Filip a Lucka 03

Vztek ve mně pulzoval jako na rozbouřeném moři. Vzdala jsem to s blonďákem, jehož penis se mi nedařilo postavit, a ani jeho nabízené vylízání mi nestačilo. Byla jsem naštvaná a frustrovaná. „Potřebuji tvrdý penis, kterým mě někdo vymrdá jako poslední děvku,“ vyhrkla jsem a s tímto rozhodnutím otevřela kabinku.
K mému zděšení jsem narazila na souseda, který stál u umyvadla a utíral si ruce papírovým ubrouskem. Jeho pohled směřoval přímo na mě a úsměv na jeho tváři mi vyrazil dech. Věděla jsem, že musel slyšet, co jsem právě řekla, a s pocitem ostudy jsem sklonila hlavu a prošla kolem něj. Jeho pohled mě však pronásledoval, jako by mě svlékal do naha, což mě zároveň vzrušovalo i znechucovalo.

Dorazila jsem k baru, kde jsem se hned zapsala do reality. „Kolu s rumem, prosím,“ požádala jsem barmana. Tohle byla moje první sklenka alkoholu toho večera, a tentokrát jsem ji opravdu potřebovala. Představila jsem si, jak mi ten rum dodává odvahu a srdce mi bušilo jako o závod. Musela jsem se zbavit frustrace, která mě stále trápila, a připravit se na to, co přijde dál. Rozhodla jsem se, že se nebudu ohlížet zpět a zkusím to znovu.

Když k Lucce přistoupil soused, její smysly se vyostřily. Cítila jeho ruku položenou těsně nad pasem, a okamžitě ji zalil vlnou odporu, ale zároveň i vzrušení. Jeho kyselé pižmo, promíchané s alkoholem a cigaretovým kouřem, ji udeřilo do nosu, zatímco se skláněl k jejímu uchu. Jeho slova, pronášená výsměšně: „Dneska se ti moc nedaří, co kočičko? První byl rychlík a druhý impotent, co?“ ji zasáhla jako ledový šok. Lucka se musela přemoci, aby se nedala znechutit; jeho dech jí ovíval tvář a vyvolával v ní nechtěné pocity.

Když jeho ruka sklouzla níže, zděšeně si uvědomila, že se jí to vlastně líbí. Vnitřní boj v ní zuřil, snažila se ignorovat vzrušení, které ji zaplavovalo. Když se otočila k sousedovi a sarkasticky mu odpověděla: „S tím, jak z vás táhne, se vsadím, že by se vám beztak stejně nepostavil,“ cítila se jako silná a nezávislá žena. Ale jeho úsměv, když ji stiskl za půlku, ji zasáhl silněji, než očekávala.

Sklonila hlavu a spatřila jeho tepláky s jasně viditelnou bouli, kousla se do rtu a uvědomila si, že bojuje sama se sebou. Když se jej dotkla a cítila, jak jeho penis hezky pulzuje, nátlak jejího odporu začal slábnout. Souseda provázel odporný úsměv, z němž mu chyběly zuby a zbytek měl hnědý, což jí na chvíli připomnělo, jak hluboko se nachází.
A přece, v tom okamžiku, kdy se zachvěla při představě, že by ho musela líbat, se v ní vzrušení začalo překrývat s odporem. Cítila, jak její tělo reaguje na jeho přítomnost, a paradoxně ji to vzrušovalo více než to, co cítila. Když soused promluvil: „Takže měkejš nehrozí, co? A že bych bral nějaký ohledy na děvku jako ty toho se taky bát nemusíš, jestli chceš, tak ti tu tvojí nadrženou kundu hezky omrdám,“ Lucka cítila, jak se v ní něco zlomilo.
Uvědomila si, že právě tady, v téhle situaci, může získat to, co potřebuje. Všechny její touhy a frustrace se spojily v jednu jedinou myšlenku: byla tu, aby si užila a nevzdávala se. Sousedova nabídka jí otevřela nové možnosti, a ona se rozhodla, že se chopí šance, i když to znamenalo jít proti svému morálnímu přesvědčení. Cítila, že to, co dělá, je správné, a toužila po tom, aby byla konečně uspokojena.

Lucka se stále snažila vzdorovat, ale pohled na sousedův nechutný obličej, plný sebevědomí a výsměchu, ji nakonec zlomi. Uvědomila si, že už nemá sílu bojovat proti tomu, co cítí. Jeho slova: „Tak pojď,“ jí přivedla k rozhodnutí. Toužila po tom, co by mohlo přijít, i když se v ní mísily obavy a touha.
Soused ji chytl za ruku a přitáhl ji zpět k sobě. Cítila, jak se jeho rozkrok přitiskl k jejímu zadečku, a instinktivně se na chvíli napjala. Ale pak ucítila jeho ruku na svém plochém bříšku, která ji začala lehce tisknout kolem pasu.
„Tak to ne, děvenko. Takovou kurvičku jako ty si vychutnám hezky doma v posteli,“ řekl s podmanivým tónem. Lucka se téměř zamrzla. Představa, že by ji soused vzal domů a „vychutnával“ si ji, ji paradoxně ještě více vzrušovala.

Jeho ruka se pomalu sunula po jejím břiše, až byla téměř u prsa. Lucka cítila, jak se jí zrychluje tep, a její tělo reagovalo na každý jeho pohyb. Když dodal: „Nejdřív si se mnou ale zatančíš, aby mí kámoši viděli, jakou kost si beru na noc domů,“ vzrušení v ní vzrostlo.
Soused ji táhl k tanečnímu parketu. Lucka váhala, ale pak se v ní probudila dychtivost a chtíč. Rozhodla se ho následovat, ačkoliv si byla vědoma, že tím vstupuje do neznámého teritoria. Její mysl byla rozpolcená mezi strachem a vzrušením, ale touha po dobrodružství a po uspokojení zvítězila. Když vyrazila za ním, cítila, jak se jí zrychluje dech a jak ji zaplavuje pocit síly a slabosti zároveň.

Když Lucka vyprávěla tu scénu se sousedem, cítil jsem v sobě směsici pocitů. Bylo to, jako bych byl přímo u toho, cítil jsem, jak se ve mně mísí zvědavost a zhnusení. Každé její slovo mě vtahovalo hlouběji do jejího prožitku, ale zároveň mě zasahovalo, jak jsem slyšel, jak si s tímto odporným mužem hraje. Její vzrušení, i když pocházelo z tak nechutného místa, mě šokovalo a znepokojovalo. Cítil jsem, jak se mi zvedá adrenalin, když se mi do mysli vkrádaly obrazy toho, co mi popisovala.

