Trojka 06 (Šípková Růženka)

Toto je 6 díl z 9 v seriálu Trojka

Původní plán vstát z postele v sedm hodin vzal za své už jen proto, že nikdo z nás nenastavil budík.
První, kdo se probral, jsem byl já, protože Jakub byl zmožen vínem z předchozího večera a Klárku zase udolala neposlušná erotická hračka.

Bylo devět a za hodinu jsme už měli být vystěhovaní z pokoje. Zaklel jsem nad nepříjemnou situací a vytušil jsem, že zatímco já zas budu nervózně popohánět ostatní, aby se pohnuli a nepřidělávali nám další komplikace, Jakubovi to bude šumák, protože buď bude ještě v náladě, anebo mu bude naopak špatně, zatímco Klárka má času vždycky dost.

Zatřepal jsem s oběma svými spolunocležníky, abych je přivedl k sobě, a pak si šel opláchnout unavený obličej.
Když jsem spatřil v zrcadle svůj ne příliš lichotivý obraz, začal jsem lovit v paměti, do kdy jsem včera pil a kolik jsem si nakonec dal vína. Tak to tedy nevím, kdo s tím autem za hodinu odjede, pronesl jsem sám k sobě.

Na třetí pokus se mi podařilo vykopat z postele Jakuba a o pět minut později konečně i Klárku, které jsem musel slíbit, že se spokojím s tím, když se uráčí obléci a já za ni všechno sbalím a odnosím do auta.

Po desáté hodině jsme samozřejmě ještě stále trčeli na pokoji, což se personálu, který stepoval za dveřmi, zrovna moc nelíbilo.
„Tak a kdo z nás má nejmenší zbytkáč?“ ptal jsem se více méně jen Klárky, neboť Jakuba jsem mohl od pohledu vyřadit.
Po krátkém mlčení si Klárka vzpomněla, že včera zvládla jen jednu jedinou skleničku vína, protože pak už jí to okolnosti nedovolovaly.

S radostí jsem jí předal klíčky od Jakubova auta a posadil se na místo spolujezdce.
„Vzhůru za vzrušujícím dobrodružstvím,“ pronesla Klárka, když nastartovala. V duchu jsem si jen přál, aby ono dobrodružství neznamenalo další návštěvu policejní stanice, ale navenek jsem Klárce nedal svoje pochybnosti o jejím řidičském umu najevo, neboť jsem měl už tu čest poznat, jak lehce ji dokáže poznámka o neschopných ženách za volantem vznítit.
Nabídl jsem se jí, že budu navigovat, ale moji pomoc odmítla a tak jsem jen sledoval nekonečnou cestu, během které se na štěstí, zatím stále nic zajímavého nedělo.

Najednou jsem otevřel oči a zmateně jsem hleděl kolem sebe.
„Já usnul?“ ptal jsem se Klárky, která s roztomilým úsměvem pokývala hlavou.
„Nejen ty,“ řekla po chvíli a ukázala za nás, kde doslova chrápal Jakub.
Musel jsem uznat, že naše kamarádka řídila víc než dobře. Nahlas jsem si to však netroufal vyslovit, protože bych se nerad pouštěl do debat, jak to myslím. Jestli na ženskou řídí dobře, nebo dobře ve smyslu, že ještě nebourala…
Spokojeně jsem se zavrtěl v sedačce a užíval si bezstarostnou jízdu, kdy jsem nemusel nic řešit.

Po pár minutách, co jsem se probral, mi náhle došlo, že tady něco nehraje. Vyjížděli jsme z pařížského předměstí a jeli přímo do centra. Na cestě už jsme byli přibližně hodinu a místo městské zástavby jsme právě míjeli vesnické domky, za nimiž se rozprostírala nekonečná pole kukuřice.
Zvažoval jsem, jak co nejlépe položit naší nevyzpytatelné řidičce otázku, kam to vlastně jedeme.
Pak mě napadlo kouknout na palubní navigaci, kde jsem zahlédl cíl cesty: Disneyland.
Klárka si všimla, že jsem odhalil její neplánovanou změnu trasy a s klidem řekla: „Když už jsme tady.“
Mlčky jsem na ni hleděl a pokoušel si představit, co tam budu mezi samými děckami dělat.

