Intermezzo

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Intermezzo

Co se může přihodit, když člověk zastupuje za přetíženého kolegu.  
Není asi pro nikoho překvapivé, že značná část erotických povídek se odehrává ve středoškolském prostředí. Študáci nejsou jenom „mladí a neklidní“, ale taky mladí a nadržení, takže není divu, že si to mezi sebou rozdávají, a to nejen v povídkách, o sto šest.
Druhou, pro mě zajímavější kategorií povídek z tohoto světa, jsou pak příběhy, kdy chlípný profesor přefikne žačku, která za ním původně přišla kvůli doučování angliny, popř. příběhy, kdy zkušená paní profesorka ochotně poskytne sexuální zasvěcení nesmělému mladíkovi, který jí při výuce pořád nenápadně pokukuje pod sukni.
Nejsem, nebyl jsem, a zřejmě ani nebudu kantorem, takže netuším, do jaké míry jsou na našich školách takovéto případy obvyklé, ale přiznávám, že ačkoli jsem byl vždycky orientován spíše na ženy, které byly či jsou o něco starší než já, představa, že někdy po vyučování zprzním (tedy vlastně pardon, chtěl jsem napsat zaučím) na stole v kabinetě mladičkou vyjukanou studentku v krátké sukýnce, mi vhání krev nejen do hlavy, ale i někam úplně jinam.
Ale… jednou jsem přece jenom k učitelskému řemeslu krátce přičichl, i když pravda, nebylo to zrovna na střední škole.

Před pár lety jsem pracoval v jisté počítačové firmě. Měli jsme, mimo jiné, i malé školící středisko, kde kolega Radim vyučoval v rekvalifikačních kursech základy obsluhy osobního počítače. Klientů jsme měli dost, místní úřad práce nám je tam docela štědře posílal (aby ne, když jistá vlivná osoba z ÚP dostala nový notebook včetně všelijakého komfortního příslušenství), a jelikož časem přibyly i požadavky na specializované kursy jakými byly např. počítačová grafika nebo tvorba www stránek. Dumali jsme se šéfem, jak to personálně vyřešit, protože Radim už to sám nestíhal.Nakonec to dopadlo tak, že mi šéf ubral nějakou práci, abych mohl odpolední kursy vyučovat já.
Mně to zas tak nevadilo, mám rád něco nového, a navíc to samozřejmě dostanu i zaplaceno, a nějaká korunka navíc, o které manželka neví, přijde vždycky vhod. Na tu práci jsem se těšil, ale postupem času jsem začal pomalu litovat, že jsem na to přistoupil. Kantořina zřejmě vyžaduje psychicky značně odolnější jedince, než jsem já.
Kolikrát jsem se musel doslova přemáhat, abych nezačal řvát na někoho, kdo ani na pátý pokus nedokázal změnit písmo z normálního na tučné, nebo něco podobně triviálního. Nicméně, za dva měsíce jsem rezignoval na své ušlechtilé poslání, že ty lidičky něco naučím, a podařilo se mi dosáhnout i toho, že mi takřka neomezená natvrdlost některých jedinců přestala téměř vadit.
Někdy v té době začínal právě kurs pro novou várku rekvalifikantů. Byl jsem služebně mimo firmu, takže první dva dny za mě musel vzít Radim a já přebral kurs až od třetího dne.
Když jsem se s dvanácti účastníky kursu seznamoval, padla mi do oka jedna žena, která seděla hned přede mnou v první řadě.
Tedy, padla do oka… do oka mi padly především její prsa, protože na sobě toho dne měla letní šaty s poměrně odvážným výstřihem, a to bych asi nebyl chlap, kdybych tam svým pohledem čas od času nezabloudil.
Jmenovala se Renata, jak jsem zjistil, měla 39 let, a připadalo mi, že je lehce (ale opravdu jen velmi lehce) střižená cikánkou. Jelikož jsme si o přestávkách chodili na dvorek zakouřit, dali jsme se spolu jednou do řeči a po zbývající dobu kursu se i trochu skamarádili. Její předkové se do Čech přistěhovali z Maďarska, což vysvětlovalo moji domněnku, že je možná mixnutá trochou romské krve.
Byla rozvedená a žila se svou devatenáctiletou dcerou. Jako žena se mi líbila, to je fakt, navíc z ní vyzařovala jakási těžko definovatelná živočišnost a nespoutanost, ale nic víc než pokec u cigára jsem si nedovolil.
Ono navazovat jakékoli šukací vztahy na pracovišti je o hubu vždycky, obzvláště když ekonomka naší firmy byla dobrou kamarádkou mé ženy.
Kurs po třech týdnech skončil, já rozdal žákům certifikáty o absolvování a rozloučil se s nimi. Tím to pro mne skončilo.

