Trojka 07 (Plná…)

Toto je 7 díl z 9 v seriálu Trojka

Prozíravě jsme si vybrali ubytování s ohledem na skutečnost, že se ráno (a dost možná ani dopoledne) nebudeme schopni vypakovat. A protože jsme klidně mohli spát až do oběda, byli jsme dle Murphyho zákona všichni vzhůru už před osmou hodinou.
Časová rezerva nás však mrzet nemusela. Tentokrát ne proto, že by se předchozí den popíjelo, ale proto, v jakém stavu byla Šípková Růženka po probuzení.
Večer se jí totiž zadařilo usnout hned po sexu, aniž by navštívila sprchu, která by ji mimo jiné donutila odstrojit pohádkový kostým.

Jakub se při pohledu na Klárku náramně bavil a neustále ji střídavě fotil a točil na mobil, čímž jen násobil její nevrlost. Od dokumentování Šípkové Růženky, připomínající zombii z béčkového hororu, ho neodradila ani letící bota, ani výhrůžky, že si má šetřit ruce, protože za tohle ho na sebe nenechá sáhnout.

V koupelně Klárka vydržela téměř dvě hodiny, během kterých jsme za dveřmi nastavovali uši, abychom se přesvědčili, zda je tam slyšet nějaký náznak života.
Jakmile místo zneuctěné princezny vylezla naše známá Klárka, sprdla nás hned od dveří, že navzdory jejímu hladu na ni nečeká žádná snídaně. Věděli jsme, že v takové chvíli je lepší naši milou nedráždit, a tak jsme nejprve naložili do auta všechny věci a následně i vzpouzející se Klárku, která odmítala vlézt dobrovolně do vozu dřív, než se nají.

Sotva jsme ujeli první kilometr směr Paříž, zmínila se Klárka za našimi zády, že potřebuje na záchod. V duchu jsme si pomysleli, že se chová jako malá a ani jsme její oznámení nekomentovali. Klárka nad naší ignorací naštěstí jen zavrtěla hlavou, složila ruce pod prsa a naštvaně zamumlala něco v tom smyslu, že to tady klidně všechno pochčije.

Po dalších pěti minutách se ozvala znovu. Tentokrát už víc prosebně, což nám dodávalo pocit, že její žádost je skutečně akutní, a že se možná nejedná jen o lest, jak donutit Jakuba odbočit na nejbližší pumpu, kde by místo na toaletu zavítala do občerstvení.
„Než bych se vrátila ze záchodu, tak byste zatím natankovali a aspoň by se ta zastávka hezky využila,“ zkoušela to Klárka.
„Tady ale žádná benzínka není a zastavit se tady taky nedá,“ odpověděl Jakub a vzápětí ještě dodal, „a jen tak mimochodem, máme plnou.“
„Hm, to já taky,“ zabručela Klárka.

Krátce na to jsme začali k radosti naší spolujezdkyně konečně zpomalovat. Stačilo se však kouknout před sebe a bylo jasné, že důvod, kvůli kterému zastavujeme, rozhodně nikoho nepotěší.
„Kluci, já fakt musím,“ pravila velmi naléhavě, když se naše jízda změnila v občasné popojetí o pár metrů. Oba jsme se s Jakubem rozhlédli kolem sebe a s pokrčením ramen naznali, že zde moc příležitostí k úlevě mít nebude.
„Já už to vážně nevydržím,“ žadonila Klárka, která se za námi kroutila a dlaní si držela bříško, jako by jí mělo pod náporem plného močového měchýři prasknout.
Jakub jí vysvětlil, že v současné situaci má asi jen jednu jedinou možnost (možnost, že by se nám počůrala v autě, zatím nebral v potaz), a to, že bychom na chvilku zůstali stát v koleně, otevřeli by se na jedné straně obě dveře, mezi které by si přidřepla a doufala by, že ostatní řidiči budou natolik taktní, že nebudou koukat na její vystrčený zadek a močící pipinku.

