Druhý den Ondra přemýšlel, co by vzal večer dědkům do hospody. Nakonec se nechal inspirovat včerejším výtvorem a rozhodl se spáchat slaný závin. Sice to znamenalo, že musel strávit celé odpoledne v kuchyni, ale to mu zase tolik nevadilo. Hanka na něj stejně neměla čas.
Při pečení na ni samozřejmě myslel, až z toho málem spálil svůj výtvor.
Smutně pohlédl na hodiny, rád by zašel za Hankou do hospody dřív, než otevře, ale s tím, co si vymyslel to vůbec nestíhal. Na druhou stranu alespoň nehrozilo, že by otevírali pozdě, nebo že by je někdo nachytal rovnou při činu.
Ondra se nachystal na večerní rande v hospodě. Pobral svůj výtvor a vyrazil za Hankou.
Štamgasti už seděli na svých místech, když Ondra otevřel dveře. Hanka ho zaregistrovala a usmála se na něj.
„Hele, a všimli jste si, jak nám Hanička poslední dobou pěkně září?“ ozvalo se od dědků.
„No jo, máš pravdu… ještě aby se nám tak do někoho zamilovala…“ přidal se druhý.
„A koukejme, kdo to přišel? Nazdar mladej, koukám, že něco neseš. Pojď si k nám kecnout. Haničko sluníčku, pivo tady pro mladýho, ať nesedí na suchu,“ halekal další.
Ondra si teda přisedl a vybalil, co upekl. Dědkové na to zpočátku trochu nedůvěřivě koukali, až se nakonec jeden z nich osmělil a odhodlal se to vyzkoušet. Tvářil se na to všelijak a ostatním se snažil vnutit myšlenku, že to za moc nestojí, ale ve chvíli, kdy sahal po dalším kousku, se přidali i ostatní. A za chvíli bylo kolem stolu slyšet jen pochvalné mlaskání a mručení.
„Hmm, hmm, dobré to máš…“ chválili jeden přes druhého Ondrovi jeho výtvor.
Ondřej se jen spokojeně usmíval, potěšený, že jeho improvizace chutná. Občas na sebe s Haničkou koukli a mrkli, obzvlášť když Hanka nesla ke stolu nějaké to tekuté občerstvení.
„Tak přeci jenom…“ pronesl jeden od stolu, když si všiml těch pohledů, „takže tady mladej nám pálí za Haničkou.“
„Jen je nech, vždyť jsou mladý,“ přidal se další.
„Jo a co když nám Haničku zbouchne, kdo nám tady bude nosit pivo.“
„Pravda, pravda… nebo by si jí mohl chtít někam odvést pryč.“
Ondra s Hankou se při těch řečech malinkou červenali.
„Ale co, nechte je, my jsme nebyli jiný. Navíc určitě nikdo z vás nechce, aby Hanička byla smutná a nešťastná… vždyť i to pivo chutná líp, když se na nás směje… A navíc je Ondra docela správnej. Takže lepší tady s Ondrou než s nějakým blbečkem.“
„Jo, to máš pravdu. Na tom něco bude,“ přitakávali ostatní, „Rozhodně lepší tady Ondra, co umí vařit a péct než nějakej hospodskej povaleč jako my.“
„Snad bys neměl zájem tady o Haničku, to by ti asi Mařka v důchoďáku neodpustila,“ rýpnul si jeden z nich do druhého.
„No jo, copak Mařka… A co ta tvoje Božka? Ta by ti Haničku tolerovala?“
„A není to jedno? Stejně by nás Hanička nechtěla. O důchod nás oberou mladý, nic už s náma není, tak co by s náma dělala? Ještě by nám za chvíli musela měnit plíny.“
„Ale pánové, vy jste přeci v nejlepších letech,“ pochválila Hanka, „však to znáte, ideální míry jsou 40–60–90. Devadesát let, šedesát miliónu na kontě a čtyřicítky horečky.“
„To je dobrý, to máme ještě naději,“ zasmáli se, „jen ty milióny na kontě nějak nejsou. A na těch devadesát si taky musíme ještě počkat.“
„Mluv za sebe,“ ozval se ten nejstarší, „k těm devadesáti mi moc nechybí, už příští rok. Horečku mám leda tak tady z Haničky a z Ondrovo dobrot.“
„No vidíte,“ vložil se do toho Ondra, „nevypadáte na to. Tak teď už jen ty milióny…“
„Na kontě jich fakt šedesát nemám. To bych musel mít hodně špatný den.“
„Ty jsi vtipálek. To jako, že jsi multimilionář?“
„Co myslíš?“
Všichni u stolu se rozesmáli.