Asi o dva měsíce později jsem se v sobotu odpoledne vypravil za kamarádem do sousedního města. Máme společného koníčka, kterým je fotografování přírody, takže spolu často vyrážíme do kopců a lesů s fotografickým nádobíčkem v batohu na lovy beze zbraní. Tentokrát jsme spolu ale chtěli jen tak pokecat a kamarád se mi chtěl hlavně pochlubit fotkami z Řecka, kde byl nedávno na dovolené. Jelikož se dalo očekávat, že povídat si nebudeme jen tak na sucho, nechal jsem auto doma a jel jsem vlakem.
Postával jsem právě na peróně a čekal na rychlík, když se za mnou najednou ozvalo: „Jéé, dobrý den, pane profesore!“
Udiveně jsem se otočil, protože mi ten hlas připadal sice povědomý, ale oslovení „pane profesore“ mi přísluší asi stejně, jako „pane poslanče.“
Vzápětí mi ale bylo jasné, odkud si ten hlas pamatuji. Renata!
„Dobrý den, Renato, co vy tady? A jakej pak jsem já pan profesor?“
„No učil jste nás přece, takže pro mě pan profesor jste,“ měla v tom hned jasno, a šibalsky na mě přitom mrkla. „Kampak jedete? Já do Mostu.“
„Já taky,“ odvětil jsem popravdě. „Vy tam vlastně bydlíte, že jó?“ rozpomněl jsem si na to, jak mi jednou při kuřácké pauze vyprávěla, že je odtamtud. „Tak aspoň se nebudeme cestou nudit a můžeme si pokecat,“ dodal jsem, právě když u nástupiště s kvílením brzdil náš rychlík.
V kupé se usadila naproti mně, a jelikož měla krátkou riflovou sukni, dopřála mi tak příjemný výhled na své hezké dlouhé nohy.
Vyprávěli jsme si o všem možném ze života, když najednou, z ničeho nic řekla: „A stejně jsem si tenkrát všimla, že jste mi koukal na prsa.“

Byla to pro mě tak nečekaná odbočka od tématu (právě mi vyprávěla, že její dcera se dostala na vysokou), že mi zrudly uši a nevěděl jsem, co mám na to odpovědět. Když viděla mé rozpaky, rozesmála se.
„Za to se nemusíte stydět, pane profesore, každej chlap se rád podívá, no ne? Jednou jsem jela s tím vaším kolegou, který nás učil první dva dny, a to byste měl vidět, jak mlsně po mně čučel!“
Připadalo mi značně nepravděpodobné, že by zrovna Radim, který je silně věřící člověk, mlsně okukoval ve vlaku cizí ženu, zvláště když má doma manželku a dvě malé děti.
„Radim? Tohle vám nevěřím, Renato, vždyť ten je pobožnej pomalu jak první náměstek arcibiskupa!“
„Takoví jsou právě největší prasáci,“ odvětila Renata tónem ženy, která ví, o čem mluví a mně blesklo hlavou, jestlipak už nějakého takového muže někdy svedla.
„No nevím, jednou jsme se spolu bavili, a nevěra je pro něj smrtelným hříchem, ale možná máte pravdu Jo, a neříkejte mi profesore, já jsem Michal.“
„Takže tykačka? Beru, já jsem Renata, ale to už víš,“ usmála se na mě, „a věř nevěř, Radimovi tenkrát jasně koukalo z očí, že by si dal říct.“
Pokrčil jsem rameny.
„Však i pánbíčkář je jen chlap… ale zase se mu nediv, jsi hezká a přitažlivá ženská. Jak sis všimla toho, že jsem ti koukal do výstřihu?“
Začala se smát.
„To přece ženská pozná vždycky a navíc u tebe se toho nedalo nevšimnout. A dneska mi zase koukáš na nohy.“

