Indiánská píseň lásky… ??? 🇨🇿

Malebným údolím, obklopeným z jedné strany vysokými skalisky a z druhé strany zalesněnými kopečky za nimiž se rozprostírala prérie plná živoucí potravy, protékal větší potok pramenící kdesi v dálce a po několika stovkách yardů se vlévající do velkého jezera.
Bylo to krásné místo pro život, a tak nebylo divu, že více než polovinu tohoto údolí zdobily desítky barevně pomalovaných teepee indiánského kmene Šukanů, kteří se zde rozhodli usídlit.

Stmívalo se. Noc docela rychle přebírala vládu nad slunečným dnem. Pro Indiány to bylo znamením, že je čas jít spát, případně rozjímat či se milovat. Tábor osiřel, jen uprostřed u skomírajícího ohýnku seděl starý, asi šedesátiletý, Indián. Vzpřímený, s hlavou hrdě vztyčenou hleděl na průsmyk mezi skalisky a kopci, jediného to přístupu do jejich osady.

Z vedle stojícího teepee vyšla žena. Evidentně o dost mladší než hloubající Indián, tak kolem čtyřicítky. Došla k němu a položila mu ruku na rameno.
„Poď už spát, Splihlý péro. Nastal čas,“ řekla tiše.

Splihlý péro seděl mlčky dál.
„Tak se mi zdá, že tě něco trápí,“ nedala se žena odbýt. „Svěř se Vyčvachtaný díře, svěř. Vždycky ti přece dobře poradila.“
„To jo,“ zabručel staroch. „Dělá mi starost ten náš kluk. Přemejšlím nad tím, jestli je takovej bizon anebo má prostě jenom smůlu.“
„Co máš na mysli, Splihlý péro?“ projevila zájem Vyčvachtaná díra.
„Přeci ty jeho ženský. Tak si to vem. Sotva se dočkal dospělosti, hned uháněl k nejbližšímu kmenu Jebačů, aby si u nich vybral ženskou. Přitáhl si Rozměrnou díru v domnění, že když má velký péro, a podle toho se tak menuje, tak že to bude akorát. Jenže když ho do ní poprvé vrazil, zjistil, že v ní plandá jak prapor ve větru. Pak za mnou přišel, co s tím. Vrátit ji nemoh, protože by ji kmen nepřijal. Tak sem mu poradil, ať zajde za Tlustým pérem, aby si ji prubnul. Poslech mě a Tlustý péro mu dodneška děkuje, že má konečně ženskou do který se vejde, protože před ní ho všecky ženský odmítaly, že by je roztrh.
Tak se náš mladej vydal jinam. K Jebačům už nemoh, tak se vypravil k Šoustačům. Přived si Úzkou díru a zase padla kosa na kámen. Měla ji tak těsnou, že trvalo dobu než se do ní vůbec dostal a vona přitom ječela, že ji to bolí. Ale tentokrát si věděl rady sám. Rovnou ji zaved za Zakrslým pérem, ten na ni hned vlít, a když Velký péro viděl, jak jim to pasuje, tiše se vytratil a už přemejšlel nad tím, kam se vypraví tentokrát.

Nakonec se vydal k nejvzdálenějšímu kmeni Mrdačů. Byl přesvědčenej, že když vážil tak dlouhou cestu, určitě se mu dostane ideální ženský. Navíc byl tento kmen široko daleko známej svou nezřízenou sexualitou. Když jim řek proč přišel, nabídli mu tři mladý Indiánky. Zpívající díru, Zmírající díru a Hlubokou díru.
První dvě byly prej docela hezký, ale takový jako nedomrlý. Zato ho zaujala Hluboká díra. Dokonce snad ještě hezčí než předchozí dvě. Důkladně si ji prohlíd. Byla vysoká jako von, měla velký vemena a širokou prdel, tak ji po ní poplácal a řek, že ji bere.
Tak si ji přived a doufal, že tentokrát to vyjde. No, pasoval do ní pěkně, vo tom žádná, ale vona furt ječela, že chce hloub. Tak jí řek, že dál už to nejde, že je v ní až po koule. Prej, kdyby ho měl vo palec delší, že by to bylo akorát, brblala. Umlčel ji tím, že nikdo v kmeni ho nemá delšího než von a že si musí zvyknout, protože vrátit ji nemůže a nikdo vhodnější tady není.