Klárka se zamračeně rozhlédla kolem, aby zjistila, že za námi jede zrovna auto plné mladíků, kteří, jakmile spatřili tvář naší krásné slečny, se zazubili a začali na sebe upozorňovat jak splašení puberťáci.
„Kruci,“ zaklela a na okamžik strnula v nehnuté pozici se zavřenými víčky, jakoby doufala, že takto se té zoufalé potřeby zbaví.
„Třeba tady by to docela šlo,“ řekl jsem, když jsme popojeli do dalšího místa, odkud by ji mohla okukovat zřejmě jen posádka vozu za námi.
Klárka jen zamručela a dožadovala se, abychom vymysleli další možnost.
„No, klidně ti podám prázdnou petku,“ pravil Jakub a zašátral pod sedačkou, odkud skutečně vytáhl tři čtvrtě litrovou lahev, o níž jsem ani nepřemýšlel, co vše už má za sebou.
„Ale pochybuju, že se tam trefíš.“
Na ta slova omrkl nevelký otvor lahve a podotkl, že i s pinďourem to není žádná výhra, natož bez něj.
„Tak si ho strč, víš kam,“ vztekla se Klárka, která dle výrazu v obličeji vypadala, že už má vážně silné bolesti.
Po další chvilce se za námi ozvalo zakňourání: „Když já tam ven nechci. Kdoví, co ty paka za náma vymyslí. Nemám chuť kolovat někde po netu s kalhotkama u kotníků a rybníčkem pod nohama.“

Zatímco já jen empaticky přikyvoval na její logické obavy, Jakub znovu zašátral kdesi pod sedadlem, a vytáhl starou igelitku, v níž byl ručník.
„Ten mám na parné letní dny, abych se měl do čeho utřít, když přijdu z venku do auta a teče ze mě,“ objasnil nám. Ale ani já, ani Klárka jsme zatím nevypadali, že bychom pochopili spojitost s řešeným problémem.
Svitlo nám až ve chvíli, kdy se Jakub otočil ke Klárce a v jedné ruce jí podával igelitku a v druhé nevábně čpící ručník.
„Šup, igelitku na sedačku, na to ručník…“
„Ses posral, ne?“ skočila mu do řeči zaražená Klárka.
„Tak předpokládám, že ve tvém případě nebude úplně snadné strefit se do toho otvoru petky,“ dovysvětlil Jakub svůj plán, který se ani teď Klárce nezamlouval.
„To bude všude,“ odpovídala nikoli tak nepřístupně tomuto řešení, neboť beznadějná situace ji donutila uvažovat o ledasčem.
„Co kdyby jsme tu petku nějak seřízli,“ napadlo Klárku, „a pak by to už možná bylo reálnější.“
„Nožík někde bude, ale netuším, jestli s ním půjde udělat zrovna tohle,“ pravil jsem a přemýšlel jsem, kam jsem ho tak asi mohl dát.
„Do toho bych se nepouštěl,“ pronesl Jakub. „Jednou jsem to zkoušel a takhle to dopadlo.“ Jen to dopověděl, už nám ukazoval jizvu na levém zápěstí, dle které by si kde kdo mohl myslet, že se pokusil o sebevraždu.

Nešťastná Klárka opět zakňourala, když se znovu ozval Jakub, který jí navrhl, že to klidně může zkusit do té petky takto, a co neskončí uvnitř, pojme ručník.
„To si jen myslíš,“ řekla Klárka a pak se začala vrtět, aby naznala, že auto není záchod. „Když si dám ručník pod prdel, tak hrozí, že nahodím sedačku přede mnou. Podlahu to asi taky nemine,“ upozorňovala.
Jakub na znamení, že už vyčerpal veškeré možnosti, které ho napadly, pokrčil rameny a odmlčel se. Vzhledem k tomu, že jsem taky nemohl na nic přijít, koukal jsem alespoň všude kolem, abych zkusil najít nějaké příhodnější místečko pro naši trpitelku.
„Kluci, to už je fakt děs,“ řekla tak bolestným hlasem, že si Jakub povzdechl a řekl, ať to tedy pustí na ten ručník.

Ačkoliv byla Klárka ve velmi zoufalé situaci, ne a ne se k tomuto činu odhodlat.
„Se mi pak budete posmívat a nadávat mi, až to bude kdo ví kde.“
Oba jsme ji utvrdili v tom, že si z ní kvůli tomu rozhodně nemíníme dělat srandu (ne, že bychom si tím byli tak jistí, že nevyprskneme smíchy, či nebudeme klít, že nás trefila, ale v danou chvíli jsme už chtěli mít pokoj od jejího kňourání, které začínalo být velmi nepříjemné), a když jsme k tomu přislíbili, že případný úklid vozu provedeme všichni společně, sáhla po ručníku a chtěla se pustit do akce.
„Vždyť je to tenoulinké jako nic,“ vyjekla zklamaně Klára, která si už myslela, že to bude mít za sebou. „To nic nenasaje.“
„Tak se vyčůrej do té igelitky,“ napadlo mě najednou.
„Je jak řešeto,“ sdělil Jakub a my byli znovu tam, kde před chvílí.

