím dveřím a opatrně jí postavil na zem.

„Hezky se vyspi a zítra už budu zase u tebe,“ políbil jí do vlasů.
„Dej na sebe pozor, Jirko, buď opatrný a zítra se na tebe budu těšit,“ políbila ho na tvář „už prosím tě jdi, ať nepřijdeš kvůli mně pozdě.“
Když za sebou Pavel zavřel dveře svého bytu, zůstal o ně opřený a s úlevou si oddychl. Není na všechno už úplně sám! Najednou dostal dobrou náladu, vešel do pokoje a ze stohu CD disků vybral zamilované songy Elvise a bytem se po dlouhých měsících ticha rozlehla tklivá hudba.

Když si o pár minut později ve sprše smýval pot ze svého těla, ucítil zase tu zvláštní touhu, která vycházela z podbřišku. Hroty jeho prsou se proměnily ve dvě třešničky a jeho ruka si našla cestu k tajemnému výstupku nad jeho mušličkou. Reakce byla okamžitá a Pavla zaplavil úplně neznámý pocit touhy a vzrušení, až se mu samou slabostí skoro podlomily kolena.
Teď poznal vzrušení ženy. Poznal, že jeho tělo už reaguje na všechny jeho dotyky. Hlavou mu proběhla myšlenka, že čas strávený v mužském těle, byla pro něj pouze ztráta času. Teď poznal pravou vášeň a touhu, teď teprve poznal hloubku ženského vzrušení, které se s plytkým mužským chtíčem nedalo vůbec srovnávat.

Pozdě večer, když za okny bylo slyšet, jak zvon nedalekého kostela odbíjí desátou hodinu, si Pavel znovu přinesl ke stolu složky, krabice s doklady a fotografiemi. Měl za sebou pořádný kus práce a cítil se příjemně unavený. Z hromady vypraného prádla se staly úhledné vyžehlené komínky ve skříních. Taky si vyžehlil delší tmavou sukni, ke které objevil i sako a bílou blůzku.
Vše si připravil na ramínko, bude to jistě vhodnější oblečení pro jednání, které ho zítra čeká. Teď už v klidu seděl u stolu a probíral se krabicí s fotkami. Teď už přesně věděl, že ta malá holka na houpacím koni na Matějské je on, poznal se i na hromadných fotkách ze školy. Vědomí ženy se prolnulo s vědomím muže a zatlačily ho do pozadí.

„A toto je maminka s tatínkem…“ pohladil fotku a hrdlo se mu trochu sevřelo „asi byste na mě nebyli moc hrdí za to, co jsem prováděla, ale já vám slibuji, že už budu zase ta vaše Pavla…“
Nedokázala dokončit větu, trochu se zajíkla a v koutcích jejích očí se objevily slzy. Hlavou jí běžely vzpomínky na to, co všechno prováděla po smrti rodičů, až do osudného večera, kdy klečela na kolenou před tím mužem, on Pavel, vlastně spadl ze střechy a došlo k záhadnému splynutí.

Když už ležela v posteli, její myšlenky patřily Jirkovi. Potom si taky slíbila, že hned ráno půjde na odběr krve do nemocnice na Karlovo náměstí. Musí mít přece jistotu, dřív než mezi nimi k něčemu dojde, že je úplně zdravá…

Navigace v seriálu<< Děvka 03Děvka 05 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Tak doufejme, že se zbaví i toho dealera drog.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x