Nakonec mi den v zábavním parku nepřipadal tak hrozný, jak jsem se obával. Díky naší krásce vzpomínám na dané místo dokonce se slastným úsměvem, neboť nám ho za odměnu, že jsme s ní bez remcání šli dovnitř, přeblafla v prvním koutě, který k tomu stačil (těžko říct, kolik takových snímků už z automatu na pohádkové fotky vypadlo) a krátce po poledni nám dopřála výtečný sexík na Disneyových záchodcích, když se nás tímto způsobem snažila přesvědčit, že tam skutečně máme zůstat až do večera.

Nutno říct, že ani jeden z nás neměl to srdce ji z těch míst skutečně tahat ven, protože její rozjařené oči nám stály za trochu přemáhání. Za naši výdrž nás domů vezla Šípková Růženka, která měla tak nemravné nápady, že by od ní měly držet děti na hony daleko.
„Jestlipak jsem první Šípková Růženka, co si to rozdá s dvěma princátky?“ štěbetala Klárka v růžových šatečkách, když jsme odjížděli směrem k prvnímu motelu, který nám bude vyhovovat k tomu, abychom v něm opíchali naši slečnu.

Až na tuctovém pokoji jsem si uvědomil, že nejen pohádkové šaty dělají z naší Klárky někoho úplně jiného, ale byl to i make-up, který sama používala jen velmi zřídka. Její přirozená krása mnoho úprav nevyžadovala.
Podivné dilema nastalo v momentě, kdy jsme se pokoušeli přijít na to, jak si sexuálně zařádit, a přitom nechat naší princezničce co nejvíce pohádkového ošacení, aniž bychom jí ten drahý hábit zničili.
Unavená Klárka nad námi po několika minutách přemýšlení, jak to nejlépe provést s šatkami, mávla rukou a nedbaje toho, že má na nožkách stále střevíčky, položila se naznak do peřin.
„Jsem spící Šípková Růženka,“ pronesla s již zavřenými víčky v pozici, která naznačovala, že si s ní v podstatě můžeme dělat, co chceme.
„Ne, že jí hned dáš pusu,“ varoval mě Jakub a poté mi vysvětlil, že když si chce hrát Klárka na pohádku, tak pak je v naší moci do chvíle, než ji někdo políbí.
Klárka se asi trochu polekala, co by to všechno mohlo znamenat, a proto namítla, že je princezna, a tak se k ní podle toho musíme chovat, ale Jakub ji vzápětí uzemnil tím, že nemá mluvit ze spaní.
V ten okamžik se už hrabal v Klárčiných věcech, aby tam našel jeden z šátků, kterými nám předchozího dne zavázala oči.
Princezna se snažila trochu odporovat, ale její únava byla dostatečně silná, aby při prvním nezdařeném pokusu rezignovala a nechala si zakrýt výhled.

A když už jsme byli po celém dnu tak navnaděni k hraní, přišel Jakub s nápadem, že by nás teď mohla Klárka poznávat poslepu.
Začalo to tím, že jednu ruku jsem si položil do svých vlasů já a druhou si na to samé místo mlčky vložil Jakub. Podle vlasů to zvládla, protože Jakub je nosí o dost kratší. Následovalo další kolo, kdy jsme jí každý položili dlaň na jedno ňadro, lehce je hnětly a Klárka se zamyšleným výrazem znovu trefila, že ta mužnější dlaň je Jakubova.

Pomalu jsme chtěli přejít rovnou na tu nejzábavnější hádanku, které jsme se už nemohli dočkat, ale Klárce se hra zalíbila a toužila hádat i partie, jež by nás ani nenapadly jí nabídnout.
A tak jsme museli své ptáčky nechat ještě čekat, zatímco Klárka nám jezdila dlaní po břichu, pak si vyžádala naše hýždě (které nám záměrně dlouho promačkávala, než vyřkla konečný verdikt), a když nás rozpoznala i podle bicepsu, dostal se na řadu rozkrok.

Jakub přišel s předkolem, dle kterého měla Klárka napřed hádat nikoli podle samotného údu, ale jen podle pytlíku. Zde byla nejvíce bezradná, protože netušila, dle čeho se chytit. Za to o našich penisech věděla víc, než mi samotní.
„To bude asi Kubíkův,“ tvrdila, když nahmatala vršek jeho kůžičky a jemně ji párkrát stáhla z žaludu.
„Tobě se ta kůžička vždycky tak nějak zvláštně vrací zpátky,“ říkala odborně a následně dodala, že můj penis zas odhadla podle vystouplé žilky, po níž právě přejížděla palcem.
Mohlo by se zdát, že tím hádání skončilo, ale omyl.
Následovalo ochutnávání, kdy jsme jí postupně vsunuli žalud mezi rtík. Klárka vně pusinky labužnicky oblízala naše horké konce ocásků, a přestože si k naší potěše vyžádala další pokus, neuhádla.

