Trojka 02 (Šlapat či nešlapat aneb jak peníze vydělat)

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Trojka

Představa vzrušujícího večera se rozplynula mávnutím policejní plácačky, s níž jsme byli zastaveni ve chvíli, kdy se moji dva spolujezdci zrovna pořádně rozjeli. Pokoušet se nyní připoutat bezpečnostním pásem bylo již zcela zbytečné a tak jsem se alespoň snažil překřičet vzdychání těch dvou za mnou, abych je upozornil na blížící se nepříjemnosti.
Jejich reakce však působily víc než opožděně, a proto byly potíže na světě hned, jakmile jsem poslušně zajel ke krajnici.

Opouštět vozidlo se mi nechtělo. Ne proto, že bych snad pil nebo měl v krvi něco jiného, co za volant nepatří, ale jednoduše proto, že pohled do zpětného zrcátka a bohatá fantazie s představou večerního sexu ve vaně mě dostatečně nabudilo k tomu, abych se zdráhal vystoupit.

Nejprve jsem si hrál na pitomého cizince, který nerozumí jejich řeči, ale jakmile začal policista používat víc než pochopitelné náznaky, kterými ukazoval, co mám okamžitě udělat, bylo jasné, že déle čekat nemůžu.
Ze všech sil jsem se pokoušel přimět svoji erekci k ústupu, ale čím více jsem se snažil, aby si dala krev z mého pohlavního údu zpátečku, tím více jsem měl pocit, že mám mezi nohama kámen. Smutně jsem si povzdychl při vzpomínce na událost starou jen pár minut, kdy se Klárka marně snažila porazit můj stres a nervozitu z orálního sexu v autě.

To už policista stačil důkladně okouknout podezřele vyhlížející změť těl za mými zády, díky čemuž si mávnutím ruky přivolal na pomoc kolegyni, jejíž půvab rozhodně nepomáhal ke snížení mé tvrdosti.

Vystoupil jsem až ve chvíli, kdy mi policista ochotně otevřel dveře a ne zrovna příjemným tónem řekl něco ve smyslu, abych se postavil ke svému vozu.
Předpokládám, že není nutné vyprávět, jak moc měli strážci zákona vykulený výraz, když spatřili mou nemravnou bouli v rozkroku, což nebylo nic proti tomu, jak se podivovali, když si podrobněji prohlédli mé spolujezdce.

Snad bylo i štěstí, že měl policista s sebou kolegyni, protože takto svůj škodolibý úsměv zakrýval, co to šlo. Na druhou stranu policistka nevypadala, že by jí Jakub, potřísněný na břiše i po šortkách od spermatu, připadal kdovíjak vtipný.
O tom, jak se tvářila na vystupující Klárku, která v sobě měla již celou lahev nějakého slaďoučkého likérku červené barvy (k její smůle v sobě měla nejen samotnou tekutinu, ale i hrdlo, jímž se sama uspokojovala, zatímco Jakubovi dopřávala orální potěšení), je snad lepší pomlčet.

První noc naší vysněné dovolené ve třech jsme tak trávili nikoli v útulném motelu, ale na policejní služebně, kde nám to všechno hezky spočítali (bohužel i finančně).
Když jsme se konečně vymotali ze spárů dopravní policie, následovalo dilema, co dál. Byli jsme téměř v polovině naší cesty do Paříže. V autě bylo benzínu tak akorát na dojetí k první pumpě, kam bylo téměř zbytečné jezdit, protože až na pár drobných padly všechny peníze za pokuty.

„Kluci,“ pronesla Klárka do ticha, jež panovalo ve voze, „já bych jeden nápad měla.“
Při těch slovech hleděla pár desítek metrů před nás, kde vedle benzínové stanice (k níž jsme dojeli, abychom zápasili s myšlenkou, zda natankujeme a ujedeme bez placení) postávalo několik žen, jež evidentně čekaly na své nahodilé zákazníky.
„Ale vám se to asi líbit nebude,“ dopověděla o chvíli později, čímž potvrdila naše domněnky.

Skutečnost, že jsme s ní oba provozovali všemožné prasárničky, ještě neznamenala, že ji něco podobného necháme s klidným srdcem dělat s někým dalším. Jakubovi jsem do hlavy samozřejmě neviděl, ale tušil jsem, že jeho pohled na nápad našeho miláčka bude stejný.
Chtěl jsem hned říct, že něco takového rozhodně nepřipadá v úvahu, ale bylo mi jasné, že myslí-li to Klárka vážně, ihned mě odpálkuje slovy, že mám tedy vymyslet sám něco lepšího. A tak jsem se marně pokoušel na něco přijít, ale otupělý mozek z nedostatku spánku a z únavy po cestě (především z nepříjemností s policisty) mi zabraňoval v logickém uvažování.