Večer plynul v družné náladě. A najednou byl čas pro dědky, aby šli domů. Ondra si přisedl na bar k Hance, aby si mohli alespoň povídat ve chvílích volna. Hostů pozvolna ubývalo, až nakonec v hospodě osiřeli. Ondřej pomáhal Hance uklízet a pak se svezl na lavici ke stolu, podobně jako ten první večer. Pomalu dopíjel své poslední pivo a s úsměvem na tváři vzpomínal na jejich seznámení.
„Co se tak culíš?“ zeptala Hanička, když přišla k Ondrovu stolu.
„To nic, to jen vzpomínky.“
„A jaké vzpomínky?“ Než stihl Ondřej cokoli odpovědět, otočila se zády a požádala ho o pomoc s rozvázáním šňůrek od zástěry.
„Přesně tyhle,“ odpověděl Ondra polohlasem.
Zástěra skončila kdesi na zemi a Ondřej se tiskl k Haničce zezadu, rukama zajel pod triko a už jí v dlaních svíral vnady. Ona se k němu tiskla zadečkem a masírovala tak jeho tvrdolína. Ondrovy ruce opustily úkryt pod trikem. Uchopily Hanku za boky a přiměly jí se otočit. Vysadil ji na stůl. Hanka ho objala stehny kolem pasu, rukama kolem krku a vášnivě se líbali. Trika obou v mezičase určeném pro nádech napodobila zástěru. Pak už to šlo ráz na ráz. Hanka ležela na stole, sukni vykasanou a kalhotky kdesi na zemi, nohy vysoko zdvižené a roztažené. Ondrův ocas výhružně čněl do prostoru a neomylně směřoval do připravené štěrbiny. Jeden pohyb a proklál svou vyvolenou. Hanka se chvěla jako list ve větru, nabodnutá jako motýl na špendlíku. Ondra pevně stiskl její stehna a začal divoce přirážet. Jejich hekání se rozléhalo ztichlou hospodou. Hanička svírala v dlaních poskakující poprsí. Vyplněná kunda svírala péro, začátek i konec všeho, středobod vesmíru. Ondřejovo zuřivé mrdání, pevný stisk Hančiných stehen i čvachtání promáčené pičky je oba hnalo k vrcholu.
„Aaahhhh…“ zařval Ondra, jeho ocas, hluboko zanořený, sebou zacukal a vychrlil záplavu mrdky do hladové nadrženky.
Ocas změkl a vyklouzl ven, Ondřej znaveně odpadl na lavici, zatímco Hanka zjevně nedostatečně uspokojená si pohrávala s právě vycákanou jeskyňkou.
„Promiň,“ špitl Ondra, když konečně zvedl hlavu a všiml si rudých otisků svých prstů na Hančiných stehnech. Pak teprve zaznamenal, že Hanka se sama dodělává. Sklonil hlavu k jejímu klínu, nasál vůni jejich šťáv a přitiskl svá ústa na tekoucí studánku. V tu chvíli mu bylo jedno, že Hanka celý den běhala po place, že je plná jeho spermatu, hlavně že ji měl a mohl ji uspokojit. Poctivě vylizoval svou nadílku, projížděl jazykem brázdou mezi lapličkami, sál vykukující nalitý hrášek. Znovu a znovu dráždil Hanku a znovu a znovu ji přiváděl k vrcholu až se její sténání změnilo jen sípání a chrapot.
Pomohl jí se posadit a podal jí zbytek piva. Sklenici vyprázdnila jedním lokem.
Hanka se začala rozhlížet po rozházeném oblečení, přičemž se k Ondrovi otočila zády a v předklonu se opřela rukama o stůl. Ondrův pták, který opětovně povstal jako bájný Fénix, si neomylně našel cestu do Hančina lůna. Ta jen překvapeně vyhekla, ale po chvíli se poddala Ondrovým nájezdům. Držela jak háravá fena. Pevně svírala okraj stolu a nastavovala pozadí, jež se vlnilo v rytmu Ondrových ataků. Stůl vrzal a poskakoval po podlaze. Těla pleskala o sebe. Hanka se prohnula v zádech a z úst se jí vydral poslední táhlý vzdech rozkoše, po němž nadobro odpadla. Ondra ji soucitně nechal, vytáhl ocas a několika tahy se dohonil nad její rozkošnou prdelkou.