Ovšem v rozpoznání, čí penis měla v kundičce, se strefila. Ne podle toho, jak ho má kdo velkého a jak dokáže vyplnit prostor její jeskyňky, ale jak nám poté prozradila, jednoduše podle toho, jakým způsobem do ní vnikáme.
Jakub byl v tomto směru poněkud méně trpělivý, a tak měl tendenci šoupnout jí ho tam i za cenu lehkého násilí, zatímco já se snažil být více něžný (v případě popíjení to už tak moc pravda nebyla).

Už se zdálo, že všechno, co šlo v dané oblasti hádat, Klárka absolvovala, a tak požádala o svolení, aby si mohla sundat šátek z očí.
„Ještě bude bonusové kolo,“ oznámil Jakub, zatímco naší princezně lezl mezi šatičky, aby si s ní zasouložil. Přitom využil toho, že nás Klárka nevidí, a tak mi ukázal nemalé mokré flíčky na kostýmu, kam se dostala její šťávička (zatím jen ta její).
Nás však její převlek natolik fascinoval, že jsme si tuto potěchu rozhodně nemínili dobrovolně krátit.

A tak zatímco Jakub poněkud divoce souložil s krásně mokrou Šípkovou Růženkou, já jí strčil svůj úd do ruky a svoje dlaně jsem přemístil na její kouzelné kopečky, kde jsem pohledem pozoroval, co dělají její bradavky pod mými doteky.
Po chvíli jsme si pozice vyměnili a pak znovu ještě jednou, aby v tom měla Klárka pořádný guláš a měla o to více ztížené hádání, který z penisů jí stříká do úst.
Poslední hádankou totiž bylo, aby nás rozpoznala na základě našeho semene. Na princeznu, kterou hltají malé děti, poněkud zvrhlé, pro naši Klárku však hrátky, které ji natolik rozparádily, že jsme pak museli dát před spaním ručník na prostěradlo, neboť v místech, kde měla prcinku, bylo promočené kolo až kamsi hluboko do matrace.

Naivně jsme si mysleli, jak dlouho bude naše pohádková dračice zvažovat, čí sperma zrovna převaluje na jazyku, ale ona měla hned jasno.
„Já si toho rozdílu v chuti všimla už dávno,“ sdělila nám s úsměvem, který lemovaly zbytky našeho semene.

„Ták, a kterej princ mě teď zachrání?“ hihňala se Klárka vědoma toho, jak asi vypadá její našpulená pusinka.
Ani jednomu z nás se moc nechtělo testovat lepkavý krém, kterým jsme potřísnili princeznu, a tak jsme na ni několik vteřin jen nehnutě hleděli. Během té chvíle jsem si do paměti doslova vypálil obrázek, jak odevzdaně ležela na zádech ojetá od nás dvou. Rozmazaný make-up spermatem, které jí sem tam ještě stékalo po bradě na krček. Šaty nahoře shrnuté, aby byla obnažená její krásná prsa, zatímco dole měla šaty (které nyní připomínaly cokoli, jen ne oděv cudné panny) vyhrnuty na bříško, takže byl nádherný pohled na její hebké nožky a ještě hezčí pohled byl mezi ně.
Od té doby je mojí nejoblíbenější pohádkou Šípková Růženka (má to však svá úskalí, neboť vzpomínky na Klárku v onom kostýmu mi dodnes způsobují bleskovou erekci, tudíž sledovat tento pořad v přítomnosti dětí znamená koledovat si o pořádné nedorozumění).

„Vy naděláte,“ řekla naše princeznička, když se ne a ne dočkat polibků. Na ta slova si jazýčkem olízla kolem dokola své rty a následně se nám znovu nastavila. Vzhledem k tomu, že se Klárčina pusinka leskla nejen nedávným olíznutím, chtělo se nám do toho stále stejně.

Pohledem jsme si nějaký čas dávali vzájemně přednost, než jsme se k ní sklonili oba současně, abychom si neměli co závidět, a každý jsme jí dali polibek na jeden koutek rtů umazaných nejen od rtěnky.

Navigace v seriálu<< Trojka 05 (Hračka na baterky aneb kuličky do Klárčiny kundičky)Trojka 07 (Plná…) >>
4.5 25 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Pěkně si pohráli tak uvidíme jak to bude pokračovat.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x