Když se rozhodla jít za sousedem, byl jsem zmatený. Chtěl jsem jí zabránit, ale zároveň jsem byl fascinován jejím odhodláním a touhou. V momentě, kdy mu řekla, že je kurva, jsem cítil jakousi horkost v hrudi, jako bych byl svědkem něčeho, co se mi vymykalo z kontroly. Její nadšení, když si uvědomila, že si s ním může užít, mi bralo dech. Byl jsem zmatený, jak mohlo vzrušení a chtíč převážit nad odporem a zhnusením.
Cítil jsem, jak se ve mně mísí žárlivost, úzkost a zmatek, a nemohl jsem si pomoct, abych nepřemýšlel, co to všechno pro nás znamená. Bylo to, jako bych byl na houpačce emocí, kde se střídaly chvíle naděje a bezmoci.

Když Lucka vkročila na taneční parket se sousedem, najednou se ocitla v odlišném světě. Hrály zrovna ploužáky, a přestože hudba byla romantická, ona cítila, jak se jí zrychluje tep. Byla v tak podivné situaci – v náruči muže, kterého vnitřně odmítala, ale zároveň ji jeho přítomnost vzrušovala.
Sousedova ruka se jí lehce dotýkala břicha a klouzala po jejím těle, jako by se pokoušel ji prozkoumat. Každý jeho dotek ji přiměl cítit, jak se jí zježené chloupky na krku vztyčují. V srdci se jí mísily pocity odporu a vzrušení, a ona se snažila bojovat s tím, co cítila.
„Jak jsem se sem dostala?“ přemýšlela. Byla to hra, kterou si sama zahrála, ale nyní už neměla zpáteční cestu.
Když jí do ucha šeptal urážlivé poznámky, jeho slova jí procházela celým tělem.
„Ty malá kurvičko, já ti ukážu, co se mnou uděláš…“ říkal s úsměvem, který ji odpuzoval. Jeho slova dráždila její smysly, ačkoliv ji rozčilovala. Odpovídalo to přesně tomu, co v sobě skrývala – touhu po něčem zakázaném a nebezpečném. Ale tohle bylo něco jiného. Cítila se jako kus masa, který mu patří.

Lucka se zamyslela nad tím, jak rychle se situace změnila. Její mysl byla rozpolcená – na jedné straně věděla, že by se měla bránit, ale na druhé straně ji ta temná stránka lákala. Každý jeho dotek, každý šepot jí říkal, že by mohla ztratit kontrolu. Adrenalin jí pulzoval v žilách a vyvolával v ní podivný pocit vzrušení, jakoby se chystala na něco zakázaného.
Soused ji stále tiskl blíž, a ona cítila, jak jí buší srdce a zrychluje se dech. Jeho slova jako by jí naháněla strach, ale přitom vzbuzovala touhu. Oči mu svítily sebevědomím, a ona si uvědomovala, že se ocitla na pokraji propasti. Chtěla mu odolat, ale část ní toužila po tom, co jí sliboval. Každý jeho pohyb ji rozpaloval, a ona se s tím nedokázala vyrovnat.

Když začala hrát rychlejší hudba, Lucka se ocitla na křižovatce svých pocitů. Soused se k ní přiblížil a poručil jí: „Ukaž, co v tobě je. Předveď mi pořádně erotický tanec.“ Jeho hlas byl drsný a sebevědomý, a ona cítila, jak jí zaplavují smíšené emoce. Na jednu stranu ji to vzrušovalo, na druhou stranu se v ní ozývaly stopy odporu.
Pocítila, jak se jí zrychluje dech, a ačkoli ji myšlenka na ponížení děsila, zároveň ji fascinovala. Věděla, že to, co dělá, je riskantní, a to ji ještě více vzrušovalo. Zhluboka se nadechla a srdce jí bušilo jako o závod, když se otočila k němu. Na moment se zastavila, jakoby si chtěla ujasnit, co se od ní očekává.

Jakmile se začala pohybovat, uvědomila si, že všechno kolem ní mizí. Hlava jí plná vzrušení ji vedla k tomu, aby se oddala rytmu hudby. Vzala si čas, aby cítila, jak se každý pohyb prolíná s rytmem, a její hýždě se začaly vlnit, jakoby se snažily přilákat jeho pozornost. Vzrušení jí v žilách pulzovalo, ale s ním i podřízenost – cítila se jako maňásek ve hrách, které si on užíval.
Tančila tak, jak jí srdce velelo, a uvolnila se, přestože věděla, že se stává objektem jeho touhy. Přitiskla se k němu, a když cítila jeho teplo na svém těle, byla zmatená – toužila po jeho dotycích, ale zároveň se cítila jako jeho majetek. Soused ji neodtrhl pohled, a ona se občas podívala přes rameno. Jeho oči ji propalovaly, a to v ní vyvolávalo intenzivní směs vzrušení a hanby. Každé jeho zhluboka se zvedající hrudník jí připomínalo, že je jeho, a to jí dávalo další dávku adrenalinu.
Pohybovala se dravěji a odvážněji, a když se k ní přiblížil, Lucka se cítila jako bohyně, ale zároveň jako úplná otrokyně jeho rozmarů. Jeho ruka ji hladila, a ona cítila, jak jí pulzuje krev v žilách. Každý dotyk, každý pohyb, a každé otočení jí říkaly, že teď je jejím časem. Zároveň však věděla, že je to i její ponížení.

Když hudba zintenzivněla, Lucka si uvědomila, že se stále více oddává. Nechtěla myslet na následky, chtěla jen žít a vychutnávat si tento moment, i když ji to sráželo na kolena. Vzrušení z její podřízenosti, z toho, jak se mu nabízela, a jak byla schopná všechno překonat, se stávalo dominantním pocitem. Soused ji sledoval, a ona si to uvědomovala. Byla jeho kurvička, a v tu chvíli se z ní stala žena, která ovládala scénu, i když věděla, že to, co dělá, ji svazuje v pouta, která ji vzrušovala víc než cokoliv jiného.