„Přespíme v autě a ráno se něco vymyslí,“ řekl jsem z ničeho nic.
„Jo?“ reagovala na to Klárka podrážděně. „A co jako ráno vymyslíš? Akorát se probereš, pokud vůbec usneme, hladovej a ještě víc nasranej a budeš si vyčítat, že si mě nenechal přeblafnout nějakýho kolemjedoucího kokota, aby bylo aspoň z čeho se nažrat a za co se pakovat z tohoto zasranýho místa,“ zakončila poněkud vztekle svůj proslov.
Nikomu však zatím vinu nepřisuzovala, neboť si zřejmě dobře uvědomovala, že podstatnou část na našem průšvihu nese právě ona.
„Hele, hlavně klídek,“ promluvil Jakub tónem, kterým naši slečnu ještě více rozohnil. „Určitě musí existovat nějaké řešení, jak z toho ven.“
Klárka se posměšně ušklíbla.
„To su zvědavá, s čím přijdeš. Míníš snad zavolat vašim, aby ti poslali na účet nějaký prachy?“
Aniž by čekala na odpověď, řekla: „Už vidím, co jim řekneš. Ahoj milí rodičové, nebyli byste tak laskavi a neposlali nám sem okamžitě pár táců? A copak se vám, Kubíčku, stalo?“ pronesla Klárka hlasem starostlivého rodiče. „Ále, zastavili nás policajti zrovna, když jsem si ho nechával vyhulit od Klárky,“ parodovala pro změnu Jakuba.
„Tohle bych jim pochopitelně neříkal,“ pronesl Jakub. „A navíc nemluvím tak přitepleně,“ neodpustil si výhradu ke Klárčině snaze napodobit jeho řeč.
„A jak jim vysvětlíš tu nehoráznou pokutu?“ ptala se Klárka.
Jakub krčil rameny a snažil se něco vymyslet. Pohledem při tom zavadil o jeden z luxusně vyhlížejících vozů, který zastavil postávající ženě před námi a po velmi krátké domluvě ji vzal k sobě do vozu a společně odjížděli neznámo kam.
„Já neříkal, že jim zavolám. A navíc, já neřídil,“ hájil se Jakub způsobem, který se mi vůbec nezamlouval.
„Tak mi dej mobil,“ řekla a nastavila ruku s odhodlaným výrazem vytočit číslo jeho rodičů.

Když Jakub odmítl, sáhla Klárka po dveřích a chtěla jít ven. „Pak nevidím jinou možnost.“
„Přece tě nemůžeme nechat dělat něco takovýho,“ zapojil jsem se do debaty.
„Jestli máš lepší nápad, tak sem s ním,“ opakovala Klárka stále to samé dokola.
„Vždyť je to nebezpečný. Zavezou si tě kdoví kam a tam…“ bál jsem se to jen domyslet, co vše se může naší krásce stát.
„… a tam mu udělám to, co Kubíkovi,“ doplnila a záhy dodala, „akorát s tím rozdílem, že za to dostanu zaplaceno.“
„Neznat tě, tak si myslím, že tady sedím s děvkou,“ pronesl Jakub a já jen doufal, že se Klárka kvůli takovému nevybíravému oslovení neurazí.
Poslední, co by nám v takové situaci scházelo, bylo vzájemně se rozhádat a případně řešit malicherné spory, nemluvě o tom, co dovede Klárka, když se naštve. To pak klidně vystřelí z auta a žene si to někam pryč.
„Když se o mě tak bojíš, tak se nabídni sám, hrdino,“ řekla Klárka Kubovi posměšným tónem. „Určitě o tvé mladé udržované tělo projeví nějakej dědek zájem.“
Představil jsem si, že by můj kamarád měl provádět s nějakým starým cizím chlapem to, co párkrát se mnou, a udělalo se mi z toho nevolno.
„Zkusme vymyslet jinej způsob, než sex s neznámou osobou za prachy,“ řekl jsem.
„No mě napadá leda tak krást,“ pověděla Klárka, „ale to vám na rovinu říkám, že než krást, tak raději šukat za prachy.“

