Ráno jsem se téměř bál setkání s Klárkou. Vlastně, víc než bych se bál jsem se styděl. Sotva jsem předchozího večera dosáhl svého, veškerá agrese a zlost byla ta tam a místo toho jsem byl plný výčitek, že jsem k ní byl tak hrubý.
Zvažoval jsem, zda se mám znovu omluvit nebo se dokonce pokoušet o vysvětlení svého nenadálého chování. Klárka mi však po svém probuzení popřála jen dobré ráno, aniž by na mě přitom pohlédla, a pak se zamkla na toaletě, kde vydržela dost dlouho na to, abych začal přemýšlet, zda tam náhodou nehledá způsob, jak se mi vyhnout a nemít mě na očích.
Když jsem konečně zaslechl zvuk klíče v zámku, vystartoval jsem ke dveřím toalety, abych se tam Klárce zkusil alespoň upřímně omluvit. „Promiň…“ Víc jsem toho říct nestihl, protože mi skočila do řeči.
„Stalo se,“ řekla podrážděně a následně mě ještě požádala, abychom o tom už nemluvili. O žádné vysvětlování ani další opakované omlouvání už nestála, a tak jsem doufal, že zase jen vidím vše tragičtěji, než je nutné.
Do víru velkoměsta jsme vyrazili až v poledne, neboť Klárka trvala na tom, že se musí Kubíček dostatečně prospat. Když se konečně ráčil vzbudit, tak zas namítala, že je nutné, aby nejprve opatrně zkusil, zda jeho včerejší pád nemá nějaké následky. Neměl. Klárka však trvala na tom, že s prázdným žaludkem by Kubíček neměl nikam chodit, protože večer už ani nejedl a za chvíli bude poledne. Přestože jsem se pokoušel nevypadat otráveně, pochopila, že já pro Jakuba dobrovolně nakupovat nepůjdu.
„Stejně si potřebuju ještě něco koupit,“ sdělila a během chvíle zmizela z pokoje na tak dlouhou dobu, až jsme si o ni začali dělat starosti.
Když se konečně vrátila, byli jsme oba již tak hladoví, že místo pídění se potom, co ji tak zdrželo, jsme se vrhli na jídlo. Klárka si mezitím odešla se zbytkem nákupu v igelitce ke svým věcem, ale ani jeden z nás v daný moment neřešil, co dalšího koupila, protože jsme byli plně zaměstnání dobrůtkami, které nám přinesla.
Ačkoli jsem se bál, jakým stylem bude za těchto okolností probíhat celý den, mé obavy se ukázaly jako neoprávněné. Navštěvovali jsme jednu památku za druhou, takže nebylo ani mnoho prostoru na nějaké trapné ticho, a navíc jsme byli s každou další pamětihodností čím dál více unavení, a tak jsme mohli předstírat, že je za naší zvýšenou mlčenlivostí obyčejná únava.
V podvečer jsem již stejně jako Jakub využíval každou volnou chvíli k tomu, abych si sedl kamkoli se dalo. Jediná Klárka si snad za celý den ani jednou nesedla, ačkoli nevypadala o nic víc čiperně, než my dva. Vždy jen nervózně postávala někde okolo a bez řečí nám dopřávala odpočinek (tuším, že ho dopřávala především Jakubovi, o něhož měla stále strach).
Začal jsem mít obavy, zda jsem jí předešlý den neporanil svým bezohledným počínáním zadeček, ale neměl jsem odvahu se jí na to zeptat.
Až večer, kdy jsme chtěli Klárce dopřát společnou sprchu, kterou zcela výjimečně odmítala, nám vysvětlila, proč byla ten den celá nesvá.
„Dopoledne jsem si byla nechat udělat japonské tetování,“ oznámila nám.
„A kde je máš?“ ptal se hned Jakub, když na viditelných částech těla nic nespatřil.
Klárka si místo odpovědi položila ruce na zadeček a šibalsky se na nás usmála.
„Až pak mi došlo, že když to tak málo vydrží, že jsem asi nezvolila ideální místo,“ vysvětlovala, „a proto jsem si pokud možno ani nesedala, abyste se měli večer na co podívat.“
Oba jsme byli celí nedočkaví, ale Klárka na naše prosby, aby odhalila svoji prcinku, nedbala.