Podle tónu, jakým to říkala, jí to asi zas tak nevadí, pomyslel jsem si a přeladil na odvážnější strunu.
„Jen přemýšlím, jaké máš asi kalhotky, pokud tedy vůbec nějaké máš.“
Zase se usmála, tentokrát trošku koketně a zlehka přivřela oči.
„Jsi zvědavej, jo?“
S těmito slovy začala pomalu, hodně pomalu rozevírat nohy od sebe a rukou si trochu vyhrnula sukni nahoru. Když dosáhla její stehna toho správného úhlu, zjevil se mému zraku trojúhelníček bílé látky v jejím klíně.
„Bílé,“ pravil jsem s úsměvem, „v duchu jsem tipoval černé, ale přesto děkuji.“
Podívala se mi zkoumavě do očí.
„A víš, co jsem zase v duchu tipovala já v červnu? Jestli po mně vyjedeš nebo ne, a tipovala jsem, že ano,“ řekla polohlasně.
Horečně jsem přemýšlel. Teď se láme chleba. Jít do toho, nebo ne? Byla rozvedená a já ženatej, to taky není zrovna ideální konstelace…

„Na pracovišti si nikdy nic nezačínám,“ zahájil jsem opatrně.
„Ale tady už na pracovišti nejsi,“ usmála se koketně a pak rázně zavelela: „Zavři oči!“
Netušil jsem, kam míří, ale uposlechl jsem a oči opravdu zavřel. „A nepodvádět,“ upozornila mě ještě.
„Manželku s tebou podvedu rád, ty živočišná samičko,“ blesklo mi hlavou.
„Už můžeš.“

Otevřel jsem oči. Seděla naproti mně stejně jako předtím, nohy mírně od sebe. Když můj zrak sklouzl mezi její opálená stehna, zarazil jsem se. Na místě, kde jsem před chvilkou zahlédl bílou látku kalhotek, nebylo teď nic. Tedy vlastně bylo, ale kalhotky to rozhodně nebyly.
Zpod Renatiny sukně na mě vyzývavě vykukovala hladce vyholená kundička. S provokativním úsměvem dala nohy ještě trochu od sebe, odněkud vytáhla zmuchlané kahotky a hodila je po mně. „Aby ti nevypadly oči, profesůrku.“
Pomalu jsem vstal a posadil se na sedadlo vedle ní. Objal jsem ji okolo ramen a políbil na ústa. Přisála se ke mně jako pijavice a ovinula mi paži pevně kolem krku. Dlouze a vášnivě jsme se líbali, zatímco moje ruka mnula přes halenku její pěkná prsa.
„Toužím po tobě od samého začátku, Renato,“ vydechl jsem pak, když jsme dokázali svá ústa od sebe odlepit.
„Já to vím moc dobře, že mě chceš,“ odpověděla s úsměvem. „Zavolej tomu kamarádovi, že dneska nepřijedeš!“
Přikývl jsem a položil jsem jí ruku na koleno.
„To je jasný, že kámoš má dneska peška.“