V tomto duchu pokračovala naše debata dál dlouho po půlnoci, aniž bychom se dokázali dopracovat k nějakému plodnému řešení. K ránu jsme přepočítali drobné, co jsme měli po kapsách a znovu začali zvažovat dilema, zda získat prachy prostitucí, nebo od Jakubových rodičů.
„Pokud nechceme ani jednu z těchto možností, pak nám nezbývá nic jinýho, než si najít nějakou brigádu,“ nahodil jsem další řešení, které se setkalo s očekávaným zavržením.
„Jo, a celé prázky budu makat někde v kuchyni, umejvat zasraný nádobí, který jsem chtěl já sám špinit pojídáním dobrůtek v restauracích, uklízet zasviněný hajzle, který jsem chtěl sám pozvracet při našich nočních tazích,“ pronesl Jakub.
„Taky se mi tohle řešení moc nelíbí,“ řekla Klárka, „ale pokud nezavoláš vašim a pokud mě nenecháš něco vydělat jinak, tak co nám zbyde?“
Jakub jen bezradně mávl rukama do prázdna. Souhlasit s ní nechtěl, ačkoli věděl, že má Klárka pravdu, a tak raději mlčel a ze vzteku několikrát udeřil pěstí do volantu.
„Na,“ řekla Klárka a podávala mu peníze, které nám zbyly. „Jdi koupit nějakou snídani. Potřebuješ se evidentně projít.“
Jakub, ač nerad, uposlechl a šouravým krokem se vydal do obchodu u benzínové pumpy.

Jen co se otočil, Klárka se mrštně natáhla k řadicí páce po Jakubovu mobilu a rychle vyhledávala kontakt na jeho rodiče.
„Co děláš?“ ptal jsem se nechápavě, ale místo odpovědi mi bylo přikázáno, abych dával pozor, zda se Jakub nevrací.

„Dobrý den, tady Klárka,“ představila se do telefonu úplně jiným hlasem, než jakým mluví běžně s námi.
„Ahoj Klárko,“ ozval se v mobilu překvapený hlas Jakubova otce.
„Já se moc omlouvám, že volám tak brzy po ránu…“ začala diplomaticky, ale v půli věty byla přerušena a ujištěna, že není až tak moc brzo, a že už stejně vstává do práce.
Pak, když už chtěla navázat na svůj promyšlený monolog, se začal Jakubův otec vyptávat, jak se máme, jaké je počasí a další běžné fráze, na něž nebyl čas. Klárka mu tak muselo chtě nechtě skočit do řeči, aby se dostala k jádru věci dřív, než se Jakub vrátí.
„Víte, máme problém. Včera večer nás zastavila policie, z které se vyklubal nějaký zlodějský gang, a okradl nás o veškeré peníze,“ vyhrkla Klárka a já obdivně koukal, co ta naše kočka vymyslela.
Po několika šokovaných slovíčkách typu: proboha, panebože, to snad není možný a hlavně, že jste všichni v pořádku, přišla otázka, co je vlastně s Kubou, když z jeho mobilu volá ona.
„On se vám bál zavolat. Asi se stydí, že nás tak doběhli, a že tomu nedokázal nějak zabránit. Tak vám volám rychle právě teď, než se vrátí, aby o tom nevěděl a já vám to mohla v klidu povědět,“ vykládala Klárka, zatímco já nervózně sledoval Jakuba, jak dokráčel k pokladně.
„Platební kartu Kuba má nebo mu ji taky vzali?“ ptal se jeho otec.
Na Klárce byla vidět částečná úleva, že se konečně dostala tam, kam potřebovala.
Jakmile řekla, že o kartu Jakub nepřišel, byly nám přislíbeny peníze, které pošle nejrychlejším způsobem. Klárka stačila ještě několikrát radostně poděkovat za záchranu a samozřejmě ho ujistila, že po návratu domů vše vrátíme, a pak s příslibem, že jakmile to bude možné, zavolá znovu a poví více podrobností o přepadení, se rozloučila a vrátila Jakubův telefon zpět zrovna, když došel k autu.

Následovalo vysvětlování překvapenému Jakubovi, který svůj počáteční hněv, že s ním předem tento skvělý plán neprodiskutovala, rázem vyměnil za radostný úsměv a neustálé opakování chvály na adresu naší dokonalé Klárky, které to v nouzové situaci skvěle myslelo, ačkoli ještě zdaleka nemohla být střízlivá.

Jakub trval na tom, že Klárčin důvtip musíme ihned nějakým způsobem oslavit, ale vzhledem k naší aktuální finanční tísni mu podezřele rozumná Klárka zakázala běžet utratit poslední peníze za alkohol.
Proto navrhl jiný způsob, jak se naší zachránkyni odvděčit. Sklopil sedadlo spolujezdce i s Klárkou do pozice, v níž naše slečna doslova ležela (měl jsem štěstí, že jsem zavčas odtáhl kolena) a aniž se jí zeptal, zda má na jeho evidentně nemravné nápady chuť, začal ji svlékat.