No, co se dalo dělat. Furt mu ale vrtalo hlavou, jestli by nebylo dobrý, kdyby ještě někde zkusil štěstí. Mít dvě ženský u nás není zakázaný. Konečně je tady pár bojovníků, který maj dvě, tak proč by nemoh mít taky, že jo. Koneckonců, je to vynikající lovec, vždyť se stará o živobytí pro celej kmen a ty dvě ženský uživí levou zadní.

Po zvážení všech pro a proti rozhod. Zamířil si to k nejvzdálenějšímu kmeni, ke kmeni Prcačů. Ti byli známí především tím, že měli ty nejkrásnější Indiánky široko daleko a docela s nimi šetřili. Trvalo proto celej půlden, než Prcače přesvědčil, aby mu vůbec některou ukázali.
Nakonec mu přivedli mladičkou Indiánku, že prej zrovna dosáhla dospělosti a jinou mu nabídnout nemůžou. Nezbylo mu než ji vzít s sebou, aby kmen neurazil. Cestou se jí zeptal, jak se menuje. Prej Ucpaná díra. Když se jí voptal, proč se tak divně menuje, tak prej proto, že ještě neměla chlapa. V duchu si pomyslel, že to teda asi bude zábava. A taky že byla.

Hned jak přijeli zapadli do teepee a v mžiku na ni vlítnul. Jenže ouha! Zapadnul do ní sotva na palec a nemoh dál. Snažil se tu její překážku prorazit, ale čím víc na to tlačil, tím víc se mu péro jen vohejbalo. No, neuspěl. Ani podruhý, ani potřetí. Už si s tím nevěděl rady, ani kámoši ne, tak s tím přišel za mnou, za mejma zkušenostma. Jenže já mu neporadil, leda jen to, aby ji vyhnal a sehnal si jinou, neucpanou.“

Splihlý péro domluvil a na znamení toho si hluboce povzdechl.

Vyčvachtaná díra se zamyslela a pak řekla.
„Myslím, že ještě jedna možnost by byla. Tvůj pokrevní bratr Starej kokot má syna Mladýho kokota. Slyšela sem, že má péro rovný a tvrdý jako hlaveň pušky. Třeba by se mu povedlo Ucpaný díře prostřelit díru. Dej vědět Starýmu kokotovi ať vyšle Mladýho kokota k nám. Pokud vím, momentálně působí asi dva dny cesty v pevnůstce Bílá kopretina, kde jim úspěšně rozmlouvá úmysl na nás útočit. Dokonce, aby otupil tuhle jejich snahu, tak aby se vojáci nenudili, zajistil jim vybavení bordelu U nadržené Mary, do kterýho sehnal desítky ženštin všech barev a odstínů, aby si každej moh vybrat podle svýho gusta. Jestli je mladej tak šikovnej jako starej, moh by uspět.“
Splihlý péro mlčel, aby to vypadalo, jakože přemýšlí.
„No, zkusit by se to mohlo,“ řekl nakonec. „Hned zejtra mu pošlu rekomando, aby ho co nejdřív poslal. A teď dem spát.“

Postavil se, vzal Vyčvachtanou díru za ruku a společně vklouzli do teepee, kde se okamžitě uložil ke spánku. Na víc se, chudák stará, už nezmohl. Vyčvachtaná díra s těžkým povzdechem přilehla k němu. Jen vědomí, že o protažení díry může požádat kteréhokoliv soukmenovce který jí rád vyhoví, mírnila její smutek nad jeho neschopností. Věděla, že mu to nebude vadit.

Hned za rozbřesku se Splihlý péro i Vyčvachtaná díra vydali do lesa nasbírat dostatečné množství vhodného paliva na signální oheň. Zrovna vyšlo slunce a oznamovalo, že bude nádherný den. Oba v pohodě nasbírali tolik dříví, kolik jen unesli a s funěním je vynesli po krkolomné stezce na nejvyšší skalisko.
V tu dobu již slunce stálo vysoko nad jejich hlavami, a tak se rozhodli, že je čas na posilnění. Sešli dolů a Vyčvachtaná díra opekla kus stehna z losa, kterého Dlouhý péro den předtím ulovil.