Lucka se cítila nervózně, když soused prohlásil, že se musí rozloučit s jeho přáteli. Při příchodu k jejich stolu ji pohlédli tři muži, každý z nich vypadal jako muž, který by mohl být sousedovým dvojníkem, a ona si okamžitě uvědomila, že se stává středem pozornosti. Když soused prohlásil: „Pánové, tato kurvička je Lucka, moje sousedka,“ tvář jí zrudla studem. Nevěděla, co říct, a tak sklopila zrak.
Když se na ni soused podíval a přikázal jí, aby se představila, cítila, jak jí srdce buší. Zahanbeně zvedla ruku a hlavu a pokusila se o úsměv, i když v ní převládala úzkost. Oslovila prvního muže: „Ahoj, já jsem Lucka.“ Jeho odpověď „Ahoj, Ferda“ se jí však v hlavě ztratila, zatímco se soused na ni obořil.
„Jak to, že mým kamarádům tykáš?“ Jeho slova v ní vyvolala paniku, a ona zmateně zakrývala svou nervozitu. Když jí pak soused položil otázku, co je dnes večer, uvědomila si, že se ocitla na tenkém ledě. Cítila, jak ji v břiše zamrazilo, ale zároveň, téměř nechtěně, z ní vyšlo: „Vaše kurvička, pane?“ Bylo to jako by jí někdo vytrhl slova z úst.
Sousedova odpověď, „Přesně tak,“ jí dodala odvahy, ačkoliv ji to zároveň vzrušovalo. Její mysl byla zmatená, její hrdost na ní začala váhat, ale uvnitř cítila podivnou slast, když se podřídila. Když pak znovu zopakovala, „Dobrý den, jsem Lucka, kurvička pana Soukeníka,“ bylo to jako by na ni padla těžká deka. Cítila se, jako by byla v pasti, ale na druhé straně se jí rozhořel plamen vzrušení.

Každé slovo, které musela vyslovit, ji ponížilo, ale zároveň ji to vzrušovalo. Bylo to, jako by se dostávala do role, kterou si nikdy předtím nepředstavovala. Když se dívala do obličejů tří mužů, vnímala, jak ji posuzují, a to ji ještě více vzrušovalo. Bylo v tom směsice strachu a vzrušení, ačkoli se snažila bránit. Musela se podívat do jejich očí, cítit jejich zkoumavé pohledy, a zároveň se podřídit. Byla to hra, ve které se cítila ztracená, ale přitom fascinovaná tím, jak ji ovládá.

Lucka stála před stolem mužů, jejich oči upřené přímo na ni, napjaté ticho obklopující celý ten okamžik. Každá část jejího těla se chvěla pod jejich pohledy, cítící směs strachu, ponížení a hlubokého, temného vzrušení, které jí zaplavovalo tělo. Sousedův hlas, tvrdý a nekompromisní, prolomil ticho: „Tak jim hezky podrobně popiš, kam jdeme a co tam budeme dělat.“
Lucka váhala, její tělo bylo napjaté a srdce bušilo zběsilým tempem. Všechny oči byly na ní. Zaváhala, polkla a snažila se udržet svůj hlas klidný, ale přesto se jí třásl, když začala: „Půjdeme domů k panu Soukeníkovi,“ pronesla tiše, téměř šeptem, ale její slova zněla jako hrom v místnosti. Každá její věta byla jako další hřebík do její hrdosti, ale zároveň cítila, jak jí to hluboce vzrušuje. Tím, že si přiznala svou roli a osud, se stávala něčím jiným, něčím, co jí zároveň děsilo i přitahovalo.
„A tam… tam se stanu děvkou pana Soukeníka. Budeme dělat všechno, co bude chtít. Tak dlouho, jak bude chtít,“ pokračovala a její hlas byl teď o něco silnější, i když jí s každým slovem na čele vyvstával pot. Cítila, jak jí hoří tváře, jak jí každý mužský pohled pálí do kůže. „Nejspíše mu budu kouřit péro,“ šeptla téměř neslyšně, její pohled zůstával upřený na podlahu, zatímco si v hlavě představovala, co ji čeká. „On si pohraje s mými kozičkami a… ošuká mojí nadrženou kundičku.“

Cítila se neuvěřitelně ponížená, ale zároveň uvězněná v temném proudu vzrušení, který jí proudil celým tělem. Každé slovo, které pronesla, jí rozpalovalo, každé ponížení jí prohlubovalo ten zvláštní, neznámý pocit vzrušení.

Soused se spokojeně usmál, když skončila, a jeho oči na ní visely jako závaží, pod kterýma se zlomila. „Výborně,“ pronesl s uspokojením v hlase, „teď ukaž klukům prsa na rozloučenou, a půjdeme.“
Lucka se zachvěla. Její tělo se napnulo pod váhou té žádosti. Uvnitř sebe vedla další boj – chtěla utéct, skrýt se, ale věděla, že to nemůže udělat. Ne teď. Ne v této situaci, kde jí její role zcela pohltila. Po krátkém zaváhání, během kterého měla pocit, že čas zcela zamrzl, pomalu vztáhla ruce k okraji svých šatů. Každý její pohyb byl jako krok na tenkém ledě, který se mohl kdykoli prolomit. Pomalu stáhla vršek dolů a odhalila svá prsa před muži, kteří na ni hladově zírali.
Cítila, jak její prsa vibrují pod jejich pohledy, její kůže brněla a tepala pod tou nesnesitelnou pozorností. Hanba ji znovu zaplavila, ale tentokrát bylo těžké odlišit, zda je to hanba, co ji nutí sklopit hlavu, nebo intenzivní vzrušení, které jí pulsovalo v žilách.
Stála tam, zcela odhalená, ponížená a zároveň podivně uspokojená, protože splnila jejich očekávání a tím i svou roli. Soused přikývl, spokojený jejím podřízeným postojem, a konečně řekl: „Tak, můžeme jít.“

Když Lucka pokračovala ve svém vyprávění, cítil jsem, jak se mi uvnitř svírá žaludek. Každé její slovo o tom, co dělala a jak se cítila, mi připadalo jako bodnutí nožem. Slyšet, jak ochotně popsala své ponížení, jak s ní soused zacházel, jak se stala jeho „kurvičkou“, to bylo téměř nesnesitelné. Věděl jsem, že něco podobného se mezi námi děje už delší dobu, ale taková konkrétnost, taková surovost jejího vyprávění mě zaskočila.
Část mě se cítila naprosto ponížená a zrazená. Jak mohla tak snadno sklouznout do takové podřízené role? Jak se mohla nechat ovládat někým takovým, a ještě k tomu se tím vzrušovat? A jak mohla o tom všem mluvit přede mnou s takovým klidem, jako by jí to nevadilo, jako by si to snad i užívala?
Bylo v tom ale i něco, co mě zmátlo ještě víc. Jak jsem ji poslouchal, začal jsem cítit i jiný druh bolesti, takovou, kterou bych nečekal – závan vzrušení, který mě přepadl, když mluvila o tom, jak byla nucena poslouchat, jak se podřídila a jak v tom našla potěšení. Byl to ten druh vzrušení, který jsem nechtěl přiznat, který mě děsil. Možná právě proto, že jsem si nechtěl přiznat, že mě to ovlivňuje jinak, než bych měl cítit.

Její příběh mě drtil a zároveň mě nějakým zvráceným způsobem přitahoval. Byl to ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, jak hluboká naše propast mezi námi je. A možná, že už z ní nikdy nebude cesta zpět.