Když za námi zapadly dveře jejího bytu, pevně jsem ji objal a políbil na ústa. Chtělo se mi říci něco jako: „Teď tě vopíchám,“ ale nepřipadalo mi to příliš vkusné, takže jsem se na ni jen se zalíbením usmál a řekl: „Teď si to spolu pěkně rozdáme, kočko.“
Vyzývavě vypnula prsa.
„Tak na co čekáš? Pojď, a ukaž mi, jak po mně toužíš.“
Čekat už nebylo opravdu na co. Beze slova jsem Renatu vtáhl do nejbližších otevřených dveří a po zjištění, že jsme v kuchyni, ji směroval zády ke kuchyňské lince.
Pochopila můj plán a vysedla si na ni. Rukama jsem jí zlehka hladil prsa a v rozkroku cítil své stoupající vzrušení. Dívala se mi upřeně do očí a pomalu si rozepínala knoflíčky u halenky.
„Těší se na ně? Na moje kozičky?“ vrněla smyslně. „To tě tenkrát nenapadlo, když jsi mi je tak drze okukoval, že si na ně jednou sáhneš, viď?“
Zavrtěl jsem hlavou.
„To ne… ale já si dneska nejenom sáhnu, Reni… budu je líbat a laskat a nakonec ti je postříkám.“
„Mmmm, to mám ráda,“ prohnula se rozkošnicky v zádech, rozepnula poslední knoflíček a shodila halenku za sebe.
Vykoukly na mě krásné pevné trojky v bílé krajkované podprsence. Cítil jsem už opravdu silný tlak v rozkroku, ale chtěl jsem si ještě trochu pohrát. Laskal jsem tedy prsy zatím přes látku podprsenky, líbal ji na krk a jemně kousal do ucha, zatímco ona mi rozepínala košili. Přes tenkou látku jsem zřetelně cítil, jak její bradavky ztuhly a vztyčily se.
Pomalu jsem stáhl ramínka podprsenky z ramen a poprvé tak spatřil její obnažená ňadra. Byla nádherná. Pohladil jsem si je a pak začal palci kroužit kolem bradavek.
Přivřela oči, lehce vzdychla, a její ruka jakoby mimoděk přejela po bouli v mém klíně. Sklonil jsem se k jejím prsům, pokrýval je polibky, zatímco rukama jsem jí vyhrnoval sukni vzhůru. Prsty mi zamířily neomylně k její jeskyňce aby zjistily, že už je celá mokrá vzrušením. Pomalu jsem tedy vsunul ukazováček dovnitř a trochu s ním projel vlhkou kundičku.
Renata sebou trochu trhla a zasténala. Chvilku jsem jí ještě rejdil uvnitř prstíkem, a potom, stále ještě s prstem v jejím lůně, jsem si klekl před ni na zem, a jazykem oblíznul zduřený, tmavě rudý poštěváček. Chytila mě nečekaně prudce zezadu za hlavu.
„Ano, tak to chci! Vylízej mě, prosím.“

Nemusela prosit dvakrát. Po několika poznávacích okružních jízdách kolem středobodu ženské rozkoše jsem začal pomalu kmitat po tom citlivém místečku jazykem, zatímco můj prstík neposeda stále prozkoumával mušličku zevnitř. Aby mu tam nebylo smutno, přidal jsem k němu po chvíli i prostředníček.
Renata se dostávala rychle do varu. Vzdychala teď už hodně nahlas a rukou mě tahala za vlasy.
„Jo, to je ono, krásně mi to děláš, ještě chvilku a udělám se,“ povzbuzovala mě.
Netrvalo to dlouho, když se náhle vzepjala svým klínem proti mému obličeji, zakřičela rozkoší a svými stehny mi sevřela hlavu z obou stran. Ustal jsem v lízání a jen zlehounka projížděl jazykem mezi jejími pysky, aby si mohla vychutnat odeznívající orgasmus. Z mušličky vytékal sladký pramínek jejich šťáv a já ho pilně zachytával do úst…
Když se Renata vzpamatovala, dal jsem jí poslední polibek na kundičku a postavil se. Spokojeně se na mě usmála.
„Bylo to moc krásný…“
Položila mi ruku na klín, kde se stále zřetelně rýsovalo mé vzrušení.
„Neboj, taky si přijdeš na svý.“ Rozepnula mi knoflík a zip u kalhot a stáhla mi je k zemi.
Přes boxerky mi několikrát přejela po ptáku, což bylo tak vzrušující, že jsem měl obavy, abych se náhodou předčasně neudělal do trenek. Pak toho ale naštěstí včas nechala, ale stáhla mi boxerky ke kolenům a gestem pozvala mého gentlemana k sobě na návštěvu.