Po dobrém jídle si Splihlý péro na chvilku dáchnul. Vyčvachtaná díra ho však nenechala dlouho chrnět. Už po dvaceti minutách do něj drncla, že je čas poslat zprávu. Splihlý péro tedy s bručením vstal, nenápadně uzmul plácačku na mouchy a vydal se na skalisko.
Když dorazil na vrchol, liboval si, jaké je krásné bezvětří i tam nahoře, a tudíž poslat zprávu bude hotová brnkačka.
Rozdělal oheň a přikládal na něj vhodné kusy dřeva, aby dosáhl co největšího a nejtmavšího kouře. Jakmile toho docílil, popadl plácačku na mouchy a mával jí nad ohništěm v rytmu Morseovy abecedy, aby krátkými a dlouhými obláčky kouře odeslal spěšnou zprávu Starému kokotovi. Pak obešel hlídky a nakázal jim, aby mu dali okamžitě vědět až uvidí odpověď.
Poté se s pocitem dobře vykonané práce spokojeně vydal dolů, aby si konečně mohl sednout před teepee a čumět do blba, než mu Vyčvachtaná díra nabídne večeři.

Odpovědi se dočkal až druhého dne večer. Starej kokot mu sděloval, že Mladej kokot již vyrazil na cestu a bude tam za dva dny. Spokojeně si zamnul ruce a šel tu zprávu sdělit synovi. Přišel za ním v okamžiku, kdy se opět marně pokoušel prorazit Ucpanou díru. Dlouhý péro pozorně zprávu vyslechl a jen si povzdychl: „Už aby tady byl.“ Pak dál neúnavně pokračoval ve své bezvýsledné snaze.

V den příjezdu Mladýho kokota seděl Splihlý péro před svým teepee a vytrvale sledoval průsmyk mezi kopci a skalisky, kdy se objeví. Bylo pošmourno, ale nepršelo. Den se táhl jak sopel u nosu, až to bylo k nevydržení.
Po hodině vždy udělal několik koleček kolem teepee, aby nepřirostl ke kládě, na které seděl. Po celou dobu, co čekal, nic nejedl. Až v pozdním večeru zahlédl v průsmyku obláček zdviženého prachu, a brzy na to i jezdce na koni. Netrvalo dlouho a jezdec smykem zastavil oře u jeho teepee.

Splihlý péro vstal.
„Buď vítanej, Mladej kokote. Jsem potěšenej tvojí přítomností. Poď dovnitř, ať ti řeknu proč sem tě tak naléhavě zval.“
„Díky za přivítání, Splihlý péro,“ odvětil Mladej kokot, „ale sem unavenej. Nech to na ráno. Teď bych se jen rád napil a šel si lehnout abych si vodpočinul.“
„Jo, to chápu,“ přikývnul Spihlý péro. „Ale třeba by ses moh ještě před tím potěšit s Vyčvachtanou dírou.“
„To jistě rád,“ opáčil Mladej kokot, „ale ne teď. Dva dny sem neslez z koně, prdel mám jak deset naklepanejch řízků a ještě zapařený koule. To by si nic neužila ani vona ani já.“

Splihlý péro uznal jeho důvody, i dal mu napít a ukázal místo, kde si může lehnout. Mladej kokot tam sebou mrsknul, přetočil se na břicho a v momentě chrápal jako ruský bohatýr. Splihlý péro kývnul na Vyčvachtanou díru, ta se okamžitě svlékla, přilehla ke spícímu tělu a oba přikryla teplou houní.

Když se Mladej kokot ráno probudil, okamžitě zjistil, že nespal sám.
„No teda, Vyčvachtaná díro! To je ale milý překvapení! Pořád máš tak krásný cecky jako před dvěma rokama?“ zvolal nadšeně a hned se jí vrhnul po kozách. „No jo, no jo, furt krásný. A co tvoje díra? Pořád provozuschopná?“ Hmátnul jí mezi stehna. „Tečeš teda parádně. To se určitě hodně těšíš, až ti ji protáhnu, že jo?“
„Vo tom nepochybuj,“ hlesla.
„Tak mně rychle stáhni kalhoty a dem na to.“

Měl je dole snad dřív, než to dořekl. Vyčvachtaná díra se rozplacatila s roztaženýma nohama a s chtivým výrazem ve tváři. Vůbec jí nevadilo, že se mezitím Splihlý péro probudil a čuměl na ně jako vyděšený skunk. Ale Mladej kokot na to nebral ohledy. Napíchl se do ní až hekla a začal divoce přirážet. Měl velkou výdrž a ona byla notně nadržená, takže se stačila dvakrát udělat, a když pak do ní začal stříkat, zavyla jako kojot a udělala se potřetí.