„Až po večeři,“ rozhodla a vzápětí dodala, „pro kterou bude někdo z vás muset skočit, protože mně se dneska už nikam nechce.“
Když se nikdo z nás neměl k odchodu pro jídlo, jen tak mimochodem nám oznámila, že zásoby alkoholu jsou zcela vyčerpány.
Na něco takového už Jakub slyšel. „My nemáme ani jednu flašku?“ žasl nad tím, že když se něco nekoupí, samo se to doma neobjeví.
„Když se o to nemíníš starat, tak se nediv,“ pronesla Klárka.
„Co já, tys byla dopoledne nakupovat.“
„Jo, ale to jsem šla tobě pro snídani.“
„Pro snídani? A co ten zbytek, co jsi táhla s sebou?“ připomněl jí Jakub.
„Hele, ty bys stejně chlastat neměl,“ řekla Klárka k jeho včerejšímu pádu.
„Jako abych zase neupadl?“
„No, to taky,“ usmála se a odešla na toaletu.
Jakub si naivně myslel, že si z něho Klárka třeba jen střílí, a že ten zbytek dopoledního nákupu, který před námi tajila, obsahoval alespoň jednu flašku alkoholu. Proto na ni zavolal skrz dveře, aby nekecala, protože je mu jasné, že něco určitě pořídila.
„No, pořídila,“ odpověděla způsobem, který se Jakubovi zamlouval jen do chvíle, než dodala, „ale k jídlu ani pití to není.“
Ze strachu, že večer nebude skutečně co pít, vyrazil okamžitě ven.
Po večeři z rychlého občerstvení jsme se pustili rovnou do popíjení, díky čemuž se atmosféra příjemně pročistila a já začínal mít pocit, že můj včerejší exces je snad skutečně minulostí, která se nebude nijak dál promítat do našeho troj-vztahu. Jakubovi jsem o večerním koupelnovém sexu nic nepověděl, takže pokud si mu nepostěžovala Klárka, nic nevěděl.
To se však záhy změnilo, neboť Klárka, která byla již v patřičné náladě, nám začala vysvětlovat, s čím souvisí to překvapení, které dopoledne pořídila.
„Berte to jako takovou vzdělávací lekci, abyste si příště rozmysleli, jak mi ho tam strkáte,“ řekla a přitom pohlédla na mě.
„Nechápu,“ ozval se Jakub.
„Broučínek mi to včera dělal trochu nevybíravým způsobem a tak nějak odmítal brát ohled na to, že jsem ten den zrovna nebyla nejvlhčí, takže…“
Jakub jí skočil do řeči s nějakými rádoby vtipnými poznámkami na moji adresu, ale Klárka ho v mžiku uzemnila. „Hele ty mlč, protože ty nejsi o nic lepší.“
A tak se stalo, že jsme si oba raději dali další vydatný doušek alkoholu, abychom spláchli pocit, že i přes nemalé sexuální zkušenosti s námi není naše kráska zcela spokojena.
„Až do dna, kluci,“ hihňala se, aniž bychom v daný moment tušili pravý důvod jejího šibalského výrazu.
„A co ten zadek?“ vzpomněl si najednou Jakub na Klárčino tetování.
„Všechno bude,“ pravila Klárka a po delší době se i ona napila.
Jakub, který se zdál být již hodně netrpělivý, se vydal ke Klárce a chtěl ji začít svlékat.
„Brzdi,“ zastavila ho. „Jestli chcete, udělám vám striptýzek.“
Pochopitelně, že jsme proti takové nabídce nic neměli, a dokonce jsme ani neprotestovali proti požadavku, že se oba musíme prvně svléci do naha.
Ačkoli jsme se splněním tohoto úkolu spěchali, trvalo nám to díky alkoholu poněkud déle. To Klárce ovšem nevadilo, protože ta mezitím naladila na televizi hudební kanál, který se měl stát zvukovou kulisou pro její erotické představení.
Každý jsme seděli na jedné půlce postele, odkud jsme sledovali kroutící se Klárku, která si jezdila dlaněmi všude možně po těle, než si konečně začala vyhrnovat tričko. Smyslně se na nás přitom dívala a několikrát si olízla jazýčkem rtíky, což nás pomalu přivádělo k šílenství.
Ještě předtím, než si Klárka sundala první kousek oblečení, byly naše penisy vzorově tvrdé. Tento jindy příjemný úkaz s sebou však nesl komplikace v tom smyslu, že jsme měli neodolatelnou chuť po naší striptérce rovnou skočit.