Lucka u souseda

Když Lucka pokračovala ve vyprávění, cítil jsem, jak mi s každým jejím slovem narůstá v hrudi těžký kámen. Popisovala, jak jí soused přikázal jít před ním, jak si měla kroutit boky a vyhrnovat sukni, aby mohl vidět její nahý zadek. Představa, jak to dělala, jak se podvolovala a hrála si s ním na ulici, mi způsobovala nečekanou kombinaci vzteku a bezmoci.

Slyšet, jak to líčí s jakousi skrytou radostí, jak byla vzrušená tím, že ho může provokovat, mě zraňovalo. Zároveň jsem cítil, že i ona v tom našla něco znepokojivého, možná právě to, jak se jí ten pocit ponížení a odevzdání začal líbit. Přiznat si, že někdo jiný, někdo takový, nad ní získal kontrolu a že se tomu poddávala, bylo pro mě neuvěřitelně těžké.
Když mluvila o těch momentech, kdy byli sami na ulici, jak si vyhrnovala sukni, aby mu ukázala svůj zadek, snažil jsem se potlačit obrazy, které se mi vybavovaly v hlavě. Způsob, jakým to říkala, jak mluvila o své vlastní odevzdanosti, mi připomínal, že tahle stránka jí nikdy nebyla cizí – ta potřeba se podřídit, být ovládaná.

Ale teď, když jsem to slyšel přímo od ní, v celé té surovosti, nemohl jsem to ignorovat. Ta směsice vzrušení, odporu, bolesti a vzteku mě dusila. Lucka mi odhalovala svou temnou stránku, a já jsem nevěděl, jestli chci být součástí toho světa, do kterého se ponořila.

Lucka pokračovala ve vyprávění a jácítil, jak se její slova dotýkají mého nitra. Popisovala okamžik, kdy soused odemkl dveře svého bytu, a pak jí se samozřejmostí položil ruku na zadek. Jeho tón, když jí řekl: „Až po tobě, kočičko,“ zněl v jejích ústech výsměšně a vulgárně, jako by to bylo jen další potvrzení jeho nadvlády nad ní. Z toho popisu mi bylo zle, ale nemohl jsem se odtrhnout od toho, co mi dál říkala.

Když popisovala jeho byt, přistihl jsem se, jak si představuju to místo. Starý, zatuchlý byt, plný opotřebovaného nábytku, odpadků a špinavého nádobí. Ta představa byla příšerná, až odpudivá, ale co bylo ještě horší, byl fakt, že Lucka vědomě šla dál, i když váhala, zda po téhle návštěvě nebude potřebovat tetanovku. Bylo jasné, že v sobě vedla vnitřní boj – na jedné straně odpor a znechucení, na druhé straně podivné vzrušení z toho, kam se to všechno dostalo.

Poté pokračovala s popisem ložnice, jejíž zápach překonával i jejího majitele, bylo to jako další rána. Slyšel jsem v jejím hlase váhání, možná i zmatek. Tohle bylo dno, které si asi nikdy nepředstavovala, že by mohla zažít. Ale něco ji tam drželo – možná ten pocit, že je plně pod kontrolou, plně odevzdaná.

Její slova mě zároveň fascinovala i trýznila. Přemýšlel jsem, jak mohla dojít až sem. Co ji k tomu vedlo?

Lucka pokračovala v líčení té scény, zatímco já jsem seděl a snažil se vnímat každý její popis, každou emoci, kterou se mi snažila přiblížit. Bylo vidět, jak je sama překvapená tím, co prožívala. Vyprávěla o tom zvláštním pocitu naprostého podřízení, kdy se ocitla v pozici, o které by nikdy nepomyslela, že by ji mohla vzrušit. Ale ta kombinace odporu a vzrušení byla nepopiratelná. Soukeník ji měl zcela pod kontrolou, a to ji vzrušovalo víc, než by kdy tušila.

Když popisovala, jak stála před ním nahá, kromě náušnic a samodržících punčoch, bylo v jejím hlase slyšet jemný třes. Soused, sedící na posteli s cigaretou mezi prsty, ji sledoval s tím zvláštním, chtivým pohledem, který v ní probouzel směsici znechucení a nepochopitelného vzrušení. Cítila jeho pohled, jak jí sjíždí po těle, a i když věděla, že ten starý muž v ní vyvolává odpor, její tělo na něj reagovalo.

„Řekl mi, ať se otočím,“ pokračovala Lucka tiše, skoro jako by se styděla, že mi to vypráví. „A tak jsem to udělala. Ukázala jsem mu zadek, předklonila jsem se a… roztáhla si půlky. Cítila jsem, jak mi při tom stéká šťáva po stehnech. Bylo to odporné, ale přitom… Bože, já nevím, co to se mnou bylo.“

Její hlas se zlomil, když si vzpomněla, jak se cítila, jak ji Soukeník ovládal a ona mu zcela podlehla. Každý jeho příkaz, ať už jak ponížený nebo zahanbující, ji jen víc podněcoval. Když ji požádal, aby se otočila zpátky a zatřásla prsy, cítila, jak je to gesto nesmírně ponižující, ale nemohla se tomu bránit. Udělala to, co po ní chtěl, a cítila, jak se její tělo napíná ve zvláštním směsici studu a vzrušení.
„Bylo to strašné,“ přiznala. „Ten pocit, že jsem jeho hračkou, že dělám přesně to, co chce, a přitom… mě to vzrušovalo. Vůbec jsem nechápala, jak je to možné, ale nemohla jsem přestat.“
Pak přišel další příkaz, aby roztáhla nohy co nejvíc. Stála tam, před tím starým mužem v zatuchlém bytě, s nohama roztaženýma, a cítila se zcela vystavená jeho pohledu. Cítila, jak z ní odkapává vzrušení, ale zároveň v ní hlodala otázka, proč tohle všechno vlastně dělá. Každá část jejího těla byla napjatá, její mysl zmatená, a přesto… přesto se nemohla bránit tomu pocitu, že byla plně v moci někoho jiného.