„Na,“ hodila mi ručník a otevírala dveře, „stoupneš si za mě a budeš nějak ručníkem a tělem zakrývat výhled těm magorům za náma.“
Než jsem se vzpamatoval, už jsem venku poslušně tvořil zábranu chtivě vyhlížejícím mladíkům, kterým jsem musel dvakrát ukázat vztyčený prostředníček, abych jim dal najevo, co si o jejich pokusu vyskočit z auta a jít se podívat z blízka, myslím.
„Tý vole, to je úleva,“ slyšel jsem pod sebou v okamžiku, kdy už naplno syčel proud její tekutiny, který z ní vytékal snad celou minutu.

Když konečně dočůrala, předpokládal jsem bleskový návrat do auta, ale nic se nedělo. Pohlédl jsem pod sebe a spatřil jsem Klárku hledající po kapsách něco, do čeho by otřela zbylé kapičky ze svého rozkroku.
„Nemáš kapesník?“ ptala se mě, ale v kapsách jsem nahmatal jen účtenku z obchodu, kterou jsem jí váhavě nabídl.
Místo ní mi vytrhla ručník, kterým jsem bránil mladíkům ve výhledu na její obnažené pozadí. Několika hbitými tahy si vytřela pipinku, natáhla kalhotky i se šortkami, a aniž by se zdržovala zapínáním, skočila zpět do auta, kde zvedla ruku a ukázala i ona svůj prostředníček, kterým posílala vzkaz posádce vozu za námi, jež troubila a hulákala, jak splašená.

„Škoda, že nebyl čas na delší vytírání pipky,“ řekla již usměvavá Klárka.
„Myslíš na masturbaci, jo?“ ptal jsem se, zda ji chápu dobře.
„Jo,“ řekla a pohledem sjela na našeho řidiče, který byl nezvykle zamlklý.
„A asi nejsem sama, co?“ pověděla, když spatřila bouli v Jakubově rozkroku.
„Tady někoho rajcuje močení,“ pronesla s šibalským úsměvem, který naznačoval, že by mohla být této netradiční praktice přístupná.

Nikdo jsme jí nic na její poznámku neodpověděli, ačkoli ani já bych po pár sklenkách neodmítal tuto intimní novinku.
„Když na mě budete hodní, tak večer, jo?“ řekla trochu neurčitě, aby nás schválně poškádlila a donutila nás vyptávat se, zda tím skutečně myslí to, po čem naše zvrhlé choutky prahnou.
„To abysme vybrali pokoj s vanou nebo pořádně velkým sprcháčem,“ řekl Jakub, pozorující ve zpětném zrcátku Klárčin vysmátý souhlas.

A tak se stalo, že najednou jsme se přestali těšit na návštěvu krás Pařížského centra, a místo toho jsme krotili naše dráždivé představy dnešního večera, který se i přes pokročilou hodinu zdál být neskutečně daleko.

Navigace v seriálu<< Trojka 06 (Šípková Růženka)Trojka 08 (Sprška) >>
3.7 26 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
shock

Mno. klasický erotiky je tu pomálu, ale na svý si přijdou milovníci pissingu. Tak se těším, až dorazí do Paříže 🙂

dedek.Jeff

Na osvěžení od normálního sexu dobré. Akorát byl problém s hledáním ilustrační fotografie, tak aby odpovídala textu.

Tramp

Zase o ničem.Slabé,bez nějakého příbehu.Prostě slátanina alá Bobr.

Harai

Oproti Bobrovi mi to přijde kvalitnější. Ostatně můžu převést něco z jeho tvorby, ať máme srovnání 😂

Jenda

To by nejprve musel dát Bobr souhlas . Pamatuji se, že jak se přešlo na novou verzi byl už na všechny nahnevaný a nepřál si aby jeho povídky v nové verzi byly

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x