„Ne ne,“ řekla přísně Klárka a poslala nás zpátky na postel, aby mohla dál provokovat pomalým svlékáním. Chvílemi jsem měl dojem, že je to snad nějaká zkouška sebeovládání, neboť mi přišlo téměř nemožné se na ni jen tak nečinně dívat. Napadlo mě, že lepší by bylo zavřít oči a nedráždit se pohledem na její mladé půvabné tělíčko, které si sama osahávala, ale nedokázal jsem se nedívat.
Když nám Klárka odhalila své kouzelné kozičky a zůstala jen v černých kalhotkách, které zvýrazňovaly její dokonalý zadeček, musela nás znovu posílat sednout na postel.
„Asi sem vám tam těch kapek neměla dávat tolik,“ řekla jakoby sama pro sebe a šla někam ke svým věcem, nad kterými se sklonila a nám tak poskytla dokonalý pohled na její úchvatně vyšpulenou prdelku.
V ten moment nám ani nedocházelo, že těmi kapkami zřejmě myslí ono povzbuzovadlo, díky kterému se nám tyčili ptáci jako dva ocelové kolíky.
„Tady to mám,“ pronesla Klárka, když se k nám vracela s pouty. „Jinak to s váma nepůjde,“ vysvětlila, a aniž by někdo z nás projevil nesouhlas, nechali jsme se dobrovolně připoutat každý za jednu ruku k pelesti postele.
Následovalo dokončení striptýzu, během kterého jsme měli povoleno si honit klády, ale pod podmínkou, že nevystříkneme dřív, než nám řekne. Ani jeden z nás jsme si nebyli jistí, zda je reálné něco takového splnit, ale to nám bylo v danou chvíli jedno.
Jakmile šly dolů i kalhotky, spatřili jsme konečně tetování na jejím zadečku. Klárka k nám přišla blíž a vystrčila na nás své obnažené pozadí, abychom si mohli důkladně prohlédnout dva roztomilé motýlky.
„Ten na levé půlce jsi ty,“ ukazovala mi Klárka, „a ten druhej Kubík.“
„A teď další překvápko,“ pokračovala v odhalování dnešních tajemství.
Natáhla se pro tašku, se kterou dopoledne přišla z nákupu a vytáhla z ní podlouhlou krabici s nemravným potiskem.
„Tady na tom mackovi vám názorně ukážu, jak ideálně zasouvat,“ řekla Klárka a začala vybalovat svoji novou hračku.
Krátce na to již seděla na druhém konci postele a v rukou svírala černý umělý penis, který měřil – jak nás Klárka poučila – rovných dvacet pět centimetrů.
„Nechcete podat pití?“ změnila z ničeho nic téma.
Oba jsme přikývli a čekali jsme, že nám podá ze stolu naše skleničky, ale ona místo toho přišla k nám i s tím svým umělákem a řekla, že pití nám podá až poté, co políbíme její hračku.
Trochu otráveně jsem zvedl oči v sloup nad jejím dětinským přáním a vlepil jsem letmý polibek na velký žalud, abych mohl následně převzít do nepřipoutané ruky skleničku.
„A teď k samotné lekci,“ řekla Klárka, jako nějaká paní učitelka při přednášce.
„Jak vidíte, dírka je sama o sobě znatelně menší, než to, co tam plánuju strkat,“ ukazovala nám, když si sedla naproti nám tak, že roztáhla pokrčené nohy a umožnila nám rozkošný výhled do jejího lůna.
Pak si vjela rukou na kundičku a následně tuto ruku natáhla k nám, aby ukázala, že už je trochu vlhká.
„Jenže za normálních okolností tohle nestačí na to, aby ve mně mohla zmizet rovnou celá takováto kláda.“ Jen co to dopověděla, přiložila na důkaz svých slov špičku černého pyje ke své mírně rozevřené štěrbince. Poté uměláka oddělala a začala se do své kundičky dostávat ukazováčkem.
„Vidíte,“ řekla, „ani ten můj hubenej prstík se tam jen tak nedá pohodlně narvat.“
„Tak si ho nasliň a máš to,“ radil Jakub.
Klárka ho poslechla a ukazováček si skutečně olízla a pak ho opatrně nasoukala do štěrbinky, kde s ním několikrát projela tam a zpět.