Lucka pokračovala v popisu toho, co se stalo dál, a já cítil, jak se její slova zarývají hlouběji do mého vědomí. Její hlas byl teď tišší, napjatější, jako by se jí při té vzpomínce znovu zmocňoval stejný pocit znechucení, který zažívala tehdy.
„Když Soukeník vstal,“ začala, „viděla jsem v jeho očích něco dravého, primitivního. Bez jakékoliv jemnosti mě popadl a začal hrubě osahávat moje tělo. Jeho ruce nebyly ani trochu něžné. Sjížděl jimi po mých prsou, mačkal je, jako by zjišťoval, jaké jsou. Bylo to drsné a neosobní, ale přesto mě to neskutečně vzrušovalo.“
Soukeník její tělo prozkoumával jako nějakou věc.
„Brutálně mě stiskl za boky a sjížděl níž, až se dostal k mému zadku. Tam se zastavil, oběma rukama mi stiskl půlky a přitáhl mě k sobě tak blízko, že jsem cítila, jak se jeho tvrdé tělo tiskne k mému.“
Lucka zavřela oči, jako by se snažila znovu vybavit každý detail.
„A pak,“ pokračovala s třesoucím se hlasem, „přišel okamžik, kterého jsem se děsila mnohem víc než samotného sexu. Popadl mě za zadek a přitáhl si mě k sobě, až naše těla byla nevyhnutelně spojená. A pak… začal se ke mně naklánět.“

V jejím hlase se teď mísilo znechucení a vzrušení. „Viděla jsem, jak se jeho bezzubá pusa blíží k mým rtům. Celé moje tělo protestovalo, chtělo se odtáhnout, ale nebyla jsem schopná se pohnout. Cítila jsem jeho dech, smíšený s pachem cigarety, jak se sklání blíž a blíž.“
A pak se to stalo.
„Jeho rty se dotkly mých. Ta bezzubá ústa mě začala líbat. Byl to ten nejodpornější pocit, jaký jsem kdy zažila, ale zároveň mě to… vzrušovalo. Jeho jazyk se snažil proniknout do mých úst, zatímco jeho ruce stále hladily a mačkaly moje tělo. Jeho ruce mi sjížděly přes prsa, zadek, břicho, jako by mě chtěl úplně pohltit.“

Lucka vypadala, jako by si teď musela připomenout, že to bylo skutečné. Že tohle všechno zažila.
„Bylo to neskutečné,“ přiznala. „Ten pocit, kdy se mě dotýkal, byl naprosto ponižující, ale zároveň… jsem nemohla popřít, že mě to neuvěřitelně vzrušovalo. Cítila jsem, jak se to ve mně hromadí, jak mě moje tělo pod jeho doteky zrazuje.

Lucka pokračovala a já cítil, jak jí vzpomínky znovu pohlcují.
„Když se mě začal znovu dotýkat,“ začala pomalu, „bylo to ještě intenzivnější než předtím. Po tom odporném polibku jsem si myslela, že nic horšího už nepřijde, ale mýlila jsem se. Soukeník se na mě díval, jako by mě chtěl úplně pohltit, jako by každý můj kousek patřil jemu. A já se tomu nebránila.
Popadl mě znovu za zadek, ale tentokrát to bylo silnější, agresivnější. Mačkal mě, jako by chtěl zjišťovat, kam až může zajít, a přitahoval si mě blíž. Jeho ruce pak začaly sjíždět po mých bocích, nevynechal žádný centimetr mého těla. Zajel mi prsty pod břicho, mačkal mě a stahoval mě k sobě.“

Lucka se odmlčela a pak pokračovala, hlas se jí chvěl.
„Každý dotek byl drsný, necitlivý. Jeho ruce se přesouvaly k mým prsům, která začal hrubě mačkat. Nezajímalo ho, jestli mě to bolí nebo jestli mi to je nepříjemné. Prostě si dělal, co chtěl. A já… já to přijímala.“

Její dech se zrychloval, když vzpomínala na každý dotek. „Jezdil mi prsty po prsou, tlačil na bradavky, až jsem musela zatnout zuby, aby mi neunikl bolestný výkřik. Ale zároveň… jsem cítila, jak mě to neskutečně vzrušuje. Bylo to, jako by moje tělo a mysl byly v rozporu. Každý další jeho dotek mě ponižoval, ale zároveň… vzrušoval.
Pak jeho ruce začaly sjíždět dolů, přes můj pas, břicho, až se dostal k mým stehnům. Nohy se mi chvěly, cítila jsem, jak ze mě stéká šťáva, a věděla jsem, že to vidí. Věděl, že mě má v hrsti. Že mě ovládá.“

Lucka sklopila oči, jako by se sama styděla za to, co cítila.
„Bylo to nesnesitelně ponižující, ale nemohla jsem se tomu bránit. Moje tělo ho chtělo, i když moje hlava křičela, že tohle je špatně. Soukeník to věděl, viděl to na mně a každým dalším dotekem to potvrzoval. Já už byla jeho.“

Lucka se nadechla, jako by se snažila setřást ten odporný pocit, který ji zaplavil, když se k ní Soukeník znovu přiblížil. Tentokrát byl jeho polibek ještě horší než ten předtím. Z jeho úst cítila kouř z cigarety a jeho dech byl těžký a zapáchající. Stiskl ji pevně za boky a přitáhl si ji k sobě, zatímco jeho bezzubá ústa tlačila na její rty. Jeho jazyk byl hrubý, horký a nepříjemně vlhký, probojovával si cestu do jejích úst. Lucka se snažila držet, aby se neodtáhla, ale cítila, jak jí po páteři projíždí chvění. Byl to směs vzrušení a odporu, chaos emocí, které v ní vyvolávaly touhu i odpor zároveň.
Jeho ruce se mezitím přesunuly zpátky na její tělo, znovu ji osahával, prohmatával každou část její kůže, jako by si ji chtěl označit jako svou. Jeho stisk byl hrubý, bez jakékoliv něhy nebo ohleduplnosti. Jen dominance. Pak ji pustil a zatlačil jí na ramena.

„Je čas dát se do práce, kurvičko,“ procedil mezi zuby.
Lucka se pod jeho tlakem neochotně skláněla, až si klekla před něj. Znovu se jí v hlavě rozhořela bitva mezi ponížením a vzrušením. Ruce se jí třásly, když začala stahovat jeho špinavé tepláky. Když byly dole, před obličejem se jí zhoupl jeho penis. Nebyl nijak velký, ale to, co ji zasáhlo nejvíc, byl jeho stav. Penis byl obrostlý hustým ochlupením, které bylo zanedbané a zapáchalo zatuchlinou. K tomu všemu cítila slabý zápach moči.
Lucka na chvíli ztuhla, její pohled zůstal viset na té scéně před ní. Nedokázala si představit, jak se toho dotknout, natož ho uspokojit. V hlavě jí proběhla myšlenka, že tohle nezvládne, že to je příliš.

Soukeník se na ni podíval s výsměšným úšklebkem. „No tak, děvko,“ řekl posměšně, „víš, že to chceš. Tak se neupejpej.“ Jeho hlas byl plný dominance, jako by už teď věděl, že ji zlomil.
Lucka se kousla do rtu, znovu cítíc ten rozpor uvnitř sebe. Srdce jí bušilo. Přestože se cítila znechucená, neskutečně ponížená, nemohla popřít, že její tělo reagovalo. Chvěla se. Šťáva jí stékala po stehnech a ona to věděla. I Soukeník to věděl.