„Musím říct, že seš pořád extra třída,“ s uspokojením ji Mladej kokot pochválil a svalil se vedle ní.
„Taky bych řekla, že takovýho mrdálistu jako seš ty aby jeden pohledal,“ oplatila mu jeho uznání a lehce se podrbala v houštině pod břichem.
„A co kdybys takhle udělala něco k jídlu,“ neudržel se staroch, neboť mu při té předváděčce vyhládlo.
„No, ještě žes mně to připomněl. Mladej kokot potřebuje nabrat sílu,“ vyjekla Vyčvachtaná díra, a tak jak byla vyskočila a pustila se do kuchtění.

Běhen likvidace pokrmu ze zbytků losa seznámil útržkovitě Splihlý péro Mladýho kokota s problémem zvaným Ucpaná díra. Ten pozorně naslouchal a když dojedli, prohlásil:
„Tak abysme se na to zašli kouknout, ne?“

Jak vidno, neztrácel čas. Při odchodu nabádala Vyčvachtaná díra Splihlý péro, aby Velkýmu péru nařídil, aby něco ulovil, že už došly zásoby. Stařík přikývl a už se hnal i s hostem k teepee Velkýho péra.
Přišli zrovna v nejlepším, když se Velký péro opětovně zuřivě snažil Ucpanou díru udolat.
„Hej, synu, slez a udělej místo Mladýmu kokotovi. Přišel ti pomoct,“ zvolal Splihlý péro tak silně, že Velký péro leknutím nadskočil a zpátky se už neptrefil. Koneckonců, stejně by z ní musel slézt, takže to až tak moc nevadilo.

„Tak, Mladej kokote, do toho!“ vyzval ho staroch.
„Tak jo. Ale všichni vypadněte ven, nemoh bych se soustředit. Velkej může jít lovit a ty domů. Zpátky trefím,“ prohlásil velice důrazně a čekal, až budou všichni venku.

Když konečně osaměl s Ucpanou dírou, bedlivě si prohlédl tu zdánlivě křehkou dívenku, ležící před ním na zasemeněné houni. Odložil svůj traperský oblek.
„No nevím, jestli to vydržíš,“ zapochyboval o ní.
„Pff,“ odfrkla si, „bez obav. Už sem tady něco zažila.“

Viděl, že je připravená k zásunu, a protože on byl, tak neváhal a skočil. Tvrdě ho do ní vrazil a v tu ránu tvrdě narazil, že byl zase hned venku. Tvář se mu zkroutila do spirály.
„Do prdele, to tam máš vocelovej pancíř, nebo co?“ zařval vztekle.
„Co já vím? Já se tam nekoukala,“ odvětila ledabyle a posměšně Mladýho kokota pozorovala. Ten nad ní jen stál, čuměl jí do rozkroku a přemýšlel co s tím.
„No,“ řekl nakonec, „zdá se, že po tý namáhavý cestě ještě nejsem ve formě (nemohl přece přiznat, že ho Vyčvachtaná díra utahala). Pudu teda vodpočívat a zejtra přídu hned zrána a to teprve poznáš, zač je toho loket,“ kasal si triko.
Oblékl se, a aniž jí věnoval jediný pohled, odešel.

Samozřejmě po svém návratu ke Splihlýmu péru musel podat hlášení. Byl tam už i Dlouhý péro, který mezitím stačil ulovit alespoň malého caribou. Pokývali hlavou, jakože to čekali a že snad zítřejší den bude přece jen úspěšnější.
Když pak šli večer spát, byla Vyčvachtaná díra zklamaná, že ji odmítl protáhnout, ale uznala, že potřebuje zachovat sílu na odblanění Ucpané díry.