Zatímco já i Jakub jsme se starali o Klárčino potěšení, ona mezitím hladově snídala. Vzhledem k tomu, že jsem seděl vzadu, měl jsem ideální přístup k jejím rtům, které ovšem nebylo možné líbat díky neustálému přežvykování pečiva.
A tak jsem se začal věnovat krásným pevným prsům, jež jsem vysvobodil ze zajetí podprsenky. Stalo se tak ve stejný moment, kdy jí Jakub stahoval kalhotky, které ledabyle pohodil pod sedačku a lačně se pak vrhl na její šťavnatou lasturku.

Najednou Jakub sáhl po půlce bagetě, kterou Klárka odložila na sáček vedle řadicí páky. Zdálo se, že má přeci jen větší hlad, než touhu ji uspokojovat, ale to byl omyl.
Jakub se totiž znovu octnul mezi Klárčinými stehny, kde si namočil bagetu a následně tuto pochutinu konzumoval. Klárka se na něho zaraženě koukala a bylo těžké odhadnout, jaká bude její reakce. Naštěstí měla dostatečně zvrhlé choutky, aby si to nejen nechala líbit, ale ještě mu řekla, že chce tuto novou delikatesu ochutnat.

Po několik minut, kdy Jakub krmil Klárku, jsem jí jednou rukou masíroval hruď a druhou rukou jsem ji vískal ve vlasech, což způsobilo, že vrněla jak spokojená kočka. V tu chvíli už téměř zapomněla, že má v ústech zbytek pečiva.
Pohlédl jsem na Klárku, která se tvářila něčím natolik zaujatá, že zapomněla i na samotné kousání a záhy jsem zjistil, co ji tak vyvedlo z míry.
Byl to Jakub, jenž právě vylovil pod sedačkou prázdnou lahev, kterou si Klárka předchozí den strkala do dírky během orálku.

Jakub na nic nečekal a rovnou přiložil chladné hrdlo k roztažené štěrbince, která se zdála být víc než dostatečně připravená na jakýkoliv zásun.
Nejprve jí tam zajel jen tak dva tři centimetry hluboko, aby vyzkoušel, zda její pipinka nebude protestovat, a když zjistil, jak hladce to jde, neváhal pokračovat dál. Zasouvat přestal až v okamžiku, kdy se k pyskům dostávala rozšířená část lahve. Myslel jsem, že není reálné, aby tohle dokázala Klárčina dírka pojmout, ale brzy jsem se na vlastní oči přesvědčil, že jsem se mýlil. Nejen, že se Jakubovi dařilo tlačit lahev stále hlouběji, ale zvládal to takovým způsobem, aniž by tím způsoboval bolest naší milé slečně, která, jak se zdálo, si tento nadměrný úd náležitě užívala.

Díky tomu netrvalo dlouho, aby se nám Klárka dostala do stavu, kdy se blížila vrcholu. Přiložil jsem ruku k dílu a masíroval jí poštěváček, čímž se její vzdychání umocnilo. Prohnula se v zádech a pak… pak se zakuckala tím, co zapomněla dokousat a spolknout.
Naštěstí stačilo párkrát plácnout přes nahá potem orosená záda, aby se pak mohla dál soustředit jen a pouze na svůj blížící se orgasmus. Bylo na ní znát, že se jí naše poněkud zběsilé tempo líbí, ale problém byl v tom, že nás nechtěla nechat vydechnout. Proto jsme brzy vzdychali všichni tři. Klárka příjemným vzrušením, my dva bolestí rukou.

Náhle se Klárka znovu jakoby zarazila, ale tentokrát už to nebylo z důvodu dušení se.
Položila ruku na hřbet té mojí, kterou jsem jí masíroval poštěváček, pod nímž měla v kundičce narvanou lahev, a zatnula své drápky. Pak se zachvěla a z otevřené pusinky jí vyklouzl nádherný sten právě prožívané rozkoše.
Následovalo hluboké vydechnutí, uvolnění mé poškrábané ruky a hlasité mlasknutí z jejího lůna, jak z ní vypadla upatlaná lahev.
Se zavřenými víčky položila své rozpálené tělíčko na sklopenou sedačku a vypadala, že se chystá ponořit do sladkého spánku plného mokrých snů…

Navigace v seriáluTrojka 03 (Kukuřice) >>
4 28 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Dobré pokračování. Stále nevíme jak to mezi nimi je tak snad se to dozvíme v dalším pokračování.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x