Sedl si na lavici a chvíli se kochal rozšklebenou pičkou a zacákaným zadečkem. Když nabral dostatek sil, posbíral rozházené oblečení a došel natočit ještě jedno pivo, aby občerstvil Hanku. Ta zvedla hlavu, když uslyšela klapnutí půllitru o dřevěnou desku stolu. Oči se jí rozzářily nad orosenou sklenicí. Chňapla po ní, jako by snad měla v nejbližší sekundě zmizet a hltavě pila, až jí to vytékalo koutky úst.
„Tys mi dal,“ konstatovala Hanka, jakmile byla schopná slova.
„Nevypadlo to, že se by se ti to nelíbilo.“
„Já si nestěžuju, to bylo konstatování.“
„To jsem rád. A omlouvám se za ty nohy, asi tam budeš mít pěkné modřiny.“
„Co?“
„Tvoje stehna, máš tam otisky mých prstů.“
„Neřeš, to schová sukně… a za to to stálo.“
Ondra se jen usmál a začal jí podávat jednotlivé kousky oblečení.
„Hmm, kalhotky asi ne, když se válely po zemi.“
„Pravda. To by nebylo nejlepší.“
„To asi ne.“
Dali do pořádku sebe i hospodu, otřeli stůl po jejich řádění a ruku v ruce se vydali na cestu domů. Jen Hanka šla poněkud ze široka podpíraná Ondrou.
„A to jsem si myslel, že si zopakujeme to, co jsme nezvládli dokončit první večer…“
„Hmm, nějak se ti to zvrhlo.“
„To teda. Nevěřil bych, že se v tobě skrývá taková dračice.“
„A to si ještě nezažil všechno… navíc za to stejně můžeš ty.“
„A to slibuješ nebo vyhrožuješ?“
„To si přeber, jak chceš, ale dneska už to rozhodně nebude.“
Nádherná povídka plna energie . Pozitivum povídky vidím v tom, že se nevěnuje pouze Ondrovi a Hance, ale i dění v hospodě,viz štamgasti Domova důchodců. Tím, že dnes nebyl v hospodě otec od Hanky , tak mohli štamgasti ochutnat slaný závin zdarma, jinak by jim ho určitě zpoplatnil 😁 Závěrečná milostná scéna je napsána tak dobře, že při čtení jsem byl asi vedle nich a ani si mě nevšimli 😁 Těšil jsem se na malou Petru a jejího dědy, tak doufám, že v dalším díle jim bude věnována aspoň malá pozornost . 100% díl
Díky za pozitivní hodnocení. Já už to asi ani jinak umět nebudu, sex bez příběhu by asi nebyl úplně ono.
Nejde do každého dílu nacpat Petrušku a dědu, je potřeba se někam posouvat a u toho si ještě něco užít, co ž s malým kazišukem není dost dobře možné. Ale neboj, další díl je rozepsaný a tam zase Petruška řádí.
Já to samozřejmě chápu, že dědu a malého kazišuka Petrušku nelze dát do každého dílu. To by se Ondra a Hanka ještě nyní drželi sotva za ruce a dali si sotva pusu 😁 Jenom jsem si vzpomněl na jeden komentář, kde někdo napsal, že ani nevnímal sexuální hrátky, ale zcela ho uchvátil děj kolem Petrušky. Vím, že je to příběh o nové lásce Hanky a důvěře k mužům a tak musí být děj aspoň trochu protkán erotikou a sexem . Jsem si samozřejmě vědom toho, že se zde publikují erotické povídky, ale škoda, že zde není nějaká podskupina , na… Číst vice »
Mně to prostě baví.
To jsem rád a těší mě to.
Moc hezké, vždycky se mi líbí, když v povídce k sexu vede něco víc, je v ní cit i vývoj vztahu. A to je přesně v tomto seriálu a hodnotím tedy virtuálními pěti hvězdami.
Bez toho okolo to ani neumím. Být to jen sex, tak rovnou můžeme jít čumět na porno a ne si číst povídky, co mají jitřit fantazii.
Moc krásné pokračování. Dědci byli uspokojeni jídlem a Ondra nakonec odměněn sexem, Jsem zvědav na pokračování asi to bude zajímavé podle slibu/výhružky na závěr.
Pokračování bude, jen se dostat k tomu psaní. Nebo spíš dostat se k psaní Patálie a ne něčeho jiného.
Přestaň nás už trápit. Kde je další slibovaný díl? Krásný příběh s uvěřitelným dějem.
22.9.2024 a 29.9.2024 jdou další díly na sklo.