Ráno si Mladej kokot trošinku přispal, ale i tak bylo docela časně, když se vydal k teepee Dlouhýho péra. Vešel bez zaklepání dovnitř a zjistil, že ten už je na dalším lovu, ale stačil ještě ženuščinu díru připravit na další pokus, což kvitoval s povděkem. Rychle se svlékl a se vztyčeným pérem si to namířil k díře.

Tentokrát byl opatrnější. Pomalu ho vsunul dovnitř dokud nenarazil na překážku. Začal na ni zvolna tlačit víc a víc, až tlak, který vyvinul, s rachotem druhou stranou vyšel ven. Pomyslel si, že asi tudy cesta nepovede. Započal se tedy v daném minimálním prostoru pohybovat, při čemž zjistil, že to není zase tak špatné, jak by si býval představoval. Chytil Ucpanou díru za kozy a zrychlil. Po necelé půlhodině zaznamenal nárůst energie. Když explodoval, zároveň prudce a silně přirazil. Ucpaná díra zařvala a on se do ní doslova propadl.
„No vida, ne protlačit, prostřelit tě chtělo,“ řekl s uspokojením a svalil se vedle ní.
„Tý vogo, to byla síla,“ vydechla Ucpaná díra a natočila se k Mladýmu kokotovi. „Doufám, že mě ještě pořádně protáhneš než v poledne příde Velký péro.“
Slíbil ji to.

Ucpaná díra se nemohla dočkat a neustále na Mladýho kokota dorážela, kdy už bude moct.
„Dočkej času, jako husa klasu,“ brzdil její chtivost. „A jestli to chceš urychlit, pohraj si s ním.“
„Jak?“
„Jak tě napadne. Akorát na koule mi nesahej, to by mohlo bolet.“

Poté, co ji o něco později uspokojil, oblékl se a uprostřed dopoledne se vydal ke Splihlýmu péru sdělit výsledek. Táhl se za ním houf Indiánů a Indiánek, zvědavých, jak dopadl. Nakonec, čelem k masám, oznámil že uspěl.

Propuklo všeobecné veselí. Všichni jásali. I popadli Mladýho kokota za ruce a za nohy, vyhazovali ho do výšky a na závěr ještě dostal hobla. Splihlý péro nařídil Velkýmu péru ať maže co mu nohy stačí honem ulovit bizona, aby se večer mohla udělat pořádná žranice. Ten si rychle vybral deset nejsilnějších mladíků a vyrazil s nimi na lov. Byli rychlí. Už odpoledne se ulovený bizon připravoval ke konzumaci.

Večer pak oslavy nebraly konce. Mladej kokot a Ucpaná díra seděli vedle sebe jako kdyby k sobě patřili. Kmenová rada hned v začátku uvedla slavnostně Mladýho kokota do kmenové Síně slávy a navíc jednohlasně rozhodla, že Ucpaná díra se od tohoto okamžiku bude jmenovat Vodevřená díra a nikdy jinak. Té zářily očička jako dvě lampičky a nemohla se od Mladýho kokota odtrhnout.

No, žranice to byla veliká, ale všechno má svůj konec. Nějak kolem půlnoci se všichni s plnými břichy v poklidu rozešli, uhasili ohniště a zalezli do svých teepee.
I Mladej kokot se chystal ke spánku, ještě předtím však oznámil Splihlýmu péru, že se hned za úsvitu míní dát na zpáteční cestu. Pak vklouzl pod teplou houni a okamžitě usnul. Zklamaná Vyčvachtaná díra, která předpokládala že ji ještě před spaním uspokojí, se vecpala k němu a doufala, že jí ráno na rozloučenou, ještě než odjede, pořádně protáhne díru.

Ráno se probudila dřív než on. Jakmile nabyla vědomí, hbitě mu sáhla mezi nohy, aby neměl pochybnosti o tom, čeho si po něm žádá. Probral se ve chvíli, kdy mu péro, díky zručnosti její ruky, už pevně stálo. Okamžitě věděl která bije a pochybnosti neměl. Roztáhl jí nohy, překulil se na ni a tvrdě přirazil až hekla. Bušil do ní jak barový pianista do piána dokud se neudělala, a nějakou tu chvíli po ní i on sám. Spokojeně se odvalil, ale ihned vstal, že se musí nachystat.

