Intermezzo 07

Předpokládaná trojka se sice smrskla na obyčejnou klasiku, ale nakonec byli oba spokojení.

„Ahoj, pojď dál,“ přivítala mě Zdena s úsměvem, ke kterému vzápětí přidala i polibek na tvář. „Mirek není doma a ani se dnes nevrátí, ale foťák tu máš připravenej, takže se nemusíš bát, že bys domů odjel s prázdnou.“

Zatvářil jsem se udiveně.
„Vždyť mi včera psal, ať dneska přijedu?“
„Musel zůstat v Praze,“ vysvětlovala Zdena, „a vrátí se až zítra v poledne. Ale snad se mě nebojíš?“ uculila se koketně. Nebál jsem se určitě, ale… přišla mi otevřít jen v lehkém, poloprůsvitném župánku, a z pohledu na ni se mi „zamlžily brejle“ jak tomu říkám já… hlavou mi bleskla vzpomínka, jak jsem nedávno laskal její kůzlata a ona držela na oplátku v ruce mého tvrdého ptáka…
„Nebojím,“ odvětil jsem s úsměvem, „však už se spolu trochu známe, ne?“ mrknul jsem na ni šibalsky. Po druhém panáku Finlandie jsem nicméně zjistil, že moje myšlenky se pomalu stáčejí od koupě foťáku někam úplně jinam, obzvlášť když si Zdena poposedla na sedačce blíž ke mně, župánek se jí trochu rozevřel a odhalil mi tak hezký výhled na její dlouhé, štíhlé nohy.

„Hele, Zdeni, tohle mi nedělej,“ zaprotestoval jsem, „dva panáky vodky a tenhle výhled, to je pro mě docela smrtící kombinace.“
„Tak si dej ještě třetího – do té třetí nohy,“ usmála se na mě a dala si nohu přes nohu, čímž se župánek rozevřel ještě trochu víc.
„Hele, říkala ti Martina, co se dělo u vás v koupelně?“
Zpozorněl jsem. Jednak mi Martina nic neříkala, jednak jsem byl zvědavej, co se tam vůbec v této sestavě dít mohlo.
„Neříkala. Copak?“
„No…“ zasekla se trochu Zdena, ale hlt finského povzbuzovače jí evidentně dodal kuráž. „Přemluvila mě, abych se na ni vyčůrala, a pak mě krásně vylízala…“

Nebyl jsem schopen slova.

„Cože?“ vyrazil jsem ze sebe teprve po chvíli.
„Zlobíš se?“ zeptala se Zdena, se sklopenýma očima téměř provinile.
„Ne…“ vypadlo ze mě po chvíli, než jsem tuto informaci vydýchal, „nebo možná zlobím, ale jen na to, že jste mě k tomu nezavolaly…. něco takovýho bych moc rád viděl na vlastní oči…“
„Byl tam i Mirek,“ řekla jakoby omluvně Zdena, „a já nevím, jestli by se mu zrovna tohle líbilo. Ale ty to máš rád, viď?“

Panák „do čtvrté nohy“ ze mě definitivně shodil poslední zábrany. Aniž bych tušil, co všechno Martina Zdeně vykecala, pustil jsem se naprosto otevřeně do líčení našich občasných sexuálních výletů za hranice všedních dní. Zdena poslouchala, občas se lehce začervenala, ale vůbec nevypadala, že by ji moje vyprávění nějak pohoršovalo, spíš naopak.

„Teda, Michale, tohle bych do vás nikdy neřekla. Ale je to fajn, když si umíte takhle zpestřit život.“
„Můžete taky,“ pokrčil jsem rameny, „a už jste vlastně i začali,“ usmál jsem se na ni spiklenecky.
„Jenže on Mirek na tohle moc není,“ povzdechla si Zdena. „Já bych někdy taky chtěla vyzkoušet všelicos, ale abych si o to řekla sama, to mi je trapný…“
Pokývl jsem hlavou a v duchu přemýšlel. Mirek mi totiž před časem naznačil víceméně to samé, ale v opačném gardu – tedy že on by rád, ale „Zdenka na to není“.
Být psychologem, pronesl bych v tuto chvíli asi něco o potřebě lepší a důvěrnější partnerské komunikace, ale jelikož nejsem žádný cvokař, nýbrž naprosto obyčejný chlap, jemuž se při pohledu do Zdenina výstřihu staví bojovník do pozoru, vydal jsem se oklikou na zteč.

