Harpyje 01

Jemný a prostý popis prvního vzplanutí

Seznámení s Lenkou

Nejlepší věci v životě většinou přijdou samy od sebe. Jen těžko si je naplánujete. Já tak poznal svou princeznu, jež potřebovala zachránit před strašlivou nestvůrou. Seznámili jsme se čistě náhodou na jednom chatovacím webu.

Byl pátek večer a já ho jako každý jiný trávil sám doma. V bedně nic zajímavého nebylo, knihovna také nic nenabídla a já znuděně usedl k počítači. Nějaký čas jsem strávil brouzdáním po oblíbených stránkách. Nakonec jsem zakotvil na chatu. Se zájmem jsem pozoroval stále přiskakující řádky textu. Všechny stejné, jako ze šablony.
„Nějaký pěkný kluk mezi 13-15 na pokec?“
„Sexy slečna s fotkou?“
Docela jsem se tím bavil, ačkoli vím, že je to čistě formální. Přece jen název místnosti „Pro 18+“, dosti kontrastoval se skutečností, že většině přispěvatelů určitě nebylo více než 16 let. Po nějaké době jsem si všiml stále se opakující prosby o někoho „normálního“ na povídání si. Zkusil jsem svoje štěstí a odepsal.

„Ahoj, koho považuješ za normálního?“ zahájil jsem nekreativně náš rozhovor.
„Kohokoli, kdo po mně nechce fotky ve spodním prádle a nenabízí mi nezapomenutelný sexuální zážitek,“ odpověděla obratem.

Hned na mě udělala dojem.
„Těma fotkama bych nepohrdl ;-)To druhé bohužel nemám právě na skladě, ale můžu objednat! Jestli máš zájem?“ zkusil jsem hrát na humornou notu.
„:D:D:D“ chytila se.

Náš rozhovor se protáhl až do pozdních hodin. Povídali jsme si ovšem možném i nemožném. Nakonec jsme si vyměnili kontakty na ICQ, což byl jakýsi příslib dalšího pokračování. Hned druhý den jsme ho naplnili. Naše večerní seance trvaly něco přes půl roku. Sice jen textem a do jisté míry pořád anonymně. Přesto se z nás stali dobří přátelé. Jeden o druhém jsme věděli skoro všechno. Od radostí a strastí až po intimní záležitosti. Po takové době strávené spolu jsme se vzájemně shodli na osobním setkání.

Vybrali jsme místo schůzky a dohodli podrobnosti. Na den D jsem se horlivě připravoval dobré dva týdny předem. Z části jsem chtěl udělat dobrý dojem a navíc to zahánělo mojí netrpělivost a notnou dávku nejistoty. Plánoval jsem možné trasy na procházku, místa k navštívení, témata konverzace. Pak jsem se konečně dočkal. Nedočkavostí jsem nemohl ani dospat a po domě strašil už od tří ráno.

Na místo jsem dorazil v předstihu tři čtvrtě hodiny. Pokud by mě někdo pozoroval, asi by se pohledem na nervózně přešlapující postavu docela bavil. Jak se blížila smluvená hodina, moje nervozita stoupala. Přestože jsme jeden o druhém věděli první, poslední, jedno jsme nechali stranou – náš vzhled. K žádné výměně fotografií, nebo alespoň zevrubného popisu nikdy nedošlo. Už asi po třetí jsem kontroloval shodu ručiček na mých hodinkách s těmi na věži kostela. Oboje ukazovaly stejný čas. Začal jsem ztrácet naděje i náladu.

„Třeba si to raději rozmyslela, když mě tu viděla stepovat na místě,“ myslel jsem si. „Nebo možná uvízla někde v zácpě. Taky mohla zmeškat autobus…“ snažil jsem se její nedochvilnost omluvit.
„Ahoj, nejsi ty Radek?“ stála náhle přede mnou drobnější brunetka. Tváře se jí červenaly studem.
„Jo,“ vyhrkl jsem ze sebe. Trochu sebou cukla. „Promiň, já jenom… jenom jsi mě překvapila,“ snažil jsem se zachránit situaci.
„Radek! Moc mě těší, že tě konečně poznávám osobně,“ podával jsem jí ruku.
Evidentně se jí ulevilo. „Lenka, taky mě moc těší,“ potřásla mi nabídnutou pravicí.
„Máš nějaké konkrétní přání, kam se podívat?“
„Ani ne, nechám to na tobě.“
„Tak tedy tudy slečno,“ vykročil jsem směrem k parku.