Byl už jasný den, když se konečně vyhrabal z teepee, a vzápětí zůstal překvapeně stát. Hned od vchodu se táhla dlouhá fronta mladých Indiánek, sem tam proložená i několika staršími.
„Co je? Co se děje?“ vykřikl podrážděně.
„Co by bylo,“ ozvala se první v řadě. „Všechny chcem protáhnout díru takovým borcem, jako seš ty.“
„Ale já vodjíždím,“ namítnul odhodlaně.
„Ale jó, jistě, až nám to všem uděláš, tak si pak jeď kam chceš,“ odvětila nesmlouvavě první.
Ostatní mlčky přikyvovaly.

Otočil se a vlezl zpátky do teepee, kde Splihlýmu péru sdělil, co má za problém.
„Jó, chlapče, tak to máš smůlu. Ty holky sou tak tvrdohlavý, že když jim po dobrým nevyhovíš, tak se na tebe všechny najednou sesypou a roztrhaj tě na kusy. Radil bych ti tady ještě pár dní pobejt a uspokojit všechny, jinak budeš mít neskonalý potíže a moh bys i umřít.“
„Tak to ti mockrát děkuju,“ pronesl Mladej kokot otráveně a znovu vyšel ven.

„Tak dobře, ať je po vašem,“ řekl a snažil se přitom spočítat, kolik dní mu to asi zabere.
„Ty,“ ukázal na první, „jak se menuješ?“
„Rozšafná díra.“
„A ty?“ zeptal se druhé.
„Vrtivá díra.“
„Dobře. Tak teď vy dvě a vostatní se domluvěj a budou chodit po dvou každej den. Víc ne. Je vám to jasný?!“
Odpovědí mu bylo horlivé přikyvování.

„Ale mě musíš vzít dneska!“ ozvalo se nečekaně průbojně asi z pátého místa řady.
„A proč bych měl?“ opáčil Mladej kokot.
„Protože mám zejtra dostat krámy a kdoví, jestli by se na mě pak dostalo.“
„Jak se menuješ?“
„Vřískající díra.“
„Ééééé, no to bude asi potěšení. No tak poď, když seš na tom takhle,“ řekl rezignovaně a otevřel vstup do teepee.
„Ještě moment,“ ozvala se Rozšafná díra a obrátila se na čekající děvy. „Každá z těch, co budou uvnitř, musí po skončení protahování vyjít ven nahá a postříkaná, aby každej viděl, že našeho hrdinu uspokojila. Posaďte se vokolo a čekejte na vejsledky.“

Ještě jednou obhlédla své kámošky, jestli jí rozuměly, a pak se spokojeně otočila a se třemi ostatními účastníky nastávajícího zápolení vlezla do teepee, odkud okamžitě vystřelil Splihlý péro i s Vyčvachtanou dírou, neboť nechtěli být svědky bouřlivých vášní, které tam určitě vypuknou.

Rozšafná díra si nenechala ujít prvenství. Briskně se svlékla, mrskla sebou na rohož a roztáhla stehna, očekávajíc hrdinův útok. Vrazil ho do ní jako kudlu do prasete až vyjekla, a pak už jen čuměla co se to s ní děje. Byla to prachsprostá mrdačka na kterou nebyla zvyklá, ale nakonec se jí svým způsobem líbila. Když ji v závěru vyzdobil semenem, vstala a vyšla ven. Vzápětí se ozval potlesk, výkřiky a pískot jako výraz obdivu k ní.

Jako druhá přišla na řadu Vrtivá díra. Rezolutně mu nařídila, aby si lehnul a naskočila na něj. Teď zase pro změnu zíral on. Vrtivá díra dělala svému jménu víc než jen čest. Vrtěla sebou do všech myslitelných stran, zachovávajíc přitom pravidelný pohyb nahoru a dolů. Díky tomu byl Mladej kokot brzy na vrcholu, avšak stačil zavčas zařvat, že už bude. Vmžiku sebou mrskla vedle a ručně mu vystříkala péro na svá vemena.
„Tak co? Jaký to bylo?“ chtěla honem vědět.
„Ani to neumím říct. Kde ses to naučila?“ zachraptěl odpověď.
„Ále, byla sem na stáži v bordelu,“ řekla cudně a honem vypadla ven.
Dostalo se jí stejného přivírání jako předtím Rozšafné díře.