Rozhodla se, že když už do toho jde, tak naplno. Cítila, že není cesty zpět, a rozhodla se vše plně prožít. Její ruka se nesměle natáhla k Soukeníkovu penisu, vzala ho do ruky a, aniž by zaváhala, začala ho lízat od kořene až k vrcholu. Jazykem přejížděla po jeho povrchu, v hlavě se jí vznášela vůně moči a zatuchliny, ale ona sama nemohla přestat. Každým pohybem hlavy byla více a více pohlcena tím pocitem, že se ocitla ve stavu absolutního podřízení.
Když ho vsála do úst, cítila, jak se penis zvětšuje a tvrdne. Jezdila po něm ústy, postupně si navykla na odpornou chuť, která ji nejdřív málem donutila vykašlat se na všechno. Ruka, která ještě před chvílí svírala jeho penis, nyní sklouzla mezi její nohy. Byla tak mokrá, až to bylo neuvěřitelné. Její prsty vklouzly dovnitř její vlastní kundičky, zatímco zrychlovala tempo pohybů hlavou na jeho penisu.

Soukeník nepřestával mluvit. S výsměšným úšklebkem pronesl: „No vidíš, kurvičko, jaká jsi šikovná. Koukám, že tohle neděláš poprvé, co? Jen dneska už jsi hulila tři ptáky, co maličká? A to jsou jen ti, o kterých vím, co?“
Jeho hlas byl posměšný, jako kdyby si vychutnával každý okamžik jejího ponížení. „To pak dává smysl, že jsi lepší hulibrčka než kdejaká profesionálka.“
Zatímco mluvil, jeho odporné ruce byly neustále v pohybu. Jednou ji držel za vlasy, pevně, u kořene jejího culíku, což ji nutilo mít hlavu tam, kde si to přál. Druhou rukou ji hladil po tváři, špinavé prsty se jí otíraly o kůži a ona měla pocit, že se z toho všeho zblázní. Ale místo toho, aby se vzpírala, její tělo reagovalo opačně – orgasmus, který se v ní hromadil, začal vybuchovat s neuvěřitelnou intenzitou.
S každým dalším pohybem hlavou cítila, jak se její tělo blíží k vrcholu. Byla zmítaná mezi odporem k tomu, co dělá, a ohromujícím vzrušením, které v ní tohle ponížení vyvolávalo. Její dech se zrychlil, a když jeho slova znovu dosáhla jejích uší, explodovala v největším orgasmu, jaký toho dne zatím zažila.

Když Soukeník viděl, že Lucka dosáhla orgasmu, nepropásl příležitost to náležitě okomentovat. „No tak to se podívejme, jaká jsi malá nadržená děvka,“ vyprskl s uspokojením. „Dokonce ti stačí jen kouřit ptáka, abys vystříkla, co?“ Jeho tón byl posměšný, zvráceně potěšený tím, jak Lucka ztrácí kontrolu.
„Takhle poslušnou kurvičku bych mohl mít doma každý večer,“ pokračoval, zatímco ji sledoval s očima lesklýma vzrušením.

Když její dech konečně trochu zpomalil, přikázal jí: „Klidně si hlaď tu svou malou píčku, ať je na mě hezky připravená, ale teď tě ošukám do pusinky.“
Vzal její hlavu do dlaní a než stačila cokoliv říct, začal jí tvrdě přirážet penis do úst. V tu chvíli si Lucka připadala jako věc – objekt k použití, naprosto podřízená vůli tohoto starého, odporného muže. A přesto, jak její myšlenky klouzaly mezi odporem a podřízeností, cítila, že se pomalu blíží další vrchol.
Soukeník nešetřil svými výsměšnými komentáři.
„Pěkně ti to jde, ty malá kurvičko. Je vidět, že praxe dělá mistra. Tohle je snad ještě lepší než minule!“ Lucka slyšela, jak se mu hlas láme ve vlnách vzrušení. „Co bych si s tebou počal, kdybys nebyla tak šikovná?“ ušklíbl se. „No jo, to víš, že se to dobře dělá, když ti dneska prošlo tolik čůráků hubou. Máš to v sobě, viď?“

S každým dalším přírazem Soukeník zrychloval tempo, jeho přirážení bylo stále hlubší a drsnější. Lucka začínala mít problémy s dechem, čím dál častěji se dávila, ale ten nepříjemný pocit jen prohluboval její vzrušení. Jeho penis jí narážel do krku, až cítila, jak jí slzy stékají po tvářích. V očích jí tančila směs totálního ponížení a nekontrolovatelného vzrušení. Chtěla se vzepřít, ale její tělo ji zradilo. Každým dalším přírazem cítila, jak se v ní hromadí další vlna orgasmu, který se blížil s neskutečnou intenzitou.
Zatímco jí vší silou přirážel do úst, prsty jí zajížděla mezi nohy, kde cítila, jak je její kundička naprosto promočená. Stále více a více jí to celé připadalo jako neuvěřitelný, špinavý sen, z něhož se nemohla probudit.

Když Soukeník vytáhl svůj penis z Lucčiných úst, byla v polomrákotách z dalšího intenzivního orgasmu.
Sotva popadala dech, když jí řekl: „Tak jdeme prcat.“
Překvapeně vzhlédla, její oči byly plné zmatku a vzrušení. Soukeník se na ni podíval s úšklebkem: „Snad sis nemyslela, že ti hned vystříkám tu tvou tlamičku? Neboj, na to taky dojde, ale teď si tě hezky ošukám, ty malá kurvičko.“
Lucka byla úplně pod jeho vlivem, její tělo hořelo touhou, přestože její mysl byla rozpolcená mezi odporem a neuvěřitelným vzrušením. Když slyšela jeho další příkaz, „Hezky na postel, klekni na všechny čtyři a vystrč na mě tu tvojí malou kundičku jako háravá fena, kterou jsi,“ cítila, jak jí jeho slova pronikají hluboko do hlavy a zbavují ji jakékoli sebeúcty. Ale právě to ponižování a absolutní kontrola, kterou nad ní měl, ji vzrušovalo jako nic jiného.

Při pohybu směrem k posteli sotva zvládla myslet na cokoliv jiného než na blížící se sex, ale na poslední chvíli se jí v hlavě mihla myšlenka na kondomy. Zatímco lezla po čtyřech na postel, tiše vydechla: „Měli bychom použít kondom…“
Soukeník na chvíli ztuhl a jeho výraz se stáhl do znechuceného šklebíku. „Ty mě kazíš náladu, kurvičko,“ zavrčel. „Ale lepší, než pak platit alimenty takové malé děvce, jako jsi ty.“
Otevřel zásuvku nočního stolku a vytáhl starou krabičku kondomů, kterou hodil na postel vedle ní. „No tak, navlíkni to na mě,“ řekl posměšně.