Ušetřím čtenáře popisu naší vycházkové trasy. Beztak jsme okolí věnovali minimum pozornosti. Více jsme se zajímali jeden o druhého. Když jsem v podvečer dorazil domů, měl jsem Lenky plnou hlavu. Představa, kterou jsem si o ní udělal, během našeho dopisování, byla zcela mylná. Čekal jsem ostřílenou slečnu, která holduje bujarému společenskému životu. Místo toho jsem strávil celý den po boku milé, lehce stydlivé šedé myšky. Pořád jsem si nad tím musel lámat hlavu. Nakonec jsem to přičetl za vinu skutečnosti, že šlo o naše první setkání tváří v tvář.

Jenže opak byl pravdou. Naše schůzky se staly častějšími a její chování se neměnilo. Nijak zvlášť mě to netrápilo, ale umanul jsem si této záhadě přijít na kloub. Čas letěl a náš vztah se začal vzdalovat pouhému kamarádství. Jednou jsme se trochu pozapomněli na lavičce v parku.
Zaneprázdněni ochutnáváním rtů toho druhého jsme úplně zapomněli na čas a pak s hrůzou zjistili, že Lenčin autobus domů odjel před hodinou. Následné panikaření a utrápený hovor domů, vystřídala čirá radost. Lenka přes noc zůstane u nás! Naši Lenku už znali, a tak nebyl s jejím přespáním problém. Vymohl jsem si, že Lenka přespí u mne v pokoji. Mamka byla sice zpočátku proti, ale když mě táta podpořil, nezbylo jí než souhlasit.

„Jsou už dospělí, ne?“ argumentoval otec. Netušil jsem však, že tato výpomoc nebude zadarmo. Máma odvedla Lenku nahoru, aby jí všechno připravila a ukázala. Já mezitím dostal dole od táty, zcela neočekávanou a zbytečnou, plamennou přednášku o sexu, ochraně a zdrženlivosti. Po večeři a povinném „výslechu“ jsme se odebrali na kutě. Galantně jsem přenechal koupelnu Lence. Vrátila se zabalená v ručníku, oblečení hozené přes ruku. Málem mi vypadly oči z důlků. Raději jsem se chvatně vytratil z pokoje a šel se zchladit pod sprchu. Při návratu jsem pro jistotu nesměle zaklepal. Otevřel jsem a zůstal stát jako opařený. Stála uprostřed pokoje, na sobě máminu noční košili. Pobaveně na mě koukala.

„Sluší mi to?“ mrkla na mě. Musel jsem se držet, abych se na místě nerozesmál. Jak jsem se již zmínil. Lenka je drobnější postavy. Máma naproti tomu má postavu modelky. S úmyslem nás umravnit, půjčila Lence košilku, která jí samotné sahá ke kotníkům. Lence však vytvořila plesové šaty i s vlečkou.

„Vypadáš jako princezna,“ zalichotil jsem trošičku. Ona tak totiž skutečně vypadala. Uvelebila se v mé posteli, zatímco já si ustlal ve spacáku na podlaze. Nějakou dobu jsme si ještě povídali. Poté nás přemohla únava, a tak jsme si popřáli dobrou noc. Nemohl jsem usnout. Tupě jsem zíral na strop a sledoval měnící se stíny, jak před domem projížděla auta.

„Spíš?“ ozval se vedle mě šepot.
„Ne.“
„Já taky nemůžu usnout, je tu zima.“
„Zima?“
„Doma mám péřovou duchnu a pod tou tvojí dečkou je mi chladno.“
Vysoukal jsem se ze spacáku a zavřel otevřenou vyhlídku.
„Teď to bude lepší,“ ujišťoval jsem jí a šel si zase lehnout.
„Nezahřál bys mě?“ zeptala se nesměle. Nebudu zastírat, že jsem na tuhle otázku čekal jako na smilování. Nechtěl jsem ale dát najevo svojí touhu k ní přilehnout tak okatě. Začal jsem se na oko vymlouvat.
„To přece nejde, co by tomu řekli naši?“