Nasadil jsem ho tedy na kraj studánky a pomalu vnikal dovnitř. Nezačal jsem hned přirážet, protože jsem si chtěl vychutnat ten báječný, opojný pocit, který znají snad všichni muži, pocit prvního vniknutí do nově dobyté ženy…
Pak už mě vzrušení ale přemohlo a já se vydal na cestu ke kýženému cíli. Rytmickými pohyby jsem vnikal do Renaty, která začala zase vzdychat a držela se mě kolem krku jako klíště. Líbali jsme se a hladili navzájem svá těla.
Po chvíli jsem ji vsunul ruku pod sukni a začal prstem jemně kroužit po poštěváčku. Podle intenzity sténání jí to dělalo zjevně zatraceně dobře. To mě přivedlo k myšlence, že zkusím udělat nejdřív jí a pak teprve sebe, i když svůj vrchol jsem už začínal cítit docela blízko. Naštěstí se ukázalo, že Renata nepatří k ženám, které mají s dosažením orgasmu problémy, takže po chvíli jen vydechla: „Jéžiši, já už budu, už je to tady!“ a udělala se dnes podruhé.
Já už to měl taky doslova na krajíčku a nejradši bych se vystříkal do ní, ale vzpomněl jsem si, co jsem jí slíbil.
„Pojď, Reni, klekni si na zem.“
Byla ještě trochu omámená, ale pochopila. Klekla si přede mě a ze vzdálenosti asi dvaceti centimetrů pozorovala, jak si honím ptáka.
„Už budu stříkat,“ upozornil jsem ji na to, co už nešlo zastavit.
„Dej mi ho,“ vyhrkla náhle a chňapla po mém ocasu. Její ruka tak na něm nahradila mou, což sice moje velké finále trochu oddálilo, ale opravdu jen o chloupek a rozhodně ne nepříjemně. Ženskou rukou je to vždycky hezčí, než tou vlastní.
„Renato, už, už!“ vydechl jsem jen v poslední chvilce.

Otevřela ústa, jazykem mi dvakrát nebo třikrát přejela zespoda po žaludu a já explodoval. Podlomily se mi nohy a jako ve snách jsem sledoval, jak moje semeno stříká Renatě do úst, na obličej, na prsa, prostě všude…
Když jsem dostříkal, musel jsem se posadit na zem vedle ní, protože jinak bych asi upadl, jak jsem se náhle cítil zesláble.
Byla celá upatlaná od spermatu, ale nevypadala, že by jí to nějak moc vadilo. Políbil jsem ji na ústa a ochutnal tak trochu své smetany.
„To bylo nádherný, Reni…“
Přivinula se ke mně a chvíli jsme se k sobě jen tak, beze slov, tulili.
Pak jsme se šli osprchovat, dali si cigaretu a přesunuli se do ložnice, kde jsme si to pak toho podvečera rozdali ještě dvakrát.

Domů jsem odjížděl až po deváté večer, příjemně unavený a v hlavě se mi celou cestu promítaly obrázky z dnešního nečekaného, ale krásného milování. Od té doby uplynulo už pět let… Renatu jsem nikdy víc neviděl…

Navigace v seriáluIntermezzo 02 >>
4.8 39 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
shock

Renďa byla už asi dost vyhladovělá po sexu, když se mu víceméně nabídla. Za mě ale dobrý.

Junior

Pěkná povídka. Já jsem sice taky dělal lektora počítačových kurzů, ale aby se tam objevila nějaká pěkná slečna to se mi nestalo.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x