Lucka, stále klečící na posteli, zvedla ruce, vzala kondom a nervózně ho nasadila na jeho penis, stále v šoku z celé situace. Byla extrémně vzrušená – každým jeho slovem, každým dotekem, každým pohledem. Její tělo toužilo po dalším styku, ale její mysl křičela rozpolceností.

Když si Lucka klekla na všechny čtyři a čekala, napětí v jejím těle narůstalo s každou vteřinou. Cítila jeho ruce, jak jí hrubě mačkají zadek, a jeho penis se otírá těsně kolem její kundičky, ale stále do ní nepronikl. Její vzrušení dosahovalo vrcholu, byla naprosto nepříčetná nadržeností. Měla pocit, že každým okamžikem exploduje, ale Soukeník si užíval její trápení, věděl, že čím déle ji nechá čekat, tím více bude zlomená a toužící.
„Hezky o to popros, kurvičko,“ řekl s výsměchem v hlase.
Lucka cítila, jak jí to v hlavě exploduje. Byla tak vytočená z jeho hry, z toho, jak si s ní pohrával, a přitom věděla, že má naprostou kontrolu nad jejím tělem. Každé jeho slovo ji ponižovalo, ale zároveň to bylo neskutečně vzrušující. A teď po ní chtěl, aby se ještě víc ponížila. Potřebovala to. Hrdost byla pryč, její tělo mluvilo za ni.

„Prosím, pane,“ vydechla mezi těžkým dechem, „ojeďte mě jako svou malou osobní děvku. Vražte svůj penis do téhle háravé čubky, která tady čeká jako neukojená fena. Využijte mě, svou malou kurvičku, jako nástroj svého osobního potěšení, prosím, pane,“ dodala s absolutním zoufalstvím a vzrušením v hlase.
V tu chvíli ho do ní Soukeník bez milosti vrazil až po kořen. Lucka zasténala překvapením i rozkoší, když ucítila, jak její tělo zaplavila neuvěřitelná směs pocitů. Nečekal na nic a okamžitě začal tvrdě přirážet, jeho pohyby byly rychlé a nemilosrdné. Každý příraz byl hluboký, drsný a neúprosný. Její tělo se pod jeho tlakem otřásalo, jak se zmítala mezi bolestí a extází.

Lucka mezi jeho tvrdými přírazy lapala po dechu, ale to ji nezastavilo.
„Prosím, pane,“ sténala, „ošukejte mě co nejtvrději, jako tu nejsprostší děvku. Chci to cítit až v krku, chci, abyste mě zlomil, aby mě bolela celá kundička.“
S každým jeho přírazem se její vzrušení stupňovalo, tělo jí začínalo ovládat touha a příval neskutečného chtíče. Její vlastní slova ji přiváděla k šílenství, už neexistovala žádná zábrana, žádná hranice, kterou by nechtěla překročit.
Soukeník ji bez přestání napichoval, jeho nadávky splývaly s Luckiným hlasitým sténáním. „Ty malá děvko, vidím, že sis vykouřila cestu k tomu, aby tě někdo pořádně ošukal, že jo?“ Jeho hlas byl plný výsměchu, zatímco její tělo vibrovalo pod ním, neustále se blížící k dalšímu orgasmu. „Takhle to máš ráda, viď, čubko? Jenom pořádný prcání tě dokáže ukojit.“

Každý jeho úder, každý hluboký příraz do jejího těla ji posílal stále výš, až nakonec dosáhla dalšího nesnesitelně silného orgasmu. Její tělo se roztřáslo, svaly sevřely Soukeníkův penis v nekontrolovatelných křečích, zatímco se propadla do vlny extáze, která ji úplně pohltila.
Lucka prožila v této pozici ještě dva další intenzivní orgasmy. Soukeník si ji bral tvrdě a nekompromisně, jeho pohyby byly rychlé a surové, každý příraz byl jako další vlna bolesti a rozkoše, která její tělo pohlcovala. Celou dobu na ni buď nadával, nebo ji nutil, aby sama vyslovovala ponižující a špinavé věty, které ji hluboko uvnitř rozpalovaly ještě víc.
„Řekni mi, co jsi, ty malá coura,“ křičel na ni, zatímco ji plácal silou přes zadek, až se otřásala. Při každém úderu se její tělo prohýbalo, její kůže pod jeho hrubými dlaněmi hořela, ale v hlavě cítila jen vzrušení, které bylo s každým dalším ponížením stále silnější.
„Jsem vaše malá kurvička, pane,“ sténala mezi přerývanými dechy, zatímco její tělo reagovalo na každý další příraz a úder.
Několikrát ji přizvedl do kleku, jednou rukou ji držel pevně za krk, občas ho přiškrtil, a druhou rukou hrubě mačkal její kozy, prsty nemilosrdně svíral její bradavky, až cítila ostrou bolest, která se okamžitě mísila s jejím vzrušením. Někdy sklouzl rukou dolů a třel její klitoris, tvrdě a rychle, přesně tak, jak to její tělo potřebovalo.

Těsně před třetím orgasmem byli zrovna v téhle pozici. Soukeník si ji držel, jeho ruka pevně sevřená kolem jejího krku, druhou jí zběsile třel klitoris. Když viděl, že to na ni znovu přichází, několik rázných pohybů zakončil lehkým plácnutím přímo přes její citlivý klitoris. Bolest a rozkoš se slily v jeden bod, její tělo se prohnulo a Lucka byla na pokraji dalšího orgasmu.
Soukeník jí přitom silněji přiškrtil krk, jeho stisk pevný a neústupný. Lucka sténala, její dech byl přerušovaný a nedostatek kyslíku přidával na intenzitě všech pocitů, které v ní vířily. Její tělo se zmítalo pod ním, když dosáhla třetího orgasmu, tentokrát tak silného, že na okamžik ztratila vědomí.

Když mi Lucka vypráví o tom, co zažila se sousedem, mé pocity jsou úplně rozpolcené. Na jedné straně cítím silné zhnusení nad tím, jak hluboko klesla, jak se nechala ovládat tím mužem, a jak ponižující celá ta situace byla. Ta špinavost, vulgarita, to všechno mi přichází jako neúnosné.
Ale zároveň, ačkoliv se to snažím potlačit, mě to celé i neuvěřitelně vzrušuje. Jak Lucka popisuje ten pocit podřízení, tu syrovost jejího zážitku, začínám cítit neodbytné vzrušení. Ta kombinace jejích rozpaků a vzrušení, které přicházely ruku v ruce s jejím ponížením, mě fascinuje. A co mě možná děsí nejvíce, je moje vlastní zvědavost – co bude dál? Jak daleko to ještě zajde?