Hrál jsem vabank, ale případná výhra za to stála. Mlčela, asi přemýšlela, alespoň jsem v to doufal.
„Nemusí se to přece dozvědět?“ zkoušela to.
„Tak dobře, ale pšt!“ podlehl jsem rád jejímu vábení a vklouzl k ní pod peřinu. Otočila se a přitulila se mi do náručí. Objal jsem ji, přitiskl k sobě a zavřel oči. Nevím, jak dlouho jsem spal a kolik bylo hodin, ale v pokoji byla pořád tma. Probudil mě nenadálý pohyb pod peřinou.
Lenka sebou lehce vrtěla. Asi se jí něco zdá, pomyslel jsem si a znovu zavřel oči. Jak jsem se snažil znovu zabrat, opět sebou zavrtěla. Její rozkošná prdelka se třela o mé slabiny. S jistou nevolí jsem vzal na vědomí, že můj nabíječ na to reaguje a začíná se stavět do pohotovostní polohy. Cítil jsem se trapně. Opatrně jsem se kousek odsunul, abych se na ní tolik nelepil a neprozradil své vzrušení.

Co čert nechtěl, téměř okamžitě se ke mně znovu těsně přitulila. Začínal jsem panikařit. Další zavrtění. Moje chlouba se jí tiskla mezi půlky rozkošné prdelky. Překrásný pocit. Další její lehké zavrtění a moje další odsunutí. Opět marné. Začínal jsem ji podezírat, že nespí a mučí mě cíleně. Navíc jsem už neměl kam couvat. Odhodlal jsem se k menšímu testu. Opatrně jsem přesunul ruku, objímající její tělo, výše. Dlaní jsem nahmatal horní z jejích prsů a jemně ho promnul. Nic. Jen se znovu zavrtěla a ještě víc se přitiskla na můj klín.
„Chceš si hrát?“ pomyslel jsem si. Znovu jsem promnul její pevnou kozičku a prsty stiskl trčící bradavku. „Hmm,“ zakňučela.
„Mám tě!“ blesklo mi hlavou. Sklonil jsem se nad její hlavu a rty začal žužlat ušní lalůček.
„Hmm.“
„Já vím, že nespíš, potvůrko,“ šeptal jsem jí do ouška.

Otočila hlavu a podívala se mi do očí. Naše rty se setkaly. Zmítali jsme se ve vášnivém polibku. Moje ruce mezitím prozkoumávaly její tělo. Ani její ručky nezahálely a zahájily průzkum mých trenek. Zkušeně kroužila prstíky po mé chloubě. Hladila ho po celé délce, šimrala na špičce. Druhou ručkou zatím masírovala šourek. Já se věnoval jejím kouzelným kozičkám. Zkoumal jejich tvar a velikost. Do dlaní mi padly akorát. Lenka se mezitím pustila do honění mého kolíku. Šlo jí to náramně. Nezůstal jsem pozadu a přesunul pozornost na její kočičku. Nejprve nesmělé hlazení nadýchaných bochánků, následované nekompromisním útokem na klitoris. Přejížděl jsem po něm palcem hledajíc ten správný pohyb a rytmus.

Orientoval jsem se podle Lenčiných tlumených vzdechů. Nakonec jsem našel správný klíč k rozkoši. V odpověď zrychlila svojí práci rukou. Tělo se jí třáslo slastí. Ve snaze dopřát jí této pochutiny co nejvíce, vnikl jsem prsty na okraj její jeskyňky a počal pomalu zasouvat. Zrychleně dýchala, prohýbala se v zádech jako kočka.
„Ahhh,“ vzepjala se, a pak se svalila na postel v orgasmické křeči. Ruku mi zalila vlhkost. Neznám nic hezčí než se dívat na dívčí tvář zkroucenou rozkoší. Za okamžik se uvolnila a začala vnímat okolí.

Teprve teď jsem si uvědomil její pevný, až bolestivý, stisk mého kolíku. Znovu rozehrála svůj pohyb rukou. Netrvalo dlouho a já si vydatně naškrobil spodky. Oddychoval jsem zhluboka vedle ní s blaženým úsměvem. Tohle byl zatím můj nekrásnější a nejsilnější erotický zážitek vůbec. A to už mám něco za sebou. Svoje asi sehrálo i to nezapomenutelné kouzlo okamžiku.

Tak začaly naše intimní hrátky, jež naplňovaly skoro každou příhodnou chvíli. Za čas se naše těla sehrála a dovádění nabralo nový rozměr. V tu chvíli jsem samozřejmě netušil, jaké společné zážitky nás ještě čekají.