Vřískajíví díra se nemohla dočkat, až Mladej kokot bude znovu při síle. Ani jí nemusel říkat co má dělat. Vzala si ho do práce a během necelé půlhodiny si ho už cpala dovnitř dřív, než ho měl zcela uschopněného. Chvíli tedy setrval jen tak, aby dozrál, a pak se do ní pustil.
V ten okamžik začala vřískat, jako by ji na nože bral. Zprvu ten vřískot Mladej kokot nevnímal, protože se soustředil, jak nejlíp ji tu díru protáhnout, ale pak mu ten kravál přece jenom do uší proniknul a velice brzy mu začal jít na nervy.

Zařval na ni ať drží hubu. Neposlechla. Zařval na ni znovu, a když ani tehdy neposlechla, vytáhl ho z díry a vrazil jí ho do pusy až se zajíkla. Překvapením vytřeštila oči a pak… pak s jakýmsi vrozeným talentem mu ho automaticky začala kouřit. Mladej kokot jen slastí přivíral oči. Zato Vřískající díra je vytřeštila v okamžiku, kdy vyšplíchnul. Spolkla to ani nevěděla jak, ba i tu druhou dávku. Ty další už pak zaměřil mezi koziska, aby byla také označkovaná.

„Teda, musím říct, že takhle mě ještě žádná péro nevyhulila,“ pochválil ji. „Jak to, že to tak umíš?“ zeptal se a zvedal přitom zadek, aby jí udělal prostor.
„Já nevím. To šlo tak nějak samo. Vůbec sem netušila, že něco takovýho je možný,“ breptala rozpačitě a snažila se vstát.
„No jo. Tak už běž. Běž se pochlubit,“ vybídl ji.
Poplácaj ji po prdelce a popostrčil k východu.

Když vyšla ven, ozvalo se bučení. „Moc toho na sobě nemáš,“ zkonstatovala Zírající díra.
„No, zvenku ne,“ přitakala Vřískající díra, „zato uvnitř toho mám tolik, že sem po snídani,“ dodala a pohladila si přitom břicho.
Její prohlášení vyvolalo všeobecný údiv, a tak musela celému shromáždění dopodrobna vyprávět, jak k tomu došlo.

Na druhý den Mladýho kokota navštívily Šklebivá díra a Zívající díra. Další den pak Promaštěná díra a Uchechtaná díra. A tak to šlo den za dnem, dokud se nevystřídaly všechny. Celé dva týdny to trvalo.

Když měl Mladej kokot konečně po fajruntě, dva dny odpočíval. Potom však nedal jinak, než že se musí vydat na cestu.
Vyčvachtaná díra mu na to putování nachystala nějaké ty potraviny, převážně sušené, a také velkou čutoru s čerstvou vodou z místního potoka. Ráno mu pak stačilo jen za rozbřesku vstát a vyrazit na dalekou pouť. Ještě dříve se však musel rozloučit. Naklonil se ke Splihlýmu péru a důvěrně mu sděloval, že si sice není jistý, ale že je možné, že při tom množství chtivých Indiánek sem tam nechtíc ukápnul.
„Z toho si nic nedělej,“ chlácholil ho Splihlý péro. „My se vo tvý parchanty postaráme jako vo svý vlastní. To ti slibuju.“
Mladej kokot na něj vděčně pohlédl, vyhoupl se do sedla a vydal se na cestu. Neohlédl se, přestože věděl, že se za ním Splihlý péro dívá a Vyčvachtaná díra mu mává šátečkem.

Už byl skoro u průsmyku, jediné to cesty spojující kmen Šukanů se světem, když za sebou zaslechl dusot kopyt. Zastavil se. Ohlédl se a uviděl, jak se k němu tryskem blíží kůň s Vodevřenou dírou v sedle. Zastavila smykem těsně u něj.
„Jedu s tebou,“ řekla zarputile, aby bylo jasné, že to myslí vážně.
„Proč?“ zeptal se tupě Mladej kokot.
„Až když na mě vlez Velký péro sem si uvědomila, žes to byl ty, kdo mě vodevřel, a že teda musím patřit jen a jen tobě. Budu ti vařit, budu ti prát, budu tě hladit a vobčas i srát, ale budu s tebou furt až do skonání věků. A basta!“

A bylo vymalováno.