„Sliny nejsou ideální mazadlo,“ poučila nás a dodala, že v případě nedostatečného vzrušení to po chvíli začne stejně drhnout.
„Tak to prostě namaž lubrikantem a je to,“ ozval se znovu Jakub.
„Tak jasný, že takovýmto gelem by to bylo nejrychlejší, ale já upřednostňuju jiné způsoby.“
Záhy nám objasnila, že někdy stačí méně, než si myslíme, aby se její jeskyňka proměnila v rozčvachtanou studánku.
„Třeba tohle mě dokáže hezky nastartovat,“ řekla, když se nás začala smyslně dotýkat na nahých pažích a ohmatávala naše svaly.
Brzy se její doteky přemístily i na jiné části našeho těla, až skončila každou rukou na jednom stále trčícím penisu a přitom nás začala střídavě líbat na rty.
Pak nás uchopila za nepřipoutané ruce a natáhla si je ke svému klínu, abychom na vlastní kůži pocítili, jak ji zdánlivě neškodné mazlení dokáže rozdráždit. Vzápětí si ke kundičce znovu přiložila prstík, který v ní tentokrát bez námahy zmizel.
Brzy přidala k jednomu prstíku další a postupně si takto rozjížděla kundičku, aby nám názorně ukázala, že když se na to jde šikovně, dá se tam narvat i zdánlivě obří kláda, aniž by k tomu bylo potřeba překonávat bolest nebo mazat se lubrikantem.
Zasunutí černého pyje do lesknoucí se broskvičky však nebylo to jediné, co nám Klárka předvedla. V daný moment jsme to ovšem netušili, protože současně s tím, jak do sebe čím dál hlouběji zastrkávala uměláka, dala nám svolení, abychom se udělali – ale pod podmínkou, že budeme oba zároveň. Zdánlivě složitý úkol byl nakonec víc než jednoduchý, protože jen co Jakub spatřil první pramínek mého spermatu, jak dopadá mezi Klárčiny nohy, začal i on stříkat.
Díky kapkám v pití se naše údy odmítali po vyvrcholení smrsknout, čehož jsme brzy využili k další masturbaci při pohledu na Klárku, která si mezitím postavila umělý penis na zem a nasedla si na něho tak, jako když leze na nás.
Po pár minutách už na tom černém mackovi řádila jako divá, ale stále se ne a ne udělat. Najednou si z něho slezla a nechala ho tam trčet celého upatlaného od své šťávičky, položila se na záda a roztáhla do široka nohy. Pak semkla prsty pravé ruky k sobě a než jsme se nadáli, byla až po zápěstí ve vlastní kundičce.
„Páni,“ vyjelo z šokovaného Jakuba, který byl tímto představením přímo hypnotizován.
Záhy Jakub prohodil něco v tom smyslu, jestli nás nechce odpoutat, abychom jí mohli pomoct, ale Klárka vypadala, že je v transu a plně se soustředila jen na své blížící se vyvrcholení.
Při této podívané bylo naprosto nemožné si nehonit kládu. I přes nedávný orgasmus jsem začínal cítit, že se brzy udělám znovu. Když jsem spatřil Klárčin výraz v obličeji a zaslechl její slastné steny rozkoše, zapulzovalo mi v něm a na její ruku v kundičce dopadla další várka horkého semene.
Po chvilce Klárka vytáhla ruku ze svého rozkroku a mi tak měli výhled do nezvykle roztažené díry, což pomohlo Jakubovi k výstřiku. Aniž by vypadal, že se o to snažil, podařilo se mu dostat velkou část spermatu do Klárčiny jámy.
Jakmile se pokojem přestaly nést zvuky masturbace, přejela si ještě jednou po promáčené kundičce, kde se jí mísila šťávička s naším semenem, a následně zavřela víčka, aby si po této náročné lekci trochu odpočinula.




Je to spíš jako návod či učebnice, přes jistou rozvláčnost chybí vystavěný příběh.
Nechci být špatným prorokem, ale myslím si, že jak Kubíček, tak i Broučínek (víte někdo, jak se vypravěč jmenuje?) budou mít již brzy možnost se s černým vibrátorem seznámit důvěrněji, než jim bude milo.
Ale budu rád, pokud se pletu.
A na závěr nesmí chybět pochvala za dobře zvolený úvodní snímek.