To vzrušení, které cítím, mě děsí. Vztek a zklamání se mísí s touhou, a to vše mě nechává zmateného. Nechci si to připouštět, ale nedokážu to zastavit. Stále Lucku miluji, a tohle všechno mě jen víc vtahuje do víru jejích příběhů.

Poté, co mi Lucka dál líčí svůj zážitek, představuji si, jak se cítí v té chvíli, když jí Soukeník otáčí na záda a začíná si ji brát v misionářské poloze. Ta těžkost, když na ni tlačí celé jeho tělo, a to tlusté pivní břicho, které jí drtí štíhlý pas. Z jejího vyprávění slyším, jak je znechucená, jak jí jeho dech páchne do obličeje, a přesto… je v tom něco, co ji vzrušuje, něco, co ji tlačí k dalšímu podřízení.
S každým jejím slovem cítím, jak se ve mně probouzí směsice emocí – zhnusení nad tím, co prožívá, nad tím, jak se nechává ovládat tím slizkým mužem. Zároveň mě ale pohlcuje neodbytné vzrušení. Vidím ji tam, jak leží pod ním, její štíhlé tělo v kontrastu s jeho neohrabaností, a vnímám, jak z ní proudí směs odporu a chtíče. To, co mě trápí nejvíce, je ten rozpor uvnitř mě samotného – miluji ji a nenávidím, co se děje, ale přesto nemůžu popřít, že mě to všechno vzrušuje.

Nevím, co bude dál, ale nemůžu přestat poslouchat její vyprávění. Cítím zvědavost, jak daleko to ještě zajde, a zároveň mě to děsí.

Jak mi Lucka dál vypráví o tom, jak ji Soukeník znovu líbá, jeho dech plný zatuchliny a potu na její tváři, cítím, jak ve mně narůstá nepříjemné mrazení. Ta představa mě děsí. Představa jeho těžkého, zpoceného těla, které se na ní hroutí, jak ji dusí svým pivním břichem, jak ji ovládá a vtírá se do ní se svou odpornou vůlí, ve mně vyvolává návaly zhnusení. Ale pak cítím něco dalšího. Jako kdyby její vlastní zranitelnost, její podřízení se téhle situaci, mělo v sobě něco zvráceně vzrušujícího. Něco, co nedokážu úplně vysvětlit, a co mi zároveň připadá nebezpečné.

Každý její popis mě vtahuje hlouběji do toho momentu. Její vzdechy, když mluví o tom, jak Soukeníkova ruka sjíždí po jejím těle, jak jí přitahuje k sobě, jak se ho snaží odrazit, ale nakonec se mu úplně poddává – to všechno ve mně probouzí smíšené pocity. Cítím, jak se ve mně zvedá vlna vzrušení, ale je propletená s odporem a zmatkem.

Pak popisuje, jak se Soukeník naklání k jejímu uchu a šeptá jí, jestli chce, aby jí vystříkal do pusy, nebo do kundy. V tu chvíli cítím nával nervozity a napětí. Jakoby každý detail jejího vyprávění měl moc mě víc a víc vtahovat do té scény. Představa, že ji Soukeník nutí vybrat si způsob, jakým bude naprosto ponížena, mě napíná. A když Lucka prosí, aby jí to udělal do kundy, protože už nemůže dál, protože potřebuje být dokonale zneužita, cítím, jak se ve mně něco láme. Její prosby, její pokorné podřízení, její touha po naprosté degradaci ve mně probouzejí další vlnu vzrušení, ale i hlubší zmatek.

Představa, že ho prosí, aby jí naplnil, aby ji použil jako obyčejný nástroj pro své uspokojení, mě zasahuje tak silně, že mě to děsí. Zároveň mě to ale svým způsobem fascinuje. Její ponížení, její ztráta kontroly, jakoby v tom našla něco, co nikdy předtím nepoznala, a já se nemůžu ubránit tomu, abych se sám sebe neptal, proč mě to tak ovlivňuje.

Je to, jako by její příběh otevíral dveře do temné části mého vlastního nitra. Cítím vzrušení, ale i zhnusení. Cítím zvědavost, co bude dál, ale bojím se toho. Bojím se, co všechno to může odhalit. Moje láska k Lucce stále trvá, ale teď se zdá, že se mísí s něčím, co bych raději potlačil. Ten strach, že tohle všechno mě pohltí, že se nechám strhnout, že nedokážu odolat… Ten strach je teď všudypřítomný.

Lucka mi vypráví poslední část toho zážitku a já cítím, jak se mi tělo napíná. Jak popisuje, že se svalil vedle ní, zapálil si cigaretu a s ledabylostí, která mě zaráží, ji pochválil za to, jak šikovná byla. Ale co mě zaráží ještě víc, je, jak jí řekl, aby ho „očistila.“ Cítím, jak mi s každým jejím slovem narůstá smíšený pocit vzrušení, zhnusení a napětí. Představa, že po všem, co s ním zažila, se musí sklonit mezi jeho nohy a čistit mu povadlý penis svými ústy, je naprosto ponižující.
Cítím, jak se mi svírá žaludek, ale zároveň mě to vtahuje víc a víc. To, jak vypráví o tom, že jeho penis zůstává měkký a ona pokračuje, bez ohledu na to, že on se už o nic dalšího nesnaží – že je to pro něj jen rutinní úkon, něco, co se musí stát, než ji pošle pryč. A přitom já cítím, jak je ta scéna pro ni zraňující, ale zároveň hluboce uspokojující, alespoň na sexuální úrovni.

Když popisuje, jak jí Soukeník po pěti minutách řekl, že už má dost, jako by na ní už neměl žádnou potřebu nebo zájem, je to, jako kdyby jí tím dorazil. A přesto, i přes to všechno ponižující, cítí úlevu, protože je po všem. Její tělo je sexuálně uspokojené, ale duše zůstává jakoby prázdná. Cítím, jak se to promítá i do mě – to, jak těžko se mi srovnává fakt, že ji stále miluji, ale to, co mi vypráví, mě zasahuje na úrovni, kterou jsem nečekal. Jako by každý detail jejího příběhu byl zároveň odpudivý i přitažlivý.

Lucka mi popisuje, jak si obléká šaty, a přitom cítí hanbu a ponížení, ale zároveň úlevu, že už je to za ní. Když slyším, jak vyběhla do jejich bytu a s úlevou zjistila, že mamka není doma, abych se mohla osprchovat, jako by část té tíhy ze mě opadla. Cítím, že ona našla v té sprše jistou katarzi, očistu, i když vím, že to, co se stalo, ji pronásleduje dál.

A já… já se cítím rozpolcený. Plný pochybností o tom, jaké místo mám v jejím životě, co pro ni znamenám, když zažila něco takového. Je v tom vzrušení, ano, ale zároveň je v tom děsivá prázdnota. A otázky, které se bojím položit.