„Tak schválně – řekni mi… co bys třeba ty ráda zažila?“
Začervenala se.
„Já nevím, já se trochu stydím…“ vypadlo z ní po chvilce. „Víš co? Řekni, co bys rád ty a pak řeknu já.“
Tady už nebylo co řešit. Cítil jsem, jak se mě pomalu zmocňuje touha po ní, po jejím těle…
„Tebe, Zdeni,“ řekl jsem s pohledem upřeným do jejich očí. „Ale to ty přece víš…“
Volnou rukou jsem ji vzal okolo pasu a přivinul k sobě. Jen lehce zaváhala, ale pak mě objala kolem krku a její lehce pootevřené rty si přímo říkaly o polibek. V příštím okamžiku jsem jí už líbal na ústa, do vlasů, na krk i na ouška. Přes tenkou látku župánku jsem cítil její horké, pružné tělo, které se ke mně tisklo. Mazlili jsme se a líbali stále oblečení, než jsem jí po chvíli rozvázal pásek a mé dlaně nedočkavě vklouzly pod látku. Byla pod župánkem zcela nahá a já cítil jen silnou touhu se s ní pomilovat.

Župánek v příštím okamžiku volně sklouzl z jejích ramen, zatímco Zdena mi svými prstíky zručně rozepínala knoflíčky u košile.
„Teď už je jasné, jak dnešní večer skončí,“ mihlo se mi hlavou, když jsem svými polibky pokrýval snad celé to hebké a voňavé tělo. Ramena, paže, ňadra, nohy, bříško… Když jsem doputoval se svými polibky k mušličce, na okamžik jsem se zarazil.
„Chci tě ochutnat, “ zašeptal jsem, „tam dole, víš? Dovolíš mi to?“
Místo odpovědi mi rukou jemně postrčila hlavu směrem dolů… mé rty sklouzávaly níž a níž, až jsem se po chvíli dopracoval k její vyholené štěrbince s proužkem černých chloupků nad ní. Chviličku jsem se jen tak kochal pohledem a pak jsem k ní zlehounka přitiskl své rty. Zasténala.
Začal jsem jemně přejíždět svým jazýčkem již vlhkou štěrbinku a pak už jsem se soustředil na to místečko, kde to mají ženy nejraději. Vzdychala vzrušením a rytmicky pohybovala tělem. Po chvíli jsem zajel nejprve jedním, potom dvěma prsty do její mokré mušličky a nepřestávajíc lízat její poštěváček jsem ji dráždil i uvnitř. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Její tělo se prudce prohnulo dopředu a vyrazila několik prudkých vzdechů. Vlny orgasmu jí projížděly tělem, pak sebou několikrát prudce trhla a tlumeně vykřikla. Její prožívání vrcholu bylo pro mě neskutečně krásné a vzrušující…
Když se Zdena po chvíli vrátila zpět do reality, dala mi pusu a přitáhla si mě k sobě.

„A teď mě ještě hezky pomiluješ, ano?“
Jen jsem nadrženě zafuněl a převalil ji na záda. Její stehna se přede mnou sama nedočkavě rozevřela a já neváhal ani okamžik. Spojili jsme se snad ve vteřině a pak začalo jedno z nejdivočejších milování, které jsem v životě zažil. Bral jsem si Zdenu prudce a vášnivě, pomalu jako kdybych ji přepadl v noci někde v parku a znásilnil, a ona mi ochotně vycházela vstříc.
Pot se ze mě jen lil, ale v tu chvíli mi to bylo naprosto jedno. Díky vypitému alkoholu jsem měl docela problémy se udělat, ale pak jsem si Zdenu obrátil na bok a vrazil jí ho tam zezadu, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože to můj vrchol podstatně urychlilo.

„Zdeni, až to na mě přijde, mám si dát pozor, nebo mohu do tebe?“ vydechl jsem.
„Přece si tu nejsladší chvilku nebudeš kazit,“ zašeptala mi do ucha, „ale ještě chviličku vydrž, prosím, ať to máme společně.“
Vydržet chviličku nebyl až takový problém, obzvlášť když ta chvilička byla opravdu krátká…
„Už…“ vydechla najednou, „už můžeš… aaach…“

Zrychlil jsem tempo a intenzitu přirážení a když jsem viděl, jak se její tělo chvěje v návalu vyvrcholení, neudržel jsem se už ani já. Mé tělo se napnulo v křeči slastného očekávání a já v příštím okamžiku pustil s úlevou semeno do horké a mokré lasturky. Bylo mi krásně a věděl jsem, že Zdence je taky. Ležel jsem bezvládně se zavřenýma očima a vychutnával si ty nádherné okamžiky konečné fáze splynutí…

***

„Hlavně tu nezapomeň ten foťák,“ usmála se na mě Zdena asi o půl hodiny později, když jsem vylezl z koupelny. „Aby to nebylo doma podezřelý.“
„No jo – foťák,“ vzpomněl jsem si na to, proč jsem vlastně dneska přijel. Nacpal jsem fotoaparát do tašky a začal se rychle oblékat, protože vlak mi jel za pár minut. Naposledy jsem Zdenu pohladil a políbil a pomalu už mezi dveřmi jí připomněl:
„A nezapomeň na ty své tajné představy, dneska jsme se k nim ani nedostali.“